Náboženství, historie a kultura v Kostarice

Náboženství a historie

• Prehistorické období Kostariky je zahaleno rouškou tajemství, protože bylo objeveno jen několik archeologických vykopávek a neexistuje žádná zmínka o psaném jazyku. Prví historické zmínky pocházejí z roku 1502, kdy zde krátce pobýval Kryštof Kolumbus. Ten byl natolik okouzlen zlatými ozdobami místních obyvatel, že zemi pojmenoval Costa Rica – „bohaté pobřeží“. Evropanům trvalo osídlování poměrně dlouho, především kvůli nepropustnosti místní džungle. Původní obyvatelstvo nebylo příliš početné, aby vzdorovalo expanzi Španělů a počet neustále klesal i kvůli citlivosti ne evropské nemoci. Země dostává název Nové Kartágo, který se používal až do poloviny 16.století
• Očekávané bohatství zlata se v zemi nenašlo, tím se rozvoj na dlouhou dobu zastavil. Až v 18.století byla založena města Heredia, San José a Alajuela. Roku 1808 se začalo s pěstováním kávy. Země bohatla, obchodovala se sousedními státy a začaly se vytvářet třídní vrstvy. Do roku 1821 byla Kostarika součástí generálního kapitanátu Guatemala, pak se na několik letb připojila k Mexickému císařství. V roce 1838 se stala nezávislou republikou. San José se stalo hlavním městem již v roce 1824.
• Následující roky 19.století probíhaly ve znamení bojů mezi členy třídní elity a stoupenci prvních demokratických voleb. Kromě dvouletého období diktatury Federika Granadose po roce 1917 si Kostarika uchovala demokratickou tradici až do konce 2.sv.války, kdy se objevily první levicové strany.
• Ve čtyřicátých letech minulého století propukla krátká občanská válka , když se exprezident Calderón a jeho následovník Picado spojili proti vítězi tajného hlasování, Ulateovi a José Figuerasovi. Z několikatýdenních bojů vyšel jako vítěz Figueres, který poté zformoval prozatímní vládu a předal prezidentský úřad Ulateovi. Nařízení z roku 1949 konečně dalo hlasovací právo ženám a černochům. Poněkud kontraverzní bylo rozhodnutí o zrušení ozbrojených sil. Kostarika nemá svoji vlastní armádu dodnes.
• Za svoje snahy rozšířit mír do ostatních zemí Střední Ameriky získal prezident Oscar Arias Sánchez v roce 1987 Nobelovu cenu za mír. Zároveň však odporoval politice USA v této oblasti, na což prezident Ronald Reagan reagoval omezením americké pomoci. Vážné ekonomické problémy přetrvávaly i za vlády prezidenta Rafaela Calderóna.
• V červenci roku 1996 se zemí přehnal hurikán César a zanechal za sebou desítky mrtvých. Jižní pobřeží bylo odříznuto od zbytku země, dálnice Interamericana byla dva měsíce neprůjezdná a celkové škody byly odhadnuty na 100 miliónů kolonů. V roce 1998 způsobil značné škody také hurikán Mitch. V tomto roce se stal prezidentem Miguel Angel Rodríguez, jehož prioritou se stala ekonomika Kostariky, snaha vytvořit nová pracovní místa, privatizovat státní podniky a zvát zahraniční investory. V nových volbách byl těsně zvolen Rodríguezovým nástupcem Abel Pacheco z konzervativní sociálně – křesťanské strany, který zakázal novou těžbu ropy a nerostných surovin a navrhl zákony na zlepšení životního prostředí.

Kultura

• Kostarika leží v bodě, kde se střetává kultura Střední a Jižní Ameriky. V 16.století byl sever pod silným vlivem Mayů, v 17. a 18. století sem byli přiváženi afričtí otroci, a do země proudily i tisíce Číňanů, kteří zde měli pracovat na stavbě železnice. Působením všech těchto vlivů vznikala postupně rozmanitá kostarická kultura.
• Na počátku 50.let minulého století stát poskytl rozsáhlou podporu pro umění a umělecké vzdělávání, financoval národní symfonický orchestr, hlavní nakladatelství, taneční a divadelní soubory a několik významných muzeí. Bohužel, s ekonomickým propadem v 80.letech klesl i rozpočet ministerstva kultury, takže mnoho uměleckých institucí i umělců samotných se musí spoléhat na jiné zdroje.
• Kostarickou literaturu zastupují především spisovatelé počátku 20.století, jako jsou romanopisci Carlos Luis Fallas, Joaquin Gutérrez, Fabián Dobles. Současni literáti se zaměřují na sociální protest jako hlavní téma, patří sem Carmen Naranjo, Alfonso Chase nebo básník Jorge Debravo.
• V grafickém umění dosáhli mezinárodního ocenění Francisco Amighetti, Manuel de la Cruz Gonzáles a Margarita Berthau. Mezinárodní pověst má i sochař Francisco Zúniga.
• Hudba a folklór vznikaly především na severu země, právě v té části, kterou kdysi silně ovlivnili indiáni z kmene Mayů, a na pobřeží Atlantiku ( afro-karibská kultura). Kromě malé, ale živé klasické hudební scény, existuje několik folklorních souborů udržujících tradice písní Karibiku, španělských balad a pracovních písní.

Náboženství a tradice

• Většina obyvatel je římskoaktolického vyznání ( podle odhadů asi 75 %)  a 14% populace jsou evangelíci. V San José najdete hrstku obyvatel jiných vyznání, včetně malé židovské komunity. Je však třeba říci, že zdejší obyvatelé se náboženstvím příliš ovládat nenechají, kostely navštěvují především o svatbách, pohřbech a křtinách.  
• Nejdůležitějšímmi svátky v zemi jsou Velikonoce  a Vánoce. Města slaví dny věnované nejrůznějším světcům. Svátek sv. Josefa se slaví 19. března, zatímco svátek Panny Marie Los Angeleské,( patronky Kostariky) se slaví 2. srpna, 29. červen je svátkem sv.Petra a Pavla.

Historické lokality

• San José – Asi nejlepšími muzei jsou Národní muzeum s ukázkami archeologie, koloniálního nábytku, krojů a náboženských předmětů; muzeum Oro Precolombino se skvělými sbírkami předkolumbijských zlatých mincí; a Museo de Jade s největší americkou sbírkou nefritových soch. Navštívit můžete i Muzeum zlata pod náměstím Plaza de la Culture. Seznámíte se zde s postupy získávání a zpracování zlata i s výrobou šperků. Nejkrásnější budovou ve městě je Národní divadlo,
• Na úpatí vulkánu Poás asi 18 km od San José se rozkládá město Alajuela. Za návštěvu stojí Museo Juan Santamaría, které leží ve stejnojmenném parku a je pojmenováno podle národního hrdiny Juana Santamaría. Vstup je zdarma, út – so, 10 – 18h. Dalším krásným místem je Parque Central, park plný mango stromů. Podle těchto stromů se tomuto městu přezdívá „město manga“. Blízko parku stojí několik historických budov jako je Iglesia La Agonía barokní kostel a katedrála z 19. století.
• 11 km severně od San José leží historické město s koloniální atmosférou Heredia. Městu Heredia se přezdívá „město květin“. Bylo založeno roku 1706 a nejvíce příležitostí prohlédnout si historické budovy budete mít v Parque Central, kde se nachází kostel La Inmaculada Concepción, postavený roku 1797 a ozdobený zvony importovanými z Peru. V parku se také nachází koloniální věž El Fortín postavená prezidentem A. G. Floresem (1914–17). Poblíž stojí i jeho rezidence Casa de la Cultura, kde je dnes muzeum a umělecká galerie.
• Za nejstarší město je považováno bývalé hlavní město Cartago. Bohužel zemětřesení roku 1841 a 1910 napáchala velké škody na historických budovách. Nejzajímavějšími budovami ve městě jsou kostely. Kostel Iglesia de la Parroquia, ze kterého po zemětřesení zbyly jen ruiny, nebyl již nikdy opraven a kolem jeho trosek je dnes krásná zahrada sloužící k odpočinku,. Jeden z nejdůležitějších kostelů v zemi, modrobílá Basílica de Nuestra Seňora de los Ángeles, stojí na hlavním náměstí. Basilika byla zničena zemětřesením v roce 1926, a poté zrekonstruována v byzantském stylu. Sbírku koloniálního a předkolumbovského umění si můžete prohlédnout v Museo e Etnográfia.
• Jednou z nejlepších ukázek koloniální architektury je město Liberia. Navštívit můžete příjemný Parque Central s moderním kostelem Iglesia Inmaculaa Concepción de María. Procházkou po bulváru Avenida Cetral dojdete k nejstaršímu kostelu ve městě zvanému La Agonía . Museo de Sabaneros  je věnované kovbojské kultuře.
• Puerto Limón je živé a čilé město, kde přes všechny změny, které se zde udály, zůstalo ve městě několik krásných koloniálních budov s balkony zdobenými kovovými ornamenty. V parku Vargas se nachází krásná koloniální Městská radnice. Asi 1 km v moří leží ostrov Isla Uvita, na kterém se zastavil Kryštof Kolumbus při své čtvrté a poslední plavbě přes Atlantik. Je možné si půjčit loďku a na ostrov se zajet podívat. Dalším zajímavým místem ve městě je Central Market. Toto rušné místo je také dobrým místem pro pozorování místního života. Museo Ethnográficco nabízí sbírky vypovídající o lokální kultuře a historii.
• Národní památník Guayabo leží 20 km severovýchodně od Turrialba a je to nejdůležitější a největší archeologické naleziště v zemi. Najdete zde několik původních cest, kamenných vodovodů, mohyl a původních opěrných zdí. Nalezeno bylo také několik kusů nádobí a zlatých šperků, které jsou vystaveny v Národním muzeu v San José. Poslední série vykopávek začala roku 1989 a stále pokračuje. Monument není rozsáhlý a archeologická naleziště nejsou větší než 10% celkové rozlohy. Zbylých 90% rozlohy tvoří předhorský deštný prales. Je to jeden z posledních deštných pralesů, který se dochoval v provincii Cartago.