Hotely ➜ pobřeží Amalfi - Neapolský záliv

• Očkování před cestou
• Víza

Očkování před cestou ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: v případě pobytu v místech s neznámou hygienickou úrovní se doporučuje očkování proti virové hepatitidě A, popř. B.
• Další rizika infekčních onemocnění: echinokokóza (převážně na jihu a ostrovech), leishmanióza kožní (jih Itálie a ostrovy), horečka phlebotomus (léto/podzim), horečka boutonneuse (duben – říjen, Sardinie a Sicílie), lymeská borelióza (duben – říjen), hepatitida typu C

Víza ^

Víza

• Občanům České republiky stačí pro vstup do Itálie pouze platný cestovní pas nebo občanský průkaz (ne s odděleným rohem), přičemž platnost cestovních dokladů musí trvat minimálně po dobu pobytu v Itálii.
• Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho držitele – dítě cestující spolu s rodičem, který má pouze občanský průkaz, musí mít vlastní platný cestovní pas, i když je zapsané v občanském průkazu rodiče.

Celní předpisy

• Na území Itálie lze dovézt 800 ks cigaret (400 ks cigaret o váze 3g/ks), 200 ks doutníků nebo 1 kg tabáku.
• Osoby starší 17 let mohou dovážet alkoholické nápoje – 20 litrů s obsahem alkoholu do 22 %, 10 litrů s obsahem alkoholu nad 22 % nebo 2 litry lehkých vín.
• Dovoz v objemovém množství 90 litrů vín (z toho nanejvýš 60 litrů šumivého vína)/ 110 litrů piva je považován za obchodní dovoz.
• Není dovolen dovoz benzinu v kanystru, dovoz valut je bez omezení. Vyvážená hotovost však nesmí přesahovat částku 10 330 €. Pokud tuto částku přesahuje, je potřeba vyplnit prohlášení o dovozu/vývo­zu peněz.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi

Velvyslanectví České republiky v Itálii
Ambasciata della Repubblica Ceca
Via dei Gracchi 322, Roma
00192

tel.: 0039/06/3609571–3
fax: 0039/06/3244466, KO-36095740
e-mail: rome@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/rome

Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Italskou republiku a Maltskou republiku

Provozní hodiny úřadu: pondělí až pátek 7.45 – 16.15
Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: pondělí až pátek 9.00 – 12.00

Kontakt v ČR na zastoupení země

Velvyslanectví Italské republiky
Nerudova 20, Praha 1 – Malá Strana
118 00

tel.: 233 080 111
fax: 257 531 522
e-mail: ambasciata.praga@esteri.it
web: www.ambpraga.esteri.it

titulář: J. E. p. Aldo AMATI

provozní hodiny úřadu: 8.30 – 13.30, 14.30 – 17.00 /Po – Pá/

• Bezpečnost
• Doprava
• Náboženství a historie
• Jak se domluvit
• Obyvatelstvo
• Měna
• Počasí
• Elektřina a komunikace
• Co si vzít na dovolenou
• Rady na cestu
• Orientační ceny
• Tipy na nákupy
• Jídlo a pití
• Nakupování
• Spropitné
• Aktivity a zábava
• Koupání
• Zajímavá místa
• Hory
• Moře
• Okolní země
• Příroda
• Řeky

Bezpečnost ^

• Bezpečnostní situace je přibližně stejná jako v jiných evropských zemích. Časté jsou kapesní krádeže a krádeže v automobilech.
• Doporučuje se nenakupovat u pouličních a plážových prodejců, ve většině případů je jejich zboží padělané. V Itálii platí zákon na potírání tohoto druhu obchodu, při kterém může být vysokou částkou pokutován i zákazník.
• K veškerému zakoupenému zboží je zákazník povinen vzít si doklad o zaplacení. Může být kontrolován finanční policií a při nepředložení stvrzenky hrozí opět vysoká pokuta.
• Při cestování osobním autem ve městě se doporučuje zevnitř zamknout, předejde se tak možnému přepadení na křižovatce.
• V Itálii platí rovněž velmi přísný zákon na nošení nožů, mačet apod.

Doprava ^

Doprava

K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný řidičský průkaz vydaný v ČR
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. Úpný zákaz je pro profesionální řidiče, řidiče do 21let a ty, co mají průkaz po dobu kratší než tři roky)

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
• Svítit se musí po celý rok.
• Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
• Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.

Místní doprava

• Jestliže se chystáte na klasickou plážovou dovolenou, je nejvýhodnější volbou letecká doprava. Hlavním letištěm pro Kampánii je letiště Napoli Capodichino, které se nachází na náhorní plošině nad městem, relativně blízko centra, cca 7 km.
• Do centra města se dostanete nejpohodlněji autobusem. Mezi letištěm, vlakovým nádražím a přístavem každých 30 minut pendluje speciální linka Alibus, která se do města dostane podle dopravní situace i za 20 minut. Jízdné je za 3 EUR. Pouze k hlavnímu vlakovému nádraží jede autobus S3, jízdné je 1 EUR. Podrobnosti najdete na oficiálních stránkách letiště http://www.gesac.it/ Pro „baťůžkáře“ je možné dostat se do centra i pěšky. Je to z kopce, po nepříliš hlučných silnicích s chodníkem, a k hlavnímu vlakovému nádraží se dostanete za cca 1 hodinu.
• Pokud plánujete hodně přejíždět z místa na místo a neležet jen u moře, je nejlepší volbou cestovat autem po vlastní ose. Itálie má výbornou infrastrukturu silnic a dálnic s precizním označením. Zvyknou si musíte na choleričtější a věčně pokřikující místní řidiče. Poplatky za pohonné hmoty jsou jen o něco dražší než u nás, aktuální ceny najdete např. na stránkách http://www.uamk.cz/cs/index.php?….
• Cesta vlakem i linkovým autobusem do Itálie je časově velmi náročná a cenově ne o moc levnější než letenky některých nízkonákladových leteckých společností. Vzdálenost z České republiky do lokalit Kampánie je cca 1500 km.
• Cestováním autobusem po Itálii není jednoduché. V každé oblasti je jiný autobusový dopravce, takže vyznat se v linkách je docela nepřehledné.
• Městská Taxi služba, tzv.sdílená, je alternativou veřejné dopravy s nízkými náklady. Sazba je stanovena na 1,55 EUR/os po celou cestu ve městě. Vozidla jsou většinou Fiaty Scudo až pro osm cestujících. Je provozována denně od pondělí do pátku od 7:00 do 16:00. Jezdí na trasách Piazza Garibaldi – II nemocnice a zpět a z nádraží na náměstí Garibaldi, přes Via Pansini. Je určena především pro méně mobilní a starší občany.
• Při cestování v Neapoli a nejbližším okolí je výhodou zakoupení tzv. Campania Artecard, která opravňuje i ke vstupům do některých památek a muzeí. Je platná i na autobus na letiště, platí v celém regionu i při plavbách na ostrovy Procida a Ischia. Více na http://www.artecard.it/EN/Home.cfm
• Přímo na letišti je několik autopůjčoven. Je dobré porovnat ceny, rozdíly mohou být v celkovém součtu i desítky EUR. Avis Autonoleggio – www.avisautonoleggio.it, BudgetItalia – www.budgetautonoleggio.it, Europcar – www.europcar.it, Dolar – www.dollarrentacar.com, Hertz – www.hertz.it, Maggiore – www.maggiore.it, Sixt – www.sixt.it, Targarent – www.targarent.it Zapůjčení automobilu na 3 dny pořídíte i za něco přes 40 EUR/den, podle typu auta, věku řidiče a sezóny. Oblíbený skútr pro dva vyjde v sezóně na 38 EUR/den, dlouhodobější pronájem je levnější.
• Přepravu trajektem na ostrov Capri zajišťuje hned několik lodních společností. Jízdenku lze zakoupit přímo v přístavišti Molo Bevello, odkud odplouvají lodě i na jiné ostrovy. Pomalejší trajekt i pro osobní automobily je levnější než rychloloď. Ten ale jezdí jen třikrát denně. Plavba tímto trajektem trvá cca 90 min., rychlolodí 45 min. Na Capri se jízdenky kupují v přístavišti Marina Grande. Cena jednosměrné jízdenky je u klasického trajektu je 8,60 EUR, rychlého 13,50 – 15,– EUR podle společnosti. Po ostrově se můžete pohybovat malými autobusy z přístaviště do téměř všech koutů ostrova. Celodenní jízdenka stojí cca 6,70 EUR, hodinová 2,10 EUR. Z přístaviště do městečka Capri vede lanová dráha, cena jedním směrem činí 1,20 EUR.

Náboženství a historie ^

Náboženství a historie

Historie Itálie

Název země pochází ze slova „vitaliu“ (jinde se uvádí „vitulus“) znamenajícího „vůl“ nebo „tele“, což poukazuje na hojnost hovězího dobytka v oblasti. Nejdříve se tak nazývala oblast na jihu a ve středu Apeninského poloostrova, později za Římanů se (už jako Italia) jméno rozšířilo na celé území.

Nejvýznamnějšími ranými osadníky v prvním tisíciletí před naším letopočtem byli Etruskové ve střední Itálii (oblast zahrnovala i Řím), kteří zde rozvinuli společenský řád, v němž mělo město důležitou pozici, a na jihu poloostrova a na Sicílii Řekové (oblast zvaná Magna Graecia). Ti zde založili významná města (mj. Neapol a Syrakusy) a přinesli na území helénskou kulturu.

Roku 509 před n. l. byl poražen poslední král Říma (založeného podle pověsti roku 753 př. n. l.) etruského původu Tarquinius Superbus a byla zřízena římská republika. V té vykonávali moc dva konzulové a zastupitelské sbory patricijů (bohatých aristokratů, jejichž orgán se nazýval senát) a plebejů (obecného lidu). Městský stát si nejdříve dokázal podmanit území dnešní Itálie (do počátku třetího století před Kristem), později i severní Afriku, Středomoří (včetně Pyrenejského poloostrova a Balkánu) a území dnešní Francie. Pro italské území, jež bylo srdcem říše, to znamenalo především latinizaci – římské občanství bylo rozšířeno na obyvatele celé Itálie. To už však na Řím a jeho politickou organizaci počaly doléhat tíha správy tak obrovského území a vnitřní nepokoje (např. Spartakovo povstání a občanské války).

Nejdříve se tak moci chápali vojenští vůdci (z těchto diktátorů byl nejslavnějším Julius Caesar) a kolem roku 30 př. n. l. se pak Octavianus stává prvním římským císařem (jako Augustus), poté co porazil Antonia a Kleopatru roku 31 před n. l. Z nových územních výdobytků lze uvést jako nejvýznamnější rozšíření říše do Anglie, z výdobytků vnitřních pak období Pax Romana, pokojné doby prosperity v prvních dvou stoletích naší éry, v historii Itálie pak už nikdy neopakované (skončilo se roku 180 smrtí Marka Aurelia, posledního velkého císaře). Je to také čas budování spleti silnic a šíření křesťanství (oficiálním náboženstvím říše se stalo roku 380 n. l. za císaře Theodosia I.). To, spolu s právem, systémem správy, filozofií a uměním (řeckého základu prosívaného římskými vlivy), tvoří římský (italský) příspěvek základům západní civilizace. Později římským impériem zmítaly vnitřní nesváry, hospodářské problémy a následně nájezdy barbarů. Ve 4. století se druhým centrem říše stávala Konstantinopole, až byla na konci století říše rozdělena na západní a východní. Ta západní přetrvala však už jen krátce (zpravidla se uvádí pro její zánik rok 476).

Odoakr, první následující římský král germánského původu, zpočátku zachoval územní celistvost Itálie a římský způsob života, později byl však přemožen byzantským císařem, který se pokusil nad územím uplatňovat svou moc, ale byl poražen Lombarďany. K jejich vyhnání si papež zase pozval Franky. Za odměnu byl pak roku 800 Karel Veliký korunován na římského císaře. Ani papežství, které v té době oficiálně získalo stát, ani pokusům o vytvoření říše navazující na římské impérium (čehož další etapa začala roku 962 korunováním Oty I. císařem Svaté říše římské) se však nepodařilo udržet trvalou nadvládu nad územím (jako se to dařilo císaři např. v Německu).

A tak zatímco se u moci nad celistvým územím na jihu Itálie a na Sicílii střídali Saracéni, Normani (11. stol.) a později Francouzi a Španělé (Anjouovci, Arragonci), zakládající státní útvary jako království neapolské a království obojí Sicílie, na severu jsou na vzestupu městské státy, z nichž nejvýznamnějšími byly Benátky, Janov, Milán, Florencie a Pisa. (Již tady lze vystopovat počátky obrovských rozdílů vedoucích až k rozkolu mezi bohatým, urbanizovaným a průmyslovým severem a chudším jihem, kde byl v době severních městských států nastolován feudální řád.) Uvedená města, bohatnoucí z obchodu s Východem, průmyslu (vlna), bankovnictví a později i křižáckých výprav se sice pro svou řevnivost nedokázala spojit ve větší státní celek (nanejvýš do společných lig), ale stala se východiskem nejpozoruhodnějšího italského kulturního hnutí, renesance.

Za kolébku renesance je považována Florencie, kde původně bankéřský rod Medicejských podporoval umění a vědu (jinde to byl např. rod Farnese v Parmě, Viscontiové a Sforzové v Miláně) a kde žili a tvořili Dante (je příznačné, že v době politické nejednoty je to právě Dante, slovesný umělec, básník, kdo je spojován s počátky italštiny, jež se vyvinula z jeho rodné toskánštiny) a Boccacio. Z jiných nejslavnějších postav italské renesance jmenujme ideál renesančního člověka Leonarda da Vinciho, Michelangela, Machiavelliho, Galilea Galileje, kteří objevovali svým myšlením a uměním obrazně nové světy, zatímco Marco Polo či Kryštof Kolumbus je objevovali doslova.

Plody italské renesance pomáhaly šířit do celé Evropy (zejména Francie) paradoxně italské války v 16. století, v jejichž důsledku získalo moc nad značnou částí Itálie Španělsko a později (po válce o dědictví španělské, 1701 – 1713) Rakousko. Přínosem tohoto období byla skutečnost, že obě nadvlády zastřešovaly moc na daném území a ve svém důsledku mírnily vnitřní spory (od dob sporů mezi papežem a císařem se znesvářené strany tradičně nazývaly guelfové, původně přívrženci papeže, později pokrokovější síly, a ghibellini, podporující císaře a konzervativní postoje).

Významná změna přišla na přelomu 18. a 19. století. Napoleonské války, jež do Itálie přinesly myšlenky Francouzské revoluce i francouzskou nadvládu (ať už přímou či nepřímou), byly mocným podnětem pro následný vývoj směřující ke sjednocení Itálie. Ten byl určován vlasteneckým hnutím zdola (nejdříve karbonáři – doslova „uhlíři“, tajným obávaným spolkem, jehož jednou z vedoucích figur byl Giuseppe Mazzini, jiní prominentní členové byli zase léta vězněni na brněnském Špilberku) a později proslulým risorgimentem („vzkříšením“), na němž se pak podíleli i představitelé sardinského království.

Během vlny revolucí roku 1848 byly ještě italské snahy poraženy Rakouskem (maršálem Radeckým), ale jejich naplnění přišlo vzápětí. Roku 1859 se podařilo sardinskému království ve spojení s francouzským císařem Napoleonem III. přemoci Rakušany v bitvách u Magenty a u Solferina (zisk Lombardie), krátce nato dobyli Italové Sicílii a Neapol a roku 1861 se Viktor Emanuel II. stal italským králem. Jinou vůdčí postavou sjednocování Itálie byl jeho ministerský předseda, hrabě Camillo Cavour, a italský národní hrdina a revolucionář Giuseppe Garibaldi (dobytí jihoitalských území), který se kromě osvobozování Itálie podílel i na povstáních v Jižní Americe. Zbývající dvě území pevninské Itálie se podařilo získat záhy – roku 1866 (spojenectvím s Pruskem ve válce proti Rakousku) Benátsko a roku 1870 (když se francouzská vojska stáhla z Říma v souvislosti s konfliktem prusko-francouzským) se podařilo dobýt Řím, který se následujícího roku stal hlavním městem.

Nový stát se nicméně potýkal s řadou vnitřních problémů (zejména ekonomických – na severu byla Itálie, i díky rakouské vládě, modernizovaná a zprůmyslněná, lidnatý jih naopak postihla vlna emigrací na sever země i do Ameriky), jež se snažil řešit na mezinárodním poli – vstupem do Trojspolku s Německem a Rakouskem roku 1882 a koloniálními výboji (oblast Afrického rohu, Libye). Za první světové války zachovávala nejdříve Itálie (přes své spojenectví) neutralitu, později, roku 1915, se (pod slibem územních zisků) přidala na stranu Spojenců (bitva u Vittorio Veneto, rozhodující pro porážku Rakouska-Uherska, 1918). Rozsah získaných území však nesplnil italská očekávání, navíc válka měla za následek velké lidské ztráty (přes milion mrtvých) a materiální škody.

V poválečné atmosféře neklidu a anarchie, navíc s hrozbou bolševické revoluce, se vcelku lehce podařilo uchopit moc Benito Mussolinimu a jeho fašistickému hnutí. Stačila hrozba v podobě pochodu na Řím v říjnu 1922, aby jej král Viktor Emanuel III. jmenoval předsedou vlády. Brzy nastolil diktaturu, potlačoval občanská práva, ostatní strany postavil mimo zákon, cenzuroval tisk. Pozitiva lze spatřovat snad jedině v organizování veřejných prací, problematickém nastolení „pořádku“ a povzbuzení ekonomiky (stavba dálniční sítě, částečně vznik korporací). Velkým diplomatickým úspěchem Mussoliniho bylo uzavření Lateránské smlouvy se Svatým stolcem (1929), jíž se papež stal hlavou Vatikánu. Od 30. let si pak Mussolini začal plnit své dobyvatelské sny o velké říši, jejímž centrem by byla Itálie. Roku 1936 dobyl – po neúčinném a chabém odporu Společnosti národů a hrdinném boji obyvatel – Habeš (Etiopii), později anektoval Albánii. Ke sblížení Mussoliniho s Hitlerem sice nedošlo okamžitě (dohoda byla uzavřena roku 1936), ale v době druhé světové války již byly osudy obou zemí – pro Itálii osudově – spjaty. Ještě před ní Mussolini významně vojensky podpořil Francovu diktaturu ve Španělsku, do světového konfliktu Itálie vstoupila po boku Německa až roku 1940. Další expanze italské říše se však nedařila – Mussolini se setkával s vojenskými neúspěchy v Řecku i v severní Africe a byl nucen žádat o pomoc Hitlera. Později Itálie naopak na svého německého spojence lidsky i materiálně doplácela. Prohlubovalo se utrpení lidí (nedostatek potravin), přišly spojenecké nálety – a tak došlo 25. července 1943 ke svržení Mussoliniho a v září téhož roku k italské kapitulaci. Mussolinimu se ještě podařilo uprchnout na sever, popraven byl 28. dubna 1945 partyzány.

V důsledku války přišla Itálie o většinu dobytých území, roku 1946 se stala republikou. Dominantní politickou silou se stala křesťanská demokracie (již vedl Alcide De Gasperi). Zejména díky pomoci Spojených států se země rychle po válce vzpamatovala a zažila ekonomický růst, stala se zakládajícím členem NATO a aktivně se od počátku účastnila vývoje, který vyústil ve zformování současné Evropské unie. Ve vnitřní politice se poválečný vývoj vyznačoval velkou nestabilitou (v průměru vychází téměř jedna vláda na rok), jež v 70. a 80. letech nabyla děsivých podob. Od 60. let rostla nespokojenost zaměstnanců a docházelo k politickému násilí extrémních skupin (vrcholem bylo asi zavraždění bývalého premiéra Alda Mora r. 1978 levicovými teroristy z Rudých brigád, když nebyly splněny jejich požadavky). Na počátku 90. let pak propukl rozsáhlý korupční skandál, který zasahoval všechny hlavní strany (i bývalého socialistického premiéra Bettina Craxiho). Obrovské pobouření, které to u Italů vyvolalo, mělo za následek změnu podoby italské politiky, kde vzrůstá význam stran, jako je Liga severu (reagující na pociťované rozdíly mezi bohatým severem a méně rozvinutým jihem země), a významnou politickou figurou se stal mediální magnát Silvio Berlusconi, jehož politické i obchodní aktivity vyvolávají kontroverze. Tak či onak patří dnes Itálie k nejrozvinutějším zemím světa (je členem skupiny G8) a k zemím s nejvyšší kvalitou života.

Kultura na území Itálie

V oblasti Itálie vzkvétala kultura od římské doby. Tato kultura nezapře řecký vliv. Dodnes můžeme obdivovat výtvory její architektury (Koloseum, Pantheon), sochařství (např. Trajánův sloup) i malířství (jak nám zůstalo zakonzervováno např. v Pompejích). Ze slovesných umělců této doby uveďme alespoň básníky Vergilia (tvůrce římského národního eposu Aeneis) a Ovidia (Proměny) či dramatika Plauta, autora dodnes hraných kusů Pseudolus či Komedie o hrnci.

Nicméně asi nejvíce inspirujícím proudem byla pro italskou kulturu renesance, za které byla v Itálii vytvořena nesmrtelná a svrchovaná díla – v literatuře na počátku renesance stojí Dante se svou Božskou komedií, jedním z největších děl světové literaury, po jehož bok můžeme zařadit Petrarku (i samotný sonet, jímž se Petrarca básnicky vyjadřoval nejčastěji, je ostatně italským vynálezem) a Boccaccia s Dekameronem. Z pozdějších italských literátů je třeba zmínit epického básníka Torquata Tassa, dramatiky Carla Goldoniho (který ve svých hrách zužitkoval dodnes prováděnou italskou divadelní formu zvanou commedia dell'arte, skýtající prostor pro lidovou improvizovanou zábavu s tradičními typy postav a hrubou dějovou linkou) a Carla Gozziho (pohádková dramata jako Turandot) či básníka 19. století Giacoma Leopardiho. V závěru 19. století vznikala také Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, jedno z nejznámějších děl světové literatury pro děti. V moderní literatuře se vyznamenali italský dramatik Luigi Pirandello, zakladatel futurismu Filippo Tommaso Marinetti, neorealista Alberto Moravia a současní spisovatelé Dario Fo a Umberto Eco.

Díky velikánům malířství a výtvarného umění, jakými byli Michelangelo, Raffaello, Tizian, Botticelli, Leonardo da Vinci, Benvenuto Cellini, Tintoretto a později třeba Caravaggio, se Itálie stala na několik století poutním místem pro mladé adepty malířství i pro jeho obdivovatele.

Již pro zvukové kvality italštiny (otevřené slabiky s množstvím samohlásek, málo případů shluků souhlásek ve slově) je ideální oblastí pro umělecký projev Itala hudba, zejména opera, která se v zemi zrodila, dlouho byla (italská opera) převažujícím útvarem tohoto hudebně dramatického žánru a je zde dodnes široce populární. Z italských hudebních skladatelů můžeme jmenovat Palestrinu, Monteverdiho (jednoho z prvních tvůrců opery), Vivaldiho, skladatele-virtuóza Paganiniho (jeho nástroj, housle, tak jak je známe dnes, byly – podobně jako klavír – vyvinuty právě v Itálii), Rossiniho a pak dva z nejvýznamnějších operních autorů – Giuseppa Verdiho (jenž byl i kulturní postavou risorgimenta; když mu davy provolávaly slávu „Viva Verdi!“, neoslavovaly jen velkého Itala, ale volaly prý zároveň skrytě „ať žije italský král Viktor Emanuel“ – Vittorio Emanuele Re D'Italia, což tehdy ještě nebylo skutečností) a Giaccoma Pucciniho, oba tvůrce strhujících děl a řady dnes již zlidovělých melodií. Ze zástupu slavných italských interpretů opery (a nejen opery) uveďme za všechny jen jméno Luciana Pavarottiho. Ze současných hvězd populární hudby si získal posluchače i v zahraničí Eros Ramazzotti.

I film, nové umění dvacátého století, našel v Itálii světové umělce v poválečném období v režisérech, jako byli Federico Fellini, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli, Michelangelo Antonioni, Pier Paolo Pasolini, a hvězdách Sophii Lorenové, Gině Lollobrigidě, Claudii Cardinalové, Marcellu Mastroiannim… V poslední době zaujal i v cizině např. film Roberta Benigniho La vita è bella (Život je krásný, 1997).

Historie Neapole

Počátky města Neapole jsou v 8. století před naším letopočtem, kdy oblast kolonizovali Řekové a zde založili osadu Parthenope, pojmenovanou po jedné ze Sirén, která našla smrt ve vlnách, do nichž se vrhla z neopětované lásky k hrdinnému Odysseovi, a u pobřeží dnešní Neapole ji vlny vyvrhly na břeh. Ostrov, na němž Sirény podle tradice žily, ležel údajně u pobřeží Neapole. Zřejmě pod hrozbou etruských útoků si Řekové v blízkosti Parthenope založili někdy na přelomu 7. a 6. století ještě další nové město (Nea Polis), obě města (z nichž to dřívější začlo být nazýváno „staré“ – Paleopolis) později srostla dohromady.

Neapol se stala brzy vojenským spojencem Říma (před nímž musel při pokusu o dobytí ustoupit i samotný Hanibal), který v ní nectil jen spolubojovníka, ale také významné centrum řecké kultury (s kulturním stánkem odeonem, divadlem i chrámem) a také příjemné místo pro trávení letních dní, kam mířili římští obyvatelé na výlety do vilek na pobřeží a do nově zbudovaných lázní. Mezi takové časté hosty z Říma patřil např. Vergilius, jehož údajný hrob bývá nedaleko ukazován, a dále i císaři Claudius a Tiberius. Město Neapol nezůstalo stranou zájmu ani šiřitelů mladého křesťanství – kázali prý tu apoštolové Petr a Pavel. Hlavní neapolský patron a biskup v Neapoli, svatý Januarius, tu byl podle pozdějších pramenů umučen ve 4. století. Pozornost přitahuje zejména údajným zázrakem, kdy několikrát do roka při svátcích, jež jsou s ním spojené, jeho krev zkapalní. Později zde v Lukullově vile či hradě (kterou dal známý státník, vojevůdce a pořadatel proslulých příslovečně bohatých hostin postavit na místě dnešního Castel dell'Ovo) bylo také dovoleno dožít poslednímu římskému císaři Romulovi Augustovi, který zemřel někdy kolem roku 480.

Patrně nejpřipomínanější událostí z dějin Neapole v období Říma je fascinující katastrofa z roku 79 n. l., kdy vybuchla nedaleké sopka Vesuv a zničila města Pompeje, Herkulaneum a Stabii. Obětí bylo zřejmě více jak 20 000, svou smrt našly ve zhroucených domech a pod vražedným příkrovem popele a žhavé lávy. Pompeje, zachované pod sopečnou vrstvou netknuté do 18. století, nám dnes podávají svědectví o římském umění té doby i nejvšednějších, nejprozaičtějších a nejintimnějších stránkách tehdejšího života.

Ostrogóti byli po Římanech dalšími pány nad Neapolí, kterou nicméně v 6. století dobyli (jako nástupníci Říma) zpět Byzantinci vedení slavným vojevůdcem Belisariem. Poté bylo založeno neapolské vévodství. To zůstávalo zprvu pod vlivem Byzance, později místních italských vládců, následně dosáhlo i nezávislosti. Postupně však získali v Neapoli – jako i jinde v jižní Itálii – vliv Normani a území bylo spojeno za Rogera II. se Sicílií v království, jehož hlavním městem bylo Palermo. Po normanských vládcích převzala sicilské království dynastie Štaufů. Sicilský král z rodu Štaufů a císař Svaté říše římské Fridrich II. založil v Neapoli roku 1224 vůbec první státní univerzitu na světě, a rázem tím z Neapole učinil intelektuální centrum. Karel I. z nové dynastie Anjouovců přesunul hlavní město království z Palerma do Neapole, kde si zřídil sídlo v mohutném Castel Nuovo. V Neapoli začaly vyrůstat významné gotické stavby včetně klášterního komplexu Santa Chiara a neapolské katedrály. Sicílie a poloostrovní část někdejšího království byly později spravovány odděleně. Do města tehdy přicházeli finančníci – kupci z Janova a Pisy, toskánští bankéři – a s nimi také umělci z nejslavnějších – Boccaccio, Petrarca a malíř Giotto. Dlouho byla pak Neapol pod vlivem Španělů. Za ně ji spravovali vicekrálové, z nichž pozornost jistě zaslouží Pedro Álvarez de Toledo, jenž podnítil urbanistický rozvoj města. V tomto období se Neapol vyšvihla hned za Paříž jako druhé největší město v Evropě a po významných údobích gotické a renesanční kultury se stala i jedním z center barokního umění a myšlení, kdy zde pobývali např. Caravaggio, Giordano Bruno nebo významný filozof a také astrolog Tommaso Campanella, autor utopického spisu Sluneční město. Rozkvět kulturní však neznamenal v souvislosti s hospodářskými obtížemi automaticky bezvýhradnou spokojenost, jak o tom svědčí např. vzpoura, kterou v roce 1647 vedl proti španělským pánům města negramotný neapolský rybář Masaniello (bezprostředním důvodem byla ovocná daň – ovoce bylo tehdy běžnou stravou nejchudších) a jež vyústila v krátce trvající neapolskou republiku. (Tyto události později poskytly dějinné pozadí pro ve své době slavnou operu francouzského skladatele Aubera Němá z Portici.) Vláda prostřednictvím vicekrálů pokračovala i v éře rakouské nadvlády.

Zvraty nastaly v období Francouzské revoluce na přelomu 18. a 19. století, když předtím další vlna rozkvětu za španělských Bourbonů darovala Neapoli, jež se opět stala hlavním městem svébytného království, stavby jako palác Capodimonte a Teatro di San Carlo, tehdy největší operní dům na světě, dnes alespoň nejstarší fungující v Evropě. V roce 1799 vyhlásila neapolská elita s podporou Francie parthenopskou republiku (bourbonský král předtím uprchl z hrůzy před Francouzi; paradoxní je, že republiku podporovali spíše pokrokovější neapolští aristokraté a příslušníci bohatší měšťanské vrstvy, kteří se proto dostali do de facto občanské války s nižší vrstvou, tzv. lazzaroni, zbožnými prostými a chudými obyvateli, již nové ideje nechápali a obávali se jich a kteří podporovali krále, lazzaroni dokonce zvítězili a vláda se vrátila do rukou Ferdinanda IV.), v letech 1806 – 1815 byli za neapolské krále dosazeni Napoleonovi věrní (bratr Josef a švagr Joachim Murat). Po Napoleonově pádu získávají trůn zpět Bourboni, království obojí Sicílie pak trvá ještě do roku 1860. Během té doby Neapol opět vzkvétá, zejména po hospodářské stránce (jako první italské město získává v roce 1839 železnici tratí do Portici, v oblasti vyrůstá mnoho továren).

V rámci sjednocování Itálie je Neapol dobyta samotným Garibaldim a záhy se stává součástí sjednoceného italského království. Pozoruhodné je, že když se sbíralo na státní pokladnici nového státu, dalo bývalé bohaté království obojí Sicílie téměř dvojnásobně vyšší částku (80 milionů dukátů) než ostatní části nového království dohromady. Někdejší prosperita byla však opravdu minulostí, neboť záhy se neapolská ekonomika zhroutila a oblast zažila neslýchanou vlnu emigrací (doprovozenou těžkou epidemií cholery).

Pohnuté bylo pro Neapol i období druhé světové války. Město tehdy sužovalo ze všech italských měst nejprudší bombardování (přes 100 náletů a 20 000 obětí, velké škody na památkách), neapolští obyvatelé se také jako první v Itálii vzbouřili proti nacistické okupaci při události nazývané Quattro Giornate, kdy sami během čtyř dnů v září roku 1943 vyhnali Němce z města ještě před příchodem Spojenců. Stále ještě do chaosu a bídy spojených s válkou přišel další velký výbuch sopky Vesuv v roce 1944.

Druhá světová války bývá také pokládána za období vzestupu činnosti neapolské mafie, nechvalně proslulé Camorry, jejíž vnitřní spory, zejména v souvislosti s drogovým obchodem, si v nedávné době vyžádaly až více jak 100 obětí ročně. Boj s ní zůstává spolu s dalšími problémy, jež město navzdory cílevědomé podpoře ze strany italského státu v poválečném období (jíž Neapol vděčí například za omlazení náměstí Piazza del Plebiscito a vytvoření dobrých podmínek pro turisty) trápí, včetně vysoké nezaměstnanosti, nevyřešeného odpadového hospodářství a drobné kriminality, oříškem, jejž musí místní samospráva ve spolupráci se státní správou rozlousknout. Neapol se předvedla jako město mířící za lepší budoucností např. v roce 1994, kdy hostila schůzku G7.

Neapolská kultura

Mnoho specifických fenoménů, jež si spojujeme s italskou kulturou, má svůj původ v Neapoli, která je jako město představitelkou celé jihoitalské oblasti. A nejde jen o fenomény kultury v úzkém slova smyslu – Neapol je například považována za kolébku pizzy, původně pokrmu chudých, jejíž známý druh margherita má svůj původ v jídle připraveném na počest italské královny Margherity při její návštěvě Neapole. Její tři přísady – rajčata, sýr mozzarella a bazalka – měly symbolizovat barvy na italské vlajce. Neapol je spojována také se špagetami. Známá odrůda vína Lacryma Christi (Kristova slza) se pěstuje na svazích Vesuvu a z nápojů odsud pochází ještě třeba známý citronový likér limoncello.

Neapol má také svůj vlastní dialekt či spíše jazyk, mimochodem ovlivněný i řečtinou původních obyvatel oblasti.

Za velkou kulturou se v Neapoli lze vypravit do kostelů, paláců a muzeí. Je také již dlouho pěstována – výtvarné učiliště, akademie krásných umění, vzniklo již v polovině 18. století, neapolská konzervatoř má tradici od roku 1826. Už předtím tu ale existovaly hudební školy, Neapol hrála roli třeba i při vývoji žánru opera buffa. V Neapoli se zrodila také romantická kytara a svůj původ tady má též mandolína. Tím nejslavnějším ze spojení města Neapol a hudby je ale dozajista neapolská píseň (canzone napoletana), oblíbený žánr, k němuž se počítají „hity“ jako O sole mio, Santa Lucia nebo Funiculì Funiculà (související se zahájením provozu pozemní lanové dráhy – italsky la funicolare – na Vesuv v roce 1880).

Kromě již výše zmíněných velkých jmen z Neapole pocházeli také papežové Bonifác V., Urban VI. a Bonifác IX., hudební skladatelé Domenico Scarlatti a Ruggero Leoncavallo (autor proslulých Komediantů, italský název opery je I Pagliacci). Neapolským rodákem je i legendární operní zpěvák Enrico Caruso, hvězda Metropolitní opery v New Yorku a pěvec, který chytře pochopil velké možnosti zvukového záznamu. Do svého repertoáru pojal i neapolské písně. Světlo světa spatřily ve městě ještě hlavy státu Viktor Emanuel III. a italský prezident Giorgio Napolitano. Maskotem Neapole je postavička z commedie dell'arte zvaná Pulcinella, mazaný sluha s nosem jako zobák, velkým břichem a hlasem připomínajícím hlas ptáků.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní
• Italské svátky
• 1. leden – Nový rok
• 6. leden – Tři králové
• 25. duben – Den osvobození
• 1. květen – Svátek práce
• 2. červen – založení Italské republiky
• 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
• 1. listopad – svátek Všech svatých
• 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
• 25. a 26. prosinec – vánoční svátky
• patroni sv. Petr a Pavel

Historické lokality

Hlavní město Itálie

• Řím – jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy. Za návštěvu (či za vidění) rozhodně stojí Vatikán s bazilikou sv. Petra, Sixtinskou kaplí a Vatikánskými muzei, dále Forum Romanum se zbytky antických památek, Koloseum jako dominanta města, antický chrám Pantheon, barokní Fontana di Trevi (nejslavnější na světě), Španělské schody (nejdelší a nejširší schodiště v Evropě) nebo Trajánův sloup.

Historické lokality

• Pompeje a Herculaneum – dochované zbytky antických měst, která zničil výbuch Vesuvu roku 79 n. l.
• Florencie – dominantou města je katedrála Santa Maria del Fiore, vedle ní stojí zvonice Campanile di Giotto. Mezi další významné památky patří např. Battistero di San Giovanni (Křtitelnice sv. Jana), Palazzo Vecchio, Palazzo Medici Riccardi, nejstarší most Florencie Ponte Vecchio, lemovaný z obou stran obchůdky, a Galleria degli Uffizi se sbírkami renesančních obrazů (mj. díla Botticelliho, Leonarda da Vinci, Albrechta Dürera, Michelangela, Raffaella, Tiziana, Caravaggia či Rembrandta). Naleznete zde také slavnou Michelangelovu sochu Davida a mnoho dalších překrásných památek ze slavného období zdejší renesance.
• Pisa – na náměstí Piazza dei Miracoli (náměstí Zázraků) naleznete řadu významných staveb: šikmou věž Torre pendente, románské Baptisterium (Battistero), katedrálu ve tvaru latinského kříže a monumentální hřbitov Camposanto.
• Benátky – město leží na 118 ostrůvcích, a je tak ušetřeno (a s ním i jeho návštěvníci) provozu a hluku automobilů, což ještě přispívá k jeho fantaskní atmosféře, jež Vás snadno přenese do minulosti. Napříč celým městem vede Canal Grande. Při návštěvě určitě nevynechejte Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, nejznámější most Ponte di Rialto či Ponte dei Sospiri (most vzdechů), palác Ca' d'Oro (kde dnes sídlí muzeum) nebo zvonici Kampanila (Campanile). Slavné je také zdejší operní divadlo Gran Teatro La Fenice. Ve městě, jež největšího rozkvětu dosáhlo v 15. a 16. století, žili či tvořili mj. Marco Polo, Tizian, Tintoretto, Monteverdi, Vivaldi, Goldoni, Gozzi a Casanova.
• Milán – ve městě můžete obdivovat milánský Dóm, slavné operní divadlo La Scala, renesanční zámek Castello Sforzesco nebo nákupní galerii Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II).
• Neapol – centrum tvoří dvě náměstí, Piazza del Municipio s pevností Castel Nuovo a Piazza del Plebiscito (největší neapolské náměstí, nacházejí se zde Královský palác a kostel sv. Františka z Pauly, který připomíná římský Pantheon a má po obou stranách kolonádu), ve městě se nachází také slavné operní divadlo Teatro San Carlo.
• Janov – dominantou města je přístavní maják Lanterna. Na náměstí Piazza De Ferrari můžete navštívit Dóžecí palác a vidět působivou fontánu.
• Turín – zajímavou památkou města je 167 m vysoká věž muzea kinematografie Mole Antonelliana (původně plánováno jako synagoga). Nachází se zde také jedno z nejvýznamnějších egyptských muzeí na světě, Museo Egizio, a další muzea a galerie, např. Galleria Sabauda, Museo Nazionale del Risorgimento a Museo Civico d´Arte Antica či muzeum starého umění v Palazzo Madama. V katedrále sv. Jana Křtitele je chováno slavné turínské plátno.
• Verona – ve městě, které proslavil Shakespeare svou hrou Romeo a Julie, můžete obdivovat řadu historických památek. Vstupní branou projdete do centra města na náměstí Piazza Bra, kde můžete obdivovat římské divadlo – slavnou veronskou Arénu, kde se v létě konají operní představení. Za návštěvu také stojí náměstí Piazza delle Erbe s kašnou fontana di Madonna Verona. Nejznámější církevní stavbou města je bazilika San Zeno Maggiore, jejíž krypta je spojována s dějištěm závěru slavného tragického příběhu dvou milenců. Rozhodně nezapomeňte na Juliin dům – Casa di Giulietta – s proslulým balkonem a pevnost Castelvecchio, kde je dnes umístěno muzeum.

Jak se domluvit ^

• V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
• V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.

Obyvatelstvo ^

• Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
• K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
• Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).

Měna ^

• V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
• Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

Počasí ^

• Okolí Neapole má typické středomořské klima. Dlouhá, horká a suchá léta jsou následována mírnými vlhkými zimami.
• Léto od června do září je charakteristické žhnoucím sluncem, kdy teploty na uzdě udržuje nízká vlhkost a téměř konstantní mořský vánek. Na vrcholu léta,v červenci a srpnu vystoupají průměrné maximální teploty na 30^oC, což může být v poledních hodinách nepříjemné. Někteří proto volí raději červen nebo září, kdy jsou teploty snesitelnější. V září dochází k mírnému nárůstu srážek v podobě odpoledních bouřek, ale obecně je léto velmi suché. Moře dosahuje teplot 24 – 25^oC.
• Také podzim bývá příjemný, především říjen. Od listopadu se podmínky prudce mění, sluneční svit poklesne ze šesti hodin na čtyři denně, je tedy často zataženo a proměnlivo. Listopad je nejdeštivějším měsícem v roce.
• Zima není vhodná ke koupání a slunění, je poměrně chladná. Průměrná maxima denních teplot se pohybují mezi 12 – 14^oC, minima klesnou i ke 4^oC, byly zaznamenány i mrazy. Ubývá sice srážek, ale sluníčko si užijete jen 3 hodiny denně. Někdy se objevují mlhy, které přicházejí od moře.
• Jaro je ideální k návštěvě památek nebo přírodních krás. Již od března začínají teploty stoupat nad 15^oC a v květnu dosahují 23^oC. Počasí se s blížícím létem stabilizuje a teplota moře se již květnu vyšplhá těsně nad 20^oC.
• Dá se říci, že neexistuje vysloveně špatné období pro návštěvu Neapole. Zatímco pro lenošení je ideální léto, také pohled na Vesuv je působivý za jasného počasí, architektonické a kulturní památky jsou působivé vždy, umění je neustále ohromující a pizza vždy vynikající.

Elektřina a komunikace ^

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
• V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
• Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
• Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
• Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
• Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Internet

• Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
• Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• 230 V

Co si vzít na dovolenou ^

• Asi je zcela zbytečné psát složitý seznam věcí, co si vzít s sebou na dovolenou do Itálie. Záleží na tom, kam a kdy cestujete. Důležité upozornění se týká společenského oděvu v luxusních restauracích, kde pánové nosí dlouhé kalhoty a dámy letní šaty nebo dlouhou sukni a halenku. Itálie je katolická země, tudíž byste se měli na návštěvu kostelů oblékat střídmě. Nejvíce je to vyžadováno ve Vatikánu v chrámu sv. Petra.
• Vedle plavek, opalovacího krému a slunečních brýlí se Vám může hodit repelent proti hmyzu, základní lékárnička a pro jistotu i adaptér do zásuvek.

Rady na cestu ^

• Italové jsou – v souladu s představami, které o nich panují – temperamentní, hluční, veselí a živě gestikulují. Také velmi rádi telefonují a sdělují si své dojmy a zážitky. Mají rovněž rádi dobré jídlo a pití, dovedou si života užívat. Velmi milují kopanou, berou ji tady smrtelně vážně. Jsou i velmi konzervativní. Projevuje se to jak vztahem k náboženství (naprostá většina Italů se hlásí ke katolickému), tak důležitostí rodiny, v jejímž rámci (a to mnohdy i velice širokém) se Italové scházejí a sdílejí se o své radosti i starosti. Konzervativnost se projevuje i v oblékání, na něž si (zvláště na to elegantní a luxusní) obyvatelé Itálie potrpí. Plyne z toho poučení, že i cizinec by se měl v Itálii pohybovat co možná nejlépe – ale bez větších výstřelků – oblečen. V chrámech se vyžaduje projev respektu k víře ve formě oděvu zahalujícího kolena i ramena. V Itálii je úředně zakázáno koupat se bez plavek, ačkoliv v turistických letoviscích se běžně toleruje, pokud ženy nemají horní část plavek.
• Ne všechny stereotypy o Italech však platí a může nás udivit, že třeba obyvatelé severní Itálie se často vyjadřují odtažitě a pohrdavě o jižanech. Itala taky nepotěšíte, budete-li jeho vlast automaticky spojovat s mafií. Vysloveně nebezpečné jsou pak narážky na období fašismu v Itálii, jehož symboly jsou zde přímo zákonem zakázány pod hrozbou pokuty, ale také až několikaletého vězení. Stejně tak o náboženství je vhodné se vyjadřovat citlivě, což logicky vyplývá ze zdejšího vztahu k němu. Lépe je též zeptat se, než někoho z místních obyvatel, neřkuli příslušníků ozbrojených složek, vyfotíte.
• Pokud jde o peníze a cennosti, v Itálii nikdy opatrnosti nezbývá. A nejde jen o nechvalně známé kapsářství, jež hrozí v místech s vyšší koncentrací lidí. Doporučuje se také obezřetnost vůči zboží nabízenému prodavači na ulicích a na pláži (vzhledem k italským zákonným opatřením proti padělání), je radno uschovávat i účtenky z nejrůznějších provozoven služeb, jež jsou zase kontrolovány finančními agenty bojujícími s daňovými úniky. Vždy je též dobře se dopředu informovat, kolik konkrétní služba či zboží stojí, případně na uváděné ceně trvat a nebát se ozvat, není-li dodržována.

Orientační ceny ^

• Plechovku piva koupíte za cenu kolem 1 €, v restauraci nebo baru si pivo dáte za 2 – 4 €
• Láhev nealkoholického nápoje stojí 0,50 – 1 €, v restauraci si nealko dáte za 2 €
• Cena lahve vody je kolem 0,50 €
• Káva (cappuccino) Vás v restauraci vyjde na 1 – 1,50 €
• Litr běžného vína pořídíte za 2 – 4 €
• Kilogram chleba stojí 2 – 3 eura
• Na zmrzlině si pochutnáte za zhruba 2 €, ovoce Vás osvěží za 1 – 2 €/ kg
• Za pravou italskou pizzu dáte v restauraci 2 až 5 €
• Cena vyhlášených italských pochoutek: šunka až 35 – 40 €/ kg, sýr mozzarella 5 €/ kg, jiné uzeniny (vč. mortadelly) 10 €/ kg
• Výše vstupného do muzeí a na památky je nejčastěji 6,50 €, výjimečně se u některých památek (zejména rozlehlejších, např. Pompejí) může vyšplhat až nad 10 €
• Cena jízdy taxíkem (pokud není pevně stanovena mezi určitými lokalitami) se pohybuje kolem 1 €/ km
• Plážové lehátko a slunečník si pronajmete za zhruba 5 eur na den

Tipy na nákupy ^

• Na své dovolené v Itálii se budete chtít jistě také věnovat nákupům. Každá oblast, velkoměsto, turistické středisko, ale i horská vesnička nabízí mnoho nákupních příležitostí. Ve velkých městech naleznete plno luxusních butiků, obchodních center a supermarketů, v menších městech budou na každém rohu drobné obchůdky s čerstvým ovocem či pečivem. Každé město dále pořádá tradiční trhy nebo v něm můžete potkat pouliční prodavače, u kterých lze smlouvat bez omezení. Nejlevněji nakoupíte v obchodní síti Carrefour. V menších obchůdcích se naopak setkáte s dražšími výrobky. Výhodou však jsou vstřícnější obchodníci a široká nabídka místních specialit či domácích produktů.
• Italové rádi kupují moderní značkové oblečení. Pokud se také chcete přidat k jejich oblíbené vášni, budete mít plno příležitostí jak ve velkém městě, tak i v malém zapadlém městečku. Můžeme Vám doporučit výprodeje tohoto oblečení, ve kterých i sami Italové rádi nakupují.
• Oblíbenou možností nákupů jsou tradiční trhy, na které narazíte v každém městě. Nabízí se zde vedle ovoce a zeleniny také nejrůznější koření, ale i starožitnosti, suvenýry, módní oblečení a boty.
• Běžná otevírací doba obchodů je většinou od 9 do 13 a odpoledne od 16 do 19 hodin. Čím více na jih Itálie, tím víc se dodržuje polední siesta, zato supermarkety a obchodní domy mají všude otevřeno po celý den. Potraviny mívají otevřeno i v sobotu a neděli dopoledne. Otevírací doba se však liší podle sezóny a oblastí, záleží také na tom, zda není církevní svátek.

Jídlo a pití ^

• Italská kuchyně patří mezi nejznámější a nejoblíbenější světové kuchyně. Jídla jsou velice zdravá, pestrá a chutná. Nepostradatelnými surovinami jsou olivový olej, bylinky (oregano, bazalka, šalvěj, rozmarýn, tymián, petrželka) a zelenina, zejména rajčata, ale také baklažány, artyčoky, chřest, lilek, olivy a papriky. Italská kuchyně se liší podle geografického rozdělení. Na severu je více moderní, kdežto jih Itálie si uchoval více tradičních pokrmů.

Speciality

• Mezi světově vyhlášené italské speciality patří samozřejmě pizza. K pizze a těstovinám se používají typické rajčatové omáčky ochucené kořením. Polévky se servírují spíše na severu, i tam ale jen zřídka. Typická je hustá zeleninová polévka s těstovinami minestrone. Denním pokrmem v jižní Itálii jsou těstoviny (pasta). Vyrábějí se v mnoha podobách, upravují se na mnoho způsobů a často se podávají jako předkrm. V severní Itálii se zase připravuje rýže, typickým pokrmem je rizoto. Důležitou součástí těstovin, pizzy i jiných pokrmů jsou sýry. Nejznámější jsou parmezán, ovčí sýr mozzarella a gorgonzola. V Itálii je proslulá parmská šunka. Velice oblíbená je zelenina – buď čerstvá, nebo dušená – jako příloha k masu.
• Jako hlavní chod se podává maso nebo ryby. Nejoblíbenějšími druhy masa jsou telecí a drůbeží. Ryby se často připravují na grilu, dále se smaží nebo pečou. Součástí mnoha jídel jsou také plody moře (ústřice, mušle, raci, krabi, humři, sépie).
• Po jídle si můžete dopřát výtečný dezert tiramisu, oblíbenou zmrzlinu nebo čerstvé ovoce.
• Před jídlem se podává aperitiv, nejčastěji Campari nebo Martini. K jídlu se většinou podává víno. Mezi místní značky patří sicilská Marsala, toskánské bílé víno a u nás známé lambrusco. Co se týká likérů, typické je citronové limoncello nebo bombardino (podobné vaječnému likéru). Známá je také pálenka z vína grappa nebo likér z lékořice liquirizia. Po jídle se servíruje italská káva espresso, caffè latte s mlékem, caffè coretto s alkoholem nebo cappuccino.

Restaurace

• Italská snídaně je velice lehká, zato oběd si Italové během polední siesty rádi vychutnávají. Večeří nejdříve v půl osmé večer. Pokud chcete zajít na levné jídlo, navštivte spaghetterii, kde si vyberete nejen z těstovin. Občerstvit se můžete také ve snack baru nebo paninotece (nabídka obložených chlebů). Za pizzu zaplatíte kolem 5 €. Zkuste využít turistické menu, které je cenově výhodné.

Nakupování ^

• Pokud chcete z Itálie přivézt nějaký typický dárek pro své blízké, můžete si vybrat z řady místních suvenýrů.
• V Itálii je plno značkových obchodů s módními oděvy, obuví a doplňky. Cenově velmi výhodné, a přesto kvalitní a značkové zboží seženete buď ve výprodejích, nebo na trzích menších měst.
• K typickým suvenýrům patří stříbrné šperky, drahé kameny a perly, které nakupujte ale raději ve zlatnických obchodech, neboť na trzích mohou prodavači nabízet padělky.
• Jako pěkné dárky se také kupují kožená galanterie, kosmetika, hračky, keramika, mramorovaný papír, krajky, lněné výrobky, lombardské hedvábí či ručně vyráběné sklo.
• Vděčným dárkem ze slunné Itálie je proslulé kvalitní víno, např. červené lambrusco. Také místní likéry jsou výborné. Zkuste pálenku z vína grappa, citronový likér limoncello či likér z lékořice liquirizia. Když je řeč o likérech, můžete zakoupit jako vkusný dárek i krásnou estetickou skleničku na „digestivo“.
• Hospodyňky jistě ocení kvalitní olivový olej, který seženete v pěkných dárkových lahvích. Vhodným dárkem bude také koření, jehož nabídka je v každé oblasti Itálie jiná. A co takhle přivézt si kvalitní a výtečný sýr? Třeba mozzarellu či tvrdý Grana Padano…

Spropitné ^

• V italských restauracích se obvykle nechává spropitné ve výši 10 – 15 % z ceny, pokud již není započítáno v účtu („couvert“).
• Spropitné se nepředpokládá v rodinných restauračních zařízeních.
• Řidiči taxi by měli být oceněni spropitným podle kvality služeb, obvykle však ve výši 8 – 10 % nebo 1 €.
• Spropitné pro hotelový personál by mělo být v rozmezí 0,50 – 1 € v závislosti na kvalitě hotelového zařízení.
• Spropitné nižší než 0,50 € může urazit, rovněž drobné mince (20 centů a méně) nebudou přijaty s povděkem.

Aktivity a zábava ^

Aktivity a zábava

• Kampánie je mimořádně bohatá na pozůstatky klasického starověku. Najdete zde mnoho amfiteátrů, triumfálních oblouků, vil, mostů a náhrobků Římské říše, stejně tak jako přírodních krás.
• Centrum Neapol má tisíce tváří. Atmosféra města je výsledkem dlouhého příběhu, který zanechal stopy v ulicích, kostelích, palácích a hradech a mnohdy překvapí i ty, kteří tam žijí věčně. Těm, kteří ji chtějí prozkoumat se nabízí Piazza Plebiscito a královský palác Palazzo Reale, Mount Echoes a tajemný hrad Castel Ovo s vyhlídkou na Vesuv, dlouhé pláže a útulný přístav Mergellina v elegantní čtvrti Chiaia, okouzlující vrch Possillipo, ostrov Nisida v průmyslové oblasti Bagnoli, procházku po obchodech Galerie Umberto I. a kuriozní vesnici Petraia sedící na krásných kamenných schodech, zastavte se u Reggia di Capodimonte. Toto je jen několik z mnoha zastávek, které toto město může nabídnout. Historické centrum města Neapol bylo v roce 1995 zapsáno na Seznam kulturního dědictví UNESCO
• Solfatara je kráter stále ještě částečně činné sopky v italské Campánii u města Puzzuoli,poblíž Neapole.Tento kráter měří v obvodu zhruba 2 kilometry. Na dně kráteru Solfatara ještě stále bublá bahno a na povrch uniká i pouhým okem pozorovatelná sirná pára. I když už je tato sopka skoro vyhaslá,kdysi působila ohromné škody a pohřbila už i město Puzzuoli ležící nedaleko od ní. Podle ní se v geologii jmenuje postvulkanická exhalace par a plynů, tedy solfatara.
• Poloostrov Sorrento, kam se dostanete z Neapole za necelou hodinu příměstským vlakem. Ze Sorrenta si můžete udělat výlet lodí nebo vznášedlem na nedaleký ostrov Capri nebo vzdálenější Ischiu. Světově známé historické město Sorrento se rozprostírá na vysokém tufovém útesu na pobřeží Tyrhénského moře. Uvnitř zbytků městských hradeb se nachází historické centrum města s paláci, například Veniero a Correale z 18. stol. s byzantsko-arabským dekorem, starými šlechtickými domy v katalánském stylu, katedrálou, muzeem, klášterem sv. Františka a domem Torquata Tassa.
• Pobřeží Amalfi bylo osidlováno člověkem již od raného středověku. Najdeme zde mnoho měst s významnými architektonickými a uměleckými díly. Zdejší obyvatelé přizpůsobili využívání terénu jeho různorodosti (terasovité vinice či sady v údolích). Na seznam UNESCO bylo pobřeží Amalfitana zapsáno roku 1997.
• Jeskynní oblast Capo Palinuro s Modrou jeskyní ( Grotta Azzura), Krvavou jeskyní ( Grotta del Sangue) a Mnišskou jeskyní ( Grotta dei Monaci) se zastávkou na pláži Buon Dormitore ke koupání.
• Ostrovy Capri s pozůstatky vily Jovis a Ischia s Aragónským hradem, Procida
• Historické městečko Paestum s troskami chrámů a nekropolí z roku 600 př. n. l., které tvoří nejvýznamnější monument řeckého stavitelského umění na italské pevnině. Řekové mu říkali Poseidonovo město. Znovuobjevení se dočkalo až v 18. století. Dnes si sem návštěvníci přicházejí prohlédnout tři mohutné zachovalé dórské chrámy – Héřin, Neptunův a chrám bohyně Ceres. Vstupné je cca 6 EUR.
• Herculaneum a Pompeje jsou antická města, která byla v roce 79 zasypána popelem sopky Vesuv až do mocnosti šesti metrů. Po 1700 letech začaly vykopávky a dnes se návštěvníci mohou procházet ulicemi mezi troskami zrekonstruovaných domů. V Pompejích k nejčastěji navštěvovaným patří nevěstinec s erotickými malbami na stěnách. Kulturněji založení turisté jistě potěší i návštěva Velkého divadla. V roce 1997 byla města zapsána na Seznam kulturního dědictví UNESCO.
• Královský palác v Casertě spolu s parkem, akvaduktem Vanvitelli a komplexem San Leucio pochází z 18. století. Celý komplex v Casertě měl konkurovat Versailles a Madridu. Je výjimečný spojením přepychového paláce, parků a zahrad s přírodními lesy, loveckými chatami a s průmyslovou výrobou hedvábí. Na seznam UNESCO byl královský palác v Casertě zapsán roku 1997.
• Přírodní park Mount Vesuvius s nejznámější a nejnebezpečnější sopkou na světě. Vesuvio znamená v latině „nevyhaslý“. Vrchol dosahuje výšky 1281 m a základ sopky tvoří starověký kráter Monte Somma. V historii bylo okolí zničeno několika silnými erupcemi, v roce 79 byla zničena města Herkulaneum, Pompeje a Stabie. Další erupce probíhaly od roku 1631 až do roku 1944, kdy byla zatím poslední. Vulkanologové tvrdí, že k další může dojít prakticky kdykoliv. Nahoru vede klikatá silnička z Herculanea ke křižovatce. Vydáte-li se doleva, po 2 km dojedete na parkoviště odkud trvá cesta na vrchol pěšky 20 minut. Pokud na křižovatce zahnete doprava, po 2 km dorazíte ke stanici sedačkové lanovky, která vás doveze za pár minut k vrcholu vulkánu.
• Národní park Cilento s řadou svatyní a osad oblasti Vallo di Diano byl také v roce 1997 zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO.
• Atraktivní jsou plavby lodí podél pobřeží, v ceně je většinou oběd připravovaný přímo na pláži. Cena je cca 19 – 25 EUR podle náročnosti oběda.
• Celodenní výlety na Capri s návštěvou městečka Anacapri, výjezdem lanovkou na Monte Solare a přejezd do městečka Capri a prohlídka Modré jeskyně. Cena výletu je cca 50 EUR, vstupné např. do Modré jeskyně činí 16 EUR.

Wellness

• Ostrov Ischia je největším ostrovem sopečného původu v okolí Neapole. Zejména severní strana ostrova je velmi atraktivní s vinicemi, ovocnými sady a piniovými háji. Mnozí návštěvníci jej vyhledávají k léčebným pobytům z důvodu bohatého výskytu horkých, slabě radioaktivních pramenů (proti revmatismu a dně). Na Ischii vyvěrá více než 100 horkých a studených léčivých pramenů. Lázně na ostrově nabízejí nepřeberné množství léčebných kúr, které dokáží zázraky, a po nichž se má člověk cítit jako znovuzrozený.
• Všem doporučujeme zavítat do kouzelného zálivu San Montano, nedaleko Lacco Amena. Zde se nad překrásnou písečnou pláží rozkládá termální park Negombo, kde se mezi exotickými rostlinami nachází soustava bazénů a hydromasáží s různě teplou termální vodou. Celodenní vstupné cca 27 EUR.
• Dalšími termálními parky jsou Poseidonovy zahrady Forio s 25 bazény – celodenní vstupné cca 30 EUR, Aphroditiny a Apollonovy zahrady, Tropické zahrady jsou otevřeny celoročně v Sant´ Angelo, termální park Castiglione v Casamiccioles minerální vodou teplou 20 – 40°C. Vstupné 22 EUR/den.
• Také hotely mají vlastní bazény s termální vodou. Ve většině bazénů je povinnost použít koupací čepici.

Potápění

• Celá jižní pobřežní část Kampánie má překrásné pobřeží, charakterizované velkou členitostí. Pláže střídají četné výběžky a skály zasahující do vln, je zde mnoho útesů a jeskyní. Letovisko Palinuro je známé svými jeskyněmi podél pobřeží, které jsou přístupné z moře z loděk, ale některé jen pro potápěče (s dýchacími přístroji). Celá tato oblast je vyhlášena národním parkem. Milovníci sportu určitě ocení výborné podmínky pro potápění či šnorchlování. Působí zde více jak deset aktivních potápěčských center, jejich kompletní seznam najdete na stránkách http://www.diveitaly.com/…campania.asp.
• Potápěčskou lokalitou je i ostrov Capri.

Sport a zábava

Zábava

• Velkou podívanou v celé Itálii jsou pravidelné festivaly. Neapol má jeden z nejlepších silvestrovských ohňostrojů a během Vánoc zde probíhá největší přehlídka betlémů na světě. Stovky jesliček a betlémů zdobí především ulici Via Gregorio Armeno a centrum je plné stánků s betlémy . Obrovská výzdoba a velký průvod doprovází velikonoční svátky. Další náboženské slavnosti se konají v září, 7. září Festa di Piedigrotta a 19. září San Gennaro. V květnu by Vaší pozornosti neměl uniknout Maggio dei Monumenti , v červnu „Vitigno Italy“, což je vyhlášený „Festival vína“. Celý červen a červenec pak probíhá na různých místech „rockový festival“ a „jazzový festival“. V září se slaví pizza: „Pizzafest“ a v říjnu si zapište do kalendáře toto: „Pasta Show“. Ochutnávky všemožných těstovin probíhají po celém městě, můžete se zúčastnit i přednášek o výrobě a tradici věhlasných italských špaget. Od soumraku do úsvitu slaví celé město. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších událostí kulturního léta!
• V červenci láká do Palinura návštěvníky vyhlášený „Palinuro Festival“. Ze všech oblastí Kampánie přijíždí umělci, zpěváci, tanečníci, herci, spisovatelé a veselí se v ulicích města i na plážích. A na závěr, jako tečka, nesmí chybět opět ohňostroj.
• Pro rozptýlení celé rodiny je určen zábavní park Edenalandia ( Via John Fitzgerald Kennedy 76 ), kde najdete zajímavé hry, dobrodružné jízdy, občerstvení, divadlo, virtuální reality, horské dráhy aj. Otevřeno je podle sezóny i do 24:00, vstup 10 EUR, v kombinaci se Zoo 15 EUR. Více na http://www.edenlandia.it/.
• Dalším zábavním parkem jen 20 minut od středu města je Magic World s aquaparkem a tématicky zaměřenými sekcemi s mnoha adrenalinovými atrakcemi. Otevřeno je od 10:00 do 18:30, vstup do aquaparku je 14 EUR/den, o víkendech a svátcích 18 EUR/den, Více informací získáte na http://www.magicworld.it
• Villa communale Aquari um ( 1 Via Caracciolo, POLLENA Trocchia ) je jedním z nejstarších v Evropě. Místní mořská fauna a flora vyplňuje na třicet rozlehlých nádrží.
• Teatro San Carlo, postavený na počátku 17.století, je nejstarším operním domem v Evropě a je velmi ceněn pro svou dokonalou akustiku. Zde můžete shlédnout opery i baletní představení ve velkém stylu. V programu jsou i speciální představení pro děti. Každoročně se tady konají přehlídky mezinárodních hudebních talentů i italských popových ikon v tzv. Arena Flegrea. http://www.teatrosancarlo.it/
• Také Teatro Bellini je jednou z nejprestižnějších a často navštěvovaných budov ve městě, a to jak z architektonického hlediska, tak s ohledem na řadu představení, které nabízí. Více na http://www.teatrobellini.it/
• Teatro Troisi le luxusním divadlem, které pravidelně hostí světově proslulé muzikály a inscenace jako je např. Mama Mia a další. Ceny vstupenek jsou dražší, ale nezapomenutelný večer za to stojí. Je vyžadováno formální oblečení. Více o programu a cenách na http://www.teatrotroisi.it/
• Dlouho do noci se můžete bavit v mnoha klubech, restauracích, barech s živou muzikou či na diskotéce. Nejrušnější oblast v Neapoli je kolem nákupní čtvrti Vomero, tady najdete např. živý bar Ambrosino, hity 70. let hrají pravidelně v Anima Mia ( 30 Via Santa Maria Cappella Vecchia ), živou rockovou hudbu si do druhé hodiny ranní užijete v populárním baru Krugel. V americkém duchu je zařízen Miami Bar ( Via Morghen 68 / c )
• V Bagnoli je velmi populární diskotéka Arenile di Bagnoli, kde je k vidění i kabaret a k tanci hraje i živá hudba.
• V historické centru města se nachází Cabaret Port´Alba. Také Piazza Amedeo je plná hospod, barů a klubů s živou hudbou, v baru Chalenger najdete multifunkční zvukový systém pro hlučné karaoke nebo večery s živou hudbou, elegantním a moderním klubem je také Chez Moi.
• Unikátním multifunkčním klubem je Duel Beat ( Via Antiniana 2a ), který ve třech místnostech hostí hudební, filmové i výtvarné výstavy. Každý večer sem proudí davy, aby se pobavily při produkci nejslavnějších italských hip hop a electro hudebníků. Vstup je povolen od 18 let. Otevřeno je od 21:00 do 4:00.
• V blízkosti moře je velmi populární diskotéka Dug Out ( 6 Via Mergellina )v blízkosti residenční oblasti Posillipo. Dvoupodlažní objekt je zajímavý svou atmosférou přírodní jeskyně prohloubené do skály. Diskotéka má živou hudbu i kabaret. Otevřeno je od čtvrtka do neděle 8:00 – 4:00. V pozdní noci ožívá diskotéka Ex Ess ( 28 Via Giuseppe Martucci ). V podzemí je několik vzájemně propojených místností s barevným osvětlením a vynikající živou hudbou do půlnoci, kdy ji střídá hudba reprodukovaná. Otevřeno je od středy do neděle 10:30 – 4:00. Diskotékou s dlouholetou tradicí je Flakabé v oblasti Capodimonte. Zde jsou místnosti s různým zaměřením a funkcemi, jako je hostinec, latinskoamerická sekce, disco nebo karaoke. Kromě toho můžete ochutnat vynikající koktejly od barmanů, kteří při jejich přípravě předvádí přímo akrobatickou show.
• Atmosféře v Velvet Club ( Via Cisterna Dell'Olio 11 ) dominuje elektronická hudba a interaktivní videoprojekce. Pořádají se tady speciální akce a tématické noci, čas os času i umělecké výstavy. Otevřeno je od úterý do neděle 22:00 – 2:00.
• Vyčerpávající informace o tom, co dělat v Neapoli, získáte na http://travel.aol.com/…do--Italy:42
• Mezi top 10nočních podniků a barů patří podle některých návštěvníků v oblasti Kampánie např. na ostrově Capri celý komplex malých barů La Piazzetta a noční klub Taverna Anema E Core nebo podnik místních celebrit Numero Due, v Anacapri discobar se sobotním kabaretem Underground, na Ischii Discoteka Valentino Pianobar, v Procida irská hospoda se skvělou muzikou Pit Bull, V Sorrentu Artis Domus ve sklepě historické vily, v Positanu uvnitř opravdové jeskyně Music on the Roks, v Marina de Praia diskotéka Afrikana a obří diskotéka Rokoko v Amalfi.

Sport

• Zdaleka nejpopulárnějším sportem v Neapoli je fotbal. Nejznámnějším klubem je SSC Neapol, který hraje na Stadio San Paolo v Fuorigrotta. Zápas může být příjemným zpestřením vašeho pobytu. K ostatním populárním sportům patří vodní polo, koňské dostihy a plachtění, stejně jako šerm, box, taekwondo a další bojová umění. „Accademia Nazionale di Scherma“ je jediným místem v Itálii, kde je možné získat tituly „ Mistr meče a „Mistr Kendo“.
• V přímořských letoviscích je pravidlem široká nabídka rozličných vodních sportů jako jízda na vodních lyžích, motorovém člunu, parasailing, wakeboarding, potápění, jachtařský sport, windsurfing, ale i rybaření.
• Na pláži můžete provozovat ranní joging, plážový volejbal, plavání je samozřejmostí. Hotelové resorty nabízejí možnost tenisu nebo zapůjčení kol.
• Středozemní podnebí na jihu Itálie je zárukou golfové zábavy po celý rok. V areálu Circolo Golf di Napoli s 9 jamkami mohou s vyhlídkou na Vesuv trénovat jak začátečníci tak pokročilí. Také GK Volturno nabízí se svými greeny vše, co je pro podařenou golfovou dovolenou potřeba. 18 ti jamkové hřiště je v blízkosti Středozemního moře s výhledem na Ischia a Procida. Green Fee v sezóně ( 15.2. – 31.5., 15.9. – 15.11. ) stojí 55 EUR, v mimosezóně 45 EUR. Více na www.volturnogolf.com/ Pouze tři jamky mají cvičná hřiště v Golf Clubu Salerno a v Circolo Golf Salerno Giffoni Vallepiana.

Koupání ^

• Pobřeží Tyrhénského moře v regionu Campanie patří k nejkrásnějším v Itálii. Konkuruje mu snad jen Jaderské pobřeží, které je turisty zatím preferovanější. Patří k němu i nádherné ostrovy Capri, Ischia a Procida. Pláže jsou velmi rozmanité, najdete tady dlouhé písečné nebo kamenité či oblázkové pláže, útesy rozdělující pobřeží na útulné a romanticky osamocené pláže. Členité pobřeží a křišťálově čisté moře je ideální pro potapěče.
• Amalfské pobřeží (Costiera Amalfitana) je nejkrásnějším pobřežním pásem v Itálii. Prázdninový komplex Benvenuto leží přímo u krásné písčité pláže, která získala pro svou čistotu moře mezinárodní ocenění čtyř „modrých vlajek“. Tato privátní pláž je součástí chráněného parku Castellabate a vyniká zlatavým hrubým pískem.
• Pláže Tyrhénského moře vybízejí i k mnoha jiným aktivitám, než je koupání. Užít si můžete ranní jogging, plážový volejbal či pestrou nabídku rozličných vodních sportů.

Ve většině bazénů je povinnost použít koupací čepici.

Zajímavá místa ^

• Neapolský záliv je jedním z nejnavštěvo­vanějších míst Itálie. Patří sem především amalfské pobřeží a pobřeží poloostrova Sorrento. Již ve starověku byl oblíbeným místem pobytu císařů ostrov Capri.
• Centrum Kampánie je Neapol, jedinečná svou unikátní atmosférou, které se nevyrovná žádné jiné evropské město. Nejbližším letoviskem je cca 25 km severně ležící Varcaturo ( z letiště 30 km) s nekonečnými plážemi, z nichž nejznámější je Varca d´Oro s bazénem, restaurací a posilovnou. Středisko je vhodné pro rodiny s dětmi, ale i pro sportovně založené jedince. Výhodná poloha nabízí spoustu možností výletů do okolí, které je velmi bohaté na kulturní památky. Nevynechte Pompeje a Neapol.
• Baia Domizia jsou vlastně přímořské lázně, které leží cca 76 km severně od Neapole. Costa Domiziana, jak je tento pás označován, nese svůj název podle římské silnice Via Domiziana vedoucí od Baia Domizia až ke známější Via Appia na severu. Celá oblast je samozřejmě turisticky velmi atraktivní.
• Poloostrov Sorento se rozkládá přibližně 50 km jižně od Neapole. Centrem této oblasti je město Sorento, které je rodištěm italského básníka Torquata Tassa. Světově známé historické město se rozprostírá na vysokém tufovém útesu na pobřeží Tyrhénského moře. Uvnitř zbytků městských hradeb se nachází historické centrum města s paláci, například Veniero a Correale z 18. stol. s byzantsko-arabským dekorem, starými šlechtickými domy v katalánském stylu, katedrálou, muzeem, klášterem sv. Františka a domem Torquata Tassa. Pobřeží je z velké části skalnaté a jen sem tam je přerušeno malými písečnými plážemi. Na barvy bohaté citroníkové a pomerančové zahrady, bujné parky, nesčetné útulné restaurace a kavárny, příjemné klima – to všechno přispívá k oblibě Sorrenta jako rekreačního místa na jednom z nejhezčích pobřeží světa. Z Neapole do Sorrenta dostanete za hodinu příměstským vlakem. Sousedním letoviskem je půvabné malé městečko Massa Lubrense, nad kterým se tyčí tvrz Santa Maria. Pobřeží je z velké části skalnaté a jen sem tam je přerušeno malými písečnými plážemi.
• Nejatraktivnějším místem na poloostrově je pobřeží Amalfi, které nabízí několik letovisek. V centru pobřeží leží malebné prázdninové přímořské středisko Positano ( 63 km od letiště ), které je doslova přilepené na skalní stěně a zdejší krychlové domy s kopulovitou střechou připomínají saracénskou dobu. Příchozí zde najde všechny druhy hotelů, restaurací a dalších zařízení ve vysoké kvalitě. Dva z místních hotelů (Ill San Pietro a Le Sirenuse), můžete velmi často najít v seznamech nejlepších světových hotelů. Nejkrásnější výhledy poskytne návštěvníkovi Belvedere na západě. Zdejší písečné pláže se nazývají Grande a Fornillo a kamenitá pláž Scogliera.
• V obci Furore návštěvníci najdou četné historické pamětihodnosti, uličky, hradby, staré čtvrti a umělecká řemesla připomínající minulost. Krajina inspirovala během století mnoho spisovatelů, básníků a malířů. Zdejší krajina je stále neobjevená masovým turismem.
• Mořské letovisko Amalfi leží na jižním pobřeží Sorentského poloostrova, cca 77 km od letiště v Neapoli. Ve středověku byla Amalfi nezávislou republikou a významným obchodním přístavem se svazky s Orientem. Arabský vliv je znát například na bílých terasovitých domech s rovnými střechami a keramickými obklady. Podél pobřeží vede pláž i promenáda. Z místního přístavu jezdí lodě do Neapole, na Capri a do Salerna. Dominantou „pohádkového Amalfi“ je vykládaná saracénská věž s chrámem a uličky se spoustou obchůdků, barů a restaurací. Amalfi leží v oblasti, kde se pěstují nejkvalitnější citróny, a tak zde můžete ochutnat citronový likér „limoncello“.
• Pontecagnano je přímořské letovisko navazující na Salerno – proslulé přístavní město s krásnými promenádami a bohatou historií. Z přístavu v letní sezóně vyplouvají lodě na výlety podél amalfského pobřeží až na ostrov Capri. Při pobřeží se nachází mnoho zábavních podniků, restaurací, barů a diskoték. Letovisko je obklopeno významnými turistickými a historickými místy, jako např. Pompeje, Vesuv, Paestum, Salerno, Amalfi i blízké ostrovy. Vzdálenost z letiště je cca 70 km.
• Paestum je turisticky významné pobřežní městečko s troskami chrámů a nekropolí z roku 600 let př.n.l.Paestum společně s Agropoli je i významné zemědělské středisko, odkud se vyváží především jižní ovoce, víno a ryby. Zde na vás dýchne atmosféra starých úzkých uliček, kostelů a místního hradu, který je zpřístupněn i veřejnosti. Charakteristický je také malý turistický přístav. K dispozici jsou různé vodní sporty, tenisové kurty a půjčovna sportovních potřeb. Agropoli představuje hlavní vstupní bránu do této staré kulturní oblasti a je obvykle považována za ideální místo pro snadné poznávání celé jižní Kampánie. Kromě mnoha historických památek Agropoli nabízí svým návštěvníkům také moderní ubytovací střediska, typické italské kavárničky, restaurace a pizzerie a pro milovníky živých večerů také zábavné podniky pro všechny generace. Ideální klimatické podmínky, zde umožňují prožití příjemné dovolené od května do října. Vzdálenost z letiště cca 95 km.
• Oblíbená turistická městečka Marina di Casalvelino a Marina di Camerota leží přímo na Cilentském pobřeží s krásnou přírodou. Jsou obklopena táhlým úbočím Apenin, které v této oblasti tvoří Národní park – Parco Nazionale del Cilento s mnoha významnými jeskyněmi. Při vyjížďkách do okolí můžete navštívit např. Azurovou jeskyni, která je od pobřeží vzdálena zhruba 10 minut plavby motorovým člunem. Na mysu Capo Palinuro se vyskytuje i mnoho dalších jeskyní, přístupných pouze po moři. Tuto oblast doporučujeme zejména těm, kteří vyhledávají klid a neporušená přírodní zákoutí. Národní Cilentský park je charakteristický svým členitým pobřežím s úseky dlouhých pláží pokrytých jemným zlatavým pískem. Rybáře láká zejména možnost úspěšného rybolovu v místních vodách. Vzdálenost z letiště je cca 150 – 180 km. Na Clientském pobřeží se nachází ještě několik zajímavých letovisek.
• V Santa Maria Castellabate najdete zde skvělé možnosti k potápění včetně školy potápění. Je zde mořský přírodní park a malý jachtový přístav. Na dohled od Santa Maria Castellabate leží středověké město Castellabate s úzkými dlážděnými ulicemi, historickými budovami a impozantním výhledem na zátoku pobřeží Almafi.
• Ascea Marina je moderní částí malebného antického městečka Ascea, které je postaveno vysoko nad mořem. Vzdálenější přímořská část s nově postavenými vilkami a krásnou pobřežní promenádou, mnoha obchůdky a restauracemi nabízí zejména večer kouzelný pohled na krásně osvětlené vykopávky římského města Velia. Toto sídlo bylo oblíbeno římskou aristokracií, na doporučení lékaře sem zavítali také Cicero nebo Horatius. Pouhých 5 m pod úrovní římského města narazili badatelé na zbytky řeckého města Elea. Na vykopávkách antického města se stále pracuje. Nedávno byly odkryty základy několika chrámů, zbytky věže, obětního oltáře, obytných domů a cesta z akropole do přístavu. Vzdálenost z letiště je cca 130 km
• Caprioli je historická část starověké typické horské vesnice Pisciotta, je situována jen 1 km od písečných pláží Saline. Je položená na svahu nad mořem na půl cesty mezi městečky Palinuro a Pisciotta. Nemá takovou malebnost ani starobylost jako ony, je mnohem mladší a zástavba je tu tedy mnohem modernější. Výrazným orientačním bodem je na pobřeží vystavěná saracénská věž Torre dei Caprioli. Pobřeží je mezi Palinuro a Caprioli písčité a pláže jsou ploché, teprve přímo před Caprioli se pobřeží zvedá a začíná být členité. Najdete zde klidnou atmosféru, ale zároveň zde najdete vše potřebné.
• Palinuro je perla Cilenta. Rybářské městečko je obklopeno krásnými plážemi a kouzelnými zátokami. Několikakilometrové pobřeží přerušují až do moře sahající bizarní skalní útvary, které tak vytvářejí malé zálivy. Ve vedlejší sezóně tady najdete i nezalidněné pláže. Nádherná barva moře a pestrý podmořský svět dělají z Palinura ráj pro potápěče. To vše je obohaceno několika desítkami jeskyní, které jsou dosažitelné pouze na loďkách. Je zde množství pláží – malé kamenité plážičky většinou mezi útesy, jsou spíše v centru Palinura a po okrajích města a u přístavu jsou pláže písčité. Centrum městečka láká turisty k procházkám a návštěvě typických italských obchůdků, barů, pizzerií a restaurací s tolik známou Cilentskou kuchyní. Vzdálenost z letiště je cca 170 km.
• Policastro je známé letovisko ohraničené mysem Palinuro na SZ a Scalea na JV. V zálivu jsou dva významné ostrůvky – Dino a Lanni. Oblázkové pláže se střídají s útesy, které přecházejí v horské masívy. Letovisko Policastro nabízí velmi pěknou písečnou a kamenitou pláž, a také mnoho obchodů a restaurací. Policastro představuje ideální východisko k výletům do dalších renomovaných letovisek nacházejících se v jeho okolí. Ostrov Dino je největší ostrov v zálivu Policastro včetně Riviera dei Cedri. Má dvě azurové jeskyně. Přímo před ostrovem je rušno a je tam pozvolný vstup do moře. Je zde možné zajistit šlapadla nebo lodní plavbu se zajížďkami do azurových jeskyní. ( Vzdálenost z letiště cca 200 km ).
• Ostrov Ischia je největším ostrovem sopečného původu v okolí Neapole. Zejména severní strana ostrova je velmi atraktivní s vinicemi, ovocnými sady a piniovými háji. Mnozí návštěvníci jej vyhledávají k léčebným pobytům z důvodu bohatého výskytu horkých, slabě radioaktivních pramenů (proti revmatismu a dně). Díky svému příjemnému klima v každém ročním období má ostrov celoroční návštěvnost, a proto nabízí bohatou škálu rozličných služeb. Velmi populární jsou oslavy Silvestra na Ischii. Dostanete se sem trajektem z Neapole nebo Pozuoli.
• Ostrov Capri je jeden z nejkrásnějších a nejnavštěvova­nějších ostrovů Tyrhénského moře nedaleko Neapole. Už ve starověku byl ostrov oblíbeným místem pobytu císařů Augusta a Tibéria. Příkré vápencové útesy ostrova dlouhého 6 km a 1,5 km širokého ostrova vystupují z moře až do 589 m. Nejvyšším bodem ostrova je Monte Solaro s úžasným kruhovým rozhledem na celý ostrov, okolní moře i Neapol. Jediná větší města jsou Capri a Anacapri. V městečku Capri se lze vydat malebnými uličkami na pěknou pěší procházku k Tiberiově vile a antickému majáku.

Možnosti výletů ( Více sekce výlety ):

• Neapol
• Poloostrov Sorento se stejnojmenným městem
• Paestum
• Amalfské pobřeží
• Jeskynní oblast Capo Palinuro
• Národní park Cilento
• Přírodní park Mont Vesuvius
• Herculaneum a Pompeje
• Královský palác Caserta
• Ostrovy Capri a Ischia
• Plavby podél pobřeží

Hory ^

• Sever Itálie pokrývá mohutný oblouk velehorského pásma Alp s nejvyšším vrcholem Mont Blanc (4807 m n. m.) na hranicích s Francií. Pádská nížina odděluje Alpy od Apenin, jež prostupují v délce 1500 km celým poloostrovem až do Kalábrie.

Moře ^

Východní břehy Itálie omývá Jaderské moře, jižní část Jónské moře, západní pobřeží Tyrhénské a Ligurské moře.

Okolní země ^

• Neapol je poměrně vzdálená od pevninských hranic s okolními státy. Pokud je pobyt v Neapoli v rámci Vašeho putování po Evropě, tak uvádíme vzdálenosti do nejbližších středisek sousedních států:
• Neapol – Nice ( Francie ) – cca 775 km
• Neapol – Ženeva, Bern ( Švýcarsko ) – cca 1100 km
• Neapol – Innsbruck, Villach ( Rakousko ) – cca 960 km
• Neapol – Koper ( Slovinsko )- cca 1100 km

Příroda ^

• Itálie je jihoevropský stát. Její podstatná část se rozkládá na Apeninském poloostrově, zbytek zaujímá ostrovy Sicílie a Sardinie a menší přilehlé ostrovy. Sever pokrývá mohutný oblouk velehorského pásma Alp s nejvyšším vrcholem Mont Blanc (4807 m n. m.) na hranicích s Francií. Úrodná Pádská nížina odděluje Alpy od Apenin, jež prostupují v délce 1500 km celým poloostrovem až do Kalábrie. Regiony Lazio a Kampánii omývá Tyrhénské moře. Vnitrozemí je převážně hornaté, s nepravidelnými masivy. K regionu Kampánie patří i nádherné ostrovy Capri, Ischia a Procida.
• Mezi poloostrovem Sorrento a Amalfským pobřežím se zvedají mírné, zelení porostlé vrcholky Monti Lattari, Mléčné hory. Amalfské pobřeží leží v geologicky velice aktivní zóně. Jednou z nejdokonaleji prozkoumaných sopek na světě a zároveň nejaktivnější sopkou evropské pevniny je stratovulkán Vesuv s výškou 1281 m n. m. V okolí Neapolského zálivu, kde je zeslabená zemská kůra, se hluboko v nitru země stále ještě projevuje citelná sopečná činnost. Solfatara je kráter další stále částečně činné sopky poblíž Neapole. Na dně Solfatary ještě pořád bublá bahno a na povrch uniká i pouhým okem pozorovatelná sirná pára. Chcete-li odhalit skryté půvaby oblasti Amalfi, vydejte se stezkou Sentiero degli Dei (Stezka bohů), která Vás provede velkolepou skalní krajinou vysoko nad mořem. Součástí Kampánie je také národní park Cilento a Vallo di Diano, který je zajímavý členitým pobřežím se skalnatými útesy, zátokami a písečnými plážemi. Palinuro je ráj pro potápěče, kteří mohou prozkoumávat desítky jeskyní, jež jsou dosažitelné pouze na loďkách. Z těch nejznámějších je to Modrá jeskyně (Grotta Azzurra), která fascinuje svou azurovou barvou. Dále na jih – a více do vnitrozemí – se mezi Salernem a Barreou rozkládá strohý, drsný horský svět národního parku Abruzzo. Jeho zřízení bylo poslední záchranou pro medvědy hnědé, kamzíky horské a vlky apeninské. Součástí je i v Evropě vzácný, podivuhodný tmavý les borovic černých. Mimořádným lákadlem pro návštěvníky je jezero Lago della Montagna Spaccata na okraji parku.
• Ostrov Capri nevznikl sopečnou činností, ale odtržením od Sorrentského poloostrova. Jeho největším lákadlem je tzv. Azurová jeskyně (taktéž Grotta Azzurra). Sopečného původu je naopak ostrov Ischia, největší ostrov v Neapolském zálivu. Od moře vypadá jako kužel, jehož špičku tvoří nejvyšší hora ostrova Monte Epomeo s výškou 789 m n. m. Pro bujnou vegetaci se ostrovu přezdívá Zelený ostrov. Hlavním bohatstvím jsou léčivé minerální prameny a bahno. Největší a nejsilnější termální pramen vyvěrající na ostrově je Sorgente della Cava Scura.
• Flóra má středozemní, věčně zelený charakter. Nepřehlédnutelné jsou vysoké borovice, vonné oleandry, stinné olivovníky, mezi nimi cypřiše, cedry, myrta, máta nebo tymián. Pobřeží je provoněné citroníky.
• Zdejší fauna trpí neomezeným lovem zvířat, který je rozšířen po celé Itálii. Větší savci se zde již téměř nevyskytují. Při strmém pobřeží občas plachtí dravci, káně nebo sokol. Sálající kameny jsou útočišti ještěrek a hadů, ať už neškodných užovek, či jedovatých zmijí.

Řeky ^

• Nížiny Kampánie jsou zavlažovány vodami řek Gariglianona hranicích s regionem Lazio, Volturno a Sele. Tato řeka byla v minulosti známa jako Silarus a je místem, kde při bitvě zemřel Spartakus. Řeka Sarno, která protéká Pompejemi, je považována za jednu z nejvíce znečištěných řek v Evropě.