- V Turecku stále existuje hrozba teroristického útoku, je tedy dobré dbát zvýšené opatrnosti na frekventovaných místech, v MHD apod. Zásadně se doporučuje vyhýbat se cestování v noci, při projíždění kontrolních stanovišť armády nebo četnictva se chovat klidně a ukázněně a respektovat pokyny místních orgánů. Dále se nedoporučuje vyhovět žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest. Tato varování platí zejména pro oblast východního a jihovýchodního Turecka.
- V ostatních částech Turecka nejsou problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s faktem, že osamělá žena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné ženy) po ulici, mohou nastat nepříjemné potíže.
- Bezpečnostní situace je jinak srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou v Turecku méně častá než v západních zemích. Naopak drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) je v hlavních turistických oblastech častá poměrně dost, vyskytují se i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech.
Doprava K řízení motorových vozidel v Turecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
- technický průkaz vozidla
- mezinárodní řidičský průkaz
- doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)
Povolená rychlost v obci je v Turecku 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 120 km/h. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.
Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:
- dopravní předpisy jsou podobné těm v ČR, v praxi se však příliš nedodržují. Turecko patří mezi země s nejvyšší nehodovostí a úmrtností na silnici. Je tedy doporučováno dbát zvýšené opatrnosti na silnicích
- řidič svou přítomnost často dává najevo troubením
- použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak
- pokud řidič signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také tímto způsobem může dávat najevo, že jej lze předjet
Místní doprava
- Do Turecka létají přímé linky ze všech významných evropských zemí. Lety trvají 3 – 4 hodiny podle zvoleného odletového místa a cílové destinace. Pokud jedete vlastním autem, tak auto je na hranicích zapsáno do pasu majitele nebo osoby oprávněné k jeho užívání, ten musí s autem zemi i opouštět. Uvnitř země je možná poměrně levná přeprava autobusy. Četné společnosti propojují téměř všechna města. Speciálním dopravním prostředkem je minibus dolmus. Má 16 míst a jezdí ve většině velkých měst.. Stačí říct řidiči, kam má jet, stejně tak když chcete vystoupit. Tyto minibusy jezdí dost často „narvané k prasknutí“, což také jejich název v překladu znamená. Jejich obrovskou výhodou je cena. Zpravidla nikdy nezaplatíte v přepočtu více než 20 Kč za jednu jízdu po městě.
- Menší pohodlí nabízí železniční doprava. Turecké státní dráhy nabízejí spojení s většinou velkých měst v Turecku, ale jsou velmi pomalé.
- Taxíků je zde hodně, za přijatelné ceny, řidič musí vystavit účtenku. Nejdražší ceny jsou samozřejmě v nejvyhledávanějších turistických lokalitách.
- Půjčovny automobilů mají své pobočky přímo na letišti, mezi nízkonákladové patří např. Rhina Car Hire. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
- Trajekty na pobřeží spojují větší města nebo turecké pobřeží s řeckými ostrovy.
Náboženství a historie
- Strategická poloha Turecka (zejména Anatolie) na rozhraní
evropského a asijského kontinentu lákala odedávna
k osídlení – tato oblast byla jednou z vůbec nejdříve obydlených na
světě. Z různých říší a civilizací, jež se zde vystřídaly, jmenujme
jen akkadskou říši, dále říši
Chetitů, anatolského lidu mluvícího indoevropským jazykem,
jehož klínové písmo rozluštil v době první světové války z tabulek
český jazykovědec a orientalista Bedřich Hrozný. Ve 12. století
př. n. l. počali západní část Anatolie (či Malé Asie,
užijeme-li názvu odvozeného od Římanů) osidlovat
Řekové. Do této doby bývá také kladena trojská
válka. Město Trója i konflikt, vyvolaný Paridovým únosem
krásné Heleny, ženy spartského krále Menelaa, známé z Homérovy Iliady,
byly dlouho pokládány za pouhý mýtus. Až v 70. letech 19. století
německý obchodník a archeolog Heinrich Schliemann, jenž si prý již
v dospívání předsevzal objevit místa popisovaná v antických eposech,
objevil pozůstatky města. Zda má trojská válka svůj historický základ,
či je jen konstruktem odkazujícím k mnoha jiným konfliktům, zůstává
předmětem sporů. Na území dnešního Turecka se tak nachází
i legendární hora Ida, místo, odkud bohové pozorovali
postup trojské války i kde se konal slavný Paridův soud nad krásou tří
bohyň – Héry (Junony), Pallas Athény (Minervy) a Afrodité (Venuše). Až
láska nejkrásnější ženy světa, krásné Heleny, již nabídla bohyně
Afrodité, přiměla Parida k tomu, aby jí udělil zlaté jablko jako cenu pro
nejkrásnější ze tří bohyň. V dnešním Turecku, ve Smyrně, se také
měl narodit bájný slepý pěvec Homér, autor Iliady a Odyssey, a to někdy
v 8. stol. př. n. l. Zda vůbec žil, či zda vůbec sepsal obě základní
památky světového písemnictví jeden básník podle starších ústních
podání, nebo se jedná o práci mnoha tvůrců, zůstane asi navždy
tajemstvím. Následovalo období říše Frygů, o nichž se zmiňuje
i Homér a jejichž jméno dnes žije díky frygickému modu v hudbě
a frygické čapce, kterou s odkazem na mýty nosili revolucionáři ve
Francii. Z mýtů spojených s Frygy si dodnes připomínáme ještě pojem
gordický uzel, uvázaný legendárním frygickým králem
Gordiasem na oji vozu taženého voly, na kterém měl vjet podle proroctví do
města budoucí král. Frygům prý také vládl král Mídas,
jenž dokázal cokoliv, čeho se dotkl, proměnit ve zlato. Jednou však dal ve
sporu, kdo je lepší hudebník, přednost Panovi před bohem slunce Apollonem,
a za to se mu dostalo kruté odplaty – oslích uší. Další říší byla
říše lydické, již si později podmanili Peršané. Ve 4. století př. n.
l. osvobodil Anatolii od Peršanů Alexandr Veliký.
- Kolem počátku našeho letopočtu se datuje římská
nadvláda v oblasti, období pokoje a prosperity se správním centrem
v Efesu, městě proslaveném Artemidiným chrámem, jedním z divů
starověkého světa, který roku 356 zapálil Herostrates údajně proto, aby
si tak získal slávu. Za éry Římanů se v Anatolii také píše důležitá
kapitola z dějin křesťanství – stala se jedním
z prvních míst, kam se začalo šířit. Podle některých tradic se sem,
přesněji do Efesu, uchýlili po Ježíšově smrti apoštol Jan s Pannou
Marií, kteří zde oba údajně dožili. Jan zde měl také napsat své
evangelium, byť není jasné, zda je Jan Evangelista totožný s apoštolem
Janem. Efes je rovněž jedno z měst, jimž sv. Jan adresoval své Zjevení,
přičemž i všech dalších šest (mj. Smyrna a Pergamum) leží v dnešním
Turecku, což dokládá význam zdejších křesťanských komunit. Jistější
již je, že území bylo cílem prvním misijních cest sv. Pavla, autora
novozákonních epištol, např. Listu Efeským. Rozlehlost Římské říše si
vyžádala její dělení, zprvu administrativní, roku 395 již
oficiální.
- Významným krokem v tomto vývoji bylo založení
Konstantinopole (Konstantinova města, dnešního Istanbulu)
Konstantinem I. roku 330 jako nového hlavního města říše, postaveného
jako „nový Řím“ na místě starého řeckého města Byzantium.
Východní říše římská přežila pád západní části
(roku 476) a stala se důležitou baštou východního
křesťanství, hrází před nebezpečím ze strany Otomanů. Asi
nejvýznamnějším panovníkem říše byl císař Justinián (483 – 565).
Dobyl zpět významné části bývalé říše z rukou germánských národů
(nejdůležitější byl zisk Itálie), sebral římské právo v Corpus Juris
Civilis. Dal v Konstantinopoli, tehdy významné zastávce hedvábné stezky,
spojníku Číny a oblastí jižní a východní Asie s Evropou a břehy
severní Afriky, kromě obchodního významu tehdy přibírající i funkci
kulturní výměny, zbudovat chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia).
S byzantskou říší jsou také spojeny křižácké výpravy z 11. –
13. století, obrácené původně proti „pohanům“, později však
využité i proti cařihradským vládcům. Ponechaná Západem napospas osudu,
zmítaná vnitřními problémy, padla Konstantinopole 29. 5. 1453 do
rukou Otomanů, kteří v té době ovládli i Balkán.
- Vzniklá Osmanská říše byla v dobách své největší
teritoriální expanze v 16. století, kdy získala rozsáhlá území
sahající od Blízkého východu přes východní Středomoří a Balkán až
na území dnešního Maďarska, svým rozsahem důstojným nástupcem
byzantské říše (zatímco jejím kulturním nástupcem bylo ruské carství).
Patrně největším vládcem říše byl Sulejman Veliký
(1520 – 1566). V 16. a 17. století Osmané Evropanům pravidelně
naháněli strach, když stanuli několikrát až před Vídní. Na druhou
stranu se sultanát stával také důležitým hráčem na politické mapě
Evropy – spojoval se s Angličany, Francouzi či Holanďany proti
Habsburkům. Postupem doby však přestávalo osmanské vojsko, jinak proslulé
svou organizovaností a elitním vojskem sestaveným z křesťanských
zajatců, janičáři, stačit rychle se vyvíjejícím západním armádám,
které budovaly systém obranných pevností a prodělávaly modernizaci, již
v Osmanské říši mnohdy znemožňovaly konzervativní muslimské kruhy.
Navíc byli Turkové často ve dvojím ohni – na západě bojovali proti
Habsburkům, na východě je ohrožovali Peršané. Důležitým psychologickým
momentem pro Evropu byla bitva u Lepanta (1571), kdy bylo
„neporazitelné“ osmanské loďstvo poraženo. Vojenské pokořování
vyvrcholilo na konci 17. století, kdy při dalším neúspěšném pokusu
o obléhání Vídně bylo turecké vojsko poraženu na hlavu. Upadat
zároveň začíná i hospodářství říše – její geografická
situace přinášející výhodu v podobě kontrolování důležitých
obchodních cest z Evropy do Asie pozbývá významu kvůli zámořským
objevům, jež umožnily obchodní styk s východní Asií jinou cestou.
Dějiny 18. a 19. století jsou pak především dějinami územních
ztrát (severní Afrika, Řecko, Balkán). K tomu se přidávají
vlády slabých sultánů (kterým často dominovali velkovezírové, někdy
dokonce i ženy z harému) a v 19. století i mezi poddanými sultána
probouzející se národní uvědomění. Vcelku přiléhavý je termín
„nemocný muž na Bosporu“, vztahovaný na situaci Osmanské říše
v 19. století. Stát, k jehož světlým stránkám patřila náboženská
i etnická různorodost a snášenlivost (na konci 15. století přijal
kupříkladu s otevřenou náručí židy a muslimy, kteří byli vyhnáni
španělskou inkvizicí) a který dovoloval praktikovat všechna náboženství
Knihy (islám, křesťanství i judaismus), jejichž věřící měli dokonce
nárok být posuzováni podle svých zákonů, se snažil situaci řešit
v průběhu 19. století reformami (Tanzimat) vedoucími až ke konstituční
monarchii. Definitivně byl osud půltisícileté říše zpečetěn
jejím angažmá v první světové válce po boku Německa, z níž Turecko
vyšlo značně územně oslabeno a ekonomicky zdecimováno.
K nejtemnějším stránkám turecké historie patří arménská
genocida z této doby. Započala roku 1915 vězněním arménských
představitelů a deportacemi, k nimž se později přidaly masakry a pochody
smrti, kterým padlo za oběť víc jak milion Arménů. Důvodem
protiarménských opatření byla údajná kolaborace s Ruskem. Turecko dodnes
odmítá uznat, že by šlo o státem řízenou genocidu. V reakci na
poválečnou okupaci Turecka spojenci vypukla turecká válka za
nezávislost.
- Na jejím konci bylo vypuzení cizích armád a uznání Turecké
republiky jako nástupnického státu Osmanské říše (1923).
Ústřední postavou těchto dějů byl Mustafa Kemal (1881 – 1938) zvaný
Atatürk (Otec Turků). Bleskovým sledem reforem,
jaké neměly v islámském světě obdoby, udělal z Turecka moderní stát.
K nejdůležitějším z nich patřilo zrušení sultanátu, ustavení
republiky s novým hlavním městem Ankarou, bratrstvo dervišů bylo
rozpuštěno, ženy se měly přestat zahalovat, muži přestat nosit fezy. Byl
zaveden západní kalendář, přijata nová abeceda odvozená z latinky. Stát
se stal sekularizovaným, z ústavy zmizela zmínka o islámu jako
oficiálním náboženství. Ženy získaly volební právo i právo být
voleny. Stát zasahoval do ekonomiky země. Ačkoliv Atatürkovým reformám
byla vyčítána zbrklost, s níž rušil staleté tradice, i mnohdy
nevybíravý způsob jejich prosazování, většina Turků je přijala a dodnes
žije Atatürkovým odkazem. Každý pokus porušit sekulární charakter státu
naráží na odpor zejména armády, jež se cítí být strážcem Atatürkova
odkazu. Od jeho doby se Turecko trvale sbližuje se západním světem –
po druhé světové válce se stalo členem OSN, roku
1952 Severoatlantické aliance, pokračují složité rozhovory
o vstupu do Evropské unie. Problematickou kapitolou mezinárodních vztahů je
turecký zásah na Kypru a následné vyhlášení Severokyperské
turecké republiky.
Kultura Turecka
- Turecká kultura představuje pozoruhodnou směs několika vlivů,
především vlastního tureckého, islámského a evropského. Po
období přirozeného ovlivňování kulturami národů, s nimiž Turecko
přicházelo do styku, následovalo období programového úsilí o napodobení
západních vzorů. Se vznikem turecké republiky pak byl naopak podporován
návrat k tradiční kultuře země a etablování specifické národní
kultury. Dnes se tureckou kulturou prolíná zejména snaha usmířit oba
proudy – ten tradiční i ten poohlížející se po evropských vzorech.
V minulosti turecká kultura tu evropskou ozvláštňovala – literárně
byly předávány příběhy veselého anatolského lidového mudrce a
filosofa Nasredina, specifickou chuť i barvu propůjčovaly evropské
hudbě od období klasicismu „turecké“ nástroje (zejména
z žesťové a bicí skupiny) i vlivy turecké hudby (především obdivované
vojenské janičářské kapely), které se odráží např.
v Mozartově Tureckém pochodu či opeře Únos ze serailu.
Turecká architektura se ve svých nejslavnějších projevech
(mešity a paláce, zejména v Istanbulu) inspirovala zejména
byzantskou kulturou, uveďme alespoň nejslavnějšího architekta
klasického období, jímž byl Minar Sinan (např. Sulejmanova mešita
v Istanbulu). Ze současných osobností turecké kultury jmenujme prozaika,
nositele Nobelovy ceny z roku 2006, Orhana Pamuka,
olivněného moderními západními směry, a mezinárodně oceňované
osobnosti kinematografie původem z Turecka Nuri Bilge Ceylana, Fatiha
Akina a Ferzana Özpeteka.
Náboženství a tradice
- Hlavní náboženství: 98 % obyvatelstva jsou muslimové, z nich cca 80 % sunité a 20 % šíité
- Státní svátky v Turecku
- leden – Nový Rok
- duben – Den nezávislosti a Den dětí
- květen – Den mládeže a sportu, také výročí narození Atatürka
- květen – svátek připomínající dobytí Istanbulu Mehmedem Dobyvatelem roku 1453 (probíhá pouze v Istanbulu)
- červen – Den námořních sil
- srpen – Den armádních sil
- srpen – oslava tureckého vítězství nad řeckými ozbrojenými silami u Dumlupinaru roku 1922
- září – konec války za nezávislost (probíhá pouze v Izmiru)
- říjen – připomínka vyhlášení republiky Atatürkem
- listopad – výročí Atatürkovy smrti roku 1938
- Měsíc ramadán je nejvýznamnější náboženskou událostí muslimů. Ti se celý měsíc postí od východu do západu slunce. Tento půst patří mezi pět pilířů islámu.
- návštěva mešity
- vstupujeme vždy bez bot
- muži s dlouhými kalhoty
- ženy mají mít zahalená kolena, ramena a vlasy
- modlitby (salát) probíhají 5× denně – za úsvitu (salátu-l-fadžr), v poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), při západu slunce (salátu-l-maghrib) a v noci (salátu-l-‚iša‘). Ti, kdo se modlí, stojí směrem ke Ka'abě v Mekce
- Pět povinností muslima
- víra v jedinečnost Boží a božské poslání Mohameda
- modlitba (pětkrát denně s hlavou otočenou k Mekce)
- půst (v měsíci ramadánu od úsvitu do soumraku)
- udílení almužny chudým (2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev – zakát)
- pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)
Historické lokality Hlavní město Turecka
- Ankara – sídlo vlády, zastupitelství, politické i vojenské moci
- historická pevnost, etnografické muzeum, Atatürkovo mauzoleum
Historické lokality
- Istanbul – sultánský palác Topkapi, Velký bazar, kde koupíte téměř cokoliv, a egyptský bazar s kořením, hipodrom s obeliskem, cisterna Yerebatan se zásobou pitné vody, archeologické muzeum se sbírkou antického umění, Konstantinův sloup – nejstarší stavba ve městě, reprezentační empirový palác Dolmabahce, významným exponátem je socha Alexandra Velikého
- mešity – Hagia Sofia (původně křesťanský chrám, poté mešita, dnes slouží jako muzeum), Modrá mešita (nejkrásnější stavba Istanbulu), Yeni Camii (Nová mešita), Fatih Camii (Dobyvatelova mešita)
- Efes – patří mezi nejzachovalejší antická města
- Artemidin chrám – jeden ze sedmi divů světa, velký amfiteátr, Arkadiada (široká třída lemovaná sloupy), Celsova knihovna, tržiště agora a Hadriánův chrám
- Izmir (Smyrna) – řecká pevnost, mešity, muzeum a univerzita
- Aspendos – amfiteátr a zřícenina antického města
- Perge – antické město
- Side – antické město, najdeme zde třeba amfiteátr a sloupoví starověkých cest
- Troja – pozůstatky legendárního města známého z homérských eposů poblíž pobřeží Egejského moře
- ruiny Pergama (dnes Bergama), jižně od Troje, k vidění mj. Afroditin chrám, akropole, divadlo, gymnasium
- V Turecku i v turecké části Kypru je úředním jazykem turečtina.
- V jihovýchodním Turecku se používá neoficiální jazyk kurdština. Znalost dalších světových jazyků, především angličtiny a němčiny, je mezi obyvateli značně omezená.
- Angličtina je nejvíce rozšířená v turistických centrech a mezi vzdělanější vrstvou obyvatelstva. V turistických destinacích se však dá také domluvit německy.
- V Turecku žije 70 413 958 obyvatel. Z toho téměř 57 % obyvatel žije na venkově. K nejhustěji osídleným oblastem patří západní pobřeží.
- Národnostní složení: většinu z celkového počtu obyvatel tvoří Turci (86 %), dále jsou to Kurdové (11 %) a Arméni, kteří se usadili v Istanbulu a v okolí jezera Van. K méně početným skupinám patří Arabové, Tataři, Asyřané atd.
- Od roku 2005 je zavedena nová turecká lira (Yeni Türk Lirasi), zkratka YTL/TRY. Dělí se dále na 100 nových kurušů (Yeni Kuruş), zkratka YKr. Nominální hodnoty bankovek jsou 100, 50, 20, 10, 5 a 1 YTL. Mincí zase 1 YTL a 50, 25, 10, 5, a 1 nový Kuruş.
- aktuální kurz
- Směnárny mají obvykle otevřeno od pondělí do soboty. Najdeme je ve většině měst. Je to asi nejspolehlivější způsob výměny peněz za přijatelný kurz. Peníze vyměňují i hotely a některé obchody, ale v nevýhodném kurzu.
- Banky mají obvykle otevřeno 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00 (pondělí až pátek), v sobotu a v neděli je zavřeno. Cestovní šeky přijímají pouze banky.
- Bankomaty (Bankamatika) jsou po celém Turecku, dokonce i v odlehlých městečkách. Nejuniverzálnější bankomaty poznáte podle loga Cirrus či Plus. Obvykle je možné vybrat peníze až do výše denního limitu. Některé bankomaty vydávají nejen YTL, ale i eura či dolary. Občas u nich však vázne komunikace s centrální bankou, a proto vyžadovanou hotovost nevydají.
- Výměnu peněz doporučujeme až v Turecku za volně směnitelou měnu, ale je dobré si nechat nějakou finanční rezervu. V Turecku jsou vítanější eura než americké dolary. Ve většině obchodů lze ale platit jak eury, tak americkými dolary.
- Vzhledem k velikosti Turecka se podnebí v jednotlivých částech země
podstatně liší. Zatímco vnitrozemské kontinentální klima
přináší horká léta a velmi chladné zimy, na středomořském
pobřeží panuje převážně příjemné teplé subtropické
počasí, které způsobuje, že letní turistická sezóna je zde velmi dlouhá
a trvá od poloviny dubna až do listopadu.
Telefon
- Turecko má roaming pro mobilní operátory O2, T-Mobile a Vodafone.
- Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Turecka, je nutné zadat předvolbu +90.
- Zavolat si můžete z hotelového pokoje či recepce, tato varianta je však velmi drahá. Volat lze také z pošty. Dále jsou v Turecku k dispozici modré telefonní budky, z kterých si zavoláte za žeton (jsou na něm dvě rýhy a písmena PTT) nebo na telefonní kartu. Žeton i telefonní kartu je možno zakoupit na poště nebo v novinovém stánku. Další variantou je zakoupení předplacené mezinárodní telefonní karty – vytočíte přístupové číslo, poté vložíte PIN uvedený na kartě a zvolíte požadované číslo.
- Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
- O2
- T-Mobile
- Vodafone
Internet
- Dostupnost internetu v Turecku je na velice slušné úrovni.
- Internetové kavárny jsou hlavně ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 do 4 € za hodinu, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
- Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi. I na ulici větších měst dost často najdete zabezpečené i nezabezpečené přístupové body.
- Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.
Elektřina, zásuvky
- 220 V
- jsou zde dva typy zásuvek a zástrček, z nichž ten menší odpovídá evropskému standardu
- K moři si určitě nezapomeňte vzít opalovací krém, plavky, sluneční brýle a pokrývku hlavy, důležitá je vhodná obuv.
- Do kufru si můžete zabalit lehké, prodyšné kalhoty, košili, halenku, delší sukni a šaty a něco teplejšího na večer. Vzhledem k islámskému náboženství není vhodné chodit v příliš krátkých tričkách, sukních a kalhotách. Při vstupu do mešity je nutné se zout a mít zahalená alespoň ramena a kolena, ženy musejí mít také zakryté vlasy.
- Pokud nechcete kupovat balenou vodu a pít přímo vodu z kohoutku, vezměte si raději tablety na úpravu vody. Z důvodu většího výskytu komárů zejména v přímořských oblastech si přibalte repelent. Před cestou se vybavte lékárničkou se základními léky, může se Vám hodit.
- Turci jsou obecně velmi přátelští a přívětiví lidé, přesto je několik témat, u nichž je třeba být obzvlášť opatrný. Týká se to zejména odkazu Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele Turecké republiky jako moderního státu (jeho znevažování je dokonce i trestné). Lépe je také zcela vynechat témata jako arménská genocida (a to včetně slova genocida) nebo kurdská problematika.
- Třebaže je Turecko sekulární zemí, je – zcela pochopitelně – naprosto nemístné a riskantní projevovat neúctu k islámu.
- S předchozím bodem souvisí několik obecně známých zásad, jak se chovat v mešitě či v pravoslavném chrámu: ženy mají mít pokrývku hlavy, delší sukni. I u mužů je vhodné, aby si vzali dlouhé kalhoty. Před vstupem do mešity je nutné se zout (to i předtím, než vejdete do tureckého domu). K tomu jsou v mešitách určené speciální desky nebo někde i úložné skříňky, boty můžete také držet v ruce nebo je mít v igelitovém sáčku. V mešitě jakožto svatyni se také nelze občerstvovat nebo odpočívat vleže (případně dokonce spát). V čas modlitby by také měli turisté projevovat přednost věřícím – umožnit jim modlení v přední části chrámů, nerušit je, při hlavní pobožnosti v pátek v poledne nechat mešitu jen muslimům.
- Je dobré si také dávat pozor na některá gesta a projevy. Například vztyčený palec na znamení toho, že „vše je OK“, je považován za hrubé gesto. Urážlivé je i mlaskání jazykem při hovoru.
- Za pivo v obchodě dáte 0,80 €,v baru až 1,60 €
- Za láhev vína dáte několik eur
- Nealkoholické nápoje stojí 0,80 €
- Cena plastové láhve vody je asi 0,30 eura
- Za chléb zaplatíte v průměru 0,50 YTL/0,30 €, za máslo 3,60 YTL/2 €, kilogram sýra stojí kolem 10 YTL/5 €, 1 kg masa 20 YTL/10 €, litr mléka 1,60 YTL/0,90 €, kilogram ovoce stojí kolem 2 YTL/1 €
- 1 km jízdy taxíkem Vás přijde na 1,30 YTL
- Vstupné do muzeí se pohybuje do 12 YTL
- Pronájem lehátka a slunečníku na den Vás může vyjít na 3 €
Aktuální směnný kurz
- Nákupních možností je v Turecku opravdu mnoho. Obrovské množství obchůdků, tržišť i nákupních center láká ke skvělým nákupům. V turisticky zajímavých lokalitách často potkáte pouliční prodavače nabízející své zboží. Celé rodiny s oblibou tráví víkendy v obchodních centrech, kde je i dostatek možností odpočinku a zábavy.
- Nejvýznamnější centrum všech nákupů tvoří turecké trhy, tzv. bazary, ve kterých často najdete nejen obchůdky s rozličným zbožím, ale také mešity, směnárny, banky, restaurace a řemeslnické dílny.
- Pro nakupování na tureckých tržnicích je doslova nutností smlouvat. To se však nesluší v kamenných obchodech a restauracích. Pokud byste na tržišti nesmlouvali, obchodníci by se mohli urazit. Při smlouvání je důležitá zejména trpělivost. Prodavači si Vás okamžitě otipují a podle oblečení a šperků Vám zvýší cenu. Nejprve Vám sdělí nadhodnocenou cenu zboží, navrhujte alespoň o půlku méně. Po čase buď cenu sníží na úroveň, která odpovídá Vašim představám, nebo zboží prostě nekupujte a nenechte se přesvědčit.
- Běžná otevírací doba obchodů je od pondělí do soboty od 9 do 13 hodin a odpoledne od 14 do 19 hodin.
- Turecká kuchyně je velice rozmanitá, chutná a zdravá. Základem jídel je zelenina, která je díky vhodným klimatickým podmínkám čerstvá po celý rok. Turci nejedí vepřové maso, upravují hlavně kuřecí, jehněčí a skopové, které se dusí nebo vaří. K přípravě smažených jídel se používá kvalitní olivový olej.
Speciality
- Typickým tureckým jídlem je kebab v různých variacích, známý i u nás. Dalšími oblíbenými jídly jsou kefte (mleté masové placičky), patlican dolmasi (plněný lilek), pide – turecký chleba, podávaný s různými druhy masa a zeleniny, a také polévky ćorbasi.
- Ze sladkých moučníků Vám Turci nabídnou baklavu (moučník z listového těsta s medem a ořechy), halvu v sezamovém těstě nebo lokum – známý turecký med.
- Nejčastějším nápojem je černý čaj, typickým nápojem je samozřejmě turecká káva. Velmi oblíbené jsou též jogurtový nápoj ayran a různé šťávy z čerstvého ovoce. Pokud máte rádi pivo, určitě ochutnejte místní značku Efes. Typickým alkoholickým nápojem je pálenka raki (rakije).
Restaurace
- V restauracích se obvykle podává oběd od 12. do 15. hodiny a večeře mezi 19. a 22. hodinou. Levně a dobře se můžete najíst v tzv. lokantě (jídelně), kde Vám většinou nabídnou místní speciality. Ve stánku na ulici pořídíte kebab v přepočtu přibližně za 20 Kč, v lepší restauraci ho dostanete asi za 80 Kč.
- V Turecku se nabízí množství obchůdků s typickými suvenýry, které si můžete dovézt ze své dovolené. Nabízíme Vám několik vhodných tipů.
- Mezi nejoblíbenější dovážené suvenýry patří ručně nebo strojově tkané koberce. Existuje tu nekonečný výběr velikostí, vzorů a barev. Nákup koberce je pro Turky skutečný rituál doprovázený popíjením kávy nebo čaje, nelze ho proto nijak uspěchat.
- Co se v Turecku podstatně vyplatí, je nákup vodní dýmky. Pořídíte ji zhruba o třetinu levněji než u nás a výběr dýmek i tabáků různých chutí a vůní je opravdu rozmanitý.
- Dalším milým dárkem, který se zde vyplatí koupit, je zlato a šperky. Dávejte si však pozor na to, co kupujete. Přestože Vám obchodník vystaví záruční list, může se jednat o padělek.
- Na památku si můžete koupit typický suvenýr modré oko. Jedná se o drobný dekorativní předmět, korálek či přívěšek ve tvaru oka. Turci tvrdí, že je to oko proroka či Alláha a obdarovanému člověku má přinést štěstí. Možná se štěstí usměje i na Vás a od nějakého Turka modré oko dostanete.
- K této orientální zemi neodmyslitelně patří koření. Všude kolem Vás se setkáte s rozmanitými vůněmi různých druhů koření, ale i čajů a kávy. Koření seženete ve vkusné dárkové kazetě, kterou můžete zakoupit v místních bazarech.
- Oblíbeným suvenýrem jsou také keramické výrobky, které se vyrábějí v dílnách ve středním Turecku. Největším centrem tohoto řemesla se stalo městečko Avanos. Za příznivé ceny se dají pořídit různě zdobené vázy, hrnečky, dózy či repliky antických výrobků. Typické jsou také tepané nádoby z měděného plechu.
- V tureckých restauracích se očekává 10 % spropitného z ceny jídla, někdy je však již započítáno předem. Je dobré kontrolovat účtenky.
- V hotelu se nechává spropitné poslíčkovi, který nosí zavazadla. Záleží samozřejmě na kvalitě hotelu.
- Turecké hotely jsou vybaveny systémem kasiček na spropitné. Ty visí na baru, na recepci atd. Od hosta se očekává, že sem každý den alespoň několik drobných hodí.
- V autobusech se spropitné nedává vůbec, někdy se minimálně zaokrouhluje v taxíku.
Aktivity a zábava
- Co byste neměli vynechat. Turecko je obrovskou zemí se
stejně „obrovskou historií“, která zde zanechala velké množství
archeologických a historických památek. Památky nejstarších
civilizací – chetitské, řecké, římské a zejména islámské z doby
Osmanské říše – jsou rozesety po celé zemi ( Aspendos, Perge,
Efez, …).
- Nesmíme zapomenout ani na přírodní krásy Turecka, kterými byla země
bohatě obdařena – hory, údolí, řeky, vodopády ( travertinové
kaskády Pamukkale, aj.)
- Turecké břehy omývají vody čtyř moří, jsou zde stovky
kilometrů nádherných pláží ( Bodrum, Kusadasi, Cesme, Antalya,
Alanya aj.)
Wellness
- Mezi klasické wellness procedury v Turecku patří lázeň
hammam. Pokud na ni v nabídkách narazíte, měli byste vědět, že
jde o několikahodinovou léčebnou kúru pro Vaše unavené tělo, jež je
v Turecku velice oblíbená. Je to účinná kombinace relaxačních procedur,
začínající saunou o teplotě kolem 60 oC, která zahřeje organismus.
Odtud se přechází do páry a po důkladném prohřátí těla a otevření
pórů pokožky přejdete na pokyn správce lázní do typické mramorové
koupelny, kde se položíte na neustále polévanou mramorovou desku a jste
důkladně omyti a jemně Vás promasírují. Teprve poté lze jít do
odpočívárny, kde si můžete dopřát např. pleťovou masku. Nakonec se Vám
dostane důkladné masáže celého těla olivovým olejem, který Vaše
rozehřáté tělo absorbuje tak, že nebudete mít ani mastnou pokožku. Celá
návštěva může trvat kolem 3 hodin a pokud o ni máte zájem, informujte
se v místě své dovolené. Hodina procedury je od 25 €.
Potápění
- Bohužel je třeba konstatovat, že Turecko není zrovna tím pravým místem pro potápěče. Šnorchl si nepochybně přibalit do svých kufrů můžete. Je pak jen otázkou štěstí, jestli se na pláži právě u Vašeho hotelu budou vyskytovat nějaké zvědavé rybičky. Když už tam jsou, tak jsou na lidi velice zvyklé.
- Dno je zde všude převážně písčité a jen místy jsou k vidění nějaké řasy a pár živočichů, kteří ovšem nestojí za zaplacení ponoru u některé z mnoha místních potápěčských škol. Nenechte se nachytat, opravdu je lepší jet za potápěním někam jinam a v Turecku si užít výletů a odpočinku.
- Vlastní vybavení si s sebou skutečně nevozte. Snad jen v případě, že byste věděli o nějakém zajímavém místě, které potom, prosíme, nezapomeňte poznamenat v hodnocení. Rádi si rozšíříme obzory!
Sport a zábava
- Do Turecka se jezdí především za sluncem a mořem. Pokud si ale budete chtít zpříjemnit dovolenou sportem, je pro Vás připraveno množství vodních atrakcí, jako jsou windsurfing, parasailing (let na padáku za člunem) nebo potápění. Oblíbeným sportem je také golf, tenis nebo squash.
- Za zábavou nemusíte daleko. Hotely nabízejí animační programy pro své klienty, které nicméně nejsou samozřejmě povinné. Můžete se ale za doprovodu tanečních skupin naučit třeba břišní tanec nebo si jen užívat hudby a vychutnat si přitom skleničku dobrého pití.
- Turecké pobřeží je vedle Istanbulu hlavním turistickým lákadlem
země. Zatímco vody Středozemního moře omývají v oblasti
Antalye a Side krásné a dlouhé písečné pláže,
v oblasti Marmarisu a Bodrumu vytváří Egejské moře
půvabné zátoky obklopené svahy, pokryté středomořskými borovicemi.
- Turecko je ideálním místem pro dovolenou. Země na
rozhraní dvou kultur, náboženství, životních postojů a tradic může
svým návštěvníkům nabídnout skutečně hodně. Kromě mnoha kilometrů
překrásných písečných pláží, azurově modrého moře, dominantních
kulis horských masivů a mnoha dalších přírodních a krajinných
zvláštností také cenné památky bohaté turecké historie i rychle se
měnící tvář současného Turecka.
- Hlavními turistickými lákadly Turecka jsou vedle
Istanbulu především Turecká
riviéra s letovisky Antalya, Belek, Side, Konakli nebo
pulsujícím střediskem Alanya, a Egejská riviéra
na poloostrově Bodrum s letovisky Bodrum, Turgutreis, zálivy Gumt a Bitez
nebo městečkem Ortakent.
- Reliéf Turecka je převážně hornatý. Největší centrální část zaujímá náhorní plošina zvaná Anatolie. Dosahuje výšky v průměru 900 – 1300 m a je často postihována zemětřeseními.
- Podél severního pobřeží se rozkládají Pontské hory s nejvyšším vrcholem Kockar (3937 m).
- Na západě se střídají nižší pohoří s hlubokými údolími řek a náplavovými nížinami.
- Jižní pobřeží tvoří tři hřebeny pohoří Taurus, jehož vrcholy přesahují 3000 m. Několik lokalit skalnatého pobřeží je hojně využíváno pro rafting.
- Ve východní, nejhornatější oblasti se nachází Araratská vysočina s nejvyšším vrcholem země, horou Ararat (5156 m n. m.). Výstup na horu je poměrně obtížný a je podmíněn udělením povolení ministerstvem cestovního ruchu v Ankaře.
- V západní, evropské části se rozkládá pohoří Východní Thrákie.
- Mezi řekami Eufrat a Tigris se rozprostírá Mezopotámská nížina.
- Severní břehy Turecka omývá Černé moře, západní břehy Egejské moře a na jihu se nachází Středozemní moře.
- Zhruba 150 km jižně přes Středozemní moře je vzdáleno pobřeží ostrova Kypr, 200 km východně leží hranice Sýrie.
- Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: severní Kypr, popř. Larnaca,
- Na území Turecka se nalézá několik národních parků
a mezi ty nejznámější bezesporu patří Köprülü, Olimpos,
Aladaglar nebo Termessos. Jsou zde
ideální podmínky pro horolezecké výstupy, pěší a vysokohorskou
turistiku. Oblastmi protékají divoké řeky a říčky, které se dají
běžně splavit raftu či kanoi. Ve zdejších jezerech a mořích se naskýtá
možnost rybaření.
- Ve východní části Anatolie se rozprostírá největší bezodtokové
slané jezero Van Gölü. Na jihu leží nejhlubší a
nejkřišťálovější jezero Salda Gölü a
v severozápadní části je velmi oblíbené sladkovodní jezero
Abant.
- Na území Turecka se také nachází další okouzlující přírodní
lokality jako např. věhlasná travertinové kaskády
v Pamukkale, skalní útvary
v Kappadocii, udolí Ihlara a
Uchisar, skalní město Zelve,
město Avanos.
- Turecká příroda zkrátka ví, jak okouzlit. Nad krásou některých míst
doslova zůstává rozum stát, a člověk hodnou chvíli přemýšlí, jestli
se neocitnul v ráji. A to všechno v rozumné dostupnosti od turistických
center.
- Nejdelší řekou Turecka se svými 1151 km je Kizilirmak
( v překladu Červená řeka ) . Hlavními řekami jsou zde dále řeky
Murat, s délkou toku 600 km, která je východní zdrojnicí
známější řeky Eufrat, její západní zdrojnicí je řeka
Karasu, 470 km dlouhá. Řada řek, které během léta
vysychají, se vlévá do vnitrozemských jezer.
|
Při filtrování selhala komunikace s databankou nabídek, zkuste to prosím za chvíli znovu.
