Lisabon

Cena vždy zahrnuje:

• letenky tam a zpět včetně letištních poplatků, bezpečnostních a palivových příplatků

Cena nezahrnuje:

• cestovní pojištění, pojištění proti storno, víza resp. turistické karty, náklady na povinné očkováním (pokud je vyžadováno), dopravu z místa bydliště do místa odletu

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: Očkování proti žluté zimnici se požaduje od osob starších 1 roku, které přijíždějí ze zemí s endemickým výskytem žluté zimnice. Očkování by mělo proběhnout nejméně 10 dní před vstupem do země.
• Doporučená očkování: V případě pobytu v místech s neznámou hygienickou úrovní se doporučuje očkování proti virové hepatitidě A, popř. B.

Celní předpisy ^

• Bezcelně je do Portugalska povoleno dovážet toto zboží k osobní spotřebě:
• cigarety (200 ks), alkohol nad 22 % (1 l) nebo alkohol pod 22 % (2 l), parfémy (50 ml) a osobní léky
• Předměty k osobní potřebě:
• osobní šperky, fotoaparáty, sportovní potřeby (i jízdní kola), lovecké zbraně s náboji, přenosné hudební nástroje, přenosné hudební přehrávače a televizní a rozhlasové přijímače, přenosné osobní počítače
• Celní deklarace tohoto zboží není nutná (je nutná pouze na výslovnou žádost celních orgánů v závislosti na druhu a množství zboží).
• Dovoz věcí (tiskovin, fotografií, písemností), které mohou být pro svůj charakter považovány za namířené proti oficiálním institucím, může být zakázán.
• Vyvážet se nesmějí výrobky neobchodní povahy v hodnotě nad 45 € u osob starších 15 let a nad 23 € u osob mladších 15 let, neautorizovaná vydání knih z fondu národního kulturního bohatství, esence k výrobě portugalských vín, zdraví škodlivé potraviny a léky.
• Dovoz platebních prostředků, šeků a kreditních karet určených pro pokrytí potřeb cizince není omezen.
• Zlato a drahé kovy se smějí dovážet pouze ve formě předmětů pro osobní potřebu. V případě zlatých mincí a jiné podoby zpracovaného zlata je nutné předchozí potvrzení centrální banky Banco de Portugal.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Velvyslanectví České republiky v Portugalsku
Embaixada da República Checa
Rua Pero de Alenquer, 14, Lisboa
1400–294

tel.: 00351/21/3010487, sekretariát – 00351/21/3001014 nebo 3001012, zlevněné volání z ústředí 99 113 99
fax: 00351/21/3010629
e-mail: czechembassylisbon@gmail.com
web: www.mzv.cz/lisbon

Vedoucí úřadu: JUDr. Ladislav ŠKEŘÍK
Funkce: velvyslanec
Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Portugalskou republiku

provozní hodiny úřadu: pondělí – pátek 8.00 – 16.30
úřední hodiny pro veřejnost: pondělí – pátek 9.00 – 12.00

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Portugalské republiky
Pevnostní 9, Praha 6
160 00

tel.: 257 311 230, 257 311 231
fax: 257 311 234
e-mail: embport@mbox.vol.cz
web: www.embportugal.cz

titulář J. E. p. Fernando DE CASTRO BRANDAO
funkce velvyslanec

Úřední hodiny 9.00 – 16.00 /Po – Pá/

Konzulární oddělení
Consular section
Pevnostní 9, Praha 6
160 00

tel.: 257 311 230, 257 311 231
fax: 257 311 234
Úřední hodiny 14.00 – 16.00 /Po, St, Pá/ a dále po předchozí domluvě

Vstupní víza ^

• Občanům České republiky stačí pro vstup do Portugalska pouze platný cestovní pas nebo občanský průkaz (ne s odděleným rohem), přičemž platnost cestovních dokladů musí trvat minimálně po dobu pobytu v Portugalsku.
• Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho držitele – dítě cestující společně s rodičem, který má pouze občanský průkaz, musí mít vlastní platný cestovní pas, i když je zapsané v občanském průkazu rodiče.
• Dítě cestující s rodičem, v jehož platném cestovním pasu je zapsáno, nepotřebuje pro vstup vlastní cestovní doklad. Dítě zapsané v pasu před 1. 9. 2006 takto může cestovat do věku 15 let, dítě zapsané v pasu po 1. 3. 2008 do 10 let.
• V Portugalsku je přihlašovací povinnost – ubytovací zařízení jsou povinna ohlásit pobyt cizince a adresu do 3 dnů. Pokud se cestovatel ubytuje privátně, je povinen se do 3 dnů dostavit na cizineckou policii.

Bezpečnost ^

• Portugalsko je v rámci Evropy bezpečnou zemí. Ve velkoměstech se však stále odehrává drobná kriminalita. Turisté by měli dávat pozor zejména na příruční zavazadla.
• Nejrozšířenější formou kriminality jsou kapesní krádeže a krádeže cenností z automobilů.
• Doporučuje se nosit spíše kreditní kartu či cestovní šeky než velkou hotovost a dále nevozit s sebou přebytečné doklady.

Doprava ^

• K řízení motorových vozidel v Portugalsku stačí platný řidičský průkaz ČR. Není třeba si obstarávat mezinárodní řidičský průkaz, ale je nutné mít s sebou tzv. zelenou kartu.
• Povolená rychlost v obci je 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 120 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• dopravní předpisy jsou podobné těm v ČR
• hodně se dbá na přednost zprava
• Ceny pohonných hmot v Evropě
• V odlehlých oblastech je četnost čerpacích stanic relativně malá, doporučuje se tedy natankovat plnou nádrž, kdykoli je to možné.

Místní doprava ^

• Z mezinárodního letiště v Lisabonu existuje mnoho možností, jak se dostat do centra města.
• Kromě taxi, shuttle busu a pronajatého vozidla je hlavní možností autobus. Na letiště zajíždí linka 91, cesta zabere asi 20 minut. Jízdenka stojí okolo 3 €. Tuto přepravu zajišťuje společnost Carris. Pokud lístek z letiště nevyhodíte, bude Vám platit ještě celý den na všechny autobusy, které zajišťuje společnost Carris. Základní jízdné po městě je okolo 1,50 €.
• Ve městě funguje také síť metra. Ta čítá 4 linky, které jsou propojeny s příměstskou vlakovou dopravou. Lístky jsou k dostání ve stáncích Carris, kompletní ceník tarifů naleznete na stránkách společnosti. Pro představu – jednodenní jízdenka stojí 3,70 €.
• Autobusovou síť doplňuje několik linek tramvaje. Zvlášť linka 28 projíždějící centrem stojí „za svezení“. Jízdenky na autobus a tramvaj se kupují u řidiče a stojí cca 1,50 €. Nevýhodou povrchové dopravy v Lisabonu jsou časté zácpy.
• Specialitou Lisabonu jsou tzv. výtahy, které obyvatelům města a turistům usnadňují život v kopcovitém městě.
• Taxi v Lisabonu není drahé a hodí se hlavně v nočních hodinách, kdy prakticky přestává fungovat hromadná doprava. Pokud v taxi jedou více než dvě osoby, je cena velice příznivá.
• Pokud se rozhodnete pronajmout si auto, počítejte s již zmíněnými častými zácpami. Cena se odvíjí od věku řidiče (kterému musí být více jak 21 let), době a délce pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách mezi 40 a 100 € na den. Využít můžete například služeb společností Europcar nebo Avis. Porovnejte, zda není výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Příjemnou možnost představuje pronájem kola, jsou zde dokonce pořádány túry okolím města. Jak kola, tak túry nabízí například společnost Bike Iberia.

Výlety ^

• Lisabon, hlavní město Portugalska, najdete při ústí řeky Tejo na jihozápadě země (viz Google maps). Jeho centrem je čtvrť Baixa, která vděčí za svou podobu markýzi de Pombal, jenž ji dal znovu postavit po ničivém zemětřesení před 250 lety. Prohlédněte si zejména Jeronýmův klášter, který je také na seznamu památek UNESCO. Další významnou historickou čtvrtí je Belém. Také tato čtvrť stojí za prohlídku, protože je zde asi největší koncentrace pamětihodností. Nevynechejte hlavně Belémskou věž a pomník Objevitelům. Nejstarší městskou čtvrtí je Alfama. Pokud sem zajdete, vyšplhejte se na některou z deseti věží hradu sv. Jiří (Castelo de São Jorge), odkud je nádherný výhled na celé město.
• V tomto hradě naleznete, kromě jiného, turistickou informační kancelář, kde Vám poradí, co dalšího je ve městě a okolí zajímavého. Možností je spousta, prohlédnout si můžete monumentální sochu Cristo-Rei (Krista krále), akvadukt Aqueduto das Águas Livres (16 km od centra města) nebo oficiální závodní okruh Moto GP v Estoril (asi 20 km od města, viz Google maps).
• V Lisabonu je samozřejmě možné navštívit některé z mnoha muzeí, jen výběrem třeba muzeum azulejo, muzeum kočárů s bohatou expozicí historických kočárů nebo Museu Calouste Gulbenkian. To poslední založil arménský obchodník a vystaveno je v něm orientální i klasické umění, renesanční obrazy vlámských i nizozemských mistrů i malby francouzských impresionistů.
• V blízkosti Lisabonu se dá vyrazit do města Sintra, chráněného organizací UNESCO pro zdejší romantickou architekturu. Město je jako z pohádky, nachází se v něm palác, někdejší letní rezidence portugalských králů, upoutá radnice nebo malebná zahrada u paláce Monserrate.
• Pokud zatoužíte po trochu delším výletě, můžete zvolit např. terasy Porta do Sol, což jsou velice pěkné zahrady ve městě Santarém (viz Google maps). Můžete zajet do středověkého kláštera Santa Maria de Alcobaça ve městě Alcobaça (viz Googlem maps), kde je pohřbeno několik portugalských králů. Nebo může Vaše cesta vést do malebného přímořského města Nazaré (viz Google maps), kde se lze nechat vyvézt lanovkou na 110 m vysoký skalní útes, odkud je možno prohlédnout si celé město i s dlouhou pláží. Nad útesem je staré město Sítio s poutním kostelem.

Jídlo a pití ^

• Portugalská kuchyně je v Evropě méně známá, ale je velice pestrá a zdravá. Jídelníček je bohatý na dary moře, čerstvé ovoce a zeleninu, oblíbené jsou také kozí a ovčí sýry, koření, česnek a olivový olej.

Speciality

• V Portugalsku se často servírují polévky, typická je např. polévka z korýšů nebo kapustová polévka. Národním jídlem je treska (bacalhau), která se upravuje na nespočetně způsobů. Ve vnitrozemí se konzumují spíše pokrmy z vepřového, jehněčího nebo telecího masa. Portugalci vyrábějí klobásy v různých variacích. Zkuste třeba ochutnat vinnou klobásu s hrozinkami. Mezi další specialitu patří espetada de vaca – hovězí na grilu v česnekové marinádě nebo sardinhas assadas – grilované sardinky.
• Po jídle nesmí na stole chybět dezert (sobremesa). Opravdu výtečný je tart de natas – smetanový dort nebo pastel de nata – košíček plněný smetanovo-vaječným krémem.
• Velice oblíbeným nápojem je káva, která se pije hodně sladká a může se dochutit dobrým likérem nebo skořicí. Portugalská vína jsou proslavená po celém světě. Pěstují se ve 47 vinařských oblastech, nejznámější z nich je portské víno a Madeira. Z místního vína se také vyrábí pálenka agurdente.

Restaurace

• Portugalci žijí bujarým nočním životem – proto vstávají později a oběd mívají kolem 14. hodiny. Večeři podávají nejdříve ve 20 hodin. Pokud se chcete levně najíst, navštivte místní podnik tasca neboli taverna. Levné menu dostanete také v casa de pasto. Čerstvé ryby si můžete objednat především v podniku marisqueira a pokrmy na roštu dostanete v podniku churrasqueira. Na pivo si zajděte do cervejarias a tradiční speciality naleznete v pausadas. Ceny v restauracích jsou dost podobné jako u nás, ale v oblasti Algarve je vše dražší.

Náboženství a tradice ^

• Náboženské složení v Portugalsku: katolíci (97 %), bez vyznání (2 %), zbytek tvoří protestanti různých denominací, muslimové, hinduisté a nepatrná židovská komunita

• Státní svátky

  Nový rok – 1. leden

  Velký pátek – pohyblivý svátek (březen – duben)

  Den svobody – 25. duben (výročí tzv. karafiátové revoluce 1974)

  Svátek práce – 1. květen

  Den Portugalska – 10. červen

  Boží tělo – pohyblivý svátek (červen)

  Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpen

  Vyhlášení republiky – 5. říjen

  Svátek Všech svatých – 1. listopad

  Obnovení nezávislosti – 1. prosinec

  Neposkvrněné početí – 8. prosinec

  Vánoce – 25. prosinec

• Mimo národních svátků je třeba počítat s tím, že v Portugalsku existují i svátky regionální a městské (např. v Lisabonu 12. 6. – sv. Antonín; v Portu 24. 6. – sv. Jan)

• Náboženská a posvátná místa v Lisabonu
  • katedrála Sé de Lisboa (Igreja de Santa Maria Maior)
  • renesanční kostel São Vicente de Fora (sv. Vincenta za hradbami)
  • kaple sv. Antonína, klášter Mosteiro dos Jerónimos (klášter sv. Jeronýma)

Historie - Kultura ^

Historie Portugalska

Prvním známým etnikem obývajícím území dnešního Portugalska byli Lusitánové, jichž se Portugalci cítí být přímými potomky a kteří se v oblasti usadili v prvním tisíciletí před naším letopočtem.

V období druhého století před Kristem je portugalské území cílem římských výbojů a v prvním století před naším letopočtem se stává římskou provincií jménem Lusitania. Za Římanů zažívá oblast období prosperity, jsou zakládána mnohá města. Dědictvím z římské doby je portugalský jazyk mající původ v latině, pěstování vinné révy a z té doby pochází také název dnešního státu. Cale, jméno obydleného území při ústí řeky Douro, Římané specifikovali jako přístav – Portus Cale.

Za pozdějšího období, kdy území zaplavovaly v 5. a 6. století germánské kmeny, zejména Svébové a Visigóti, si noví obyvatelé název přizpůsobili na Portucale, z toho se později stalo Portugale. Označení přístavu pak bylo vztaženo na moderní město stojící na místě původního Cale – Porto – a také na slavné víno zdejší provenience. Další invazí byla ta maurská, která potkala Pyrenejský poloostrov po roce 711.

S koncem maurské okupace a obdobím reconquisty je spojeno také zformování nezávislého portugalského státu. První portugalský stát vznikl již roku 868, počátky portugalské samostatnosti jsou pak spjaty s osobou Afonsa Henriquese a bitvami: u São Mamede roku 1128, po níž se Afonso prohlásil knížetem portugalským a ve které hájil nezávislost země na sousedních státech, a u Ourique 1139, kde porazil Maury a byl prohlášen portugalským králem Afonsem I. Jako krále jej (a tím pádem Portugalsko jako samostatný státní útvar) uznali roku 1143 okolní představitelé světské moci a roku 1179 papež. Definitivně bylo portugalské území znovudobyto z maurských rukou roku 1249, kdy byla získána oblast Algarve v jižním cípu Portugalska, kde se arabský vliv projevil nejvýrazněji.

Roku 1255 se Lisabon stává hlavním portugalským městem pro svou centrální pozici, roku 1290 zde byla založena první portugalská univerzita, později přestěhovaná do Coimbry. V té době také Portugalsko získává své hranice, po staletí překvapivě neměnné. Neuvěřitelnou trvalost prokázalo také spojenectví s Anglií, datující se od Windsorské dohody z roku 1386. Třebaže aliance těchto dvou zemí prošla mnoha kolizemi, je to nejdelší diplomatické spojenectví v historii (představitelé obou států se na ně se vší vážností odvolávali i ve 20. století).

V té době také Portugalsku vzchází zlatý věk – nejdříve období objevů, vystřídané následným obdobím koloniální říše. Objevy, nepředstavitelné bez klíčové podpory moudrých panovníků, jako byl Jindřich Mořeplavec (později v jeho díle pokračoval např. mimořádný panovník Jan II.), jenž objevitele opatřoval nejlepšími dostupnými mapami a plavidly, byly započaty dobytím bohatého obchodního města Ceuta v severní Africe roku 1415. Z objevů můžeme dále jmenovat Madeiru (1419) a Azorské ostrovy (1427), jež Portugalsku zůstaly dodnes. Kolumbův plán na dosažení Indie po moři plavbou na západ Portugalci odmítli (tušili snad, že taková cesta je výrazně delší než plavba východním směrem?), roku 1497 Bartolomeu Dias obeplul Mys Dobré naděje, a otevřel tak cestu do Indie kolem afrického kontinentu, kam pak doplouvá Vasco de Gama 1498. Brazílii objevuje Portugalec Pedro Cabral roku 1500. O dobývání asijského území se pak dále zasloužil Afonso de Albuquerque. První pokus o plavbu kolem světa vykonal Fernão de Magalhães. Portugalsko se tak stává jednou ze světových velmocí, jejíž důležitost se nezakládá ani tak na uplatňování moci na politické mapě Evropy, ale na zámořských državách v Jižní Americe, Africe a Asii (Portugalci dospěli až na Dálný východ, na území dnešní Indonésie, Číny a Japonska). Portugalsko tehdy dominovalo v jižním Atlantiku a v Indickém oceánu, měřit se s ním mohly jen státy jako Anglie, Francie nebo Španělsko (se kterým si roku 1494 dohodou z Tordesillas dokonce „rozdělilo svět“, kdy západní polokoule patřila Španělsku a východní Portugalsku). Portugalsko rozeselo po svých koloniích řadu obchodních center, kvetl zejména obchod s otroky a kořením.

Postupně se však dostavoval úpadek, na konci 70. let 16. století se portugalský trůn uvolňuje a dosedá na něj španělský král Filip II. (roku 1580 jako portugalský král Filip I.). Celý Pyrenejský poloostrov je tak spojen v jednu říši personální unií (Iberská unie). Portugalsko, jehož samostatné postavení je zpočátku uznáváno, se však postupně stává téměř španělskou provincií, je stavěno ve vleku Španělska proti dřívějšímu spojenci Anglii. Koloniální soupeři Portugalska, Anglie a Holandsko, si ostatně v této době začínají dělat zálusk na portugalská zámořská území.

K opětovnému ustavení samostatného Portugalska došlo až roku 1640. Vývoj v Portugalsku se pak začal zpožďovat oproti vývoji jiných zemí. Významnou osobností, jež se to pokusila zvrátit, byl Sebastião de Melo, markýz de Pombal. Ve svých rukou soustředil postupně čím dál větší moc, tvrdě stíhal své oponenty, ale zároveň se snažil zavádět osvícenské zásady do mnoha oblastí veřejného života (např. školství). V hospodářství se zhlédnul v merkantilis­tických zásadách, zakládal společnosti a cechy specializované na konkrétní odvětví výroby, vymezil přesně kraj, kde se pěstuje portské víno, kontroloval i kvalitu vína. Po děsivé události moderních dějin Portugalska, zemětřesení v Lisabonu 1. listopadu 1755, jež dosahovalo síly 9. stupně Richterovy škály a zanechalo po sobě spoušť v podobě tisíců mrtvých a téměř zcela zničeného města, se zasloužil o to, aby město bylo bleskurychle rekonstruováno (již za necelý rok byl patrný velký pokrok), a to tak, aby odolalo dalšímu zemětřesení.

Francouzská vojska, jež vtrhla do Portugalska za Napoleona roku 1807, se podařilo vyhnat s pomocí tradičních spojenců Britů 1811. Portugalská královská rodina tehdy prchla do Brazílie a Rio de Janeiro se stalo na krátký čas hlavním městem Portugalska (1808 – 1821). Další těžká rána přišla vzápětí, kdy Brazílie roku 1822 vyhlásila nezávislost. Portugalsko tak ztratilo svou největší kolonii. V průběhu 19. století dále postupně přicházelo o území v Jižní Americe a Asii. Tento smutný úpadek byl provázen i politickým marasmem v podobě neschopných a úplatných vlád, nestabilní ekonomické situace.

Na počátku 20. století se k tomu přidaly nepokoje a několik politických atentátů. Za této situace byla roku 1910 zrušena monarchie a nastolena republika. Ke zlepšení situace to však nevedlo, politický chaos pokračoval (v období 1910 – 1926 se vystřídalo u moci několik desítek vlád!), státní hospodářství se potácelo na pokraji bankrotu (problémy se ještě zvětšily portugalským vstupem do 1. světové války roku 1916 po boku britských spojenců). Jako i v jiných zemích meziválečné Evropy to vedlo k převratu a ustavení pravicové diktatury (roku 1926).

V jedné z nejdelších evropských diktatur pak zaujal klíčové postavení původně ministr financí Antonio de Oliveira Salazar (od r. 1932 přeseda vlády). Ten nastolil tzv. Estado Novo, autoritativní stát inspirovaný Mussoliniho fašistickou Itálií. Salazarovi se podařilo stabilizovat veřejné účty, ale tvrdě potlačoval opozici, nastolil cenzuru, využíval tajnou policii. Navzdory svému obdivu k Mussolinimu a podpoře sousední frankistické diktatury ve Španělsku zachoval Salazar za druhé světové války neutralitu Portugalska a později umožnil Spojencům vytvořit na portugalských územích námořní a letecké základny (učinil tak s vědomím starých portugalsko-anglických závazků i pod tlakem Spojenců). Portugalsko se také stalo posledním útočištěm uprchlíků z Evropy před útěkem do Spojených států. Po válce doma Salazarův tuhý režim nijak nepolevoval. V zahraniční politice sice nebyl zcela izolován  – Portugalsko je zakládajícím členem organizací NATO, OECD a ESVO (Evropské sdružení volného obchodu) – do ústraní se ale dostával svým odmítavým postojem k dekolonizaci. V portugalských koloniích propukaly boje za nezávislost a Portugalsko bylo nuceno pacifikovat několik takových hnutí, což si žádalo značné finanční prostředky. Roku 1961 ztratila země svá území na Indickém subkontinentě, africká území (Angola, Mosambik, Francouzská Guinea) za svou nezávislost bojovala. Roku 1968 Salazara vystřídal Marcelo Caetano. Řešil ekonomické problémy, ale politické uvolňování bylo jen nepatrné.

V dubnu 1974 konečně došlo k pokojné karafiátové revoluci (pojmenované podle květů tehdejšího ročního období, jimiž si povstalci „ozdobili“ zbraně) a později k přechodu k demokracii. Portugalsko předává svá zámořská území, nejdříve v Africe, roku 1999 oblast Macaa Číně, naposledy formálně uznává nezávislost Východního Timoru roku 2002. Postupně je dosaženo větší politické stability, roku 1986 vstupuje země do dnešní Evropské unie (významnou postavou v tomto dění byl tehdejší portugalský předseda vlády Mário Soares). Portugalsku se postupně daří přilákat zahraniční investice. Přestože patří k ekonomicky slabším zemím západní Evropy, v žebříčku zemí podle kvality života se umisťuje na lichotivých pozicích.

Kultura Portugalska

Portugalská kultura se rozvíjí už od počátku našeho letopočtu. Za tu dobu prodělala mnoho proměn a nechávala se ovlivňovat kulturami jiných zemí, evropských i zámořských, s nimiž Portugalsko pěstovalo obchodní styky.

Jedinečným portugalským rysem je užívání kachličkové výzdoby (azulejos – jméno pochází z arabštiny, samotné kachličky přivezli na Pyrenejský poloostrov Maurové) v architektuře. Azulejos jsou stálým výtvarným prvkem místní architektury, adaptujícím se bez obtíží vždy na další a další výtvarné směry, jak je přinášejí staletí. S těmito dlaždicemi se v Portugalsku setkáme v interiérech i na vnější výzdobě nejrůznějších staveb – domů, paláců, kostelů, vlakových nádraží i stanic metra. Keramická fasádová výzdoba může být sestavena z dlaždiček jednotného vzoru, tvořit složitější ornamenty nebo dokonce vytvářet obrazy slavných osobností či okamžiků portugalských dějin. Vedle tohoto vznešeného poslání však mají i funkci praktickou – v parnech vhodně upravují teplotu uvnitř staveb.

V hudbě má dlouhou historii tradiční žánr fado – tesklivý, zádumčivý zpěv vypravující za doprovodu kytary nejčastěji o tématech, jako jsou nešťastná láska, odloučení, zármutek. Fado rozhodně není mrtvým nebo ustrnulým žánrem – za Salazarovy diktatury v druhé polovině 20. století do něj jeho interpreti vkládali svůj odpor vůči režimu a další zpěváci přinášejí svůj nový, moderní pohled na tyto skladby, kterým získávají posluchače i v zahraničí. Nejslavnější zpěvačkou fado byla jistě Amália Rodrigues („královna fado“). Mariza je velmi známá „fadista“ současnosti.

Ve světě asi nejslavnějším portugalským literátem je lisabonský rodák Luís de Camões, tvůrce portugalského eposu Lusovci. Lusovci jsou srovnáváni s klasickými eposy Homéra, Vergiliovou Aeneidou či Dantovou Božskou komedií. Vznosné vlastenecké dílo podává velkolepou dikcí portugalské dějiny, oslavuje velké národní postavy a objevné cesty. K výjimečnosti eposu přispívá legenda spojená s jeho vznikem – Camões, který v té době sloužil jako voják v jihovýchodní Asii, kam se dostal v důsledku konfliktů, jež míval s urozenými, prý po ztroskotání lodi zachránil nedokončený rukopis svého díla tak, že plaval a držel ho přitom nad hladinou. Camõesův úmrtní den, 10. červen, kdy roku 1580 velký portugalský básník zemřel, byl vyhlášen Dnem Portugalska.

Fernando Pessoa je moderní postavou portugalské poezie, známou pro psaní pod různými heteronymy (kdy mění nejen jméno „autora“ básní, ale i styl a smýšlení jejich tvůrce).

Portugalský prozaik a dramatik José Saramago, jenž skrze fantaskní zápletky nahlíží problémy lidské existence, získal roku 1998 Nobelovu cenu.

Jedinečnou osobností portugalské kinematografie je režisér Manoel de Oliveira, tvořící ještě ve svých 100 letech další filmy – je tak nejstarším stále tvořícím režisérem (jeho kariéra začala již roku 1931!).

Historie Lisabonu

Prvními osadníky oblasti Lisabonu byli zřejmě Iberové. Z jiných etnik byly významné jejich styky s Féničany, Kartaginci a Řeky. Féničané také dali městu jeho jméno – původně Allis Ubbo („bezpečný přístav“). Řecká forma Olissipo pak zavdala příčiny ke spojování města lidovou etymologií se slavným antickým rekem Odysseem, jenž prý město založil.

Římané město dobyli na Kartagincích roku 205 př. n. l. a nazvali je Felicitas Julia (latinizovaně původní jméno vypadalo Olissipona). Přináležení k velké říši mělo svůj přínos v podobě spojení s jinými důležitými městy na Pyrenejském poloostrově a v kvetoucím obchodu (obchodovalo se především se solí, vínem, rybami a koňmi).

Římany vystřídaly v období 5. – 8. stol. germánské kmeny a ve druhém desetiletí 8. stol. přicházejí Maurové, kteří pak město drželi čtyři a půl století. Za jejich vlády Lisabon roste, jsou budovány mešity, domy a hradby. Maurské stopy nese především lisabonská čtvrť Alfame.

Významným datem je pak znovuzískání města portugalským králem Afonsem I. roku 1147. O sto let později, roku 1255 se Lisabon jako přirozené centrum a výhodně situovaný přístav stává hlavním městem Portugalska. Univerzita je v Lisabonu založena roku 1290, později je však přesunuta do Coimbry (a v Lisabonu je pak univerzita znovu ustavena až roku 1911).

Největší rozkvět zaznamenal Lisabon – stejně jako celé Portugalsko – v době koloniálního rozmachu (jehož byl právě Lisabon takříkajíc odrazovým můstkem), především v 16. století. Město se stává jedním z nejdůležitějších světových obchodních center, skutečnost zámořské velmoci se odráží ve stavbách manuelinského slohu (podle krále Manuela I., který vládl 1495 – 1521), vysoce zdobného stylu využívajícího mořských motivů (perel, mušlí) či motivů exotické vegetace z dobytých území. Příklady takových staveb jsou klášter svatého Jeronýma nebo Belémská věž.

Útlum zažívá město v období spojení Španělska a Portugalska v Iberské unii, ale největší rána přišla v 18. století – jedno z největších zemětřesení v historii. Došlo k němu dopoledne 1. listopadu 1755, trvalo jen několik minut. Podle dnešních přepočtů dosahovalo 9. stupně Richterovy stupnice a mělo apokalyptické dopady. Co nezničilo zemětřesení, bylo smeteno vlnami tsunami nebo stráveno následným požárem, který řádil několik dní. Lidských obětí bylo několik desítek tisíc, naprostá většina budov v Lisabonu byla zbořena. Z dalších portugalských oblastí bylo nejvíce postiženo jižní Algarve, otřesy bylo cítit až na britských ostrovech, vlny tsunami postihly i pobřeží severní Afriky. Kulturní ztráty zahrnovaly kromě poničení významných staveb včetně královského paláce (sama královská rodina jako zázrakem přežila, neboť si vyjela z města ven) zničení královské knihovny se 70 000 svazky, ztrátu stovek uměleckých děl (mj. obrazů Tiziana, Rubense, Caravaggia) i královských archivů s cennými svědectvími o objevitelských cestách. Katastrofa tehdy poděsila celou Evropu, objevovaly se hlasy hovořící o nepochopitelném božím hněvu proti hlavnímu městu hluboce věřící země, štědře podporující církev (nadto pohroma přišla na významný katolický svátek Všech svatých – jim zasvěcená veřejná nemocnice shořela, stovky jejích pacientů uhořely – a byly při ní zničeny téměř všechny kostely). Reagovali i filozofové – zejména Voltaire svou kritikou optimismu, Rousseaua zase utvrdila v jeho odporu k civilizaci a nostalgii po životě v přírodě, Kant se rovněž událostí zabýval. Zemětřesení ale zapůsobilo také jako vzpruha – činorodý markýz de Pombal se okamžitě zasadil o odstraňování následků a rekonstrukci města (doslova řekl, že „mrtvé je třeba pohřbít a živé nasytit“). Ve vyhladovělém městě, kde se začínal vyskytovat kanibalismus, dal stavět šibenice jako prevenci proti rabování, mrtvé dal – aby zabránil nákaze – pohřbívat do moře, armáda bránila těm, kteří byli schopni se podílet na obnově, v útěku z města. Město vystavěl znovu (čtvrť Baixa Pombalina). Aby prověřil odolnost nových staveb vůči další pohromě, dal nejdříve postavit dřevěné modely, kolem nichž pochodovalo vojsko simulující zemětřesení. Pro novou výstavbu byly typické široké, rovné třídy a velká náměstí. Později byl nový Lisabon vzorem i pro jiné moderní metropole, ale ve své době to budilo údiv („jednou budou malé“, vyslovil se k překvapivé šíři ulic Pombal). Událost také vedla ke zrodu seizmologie, jednak díky zájmu, jejž zemětřesení vzbudilo, jednak detailním popsáním průběhu a následků události (markýz de Pombal rozeslal do všech farností v zemi dotazníky s otázkami na zemětřesení a jeho následky, ale také na chování živočichů, protože bylo vypozorováno, že zvířata se před katastrofou stahovala do výše položených míst).

V dalších desetiletích byla portugalská metropole dějištěm zásadních událostí v historii země, výjimečná byla její role jednoho z mála otevřených evropských přístavů na pobřeží Atlantiku za druhé světové války, kdy Lisabon sloužil jako brána do bezpečí ve Spojených státech. V posledních letech portugalské hlavní město hostilo několik úspěšných událostí světového nebo alespoň evropského významu (mj. Expo '98), což podnítilo vznik dalších moderních staveb včetně mostu Vasca de Gamy přes řeku Tajo, který je nejdelším v Evropě.

Jak se domluvit ^

• Úředním jazykem v Portugalsku je portugalština. Přistěhovalci z Afriky mluví tzv. crioulo, což je směs původních jazyků afrických zemí a portugalštiny.
• Bez problémů se domluvíte také anglicky, španělsky, francouzsky nebo německy.

Obyvatelstvo ^

• V Portugalsku žije 10 102 022 obyvatel. Dříve se většinou Portugalci stěhovali do zemí s vyšší životní úrovní. Dnes je tomu naopak – Portugalsko se stává jednou z cílových zemí přistěhovalců.
• Dnešní Portugalsko můžeme rozdělit do dvou nejvíce osídlených zón. První zóna je v těsné blízkosti metropolí, jako jsou Lisabon nebo Porto. Druhou zónou je pak pobřeží na sever od Teja a Lisabonu. Naopak k nejméně osídleným oblastem patří hornaté vnitrozemí.
• Největším městem je Lisabon. Žije zde 850 000 obyvatel.
• Národnostní složení: Portugalci (99 %).

Spropitné ^

• V portugalských restauracích se nechává většinou spropitné ve výši 10 – 15 %. Pozor, malé mince (2 nebo 5 centů) jsou pro většinu číšníků urážlivé.
• Taxikáři si ceny rovnou zaokrouhlují, dobrovolné spropitné se pohybuje mezi 5 – 10 %.

Co nakoupit? ^

• Při návštěvě Portugalska jistě přemýšlíte, co je pro tuto zemi typické a čím Vaše blízké potěšit. Máme tu pro Vás několik vhodných tipů.
• Asi nejoblíbenějším suvenýrem z Portugalska je světoznámé portské víno. Ochutnat je můžete přímo v továrnách, odkud tato značka pochází. Nenajdete je ale přímo v Portu, jak by se dalo předpokládat, ale v sousedním městě Vila Nova de Gaia.
• Dlouholetou tradici má výroba keramiky. Typické jsou zejména azulejos, což jsou malované kachle a dlaždice, které tvoří výzdobu kostelů, sálů i obytných domů. Tradiční porcelán zakoupíte levně v řemeslnické dílně ve zdejších vesnicích.
• Mezi další typické suvenýry, jež Vám budou připomínat Vaši dovolenou, patří různé krajky a výšivky, proutěné a dřevěné výrobky či zlato a stříbro. Můžete se také setkat se zpracováním korku v různých podobách.
• Ceny výrobků jsou srovnatelné s našimi, nejlépe se nakupuje na tržištích, kde seženete řemeslnické výrobky za příznivé ceny.

Orientační ceny ^

• Pivo stojí od 0,60 € do 1,50 €; v restauraci zaplatíte 2 i 3 €
• Za láhev coly (nealkoholického nápoje) dáte přibližně 1,50 €
• Kávu si dáte za cenu do 1 eura (0,40 – 0,80 €)
• Láhev vody stojí necelé 1 euro
• Cena mléka je 0,50 až 0,80 €
• Chléb je k mání za 0,70 – 1 €
• Kilogram ovoce přijde na zhruba 1 euro
• Vstupné do muzeí a galerií bývá v rozmezí 2 – 5 € (velmi často 4 eura)
• Chcete-li se podívat na býčí zápasy, zaplatíte od 10 eur až po několik desítek eur za osobu (záleží na aréně a účinkujících)
• Večer s fadem a večeří vyjde na 30 – 70 €
• 1 kilometr jízdy si taxislužby účtují za cca 1 €
• Pronájem lehátka a slunečníku stojí od 5 € na den

Obchody a tržiště ^

• Pokud se hodláte vydat v Portugalsku na nákupy, nepřekvapí Vás nijak ceny zboží, které jsou dosti podobné cenám u nás. Možnosti nákupů budete mít jak v klasických kamenných obchodech a moderních obchodních centrech, tak i na trzích nebo stáncích se zemědělskými produkty podél silnic. Nejlevnější nabídka je v supermarketech nebo obchodních řetězcích Pingo Doce. V Lisabonu se setkáte s významnými obchodními centry jako např. Centro Comercial Colombo s více než 500 obchody a restauracemi.
• Součástí běžného života Portugalců jsou nákupy na trzích, pořádané většinou na hlavních náměstích. Nabídka je opravdu široká – od potravin, ovoce a zeleniny přes oblečení, suvenýry a řemeslné výrobky až po starožitnosti. Trhy jsou často specializované na určitý druh zboží a konají se většinou jedno dopoledne v týdnu. Na trzích je běžné smlouvat, ale jen mírně. Nejznámější trh se koná každý čtvrtek ve městě Barcelos.
• Běžná otevírací doba obchodů je od 9 do 19 hodin, ve velkých městech zavírají až kolem 23. hodiny, malé obchody dodržují polední siestu od 13 do 15 hodin. V neděli mají obchody zavřeno. Výjimkou jsou nákupní centra a některé supermarkety.

Peníze ^

• Před zavedením jednotné evropské měny euro se zde platilo měnou zvanou escudo.
• Peníze lze vyměnit či rozměnit ve směnárnách, hotelech či bankách. Provozní hodiny jsou od 8.30 do 15 hodin. Větší pobočky v rekreačních oblastech končí až v 18 hodin. O víkendu bývá v bankách zavřeno.
• Na kartu lze vybrat hotovost v bankovních automatech MB – Multibanco, které se nacházejí u většiny bank. Také je možné využít tzv. eurošeků, za něž Vám bude vydána hotovost. Poplatky za výměnu bývají vysoké. Běžně lze platit také platebními kartami jako MasterCard, Visa, nebo American express.
• Aktuální kurz eura

Co vzít s sebou ^

• Do Portugalska si vezměte pohodlné oblečení. Záleží také na tom, kam míříte. K turistice a návštěvě měst je vhodná kvalitní obuv a sportovní oblečení. Pokud chcete dovolenou trávit u moře, bude se Vám hodit vzdušné letní oblečení. Nezapomeňte plavky, krém na opalování s dostatečným ochranným faktorem, sluneční brýle a pokrývku hlavy. U skalnatých pobřeží se mohou nacházet mořští ježci, vezměte si proto boty do vody. Na večeři do hotelu je vhodné obléct si slušné oblečení – pánové dlouhé kalhoty a dámy letní šaty nebo sukni. Také do katolických kostelů byste měli mít zahalená ramena a dlouhé kalhoty nebo sukni.
• Do kufru ještě přibalte repelent – ten se může kdykoliv hodit. Lékárnička se základními léky také není na škodu.

Počasí a kdy jet ^

• Lisabon má jedno z nejmírnějších podnebí z evropských měst. Léto je teplé a zimy velmi mírné. Stejně jako v celém Portugalsku je zde velké množství slunečního svitu a přibližně sto deštivých dnů v roce. Hlavní sezona je od května do října.
• Léto je obdobím slunce – neschová se plných 12 hodin. Teploty vzduchu v polovině léta dosahují 28 ^oC, ale pokud je bezvětří, mohou vystoupat i nad 30 ^oC. Díky poloze u pobřeží jsou horka mírněna brízou vanoucí od moře. Srážky jsou velmi nízké, nejsušší je červenec a srpen. Moře je chladnější než v uzavřeném Středomoří, a to díky studenému Atlantiku (i v parném létě jen okolo 20 ^oC).Vlhkost vzduchu je 55 – 60 %.
• Zimy jsou v Lisabonu velice mírné, hlavně díky vlivu Golfského proudu. Maxima průměrných teplot se pohybují okolo 20 ^oC, málokdy klesnou teploty pod 15 ^oC. Délka slunečního svitu je 5 – 7 hodin denně. Vůbec nejdeštivějším obdobím je prosinec až únor. Můžete očekávat i občasné sychravé a větrné počasí, se sněhem se však ve městě setkáte zřídka. Moře má jen 15 – 16 ^oC. Vlhkost stoupá nad 75 %.
• Příjemným obdobím je jaro, teplotní maxima se už mohou vyšplhat přes 20 °C a je hodně slunce. Počasí přeje ale více výletům než koupání, moře se totiž otepluje pomalu. Podzim je deštivější, ale teplotní maxima se mohou blížit (hlavně v září) 26 °C.
• Vzácné jsou extrémy počasí, občas proudění od Atlantiku přinese silné bouře, občas je velice deštivo a větrno – to je pak pobřeží ohrožováno poměrně vysokými vlnami.
• Kvůli větrnému počasí je tato oblast vyhledávána surfaři.

Rady na cestu ^

• Portugalci jsou obvykle velmi vstřícní a milí lidé, kteří nemají příliš naspěch, rádi posedí u oběda a žijí nočním životem, jako ostatní obyvatelé Středomoří. Portugalsko je silně katolická země, do kostelů je tedy vhodné vstupovat se zahalenými rameny a koleny, na plážích jihu země by se dámy zase neměly slunit bez horního dílu plavek.
• Výrazná je portugalská zdvořilost, a jelikož Portugalci budou s povděkem kvitovat každý pokus o projev v jejich mateřštině, uvádíme zde několik základních výrazů běžného zdvořilého styku: Bom dia (Dobrý den), Boa tarde (Dobré odpoledne), Boa noite (Dobrou noc), senhor (pán/pane), senhora (paní), por favor (prosím – při žádání), desculpe (omlouvám se/promiňte), muito obrigado/obrigada (mnohokrát děkuji). Když se v Portugalsku zdraví dvě ženy nebo přátelé a známí, je běžné, že si dají přátelský polibek na obě tváře.
• Z témat, o nichž je třeba se vyjadřovat citlivěji, jsou to zejména ta, jež se dotýkají rivality obou států Pyrenejského poloostrova – Španělska a Portugalska.

Elektřina, zásuvky ^

• Elektrické napětí je dle evropské normy 220 V.

Internet ^

• Dostupnost internetu v Portugalsku odpovídá úrovni vyspělých evropských zemí.
• Internetové kavárny jsou ve velkých městech a letoviscích časté. Ceny se pohybují okolo 2 – 3 € za hodinu, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi. I na ulici větších měst se lze dost často připojit k internetu přes zabezpečené i nezabezpečené přístupové body.
• Některé hotely nabízejí možnost internetového připojení po dobu pobytu zdarma.

Telefon ^

• Mobilní operátoři Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone poskytují do Portugalska roaming. Pokrytí signálem je prakticky všude.
• Telefonní čísla v Portugalsku jsou devítimístná. Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Portugalska, je nutné zadat předvolbu +351.
• Zavolat si v zemi můžete z telefonních budek, které jsou na mince nebo na karty. Telefonní kartu je možné zakoupit na poště či v novinových stáncích za cenu 2,50 – 10 €.
• Levněji Vás vyjde volání uskutečněné v době mezi 21. a 9. hodinou, o víkendech a o svátcích.
• Pro mobilní telefony je možnost zakoupení portugalské SIM karty.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefónica O2
• T-Mobile
• Vodafone

Koupání a pláže ^

• V Portugalsku se liší pláže na jihu a na západě země.
• Na jihu v okolí města Faro je členité pobřeží, kde se střídají kamenité útesy s písčitými plážemi v zátokách. Moře je zde o něco teplejší. Navštívit můžete např. pláž Praia de Rocha nebo Ponta de Piedade.
• Na západě a severu Portugalska jsou pláže, jež se pozvolna svažují do vody. Pozor si zde dejte na velké vlny, které mohou mít i v mělčích vodách velikou sílu.
• Je velice důležité věnovat pozornost vlajkové signalizaci na plážích (zelená – bezpečné koupání, žlutá – koupání na vlastní riziko, červená – vstup do vody přísně zakázán). Doporučujeme přibalit obuv do vody.
• Pokud jste milovníci vodních atrakcí, nenechte si ujít návštěvu Aqualandu Algarve v městečku Alcantarilha (viz Google maps). Vstupné do akvaparku je pro dospělé 19,50 €, pro děti (4 – 12 let) 15 €.
• Také poblíž městečka Lagoa (viz Google maps) naleznete akvapark. Jmenuje se Slide & Splash a nabízí mnoho vodních atrakcí s veškerým servisem nutným pro aktivní odpočinek a občerstvení. Vstupné pro dospělé je 19 €, pro děti (5 – 10 let) a seniory (nad 65 let) 15 €. Otevřeno je v hlavní sezoně od 10 do 18 hodin.
• Další, i když poněkud skromnější Aquapark Teimoso je ve městě Figueira da Foz, 200 km severně od Lisabonu (viz Google maps). Otevřen bývá zhruba od června do září (v závislosti na počasí). Výše vstupného pro dospělé je asi 8 €, pro děti (4 – 11 let) a seniory (nad 65 let) přibližně 6 €.

Wellness ^

• V Portugalsku naleznete mnoho míst, kde je možno se věnovat wellness aktivitám. Jedním z nich může být As Cascatas Golf Resort & Spa na adrese Hotel Apartamento As Cascatas, Rua do Brasil Lote, Vilamoura Algarve. Je tu připraveno 14 relaxačních lůžek, kde Vám poskytnou masáže obličeje i celého těla, aromaterapeutickou koupel, saunu, turecké lázně, jacuzzi a mnoho dalších léčebných, rehabilitačních, pěstících a fitness procedur. Více informací o ubytování, lázeňských programech a jejich cenách najdete na stránkách http://www.ascascatasvilamoura.com/.
• Navštívit můžete také Pestana ALVOR Beach Hotel v Algarve. Zdejší wellness centrum nabízí masáže, ošetření obličeje, kadeřnický salon, saunu a tureckou koupel, bazény se sladkou i slanou vodou.
• Další spa centrum je v hotelovém komplexu Praia D´El Rey Marriott Golf & Beach Resort (adresa Av. D. Inés de Castro 1, Vale de Janelas, Amoreira).
• Lázeňské středisko Grande Real Santa Eulalia v Algarve se specializuje na pobyty s redukčním programem. Po konzultaci s lékařem Vám sestaví (většinou) 7denní program, při kterém využívají kardio-fitness přístroje, thalasso park s koncentrovanou slanou vodou, skotské střiky, lymfatické drenáže, turecké lázně a další procedury vedoucí ke snížení hmotnosti.

Potápění ^

• Jak je dobře vidět na obrázku, Lisabon je rušné přístavní město. V jeho okolí se pohybuje velké množství lodí a leží zde několik mostů pro automobily. Není to proto vhodné místo pro potápění. Dají se zde trávit hezké chvilky u moře, ale na potápění to opravdu není.

Sport a zábava ^

• Ve sportovním světě je jméno města Lisabon spojováno především s fotbalem (který je i místním nejpopulárnějším sportem) díky mužstvům jako Sporting a – především – Benfica, která se pravidelně účastní Ligy mistrů a Poháru UEFA. Sporting má svůj stadion Estádio José de Alvalade (55 000 míst), domovem Benfiky je zase Estádio da Luz (65 000 míst). Ale sportovní nabídka města a jeho okolí je samozřejmě mnohem bohatší, můžete navštívit fitness centrum (za zhruba 13 €), využít některého z vícero golfových hřišť v oblasti (poplatek za hřiště s 18 jamkami se pohybuje kolem 100 €, za 9jamkové hřiště se platí v průměru 40 eur) nebo se vypravit do okolí za vodními sporty – rybařením, potápěním nebo jachtingem.
• Užívat volného času lze v Lisabonu přes den procházkou centrem města nebo v některém z parků. Pozoruhodná je také botanická zahrada (Jardim Botanico da Ajuda), jež má svůj počátek v 60. letech 18. století, a je tak jednou z nejstarších botanických zahrad. Za poplatek 2 € zde uvidíte v zahradě se sochami a barokní fontánou, na níž jsou hadi, mořští živočichové a bájná stvoření, bohaté společenství rostlinných druhů, pocházejících z bývalých portugalských kolonií. Kuriózní je neuspořádanost zahrady, kde vedle sebe v souladu přebývají rostliny či stromy, každý druh ze zcela odlišného prostředí, případně zde roubováním vznikají naprosto ojedinělé druhy. Večer je rozhodně nutné, aby návštěvník Lisabonu navštívil některý z podniků, kde zaslechne tradiční portugalský hudební žánr fado. Příležitost k tomu má např. v adegas (vinných sklepích). Moderní zábava v podobě barů a diskoték Vás zase očekává ve čtvrti Bairro Alto. Tyto podniky typicky otevírají až pozdě večer (v 10 nebo 11 hodin) a zavřou se, až když už je nový den (ve 4 hodiny nebo v pět ráno).

Historické lokality ^

Hlavní město Portugalska

• Lisabon – pevnost sv. Jiří, palác Paço da Alcáçova, národní muzeum dlaždic, náměstí Largo das Portas do Sol, Belémská (Betlémská) věž, socha Ježíše Krista, vedle grandiózních staveb jsou zde také bílé obytné domky, z jejichž balkonů visí květiny, a mnoho kašen

Historické lokality

• Batalha – kostel a dominikánský klášter Panny Marie Vítězné (na seznamu UNESCO)
• Coimbra – historické univerzitní město s barokní knihovnou, románskou katedrálou, klášterem Santa Cruz a klášterem de Calas, muzeum Machada de Castro
• Porto – románsko-gotická katedrála, kostel Cedofeita, Věž kleriků (Torre dos Clérigos), burzovní palác, muzea, atrakcí města je železniční nádraží São Bento
• Braga – katedrála a několik muzeí, např. muzeum sakrálního umění

Hory a vnitrozemí ^

• Povrch Portugalska je velice rozmanitý. Najdeme zde horské masivy, roviny, pánve i hluboká údolí. Pohoří se nalézají převážně ve vnitrozemí. Severní oblast je rozdělena řekami na několik horských pásem.
• Nejvyšší hora kontinentálního Portugalska Torre se tyčí do výšky 1991 m a leží v pohoří Serra da Estrala v centrální části Portugalska. V severním, středním a východním Portugalsku se rozkládají četná pohoří, např. Serra de Gerez, Serra de Marao a Serra de Mamede. Jih země tvoří převážně roviny nebo mírné pahorkatiny. Ale i zde najdeme menší pohoří Serra de Monchique.

Moře ^

Celé pobřeží Portugalska omývá Atlantský oceán.

Okolní země ^

• Lisabon se nachází asi 180 km od hranic se Španělskem. 600 km jižně leží africký kontinent a na něm Maroko.
• Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: Malaga (Costa del Sol), Alicante (Costa Blanca) ve Španělsku, Casablanca, Fes a Tanger v Maroku.

Příroda ^

• Portugalsko leží v západní části Pyrenejského poloostrova, na jihu je lemováno Cádizským zálivem a na západě Atlantikem.
• Nejvyšší pohoří Portugalska a stejnojmenný přírodní park Serra da Estrela (neboli „pohoří hvězdy“) je nejvyšším pásmem kontinentálního Portugalska. Většina vrcholů dosahuje výšky až 1500 metrů. Nejvyšší horou je Torre („věž“), která se zvedá až do 1993 metrů. Pro tuto oblast je typické suché a horké klima, a to i přesto, že zde ročně spadne až 2000 mm srážek. Půda se zde tedy k hospodářským účelům příliš nevyužívá, pouze v údolí se tu a tam pěstuje kukuřice a žito.
• Národní parky a chráněná území zaujímají území 6500 km², tj. 7 % celkové rozlohy země. Statut národního parku má pouze Parque Nacional da Peneda-Gerés na severovýchodě. Naleznete zde nádhernou, nespoutanou malebnou krajinu s větrem ošlehanými vrcholky hor i zalesněnými údolími, kde rostou duby, pinie a tisy. Z živočichů tu můžete zahlédnout například jelena, vlka, lišku nebo divoké koně či orla královského. Dále je zde 11 parques naturais – přírodních parků, 8 přírodních rezervací a několik chráněných oblastí. Nejseverněji, mezi Bragançou a španělskou hranicí, leží přírodní rezervace Parque Natural de Montesinho. Tento kraj se příznačně nazývá také Terra Fria (studená země). Pusté vrcholky nad vřesovišti sahají až do výšky 1481 metrů a opět se svažují do dubových lesů a údolí porostlých olšemi a vrbami. Ze živočichů zde můžete narazit na divoká prasata či dokonce vlky. 10 km severovýchodně od Mafry se nachází léčebný ústav pro vlky Centro de Recuperação do Lobo Ibérico, založený roku 1989. Slouží jako útulek pro vlky, kteří byli polapeni nebo poraněni a nejsou schopni žít ve volné přírodě. Jedná se hlavně o vlky iberské, kterých na severu žije jen asi 300 kusů.
• Pokud budete v Lisabonu, nezapomeňte navštívit severně ležící žulové pohoří Serra de Sintra s bujnou vegetací, zalesněnými roklemi a bystřinami v Parque Natural de Sintra-Cascais. Tento park zabírá území o rozloze 14 583 ha a je jednou z nejkrásnějších oblastí v Portugalsku. Terasovité horské louky se střídají se zelenou svěžestí Sintry k skalnatému pobřeží Praia do Guincho – nejoblíbenějšímu místu surfařů. Svůj domov tu nalezlo velké množství exotických druhů rostlin a zvířat. Parque Natural da Arrábida se rozkládá na jihovýchodním pobřeží u Setubalu. Tvoří jej horský masiv Serra da Arrábida s překrásnými výhledy na Atlantik. Různé druhy flóry dávají výbornou chuť místnímu medu, dalšími známými produkty jsou víno a sýr. Přírodní rezervaci Serra de Sao Mamede dominují čtyři vrcholy – Fria, Marvao, Castelo de Vide a Sao Mamede, jež jsou součástí 40 km dlouhého horského masivu na španělsko-portugalských hranicích. Vysoká vlhkost a velké množství vodopádů tvoří ideální podmínky pro růst rostlin. Oblast tvoří kombinace atlantského pralesa a středozemní buše – olivovníky a úchvatné divoké květy, stejně jako mnoho ptačích druhů (např. orel, káně, čáp).
• Nejdelší portugalský jeskynní systém chodeb Mira de Aire se nachází 14 km jihovýchodně od Porto de Mós a je velmi dobře přístupný. Jeskyně plné stalagmitů a stalaktitů byly objeveny v roce 1947, pro veřejnost byly otevřeny roku 1971. V poslední jeskyni, ve hloubce 110 metrů, naleznete podzemní jezero. Jižně od Porto de Mós se nalézá Parque Natural Das Serras De Aire E Candeeiros, který je největší žulovou oblastí v Portugalsku. Jedním z nejúžasnějších míst je náhorní plošina Serra de Santo António.

Turistické lokality ^

Lisabon, hlavní a největší město Portugalska, sídlo vlády a centrum regionu Costa de Lisboa, byl založen ve 12. století před naším letopočtem jako fénické obchodní středisko. Nejstarší čtvrť Lisabonu se jmenuje Alfama. Její historie se začala odvíjet již v době Visigótů, proto zde stojí nejstarší památky města. Naneštěstí ji z větší části poničilo zemětřesení z roku 1755. V křivolakých uličkách se často objevuje motiv Panny Marie mezi svatým Antonínem a svatým Marcialem. Dnes je Alfama spíše čtvrtí námořníků a rybářů. Střed Lisabonu tvoří čtvrť Baixa, která se po znovuobnovení stala centrem obchodu, bankovnictví a průmyslu. „Trh zlodějky“ (Feira de Ladra) je jméno náměstí, které se často proměňuje v dějiště blešího trhu. Výstavní třídou Lisabonu je Avenida da Liberdade. Lemována je starými stromy, měšťanskými domy a pouličními kavárničkami. Své služby zde také nabízí mnoho pouličních malířů.

• Více sekce Výlety a Historie

Řeky ^

• Nedaleko Lisabonu se v Lisabonském zálivu vlévá do Atlantiku Tejo, nejdelší řeka celého Pyrenejského poloostrova, jejíž délka je 1038 km (322 km v Portugalsku).
• U Lisabonu řeku přetíná nejdelší most v Evropě a nejdelší říční most na světě, Ponte Vasco de Gama, dlouhý 17,2 km. Poplatek za přejezd mostu ve směru do Lisabonu činí 2,25 € pro osobní automobil, ve směru z města se poplatek neplatí.
• Řeka Sado, dlouhá 175 km, se do Atlantiku vlévá u Setubalu, asi 30 km jihovýchodně od Lisabonu.
• U jejího ústí se nachází přírodní rezervace charakteristická jezery, lagunami, dunami a bahnitými břehy, v nichž žije mnoho rozmanitých živočichů. Nejzajímavější je kolonie několika desítek delfínů a řada velkých ptáků, jako jsou plameňáci, čápi a volavky. Nejlepší přístup k rezervaci je automobilem.