- V Turecku stále existuje hrozba teroristického útoku, je tedy dobré dbát zvýšené opatrnosti na frekventovaných místech, v MHD apod. Zásadně se doporučuje vyhýbat se cestování v noci, při projíždění kontrolních stanovišť armády nebo četnictva se chovat klidně a ukázněně a respektovat pokyny místních orgánů. Dále se nedoporučuje vyhovět žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest. Tato varování platí zejména pro oblast východního a jihovýchodního Turecka.
- V ostatních částech Turecka nejsou problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s faktem, že osamělá žena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné ženy) po ulici, mohou nastat nepříjemné potíže.
- Bezpečnostní situace je jinak srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou v Turecku méně častá než v západních zemích. Naopak drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) je v hlavních turistických oblastech častá poměrně dost, vyskytují se i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech.
Doprava K řízení motorových vozidel v Turecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
- technický průkaz vozidla
- mezinárodní řidičský průkaz
- doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)
Povolená rychlost v obci je v Turecku 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 120 km/h. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.
Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:
- dopravní předpisy jsou podobné těm v ČR, v praxi se však příliš nedodržují. Turecko patří mezi země s nejvyšší nehodovostí a úmrtností na silnici. Je tedy doporučováno dbát zvýšené opatrnosti na silnicích
- řidič svou přítomnost často dává najevo troubením
- použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak
- pokud řidič signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také tímto způsobem může dávat najevo, že jej lze předjet
Místní doprava
- Z mezinárodního letiště Izmir se do centra města dostanete
autobusem, taxi nebo pronajatým
vozidlem. Stejnými prostředky se poté dostanete i do letovisek
Bodrum, Marmaris nebo
Kusadasi.
- Autobus z letiště do centra Vás v přepočtu vyjde na
cca 150 Kč. Dopravu zajišťuje společnost Havas. Pro dopravu do
dalších letovisek lze využít mnoho přepravních
společností (např. Pamukkale), ceny se od sebe příliš neliší,
následující ceny jsou spíše orientační. Z centra Izmiru do
Bodrumu stojí lístek 12 €, do
Marmarisu 13 € a do Kusadasi 5 €.
- Taxi je dražší možností dopravy jak do centra Izmiru,
tak poté do dalších přímořských letovisek. Z letiště do Izmiru za něj
dáte 10 – 15 €. Společnost ADB na svých
webových stránkách uvádí jednotlivé ceny z letiště Izmir do Bodrumu
(170 €), Marmarisu (215 €) a Kusadasi
(50 €).
- Za pronájem auta dáte cca 40 – 100 €,
v závislosti na společnosti, typu auta, délce pronájmu a věku řidiče.
Přímo na letišti v Izmiru i v letoviscích Bodrum, Marmaris a Kusadasi
funguje například Atlas
Choice. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta
po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
- Existuje mnoho způsobů, jak se dopravovat v okolí letovisek Bodrum,
Marmaris a Kusadasi. Základním dopravním prostředkem je minibus
dolmus. Má 16 míst a jezdí po celém městě. Stačí
říct řidiči, kam má jet, a stejně tak, když chcete vystoupit. Tyto
minibusy jezdí dost často „narvané k prasknutí“, což také jejich
název v překladu znamená. Jejich obrovskou výhodou je
cena. Zpravidla nikdy nezaplatíte více než 1 €
v přepočtu za jednu jízdu.
- Kromě dolmusu zde fungují také klasické autobusy,
které jsou o něco dražší. Ceny za jednotlivé jízdy jsou
uvedeny výše.
- Jednou z možností dopravy po okolí je také vypůjčení
kola. Pronájem Vás vyjde v průměru na 15 €
za den.
Náboženství a historie
Historie Turecka
Strategická poloha Turecka (zejména Anatolie) na rozhraní
evropského a asijského kontinentu lákala odedávna k osídlení – tato
oblast byla jednou z vůbec
nejdříve obydlených na světě. Z různých říší a
civilizací, jež se zde vystřídaly, jmenujme jen akkadskou říši, dále
říši Chetitů, anatolského lidu mluvícího indoevropským
jazykem, jehož klínové písmo rozluštil v době první světové války
z tabulek český jazykovědec a orientalista Bedřich Hrozný. Ve
12. století př. n. l. počali západní část Anatolie (či Malé Asie,
užijeme-li názvu odvozeného od Římanů) osidlovat Řekové. Do této doby
bývá také kladena trojská válka. Město
Trója i konflikt, vyvolaný Paridovým únosem krásné
Heleny, ženy spartského krále Menelaa, známé z Homérovy Iliady, byly
dlouho pokládány za pouhý mýtus. Až v 70. letech 19. století německý
obchodník a archeolog Heinrich Schliemann, jenž si prý již v dospívání
předsevzal objevit místa popisovaná v antických eposech, objevil
pozůstatky města. Zda má trojská válka svůj historický základ, či je
jen konstruktem odkazujícím k mnoha jiným konfliktům, zůstává
předmětem sporů. Na území dnešního Turecka se tak nachází
i legendární hora Ida, místo, odkud bohové pozorovali postup trojské
války i kde se konal slavný Paridův soud nad krásou tří bohyň – Héry
(Junony), Pallas Athény (Minervy) a Afrodité (Venuše). Až láska
nejkrásnější ženy světa, krásné Heleny, již nabídla bohyně Afrodité,
přiměla Parida k tomu, aby jí udělil zlaté jablko jako cenu pro
nejkrásnější ze tří bohyň. V dnešním Turecku, ve Smyrně, se
také měl narodit bájný slepý pěvec Homér, autor Iliady a
Odyssey, a to někdy v 8. stol. př. n. l. Zda vůbec žil, či zda vůbec
sepsal obě základní památky světového písemnictví jeden básník podle
starších ústních podání, nebo se jedná o práci mnoha tvůrců, zůstane
asi navždy tajemstvím. Následovalo období říše Frygů,
o nichž se zmiňuje i Homér a jejichž jméno dnes žije díky frygickému
modu v hudbě a frygické čapce, kterou s odkazem na mýty nosili
revolucionáři ve Francii. Z mýtů spojených s Frygy si dodnes
připomínáme ještě pojem gordický uzel, uvázaný
legendárním frygickým králem Gordiasem na oji vozu taženého voly, na
kterém měl vjet podle proroctví do města budoucí král. Frygům prý také
vládl král Mídas, jenž dokázal cokoliv, čeho se dotkl,
proměnit ve zlato. Jednou však dal ve sporu, kdo je lepší hudebník,
přednost Panovi před bohem slunce Apollonem, a za to se mu dostalo kruté
odplaty – oslích uší. Další říší byla říše lydické, již si
později podmanili Peršané. Ve 4. století př. n. l. osvobodil Anatolii od
Peršanů Alexandr Veliký.
Kolem počátku našeho letopočtu se datuje římská nadvláda v oblasti,
období pokoje a prosperity se správním centrem v Efesu, městě proslaveném
Artemidiným chrámem, jedním z divů starověkého světa, který roku
356 zapálil Herostrates údajně proto, aby si tak získal slávu. Za
éry Římanů se v Anatolii také píše důležitá kapitola
z dějin křesťanství – stala se jedním z prvních
míst, kam se začalo šířit. Podle některých tradic se
sem, přesněji do Efesu, uchýlili po Ježíšově
smrti apoštol Jan s Pannou Marií, kteří zde oba údajně
dožili. Jan zde měl také napsat své evangelium, byť není jasné, zda je
Jan Evangelista totožný s apoštolem Janem. Efes je rovněž jedno z měst,
jimž sv. Jan adresoval své Zjevení, přičemž i všech dalších šest (mj.
Smyrna a Pergamum) leží v dnešním Turecku, což dokládá význam
zdejších křesťanských komunit. Jistější již je, že území bylo
cílem prvním misijních cest sv. Pavla, autora
novozákonních epištol, např. Listu Efeským. Rozlehlost Římské
říše si vyžádala její dělení, zprvu
administrativní, roku 395 již oficiální.
Významným krokem v tomto vývoji bylo založení
Konstantinopole (Konstantinova města, dnešního Istanbulu)
Konstantinem I. roku 330 jako nového hlavního města
říše, postaveného jako „nový Řím“ na místě starého řeckého
města Byzantium. Východní říše římská přežila pád
západní části (roku 476) a stala se důležitou baštou východního
křesťanství, hrází před nebezpečím ze strany
Otomanů. Asi nejvýznamnějším panovníkem říše byl císař
Justinián (483 – 565). Dobyl zpět významné části
bývalé říše z rukou germánských národů (nejdůležitější byl zisk
Itálie), sebral římské právo v Corpus Juris Civilis. Dal
v Konstantinopoli, tehdy významné zastávce hedvábné stezky,
spojníku Číny a oblastí jižní a východní Asie s Evropou a břehy
severní Afriky, kromě obchodního významu tehdy přibírající i funkci
kulturní výměny, zbudovat chrám Boží moudrosti (Hagia
Sofia). S byzantskou říší jsou také spojeny křižácké výpravy
z 11. – 13. století, obrácené původně proti „pohanům“, později
však využité i proti cařihradským vládcům. Ponechaná Západem napospas
osudu, zmítaná vnitřními problémy, padla Konstantinopole
29. 5. 1453 do rukou Otomanů, kteří v té době ovládli
i Balkán.
Vzniklá Osmanská říše byla v dobách své největší
teritoriální expanze v 16. století, kdy získala rozsáhlá území
sahající od Blízkého východu přes východní Středomoří a Balkán až
na území dnešního Maďarska, svým rozsahem důstojným nástupcem
byzantské říše (zatímco jejím kulturním nástupcem bylo ruské carství).
Patrně největším vládcem říše byl Sulejman Veliký
(1520 – 1566). V 16. a 17. století Osmané Evropanům pravidelně
naháněli strach, když stanuli několikrát až před
Vídní. Na druhou stranu se sultanát stával také důležitým
hráčem na politické mapě Evropy – spojoval se s Angličany, Francouzi
či Holanďany proti Habsburkům. Postupem doby však přestávalo osmanské
vojsko, jinak proslulé svou organizovaností a elitním vojskem sestaveným
z křesťanských zajatců, janičáři, stačit
rychle se vyvíjejícím západním armádám, které budovaly systém
obranných pevností a prodělávaly modernizaci, již v Osmanské říši
mnohdy znemožňovaly konzervativní muslimské kruhy. Navíc byli Turkové
často ve dvojím ohni – na západě bojovali proti Habsburkům, na východě
je ohrožovali Peršané. Důležitým psychologickým momentem pro Evropu byla
bitva u Lepanta (1571), kdy bylo „neporazitelné“
osmanské loďstvo poraženo. Vojenské pokořování vyvrcholilo na
konci 17. století, kdy při dalším neúspěšném
pokusu o obléhání Vídně bylo turecké vojsko
poraženu na hlavu. Upadat zároveň začíná
i hospodářství říše – její geografická situace
přinášející výhodu v podobě kontrolování důležitých obchodních
cest z Evropy do Asie pozbývá významu kvůli zámořským objevům, jež
umožnily obchodní styk s východní Asií jinou cestou. Dějiny 18. a
19. století jsou pak především dějinami územních ztrát (severní
Afrika, Řecko, Balkán). K tomu se přidávají vlády slabých sultánů
(kterým často dominovali velkovezírové, někdy dokonce i ženy z harému)
a v 19. století i mezi poddanými sultána probouzející se národní
uvědomění. Vcelku přiléhavý je termín „nemocný muž na
Bosporu“, vztahovaný na situaci Osmanské říše
v 19. století. Stát, k jehož světlým stránkám patřila
náboženská i etnická různorodost a snášenlivost (na
konci 15. století přijal kupříkladu s otevřenou náručí židy a
muslimy, kteří byli vyhnáni španělskou inkvizicí) a který dovoloval
praktikovat všechna náboženství Knihy (islám, křesťanství i judaismus),
jejichž věřící měli dokonce nárok být posuzováni podle svých zákonů,
se snažil situaci řešit v průběhu 19. století reformami
(Tanzimat) vedoucími až ke konstituční monarchii. Definitivně byl
osud půltisícileté říše zpečetěn
jejím angažmá v první světové válce po boku Německa,
z níž Turecko vyšlo značně územně oslabeno a ekonomicky zdecimováno.
K nejtemnějším stránkám turecké historie patří arménská
genocida z této doby. Započala roku 1915 vězněním arménských
představitelů a deportacemi, k nimž se později přidaly masakry a pochody
smrti, kterým padlo za oběť víc jak milion Arménů. Důvodem
protiarménských opatření byla údajná kolaborace s Ruskem. Turecko dodnes
odmítá uznat, že by šlo o státem řízenou genocidu. V reakci na
poválečnou okupaci Turecka spojenci vypukla turecká válka za
nezávislost.
Na jejím konci bylo vypuzení cizích armád a uznání Turecké
republiky jako nástupnického státu Osmanské říše
(1923). Ústřední postavou těchto dějů byl Mustafa
Kemal (1881 – 1938) zvaný Atatürk (Otec
Turků). Bleskovým sledem reforem, jaké neměly
v islámském světě obdoby, udělal z Turecka moderní
stát. K nejdůležitějším z nich patřilo zrušení sultanátu,
ustavení republiky s novým hlavním městem Ankarou,
bratrstvo dervišů bylo rozpuštěno, ženy se měly přestat zahalovat, muži
přestat nosit fezy. Byl zaveden západní kalendář, přijata nová abeceda
odvozená z latinky. Stát se stal
sekularizovaným, z ústavy zmizela zmínka o islámu jako
oficiálním náboženství. Ženy získaly volební právo i právo být
voleny. Stát zasahoval do ekonomiky země. Ačkoliv Atatürkovým reformám
byla vyčítána zbrklost, s níž rušil staleté tradice, i mnohdy
nevybíravý způsob jejich prosazování, většina Turků je
přijala a dodnes žije Atatürkovým odkazem. Každý pokus
porušit sekulární charakter státu naráží na odpor zejména
armády, jež se cítí být strážcem Atatürkova
odkazu. Od jeho doby se Turecko trvale sbližuje se
západním světem – po druhé světové válce se stalo členem
OSN, roku 1952 Severoatlantické aliance,
pokračují složité rozhovory o vstupu do Evropské unie. Problematickou
kapitolou mezinárodních vztahů je turecký zásah na Kypru a
následné vyhlášení Severokyperské turecké republiky.
Kultura Turecka
Turecká kultura představuje pozoruhodnou
směs několika vlivů, především
vlastního tureckého, islámského a
evropského. Po období přirozeného ovlivňování kulturami
národů, s nimiž Turecko přicházelo do styku, následovalo období
programového úsilí o napodobení západních vzorů. Se
vznikem turecké republiky pak byl naopak podporován
návrat k tradiční kultuře země a etablování specifické
národní kultury. Dnes se tureckou kulturou prolíná zejména
snaha usmířit oba proudy – ten tradiční i ten poohlížející se po
evropských vzorech. V minulosti turecká kultura tu evropskou
ozvláštňovala – literárně byly předávány příběhy veselého
anatolského lidového mudrce a filosofa Nasredina, specifickou
chuť i barvu propůjčovaly evropské hudbě od období klasicismu
„turecké“ nástroje (zejména z žesťové a
bicí skupiny) i vlivy turecké hudby (především obdivované
vojenské janičářské kapely), které se odráží
např. v Mozartově Tureckém pochodu či opeře
Únos ze serailu. Turecká
architektura se ve svých nejslavnějších projevech
(mešity a paláce, zejména v Istanbulu)
inspirovala zejména byzantskou kulturou, uveďme alespoň
nejslavnějšího architekta klasického období, jímž byl Minar
Sinan (např. Sulejmanova mešita
v Istanbulu). Ze současných osobností turecké kultury
jmenujme prozaika, nositele Nobelovy ceny z roku 2006, Orhana
Pamuka, olivněného moderními západními směry, a mezinárodně
oceňované osobnosti kinematografie původem z Turecka Nuri Bilge
Ceylana, Fatiha Akina a Ferzana
Özpeteka.
Z historie města Marmaris
Ačkoli historie osídlení místa sahá až tři tisíce let před počátek
letopočtu, spolehlivější zprávy máme až z 6. století před Kristem,
kdy město, tehdy nazývané Physkos,
sloužilo jako základna Karianů při jejich výbojích na ostrov Rhodos. Ve
4. století př. n. l. Alexandr Veliký dobývá město
i s hradem, jejž obyvatelé poničili, aby nepadl do rukou obléhatelů.
Poté, co se na území vystřídaly různé národy včetně Egypťanů,
Římanů a Byzantinců, strategická poloha přístavu ještě jednou
přilákala bojovníky chystající se na Rhodos – v 16. století sultán
Sulejman Veliký nechal starý hrad
přebudovat při svém tažení proti maltézským rytířům,
usazeným na Rhodosu. Také dal městu současné jméno.
Nazval je Mimarasem, z čehož vzešlo dnešní Marmaris. Anekdota říká,
že když při zpáteční cestě sultán uviděl, jak se změnil vzhled hradu
k jeho nespokojenosti, zvolal: „Mimar as! (Stavitele pověsit!)“. Roku
1798 se ve zdejším zálivu zastavil admirál
Nelson, když se chystal překvapit Napoleonovu flotilu u Abukiru.
Život města pak významně poznamenala až nedávná doba, kdy se
z poklidného rybářského městečka stalo rychle se rozvíjející
turistické letovisko, jemuž se počet obyvatel ve špičce sezony
pravidelně zdvacetinásobí.
Náboženství a tradice
- Hlavní náboženství: 98 % obyvatelstva jsou muslimové, z nich cca 80 % sunité a 20 % šíité
- Státní svátky v Turecku
- leden – Nový Rok
- duben – Den nezávislosti a Den dětí
- květen – Den mládeže a sportu, také výročí narození Atatürka
- květen – svátek připomínající dobytí Istanbulu Mehmedem Dobyvatelem roku 1453 (probíhá pouze v Istanbulu)
- červen – Den námořních sil
- srpen – Den armádních sil
- srpen – oslava tureckého vítězství nad řeckými ozbrojenými silami u Dumlupinaru roku 1922
- září – konec války za nezávislost (probíhá pouze v Izmiru)
- říjen – připomínka vyhlášení republiky Atatürkem
- listopad – výročí Atatürkovy smrti roku 1938
- Měsíc ramadán je nejvýznamnější náboženskou událostí muslimů. Ti se celý měsíc postí od východu do západu slunce. Tento půst patří mezi pět pilířů islámu.
- návštěva mešity
- vstupujeme vždy bez bot
- muži s dlouhými kalhoty
- ženy mají mít zahalená kolena, ramena a vlasy
- modlitby (salát) probíhají 5× denně – za úsvitu (salátu-l-fadžr), v poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), při západu slunce (salátu-l-maghrib) a v noci (salátu-l-‚iša‘). Ti, kdo se modlí, stojí směrem ke Ka'abě v Mekce
- Pět povinností muslima
- víra v jedinečnost Boží a božské poslání Mohameda
- modlitba (pětkrát denně s hlavou otočenou k Mekce)
- půst (v měsíci ramadánu od úsvitu do soumraku)
- udílení almužny chudým (2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev – zakát)
- pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)
Historické lokality Hlavní město Turecka
- Ankara – sídlo vlády, zastupitelství, politické i vojenské moci
- historická pevnost, etnografické muzeum, Atatürkovo mauzoleum
Historické lokality
- Istanbul – sultánský palác Topkapi, Velký bazar, kde koupíte téměř cokoliv, a egyptský bazar s kořením, hipodrom s obeliskem, cisterna Yerebatan se zásobou pitné vody, archeologické muzeum se sbírkou antického umění, Konstantinův sloup – nejstarší stavba ve městě, reprezentační empirový palác Dolmabahce, významným exponátem je socha Alexandra Velikého
- mešity – Hagia Sofia (původně křesťanský chrám, poté mešita, dnes slouží jako muzeum), Modrá mešita (nejkrásnější stavba Istanbulu), Yeni Camii (Nová mešita), Fatih Camii (Dobyvatelova mešita)
- Efes – patří mezi nejzachovalejší antická města
- Artemidin chrám – jeden ze sedmi divů světa, velký amfiteátr, Arkadiada (široká třída lemovaná sloupy), Celsova knihovna, tržiště agora a Hadriánův chrám
- Izmir (Smyrna) – řecká pevnost, mešity, muzeum a univerzita
- Aspendos – amfiteátr a zřícenina antického města
- Perge – antické město
- Side – antické město, najdeme zde třeba amfiteátr a sloupoví starověkých cest
- Troja – pozůstatky legendárního města známého z homérských eposů poblíž pobřeží Egejského moře
- ruiny Pergama (dnes Bergama), jižně od Troje, k vidění mj. Afroditin chrám, akropole, divadlo, gymnasium
- V Turecku i v turecké části Kypru je úředním jazykem turečtina.
- V jihovýchodním Turecku se používá neoficiální jazyk kurdština. Znalost dalších světových jazyků, především angličtiny a němčiny, je mezi obyvateli značně omezená.
- Angličtina je nejvíce rozšířená v turistických centrech a mezi vzdělanější vrstvou obyvatelstva. V turistických destinacích se však dá také domluvit německy.
- V Turecku žije 70 413 958 obyvatel. Z toho téměř 57 % obyvatel žije na venkově. K nejhustěji osídleným oblastem patří západní pobřeží.
- Národnostní složení: většinu z celkového počtu obyvatel tvoří Turci (86 %), dále jsou to Kurdové (11 %) a Arméni, kteří se usadili v Istanbulu a v okolí jezera Van. K méně početným skupinám patří Arabové, Tataři, Asyřané atd.
- Od roku 2005 je zavedena nová turecká lira (Yeni Türk Lirasi), zkratka YTL/TRY. Dělí se dále na 100 nových kurušů (Yeni Kuruş), zkratka YKr. Nominální hodnoty bankovek jsou 100, 50, 20, 10, 5 a 1 YTL. Mincí zase 1 YTL a 50, 25, 10, 5, a 1 nový Kuruş.
- aktuální kurz
- Směnárny mají obvykle otevřeno od pondělí do soboty. Najdeme je ve většině měst. Je to asi nejspolehlivější způsob výměny peněz za přijatelný kurz. Peníze vyměňují i hotely a některé obchody, ale v nevýhodném kurzu.
- Banky mají obvykle otevřeno 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00 (pondělí až pátek), v sobotu a v neděli je zavřeno. Cestovní šeky přijímají pouze banky.
- Bankomaty (Bankamatika) jsou po celém Turecku, dokonce i v odlehlých městečkách. Nejuniverzálnější bankomaty poznáte podle loga Cirrus či Plus. Obvykle je možné vybrat peníze až do výše denního limitu. Některé bankomaty vydávají nejen YTL, ale i eura či dolary. Občas u nich však vázne komunikace s centrální bankou, a proto vyžadovanou hotovost nevydají.
- Výměnu peněz doporučujeme až v Turecku za volně směnitelou měnu, ale je dobré si nechat nějakou finanční rezervu. V Turecku jsou vítanější eura než americké dolary. Ve většině obchodů lze ale platit jak eury, tak americkými dolary.
- Dovolená v Turecku je možná během hlavní sezony od jara do podzimu. V létě tu po většinu dní svítí sluníčko, ale klima se v jednotlivých oblastech liší. U Středozemního moře je vyšší vlhkost vzduchu i teplota vody a vítr skoro nefouká. Naopak u Egejského moře fouká častěji svěží vítr, ale díky menší vlhkosti je zde příjemněji.
- Letní měsíce jsou ideální pro cestování na východ země. Je zde příznivé klima a nesetkáte se s velkými davy turistů. Pokud máte v úmyslu zavítat na jižní a západní pobřeží, doporučujeme cestovat na jaře nebo na podzim, kdy zůstává teplota moře stále velice lákavá a vyhnete se přeplněným letoviskům. Mimosezona je v Turecku od prosince do února. Tato doba není k návštěvě země příliš vhodná, převládají zde chladné až mrazivé dny a v únoru prší téměř na celém území.
- Nejteplejšími měsíci jsou červenec a srpen, sluneční paprsky Vás během nich neopustí až 13 hodin denně, vlhkost je malá – pod 50 %, srážky Vás tehdy určitě nezaskočí.
- Mnozí se úmorným letním měsícům vyhýbají a raději vyhledávají příznivé klima jarních a podzimních dnů. Už koncem dubna dosahují teploty nad 20 oC a zůstávají příznivé až do konce října, slunce Vás provází 7 až 9 hodin denně. Teplota moře postupem roku klesá, ale během dne se můžete stále koupat až ve 20 oC teplé vodě.
- Nejstudenějším měsícem je leden, kdy teplota klesá na 13 oC. Jsou ale dny, kdy se pohybuje i jen těsně nad bodem mrazu. Úhrn srážek je vysoký a mohou přijít i přívalové deště.
Telefon
- Turecko má roaming pro mobilní operátory O2, T-Mobile a Vodafone.
- Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Turecka, je nutné zadat předvolbu +90.
- Zavolat si můžete z hotelového pokoje či recepce, tato varianta je však velmi drahá. Volat lze také z pošty. Dále jsou v Turecku k dispozici modré telefonní budky, z kterých si zavoláte za žeton (jsou na něm dvě rýhy a písmena PTT) nebo na telefonní kartu. Žeton i telefonní kartu je možno zakoupit na poště nebo v novinovém stánku. Další variantou je zakoupení předplacené mezinárodní telefonní karty – vytočíte přístupové číslo, poté vložíte PIN uvedený na kartě a zvolíte požadované číslo.
- Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
- O2
- T-Mobile
- Vodafone
Internet
- Dostupnost internetu v Turecku je na velice slušné úrovni.
- Internetové kavárny jsou hlavně ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 do 4 € za hodinu, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
- Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi. I na ulici větších měst dost často najdete zabezpečené i nezabezpečené přístupové body.
- Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.
Elektřina, zásuvky
- 220 V
- jsou zde dva typy zásuvek a zástrček, z nichž ten menší odpovídá evropskému standardu
- K moři si určitě nezapomeňte vzít opalovací krém, plavky, sluneční brýle a pokrývku hlavy, důležitá je vhodná obuv.
- Do kufru si můžete zabalit lehké, prodyšné kalhoty, košili, halenku, delší sukni a šaty a něco teplejšího na večer. Vzhledem k islámskému náboženství není vhodné chodit v příliš krátkých tričkách, sukních a kalhotách. Při vstupu do mešity je nutné se zout a mít zahalená alespoň ramena a kolena, ženy musejí mít také zakryté vlasy.
- Pokud nechcete kupovat balenou vodu a pít přímo vodu z kohoutku, vezměte si raději tablety na úpravu vody. Z důvodu většího výskytu komárů zejména v přímořských oblastech si přibalte repelent. Před cestou se vybavte lékárničkou se základními léky, může se Vám hodit.
- Turci jsou obecně velmi přátelští a přívětiví lidé, přesto je několik témat, u nichž je třeba být obzvlášť opatrný. Týká se to zejména odkazu Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele Turecké republiky jako moderního státu (jeho znevažování je dokonce i trestné). Lépe je také zcela vynechat témata jako arménská genocida (a to včetně slova genocida) nebo kurdská problematika.
- Třebaže je Turecko sekulární zemí, je – zcela pochopitelně – naprosto nemístné a riskantní projevovat neúctu k islámu.
- S předchozím bodem souvisí několik obecně známých zásad, jak se chovat v mešitě či v pravoslavném chrámu: ženy mají mít pokrývku hlavy, delší sukni. I u mužů je vhodné, aby si vzali dlouhé kalhoty. Před vstupem do mešity je nutné se zout (to i předtím, než vejdete do tureckého domu). K tomu jsou v mešitách určené speciální desky nebo někde i úložné skříňky, boty můžete také držet v ruce nebo je mít v igelitovém sáčku. V mešitě jakožto svatyni se také nelze občerstvovat nebo odpočívat vleže (případně dokonce spát). V čas modlitby by také měli turisté projevovat přednost věřícím – umožnit jim modlení v přední části chrámů, nerušit je, při hlavní pobožnosti v pátek v poledne nechat mešitu jen muslimům.
- Je dobré si také dávat pozor na některá gesta a projevy. Například vztyčený palec na znamení toho, že „vše je OK“, je považován za hrubé gesto. Urážlivé je i mlaskání jazykem při hovoru.
- Za pivo v obchodě dáte 0,80 €,v baru až 1,60 €
- Za láhev vína dáte několik eur
- Nealkoholické nápoje stojí 0,80 €
- Cena plastové láhve vody je asi 0,30 eura
- Za chléb zaplatíte v průměru 0,50 YTL/0,30 €, za máslo 3,60 YTL/2 €, kilogram sýra stojí kolem 10 YTL/5 €, 1 kg masa 20 YTL/10 €, litr mléka 1,60 YTL/0,90 €, kilogram ovoce stojí kolem 2 YTL/1 €
- 1 km jízdy taxíkem Vás přijde na 1,30 YTL
- Vstupné do muzeí se pohybuje do 12 YTL
- Pronájem lehátka a slunečníku na den Vás může vyjít na 3 €
Aktuální směnný kurz
- Nákupních možností je v Turecku opravdu mnoho. Obrovské množství obchůdků, tržišť i nákupních center láká ke skvělým nákupům. V turisticky zajímavých lokalitách často potkáte pouliční prodavače nabízející své zboží. Celé rodiny s oblibou tráví víkendy v obchodních centrech, kde je i dostatek možností odpočinku a zábavy.
- Nejvýznamnější centrum všech nákupů tvoří turecké trhy, tzv. bazary, ve kterých často najdete nejen obchůdky s rozličným zbožím, ale také mešity, směnárny, banky, restaurace a řemeslnické dílny.
- Pro nakupování na tureckých tržnicích je doslova nutností smlouvat. To se však nesluší v kamenných obchodech a restauracích. Pokud byste na tržišti nesmlouvali, obchodníci by se mohli urazit. Při smlouvání je důležitá zejména trpělivost. Prodavači si Vás okamžitě otipují a podle oblečení a šperků Vám zvýší cenu. Nejprve Vám sdělí nadhodnocenou cenu zboží, navrhujte alespoň o půlku méně. Po čase buď cenu sníží na úroveň, která odpovídá Vašim představám, nebo zboží prostě nekupujte a nenechte se přesvědčit.
- Běžná otevírací doba obchodů je od pondělí do soboty od 9 do 13 hodin a odpoledne od 14 do 19 hodin.
- Turecká kuchyně je velice rozmanitá, chutná a zdravá. Základem jídel je zelenina, která je díky vhodným klimatickým podmínkám čerstvá po celý rok. Turci nejedí vepřové maso, upravují hlavně kuřecí, jehněčí a skopové, které se dusí nebo vaří. K přípravě smažených jídel se používá kvalitní olivový olej.
Speciality
- Typickým tureckým jídlem je kebab v různých variacích, známý i u nás. Dalšími oblíbenými jídly jsou kefte (mleté masové placičky), patlican dolmasi (plněný lilek), pide – turecký chleba, podávaný s různými druhy masa a zeleniny, a také polévky ćorbasi.
- Ze sladkých moučníků Vám Turci nabídnou baklavu (moučník z listového těsta s medem a ořechy), halvu v sezamovém těstě nebo lokum – známý turecký med.
- Nejčastějším nápojem je černý čaj, typickým nápojem je samozřejmě turecká káva. Velmi oblíbené jsou též jogurtový nápoj ayran a různé šťávy z čerstvého ovoce. Pokud máte rádi pivo, určitě ochutnejte místní značku Efes. Typickým alkoholickým nápojem je pálenka raki (rakije).
Restaurace
- V restauracích se obvykle podává oběd od 12. do 15. hodiny a večeře mezi 19. a 22. hodinou. Levně a dobře se můžete najíst v tzv. lokantě (jídelně), kde Vám většinou nabídnou místní speciality. Ve stánku na ulici pořídíte kebab v přepočtu přibližně za 20 Kč, v lepší restauraci ho dostanete asi za 80 Kč.
- V Turecku se nabízí množství obchůdků s typickými suvenýry, které si můžete dovézt ze své dovolené. Nabízíme Vám několik vhodných tipů.
- Mezi nejoblíbenější dovážené suvenýry patří ručně nebo strojově tkané koberce. Existuje tu nekonečný výběr velikostí, vzorů a barev. Nákup koberce je pro Turky skutečný rituál doprovázený popíjením kávy nebo čaje, nelze ho proto nijak uspěchat.
- Co se v Turecku podstatně vyplatí, je nákup vodní dýmky. Pořídíte ji zhruba o třetinu levněji než u nás a výběr dýmek i tabáků různých chutí a vůní je opravdu rozmanitý.
- Dalším milým dárkem, který se zde vyplatí koupit, je zlato a šperky. Dávejte si však pozor na to, co kupujete. Přestože Vám obchodník vystaví záruční list, může se jednat o padělek.
- Na památku si můžete koupit typický suvenýr modré oko. Jedná se o drobný dekorativní předmět, korálek či přívěšek ve tvaru oka. Turci tvrdí, že je to oko proroka či Alláha a obdarovanému člověku má přinést štěstí. Možná se štěstí usměje i na Vás a od nějakého Turka modré oko dostanete.
- K této orientální zemi neodmyslitelně patří koření. Všude kolem Vás se setkáte s rozmanitými vůněmi různých druhů koření, ale i čajů a kávy. Koření seženete ve vkusné dárkové kazetě, kterou můžete zakoupit v místních bazarech.
- Oblíbeným suvenýrem jsou také keramické výrobky, které se vyrábějí v dílnách ve středním Turecku. Největším centrem tohoto řemesla se stalo městečko Avanos. Za příznivé ceny se dají pořídit různě zdobené vázy, hrnečky, dózy či repliky antických výrobků. Typické jsou také tepané nádoby z měděného plechu.
- V tureckých restauracích se očekává 10 % spropitného z ceny jídla, někdy je však již započítáno předem. Je dobré kontrolovat účtenky.
- V hotelu se nechává spropitné poslíčkovi, který nosí zavazadla. Záleží samozřejmě na kvalitě hotelu.
- Turecké hotely jsou vybaveny systémem kasiček na spropitné. Ty visí na baru, na recepci atd. Od hosta se očekává, že sem každý den alespoň několik drobných hodí.
- V autobusech se spropitné nedává vůbec, někdy se minimálně zaokrouhluje v taxíku.
Aktivity a zábava
- Letovisko Marmaris (viz Google maps) je vhodné pro
všechny vodní sporty. Můžete se potápět, lyžovat na vodních lyžích,
svézt se na katamaránu nebo si udělat vyjížďku na některý z řeckých
ostrovů. A jestliže se nabažíte otevřeného moře, je zde i vyhlášený
Atlantis Waterpark (viz Google maps).
- Ze střediska Marmaris si můžete udělat výlet až ke starověkému
přístavnímu městu Caunos, asi 30 km od Marmarisu (viz
Google maps). Osada byla založena již v 9. stol. př. n. l. a dosud se zde
zachovala např. akropole, Apollonův chrám, byzantská bazilika či římské
lázně. Okolí se hemží zajímavými živočichy, jako jsou volavky, čápi,
sladkovodní želvy, ještěrky a v zimě i plameňáci. Ochutnejte určitě
místní fíky, město je jimi vyhlášené!
- Dalším, téměř „povinným“ výletem je návštěva
Efesu. Efes je vzdálen asi 140 km (viz Google maps) a pokud
holdujete historii, určitě si zde přijdete na své. Efes býval v době své
největší slávy důležitým střediskem celé oblasti, míval až 200 tis.
obyvatel. A stával zde mimo jiné také jeden ze sedmi divů světa, chrám
bohyně Artemis, jež byla i patronkou města. Dnes zde uvidíte Celsovu
knihovnu, Hadriánův chrám, baziliku sv. Jana, amfiteátr a další dochované
zbytky budov.
- Přibližně stejně daleko, ale jiným směrem, je místo zvané
Pamukkale (viz Google maps). Cesta tam se určitě vyplatí.
Naleznete tu přírodní úkaz „bavlněný zámek“, který vznikl díky
vysoce mineralizované vodě, jež zde vytvořila bílá terasovitá vápencová
jezírka. Ještě nedávno se v nich dalo i koupat, ale dnes je kvůli
ochraně této přírodní památky ke koupání určena jen vymezená část.
Vzhledem k tomu, že voda je nejen mineralizovaná (a tedy léčivá), ale
též termální, je koupel v ní po dlouhé cestě sem opravdu příjemnou
záležitostí.
- Cestu do Pamukkale můžete spojit s návštěvou historických vykopávek
města Hierapolis (viz Google maps). V minulosti bývalo
antickým lázeňským městem. Dnes jsou z něj pouze ruiny, ale i ty jsou
jistě zajímavé. Najdete tu obrovský amfiteátr a neuvěřitelně zachovalou
dlážděnou cestu, v těsné blízkosti (asi kilometr odsud) si můžete
prohlédnout také velikou nekropoli se spoustou náhrobků.
Wellness
- Turecko velmi přitahuje návštěvníky, kteří si o dovolené rádi dopřejí wellness procedury. Je velice bohaté na léčivé termální prameny (údajně je zde více než 1000 pramenů o teplotě 20 – 110 oC). A právě v jejich blízkosti je kolem 200 lázeňských středisek. Jde zejména o oblast Marmarského a Egejského moře.
- Jedněmi z nejstarších a nejznámějších tureckých termálních lázní jsou Pamukkale se svými vápencovými terasami (viz sekce výlety). Zdejší léčivé prameny využívá mnoho lázeňských hotelů v okolí. Údajně prospívají při onemocněních srdce, poruchách centrálního nervového systému a zhoršené pohyblivosti. V Pamukkale se můžete ubytovat například v lázeňském hotelu Colossae Hotel – Thermal Resort nebo v Richmond Hotel Thermal.
- Další termální lázně naleznete v blízkosti města Sivas. Ty jsou ovšem více vzdálené od přímořských letovisek Turecké i Egejské riviéry. Místní sirnatá mineralizovaná pramenitá voda je doporučována lékaři při léčbě dermatologických chorob, hlavně lupénky. Na lázeňské procedury se v místě specializuje například středisko Sivas Thermal Fish Springs.
- V blízkosti města Dalyan na severozápadním pobřeží Turecka můžete navštívit Sultánské bahenní a termální lázně. Zdejší bahno má napomáhat k dosažení „věčného mládí“. Podle zdejšího podání pokud si vydatně natřete bahnem celé tělo, poté ho důkladně opláchnete a následně se krátce vykoupete v sirné lázni, omládne Vaše pokožka o deset let.
- Mezi klasické wellness procedury v Turecku patří lázeň hammam. Pokud na ni v nabídkách narazíte, měli byste vědět, že jde o několikahodinovou léčebnou kúru pro Vaše unavené tělo, jež je v Turecku velice oblíbená. Je to účinná kombinace relaxačních procedur, začínající saunou o teplotě kolem 60 oC, která zahřeje organismus. Odtud se přechází do páry a po důkladném prohřátí těla a otevření pórů pokožky přejdete na pokyn správce lázní do typické mramorové koupelny, kde se položíte na neustále polévanou mramorovou desku a jste důkladně omyti a jemně Vás promasírují. Teprve poté lze jít do odpočívárny, kde si můžete dopřát např. pleťovou masku. Nakonec se Vám dostane důkladné masáže celého těla olivovým olejem, který Vaše rozehřáté tělo absorbuje tak, že nebudete mít ani mastnou pokožku. Celá návštěva může trvat kolem 3 hodin a pokud o ni máte zájem, informujte se v místě své dovolené.
- Kromě termálních lázní najdete v Turecku také řadu thalassoterapeutických center využívajících léčebné účinky koncentrované teplé mořské vody a mořských řas. Účinně tato kúra působí proti stresu, podporuje relaxaci, pomáhá při boji proti stárnutí organismu a celulitidě. Thalassoterapie je doporučována také při nemocech oběhového ústrojí, potížích s dýchacími cestami, kožními problémy a chronických zánětech. Zavedené thalassoterapeutické centrum je např. součástí hotelu Gloria Golf Resort Hotel ve městě Belek, Sheraton Hotel Voyager a Turkiz Hotel v Antalyi. Thalassoterapie je ve wellness turistice významným trendem. Spa center zabývajících se touto metodou je mnohom více, než uvádíme, proto se o nejbližších střediscích informujte v místě svého ubytování.
Potápění
- Bohužel je třeba konstatovat, že Turecko není zrovna tím pravým místem pro potápěče. Šnorchl si nepochybně přibalit do svých kufrů můžete. Je pak jen otázkou štěstí, jestli se na pláži právě u Vašeho hotelu budou vyskytovat nějaké zvědavé rybičky. Když už tam jsou, tak jsou na lidi velice zvyklé.
- Dno je zde všude převážně písčité a jen místy jsou k vidění nějaké řasy a pár živočichů, kteří ovšem nestojí za zaplacení ponoru u některé z mnoha místních potápěčských škol. Nenechte se nachytat, opravdu je lepší jet za potápěním někam jinam a v Turecku si užít výletů a odpočinku.
- Vlastní vybavení si s sebou skutečně nevozte. Snad jen v případě, že byste věděli o nějakém zajímavém místě, které potom, prosíme, nezapomeňte poznamenat v hodnocení. Rádi si rozšíříme obzory!
Sport a zábava
- Do Turecka se jezdí především za sluncem a mořem. Pokud si ale budete chtít zpříjemnit dovolenou sportem, je pro Vás připraveno množství vodních atrakcí, jako jsou windsurfing, parasailing (let na padáku za člunem) nebo potápění. Oblíbeným sportem je také golf, tenis nebo squash.
- Za zábavou nemusíte daleko. Hotely nabízejí animační programy pro své klienty, které nicméně nejsou samozřejmě povinné. Můžete se ale za doprovodu tanečních skupin naučit třeba břišní tanec nebo si jen užívat hudby a vychutnat si přitom skleničku dobrého pití.
- Moře na Egejské riviéře nenabízí předlouhé pláže, ale voda zde
není špinavá a pláž příliš kamenitá. Břeh je pouze mírně svažitý,
vlny jsou neveliké, a proto se toto místo hodí i pro koupání s malými
dětmi. Vzduch tu je po většinu času ochlazován mořským vánkem, to
omezuje přílišnou vlhkost. Občas můžete na pláži najít ostřejší
kamínky, nezapomeňte tedy přibalit boty do vody. Důležité je také
sledovat vlajkovou signalizaci na plážích (zelená – bezpečné koupání,
žlutá – koupání na vlastní riziko, červená – zákaz vstupu
do vody).
- V okolí letoviska Bodrum bývá za nejlepší považována pláž
v zálivu Bitez.
- Pokud rádi vystřídáte koupání v přírodě se zábavou v akvaparku,
můžete zvolit Adaland Aquapark v městečku Aydin (viz
Google maps). Je plný rozmanitých vodních atrakcí a restaurací. Vstupné
pro dospělé je 20 €, pro děti (4 – 9 let) 13 €. Pro svou výhodnou
polohu je akvapark dobře dostupný z turistických středisek Bodrum,
Kusadasi, Marmaris i Antalya. Další informace získáte na http://www.adaland.com/.
Egejská riviéra
- Pro příjemné klimatické podmínky je tato oblast oblíbenou
prázdninovou destinací nejen zahraničních turistů, ale i místních
obyvatel. Rozprostírají se zde nádherné pláže se spoustou zeleně,
malebné zátoky s tyrkysově průzračným mořem a v pozadí horský masiv.
Tato oblast je známým centrem vodních sportů. Oblíbené jsou též různé
výlety do vnitrozemí za antickou kulturou nebo po okolních ostrovech,
tureckých i řeckých. Cesta lodí na ostrov Kos trvá půl hodiny, na Rhodos
dvě hodiny.
- Marmaris je známým tureckým letoviskem západního
pobřeží Turecka s jachtařským přístavem Netsel na břehu Egejského
moře, u široké zátoky lemované dlouhými písečnými plážemi,
s krásným panoramatem hor a zelených hájů. Ve starověku byl Marmaris
významnou zastávkou obchodní cesty vedoucí z Malé Asie do Egypta. Kolorit
města dokresluje labyrint úzkých uliček, spousta barů a restaurací,
pevnost s muzeem či bazar se svým karavanserajem. Marmaris nepatří mezi
právě levná letoviska, většina zdejších hotelů má čtyři nebo pět
hvězdiček. Přesto je o něj obrovský zájem. Jezdí se sem rekreovat
i movité turecké celebrity a ropní magnáti z Arabského poloostrova.
O Marmarisu se tvrdí, že se z něj v noci stává jedno z nejživějších
středisek v zemi. Za jeho předměstí je považováno letovisko
Icmeler, jež láká především překrásnými
písčitě-oblázkovými plážemi, které získaly i prestižní
ocenění – modrou vlajku. Toto místo doporučujeme všem, kteří chtějí
strávit relaxační dovolenou. Transfer z letiště v Dalamanu trvá cca
1 hodinu.
- Na rozhraní Egejské a Turecké riviery leží letovisko
Ölüdeniz (v překladu „mrtvé moře“). Jeho název
dokonale vystihuje pokojné, tiché a křišťálově čisté moře v této
oblasti. Na nádherné široké pláži, lemující toto středisko, se
střídají metry bílého písku s kamínky, často zde však bývá plno
lidí. Zdejší pláž je totiž jedna z nejvyhledávanějších a
nejhezčích v celém Turecku, a proto se sem stahují turisté i místní
z širokého okolí. Chcete-li si tento nádherný kus pobřeží Turecka
vychutnat ve větším klidu, vyhledejte raději pláž
Kidrak, která je 3 km východním směrem, nebo se přeplavte na
blízký ostrov sv. Mikuláše. Tuto oblast
vyhledávají i vyznavači paraglidingu.
- Stranou hlavního turistického ruchu, asi 14 km západně od Ölüdeniz,
se rozkládá menší, klidné letovisko Fethiye, které leží
na rozhraní Středozemního a Egejského moře. Je ideálním místem
odpočinku pro milovníky sportu, nejen toho vodního, ale díky příjemnému
větříku i třeba paraglidingu. Okolní příroda v podhůří Tauru
nabídne spoustu možností milovníkům turistiky. Ve staré části Fethiye
naleznete mnoho různých obchodů a překrásný přístav. Žijí zde
převážně místní obyvatelé. Novější Calis je turistickou oblastí, kde
je většina ubytovacích kapacit. Hlavní promenáda Calisu je centrem
nočního života, zábavy a nákupů, po celé délce ji kopíruje dlouhá,
písčitá pláž. Transfer z letiště v Dalamanu trvá cca 1 hod.
Možnosti výletů (více sekce Výlety):
- lodní výlety do okolí všech letovisek
- pohoří Taurus – jeep safari
- Pamukkale
- Bodrum
- poznávací zájezdy Orient Expressem Antalya
- Zelený kaňon – 3. největší přehrada v Turecku
- starověké město Olympos
- Reliéf Turecka je převážně hornatý. Největší centrální část zaujímá náhorní plošina zvaná Anatolie. Dosahuje výšky v průměru 900 – 1300 m a je často postihována zemětřeseními.
- Podél severního pobřeží se rozkládají Pontské hory s nejvyšším vrcholem Kockar (3937 m).
- Na západě se střídají nižší pohoří s hlubokými údolími řek a náplavovými nížinami.
- Jižní pobřeží tvoří tři hřebeny pohoří Taurus, jehož vrcholy přesahují 3000 m. Několik lokalit skalnatého pobřeží je hojně využíváno pro rafting.
- Ve východní, nejhornatější oblasti se nachází Araratská vysočina s nejvyšším vrcholem země, horou Ararat (5156 m n. m.). Výstup na horu je poměrně obtížný a je podmíněn udělením povolení ministerstvem cestovního ruchu v Ankaře.
- V západní, evropské části se rozkládá pohoří Východní Thrákie.
- Mezi řekami Eufrat a Tigris se rozprostírá Mezopotámská nížina.
- Severní břehy Turecka omývá Černé moře, západní břehy Egejské moře a na jihu se nachází Středozemní moře.
- Téměř na dohled od Bodrumu začíná ve Středozemním moři oblast řeckých ostrovů a ostrůvků, z nichž jsou nejznámější Kos, Rhodos, Samos a Kréta. Atény se nacházejí 300 km západně vzdušnou čarou, ostrov Kypr leží ve Středozemním moři 300 km jihovýchodním směrem.
- Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: řecké ostrovy Kos, Rhodos, Samos, Kréta či samotné hlavní město Atény, dále Severní Kypr a kyperská Larnaca a Paphos.
- Jediný pohled na mapu Turecka ihned ukáže, že jde o zemi převážně
hornatou. Ze všech stran je Anatolský poloostrov ohraničován horami. Pokud
chcete seriózně poznat přírodu Turecka, neměli byste vynechat
národní park Gorem v Kappadokii, i když je od
přímořských letovisek poměrně daleko. Leží v centrální části
Anatolské plošiny, ale výlet stojí za to. Díky podivuhodné lávové
krajině je světovou geologickou raritou. Vulkanická masa tu zvětrává do
působivých kuželů, hřibů, bran a věžiček. Každé údolí skrývá
nová překvapení, jako např. „Vílí komíny“ v údolí
Drevent nebo ojedinělé hřibovité útvary v údolí
Catalkaya.
- Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít bohatou nabídku
termálních a léčivých pramenů. Výběr je velký: rozhodnout se
lze mezi sirnatými prameny, termálními bahenními lázněmi a tradičními
termálními prameny. Většina z nich je v egejské a marmarské oblasti na
západě země. Určitě se vypravte do bělostného tureckého zázraku jménem
Pamukkale. Teplá minerální voda si tu razí cestu bílým
útesem a vytváří jezírka, stalaktity, terasy a jiné útvary, pro něž se
jen obtížně hledají názvy. Pamukkale leží v oblasti tektonického zlomu
a na povrch tu vyvěrá asi 35 °C teplá voda, obsahující rozpuštěný
vápenec. Právě ten se na asi 200m svahu usazuje a vytváří bělavé
přírodní krajky-travertin. Bohužel mnoho hotelů nad terasami využívá
termální vodu a plní jí své bazény, čímž odebírají hlavní zdroj
travertinových útvarů. Nedostatek vápníku se pak projevuje hnědnutím
sněhobílých polí. Léčivou moc zdejších termálních pramenů znali již
staří Římané. Na celý den je i výlet na horu Olympos.
Na jejím úpatí bylo již v helénském období založeno město, jehož
minulost je opředena mnohými mytickými příběhy. Dnes je celá hora
Olympos, včetně území starověkého města, ustanovena národním
parkem. Součástí parku je i ohňová stráň
Chiméra, z níž občas vyšlehne plamen, tzv. Hefaistův oheň.
Oblast je vhodná také ke sportovnímu vyžití, jako je například trekking,
horská cyklistika, jízda na kánoích či horolezectví. Pokud jste
dobrodružnější povahy, jeďte se podívat i do národního parku
Köprülü. Ten nabízí krásnou subtropickou přírodu ve stejnojmenném
kaňonu a možnost divokého raftingu na řece.
- Přímo v egejské oblasti ční vysoko nad Izmirským zálivem kdysi
aktivní sopka Spil (Sipylus), území je národním parkem
díky ojedinělým skalním útvarům. V oblasti je velmi bohatá flóra a snad
nejkrásnější ze všeho jsou divoké tulipány, které vždy na jaře doslova
obalí zdejší svahy. Díky blízkosti pobřeží a příznivým větrům je
oblast rájem parašutistů. V Modré laguně pláže
Ölüdeniz se nachází národní park, který zde byl založen
především k ochraně ojedinělého biosystému. Oblast
Fethiye není jen turistickou destinací, těží se tu
i minerály, především chrom, který se potom z místního
přístavu vyváží.
- Region Egejského moře a i přímo jeho pobřeží jsou dnes
nejdůležitější oblastí pěstování vinné révy.
V těchto oblastech, které vykazují více vlhkosti než suché vnitrozemí,
se vyrábí necelé dvě třetiny tureckých vín. Turecko je známé svým
hroznovým vínem a výrobou hrozinek, která spolkne okolo
95 % produkce hroznů. Pouze malý díl jde na výrobu alkoholu. Z toho okolo
25 % na destilaci čisté pálenky, známé pod názvem „raki“ (rakije),
která platí za turisticky nejoblíbenější nápoj a oblíbený alkoholický
nápoj tureckého obyvatelstva. V bezprostřední blízkosti pobřeží se
táhnou rozsáhlé pomerančové, citrusové a grapefruitové háje
i bavlníkové plantáže. Pěstují se také olivy, mandarinky, papriky,
vlašské ořechy, sezam, lískové ořechy, slunečnice a zelenina.
V podhorských oblastech se rozkládají jablečné sady. Z divoce rostoucích
rostlin stojí za zmínku a za pohled především divoké oleandry,
fíkovníky, borovice, jedlé kaštany nebo platany.
- Z hospodářských zvířat bezkonkurenčně vedou kozy, následují ovce,
osli, koně a skot, můžete se setkat i s velbloudem. Dodnes je zde chován
bourec morušový k výrobě hedvábí. Z divoce žijící fauny jsou tu
jeleni, mufloni, plameňáci, rysové i medvědi. Mezi zvláštnosti patří
vanská kočka – s čistě bílou srstí a odlišně zbarvenýma očima.
Jedno oko má modré, jedno zelené.
- Divoká řeka Dalaman nedaleko Marmarisu je vyhledávaná
pro bohaté možnosti, jež skýtá milovníkům raftingu.
|
Při filtrování selhala komunikace s databankou nabídek, zkuste to prosím za chvíli znovu.
