- Bezpečnostní situace je přibližně stejná jako v jiných evropských zemích. Časté jsou kapesní krádeže a krádeže v automobilech.
- Doporučuje se nenakupovat u pouličních a plážových prodejců, ve většině případů je jejich zboží padělané. V Itálii platí zákon na potírání tohoto druhu obchodu, při kterém může být vysokou částkou pokutován i zákazník.
- K veškerému zakoupenému zboží je zákazník povinen vzít si doklad o zaplacení. Může být kontrolován finanční policií a při nepředložení stvrzenky hrozí opět vysoká pokuta.
- Při cestování osobním autem ve městě se doporučuje zevnitř zamknout, předejde se tak možnému přepadení na křižovatce.
- V Itálii platí rovněž velmi přísný zákon na nošení nožů, mačet apod.
Doprava K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
- technický průkaz vozidla
- platný řidičský průkaz vydaný v ČR
- doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)
- Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
- Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. Úpný zákaz je pro profesionální řidiče, řidiče do 21let a ty, co mají průkaz po dobu kratší než tři roky)
Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:
- Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
- Svítit se musí po celý rok.
- Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
- Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.
Náboženství a historie
Historie Itálie
Název země pochází ze slova „vitaliu“ (jinde se uvádí
„vitulus“) znamenajícího „vůl“ nebo „tele“, což poukazuje na
hojnost hovězího dobytka v oblasti. Nejdříve se tak nazývala oblast na
jihu a ve středu Apeninského poloostrova, později za Římanů se (už jako
Italia) jméno rozšířilo na celé území.
Nejvýznamnějšími ranými osadníky v prvním tisíciletí před naším
letopočtem byli Etruskové ve střední Itálii
(oblast zahrnovala i Řím), kteří zde rozvinuli společenský řád,
v němž mělo město důležitou pozici, a na jihu poloostrova a na Sicílii
Řekové (oblast zvaná Magna
Graecia). Ti zde založili významná města (mj. Neapol a
Syrakusy) a přinesli na území helénskou kulturu.
Roku 509 před n. l. byl poražen poslední král
Říma (založeného podle pověsti roku 753 př. n. l.) etruského původu
Tarquinius Superbus a byla zřízena římská republika.
V té vykonávali moc dva konzulové a zastupitelské sbory patricijů
(bohatých aristokratů, jejichž orgán se nazýval senát) a plebejů
(obecného lidu). Městský stát si nejdříve dokázal podmanit území
dnešní Itálie (do počátku třetího století před Kristem), později
i severní Afriku, Středomoří (včetně Pyrenejského poloostrova a
Balkánu) a území dnešní Francie. Pro italské území, jež bylo srdcem
říše, to znamenalo především latinizaci – římské občanství bylo
rozšířeno na obyvatele celé Itálie. To už však na Řím a jeho politickou
organizaci počaly doléhat tíha správy tak obrovského území a vnitřní
nepokoje (např. Spartakovo povstání a občanské
války).
Nejdříve se tak moci chápali vojenští vůdci (z těchto diktátorů byl
nejslavnějším Julius Caesar) a kolem roku
30 př. n. l. se pak Octavianus stává prvním
římským císařem (jako Augustus), poté co porazil
Antonia a Kleopatru roku 31 před n. l. Z nových územních výdobytků lze
uvést jako nejvýznamnější rozšíření říše do Anglie, z výdobytků
vnitřních pak období Pax Romana, pokojné doby
prosperity v prvních dvou stoletích naší éry, v historii Itálie pak už
nikdy neopakované (skončilo se roku 180 smrtí Marka Aurelia, posledního
velkého císaře). Je to také čas budování spleti silnic a šíření
křesťanství (oficiálním náboženstvím
říše se stalo roku 380 n. l. za císaře Theodosia I.). To,
spolu s právem, systémem
správy, filozofií a
uměním (řeckého základu prosívaného římskými
vlivy), tvoří římský (italský) příspěvek základům
západní civilizace. Později římským impériem zmítaly
vnitřní nesváry, hospodářské problémy a následně nájezdy barbarů. Ve
4. století se druhým centrem říše stávala Konstantinopole, až byla na
konci století říše rozdělena na západní a
východní. Ta západní přetrvala
však už jen krátce (zpravidla se uvádí pro její
zánik rok 476).
Odoakr, první následující římský král germánského původu,
zpočátku zachoval územní celistvost Itálie a římský způsob života,
později byl však přemožen byzantským císařem, který se pokusil nad
územím uplatňovat svou moc, ale byl poražen Lombarďany. K jejich vyhnání
si papež zase pozval Franky. Za odměnu byl pak roku 800 Karel
Veliký korunován na římského
císaře. Ani papežství, které v té době oficiálně
získalo stát, ani pokusům o vytvoření říše navazující na římské
impérium (čehož další etapa začala roku 962 korunováním Oty I.
císařem Svaté říše římské) se však nepodařilo udržet trvalou
nadvládu nad územím (jako se to dařilo císaři např. v Německu).
A tak zatímco se u moci nad celistvým územím na jihu Itálie a na
Sicílii střídali Saracéni, Normani (11. stol.) a později Francouzi a
Španělé (Anjouovci, Arragonci), zakládající státní útvary jako
království neapolské a království obojí Sicílie, na
severu jsou na vzestupu městské
státy, z nichž nejvýznamnějšími byly
Benátky, Janov, Milán,
Florencie a Pisa. (Již tady lze vystopovat počátky
obrovských rozdílů vedoucích až k rozkolu mezi bohatým, urbanizovaným a
průmyslovým severem a chudším jihem, kde byl v době severních městských
států nastolován feudální řád.) Uvedená města, bohatnoucí z obchodu
s Východem, průmyslu (vlna), bankovnictví a později i křižáckých
výprav se sice pro svou řevnivost nedokázala spojit ve větší státní
celek (nanejvýš do společných lig), ale stala se východiskem
nejpozoruhodnějšího italského kulturního hnutí,
renesance.
Za kolébku renesance je považována Florencie,
kde původně bankéřský rod Medicejských
podporoval umění a vědu (jinde to byl např. rod Farnese v Parmě,
Viscontiové a Sforzové v Miláně) a kde žili a tvořili
Dante (je příznačné, že v době politické
nejednoty je to právě Dante, slovesný umělec, básník, kdo je spojován
s počátky italštiny, jež se vyvinula z jeho rodné toskánštiny) a
Boccacio. Z jiných nejslavnějších postav italské
renesance jmenujme ideál renesančního člověka Leonarda da
Vinciho, Michelangela,
Machiavelliho, Galilea
Galileje, kteří objevovali svým myšlením a uměním obrazně
nové světy, zatímco Marco Polo či
Kryštof Kolumbus je objevovali doslova.
Plody italské renesance pomáhaly šířit do celé Evropy (zejména
Francie) paradoxně italské války v 16. století, v jejichž důsledku
získalo moc nad značnou částí Itálie
Španělsko a později (po válce o dědictví španělské,
1701 – 1713) Rakousko. Přínosem tohoto období byla
skutečnost, že obě nadvlády zastřešovaly moc na daném území a ve svém
důsledku mírnily vnitřní spory (od dob sporů mezi papežem a císařem se
znesvářené strany tradičně nazývaly guelfové, původně
přívrženci papeže, později pokrokovější síly, a ghibellini,
podporující císaře a konzervativní postoje).
Významná změna přišla na přelomu 18. a 19. století. Napoleonské
války, jež do Itálie přinesly myšlenky Francouzské revoluce
i francouzskou nadvládu (ať už přímou či nepřímou), byly mocným
podnětem pro následný vývoj směřující ke sjednocení
Itálie. Ten byl určován vlasteneckým hnutím zdola (nejdříve
karbonáři – doslova „uhlíři“, tajným
obávaným spolkem, jehož jednou z vedoucích figur byl Giuseppe Mazzini,
jiní prominentní členové byli zase léta vězněni na brněnském
Špilberku) a později proslulým risorgimentem
(„vzkříšením“), na němž se pak podíleli i představitelé
sardinského království.
Během vlny revolucí roku 1848 byly ještě italské snahy poraženy
Rakouskem (maršálem Radeckým), ale jejich naplnění přišlo vzápětí.
Roku 1859 se podařilo sardinskému království ve spojení s francouzským
císařem Napoleonem III. přemoci Rakušany v bitvách u Magenty a
u Solferina (zisk Lombardie), krátce nato dobyli Italové Sicílii a Neapol a
roku 1861 se Viktor Emanuel II. stal
italským králem. Jinou vůdčí postavou sjednocování
Itálie byl jeho ministerský předseda, hrabě Camillo Cavour,
a italský národní hrdina a revolucionář Giuseppe Garibaldi
(dobytí jihoitalských území), který se kromě osvobozování Itálie
podílel i na povstáních v Jižní Americe. Zbývající dvě území
pevninské Itálie se podařilo získat záhy – roku 1866 (spojenectvím
s Pruskem ve válce proti Rakousku) Benátsko a roku 1870 (když se
francouzská vojska stáhla z Říma v souvislosti s konfliktem
prusko-francouzským) se podařilo dobýt Řím, který se následujícího roku
stal hlavním městem.
Nový stát se nicméně potýkal s řadou vnitřních
problémů (zejména ekonomických – na severu byla Itálie, i díky
rakouské vládě, modernizovaná a zprůmyslněná, lidnatý jih naopak
postihla vlna emigrací na sever země i do Ameriky), jež se snažil řešit
na mezinárodním poli – vstupem do
Trojspolku s Německem a Rakouskem roku 1882 a koloniálními
výboji (oblast Afrického rohu, Libye). Za první světové války
zachovávala nejdříve Itálie (přes své spojenectví) neutralitu, později,
roku 1915, se (pod slibem územních zisků) přidala na stranu Spojenců (bitva
u Vittorio Veneto, rozhodující pro porážku Rakouska-Uherska, 1918). Rozsah
získaných území však nesplnil italská očekávání, navíc válka měla
za následek velké lidské ztráty (přes milion mrtvých) a
materiální škody.
V poválečné atmosféře neklidu a anarchie, navíc s hrozbou
bolševické revoluce, se vcelku lehce podařilo uchopit moc Benito
Mussolinimu a jeho fašistickému hnutí. Stačila
hrozba v podobě pochodu na Řím
v říjnu 1922, aby jej král Viktor Emanuel III.
jmenoval předsedou vlády. Brzy nastolil diktaturu, potlačoval občanská
práva, ostatní strany postavil mimo zákon, cenzuroval tisk. Pozitiva lze
spatřovat snad jedině v organizování veřejných prací, problematickém
nastolení „pořádku“ a povzbuzení ekonomiky (stavba dálniční sítě,
částečně vznik korporací). Velkým diplomatickým úspěchem Mussoliniho
bylo uzavření Lateránské smlouvy se Svatým stolcem (1929), jíž se papež
stal hlavou Vatikánu. Od 30. let si pak Mussolini začal plnit své
dobyvatelské sny o velké říši, jejímž centrem by byla Itálie. Roku
1936 dobyl – po neúčinném a chabém odporu Společnosti
národů a hrdinném boji obyvatel – Habeš (Etiopii),
později anektoval Albánii. Ke sblížení Mussoliniho
s Hitlerem sice nedošlo okamžitě (dohoda byla
uzavřena roku 1936), ale v době druhé světové války již
byly osudy obou zemí – pro Itálii osudově – spjaty. Ještě před ní
Mussolini významně vojensky podpořil Francovu diktaturu ve Španělsku, do
světového konfliktu Itálie vstoupila po boku Německa až roku 1940. Další
expanze italské říše se však nedařila – Mussolini se setkával
s vojenskými neúspěchy v Řecku i v severní Africe a byl nucen žádat
o pomoc Hitlera. Později Itálie naopak na svého německého spojence lidsky
i materiálně doplácela. Prohlubovalo se utrpení lidí (nedostatek
potravin), přišly spojenecké nálety – a tak došlo
25. července 1943 ke svržení
Mussoliniho a v září téhož roku
k italské kapitulaci. Mussolinimu se ještě podařilo
uprchnout na sever, popraven byl 28. dubna 1945 partyzány.
V důsledku války přišla Itálie o většinu dobytých území, roku
1946 se stala republikou. Dominantní
politickou silou se stala křesťanská demokracie (již vedl Alcide De
Gasperi). Zejména díky pomoci Spojených států se země rychle po válce
vzpamatovala a zažila ekonomický růst, stala se zakládajícím
členem NATO a aktivně se od počátku účastnila vývoje, který
vyústil ve zformování současné Evropské unie.
Ve vnitřní politice se poválečný vývoj
vyznačoval velkou nestabilitou (v průměru
vychází téměř jedna vláda na rok), jež v 70. a 80. letech nabyla
děsivých podob. Od 60. let rostla nespokojenost zaměstnanců a docházelo
k politickému násilí extrémních skupin (vrcholem
bylo asi zavraždění bývalého premiéra Alda Mora r.
1978 levicovými teroristy z Rudých brigád, když nebyly
splněny jejich požadavky). Na počátku 90. let pak
propukl rozsáhlý korupční skandál, který
zasahoval všechny hlavní strany (i bývalého socialistického premiéra
Bettina Craxiho). Obrovské pobouření, které to u Italů vyvolalo, mělo za
následek změnu podoby italské politiky, kde vzrůstá význam stran, jako je
Liga severu (reagující na pociťované rozdíly mezi bohatým severem a méně
rozvinutým jihem země), a významnou politickou figurou se stal mediální
magnát Silvio Berlusconi, jehož politické i obchodní
aktivity vyvolávají kontroverze. Tak či onak patří dnes Itálie
k nejrozvinutějším zemím světa (je členem
skupiny G8) a k zemím s nejvyšší kvalitou
života.
Kultura na území Itálie
V oblasti Itálie vzkvétala kultura od římské doby. Tato kultura
nezapře řecký vliv. Dodnes můžeme obdivovat
výtvory její architektury (Koloseum,
Pantheon), sochařství (např. Trajánův
sloup) i malířství (jak nám zůstalo zakonzervováno
např. v Pompejích). Ze slovesných umělců této doby uveďme alespoň
básníky Vergilia (tvůrce římského národního eposu
Aeneis) a Ovidia
(Proměny) či dramatika Plauta,
autora dodnes hraných kusů Pseudolus či
Komedie o hrnci.
Nicméně asi nejvíce inspirujícím proudem byla pro italskou kulturu
renesance, za které byla v Itálii vytvořena
nesmrtelná a svrchovaná díla – v literatuře na počátku renesance
stojí Dante se svou Božskou
komedií, jedním z největších děl světové literaury, po
jehož bok můžeme zařadit Petrarku (i samotný
sonet, jímž se Petrarca básnicky vyjadřoval
nejčastěji, je ostatně italským vynálezem) a Boccaccia
s Dekameronem. Z pozdějších italských literátů
je třeba zmínit epického básníka Torquata Tassa,
dramatiky Carla Goldoniho (který ve svých hrách
zužitkoval dodnes prováděnou italskou divadelní formu zvanou
commedia dell'arte, skýtající prostor pro lidovou
improvizovanou zábavu s tradičními typy postav a hrubou dějovou linkou) a
Carla Gozziho (pohádková dramata jako
Turandot) či básníka 19. století
Giacoma Leopardiho. V závěru 19. století vznikala
také Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, jedno z nejznámějších
děl světové literatury pro děti. V moderní literatuře se vyznamenali
italský dramatik Luigi Pirandello, zakladatel futurismu
Filippo Tommaso Marinetti, neorealista Alberto
Moravia a současní spisovatelé Dario
Fo a Umberto Eco.
Díky velikánům malířství a výtvarného umění, jakými byli
Michelangelo, Raffaello,
Tizian, Botticelli, Leonardo da
Vinci, Benvenuto Cellini,
Tintoretto a později třeba
Caravaggio, se Itálie stala na několik století
poutním místem pro mladé adepty malířství i pro jeho obdivovatele.
Již pro zvukové kvality italštiny (otevřené slabiky s množstvím
samohlásek, málo případů shluků souhlásek ve slově) je ideální
oblastí pro umělecký projev Itala hudba, zejména opera,
která se v zemi zrodila, dlouho byla (italská opera) převažujícím
útvarem tohoto hudebně dramatického žánru a je zde dodnes široce
populární. Z italských hudebních skladatelů můžeme jmenovat
Palestrinu, Monteverdiho (jednoho
z prvních tvůrců opery), Vivaldiho, skladatele-virtuóza
Paganiniho (jeho nástroj, housle, tak jak je známe dnes,
byly – podobně jako klavír – vyvinuty právě v Itálii),
Rossiniho a pak dva z nejvýznamnějších operních
autorů – Giuseppa Verdiho (jenž byl i kulturní
postavou risorgimenta; když mu davy provolávaly slávu „Viva Verdi!“,
neoslavovaly jen velkého Itala, ale volaly prý zároveň skrytě „ať žije
italský král Viktor Emanuel“ – Vittorio Emanuele Re D'Italia, což tehdy
ještě nebylo skutečností) a Giaccoma Pucciniho, oba
tvůrce strhujících děl a řady dnes již zlidovělých melodií. Ze zástupu
slavných italských interpretů opery (a nejen opery) uveďme za všechny jen
jméno Luciana Pavarottiho. Ze současných hvězd populární
hudby si získal posluchače i v zahraničí Eros
Ramazzotti.
I film, nové umění dvacátého století, našel v Itálii světové
umělce v poválečném období v režisérech, jako byli Federico
Fellini, Luchino Visconti, Franco
Zeffirelli, Michelangelo Antonioni,
Pier Paolo Pasolini, a hvězdách Sophii
Lorenové, Gině Lollobrigidě, Claudii
Cardinalové, Marcellu Mastroiannim… V poslední
době zaujal i v cizině např. film Roberta
Benigniho La vita è bella (Život je
krásný, 1997).
Náboženství a tradice
- Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní
- Italské svátky
- 1. leden – Nový rok
- 6. leden – Tři králové
- 25. duben – Den osvobození
- 1. květen – Svátek práce
- 2. červen – založení Italské republiky
- 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
- 1. listopad – svátek Všech svatých
- 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
- 25. a 26. prosinec – vánoční svátky
- patroni sv. Petr a Pavel
Historické lokality
Hlavní město Itálie
- Řím – jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy.
Za návštěvu (či za vidění) rozhodně stojí Vatikán s bazilikou sv.
Petra, Sixtinskou kaplí a Vatikánskými muzei, dále Forum Romanum se zbytky
antických památek, Koloseum jako dominanta města, antický chrám Pantheon,
barokní Fontana di Trevi (nejslavnější na světě), Španělské schody
(nejdelší a nejširší schodiště v Evropě) nebo Trajánův sloup.
Historické lokality
- Pompeje a Herculaneum – dochované zbytky antických
měst, která zničil výbuch Vesuvu roku 79 n. l.
- Florencie – dominantou města je katedrála Santa Maria
del Fiore, vedle ní stojí zvonice Campanile di Giotto. Mezi další významné
památky patří např. Battistero di San Giovanni (Křtitelnice sv. Jana),
Palazzo Vecchio, Palazzo Medici Riccardi, nejstarší most Florencie Ponte
Vecchio, lemovaný z obou stran obchůdky, a Galleria degli Uffizi se sbírkami
renesančních obrazů (mj. díla Botticelliho, Leonarda da Vinci, Albrechta
Dürera, Michelangela, Raffaella, Tiziana, Caravaggia či Rembrandta). Naleznete
zde také slavnou Michelangelovu sochu Davida a mnoho dalších překrásných
památek ze slavného období zdejší renesance.
- Pisa – na náměstí Piazza dei Miracoli (náměstí
Zázraků) naleznete řadu významných staveb: šikmou věž Torre pendente,
románské Baptisterium (Battistero), katedrálu ve tvaru latinského kříže a
monumentální hřbitov Camposanto.
- Benátky – město leží na 118 ostrůvcích, a je tak
ušetřeno (a s ním i jeho návštěvníci) provozu a hluku automobilů, což
ještě přispívá k jeho fantaskní atmosféře, jež Vás snadno přenese do
minulosti. Napříč celým městem vede Canal Grande. Při návštěvě
určitě nevynechejte Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, nejznámější
most Ponte di Rialto či Ponte dei Sospiri (most vzdechů), palác Ca' d'Oro
(kde dnes sídlí muzeum) nebo zvonici Kampanila (Campanile). Slavné je také
zdejší operní divadlo Gran Teatro La Fenice. Ve městě, jež největšího
rozkvětu dosáhlo v 15. a 16. století, žili či tvořili mj. Marco Polo,
Tizian, Tintoretto, Monteverdi, Vivaldi, Goldoni, Gozzi a Casanova.
- Milán – ve městě můžete obdivovat milánský Dóm,
slavné operní divadlo La Scala, renesanční zámek Castello Sforzesco nebo
nákupní galerii Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II).
- Neapol – centrum tvoří dvě náměstí, Piazza del
Municipio s pevností Castel Nuovo a Piazza del Plebiscito (největší
neapolské náměstí, nacházejí se zde Královský palác a kostel sv.
Františka z Pauly, který připomíná římský Pantheon a má po obou
stranách kolonádu), ve městě se nachází také slavné operní divadlo
Teatro San Carlo.
- Janov – dominantou města je přístavní maják
Lanterna. Na náměstí Piazza De Ferrari můžete navštívit Dóžecí palác
a vidět působivou fontánu.
- Turín – zajímavou památkou města je 167 m vysoká
věž muzea kinematografie Mole Antonelliana (původně plánováno jako
synagoga). Nachází se zde také jedno z nejvýznamnějších egyptských
muzeí na světě, Museo Egizio, a další muzea a galerie, např. Galleria
Sabauda, Museo Nazionale del Risorgimento a Museo Civico d´Arte Antica či
muzeum starého umění v Palazzo Madama. V katedrále sv. Jana Křtitele je
chováno slavné turínské plátno.
- Verona – ve městě, které proslavil Shakespeare svou
hrou Romeo a Julie, můžete obdivovat řadu historických památek. Vstupní
branou projdete do centra města na náměstí Piazza Bra, kde můžete
obdivovat římské divadlo – slavnou veronskou Arénu, kde se v létě
konají operní představení. Za návštěvu také stojí náměstí Piazza
delle Erbe s kašnou fontana di Madonna Verona. Nejznámější církevní
stavbou města je bazilika San Zeno Maggiore, jejíž krypta je spojována
s dějištěm závěru slavného tragického příběhu dvou milenců.
Rozhodně nezapomeňte na Juliin dům – Casa di Giulietta – s proslulým
balkonem a pevnost Castelvecchio, kde je dnes umístěno muzeum.
- V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
- V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.
- Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
- K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
- Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).
- V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
- Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
- Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp
Telefon
- Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
- Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
- V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
- Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
- Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
- Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
- Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
- Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
- O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
- T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
- Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm
Internet
- Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
- Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
- V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
- Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
- Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.
Elektřina, zásuvky
- Asi je zcela zbytečné psát složitý seznam věcí, co si vzít s sebou na dovolenou do Itálie. Záleží na tom, kam a kdy cestujete. Důležité upozornění se týká společenského oděvu v luxusních restauracích, kde pánové nosí dlouhé kalhoty a dámy letní šaty nebo dlouhou sukni a halenku. Itálie je katolická země, tudíž byste se měli na návštěvu kostelů oblékat střídmě. Nejvíce je to vyžadováno ve Vatikánu v chrámu sv. Petra.
- Vedle plavek, opalovacího krému a slunečních brýlí se Vám může hodit repelent proti hmyzu, základní lékárnička a pro jistotu i adaptér do zásuvek.
- Italové jsou – v souladu s představami, které o nich panují – temperamentní, hluční, veselí a živě gestikulují. Také velmi rádi telefonují a sdělují si své dojmy a zážitky. Mají rovněž rádi dobré jídlo a pití, dovedou si života užívat. Velmi milují kopanou, berou ji tady smrtelně vážně. Jsou i velmi konzervativní. Projevuje se to jak vztahem k náboženství (naprostá většina Italů se hlásí ke katolickému), tak důležitostí rodiny, v jejímž rámci (a to mnohdy i velice širokém) se Italové scházejí a sdílejí se o své radosti i starosti. Konzervativnost se projevuje i v oblékání, na něž si (zvláště na to elegantní a luxusní) obyvatelé Itálie potrpí. Plyne z toho poučení, že i cizinec by se měl v Itálii pohybovat co možná nejlépe – ale bez větších výstřelků – oblečen. V chrámech se vyžaduje projev respektu k víře ve formě oděvu zahalujícího kolena i ramena. V Itálii je úředně zakázáno koupat se bez plavek, ačkoliv v turistických letoviscích se běžně toleruje, pokud ženy nemají horní část plavek.
- Ne všechny stereotypy o Italech však platí a může nás udivit, že třeba obyvatelé severní Itálie se často vyjadřují odtažitě a pohrdavě o jižanech. Itala taky nepotěšíte, budete-li jeho vlast automaticky spojovat s mafií. Vysloveně nebezpečné jsou pak narážky na období fašismu v Itálii, jehož symboly jsou zde přímo zákonem zakázány pod hrozbou pokuty, ale také až několikaletého vězení. Stejně tak o náboženství je vhodné se vyjadřovat citlivě, což logicky vyplývá ze zdejšího vztahu k němu. Lépe je též zeptat se, než někoho z místních obyvatel, neřkuli příslušníků ozbrojených složek, vyfotíte.
- Pokud jde o peníze a cennosti, v Itálii nikdy opatrnosti nezbývá. A nejde jen o nechvalně známé kapsářství, jež hrozí v místech s vyšší koncentrací lidí. Doporučuje se také obezřetnost vůči zboží nabízenému prodavači na ulicích a na pláži (vzhledem k italským zákonným opatřením proti padělání), je radno uschovávat i účtenky z nejrůznějších provozoven služeb, jež jsou zase kontrolovány finančními agenty bojujícími s daňovými úniky. Vždy je též dobře se dopředu informovat, kolik konkrétní služba či zboží stojí, případně na uváděné ceně trvat a nebát se ozvat, není-li dodržována.
- Plechovku piva koupíte za cenu kolem 1 €, v restauraci nebo baru si pivo dáte za 2 – 4 €
- Láhev nealkoholického nápoje stojí 0,50 – 1 €, v restauraci si nealko dáte za 2 €
- Cena lahve vody je kolem 0,50 €
- Káva (cappuccino) Vás v restauraci vyjde na 1 – 1,50 €
- Litr běžného vína pořídíte za 2 – 4 €
- Kilogram chleba stojí 2 – 3 eura
- Na zmrzlině si pochutnáte za zhruba 2 €, ovoce Vás osvěží za 1 – 2 €/ kg
- Za pravou italskou pizzu dáte v restauraci 2 až 5 €
- Cena vyhlášených italských pochoutek: šunka až 35 – 40 €/ kg, sýr mozzarella 5 €/ kg, jiné uzeniny (vč. mortadelly) 10 €/ kg
- Výše vstupného do muzeí a na památky je nejčastěji 6,50 €, výjimečně se u některých památek (zejména rozlehlejších, např. Pompejí) může vyšplhat až nad 10 €
- Cena jízdy taxíkem (pokud není pevně stanovena mezi určitými lokalitami) se pohybuje kolem 1 €/ km
- Plážové lehátko a slunečník si pronajmete za zhruba 5 eur na den
- Na své dovolené v Itálii se budete chtít jistě také věnovat nákupům. Každá oblast, velkoměsto, turistické středisko, ale i horská vesnička nabízí mnoho nákupních příležitostí. Ve velkých městech naleznete plno luxusních butiků, obchodních center a supermarketů, v menších městech budou na každém rohu drobné obchůdky s čerstvým ovocem či pečivem. Každé město dále pořádá tradiční trhy nebo v něm můžete potkat pouliční prodavače, u kterých lze smlouvat bez omezení. Nejlevněji nakoupíte v obchodní síti Carrefour. V menších obchůdcích se naopak setkáte s dražšími výrobky. Výhodou však jsou vstřícnější obchodníci a široká nabídka místních specialit či domácích produktů.
- Italové rádi kupují moderní značkové oblečení. Pokud se také chcete přidat k jejich oblíbené vášni, budete mít plno příležitostí jak ve velkém městě, tak i v malém zapadlém městečku. Můžeme Vám doporučit výprodeje tohoto oblečení, ve kterých i sami Italové rádi nakupují.
- Oblíbenou možností nákupů jsou tradiční trhy, na které narazíte v každém městě. Nabízí se zde vedle ovoce a zeleniny také nejrůznější koření, ale i starožitnosti, suvenýry, módní oblečení a boty.
- Běžná otevírací doba obchodů je většinou od 9 do 13 a odpoledne od 16 do 19 hodin. Čím více na jih Itálie, tím víc se dodržuje polední siesta, zato supermarkety a obchodní domy mají všude otevřeno po celý den. Potraviny mívají otevřeno i v sobotu a neděli dopoledne. Otevírací doba se však liší podle sezóny a oblastí, záleží také na tom, zda není církevní svátek.
- Italská kuchyně patří mezi nejznámější a nejoblíbenější
světové kuchyně. Jídla jsou velice zdravá, pestrá a chutná.
Nepostradatelnými surovinami jsou olivový olej, bylinky (oregano, bazalka,
šalvěj, rozmarýn, tymián, petrželka) a zelenina, zejména rajčata, ale
také baklažány, artyčoky, chřest, lilek, olivy a papriky. Italská kuchyně
se liší podle geografického rozdělení. Na severu je více moderní, kdežto
jih Itálie si uchoval více tradičních pokrmů.
Speciality
- Mezi světově vyhlášené italské speciality patří samozřejmě
pizza. K pizze a těstovinám se používají typické
rajčatové omáčky ochucené kořením. Polévky se servírují spíše na
severu, i tam ale jen zřídka. Typická je hustá zeleninová polévka
s těstovinami minestrone. Denním pokrmem v jižní Itálii
jsou těstoviny (pasta). Vyrábějí se v mnoha podobách,
upravují se na mnoho způsobů a často se podávají jako předkrm.
V severní Itálii se zase připravuje rýže, typickým pokrmem je
rizoto. Důležitou součástí těstovin, pizzy i jiných
pokrmů jsou sýry. Nejznámější jsou parmezán, ovčí sýr
mozzarella a gorgonzola. V Itálii je
proslulá parmská šunka. Velice oblíbená je zelenina –
buď čerstvá, nebo dušená – jako příloha k masu.
- Jako hlavní chod se podává maso nebo ryby. Nejoblíbenějšími druhy
masa jsou telecí a drůbeží. Ryby se často připravují na grilu, dále se
smaží nebo pečou. Součástí mnoha jídel jsou také plody moře (ústřice,
mušle, raci, krabi, humři, sépie).
- Po jídle si můžete dopřát výtečný dezert tiramisu,
oblíbenou zmrzlinu nebo čerstvé ovoce.
- Před jídlem se podává aperitiv, nejčastěji Campari
nebo Martini. K jídlu se většinou podává víno. Mezi
místní značky patří sicilská Marsala, toskánské
bílé víno a u nás známé lambrusco. Co se týká
likérů, typické je citronové limoncello nebo
bombardino (podobné vaječnému likéru). Známá je také
pálenka z vína grappa nebo likér z lékořice
liquirizia. Po jídle se servíruje italská káva
espresso, caffè latte s mlékem, caffè
coretto s alkoholem nebo cappuccino.
Restaurace
- Italská snídaně je velice lehká, zato oběd si Italové během polední
siesty rádi vychutnávají. Večeří nejdříve v půl osmé večer. Pokud
chcete zajít na levné jídlo, navštivte spaghetterii, kde si
vyberete nejen z těstovin. Občerstvit se můžete také ve snack
baru nebo paninotece (nabídka obložených chlebů).
Za pizzu zaplatíte kolem 5 €. Zkuste využít turistické menu, které je
cenově výhodné.
- Pokud chcete z Itálie přivézt nějaký typický dárek pro své
blízké, můžete si vybrat z řady místních suvenýrů.
- V Itálii je plno značkových obchodů s módními oděvy, obuví
a doplňky. Cenově velmi výhodné, a přesto kvalitní a značkové
zboží seženete buď ve výprodejích, nebo na trzích menších měst.
- K typickým suvenýrům patří stříbrné šperky, drahé kameny
a perly, které nakupujte ale raději ve zlatnických obchodech, neboť
na trzích mohou prodavači nabízet padělky.
- Jako pěkné dárky se také kupují kožená galanterie, kosmetika,
hračky, keramika, mramorovaný papír, krajky, lněné výrobky, lombardské
hedvábí či ručně vyráběné sklo.
- Vděčným dárkem ze slunné Itálie je proslulé kvalitní
víno, např. červené lambrusco. Také místní likéry jsou
výborné. Zkuste pálenku z vína grappa, citronový likér
limoncello či likér z lékořice
liquirizia. Když je řeč o likérech, můžete zakoupit jako
vkusný dárek i krásnou estetickou skleničku na
„digestivo“.
- Hospodyňky jistě ocení kvalitní olivový olej, který
seženete v pěkných dárkových lahvích. Vhodným dárkem bude také
koření, jehož nabídka je v každé oblasti Itálie jiná.
A co takhle přivézt si kvalitní a výtečný sýr? Třeba
mozzarellu či tvrdý Grana Padano…
- V italských restauracích se obvykle nechává spropitné ve výši 10 – 15 % z ceny, pokud již není započítáno v účtu („couvert“).
- Spropitné se nepředpokládá v rodinných restauračních zařízeních.
- Řidiči taxi by měli být oceněni spropitným podle kvality služeb, obvykle však ve výši 8 – 10 % nebo 1 €.
- Spropitné pro hotelový personál by mělo být v rozmezí 0,50 – 1 € v závislosti na kvalitě hotelového zařízení.
- Spropitné nižší než 0,50 € může urazit, rovněž drobné mince (20 centů a méně) nebudou přijaty s povděkem.
- Sever Itálie pokrývá mohutný oblouk velehorského pásma
Alp s nejvyšším vrcholem Mont Blanc (4807 m n.
m.) na hranicích s Francií. Pádská nížina
odděluje Alpy od Apenin, jež prostupují v délce 1500 km
celým poloostrovem až do Kalábrie.
Východní břehy Itálie omývá Jaderské moře, jižní
část Jónské moře, západní pobřeží
Tyrhénské a Ligurské moře.
- Itálie sdílí své hranice se Švýcarskem a Rakouskem na severu, Slovinskem na východě a Francií na severozápadě. V rámci kontinentální Itálie se nachází nezávislé státy San Marino a Vatikán. Do všech sousedních států se dá bez problémů zcela běžně cestovat a turisté v blízkých destinacích využívají výletů do zajímavých míst těchto okolních států.
|
Při filtrování selhala komunikace s databankou nabídek, zkuste to prosím za chvíli znovu.
