Hotely ➜ Lombardie

• Očkování před cestou
• Víza

Očkování před cestou ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: v případě pobytu v místech s neznámou hygienickou úrovní se doporučuje očkování proti virové hepatitidě A, popř. B.
• Další rizika infekčních onemocnění: echinokokóza (převážně na jihu a ostrovech), leishmanióza kožní (jih Itálie a ostrovy), horečka phlebotomus (léto/podzim), horečka boutonneuse (duben – říjen, Sardinie a Sicílie), lymeská borelióza (duben – říjen), hepatitida typu C

Víza ^

Víza

• Občanům České republiky stačí pro vstup do Itálie pouze platný cestovní pas nebo občanský průkaz (ne s odděleným rohem), přičemž platnost cestovních dokladů musí trvat minimálně po dobu pobytu v Itálii.
• Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho držitele – dítě cestující spolu s rodičem, který má pouze občanský průkaz, musí mít vlastní platný cestovní pas, i když je zapsané v občanském průkazu rodiče.

Celní předpisy

• Na území Itálie lze dovézt 800 ks cigaret (400 ks cigaret o váze 3g/ks), 200 ks doutníků nebo 1 kg tabáku.
• Osoby starší 17 let mohou dovážet alkoholické nápoje – 20 litrů s obsahem alkoholu do 22 %, 10 litrů s obsahem alkoholu nad 22 % nebo 2 litry lehkých vín.
• Dovoz v objemovém množství 90 litrů vín (z toho nanejvýš 60 litrů šumivého vína)/ 110 litrů piva je považován za obchodní dovoz.
• Není dovolen dovoz benzinu v kanystru, dovoz valut je bez omezení. Vyvážená hotovost však nesmí přesahovat částku 10 330 €. Pokud tuto částku přesahuje, je potřeba vyplnit prohlášení o dovozu/vývo­zu peněz.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi

Velvyslanectví České republiky v Itálii
Ambasciata della Repubblica Ceca
Via dei Gracchi 322, Roma
00192

tel.: 0039/06/3609571–3
fax: 0039/06/3244466, KO-36095740
e-mail: rome@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/rome

Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Italskou republiku a Maltskou republiku

Provozní hodiny úřadu: pondělí až pátek 7.45 – 16.15
Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: pondělí až pátek 9.00 – 12.00

Kontakt v ČR na zastoupení země

Velvyslanectví Italské republiky
Nerudova 20, Praha 1 – Malá Strana
118 00

tel.: 233 080 111
fax: 257 531 522
e-mail: ambasciata.praga@esteri.it
web: www.ambpraga.esteri.it

titulář: J. E. p. Aldo AMATI

provozní hodiny úřadu: 8.30 – 13.30, 14.30 – 17.00 /Po – Pá/

• Bezpečnost
• Doprava
• Náboženství a historie
• Jak se domluvit
• Obyvatelstvo
• Měna
• Elektřina a komunikace
• Co si vzít na dovolenou
• Rady na cestu
• Orientační ceny
• Tipy na nákupy
• Jídlo a pití
• Nakupování
• Spropitné
• Hory
• Moře
• Okolní země

Bezpečnost ^

• Bezpečnostní situace je přibližně stejná jako v jiných evropských zemích. Časté jsou kapesní krádeže a krádeže v automobilech.
• Doporučuje se nenakupovat u pouličních a plážových prodejců, ve většině případů je jejich zboží padělané. V Itálii platí zákon na potírání tohoto druhu obchodu, při kterém může být vysokou částkou pokutován i zákazník.
• K veškerému zakoupenému zboží je zákazník povinen vzít si doklad o zaplacení. Může být kontrolován finanční policií a při nepředložení stvrzenky hrozí opět vysoká pokuta.
• Při cestování osobním autem ve městě se doporučuje zevnitř zamknout, předejde se tak možnému přepadení na křižovatce.
• V Itálii platí rovněž velmi přísný zákon na nošení nožů, mačet apod.

Doprava ^

Doprava

K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný řidičský průkaz vydaný v ČR
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. Úpný zákaz je pro profesionální řidiče, řidiče do 21let a ty, co mají průkaz po dobu kratší než tři roky)

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
• Svítit se musí po celý rok.
• Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
• Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.

Náboženství a historie ^

Náboženství a historie

Historie Itálie

Název země pochází ze slova „vitaliu“ (jinde se uvádí „vitulus“) znamenajícího „vůl“ nebo „tele“, což poukazuje na hojnost hovězího dobytka v oblasti. Nejdříve se tak nazývala oblast na jihu a ve středu Apeninského poloostrova, později za Římanů se (už jako Italia) jméno rozšířilo na celé území.

Nejvýznamnějšími ranými osadníky v prvním tisíciletí před naším letopočtem byli Etruskové ve střední Itálii (oblast zahrnovala i Řím), kteří zde rozvinuli společenský řád, v němž mělo město důležitou pozici, a na jihu poloostrova a na Sicílii Řekové (oblast zvaná Magna Graecia). Ti zde založili významná města (mj. Neapol a Syrakusy) a přinesli na území helénskou kulturu.

Roku 509 před n. l. byl poražen poslední král Říma (založeného podle pověsti roku 753 př. n. l.) etruského původu Tarquinius Superbus a byla zřízena římská republika. V té vykonávali moc dva konzulové a zastupitelské sbory patricijů (bohatých aristokratů, jejichž orgán se nazýval senát) a plebejů (obecného lidu). Městský stát si nejdříve dokázal podmanit území dnešní Itálie (do počátku třetího století před Kristem), později i severní Afriku, Středomoří (včetně Pyrenejského poloostrova a Balkánu) a území dnešní Francie. Pro italské území, jež bylo srdcem říše, to znamenalo především latinizaci – římské občanství bylo rozšířeno na obyvatele celé Itálie. To už však na Řím a jeho politickou organizaci počaly doléhat tíha správy tak obrovského území a vnitřní nepokoje (např. Spartakovo povstání a občanské války).

Nejdříve se tak moci chápali vojenští vůdci (z těchto diktátorů byl nejslavnějším Julius Caesar) a kolem roku 30 př. n. l. se pak Octavianus stává prvním římským císařem (jako Augustus), poté co porazil Antonia a Kleopatru roku 31 před n. l. Z nových územních výdobytků lze uvést jako nejvýznamnější rozšíření říše do Anglie, z výdobytků vnitřních pak období Pax Romana, pokojné doby prosperity v prvních dvou stoletích naší éry, v historii Itálie pak už nikdy neopakované (skončilo se roku 180 smrtí Marka Aurelia, posledního velkého císaře). Je to také čas budování spleti silnic a šíření křesťanství (oficiálním náboženstvím říše se stalo roku 380 n. l. za císaře Theodosia I.). To, spolu s právem, systémem správy, filozofií a uměním (řeckého základu prosívaného římskými vlivy), tvoří římský (italský) příspěvek základům západní civilizace. Později římským impériem zmítaly vnitřní nesváry, hospodářské problémy a následně nájezdy barbarů. Ve 4. století se druhým centrem říše stávala Konstantinopole, až byla na konci století říše rozdělena na západní a východní. Ta západní přetrvala však už jen krátce (zpravidla se uvádí pro její zánik rok 476).

Odoakr, první následující římský král germánského původu, zpočátku zachoval územní celistvost Itálie a římský způsob života, později byl však přemožen byzantským císařem, který se pokusil nad územím uplatňovat svou moc, ale byl poražen Lombarďany. K jejich vyhnání si papež zase pozval Franky. Za odměnu byl pak roku 800 Karel Veliký korunován na římského císaře. Ani papežství, které v té době oficiálně získalo stát, ani pokusům o vytvoření říše navazující na římské impérium (čehož další etapa začala roku 962 korunováním Oty I. císařem Svaté říše římské) se však nepodařilo udržet trvalou nadvládu nad územím (jako se to dařilo císaři např. v Německu).

A tak zatímco se u moci nad celistvým územím na jihu Itálie a na Sicílii střídali Saracéni, Normani (11. stol.) a později Francouzi a Španělé (Anjouovci, Arragonci), zakládající státní útvary jako království neapolské a království obojí Sicílie, na severu jsou na vzestupu městské státy, z nichž nejvýznamnějšími byly Benátky, Janov, Milán, Florencie a Pisa. (Již tady lze vystopovat počátky obrovských rozdílů vedoucích až k rozkolu mezi bohatým, urbanizovaným a průmyslovým severem a chudším jihem, kde byl v době severních městských států nastolován feudální řád.) Uvedená města, bohatnoucí z obchodu s Východem, průmyslu (vlna), bankovnictví a později i křižáckých výprav se sice pro svou řevnivost nedokázala spojit ve větší státní celek (nanejvýš do společných lig), ale stala se východiskem nejpozoruhodnějšího italského kulturního hnutí, renesance.

Za kolébku renesance je považována Florencie, kde původně bankéřský rod Medicejských podporoval umění a vědu (jinde to byl např. rod Farnese v Parmě, Viscontiové a Sforzové v Miláně) a kde žili a tvořili Dante (je příznačné, že v době politické nejednoty je to právě Dante, slovesný umělec, básník, kdo je spojován s počátky italštiny, jež se vyvinula z jeho rodné toskánštiny) a Boccacio. Z jiných nejslavnějších postav italské renesance jmenujme ideál renesančního člověka Leonarda da Vinciho, Michelangela, Machiavelliho, Galilea Galileje, kteří objevovali svým myšlením a uměním obrazně nové světy, zatímco Marco Polo či Kryštof Kolumbus je objevovali doslova.

Plody italské renesance pomáhaly šířit do celé Evropy (zejména Francie) paradoxně italské války v 16. století, v jejichž důsledku získalo moc nad značnou částí Itálie Španělsko a později (po válce o dědictví španělské, 1701 – 1713) Rakousko. Přínosem tohoto období byla skutečnost, že obě nadvlády zastřešovaly moc na daném území a ve svém důsledku mírnily vnitřní spory (od dob sporů mezi papežem a císařem se znesvářené strany tradičně nazývaly guelfové, původně přívrženci papeže, později pokrokovější síly, a ghibellini, podporující císaře a konzervativní postoje).

Významná změna přišla na přelomu 18. a 19. století. Napoleonské války, jež do Itálie přinesly myšlenky Francouzské revoluce i francouzskou nadvládu (ať už přímou či nepřímou), byly mocným podnětem pro následný vývoj směřující ke sjednocení Itálie. Ten byl určován vlasteneckým hnutím zdola (nejdříve karbonáři – doslova „uhlíři“, tajným obávaným spolkem, jehož jednou z vedoucích figur byl Giuseppe Mazzini, jiní prominentní členové byli zase léta vězněni na brněnském Špilberku) a později proslulým risorgimentem („vzkříšením“), na němž se pak podíleli i představitelé sardinského království.

Během vlny revolucí roku 1848 byly ještě italské snahy poraženy Rakouskem (maršálem Radeckým), ale jejich naplnění přišlo vzápětí. Roku 1859 se podařilo sardinskému království ve spojení s francouzským císařem Napoleonem III. přemoci Rakušany v bitvách u Magenty a u Solferina (zisk Lombardie), krátce nato dobyli Italové Sicílii a Neapol a roku 1861 se Viktor Emanuel II. stal italským králem. Jinou vůdčí postavou sjednocování Itálie byl jeho ministerský předseda, hrabě Camillo Cavour, a italský národní hrdina a revolucionář Giuseppe Garibaldi (dobytí jihoitalských území), který se kromě osvobozování Itálie podílel i na povstáních v Jižní Americe. Zbývající dvě území pevninské Itálie se podařilo získat záhy – roku 1866 (spojenectvím s Pruskem ve válce proti Rakousku) Benátsko a roku 1870 (když se francouzská vojska stáhla z Říma v souvislosti s konfliktem prusko-francouzským) se podařilo dobýt Řím, který se následujícího roku stal hlavním městem.

Nový stát se nicméně potýkal s řadou vnitřních problémů (zejména ekonomických – na severu byla Itálie, i díky rakouské vládě, modernizovaná a zprůmyslněná, lidnatý jih naopak postihla vlna emigrací na sever země i do Ameriky), jež se snažil řešit na mezinárodním poli – vstupem do Trojspolku s Německem a Rakouskem roku 1882 a koloniálními výboji (oblast Afrického rohu, Libye). Za první světové války zachovávala nejdříve Itálie (přes své spojenectví) neutralitu, později, roku 1915, se (pod slibem územních zisků) přidala na stranu Spojenců (bitva u Vittorio Veneto, rozhodující pro porážku Rakouska-Uherska, 1918). Rozsah získaných území však nesplnil italská očekávání, navíc válka měla za následek velké lidské ztráty (přes milion mrtvých) a materiální škody.

V poválečné atmosféře neklidu a anarchie, navíc s hrozbou bolševické revoluce, se vcelku lehce podařilo uchopit moc Benito Mussolinimu a jeho fašistickému hnutí. Stačila hrozba v podobě pochodu na Řím v říjnu 1922, aby jej král Viktor Emanuel III. jmenoval předsedou vlády. Brzy nastolil diktaturu, potlačoval občanská práva, ostatní strany postavil mimo zákon, cenzuroval tisk. Pozitiva lze spatřovat snad jedině v organizování veřejných prací, problematickém nastolení „pořádku“ a povzbuzení ekonomiky (stavba dálniční sítě, částečně vznik korporací). Velkým diplomatickým úspěchem Mussoliniho bylo uzavření Lateránské smlouvy se Svatým stolcem (1929), jíž se papež stal hlavou Vatikánu. Od 30. let si pak Mussolini začal plnit své dobyvatelské sny o velké říši, jejímž centrem by byla Itálie. Roku 1936 dobyl – po neúčinném a chabém odporu Společnosti národů a hrdinném boji obyvatel – Habeš (Etiopii), později anektoval Albánii. Ke sblížení Mussoliniho s Hitlerem sice nedošlo okamžitě (dohoda byla uzavřena roku 1936), ale v době druhé světové války již byly osudy obou zemí – pro Itálii osudově – spjaty. Ještě před ní Mussolini významně vojensky podpořil Francovu diktaturu ve Španělsku, do světového konfliktu Itálie vstoupila po boku Německa až roku 1940. Další expanze italské říše se však nedařila – Mussolini se setkával s vojenskými neúspěchy v Řecku i v severní Africe a byl nucen žádat o pomoc Hitlera. Později Itálie naopak na svého německého spojence lidsky i materiálně doplácela. Prohlubovalo se utrpení lidí (nedostatek potravin), přišly spojenecké nálety – a tak došlo 25. července 1943 ke svržení Mussoliniho a v září téhož roku k italské kapitulaci. Mussolinimu se ještě podařilo uprchnout na sever, popraven byl 28. dubna 1945 partyzány.

V důsledku války přišla Itálie o většinu dobytých území, roku 1946 se stala republikou. Dominantní politickou silou se stala křesťanská demokracie (již vedl Alcide De Gasperi). Zejména díky pomoci Spojených států se země rychle po válce vzpamatovala a zažila ekonomický růst, stala se zakládajícím členem NATO a aktivně se od počátku účastnila vývoje, který vyústil ve zformování současné Evropské unie. Ve vnitřní politice se poválečný vývoj vyznačoval velkou nestabilitou (v průměru vychází téměř jedna vláda na rok), jež v 70. a 80. letech nabyla děsivých podob. Od 60. let rostla nespokojenost zaměstnanců a docházelo k politickému násilí extrémních skupin (vrcholem bylo asi zavraždění bývalého premiéra Alda Mora r. 1978 levicovými teroristy z Rudých brigád, když nebyly splněny jejich požadavky). Na počátku 90. let pak propukl rozsáhlý korupční skandál, který zasahoval všechny hlavní strany (i bývalého socialistického premiéra Bettina Craxiho). Obrovské pobouření, které to u Italů vyvolalo, mělo za následek změnu podoby italské politiky, kde vzrůstá význam stran, jako je Liga severu (reagující na pociťované rozdíly mezi bohatým severem a méně rozvinutým jihem země), a významnou politickou figurou se stal mediální magnát Silvio Berlusconi, jehož politické i obchodní aktivity vyvolávají kontroverze. Tak či onak patří dnes Itálie k nejrozvinutějším zemím světa (je členem skupiny G8) a k zemím s nejvyšší kvalitou života.

Kultura na území Itálie

V oblasti Itálie vzkvétala kultura od římské doby. Tato kultura nezapře řecký vliv. Dodnes můžeme obdivovat výtvory její architektury (Koloseum, Pantheon), sochařství (např. Trajánův sloup) i malířství (jak nám zůstalo zakonzervováno např. v Pompejích). Ze slovesných umělců této doby uveďme alespoň básníky Vergilia (tvůrce římského národního eposu Aeneis) a Ovidia (Proměny) či dramatika Plauta, autora dodnes hraných kusů Pseudolus či Komedie o hrnci.

Nicméně asi nejvíce inspirujícím proudem byla pro italskou kulturu renesance, za které byla v Itálii vytvořena nesmrtelná a svrchovaná díla – v literatuře na počátku renesance stojí Dante se svou Božskou komedií, jedním z největších děl světové literaury, po jehož bok můžeme zařadit Petrarku (i samotný sonet, jímž se Petrarca básnicky vyjadřoval nejčastěji, je ostatně italským vynálezem) a Boccaccia s Dekameronem. Z pozdějších italských literátů je třeba zmínit epického básníka Torquata Tassa, dramatiky Carla Goldoniho (který ve svých hrách zužitkoval dodnes prováděnou italskou divadelní formu zvanou commedia dell'arte, skýtající prostor pro lidovou improvizovanou zábavu s tradičními typy postav a hrubou dějovou linkou) a Carla Gozziho (pohádková dramata jako Turandot) či básníka 19. století Giacoma Leopardiho. V závěru 19. století vznikala také Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, jedno z nejznámějších děl světové literatury pro děti. V moderní literatuře se vyznamenali italský dramatik Luigi Pirandello, zakladatel futurismu Filippo Tommaso Marinetti, neorealista Alberto Moravia a současní spisovatelé Dario Fo a Umberto Eco.

Díky velikánům malířství a výtvarného umění, jakými byli Michelangelo, Raffaello, Tizian, Botticelli, Leonardo da Vinci, Benvenuto Cellini, Tintoretto a později třeba Caravaggio, se Itálie stala na několik století poutním místem pro mladé adepty malířství i pro jeho obdivovatele.

Již pro zvukové kvality italštiny (otevřené slabiky s množstvím samohlásek, málo případů shluků souhlásek ve slově) je ideální oblastí pro umělecký projev Itala hudba, zejména opera, která se v zemi zrodila, dlouho byla (italská opera) převažujícím útvarem tohoto hudebně dramatického žánru a je zde dodnes široce populární. Z italských hudebních skladatelů můžeme jmenovat Palestrinu, Monteverdiho (jednoho z prvních tvůrců opery), Vivaldiho, skladatele-virtuóza Paganiniho (jeho nástroj, housle, tak jak je známe dnes, byly – podobně jako klavír – vyvinuty právě v Itálii), Rossiniho a pak dva z nejvýznamnějších operních autorů – Giuseppa Verdiho (jenž byl i kulturní postavou risorgimenta; když mu davy provolávaly slávu „Viva Verdi!“, neoslavovaly jen velkého Itala, ale volaly prý zároveň skrytě „ať žije italský král Viktor Emanuel“ – Vittorio Emanuele Re D'Italia, což tehdy ještě nebylo skutečností) a Giaccoma Pucciniho, oba tvůrce strhujících děl a řady dnes již zlidovělých melodií. Ze zástupu slavných italských interpretů opery (a nejen opery) uveďme za všechny jen jméno Luciana Pavarottiho. Ze současných hvězd populární hudby si získal posluchače i v zahraničí Eros Ramazzotti.

I film, nové umění dvacátého století, našel v Itálii světové umělce v poválečném období v režisérech, jako byli Federico Fellini, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli, Michelangelo Antonioni, Pier Paolo Pasolini, a hvězdách Sophii Lorenové, Gině Lollobrigidě, Claudii Cardinalové, Marcellu Mastroiannim… V poslední době zaujal i v cizině např. film Roberta Benigniho La vita è bella (Život je krásný, 1997).

Náboženství a tradice

• Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní
• Italské svátky
• 1. leden – Nový rok
• 6. leden – Tři králové
• 25. duben – Den osvobození
• 1. květen – Svátek práce
• 2. červen – založení Italské republiky
• 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
• 1. listopad – svátek Všech svatých
• 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
• 25. a 26. prosinec – vánoční svátky
• patroni sv. Petr a Pavel

Historické lokality

Hlavní město Itálie

• Řím – jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy. Za návštěvu (či za vidění) rozhodně stojí Vatikán s bazilikou sv. Petra, Sixtinskou kaplí a Vatikánskými muzei, dále Forum Romanum se zbytky antických památek, Koloseum jako dominanta města, antický chrám Pantheon, barokní Fontana di Trevi (nejslavnější na světě), Španělské schody (nejdelší a nejširší schodiště v Evropě) nebo Trajánův sloup.

Historické lokality

• Pompeje a Herculaneum – dochované zbytky antických měst, která zničil výbuch Vesuvu roku 79 n. l.
• Florencie – dominantou města je katedrála Santa Maria del Fiore, vedle ní stojí zvonice Campanile di Giotto. Mezi další významné památky patří např. Battistero di San Giovanni (Křtitelnice sv. Jana), Palazzo Vecchio, Palazzo Medici Riccardi, nejstarší most Florencie Ponte Vecchio, lemovaný z obou stran obchůdky, a Galleria degli Uffizi se sbírkami renesančních obrazů (mj. díla Botticelliho, Leonarda da Vinci, Albrechta Dürera, Michelangela, Raffaella, Tiziana, Caravaggia či Rembrandta). Naleznete zde také slavnou Michelangelovu sochu Davida a mnoho dalších překrásných památek ze slavného období zdejší renesance.
• Pisa – na náměstí Piazza dei Miracoli (náměstí Zázraků) naleznete řadu významných staveb: šikmou věž Torre pendente, románské Baptisterium (Battistero), katedrálu ve tvaru latinského kříže a monumentální hřbitov Camposanto.
• Benátky – město leží na 118 ostrůvcích, a je tak ušetřeno (a s ním i jeho návštěvníci) provozu a hluku automobilů, což ještě přispívá k jeho fantaskní atmosféře, jež Vás snadno přenese do minulosti. Napříč celým městem vede Canal Grande. Při návštěvě určitě nevynechejte Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, nejznámější most Ponte di Rialto či Ponte dei Sospiri (most vzdechů), palác Ca' d'Oro (kde dnes sídlí muzeum) nebo zvonici Kampanila (Campanile). Slavné je také zdejší operní divadlo Gran Teatro La Fenice. Ve městě, jež největšího rozkvětu dosáhlo v 15. a 16. století, žili či tvořili mj. Marco Polo, Tizian, Tintoretto, Monteverdi, Vivaldi, Goldoni, Gozzi a Casanova.
• Milán – ve městě můžete obdivovat milánský Dóm, slavné operní divadlo La Scala, renesanční zámek Castello Sforzesco nebo nákupní galerii Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II).
• Neapol – centrum tvoří dvě náměstí, Piazza del Municipio s pevností Castel Nuovo a Piazza del Plebiscito (největší neapolské náměstí, nacházejí se zde Královský palác a kostel sv. Františka z Pauly, který připomíná římský Pantheon a má po obou stranách kolonádu), ve městě se nachází také slavné operní divadlo Teatro San Carlo.
• Janov – dominantou města je přístavní maják Lanterna. Na náměstí Piazza De Ferrari můžete navštívit Dóžecí palác a vidět působivou fontánu.
• Turín – zajímavou památkou města je 167 m vysoká věž muzea kinematografie Mole Antonelliana (původně plánováno jako synagoga). Nachází se zde také jedno z nejvýznamnějších egyptských muzeí na světě, Museo Egizio, a další muzea a galerie, např. Galleria Sabauda, Museo Nazionale del Risorgimento a Museo Civico d´Arte Antica či muzeum starého umění v Palazzo Madama. V katedrále sv. Jana Křtitele je chováno slavné turínské plátno.
• Verona – ve městě, které proslavil Shakespeare svou hrou Romeo a Julie, můžete obdivovat řadu historických památek. Vstupní branou projdete do centra města na náměstí Piazza Bra, kde můžete obdivovat římské divadlo – slavnou veronskou Arénu, kde se v létě konají operní představení. Za návštěvu také stojí náměstí Piazza delle Erbe s kašnou fontana di Madonna Verona. Nejznámější církevní stavbou města je bazilika San Zeno Maggiore, jejíž krypta je spojována s dějištěm závěru slavného tragického příběhu dvou milenců. Rozhodně nezapomeňte na Juliin dům – Casa di Giulietta – s proslulým balkonem a pevnost Castelvecchio, kde je dnes umístěno muzeum.

Jak se domluvit ^

• V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
• V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.

Obyvatelstvo ^

• Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
• K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
• Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).

Měna ^

• V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
• Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

Elektřina a komunikace ^

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
• V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
• Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
• Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
• Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
• Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Internet

• Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
• Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Elektřina, zásuvky

• 230 V

Co si vzít na dovolenou ^

• Asi je zcela zbytečné psát složitý seznam věcí, co si vzít s sebou na dovolenou do Itálie. Záleží na tom, kam a kdy cestujete. Důležité upozornění se týká společenského oděvu v luxusních restauracích, kde pánové nosí dlouhé kalhoty a dámy letní šaty nebo dlouhou sukni a halenku. Itálie je katolická země, tudíž byste se měli na návštěvu kostelů oblékat střídmě. Nejvíce je to vyžadováno ve Vatikánu v chrámu sv. Petra.
• Vedle plavek, opalovacího krému a slunečních brýlí se Vám může hodit repelent proti hmyzu, základní lékárnička a pro jistotu i adaptér do zásuvek.

Rady na cestu ^

• Italové jsou – v souladu s představami, které o nich panují – temperamentní, hluční, veselí a živě gestikulují. Také velmi rádi telefonují a sdělují si své dojmy a zážitky. Mají rovněž rádi dobré jídlo a pití, dovedou si života užívat. Velmi milují kopanou, berou ji tady smrtelně vážně. Jsou i velmi konzervativní. Projevuje se to jak vztahem k náboženství (naprostá většina Italů se hlásí ke katolickému), tak důležitostí rodiny, v jejímž rámci (a to mnohdy i velice širokém) se Italové scházejí a sdílejí se o své radosti i starosti. Konzervativnost se projevuje i v oblékání, na něž si (zvláště na to elegantní a luxusní) obyvatelé Itálie potrpí. Plyne z toho poučení, že i cizinec by se měl v Itálii pohybovat co možná nejlépe – ale bez větších výstřelků – oblečen. V chrámech se vyžaduje projev respektu k víře ve formě oděvu zahalujícího kolena i ramena. V Itálii je úředně zakázáno koupat se bez plavek, ačkoliv v turistických letoviscích se běžně toleruje, pokud ženy nemají horní část plavek.
• Ne všechny stereotypy o Italech však platí a může nás udivit, že třeba obyvatelé severní Itálie se často vyjadřují odtažitě a pohrdavě o jižanech. Itala taky nepotěšíte, budete-li jeho vlast automaticky spojovat s mafií. Vysloveně nebezpečné jsou pak narážky na období fašismu v Itálii, jehož symboly jsou zde přímo zákonem zakázány pod hrozbou pokuty, ale také až několikaletého vězení. Stejně tak o náboženství je vhodné se vyjadřovat citlivě, což logicky vyplývá ze zdejšího vztahu k němu. Lépe je též zeptat se, než někoho z místních obyvatel, neřkuli příslušníků ozbrojených složek, vyfotíte.
• Pokud jde o peníze a cennosti, v Itálii nikdy opatrnosti nezbývá. A nejde jen o nechvalně známé kapsářství, jež hrozí v místech s vyšší koncentrací lidí. Doporučuje se také obezřetnost vůči zboží nabízenému prodavači na ulicích a na pláži (vzhledem k italským zákonným opatřením proti padělání), je radno uschovávat i účtenky z nejrůznějších provozoven služeb, jež jsou zase kontrolovány finančními agenty bojujícími s daňovými úniky. Vždy je též dobře se dopředu informovat, kolik konkrétní služba či zboží stojí, případně na uváděné ceně trvat a nebát se ozvat, není-li dodržována.

Orientační ceny ^

• Plechovku piva koupíte za cenu kolem 1 €, v restauraci nebo baru si pivo dáte za 2 – 4 €
• Láhev nealkoholického nápoje stojí 0,50 – 1 €, v restauraci si nealko dáte za 2 €
• Cena lahve vody je kolem 0,50 €
• Káva (cappuccino) Vás v restauraci vyjde na 1 – 1,50 €
• Litr běžného vína pořídíte za 2 – 4 €
• Kilogram chleba stojí 2 – 3 eura
• Na zmrzlině si pochutnáte za zhruba 2 €, ovoce Vás osvěží za 1 – 2 €/ kg
• Za pravou italskou pizzu dáte v restauraci 2 až 5 €
• Cena vyhlášených italských pochoutek: šunka až 35 – 40 €/ kg, sýr mozzarella 5 €/ kg, jiné uzeniny (vč. mortadelly) 10 €/ kg
• Výše vstupného do muzeí a na památky je nejčastěji 6,50 €, výjimečně se u některých památek (zejména rozlehlejších, např. Pompejí) může vyšplhat až nad 10 €
• Cena jízdy taxíkem (pokud není pevně stanovena mezi určitými lokalitami) se pohybuje kolem 1 €/ km
• Plážové lehátko a slunečník si pronajmete za zhruba 5 eur na den

Tipy na nákupy ^

• Na své dovolené v Itálii se budete chtít jistě také věnovat nákupům. Každá oblast, velkoměsto, turistické středisko, ale i horská vesnička nabízí mnoho nákupních příležitostí. Ve velkých městech naleznete plno luxusních butiků, obchodních center a supermarketů, v menších městech budou na každém rohu drobné obchůdky s čerstvým ovocem či pečivem. Každé město dále pořádá tradiční trhy nebo v něm můžete potkat pouliční prodavače, u kterých lze smlouvat bez omezení. Nejlevněji nakoupíte v obchodní síti Carrefour. V menších obchůdcích se naopak setkáte s dražšími výrobky. Výhodou však jsou vstřícnější obchodníci a široká nabídka místních specialit či domácích produktů.
• Italové rádi kupují moderní značkové oblečení. Pokud se také chcete přidat k jejich oblíbené vášni, budete mít plno příležitostí jak ve velkém městě, tak i v malém zapadlém městečku. Můžeme Vám doporučit výprodeje tohoto oblečení, ve kterých i sami Italové rádi nakupují.
• Oblíbenou možností nákupů jsou tradiční trhy, na které narazíte v každém městě. Nabízí se zde vedle ovoce a zeleniny také nejrůznější koření, ale i starožitnosti, suvenýry, módní oblečení a boty.
• Běžná otevírací doba obchodů je většinou od 9 do 13 a odpoledne od 16 do 19 hodin. Čím více na jih Itálie, tím víc se dodržuje polední siesta, zato supermarkety a obchodní domy mají všude otevřeno po celý den. Potraviny mívají otevřeno i v sobotu a neděli dopoledne. Otevírací doba se však liší podle sezóny a oblastí, záleží také na tom, zda není církevní svátek.

Jídlo a pití ^

• Italská kuchyně patří mezi nejznámější a nejoblíbenější světové kuchyně. Jídla jsou velice zdravá, pestrá a chutná. Nepostradatelnými surovinami jsou olivový olej, bylinky (oregano, bazalka, šalvěj, rozmarýn, tymián, petrželka) a zelenina, zejména rajčata, ale také baklažány, artyčoky, chřest, lilek, olivy a papriky. Italská kuchyně se liší podle geografického rozdělení. Na severu je více moderní, kdežto jih Itálie si uchoval více tradičních pokrmů.

Speciality

• Mezi světově vyhlášené italské speciality patří samozřejmě pizza. K pizze a těstovinám se používají typické rajčatové omáčky ochucené kořením. Polévky se servírují spíše na severu, i tam ale jen zřídka. Typická je hustá zeleninová polévka s těstovinami minestrone. Denním pokrmem v jižní Itálii jsou těstoviny (pasta). Vyrábějí se v mnoha podobách, upravují se na mnoho způsobů a často se podávají jako předkrm. V severní Itálii se zase připravuje rýže, typickým pokrmem je rizoto. Důležitou součástí těstovin, pizzy i jiných pokrmů jsou sýry. Nejznámější jsou parmezán, ovčí sýr mozzarella a gorgonzola. V Itálii je proslulá parmská šunka. Velice oblíbená je zelenina – buď čerstvá, nebo dušená – jako příloha k masu.
• Jako hlavní chod se podává maso nebo ryby. Nejoblíbenějšími druhy masa jsou telecí a drůbeží. Ryby se často připravují na grilu, dále se smaží nebo pečou. Součástí mnoha jídel jsou také plody moře (ústřice, mušle, raci, krabi, humři, sépie).
• Po jídle si můžete dopřát výtečný dezert tiramisu, oblíbenou zmrzlinu nebo čerstvé ovoce.
• Před jídlem se podává aperitiv, nejčastěji Campari nebo Martini. K jídlu se většinou podává víno. Mezi místní značky patří sicilská Marsala, toskánské bílé víno a u nás známé lambrusco. Co se týká likérů, typické je citronové limoncello nebo bombardino (podobné vaječnému likéru). Známá je také pálenka z vína grappa nebo likér z lékořice liquirizia. Po jídle se servíruje italská káva espresso, caffè latte s mlékem, caffè coretto s alkoholem nebo cappuccino.

Restaurace

• Italská snídaně je velice lehká, zato oběd si Italové během polední siesty rádi vychutnávají. Večeří nejdříve v půl osmé večer. Pokud chcete zajít na levné jídlo, navštivte spaghetterii, kde si vyberete nejen z těstovin. Občerstvit se můžete také ve snack baru nebo paninotece (nabídka obložených chlebů). Za pizzu zaplatíte kolem 5 €. Zkuste využít turistické menu, které je cenově výhodné.

Nakupování ^

• Pokud chcete z Itálie přivézt nějaký typický dárek pro své blízké, můžete si vybrat z řady místních suvenýrů.
• V Itálii je plno značkových obchodů s módními oděvy, obuví a doplňky. Cenově velmi výhodné, a přesto kvalitní a značkové zboží seženete buď ve výprodejích, nebo na trzích menších měst.
• K typickým suvenýrům patří stříbrné šperky, drahé kameny a perly, které nakupujte ale raději ve zlatnických obchodech, neboť na trzích mohou prodavači nabízet padělky.
• Jako pěkné dárky se také kupují kožená galanterie, kosmetika, hračky, keramika, mramorovaný papír, krajky, lněné výrobky, lombardské hedvábí či ručně vyráběné sklo.
• Vděčným dárkem ze slunné Itálie je proslulé kvalitní víno, např. červené lambrusco. Také místní likéry jsou výborné. Zkuste pálenku z vína grappa, citronový likér limoncello či likér z lékořice liquirizia. Když je řeč o likérech, můžete zakoupit jako vkusný dárek i krásnou estetickou skleničku na „digestivo“.
• Hospodyňky jistě ocení kvalitní olivový olej, který seženete v pěkných dárkových lahvích. Vhodným dárkem bude také koření, jehož nabídka je v každé oblasti Itálie jiná. A co takhle přivézt si kvalitní a výtečný sýr? Třeba mozzarellu či tvrdý Grana Padano…

Spropitné ^

• V italských restauracích se obvykle nechává spropitné ve výši 10 – 15 % z ceny, pokud již není započítáno v účtu („couvert“).
• Spropitné se nepředpokládá v rodinných restauračních zařízeních.
• Řidiči taxi by měli být oceněni spropitným podle kvality služeb, obvykle však ve výši 8 – 10 % nebo 1 €.
• Spropitné pro hotelový personál by mělo být v rozmezí 0,50 – 1 € v závislosti na kvalitě hotelového zařízení.
• Spropitné nižší než 0,50 € může urazit, rovněž drobné mince (20 centů a méně) nebudou přijaty s povděkem.

Hory ^

• Sever Itálie pokrývá mohutný oblouk velehorského pásma Alp s nejvyšším vrcholem Mont Blanc (4807 m n. m.) na hranicích s Francií. Pádská nížina odděluje Alpy od Apenin, jež prostupují v délce 1500 km celým poloostrovem až do Kalábrie.

Moře ^

Východní břehy Itálie omývá Jaderské moře, jižní část Jónské moře, západní pobřeží Tyrhénské a Ligurské moře.

Okolní země ^

• Itálie sdílí své hranice se Švýcarskem a Rakouskem na severu, Slovinskem na východě a Francií na severozápadě. V rámci kontinentální Itálie se nachází nezávislé státy San Marino a Vatikán. Do všech sousedních států se dá bez problémů zcela běžně cestovat a turisté v blízkých destinacích využívají výletů do zajímavých míst těchto okolních států.