Dovolená ✈ Město Tunis a okolí

• Očkování před cestou
• Víza

Očkování před cestou ^

• Povinné očkování: očkování proti žluté zimnici je povinné pouze pro cestovatele starší 1 roku, kteří přijíždějí z endemických oblastí výskytu žluté zimnice.
• Doporučená očkování: doporučuje se očkování proti virové hepatitidě A (popř. B) a břišnímu tyfu. Pro cestovatele, kteří se budou pohybovat převážně na venkově, je vhodné očkování proti vzteklině. Lidem starším 30 let se doporučuje nechat se přeočkovat proti záškrtu a poliomyelitidě.
• Ostatní rizika infekčních onemocnění: průjmová onemocnění, hepatitida typu E, echinokokóza (e. granulosus) – především na jihozápadě, leishmanióza (viscerální a kožní), západonilská horečka, horečka phlebotomus, horečka boutonneuse, skvrnitý tyfus (blechy, vši), bilharzióza – ložiska v oblastech Gafsa a Schott Djerit

Víza ^

Víza

• Pro vstup na území Tuniska je nutné mít platný cestovní pas, jehož platnost přesahuje alespoň o 6 měsíců plánovanou dobu pobytu.
• Při cestách z endemických oblastí žluté zimnice může být po cestovateli vyžadován mezinárodní očkovací průkaz s potvrzeným očkováním proti této chorobě.
• Při příletu je kromě pasu nutno předložit ještě vyplněnou registrační kartu (obvykle ji obdržíte na palubě letadla). Bude Vám vrácen její spodní díl, který je nutno předložit při odjezdu ze země.
• Pro turistické pobyty při „organizované turistice“ (s cestovní kanceláří) není vízová povinnost. Tito cestovatelé (bez víz) však nesmějí z Tuniska vycestovat do sousedních států. Přihlašovací povinnost zajišťuje ubytovací zařízení.
• Pro individuální cestovatele je vízum nutné, totéž platí i při přestupu v Tunisku, pokud chcete opustit letiště. Také pro tyto návštěvníky platí povinnost přihlásit se do 3 dnů na policii.
• UPOZORNĚNÍ: od 1.10.2014 podle vyjádření tuniského ministerstva pro turistický ruch vstupuje v platnost rozhodnutí o placení odletové taxy pro cizince ve výši 30 tuniských dinárů (asi 360,-Kč)

Celní předpisy

• Bez cla lze dovézt: 2 l alkoholického nápoje o obsahu do 25 % alkoholu na osobu, 1 litr alkoholu o obsahu nad 25 % na osobu, 400 ks cigaret, 100 ks doutníků nebo 250 g tabáku na osobu, 0,25 litru parfému a 1 litr toaletní vody na osobu.

• Věci, které lze dovézt na přechodnou dobu:
• dopravní prostředky (automobil, karavan, soukromé letadlo, motocykl, motorový člun)
• 2 fotoaparáty a 20 filmů pro vlastní potřebu, 1 kameru a 20 filmů, sportovní potřeby, vybavení pro kempink, hudební nástroje, 1 dalekohled, 1 přenosný psací stroj, 2 dětské kočárky, 1 jízdní kolo, 1 osobní počítač, 1 radiomagnetofon (CD přehrávač apod.)

  Tyto věci musí být znovu vyvezeny.

• Dovážíte-li zvířata, je nutné předložit doklad o jejich veterinární způsobilosti, který vystavil oficiální úřad dané země (ČR). Je to platné veterinární osvědčení vydané státní (městskou) veterinární správou v ČR, které není starší více než 3 dny. Doporučuje se pas EU vydaný na základě čipování. Čip je výhodou.
• Zákaz dovozu: zbraně všech druhů (kromě řádně registrovaných loveckých zbraní), explozivní materiál, omamné a psychotropní látky, pornografie a produkty a zboží, které mohou ohrozit bezpečnost, zdraví, náboženské cítění a morálku veřejnosti.
• V Tunisku se velmi tvrdě postihuje držení a užívání psychotropních lá­tek.
• Pro vývoz fauny a flóry je potřeba mít povolení ministerstva zemědělství, pro vývoz antických předmětů je nutné povolení ministerstva kultury.
• Dovoz i vývoz tuniských dinárů je zakázán, doporučuje se proto uchovávat si lístky ze směnáren pro zpětnou výměnu tuniských dinárů za valuty.
• Je dovoleno dovážet veškeré cizí valuty včetně cestovních šeků, platebních a úvěrových karet. V případě dovozu valut v hodnotě přesahující cca 30 000 Kč je potřeba tuto skutečnost hlásit při celním a devizovém odbavení při příjezdu – případný vývoz nenahlášené částky je totiž trestán odebráním peněz a pokutou ve výši odebrané částky, případně i dalšími úředními postihy.
• Kontrola vývozu dinárů a deviz je prováděna pravidelně celními kontrolory po pasovém odbavení na mezinárodních letištích.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi

Adresa ZÚ ČR Tunis: Ambassade de la République Tchèque
98, rue de Palestine, 1002 Tunis-Belvédère
tel.: +216 71 781 916 (veřejné), +216 71 780 456 - recepce (veřejné), +216 71 847 242 - sekretariát
fax: +216 71 793 228 (sekretariát - veřejné), KO +216 71 802 090 (KO - veřejné)
E-mail: tunis1@centrum.cz, tunis@embassy.mzv.cz

Velvyslanec: Mgr. Jiří DOLEŽEL

Konzulární odd.: Mgr. Jana Zelingerová
tel.: 00 216/ 71 780 456; 71 781 916
fax: 00 216 71 802 090

Pracovní doba:  pondělí – pátek 7.45 – 16.15

Úřední hodiny KO pro veřejnost: pondělí, středa 09.00 - 12.00 pro podání žád.o vízum

Kontakt v ČR na zastoupení země

Velvyslanectví Tuniské republiky
Nad Výšinkou 1325/7, 150 00 Praha 5

tel.: 244 460 652 /Consular Section - Visa/ 244 460 653 /Secretary of the Ambassador/
fax: 244 460 825

Vedoucí úřadu: Pan Foued ABDELKARIM
funkce chargé d'affaires a. i.

Provozní hodiny úřadu:   Konzulární oddělení - víza: 09.00 - 12.00                                                                                               Administrativa: 08.30 - 15.30

• Bezpečnost
• Doprava
• Náboženství a historie
• Jak se domluvit
• Měna
• Počasí
• Elektřina a komunikace
• Co si vzít na dovolenou
• Rady na cestu
• Orientační ceny
• Tipy na nákupy
• Jídlo a pití
• Nakupování
• Spropitné
• Aktivity a zábava
• Koupání
• Zajímavá místa
• Hory
• Moře
• Okolní země
• Příroda
• Řeky

Bezpečnost ^

• Zvýšená aktivita teroristických skupin v Alžírsku a Maroku má za následek rovněž nejistou situaci v Tunisku. Doporučuje se sledovat aktuální situaci v tisku nebo v televizi.
• Jižní pouštní oblasti jsou vojenskou zónou se zvláštním bezpečnostním režimem. Pokud se rozhodnete cestovat do těchto oblastí mimo organizované zájezdy, budete potřebovat speciální dokumenty vydávané asi měsíc dopředu.
• Všeobecně je bezpečnostní situace v Tunisku dobrá. Vyskytují se zde však případy krádeží, někdy i s použitím násilí, ušetřena toho nejsou ani turistická střediska. Mimořádné opatrnosti by měly dbát osamělé ženy. V zájmu vlastní bezpečnosti by se měly snažit neupoutávat pozornost odhalujícím oblečením a nenavazovat konverzaci s neznámými muži.
• Je zakázáno fotografovat vládní, policejní a vojenské objekty, nádraží, letiště a další budovy označené tuniskou vlajkou. Zakázáno je i fotit muslimy, kteří provádějí svůj rituál mimo mešitu. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán. Při fotografování místních obyvatel se doporučuje požádat je o svolení. Od roku 1980 je zakázáno fotografovat židovské objekty, které jsou přísně střeženy policií. Je třeba respektovat zákaz vstupu do blízkosti těchto objektů, pokud je u nich vymezen prostor s policejní hlídkou.
• Přístup k cizincům je velmi tolerantní, přesto nelze zapomínat, že Tunisko je zemí muslimskou. Tomu je třeba přizpůsobit chování (pokud jde např. o navazování kontaktů s místními dívkami a požívání alkoholu) a oblékání.
• Při návštěvě země v postním měsíci ramadánu se doporučuje vyžádat si bližší instrukce na Velvyslanectví ČR v Tunisku, Velvyslanectví Tuniska v ČR nebo u tuniského národního úřadu pro cestovní ruch.
• V průběhu roku 2003 zahájila činnost mravnostní policie, která namátkově legitimuje smíšenou společnost mladých lidí (páry nevyjímaje), u nichž prověřuje, zda jsou manžely a zda jejich chování odpovídá pravidlům muslimské společnosti. Stejným způsobem jsou prověřováni místní obyvatelé ve společnosti cizinců, a to zejména v nočních hodinách v okolí zábavních podniků.
• Po vstupu ČR do EU je zaznamenán zvýšený zájem tuniských občanů o sňatek s občankou ČR. Jedná se o kategorii mužů ve věku 25 – 30 let, nekvalifikovaných, pocházejících ze skromných ekonomických poměrů (zpravidla zemědělských), kteří v průběhu turistické sezony pracují pro hotely či turistické kanceláře. Cílem těchto rychlých sňatků je získání trvalého pobytu v zemi EU.

Doprava ^

Doprava

K řízení motorových vozidel v Tunisku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný mezinárodní řidičský průkaz
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Tunisku v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 110 km/h.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• v Tunisku se jezdí vpravo, dopravní předpisy jsou podobné těm evropským
• odbočovací pruhy směrem vlevo jsou umístěné u pravého okraje silnice
• tuniští řidiči jsou vcelku ohleduplní a jezdí bezpečně, je zde velmi málo nehod
• řidiči musí být min. 21 let

Místní doprava

• Mezinárodním letištěm pro severní oblast je Tunis-Kartágo. Vnitrostátní lety zajišťuje Tunis Air a využívá k tomu letiště v Tunisu, na Djerbě, v Sfax a v Tozeur. Nejvyužívanější jsou spoje mezi Tunisem a Djerbou. Vzhledem k velikosti Tuniska se tyto lety vyplatí pouze jste li v časovém presu.
• Státní autobusová doprava SNTRI používá na meziměstských linkách klimatizované vozy, které spojují v podstatě každé město v Tunisku. Jezdí spolehlivě, jsou pohodlné a ceny nejsou vysoké. V létě jezdí některé spoje přes noc, aby se vyhnuly nesnesitelnému vedru. Pokud plánujete cestu tímto autobusem, je dobré opatřit si rezervaci, zejména cestujete-li z Tunisu.
• Místní autobusy provozuje stejná společnost, ale cestování je nepohodlné především kvůli chybějící klimatizaci. Složité je také vyznat se v arabsky psaném jízdním řádu.
• Dalším typem dopravy jsou** mikrobusy** – loages, které posilují linky meziměstských autobusů. Bílé s rudým pruhem mají státní licenci a mohou operovat po celé zemi, ty s modrým pruhem mají licenci městskou a mohou jezdit jen v daném okrese. Mikrobusy jsou určeny pro 5 – 8 pasažérů a zastaví vám prakticky, kde budete chtít. Před nástupem se přeptejte u řidiče, zda skutečně jede do Vašeho cíle. Rovněž se zeptejte na cenu jízdného. O ceně se můžete přesvědčit na informačním letáku o jízdném, které Vám musí řidič na požádání ukázat.
• V hlavním městě jsou dvě autobusová nádraží. Z jižního terminálu v Gare Routiére Sud de Bab El-fellah odjíždějí spoje směrem na jih. Odjezdy a příjezdy autobusů jsou značeny na informační tabuli. Severní terminál se nachází v Gare Routiére Nord de Bab Saadoun, asi 2 km od centra a dostanete se sem tramvají č.4 – stanice Bouchoucha. Oba terminály jsou spojeny autobusem č.50.
• Pro místní autobusovou dopravu v Tunisu jsou využívány žluté autobusy. Většina informací k těmto autobusům je však psána v arabštině, pouze některé autobusy jezdící k turistickým zajímavostem, mají popis latinkou. Hlavními uzly jsou Tunis Marine, Place Barcelone a Jardin Thameur.
• Hlavní železniční tah spojuje sever s jihem, konkrétně Tunis a Gabés s městy Sousse a Sfax. Existují zde třídy druhá, první a comfort. Ta nejlevnější vás vyjde podobně jako autobus. Většina dálkových spojů má i jídelní vůz. První třída je zhruba o 40% dražší než druhá třída. Turisticky zajímavý je vyhlídkový vlak Lezard Rouge ( Červená ještěrka), který vozí turisty po trase mezi Metlaoui a Redeyefem krásnou krajinou Seldja Gorge.
• TGM je předměstský vlak, který spojuje hlavní město s oblastmi La Goulette, Kartágo, Sidi Bou Said a La Marsa. Spoje jezdí cca po 12 až 40 minutách podle doby. Např. cesta do Kartága do Kartága trvá 30 minut a zaplatíte cca 0,5 EUR.
• Některé části hlavního města spojuje tramvajová síť Métro Léger. Použití této sítě je pro turisty nejjednodušší. Existuje tady pět hlavních tras a jízdenky zakoupíte v pokladně na každé zastávce, základní sazba je cca 0,5 EUR. Jízdenky si musíte označit před začátkem cesty.
• Taxislužba je poměrně levná a rychlá. Cena záleží na době a velikosti automobilu. Ve městech jezdí žluté taxíky, na které stačí jen mávnout. Mimo jezdí taxi-louaga s červeným nebo modrým pruhem na boku. Denní sazba je obvyklá cca 0,5 EUR/km, ale dá se často ještě usmlouvat. Noční sazba je o 50% dražší. Řidiči jsou převážně velmi slušní, vozy jsou čisté s digitálními taxametry.
• Nejlepší variantou, jak procestovat zemi, je pronajmout si auto. Během léta je cena o něco vyšší než v zimě. Cena závisí na druhu automobilu a určitě se vyplatí u místních smlouvat. Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo kdekoli ve městech. Cena se odvíjí od věku řidiče, doby a délky pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách mezi 20 – 100 € na den, platí se také poplatek za ujeté kilometry. Využít můžete například služeb společnosti Camel Car. Porovnejte, zda není výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz. Pokud byste chtěli blízké okolí prozkoumat na motocyklu, tak vás zklameme. Jediná půjčovna je na ostrově Djerba.
• V Tunisu je i několik míst, kde se dají pronajmout kola. Není to však až tak levná záležitost, může vyjít na 25 Eur/den a kola nejsou v ideálním stavu.
• Běžný je v zemi i autostop, ale musíte být trpělivý, protože hustota silničního provozu není tak velká. Řidiči zastavují rádi, ale budou požadovat malý poplatek za svezení. Tento způsob dopravy nedoporučujeme samotným ženám.
• Většina silniční sítě má asfaltový povrch a je v dobrém stavu. Dálnice A1 spojuje Tunis a Sousse a platí se na ní mýtné.
• V Tunisku jsou v provozu dvě pravidelné trajektové linky. První míří ze Sfaxu na 25 km vzdálené Kerkenhanské ostrovy a naopak. V létě je zajišťováno až osm spojů za den. Druhá spojuje města Al Jurf a Adjim na ostrově Djerba. Plavba trvá cca 15 minut a je v provozu i v noci. Jízdné se platí jen za auto, cestující jsou zdarma.

Náboženství a historie ^

Náboženství a historie

Historie Tuniska

Původními obyvateli Tuniska jsou Berbeři. Významnější éra v tuniské historii nicméně nastává až s příchodem fénických osadníků v 10. století před naším letopočtem. Féničané z Tyru (v dnešním Libanonu) také založili Kartágo, v 9. století před n. l. (tradiční, byť ne zcela podložené datum založení je rok 814 před n. l.). Pověst spojuje vznik města s tyrskou královnou Elissou, zvanou Dido („milovaná“). Dido figuruje i ve Vergiliově Aeneidě. V tomto eposu Jupiter Aenea přiměje, aby svou milovanou Didonu opustil. Ta pak volí smrt v plamenech pohřební hranice. Příběh milenecké dvojice byl velmi oblíben a mnohokrát zpracován (zejména operně Purcellem jako Dido a Aeneas, později Hectorem Berliozem v Trojanech).

Kartágo, které leželo v oblasti dnešního Tunisu, se pak stalo dominantní mocností v západním Středomoří. Jako takové čelilo rivalitě jiných tehdejších velmocí oblasti – nejdříve Řekům na Sicílii, ale později zejména Římanům. S nimi vedli Kartaginci pamětihodné punské („punicus“ v latině znamená fénický) války (byly celkem tři v období 264 – 146 před n. l.), jejichž nejslavnější epizodou je přechod slavného vojevůdce Hannibala přes Alpy i se slony během jeho tažení do Itálie (218 – 202 před n. l.). Války se nicméně skončily prohrou Kartága a jeho zničením.

Kraj se pak stal římskou kolonií (jako Africa), město bylo znovu zbudováno. Bylo to období stability a rozkvětu, z Kartága se vyváželo obilí (bylo zváno „obilnicí“ Říma) a olivový olej. S pádem Říma v 5. století n. l. upadlo i Kartágo do rukou Vandalů. Vandaly v 6. století střídají Byzantinci a v 7. Arabové.

Ti měli na charakter země největší vliv – obyvatelé Tuniska přijali islám a začali používat arabštinu, přišly také imigrační vlny z arabského světa. Již tehdy si místní vládnoucí muslimské dynastie vydobily nezávislost na centru (sídlu chalífa).

Aghlabidskou dynastii následovali Fatimidé, kteří z Tuniska dobyli Káhiru a Tunisko ponechali Ziridům. Když posledně uvedení porušili věrnost Fatimidům, poslali Fatimidové formou trestu z Egypta na tuniské území nomádské kmeny (Banu Hilal), které zemi zpustošily a přivodily úpadek ziridské dynastie. Ve 12. století tak bylo Tunisko vydáno napospas Normanům ze Sicílie. Pořádek obnovila až další dynastie, almohadská, jejíž říše v době své největší územní expanze zasahovala severozápadní pobřeží Afriky a jih Pyrenejského poloostrova.

Po několika desetiletích se od Almohadů odštěpuje hafsidská dynastie a zakládá zlatý věk Tuniska (období 1230 – 1574). V té době kvete kultura, architektura a vzdělanost, Tunis se stává hlavním městem a kulturním centrem říše Hafsidů. Významně se v tehdejším kulturním dění projevuje také příliv židů a muslimů vyhnaných ze Španělska na konci 15. století. V závěru hafsidské vlády bylo tuniské pobřeží napadáno korzáry.

Další zvrat v dějinách Tuniska pak přináší rok 1574, kdy se země stává součástí Osmanské říše. Faktickou kontrolu nad tuniským územím vykonával tzv. dej a jeho zástupce – bej. Tuniští bejové postupně získávali autonomní postavení v rámci Otomanské říše, zejména za poslední dynastie husajnovských bejů (1705 – 1956).

V 19. století nastartovali bejové (nejvýznamnějším byl Ahmad Bej) modernizaci Tuniska. Do země zvali cizí, zejména francouzské, poradce a podle západních vzorů budovali vojsko, námořnictvo a průmysl. Tyto snahy však nakonec vedly k obrovskému zahraničnímu zadlužení, které mělo za následek zásahy evropských mocností do tuniských záležitostí a nakonec i francouzský protektorát nad zemí, který začal roku 1881.

Od té doby je postava a moc beje už spíše symbolická, faktická moc je ve francouzských rukou. Francie podporuje další modernizaci, Tunisko na oplátku podporuje Francii v 1. světové válce.

Již před ní nicméně sílí v Tunisku nacionalistické hnutí, jež opět vzrůstá po válce. Je založena strana Destour (ústavní). Vůdcem nacionalistického hnutí se stává Habib Bourguiba. Po druhé světové válce, za které je na území země vybojováno důležité vítězství Spojenců nad německo-italskými jednotkami, se sny nacionalistů vyplňují. Francouzský ministerský předseda Pierre Mendès France dojednává s Bourguibou tuniskou nezávislost, která je vyhlášena roku 1956.

Následujícího roku je bej svržen, nastolena republika. Bourguiba se stává hlavou státu, jeho neodestourská strana získává ve volbách většinu. Přínosem Bourguibovy vlády jsou především ekonomické reformy a podpora zahraničních investic, doprovázená i politickou orientací na Západ, spolu s pozorností k problémům v regionu. Negativa spočívala především v trvalém potlačování opozice (nakonec se nechal jmenovat doživotním prezidentem).

Roku 1987 byl nicméně sesazen (po prohlášení lékaři za fyzicky nezpůsobilého vykonávat svůj úřad) premiérem Ben Alim. Ten pokračoval v Bourguibově politice, nadto zlepšil vztahy s okolními státy v regionu (roku 1989 byla v Maghrebu vytvořena Arabská unie, jejímiž členy kromě Tuniska jsou Maroko, Alžírsko, Libye a Mauritánie). Omezuje dále vliv islamistů ve vlastní zemi (zasahuje proti fundamentalistům, navíc – což je dosti výjimečné v zemi s naprostou většinou muslimů – zde ženy v zastupitelských orgánech zaujímají více jak 20 % míst), podepisuje asociační dohodu s EU, roku 2007 se Tunisko stává součástí středomořské zóny volného obchodu. Ve světovém tažení proti terorismu se staví po bok USA (roku 2002 stihl tuniský ostrov Djerba teroristický útok na synagogu s 21 oběťmi, včetně cizinců). Na druhou stranu zůstává vládnoucí strana rozhodující politickou silou, prezident dosáhl zvýšení limitního věku pro výkon prezidentské funkce na 75 let, po úpravě ústavy může být zvolen na libovolný počet volebních období za sebou.

Historie města Tunisu

Město Tunis bylo založeno už ve 2. tisíciletí před naším letopočtem Berbery z Libye. V 9. století před Kristem sem údajně přišli Féničané z Týru, již založili také sousední Kartágo (podle některých teorií ostatně název města pochází od fénické bohyně Tanit/Tanith, patronky Kartága a bohyně plodnosti, uctívané i Berbery; některé zdroje nicméně jméno Tunis odvozují od názvů dřívějších arabských osad nebo berberského výrazu pro zastávku na cestě). S Kartágem sdílel Tunis stejný osud i tehdy, když Římané během třetí punské války roku 146 před n. l. obě města zničili. Římané však nepřehlédli, že místo má výbornou strategickou pozici na kopci, z nějž je dobrý rozhled, a je navíc chráněno jezerem, a tak byl Tunis ještě před Kartágem vybudován znovu. Město Tunis pak bylo zdárně romanizováno a pokřesťanštěno.

V 7. století už našeho letopočtu nastává doba nadvlády arabských muslimů poté, co oblast dobyla vojska vojevůdce Hassana Ibn Numana. Tehdy také vyrostla medina, nejstarší část Tunisu, svět sám pro sebe, kde se nachází na 600 památek, mešit, paláců (včetně paláce tuniského beje), náboženských škol madras a fontán, v jejichž stylech a výzdobě se stékají vlivy arabské, andaluské, byzantské i západní. Tuniská medina je právem od roku 1979 chráněna organizací UNESCO. Její nejslavnější památka, mešita Zituna, tu vyrostla v 8. století. Za aghlabidské vlády význam města dále vzrůstal, na jejím konci sem byla dokonce přesunuta vláda a v Tunisu byla postavena kasba (pevnost). Novými pány oblasti se v roce 909 stali Fatimidé. Záhy došlo k různým konfliktům a napětím mezi jednotlivými kmeny v oblasti, výrazná éra byla pak zahájena ve 12. století, kdy se vlády zmocňují Almohadé a později Hafsidé a Tunis se stává hlavním městem malého regionálního státu. Historii města utvářely samozřejmě také dějinné procesy odehrávající se i dále odtud a v jiném prostředí. Například španělská reconquista sem z Andalusie zahnala maurské obyvatelstvo, jež se pak výrazně podílelo na prosperitě a učenosti města. Hafsidští vládci se přesto neuchylovali k opačnému postupu – v jejich městě byli bez omezení vítáni i křesťanští obchodníci, Tunis byl významným centrem obchodu mezi Evropou a východním Středomořím. Tehdy, v době vymezované zhruba 12. a 16. stoletím, zažívalo město svůj zenit, v islámském světě patřilo k největším (mělo kolem 100 000 obyvatel) a nejbohatším.

Nový předěl znamenalo 16. století – Tunis si vyhlédl jako dobrou základnu pro své loupežné výpady proti Evropanům otomanský admirál Barbarossa a město v roce 1534 pro sebe na hafsidském vládci dobyl. V odpověď na to velemocný císař Karel V. zničil v roce 1535 Barbarossovu flotilu a dobyl Tunis. Španělský vliv tu ale dlouho nevydržel, Otomani se města nakonec znovu zmocňují v roce 1574. Záhy (1591) si nicméně tuniský guvernér (bej) vydobyl značnou nezávislost na sultánovi. Městu se opět dařilo, vedle dřívějších hospodářských aktivit kvetlo také pirátství… Otomanská moc začínala uvnitř i vně státu kolísat v 18. století (také v souvislosti s alžírskými aktivitami) a později v 19. století, kdy sem počaly zasahovat evropské velmoce.

Zvláště francouzský živel ve městě narůstal. Mělo to za následek jak modernizaci města (jeho rozšiřování, stavbu vodovodů a plynovodů, budování odpadního systému) a rozvíjení nových odvětví průmyslu, tak také francouzský protektorát. Ten byl nastolen roku 1881 a přinesl opět další rozvoj, vedle tradiční arabské mediny teď mělo město i druhou tvář, s elektřinou a vilkami, bulváry a ulicemi, které se hnaly až na nová předměstí a po nichž proudila hromadná doprava. Francouzský protektorát narušilo období let 1942 – 1943, kdy bylo město v držení Němců jako jejich pak už poslední africká základna, kterou Spojenci dobyli 7. května 1943.

Po válce v roce 1956 získalo Tunisko nezávislost a postavení Tunisu jako hlavního města v novém státu bylo pevně zakotveno, navíc sem jako do hlavního města teď proudilo také velké množství Tunisanů, kteří tak z velké části nahradili evropskou populaci, a obyvatelstvo města se stalo jednolitější. Ve druhé polovině 20. století byl Tunis nějakou dobu také sídlem významných nadnárodních institucí – Arabské ligy (1979 – 1990) a Organizace pro osvobození Palestiny (od 70. let do roku 2003).

Pokud jde o kulturu, má Tunis v nabídce některá zajímavá muzea (národní muzeum s pozoruhodnou archeologickou sbírkou a jednou z nejbohatších sbírek římských mozaiek, muzeum umění a lidových tradic, kde jsou vystaveny předměty vážící se ke každodennímu životu obyvatel tuniské mediny), v Tunisu působí dále několik institucí, jež pečují o udržování tuniské arabské hudební tradice (např. La Rachidia), a městské divadlo v Tunisu, otevřené již v roce 1902, které dává pravidelná operní, činoherní i baletní představení a také symfonické koncerty. Film zde byl údajně prvně promítán přímo bratry Lumièrovými již roku 1896 a ve studiích v Tunisu vznikly např. filmy Anglický pacient (The English Patient, 1996), oceněný devíti Oscary, a Poslední dny Pompejí (The Last Days of Pompeii, 2003). Pozornost kulturní veřejnosti přitahuje každý rok v červenci a sprnu také Kartágský mezinárodní festival. V rámci něj jsou ve starém amfiteátru v Kartágu (s místy pro 7,5 tisíce diváků) organizována představení hudební, herecká i filmová.

Náboženství a tradice

• Náboženské složení – muslimové (islám sunnitského ritu) 98 %, křesťané 1 %, židé a ostatní 1 %

• Státní svátky v Tunisku
  • 1. leden Nový rok
  • 20. březen Svátek nezávislosti (státní svátek)
  • 21. březen Den mládeže
  • 9. duben Den mučedníků
  • 1. květen Svátek práce
  • 25. červenec Den republiky
  • 13. srpen Den žen (rodiny)
  • 7. listopad Den změny (nástup prezidenta Ben Aliho k moci)
• Náboženské svátky:
  • Kromě státních svátků jsou v Tuniské republice dny volna čtyři muslimské pohyblivé svátky, závislé na lunárním kalendáři:
    • Aid Esseghir (El-Fitr, oslavující konec postního měsíce ramadánu) – 2 dny
    • Aid El Kebir (El-Idha, Svátek oběti oslavující Abrahámovu/Ibra­hímovu ochotu obětovat syna) – 2 dny
    • Ras El Am El Hijri – 1 den
    • Mouled – 1 den
• Turistům je přístup do mešit většinou zakázaný. Vstupujte proto pouze na jejich nádvoří. Chovejte se zdrženlivě a nefotografujte. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán úplně.

• Náboženská a posvátná místa v Tunisu
  • velká mešita Zituna/Zajtuna (olivová) – založená na konci 7. století, stavba dokončena v první polovině 8. století, v 10. století pak byla významně přestavěna. Jméno dostala mešita podle toho, že její zakladatel kázal korán pod olivovým stromem. Dlouho, až do poloviny 20. století fungovala mešita také jako univerzita či vzdělávací centrum (učitelé zde údajně vyučovali vždy u určitého sloupu a jejich studenti se shlukovali kolem nich), výrazný čtverhranný minaret pochází až z 19. století
  • katedrála sv. Vincence z Pauly – sídlo tuniského biskupa, jedna z nejvýznamnějších památek na francouzské koloniální období. Postaveno v 19. století ve slohu mísícím gotiku s maurskými a východními prvky. Patron katedrály, sv. Vincenc z Pauly, byl francouzský kněz, jenž byl do Tunisu zavlečen jako otrok poté, co byl unesen. Podařilo se mu však uniknout a později ve Francii věnoval své úsilí zejména pomoci chudým, galejníkům a nalezeným dětem.

Historické lokality

Hlavní město Tuniska

• Tunis – Výborně zachovalé středověké islámské staré město (medina) s Velkou mešitou a mešitou Jama Ez Zitouna (Olivovou mešitou) je zapsané na seznamu UNESCO. Prohlédněte si také palác Dar Ben Abdallah, palác Dar Othman postavený v arabsko-maurském stylu, muzeum Bardo (v někdejším paláci beje, s památkami starověku a arabského období) nebo katolickou katedrálu sv. Vincenta.

Historické lokality

• Kartágo – historické město s archeologickými vykopávkami a zbytky antického města, kdysi tak slavného jako Řím. Mezi vyhledávané turistické cíle patří Antoniovy lázně, chrám sv. Cypriána, divadlo, římské vily a punský přístav.
• El Djem – nejznámější tuniskou památkou je římské koloseum (třetí největší koloseum po koloseích v Římě a Capui) zapsané na seznamu UNESCO. V archeologickém muzeu jsou umístěny nálezy z římské doby a vzácné mozaiky z římských vil.
• Utica – historický přístav starší než Kartágo s římskými památkami a rozmarýnovou zahradou.
• Dougga – za návštěvu stojí římské divadlo, kapitolský chrám zasvěcený Jupiterovi, Junoně a Minervě nebo Attbanovo mauzoleum. Město je zapsané na seznamu UNESCO.

Jak se domluvit ^

• Úředním jazykem je v Tunisku arabština.
• Dalším nejvíce používaným jazykem je francouzština. Obyvatelé ji ovládají plynule a na veřejných místech najdete dokonce dvojjazyčné nápisy (arabsko-francouzské).
• V obchodech a turistických oblastech se používá také angličtina, i když méně častěji. Občas uspějete s němčinou nebo italštinou.

Měna ^

• Oficiální měnou je tuniský dinár (TND, DT, D), který se dělí na 1000 milimů. Bankovky jsou v hodnotě 5, 10, 20 a 30 dinárů, liší se od sebe barvou a velikostí. Mince jsou v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100 a 500 milimů (tato mince někdy označována jako 1/2 dináru) a 1 dinár.
• Banky bývají otevřeny od pondělí do čtvrtka, v turistických místech někdy také v pátek a v sobotu. V dopoledních hodinách jsou otevřeny zhruba od 8 do 11 hodin a v odpoledních hodinách přibližně od 13 do 17 hodin. Cestovní šeky (American Express) přijímají banky.
• Další možností je vyměnit si peníze v hotelových směnárnách, které bývají otevřené též o víkendech.
• Platební karty (VISA, MasterCard, American Express) můžete běžně použít při platbách v hotelech, autopůjčovnách či velkých obchodech.
• Bankomaty jsou dostupné v turistických střediscích a ve velkých městech. Výběr z nich je však drahý.
• Zpětná směna dinárů je omezená. Můžete si zpětně směnit pouze třicet procent celkové částky, kterou jste vyměnili. Tuto celkovou částku musíte dokázat lístkem z původní směny. I tak můžete nazpět vyměnit maximálně 100 dinárů. Tuniské dináry se do Tuniska nesmějí přivážet ani z něj vyvážet.
• Při příletu se musí deklarovat větší dovážený obnos v cizí měně (ekvivalentně vyšší než 500 dinárů). Množství dovážené nebo vyvážené cizí měny je nicméně neomezené.

Orientační kurz tuniský dinár/koruna

Počasí ^

• Podnebí se v jednotlivých oblastech Tuniska liší kvůli geografické rozmanitosti. Na jihu země je pouštní klima se suchým, horkým podnebím a dramatickými rozdíly teplot mezi dnem a nocí. Pobřežní oblasti mají typické středomořské klima s dlouhými, suchými léty a mírnými, deštivými zimami.
• Hlavní sezona je od května do října, ale příjemné jsou i jarní a podzimní měsíce. Teploty vzduchu stoupají k 25 ^oC, doba slunečního svitu je až 10 hodin denně, srážky jsou minimální a teplota moře na podzim zůstává nad 20 ^oC. To je ideální pro návštěvu památek a přírodních zajímavostí.
• V létě mohou průměrná maxima vyšplhat nad 30 ^oC, vzduch je však příjemně ochlazován přímořskou brízou. Doba slunečního svitu je 12 hodin, téměř neprší a teplota moře je 25 ^oC.
• Zima je v přímořských regionech deštivější, především v období od října do ledna. Maximální teploty vzduchu neklesnou pod 15 ^oC, minima se však mohou dostat pod 10 ^oC. Vlhkost vzduchu je vysoká – okolo 80 %. Teplota moře také není ideální (15 ^oC).
• Jih Tuniska již zasahuje do kamenité Sahary, kde je horké a suché podnebí, které může znepříjemňovat i vítr zvedající pouštní písek. Noční teploty mohou klesat k nule. Krátké deště se vyskytují řídce od října do dubna.
• V nejvyšších pohořích se v zimě ojediněle objeví sníh, ale nikdy ne na dlouho.

Elektřina a komunikace ^

Telefon

• Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone mají v Tunisku sjednaný roaming, který funguje automaticky.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420, pokud voláte do Tuniska, je nutné zadat předvolbu +216.
• V Tunisku si můžete zavolat z telefonních budek. Nejsou to klasické telefonní budky, na které jsme zvyklí u nás, ale tzv. taxiphone. Taxiphone je obchůdek, kde jsou mincovní telefonní automaty. Dále je zde možné zakoupit např. také pohlednice, poštovní známky, pitnou vodu nebo si třeba poslat fax. Typickým znakem těchto obchůdků Taxiphone je jejich žluté označení.
• Při telefonování do České republiky vytočte předvolbu 00 420, dále následuje předvolba města (bez nuly) a telefonní číslo účastníka. Doporučujeme použít mince 1 TND nebo 1/2 TND. Minuta hovoru Vás přijde cca na 2,50 TND.
• Dalším místem, odkud je možné si zavolat, je pošta či pouliční telefonní budka (cabines).
• Hlavní mobilní sítí v Tunisku je Tunitel a Tunisiana, v oblasti Hammametu to může být i italský Omnitel.
• Nezapomínejte, že telefonování či posílání SMS funguje pouze tehdy, máte-li v telefonu uloženo číslo účastníka v mezinárodním formátu.
• Hovory uskutečněné v době od 20.00 do 6.00 Vás vyjdou levněji. Za minutu hovoru zaplatíte přibližně 20 Kč.
• Zde jsou odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• O2
• T-Mobile
• Vodafone

Internet

• Dostupnost internetu je v Tunisku na slušné úrovni.
• Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích požehnaně. Ceny jsou srovnatelné s internetovými kavárnami v ČR. Rychlost připojení je dobrá. Internetové kavárny se jmenují PUBLINET.
• Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však většinou dražší než v kavárnách ve městě.

Elektřina, zásuvky

• 220 V
• není třeba adaptér

Co si vzít na dovolenou ^

• Do Tuniska se Vám bude hodit světlé bavlněné oblečení s dlouhými rukávy, které odráží sluníčko a dobře saje pot. Na chladnější večery je nutný lehký svetr. V zimním období se připravte na chladnější, ale také deštivější dny. Na pláž Vám stačí sandály, ale na návštěvu památek a delší procházky si vezměte kvalitní obuv.
• Tunisko je muslimská země, ale ve velkých městech a turistických rezortech se již prosazuje evropský vliv. Přesto je důležité přizpůsobit Vaše chování a odívání místním zvykům, protože mnoho lidí trvá na konzervativním oblečení. Pokud se tedy chcete vypravit do vnitrozemí a na vesnice, doporučujeme zvláště ženám neoblékat se vyzývavě. Do mešit a církevních památek byste měli nosit dlouhé kalhoty či sukně a mít zakrytá ramena.
• Pokud cestujete do Tuniska, tak většinou k moři. Připomínáme Vám tedy plavky, opalovací krém s vysokým faktorem, sluneční brýle a pokrývku hlavy. Dále si přibalte pro jistotu základní lékárničku s léky, které pravidelně užíváte, a ještě léky proti střevním potížím a horečce. Mohou se Vám též hodit drobné dárky pro domorodce jako bakšiš (různé propisky, pastelky, bločky, pohledy) a pro jistotu také repelent.

Rady na cestu ^

• Z místních zvyklostí je třeba dbát zejména na ty, jež vyplývají z islámu. Jiný bude přístup na plážích a v turistických letoviscích, kde se toleruje, když se dámy opalují bez horního dílu plavek, jiný ve městech a mimo turistická místa, kde je vhodnější (při návštěvě mešit naprosto nezbytné) mít oblečení s dlouhým rukávem a delší kalhoty nebo sukni.
• Jiná doporučení už souvisejí spíše s místními specifiky: ženám se rozhodně nedoporučuje, aby se pohybovaly bez doprovodu mužů (nejhorší kombinací by bylo ještě vyzývavě oblečené), vzhledem k místnímu autoritativnějšímu režimu rozhodně není vhodné veřejně kritizovat politické poměry a je třeba se smířit také s tím, že bakšiš (spropitné) je zde brán jako samozřejmost.

Orientační ceny ^

• Pivo si dáte v průměru za 1 TND
• Láhev coly vyjde na 1 TND
• Balená voda (1,5 l) se prodává za 0,40 TND
• Za chléb/pečivo dáte 0,25 až 0,50 TND
• Kilogram masa stojí kolem 1 TND, kilogram ovoce 1 – 1,50 TND
• Běžné vstupné do muzeí a na jiné atrakce se pohybuje v rozmezí 1,50 – 3 TND
• Ceny jízdy taxíkem se mohou dosti lišit, za kratší jízdu po městě můžete zaplatit asi 3 TND
• Plážové lehátko a slunečník si lze pronajmout za 1 až 2 TND

Kurz tuniského dináru k české koruně

Tipy na nákupy ^

• Pokud jste se vydali do Tuniska na nákupy, vězte, že jste na správném místě. Největší výběr zboží je v Tunisu. Tady narazíte na moderní obchodní centra, luxusní butiky a supermarkety. Supermarkety najdete i ve větších městech. Po celé zemi mají zastoupení obchodní řetězce Monoprix a Magasin Général, které nabízejí vedle potravin také oděvy a domácí potřeby. Ve státních obchodech a velkých samoobsluhách jsou pevně stanoveny ceny zboží, a tudíž se zde nesmlouvá. Překvapivě tam mají nejnižší ceny. Platí zde známé pravidlo – čím menší obchod, tím vyšší ceny. Všelijaké suvenýry a drobnosti, jež se Vám na dovolené mohou hodit, jsou ke koupi v každém hotelu.
• Na předním místě nákupních možností však stojí oblíbené bazary (súky). Většina tržišť se nachází v historickém středu města, zvaném medina. Mnohdy stojí na místech, kde se trhy konají už stovky let. Tržiště je místem společenského dění a setkávání s přáteli. Pro místní je to tradiční rituál a Vám to přinese mnoho zážitků z dovolené. Obklopí Vás typická orientální atmosféra, ulice plné pokřikujících obchodníků, provoněné kořením a parfémy. Můžete zde sehnat téměř vše, vedle potravin také umělecké suvenýry, oblečení a mnoho dalšího. Samozřejmě k pravému arabskému tržišti patří také smlouvání. Ceny jsou velice přemrštěné, musíte tedy začít alespoň na třetině původní ceny. Smlouvání Vás bude stát hodně času a pevných nervů, ale když vytrváte, může se Vám podařit koupit zboží za přijatelné ceny.
• Otevírací doba obchodů je zhruba od 8 do 18 hodin, kolem poledne se drží polední pauza. V pátek a sobotu mají většinou obchody otevřeno jenom dopoledne, ve významných turistických oblastech je i potom otevřeno dále do večera.

Jídlo a pití ^

• Tuniská kuchyně je díky francouzskému vlivu kombinací evropské a arabské kuchyně. Chuť jídel je velice výrazná a rozmanitá. Pokrmy jsou většinou připravované na olivovém oleji, jsou hodně kořeněné a tvoří je zelenina, olivy, ryby a kuřecí, skopové nebo hovězí maso. Pro Tunisko je typické koření, které si můžete dovézt jako suvenýr. Nejčastěji se používá kmín, skořice, kurkuma, kari a pepř. Základem pokrmů je chléb, který se servíruje téměř ke všemu.

Speciality

• Nejznámějším tuniským jídlem je kuskus v mnoha variacích. Je to vařená krupice podávaná k masu a zelenině. Jako doplněk k mnoha pokrmům se podává velmi ostrá kořeněná pasta harisa. Oblíbeným předkrmem je typická hustá polévka zvaná čorba nebo zeleninový salát. Další místní specialitou je brik – kapsa z listového těsta plněná vejcem, tuňákem, zeleninou a dalšími surovinami. Z ryb dostanete na výběr tuňáka, parmici, mořského okouna nebo sardinky, které se obvykle grilují nebo dusí. K oblíbeným mořským plodům patří chobotnice, krevety a kalamáry.
• Typickým moučníkem je makhroud, koláčky z medového těsta s datlemi. V létě Vás jistě osvěží místní čerstvé ovoce jako datle, fíky, melouny, broskve, mandarinky a další.
• Místní lidé milují kávu a čaj, a proto je umí také výborně připravit. Čaj je velice silný a sladký, servíruje se s čerstvou mátou.
• Jelikož je v Tunisku dominujícím náboženstvím islám, je zde zakázaná konzumace alkoholu. Pro turisty však k dostání je. Můžete ochutnat např. místní pivo Celtia. Tunisko je také proslulé pěstováním vinné révy. Mezi nejlepší tuniská vína patří např. Hammamet. Z fíků se vyrábí alkoholický nápoj boukha, připomínající vod­ku.

Restaurace

• V rušných turistických ulicích naleznete spoustu restaurací, specializujících se spíše na evropskou kuchyni, hlavně francouzskou nebo italskou. Pokud však chcete ochutnat něco z místních lahůdek, vyhledejte nějakou restauraci v odlehlejší uličce. Oběd se podává mezi 12. a 15. hodinou a večeře kolem 20. až 21. hodiny. Levnější restaurace naleznete dále od pláže a od centra. Mimo rušné ulice narazíte na množství stánků s rychlým občerstvením. Můžete si koupit něco z místních specialit – všechno seženete opravdu levně. V Tunisku objevíte také klasický McDonald's či pizzerie.

Na co dát pozor

• Doporučujeme Vám, abyste nepili vodu z kohoutku, ale kupovali si raději vodu balenou. Vyvarujte se také ledu v nápojích. Omývejte si ovoce a zeleninu. Dbejte na dostatečnou tepelnou úpravu ryb a masitých pokrmů.

Nakupování ^

• Při návštěvě Tuniska určitě zavítáte na místní tržiště, kde se nabízí celá řada suvenýrů. Jediným problémem bude rozhodnout se pro ten, který právě Vašim blízkým udělá největší radost.
• K nejkrásnějším suvenýrům patří pouštní růže jako symbol Sahary. Jsou vyrobené z krystalického sádrovce a dají se sehnat za přijatelnou cenu.
• Pěknou památkou na Tunisko mohou být také ručně tkané nebo vázané koberce, zhotovené z ovčí vlny nebo dokonce z hedvábí. Lepší je dát na vyšší kvalitu a výrobky zakoupit spíše ve speciální prodejně nebo přímo v řemeslnických dílnách než na tržištích, kde Vás mohou oklamat a prodat Vám padělek.
• Jako v každé arabské zemi, tak i tady naleznete na každém rohu stánek s kořením, které se prodává ve velkém.
• Můžete si vybrat z široké nabídky kožených výrobků, ale dejte si pozor na jejich kvalitu. Různé pásky, kabelky, tašky, peněženky a batůžky jsou vyrobené většinou z velbloudí kůže, která není tak pevná a tolik nevydrží.
• Z tuniského súku (jak se zdejším trhům říká) si můžete přivézt oblečení, trička s místními motivy, arabské tuniky, šátky, přehozy nebo pokrývky zdobené tradičními islámskými motivy. Textil je vyroben z velice příjemného materiálu a cenově se zde vyplatí nakupovat.
• Typický suvenýr je „velbloud“ pocházející z městečka Guellaly na Djerbě, který slouží jako šejkr. Děti potěší domácí výrobky, jako jsou plyšoví velbloudi nebo bubínky.
• Pokud si chcete koupit zlaté nebo stříbrné šperky, je jich všude plno. Liší se však kvalitou a cenou. Nenechte se tedy nachytat na nějaký padělek a nedávejte za ně příliš mnoho peněz – raději si je kupte v kamenném obchodě, kde Vám mohou předložit certifikát pravosti.

Spropitné ^

• V restauracích a taxi je zvykem nechávat menší spropitné, není to však pravidlem.
• V některých restauracích se nacházejí misky na spropitné.
• V turistických oblastech je zvykem nechávat spropitné okolo 10 %.

Aktivity a zábava ^

Aktivity a zábava

• Hlavní město Tunis je se svými 1,2 miliónů obyvatel významnou africkou metropolí. Je centrem obchodu, průmyslu, vlády a dalších státních institucí. Je samozřejmě i centrem kultury a historických památek. I Tunis má svoji Medínu, neboli Staré město, které je obklopeno tradičními souky – tržišti. Prodává se všechno možné, od pěkných pouštních růží, pohlednic a tradičních rukodělných výrobků z velbloudí srsti až po stoprocentní kýč. Leckde jsou krámek a dílna spojeny v jedno. Před zraky kolemjdoucích vznikají tepané talířky, šijí se boty nebo obleky.
• Památky na Římany a jiné artefakty jsou k vidění v Muzeu Bardo, které je druhým největším v Africe. Z roku 732 je Jama Ez Zitouna, neboli „Mešita olivovníku“, při které dodnes funguje islámská univerzita a je také významným orientačním bodem. Národní muzeum archeologie a umění se nachází na náměstí v paláci Dar Husssein. Tento palác byl přestavěn ze zámku, který zde stál od 11. století. V okolí tohoto muzea si prohlédněte také i Hammam Daoulet, mešitu El Ksar nebo jednu z nejstarších budov Dar El Haddad. K odpočinku a relaxaci je vyhledáván volně přístupný Park Belvédére z roku 1892. Budete zde obklopeni eukalypty, palmami, fíkusy, borovicemi a dalšími stromy. Součástí je i zoologická zahrada se 155 druhy zvířat.
• Oblíbené turistické letovisko Monastir, které najdete na východním pobřeží země, může nabídnout nejen krásné písčité pláže, ale i zajímavé historické centrum. Za zmínku stojí hlavně opevněný klášter Ribát z 8. století, Velká mešita z 9. století, Muzeum islámského umění a mauzoleum Habiba Bourguiby, prvního tuniského prezidenta.
• Od Monastiru 25 km na jih leží trhové město Moknine. Pozoruhodná je především zdejší židovské komunita, s níž je spojená výroba šperků, které jsou vystaveny v místním muzeu. Obdivovat tady ale lze i kaligrafické arabské památky, kroje Berberů či hrnčířské výrobky.
• Také ostrov Djerba je velice vyhledávaným místem. Kromě odpočinku na krásných dlouhých plážích se tu můžete věnovat prohlídkám místních městeček. Hlavním ostrovním městem je Houmt Souk. Vidět tu můžete několik mešit, dále arabskou pevnost Bordj El Kebir z 15. století a také muzeum umění a tradic. Zajít můžete také do místní výrobny koberců. Druhým městem na ostrově Djerba, které můžete navštívit, je Mellita. Tady najdete kromě jiného jednu z místních nejstarších islámských staveb, mešitu Jamaa El Kebir z 9. století. Zajeďte si do vesničky Guellala, známé místní keramikou. Můžete tu pozorovat hrnčíře přímo při práci. Na ostrově se nachází zajímavý tematický Parc Djerba Explore. Skládá se z několika částí: relaxační a zábavné, muzejní a historické, v neposlední řadě také z krokodýlí farmy. Otevřeno je v sezoně od 9 do 20 hodin, plné vstupné je 7,30 €, poloviční (děti 2 – 12 let) 3,70 €.
• Pokud zavítáte do Tuniska, je téměř „povinností“ vypravit se do Sahary. Vidět tuto nekonečnou poušť na vlastní oči je neopakovatelný zážitek. A pokud se pro tento výlet rozhodnete, zvolte cestu na velbloudu. Většina místních organizátorů těchto cest navíc volí dobu výletu tak, aby Vás v poušti zastihl západ slunce, a to je opravdu zázrak!
• Další zajímavý výlet Vás může zavést do pouštních oáz. Nejznámější z nich je Chebika (viz Google maps). Jedná se o skaliska v místních horách se skupinkami palem a další zeleně, kudy vede turistický okruh až k prameni potoka. Na cestu se určitě vybavte kvalitní obuví, nejde o tak docela snadný výstup. Druhou nejznámější horskou oázou je Tamerza . Dočtete se o ní, že je zde velký vodopád, což není úplně pravda. Vodopád zde sice je, ale nikterak veliký, a kromě něj a jezírka, do kterého proudí, zde příliš zajímavostí nenajdete. Vyplatí se proto cestu do Tamerzy spojit s výletem na nějaké další zajímavé místo a tamerzské vodopády využít pouze jako osvěžující zastávku.
• Velikou pozoruhodností v Tunisku je solné jezero Chott El Djerid . Jezero je více než 20 m pod hladinou moře a většinu roku je vyschlé, plné nejkoncentrovanější soli v různých odstínech bílé, červené a hnědé barvy. Když je jezero vyschlé, dochází nezřídka k fatě morgáně.
• Pokud preferujete historické pamětihodnosti před přírodními úkazy, navštivte posvátné islámské místo Kairouan . Město založil v 7. století stoupenec Mohameda na místě, kde zažil mnoho zjevení (říká se, že sedm návštěv Kairouanu se vyrovná jedné návštěvě Mekky). Najdete tu Velkou mešitu, staré město a kromě jiného i posvátnou studnu Bir Barrouta. V Kairouanu je také známá výrobna koberců.
• Ukázkou vyspělosti místních stavitelů v minulých dobách je amfiteátr v El Djemu. Pochází ze 3. století, je na něm patrný vliv starořímského umění a je nejstarším amfiteátrem v celé severní Africe. Na jedno představení se sem vešlo 35 tisíc diváků.

Wellness

• Kromě bílých pláží, historických mešit a pouštních oáz můžete v Tunisku navštívit také relaxační wellness střediska. Najdete je většinou při větších a luxusnějších hotelových komplexech. A vybírat si můžete ze široké nabídky terapií a procedur. Dopřejte si například tureckou parní lázeň, thalassoterapii využívající koncentrovanou slanou vodu, aromatickou masáž, saunu, zábaly obličeje i celého těla, koupele aj. V letovisku Hammamet nabízejí tyto služby v Hotelu Riu Park El Kebir. Pokud jste blíže středisku Sousse, navštivte hotel Thalassa Sousse.
• Další wellness středisko je součástí hotelu Hasdrubal Thalassa Hotel & Spa na jižním konci Yasmin Hammamet. Najdete tu výborně vybavené thalassoterape­utické centrum, několik bazénů se sladkou i slanou vodou, kosmetický salon, rehabilitační jednotku a fitness centrum.
• Také v hotelu Villa Didon se můžete nejen ubytovat, ale také nechat hýčkat ve wellness centru. Najdete jej ve městě Kartágo a nabídku wellness procedur má velice širokou. Od masáží mnoha druhů, přes hydratační a regenerační ošetření obličeje až po relaxační zábaly celého těla. Součástí centra je také salon krásy.
• Wellness střediska jsou již nyní při tuniských hotelech poměrně častou službou. Kromě výše uvedených hotelů je najdete také v těchto hotelech:
• Seabel Alhambra Beach Golf & Spa, Port el Kantaoui
• Riu Palace Oceana, Hammamet
• Hotel Sindbad, Hammamet
• Royal Miramar Thalassa, Monastir
• Delphin El Habib, Monastir
• Wellness Hotel Hasdrubal Thalassa, Djerba
• Isis Spa & Hotel Djerba
• Maritim Alhambra Thalasspa Hotel Hammamet
• Nahrawess & Wellness Resort Hotel Hammamet
• Sprinclub Golf & Spa hotel Djerba

Potápění

• Jak jsme již předeslali, Tunisko není příliš šťastnou volbou pro potápěče. V podstatě všude, kde se potopíte, uvidíte jen spousty písku a zas jen písku. Dejte na dobrou radu zkušených potápěčů a zvolte pro potápění jinou zemi.

Sport a zábava

Ze sportovních disciplín má v Tunisu dlouhou (více jak stoletou) tradici hlavně fotbal, jmenujme hlavní kluby Esperance sportive de Tunis (EST) a Club Africain (CA). Oba kluby odehrávají své zápasy na stadionu Stade El Menzah (pro 45 000 diváků). Tento stadion byl spolu s olympijskou vesničkou postaven u příležitosti konání Středomořských her v roce 1967 zde, hry sem pak zavítaly ještě v roce 2001. Z mezinárodních sportovních událostí se v Tunisu dále konala automobilová velká cena (v období 1928 až 1955, poté opět po roce 2000) a tenisový turnaj Tunis Open (každoročně od roku 2005). Pokud jde o profesionální sport, stojí také za zmínku, že tuniská vláda v roce 2008 oznámila zahájení stavby velkého sportovního komplexu Tunis Sports City, který má vyrůst kolem tuniského jezera a zahrnout mj. prostory pro tenis, golf, plavání (s olympijským bazénem) a stadion s 20 000 místy. Pro rekreační sportovce nabízí město a jeho okolí např. bowling, golf (např. v Golf de Carthage, kolem 70 dinárů za 18jamkové hřiště), tenisové kurty či jízdu na koni a na blízkých plážích možnosti plachtění, potápění nebo windsurfingu.

Kromě návštěvy muzeí (Musée du Bardo s archeologickou sbírkou nebo Dar Ben Abdallah s expozicí všedního dne v otomanských dobách) má oblast Tunisu též něco pro milovníky hudby – uspokojeni budou jak milovníci jazzu (na dubnovém festivalu), tak ctitelé klasické hudby (na kartágském hudebním říjnu). Ze soukromějších a uvolněnějších způsobů trávení volného času je oblíbenou činností posedět s přáteli v kavárně u kávy nebo mátového čaje a vodní dýmky. Jinak má Tunis samozřejmě také restaurace a bary, kde se v sezoně dá slyšet živá hudba a vidět břišní tanečnice, a je tu i mnoho nočních klubů a diskoték.

Koupání ^

• Pláže v Tunisku bývají dlouhé, s velice jemným pískem na povrchu, jen na severu země naleznete – i když spíše jen výjimečně – skalnaté pobřeží. Pláže bývají veřejně přístupné a v naprosté většině mají velice pozvolný vstup do moře. Moře je většinou čisté, výjimkou může být čas po bouřce, kdy mořské proudy mohou přinést chaluhy nebo jiné nečistoty. Po bouřce můžete ve vodě zahlédnout také žahavé medúzy. Nezapomeňte věnovat pozornost vlajkové signalizaci na plážích (bílá – klidné moře, bezpečné koupání; černá – vstup do moře přísně zakázán). Nezapomeňte také, že při silnějším větru mohou dosahovat veliké síly i vlny v poměrně mělké vodě.
• Většina pláží nabízí bohaté sportovní vyžití (jízda na velbloudu, vodní skútry, windsurfing atd.). Slunečníky a lehátka bývají na hotelových plážích zdarma, jinde za mírný poplatek.
• I návštěva tuniské metropole může být ve znamení klasického lenošení na pláži a koupání se v moři. Pokud nebydlíte v některém z hotelů u jezera, z nichž řada má vlastní pláže, stačí popojet pár kilometrů ke Středozemnímu moři, na kartaginské pobřeží. Ideální je použít taxi a mořské radovánky nabízí hned nedaleký přístav La Goulett, který se rozkládá na výběžku pevniny mezi jezerem a mořem. Z La Goulett přes slavné Kartágo až k vesničce Sidi Bou Said vede po pobřeží pětadvacet kilometrů, které jsou plné dalších pěkných pláží,

Zajímavá místa ^

• Tunisko má velkou výhodu – na jednom místě se tu soustředilo něco z každé země u Středozemního moře. Přítom je tento „světadíl“ vzdálen jen 2,5 hodiny letadlem ze střední a východní Evropy. Ve všech letoviscích je pro Vás připravena široká nabídka vodních sportů od paraglidingu, windsurfingu a plachtění až po jízdu na vodních lyžích. Zahrát si můžete tenis nebo plážový volejbal. V celém Tunisku je vybudována síť golfových hřišť, na jejichž realizaci se podíleli světoví architekti. Pro relaxaci využijte thalassoterapii. Stinnou stránkou pláží může být jejich přeplněnost v hlavních měsících. Ve všech turistických střediscích neujdete rozlehlým tržištím a bazarům. I zde platí, že se smlouvá ostošest. Domů si pak jako suvenýry přivezete různé ručně tkané (nebo se za takové aspoň vydávající) koberce, hrnce, keramiku a jiné „praktické“ věci. Zajímavou podívanou je příjezd Tuaregů, kteří občas zavítají na svých plnokrevnících pobavit návštěvníky svým vystoupením.
• O La Marse sami Tunisané tvrdí, že je nejkrásnějším městem celého severního pobřeží. Za pravdu jim dáte už jen při pohledu na zdejší luxusní domy a dlouhou lázeňskou promenádu. Město se rozkládá asi 18 km severovýchodně od hlavního města na kopci nad Tuniským zálivem. Žije zde francouzská menšina, která zde zůstala po dekolonizaci země. La Marsa je velmi bohatým městem, které vyhledávají zámožnější turisté i Tunisané. Jsou zde sídla významných institucí a škol, několik galerií a velká knihovna. La Marsa spadá spolu s přilehlými letovisky do turistické zóny.
• Téměř předměstím hlavního města jsou letoviska Gammarth a Raoued, která jsou vyhlášená svými krásnými dlouhými plážemi. Je tu tedy i mnoho hotelů a rezidencí, relaxačních a spa středisek, restaurací a klubů (nejslavnější z nich se nacházejí ve čtvrti Saf-Saf). K rozvoji turistického ruchu značně přispěly i místní lázně, které jsou nejvýznamnější v celém Tunisku. Vzdálenost z hlavního města je cca 20 km.
• Na jihozápadě poloostrova Cap Bon, asi 45 km jihovýchodně od hlavního města, se nachází letovisko Soliman, jež disponuje jednou z nejkrásnějších pláží celé země. I přes průmyslový charakter města je 5 km dlouhá Soliman-Plage lahůdkou. Nejsou zde téměř žádné hotely, proto si zde vychutnáte příjemný klid, jemný písek i průzračnou vodu, k tomu ještě krásný pohled na zelené pohoří Boukornine.
• Dalším střediskem na tomto poloostrově je Nabeul, kde lze poznat i všední život tuniského města. Nabeul sám byl vždy proslulý jak svými krásnými plážemi a hotely uprostřed zahrad, tak vynikající úrovní řemesel a obchodu. Tradici zde má hrnčířství, krajkářství i výroba voňavek. Mnoho výrobků si můžete koupit, výrobu jiného můžete třeba zhlédnout na vlastní oči. Na přelomu března a dubna zde probíhají „slavnosti kvetoucích pomerančů“. Transfer z letiště v Tunisu trvá cca 45 min, z letiště v Monastiru cca 1,5 hodiny.
• Hammmamet je jedno z hlavních přímořských letovisek země. Obyvatele kromě turistického ruchu živí také rybolov. Již v 19. století bylo město oblíbeným místem francouzských umělců, dnes se zde nachází více než 80 hotelových komplexů. Patrně nejluxusnější hotely, rezidence a apartmány z celého Tuniska naleznete v hotelové čtvrti Hammamet Yasmine v jihozápadní části města Hammamet. V délce 4 km se nachází asi 45 hotelů, většinou se čtyřmi až pěti hvězdičkami. Kromě hotelů je zde vybudováno veškeré turistické zázemí, např. medíny se súky a obchůdky, lunaparky nebo kasino. V blízkosti jsou dvě golfová hřiště a součástí střediska je i přístav pro 740 jachet. Je to uměle vytvořený komplex, který je doslova přeplněn turisty. V zimě zde ale neuvidíte živáčka, kromě dělníků připravujících letovisko na další sezonu. Vzdálenost 70 km od letiště v Tunisu.
• Historie Bizerte je spojena především s bojem za nezávislost Tuniska. 15. říjen 1963 je dnem, kdy toto město opustili poslední francouzští vojáci. Tento den se stal státním svátkem Tuniska. Jedním z nejkrásnějších míst Bizerte je starý přístav. Budete–li v Bizerte, neměli byste zapomenout na nedalekou přírodní terasu La Corniche, jejíž závěr tvoří Cap Blanc – Bílý mys, nejsevernější bod celého afrického kontinentu. Vzdálenost od Tunisu cca 60 km.

Možnosti výletů (více sekce Výlety):

• Kartágo – centrum starověké námořní a obchodní velmoci, jež soupeřila se Syrakúsami a Římem
• Sidi Bou Said – umělecká vesnička proslavená svými modrobílými domky, pobývali zde mj. literáti Chateaubriand, Flaubert, Alphonse de Lamartine, André Gide, Simone de Beauvoir nebo malíř Paul Klee
• oáza Gabes – jediná oáza na mořském pobřeží
• Mahdia – přední rybářský přístav
• Monastir
• koloseum v El Jemu – třetí největší koloseum někdejší Římské říše
• Hammamet – lázeňské město, populární i díky nabídce vodních sportů

Hory ^

• Povrch Tuniska je značně členitý. Lze jej rozdělit na hornatý sever, step ve středu země a pouštní oblast na jihu.
• Na sever zasahuje pohoří Atlas, které vytváří dvě pásma. Výběžky se nazývají Tellský a Saharský Atlas. Nejvyšší vrchol Tuniska Jebel Chambi (1544 m) leží blízko hranice s Alžírskem.
• Na východním pobřeží se rozkládá úrodná pobřežní rovina. Směrem na jih se krajina mění v polostep a poušť. V této oblasti se nacházejí po většinu roku vyschlá solná jezera, kde můžete zažít krásný úkaz „fata morgána“.

Moře ^

• Pobřeží Tuniska omývá Středozemní moře. Na severu a východě je členité pobřeží tvořeno Tuniským, Hammametským a Gabeským zálivem.

Okolní země ^

• Tunisko má pevninské hranice na západě s Alžírskem a na jihu s Libyí. Z bezpečnostních důvodů se nedoporučuje cestovat ani do jedné z těchto zemí.

Příroda ^

• Tunisko je zemí písečných přesypů, pšeničných lánů někdejší obilnice Římské říše, rozsáhlých hájů olivovníků, pustých a divokých výběžků hor, oáz s hustou zelení datlových palem…
• Na jihovýchodě Tuniska se rozprostírá veliká planina Djeffara, která je díky větším zásobám podzemní vody pokryta vegetací. Na severozápadě země se rozkládájí pusté a divoké výběžky horských pásem Atlasu s nejvyšší horou země Jebel aš-Šambí (1544 m n. m.). Nejsou vysoké, ale s nulovou výškou moře působí monumentálně. U horské oázy Midés se nachází impozantně hluboký kaňon vyhloubený zimními lijáky v šikmých pískovcových vrstvách. Zajímavým monumentem je 1271 m vysoká stolová hora Jughurtův stůl, z které dohlédnete až za hranice s Alžírskem.
• Častým jevem v Tunisku jsou šoty (sabchy), neboli mělké, slané, bezodtoké jezerní pánve, které téměř po celý rok vysychají a pokrývají se směsí soli a sody. V zimě se s přitékající vodou z hor mění v močály. Největším v severní Africe je Šot-el-Džeríd v proláklině (-23 m pod m.) u alžírských hranic. Solná krusta bílé nebo nažloutlé barvy bývá tenká a velmi křehká, pod ní je bezedná vrstva bahna.
• Necelých 20 km od města Tunis se na 1935 hektarech rozkládá národní park Boukornine, kterému se přezdívá „zelené plíce Tunisu“. Srdcem parku je hora Djebel Boukornine, kde mírné zimy a dostatek srážek daly vzniknout unikátnímu biotopu. Největší část parku tvoří lesy, které se skládají především z tújí, alpských borovic, divokých olivovníků a rohovníků. Samozřejmě zde roste i hojné množství bylin, vědci tu napočítali 12 druhů orchidejí. Oficiálním symbolem se stal brambořík. Park je také domovem mnoha druhů zvířat, žije zde například nejmenší savec na světě, hlodavec s roztomilým jménem bělozubka nejmenší, která dorůstá pouhopouhých 4 cm. Mimo ni tu můžeme narazit například na divoká prasata, šakaly, mangusty, hady, ještěry nebo želvy. Místní skály pak slouží jako hnízdiště orlu skalnímu a orlu jestřábímu.
• Asi padesát kilometrů od hlavního města se táhne pohoří Djebel Zaghouan, které se nachází ve stejnojmenné přírodní rezervaci. Jeho svahy jsou porostlé starými divokými olivovníky, horskými borovicemi, cesmínovými duby, vzácnými francouzskými javory a rohovníky obecnými, jejichž luskovité plody jsou u nás známé pod názvem svatojánský chléb. Velmi pestrá je zde i fauna, skalnaté pohoří poskytuje hnízdiště mnoha chráněným druhům ptáků, například orlu skalnímu či pěvušce podskalní. V podzemí se nachází nesčetné množství jeskyň a chodeb, díky nimž se oblast stala rájem speleologů.
• Park Ichkeul, nacházející se v blízkosti hl. města, je nejvýznamnějším tuniským národním parkem a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. V parku se nacházejí dvě velká jezera, sladké Ichkeulské o ploše 50 km² a slané Bizertské, které je vysychající řekou vždy od podzimu do jara propojeno s mořem. Kromě jezer jsou zde i četné mokřady a bažiny. Hlavním lákadlem tohoto parku je velmi bohatá fauna. Ichkeul je nejvýznamnější ornitologickou oblastí celé severní Afriky. Mezi nejvzácnější zdejší druhy patří slípka modrá nebo čírka úzkozobá, ale najdeme zde například i plameňáka růžového či ledňáčka, v horách pak hnízdí orli. V obou jezerech najdeme mimo ptáků i rozmanité druhy ryb, jak sladkovodních, tak i mořských. Park také obývají lišky, zajíci, jeleni, mufloni, vydry, dikobrazi, šakali a suchozemské želvy. Velice bohatá je zde i flóra, roste tu mnoho druhů jehličnatých i listnatých stromů, hory jsou hustě porostlé zejména olivovníky.
• Jih Tuniska je vstupní bránou Sahary. Mnohé turisty obvykle překvapí, že jen 20 % této pouště pokrývají písečné přesypy – ergy. Daleko rozsáhlejší jsou plochy pokryté štěrkovou pouští, zvanou serir, nebo skalnatou pouští, nazývanou hamada, popř. pouští hlinitou. Tady je však ta pravá písečná! Při troše štěstí v oblasti pouště můžete najít i tzv. pouštní růže, krásné, dokonale vyvinuté krystaly sádrovce, tmelené křemennými zrny, s draselnými, sodnými a hořečnatými příměsmi. Někdy srůstají do větších drúz. Fata morgána, optický jev, který vzniká zrcadlením v atmosféře s rozdílnou teplotou a hustotou jednotlivých vrstev vzduchu, zde také není nijak vzácným přírodním jevem. Velikost oáz většinou určuje počet datlových palem, ale užitkových rostlin se zde pěstuje mnohem víc. Koruny palem zastiňují marhovníky s granátovými jablky, smokvoně se zrajícími fíky a četné citrusy, zejména pomeranče a mandarinky.
• Jedinečnou přírodní oblastí je Galiton, souostroví šesti ostrovů sopečného původu v severním Tunisku asi 65 km od města Tabarka. Hlavním ostrovem celého souostroví je 5,4 km dlouhý a 2,9 km široký ostrov Galite. Jeho pobřeží lemují až 200 metrů vysoké útesy. Místní vody jsou opravdu velmi bohaté, kromě různých druhů ryb zde žijí také delfíni a mořské želvy, kvůli jejichž pozorování byla na ostrově zřízena oceánografická stanice.
• Hlavním producentem ryb je však Gabeský záliv, daří se tu i krevetám a tuňákům. Kvůli nadměrnému rybolovu byl vyhlášen přírodní rezervací.

 

Řeky ^

• Nejdelší řekou Tuniska je 450 km dlouhá Medjerda. Pramení v Alžírsku a do moře se vlévá v Tuniském zálivu nedaleko hlavního města Tunisu (asi 150 km severně od Monastiru). O jejím strategickém významu pro celou oblast svědčí i to, že právě nedaleko ní bylo vybudováno slavné starověké město Kartágo, jehož zbytky jsou dnes vyhledávanou turistickou atrakcí.
• Celkově však vzhledem k podnebí nejsou v okolí hl. města žádné jiné význačné řeky. Pouze během zimních měsíců, kdy tu více prší, se množství vyschlých koryt zaplní vodou a promění se v krátké, sezonní říčky.