- Zvýšená aktivita teroristických skupin v Alžírsku a Maroku má za následek rovněž nejistou situaci v Tunisku. Doporučuje se sledovat aktuální situaci v tisku nebo v televizi.
- Jižní pouštní oblasti jsou vojenskou zónou se zvláštním bezpečnostním režimem. Pokud se rozhodnete cestovat do těchto oblastí mimo organizované zájezdy, budete potřebovat speciální dokumenty vydávané asi měsíc dopředu.
- Všeobecně je bezpečnostní situace v Tunisku dobrá. Vyskytují se zde však případy krádeží, někdy i s použitím násilí, ušetřena toho nejsou ani turistická střediska. Mimořádné opatrnosti by měly dbát osamělé ženy. V zájmu vlastní bezpečnosti by se měly snažit neupoutávat pozornost odhalujícím oblečením a nenavazovat konverzaci s neznámými muži.
- Je zakázáno fotografovat vládní, policejní a vojenské objekty, nádraží, letiště a další budovy označené tuniskou vlajkou. Zakázáno je i fotit muslimy, kteří provádějí svůj rituál mimo mešitu. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán. Při fotografování místních obyvatel se doporučuje požádat je o svolení. Od roku 1980 je zakázáno fotografovat židovské objekty, které jsou přísně střeženy policií. Je třeba respektovat zákaz vstupu do blízkosti těchto objektů, pokud je u nich vymezen prostor s policejní hlídkou.
- Přístup k cizincům je velmi tolerantní, přesto nelze zapomínat, že Tunisko je zemí muslimskou. Tomu je třeba přizpůsobit chování (pokud jde např. o navazování kontaktů s místními dívkami a požívání alkoholu) a oblékání.
- Při návštěvě země v postním měsíci ramadánu se doporučuje vyžádat si bližší instrukce na Velvyslanectví ČR v Tunisku, Velvyslanectví Tuniska v ČR nebo u tuniského národního úřadu pro cestovní ruch.
- V průběhu roku 2003 zahájila činnost mravnostní policie, která namátkově legitimuje smíšenou společnost mladých lidí (páry nevyjímaje), u nichž prověřuje, zda jsou manžely a zda jejich chování odpovídá pravidlům muslimské společnosti. Stejným způsobem jsou prověřováni místní obyvatelé ve společnosti cizinců, a to zejména v nočních hodinách v okolí zábavních podniků.
- Po vstupu ČR do EU je zaznamenán zvýšený zájem tuniských občanů o sňatek s občankou ČR. Jedná se o kategorii mužů ve věku 25 – 30 let, nekvalifikovaných, pocházejících ze skromných ekonomických poměrů (zpravidla zemědělských), kteří v průběhu turistické sezony pracují pro hotely či turistické kanceláře. Cílem těchto rychlých sňatků je získání trvalého pobytu v zemi EU.
Doprava K řízení motorových vozidel v Tunisku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
- technický průkaz vozidla
- platný mezinárodní řidičský průkaz
- doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)
- Povolená rychlost je v Tunisku v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 110 km/h.
Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:
- v Tunisku se jezdí vpravo, dopravní předpisy jsou podobné těm evropským
- odbočovací pruhy směrem vlevo jsou umístěné u pravého okraje silnice
- tuniští řidiči jsou vcelku ohleduplní a jezdí bezpečně, je zde velmi málo nehod
- řidiči musí být min. 21 let
Náboženství a historie Historie Tuniska
Původními obyvateli Tuniska jsou Berbeři. Významnější éra v tuniské historii nicméně nastává až s příchodem fénických osadníků v 10. století před naším letopočtem. Féničané z Tyru (v dnešním Libanonu) také založili Kartágo, v 9. století před n. l. (tradiční, byť ne zcela podložené datum založení je rok 814 před n. l.). Pověst spojuje vznik města s tyrskou královnou Elissou, zvanou Dido („milovaná“). Dido figuruje i ve Vergiliově Aeneidě. V tomto eposu Jupiter Aenea přiměje, aby svou milovanou Didonu opustil. Ta pak volí smrt v plamenech pohřební hranice. Příběh milenecké dvojice byl velmi oblíben a mnohokrát zpracován (zejména operně Purcellem jako Dido a Aeneas, později Hectorem Berliozem v Trojanech).
Kartágo, které leželo v oblasti dnešního Tunisu, se pak stalo dominantní mocností v západním Středomoří. Jako takové čelilo rivalitě jiných tehdejších velmocí oblasti – nejdříve Řekům na Sicílii, ale později zejména Římanům. S nimi vedli Kartaginci pamětihodné punské („punicus“ v latině znamená fénický) války (byly celkem tři v období 264 – 146 před n. l.), jejichž nejslavnější epizodou je přechod slavného vojevůdce Hannibala přes Alpy i se slony během jeho tažení do Itálie (218 – 202 před n. l.). Války se nicméně skončily prohrou Kartága a jeho zničením.
Kraj se pak stal římskou kolonií (jako Africa), město bylo znovu zbudováno. Bylo to období stability a rozkvětu, z Kartága se vyváželo obilí (bylo zváno „obilnicí“ Říma) a olivový olej. S pádem Říma v 5. století n. l. upadlo i Kartágo do rukou Vandalů. Vandaly v 6. století střídají Byzantinci a v 7. Arabové.
Ti měli na charakter země největší vliv – obyvatelé Tuniska přijali islám a začali používat arabštinu, přišly také imigrační vlny z arabského světa. Již tehdy si místní vládnoucí muslimské dynastie vydobily nezávislost na centru (sídlu chalífa).
Aghlabidskou dynastii následovali Fatimidé, kteří z Tuniska dobyli Káhiru a Tunisko ponechali Ziridům. Když posledně uvedení porušili věrnost Fatimidům, poslali Fatimidové formou trestu z Egypta na tuniské území nomádské kmeny (Banu Hilal), které zemi zpustošily a přivodily úpadek ziridské dynastie. Ve 12. století tak bylo Tunisko vydáno napospas Normanům ze Sicílie. Pořádek obnovila až další dynastie, almohadská, jejíž říše v době své největší územní expanze zasahovala severozápadní pobřeží Afriky a jih Pyrenejského poloostrova.
Po několika desetiletích se od Almohadů odštěpuje hafsidská dynastie a zakládá zlatý věk Tuniska (období 1230 – 1574). V té době kvete kultura, architektura a vzdělanost, Tunis se stává hlavním městem a kulturním centrem říše Hafsidů. Významně se v tehdejším kulturním dění projevuje také příliv židů a muslimů vyhnaných ze Španělska na konci 15. století. V závěru hafsidské vlády bylo tuniské pobřeží napadáno korzáry.
Další zvrat v dějinách Tuniska pak přináší rok 1574, kdy se země stává součástí Osmanské říše. Faktickou kontrolu nad tuniským územím vykonával tzv. dej a jeho zástupce – bej. Tuniští bejové postupně získávali autonomní postavení v rámci Otomanské říše, zejména za poslední dynastie husajnovských bejů (1705 – 1956).
V 19. století nastartovali bejové (nejvýznamnějším byl Ahmad Bej) modernizaci Tuniska. Do země zvali cizí, zejména francouzské, poradce a podle západních vzorů budovali vojsko, námořnictvo a průmysl. Tyto snahy však nakonec vedly k obrovskému zahraničnímu zadlužení, které mělo za následek zásahy evropských mocností do tuniských záležitostí a nakonec i francouzský protektorát nad zemí, který začal roku 1881.
Od té doby je postava a moc beje už spíše symbolická, faktická moc je ve francouzských rukou. Francie podporuje další modernizaci, Tunisko na oplátku podporuje Francii v 1. světové válce.
Již před ní nicméně sílí v Tunisku nacionalistické hnutí, jež opět vzrůstá po válce. Je založena strana Destour (ústavní). Vůdcem nacionalistického hnutí se stává Habib Bourguiba. Po druhé světové válce, za které je na území země vybojováno důležité vítězství Spojenců nad německo-italskými jednotkami, se sny nacionalistů vyplňují. Francouzský ministerský předseda Pierre Mendès France dojednává s Bourguibou tuniskou nezávislost, která je vyhlášena roku 1956.
Následujícího roku je bej svržen, nastolena republika. Bourguiba se stává hlavou státu, jeho neodestourská strana získává ve volbách většinu. Přínosem Bourguibovy vlády jsou především ekonomické reformy a podpora zahraničních investic, doprovázená i politickou orientací na Západ, spolu s pozorností k problémům v regionu. Negativa spočívala především v trvalém potlačování opozice (nakonec se nechal jmenovat doživotním prezidentem).
Roku 1987 byl nicméně sesazen (po prohlášení lékaři za fyzicky nezpůsobilého vykonávat svůj úřad) premiérem Ben Alim. Ten pokračoval v Bourguibově politice, nadto zlepšil vztahy s okolními státy v regionu (roku 1989 byla v Maghrebu vytvořena Arabská unie, jejímiž členy kromě Tuniska jsou Maroko, Alžírsko, Libye a Mauritánie). Omezuje dále vliv islamistů ve vlastní zemi (zasahuje proti fundamentalistům, navíc – což je dosti výjimečné v zemi s naprostou většinou muslimů – zde ženy v zastupitelských orgánech zaujímají více jak 20 % míst), podepisuje asociační dohodu s EU, roku 2007 se Tunisko stává součástí středomořské zóny volného obchodu. Ve světovém tažení proti terorismu se staví po bok USA (roku 2002 stihl tuniský ostrov Djerba teroristický útok na synagogu s 21 oběťmi, včetně cizinců). Na druhou stranu zůstává vládnoucí strana rozhodující politickou silou, prezident dosáhl zvýšení limitního věku pro výkon prezidentské funkce na 75 let, po úpravě ústavy může být zvolen na libovolný počet volebních období za sebou. Náboženství a tradice
- Náboženské složení – muslimové (islám sunnitského ritu) 98 %, křesťané 1 %, židé a ostatní 1 %
- Státní svátky v Tunisku
- 1. leden Nový rok
- 20. březen Svátek nezávislosti (státní svátek)
- 21. březen Den mládeže
- 9. duben Den mučedníků
- 1. květen Svátek práce
- 25. červenec Den republiky
- 13. srpen Den žen (rodiny)
- 7. listopad Den změny (nástup prezidenta Ben Aliho k moci)
- Náboženské svátky:
- Kromě státních svátků jsou v Tuniské republice dny volna čtyři muslimské pohyblivé svátky, závislé na lunárním kalendáři:
- Aid Esseghir (El-Fitr, oslavující konec postního měsíce ramadánu) – 2 dny
- Aid El Kebir (El-Idha, Svátek oběti oslavující Abrahámovu/Ibrahímovu ochotu obětovat syna) – 2 dny
- Ras El Am El Hijri – 1 den
- Mouled – 1 den
- Turistům je přístup do mešit většinou zakázaný. Vstupujte proto pouze na jejich nádvoří. Chovejte se zdrženlivě a nefotografujte. Vstup do mešit v době modliteb je nevěřícím zakázán úplně.
- Náboženská a posvátná místa na Djerbě
- židovská synagoga El Ghriba – poutní místo afrických Židů
- mešita El Ghorba ze 17. století s tureckým minaretem
- Úředním jazykem je v Tunisku arabština.
- Dalším nejvíce používaným jazykem je francouzština. Obyvatelé ji ovládají plynule a na veřejných místech najdete dokonce dvojjazyčné nápisy (arabsko-francouzské).
- V obchodech a turistických oblastech se používá také angličtina, i když méně častěji. Občas uspějete s němčinou nebo italštinou.
- Tunisko s rozlohou 163 610 km2 obývá 9 924 742 lidí. Okolo 60 % obyvatel bydlí ve městech. Největším městem je Tunis. Žije zde 1 520 000 obyvatel.
- Tuniská populace je velmi mladá, skoro polovina obyvatel je mladší dvaceti let. Tunisané jsou po celém světě známí svou pohostinností.
- Národnostní složení: Arabové (97 %), Berbeři (1 %)
- Oficiální měnou je tuniský dinár (TND, DT, D), který se dělí na 1000 milimů. Bankovky jsou v hodnotě 5, 10, 20 a 30 dinárů, liší se od sebe barvou a velikostí. Mince jsou v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100 a 500 milimů (tato mince někdy označována jako 1/2 dináru) a 1 dinár.
- Banky bývají otevřeny od pondělí do čtvrtka, v turistických místech někdy také v pátek a v sobotu. V dopoledních hodinách jsou otevřeny zhruba od 8 do 11 hodin a v odpoledních hodinách přibližně od 13 do 17 hodin. Cestovní šeky (American Express) přijímají banky.
- Další možností je vyměnit si peníze v hotelových směnárnách, které bývají otevřené též o víkendech.
- Platební karty (VISA, MasterCard, American Express) můžete běžně použít při platbách v hotelech, autopůjčovnách či velkých obchodech.
- Bankomaty jsou dostupné v turistických střediscích a ve velkých městech. Výběr z nich je však drahý.
- Zpětná směna dinárů je omezená. Můžete si zpětně směnit pouze třicet procent celkové částky, kterou jste vyměnili. Tuto celkovou částku musíte dokázat lístkem z původní směny. I tak můžete nazpět vyměnit maximálně 100 dinárů. Tuniské dináry se do Tuniska nesmějí přivážet ani z něj vyvážet.
- Při příletu se musí deklarovat větší dovážený obnos v cizí měně (ekvivalentně vyšší než 500 dinárů). Množství dovážené nebo vyvážené cizí měny je nicméně neomezené.
Orientační kurz tuniský dinár/koruna
Telefon
- Mobilní operátoři O2, T-Mobile a Vodafone mají v Tunisku sjednaný roaming, který funguje automaticky.
- Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420, pokud voláte do Tuniska, je nutné zadat předvolbu +216.
- V Tunisku si můžete zavolat z telefonních budek. Nejsou to klasické telefonní budky, na které jsme zvyklí u nás, ale tzv. taxiphone. Taxiphone je obchůdek, kde jsou mincovní telefonní automaty. Dále je zde možné zakoupit např. také pohlednice, poštovní známky, pitnou vodu nebo si třeba poslat fax. Typickým znakem těchto obchůdků Taxiphone je jejich žluté označení.
- Při telefonování do České republiky vytočte předvolbu 00 420, dále následuje předvolba města (bez nuly) a telefonní číslo účastníka. Doporučujeme použít mince 1 TND nebo 1/2 TND. Minuta hovoru Vás přijde cca na 2,50 TND.
- Dalším místem, odkud je možné si zavolat, je pošta či pouliční telefonní budka (cabines).
- Hlavní mobilní sítí v Tunisku je Tunitel a Tunisiana, v oblasti Hammametu to může být i italský Omnitel.
- Nezapomínejte, že telefonování či posílání SMS funguje pouze tehdy, máte-li v telefonu uloženo číslo účastníka v mezinárodním formátu.
- Hovory uskutečněné v době od 20.00 do 6.00 Vás vyjdou levněji. Za minutu hovoru zaplatíte přibližně 20 Kč.
- Zde jsou odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
- O2
- T-Mobile
- Vodafone
Internet
- Dostupnost internetu je v Tunisku na slušné úrovni.
- Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích požehnaně. Ceny jsou srovnatelné s internetovými kavárnami v ČR. Rychlost připojení je dobrá. Internetové kavárny se jmenují PUBLINET.
- Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však většinou dražší než v kavárnách ve městě.
Elektřina, zásuvky
- Do Tuniska se Vám bude hodit světlé bavlněné oblečení s dlouhými rukávy, které odráží sluníčko a dobře saje pot. Na chladnější večery je nutný lehký svetr. V zimním období se připravte na chladnější, ale také deštivější dny. Na pláž Vám stačí sandály, ale na návštěvu památek a delší procházky si vezměte kvalitní obuv.
- Tunisko je muslimská země, ale ve velkých městech a turistických rezortech se již prosazuje evropský vliv. Přesto je důležité přizpůsobit Vaše chování a odívání místním zvykům, protože mnoho lidí trvá na konzervativním oblečení. Pokud se tedy chcete vypravit do vnitrozemí a na vesnice, doporučujeme zvláště ženám neoblékat se vyzývavě. Do mešit a církevních památek byste měli nosit dlouhé kalhoty či sukně a mít zakrytá ramena.
- Pokud cestujete do Tuniska, tak většinou k moři. Připomínáme Vám tedy plavky, opalovací krém s vysokým faktorem, sluneční brýle a pokrývku hlavy. Dále si přibalte pro jistotu základní lékárničku s léky, které pravidelně užíváte, a ještě léky proti střevním potížím a horečce. Mohou se Vám též hodit drobné dárky pro domorodce jako bakšiš (různé propisky, pastelky, bločky, pohledy) a pro jistotu také repelent.
- Z místních zvyklostí je třeba dbát zejména na ty, jež vyplývají z islámu. Jiný bude přístup na plážích a v turistických letoviscích, kde se toleruje, když se dámy opalují bez horního dílu plavek, jiný ve městech a mimo turistická místa, kde je vhodnější (při návštěvě mešit naprosto nezbytné) mít oblečení s dlouhým rukávem a delší kalhoty nebo sukni.
- Jiná doporučení už souvisejí spíše s místními specifiky: ženám se rozhodně nedoporučuje, aby se pohybovaly bez doprovodu mužů (nejhorší kombinací by bylo ještě vyzývavě oblečené), vzhledem k místnímu autoritativnějšímu režimu rozhodně není vhodné veřejně kritizovat politické poměry a je třeba se smířit také s tím, že bakšiš (spropitné) je zde brán jako samozřejmost.
- Pivo si dáte v průměru za 1 TND
- Láhev coly vyjde na 1 TND
- Balená voda (1,5 l) se prodává za 0,40 TND
- Za chléb/pečivo dáte 0,25 až 0,50 TND
- Kilogram masa stojí kolem 1 TND, kilogram ovoce 1 – 1,50 TND
- Běžné vstupné do muzeí a na jiné atrakce se pohybuje v rozmezí 1,50 – 3 TND
- Ceny jízdy taxíkem se mohou dosti lišit, za kratší jízdu po městě můžete zaplatit asi 3 TND
- Plážové lehátko a slunečník si lze pronajmout za 1 až 2 TND
Kurz tuniského dináru k české koruně
- Pokud jste se vydali do Tuniska na nákupy, vězte, že jste na správném místě. Největší výběr zboží je v Tunisu. Tady narazíte na moderní obchodní centra, luxusní butiky a supermarkety. Supermarkety najdete i ve větších městech. Po celé zemi mají zastoupení obchodní řetězce Monoprix a Magasin Général, které nabízejí vedle potravin také oděvy a domácí potřeby. Ve státních obchodech a velkých samoobsluhách jsou pevně stanoveny ceny zboží, a tudíž se zde nesmlouvá. Překvapivě tam mají nejnižší ceny. Platí zde známé pravidlo – čím menší obchod, tím vyšší ceny. Všelijaké suvenýry a drobnosti, jež se Vám na dovolené mohou hodit, jsou ke koupi v každém hotelu.
- Na předním místě nákupních možností však stojí oblíbené bazary (súky). Většina tržišť se nachází v historickém středu města, zvaném medina. Mnohdy stojí na místech, kde se trhy konají už stovky let. Tržiště je místem společenského dění a setkávání s přáteli. Pro místní je to tradiční rituál a Vám to přinese mnoho zážitků z dovolené. Obklopí Vás typická orientální atmosféra, ulice plné pokřikujících obchodníků, provoněné kořením a parfémy. Můžete zde sehnat téměř vše, vedle potravin také umělecké suvenýry, oblečení a mnoho dalšího. Samozřejmě k pravému arabskému tržišti patří také smlouvání. Ceny jsou velice přemrštěné, musíte tedy začít alespoň na třetině původní ceny. Smlouvání Vás bude stát hodně času a pevných nervů, ale když vytrváte, může se Vám podařit koupit zboží za přijatelné ceny.
- Otevírací doba obchodů je zhruba od 8 do 18 hodin, kolem poledne se drží polední pauza. V pátek a sobotu mají většinou obchody otevřeno jenom dopoledne, ve významných turistických oblastech je i potom otevřeno dále do večera.
- Tuniská kuchyně je díky francouzskému vlivu kombinací evropské a arabské kuchyně. Chuť jídel je velice výrazná a rozmanitá. Pokrmy jsou většinou připravované na olivovém oleji, jsou hodně kořeněné a tvoří je zelenina, olivy, ryby a kuřecí, skopové nebo hovězí maso. Pro Tunisko je typické koření, které si můžete dovézt jako suvenýr. Nejčastěji se používá kmín, skořice, kurkuma, kari a pepř. Základem pokrmů je chléb, který se servíruje téměř ke všemu.
Speciality
- Nejznámějším tuniským jídlem je kuskus v mnoha variacích. Je to vařená krupice podávaná k masu a zelenině. Jako doplněk k mnoha pokrmům se podává velmi ostrá kořeněná pasta harisa. Oblíbeným předkrmem je typická hustá polévka zvaná čorba nebo zeleninový salát. Další místní specialitou je brik – kapsa z listového těsta plněná vejcem, tuňákem, zeleninou a dalšími surovinami. Z ryb dostanete na výběr tuňáka, parmici, mořského okouna nebo sardinky, které se obvykle grilují nebo dusí. K oblíbeným mořským plodům patří chobotnice, krevety a kalamáry.
- Typickým moučníkem je makhroud, koláčky z medového těsta s datlemi. V létě Vás jistě osvěží místní čerstvé ovoce jako datle, fíky, melouny, broskve, mandarinky a další.
- Místní lidé milují kávu a čaj, a proto je umí také výborně připravit. Čaj je velice silný a sladký, servíruje se s čerstvou mátou.
- Jelikož je v Tunisku dominujícím náboženstvím islám, je zde zakázaná konzumace alkoholu. Pro turisty však k dostání je. Můžete ochutnat např. místní pivo Celtia. Tunisko je také proslulé pěstováním vinné révy. Mezi nejlepší tuniská vína patří např. Hammamet. Z fíků se vyrábí alkoholický nápoj boukha, připomínající vodku.
Restaurace
- V rušných turistických ulicích naleznete spoustu restaurací, specializujících se spíše na evropskou kuchyni, hlavně francouzskou nebo italskou. Pokud však chcete ochutnat něco z místních lahůdek, vyhledejte nějakou restauraci v odlehlejší uličce. Oběd se podává mezi 12. a 15. hodinou a večeře kolem 20. až 21. hodiny. Levnější restaurace naleznete dále od pláže a od centra. Mimo rušné ulice narazíte na množství stánků s rychlým občerstvením. Můžete si koupit něco z místních specialit – všechno seženete opravdu levně. V Tunisku objevíte také klasický McDonald's či pizzerie.
Na co dát pozor
- Doporučujeme Vám, abyste nepili vodu z kohoutku, ale kupovali si raději vodu balenou. Vyvarujte se také ledu v nápojích. Omývejte si ovoce a zeleninu. Dbejte na dostatečnou tepelnou úpravu ryb a masitých pokrmů.
- Při návštěvě Tuniska určitě zavítáte na místní tržiště, kde se nabízí celá řada suvenýrů. Jediným problémem bude rozhodnout se pro ten, který právě Vašim blízkým udělá největší radost.
- K nejkrásnějším suvenýrům patří pouštní růže jako symbol Sahary. Jsou vyrobené z krystalického sádrovce a dají se sehnat za přijatelnou cenu.
- Pěknou památkou na Tunisko mohou být také ručně tkané nebo vázané koberce, zhotovené z ovčí vlny nebo dokonce z hedvábí. Lepší je dát na vyšší kvalitu a výrobky zakoupit spíše ve speciální prodejně nebo přímo v řemeslnických dílnách než na tržištích, kde Vás mohou oklamat a prodat Vám padělek.
- Jako v každé arabské zemi, tak i tady naleznete na každém rohu stánek s kořením, které se prodává ve velkém.
- Můžete si vybrat z široké nabídky kožených výrobků, ale dejte si pozor na jejich kvalitu. Různé pásky, kabelky, tašky, peněženky a batůžky jsou vyrobené většinou z velbloudí kůže, která není tak pevná a tolik nevydrží.
- Z tuniského súku (jak se zdejším trhům říká) si můžete přivézt oblečení, trička s místními motivy, arabské tuniky, šátky, přehozy nebo pokrývky zdobené tradičními islámskými motivy. Textil je vyroben z velice příjemného materiálu a cenově se zde vyplatí nakupovat.
- Typický suvenýr je „velbloud“ pocházející z městečka Guellaly na Djerbě, který slouží jako šejkr. Děti potěší domácí výrobky, jako jsou plyšoví velbloudi nebo bubínky.
- Pokud si chcete koupit zlaté nebo stříbrné šperky, je jich všude plno. Liší se však kvalitou a cenou. Nenechte se tedy nachytat na nějaký padělek a nedávejte za ně příliš mnoho peněz – raději si je kupte v kamenném obchodě, kde Vám mohou předložit certifikát pravosti.
- V restauracích a taxi je zvykem nechávat menší spropitné, není to však pravidlem.
- V některých restauracích se nacházejí misky na spropitné.
- V turistických oblastech je zvykem nechávat spropitné okolo 10 %.
- 200 km západně od Monastiru se nachází hranice s Alžírskem, 350 km jižně hranice s Libyí. Italské středomořské ostrovy jsou vzdáleny: Sardinie 350 km severně a Sicílie 300 km severovýchodně.
- Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: Italská letoviska v Catanii, Palermu, Olbii nebo Cagliari
|
Při filtrování selhala komunikace s databankou nabídek, zkuste to prosím za chvíli znovu.
