- Turistické oblasti ve Španělsku jsou standardními evropskými regiony
i po bezpečnostní stránce. Obecná kriminalita v poslední
době stále stoupá, zejména ve velkých městských aglomeracích, jako je
Madrid či Barcelona. Pozor na drobné krádeže, zvláště
v letních měsících v místech s větší koncentrací lidí (tržiště,
letiště, supermarkety, diskotéky atd.) a při různých fiestách. Kromě
běžného kapsářství jsou používány různé způsoby
odlákání pozornosti (prodej květin, hádání z ruky, „neúmyslné“
potřísnění oděvu, prokazování dostatečné hotovosti falešnému
policistovi). Rozhodně není doporučeno nechat se vtáhnout do hraní
hazardních her a nakupovat zboží pochybného původu či kvality od
„plážových“ prodavačů. V případě, že k okradení přesto dojde,
je vhodné případ ohlásit a požádat o vystavení policejního
protokolu.
- Na celém území Španělska platí tísňové telefonní číslo
112 (univerzální pro policii, zdravotníky i hasiče). Je funkční
24 hodin denně po celý rok. V naléhavých případech lze využít
i telefonních čísel civilní gardy (062) nebo národní policie (091).
- Ve Španělsku je třeba důsledně dodržovat dopravní
předpisy. Pokuty za jejich porušení jsou poměrně vysoké a policie
je vyžaduje zaplatit na místě. Nově je např. upraveno používání
mobilního telefonu při řízení pouze jako hands-free, vypínání mobilního
telefonu a rádia při čerpání pohonných hmot, zákaz používání
radarových detektorů, používání reflexní vesty, apod. Ve Španělsku
platí bodový systém hodnocení dopravních přestupků.
- V případě, kdy český občan poruší, zejména nevědomě, zákon a je
odsouzen ke krátkému trestu odnětí svobody, soud ho automaticky ve
většině případů mění na vyhoštění se zákazem vstupu
na 3 až 10 let.
- Přes stále větší úspěšnost boje španělské vlády s baskickou
separatistickou organizací ETA je třeba ve Španělsku s hrozbou
nacionalistického terorismu stále počítat. Na letištích
platí pravidla upravující množství tekutin a gelů, které smí mít
cestující u sebe ve chvíli, kdy prochází bezpečnostní kontrolou.
Z obecných pravidel společenského chování:
- Ve Španělsku je typická siesta přibližně mezi 13. až 16. hodinou,
kdy bývají některé obchody a především úřady zavřeny. „Mañana“
znamená „někdy jindy“. Nikam se nespěchá, přijít pozdě není
prohřešek, všechno z našeho hlediska „dlouho trvá“, rozčilování
nepomáhá. V práci je velmi důležité zdvořilé chování a bezchybné
formální oblečení. Na koridě není vhodné povzbuzovat býka, je to
urážka matadora (i býka) a národních tradic.
Doporučená opatření:
- zásadně s sebou nenosit větší finanční částky nebo dokonce
veškerou hotovost
- nemít důležité doklady a věci na jednom místě
- nevozit s sebou občanské průkazy, vojenské knížky
- jelikož hotel neručí za věci ponechané volně v hotelovém pokoji,
cenné předměty, šperky, peníze, pasy, letenky, kamery a fotoaparáty
ponechat v hotelovém trezoru
- kopii pasu (a jednu pasovou fotografii) uložit odděleně od originálu,
což usnadní vyřízení náhradních dokladů v případě odcizení
- na vycházce ani na pláži nenechávat osobní věci bez dozoru
- mít zaznamenána tel. čísla bankovního ústavu za účelem nahlášení
odcizení (ztráty) platební karty
- nepřespávat na osamocených místech
- neponechávat v autě doklady a cennosti, parkovat na bezpečných
(hlídaných) parkovištích
- udržovat kontakt s rodinnými příslušníky či přáteli, schopnými
poskytnout finanční pomoc
- znát základní španělskou terminologii
- mít pojištění na cestu do zahraničí
- dodržovat finanční vybavenost
- nepřekračovat lhůtu pobytu ve Španělsku (celkem 90 dní v rámci doby
6 měsíců)
- požadovat na hranicích razítko pasové kontroly s datem vstupu do
schengenského prostoru
- obeznámit se s možnostmi pomoci a intervence ze strany
velvyslanectví
- vyhnout se práci bez pracovního povolení
- při organizované turistice věnovat pozornost výběru vhodné cestovní
kanceláře
- nepoužívat autostop, tento způsob cestování zde není zaveden
(Zdroj: MZV)
- Povinné očkování: není
- Doporučená očkování: proti virové hepatitidě typu B, meningokokové
meningitidě
- K řízení motorových vozidel ve Španělsku stačí platný
řidičský průkaz ČR. Není třeba si obstarávat mezinárodní
řidičský průkaz, ale je nutné mít s sebou tzv. zelenou
kartu.
- Povolená rychlost v obci je ve Španělsku 50 km/h, mimo
obec 90 – 100 km/h, na dálnici
120 km/h.
- Maximální povolené množství alkoholu v krvi je
0,5 promile, kromě vozidel vezoucích více než
8 pasažérů, vozidel hromadné dopravy, nebo vozidel vezoucích nebezpečný
náklad. Ty mají hranici 0,3 promile.
Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:
- zákaz vjezdu do křižovatky, pokud není v příslušném směru volný
výjezd (to oznamují žluté čáry ve tvaru kříže)
- cyklisté mají přednost v jízdě, kříží-li jejich cestu motorová
vozidla odbočující doleva nebo doprava
- řidič používající během řízení brýle musí mít u sebe
náhradní pár
- dítě do 12 let a výšky 135 cm musí používat dětský
zádržný systém
- při tankování musí být vypnutý mobil i rádio
- používání antiradarů a jim podobných varovných systémů je přísně
zakázáno
- Španělská kuchyně je velice rozmanitá a není jednotná pro celou zemi.
Každý region má své typické vyhlášené speciality.
- Nejdůležitějšími ingrediencemi jsou rajčata, papriky, česnek,
olivový olej a koření. A samozřejmě nesmí chybět ani vynikající víno.
V přímořských oblastech zaujímají hlavní místo v jídelníčku ryby a
mořské plody v kombinaci se zeleninovými saláty, ve vnitrozemí je to
spíše maso – vepřové, skopové, drůbež – a vydatné, husté
polévky.
Speciality
- Mezi nejznámější španělské speciality patří
paella. Základem je rýže, ta může být smíchaná
s různými druhy masa, mořských živočichů nebo zeleniny. V horkém
létě je velice osvěžující studená polévka gazpacho
s rajčaty, paprikami, okurkami a cibulí. Dalším národním jídlem je
toritilla, pečená placka z brambor, vajec a cibule.
Specialitou místní kuchyně jsou tapas – jednohubky, malé
chuťovky, které se jedí před jídlem nebo k vínu a pivu. Podávají se na
malých talířcích a výběr všelijakých druhů je opravdu velký.
- Ze sladkých moučníků se podávají např. typické
churros, což jsou křupavé tyčinky.
- Jste-li milovníci dobrého vína, určitě Vás potěší
velký výběr kvalitních odrůd ze 40 vinařských oblastí. Víno se
prodává pod značkou D.O. (denominacíón de origen) a mezi nejznámější
odrůdy patří červené víno Tempranillo. Pokud chcete
zahnat žízeň a zajít na pivo, nezklamou Vás tradiční
evropské značky. Určitě však ochutnejte místní oblíbené pivo jako
San Miguel nebo Estrella.
Restaurace
- Pokud tedy chcete ochutnat místní speciality, zajděte si třeba do
taverny, kavárny nebo do některého
z tapas barů, kde se cena tapas pohybuje kolem 2 až 3 €.
Kdo je zvyklý na klasické fast foody, může se občerstvit v zařízeních
jako McDonald's, McChicken nebo Pollo Frito. Ve Španělsku najdete také řadu
mezinárodních restaurací, od italské a německé až třeba po
thajskou.
- Oběd se běžně podává mezi 14. a 16., večeře kolem 21. hodiny.
V poledne využijte cenově výhodné menu (menu del día) a večer menu del
noche. Nejlepší cena, s níž se setkáte, je kolem 8 €. Samozřejmě
máte také výběr z jídelníčku (a la carta), což je ovšem
dražší.
- V zemi je na 83,6 % katolíků a pouze 11,9 % lidí je bez vyznání.
Zbylá procenta jsou protestanti a muslimové.
Civilní:
1. 1. Nový rok
1. 5. Svátek práce
12. 10. Národní svátek Španělska a Španělského společenství
6. 12. Den ústavy
Církevní:
6. 1. Tři králové
9. – 10. 4. Velikonoce 2009
15. 8. Nanebevzetí Panny Marie
1. 11. Všech svatých
8. 12. Neposkvrněné početí
25. 12. Narození Krista
Významná náboženská místa a kostely:
- památky Ovieda a Asturského království – kostely
Santa María del Naranco, San Miguel de Lillo, Santa Cristina de Lena, Cámara
Santa a San Julián de los Prados, nacházející se v Oviedu
- město Girona – katedrála Panny Marie, jedna
z nejširších jednolodních gotických katedrál na světě; stavba započala
v 11. století v románském slohu, dostavěna byla v 18. stol
- město Burgos – katedrála, která je zasvěcena
Panně Marii
- katedrála v Seville
- Barcelona
- kostel Santa Maria del Mar
- klášter Montserrat
Historie Španělska
Území Španělska bylo osídleno již před několika desítkami tisíc
let. Nejznámějším svědectvím jsou jeskynní malby
v Altamiře na severu Španělska. Svou polohou se Španělsko přímo
nabízelo osidlování středomořskými civilizacemi, na něž nám zbyla
památka v podobě místních názvů – město Cádiz vděčí za své
jméno Féničanům, kteří je založili jako Gádir, Řekové zase nazvali
Španělsko Iberií dle řeky Ebro, podle které bývá někdy nazýván
i celý poloostrov.
Z invazí, jež ovlivnily původní obyvatelstvo složené
z Iberů a Keltů, byla nejvýznamnější ta římská.
Z této doby se dochovaly akvadukty, římská divadla, arény, datuje se
z ní např. založení měst jako Zaragoza (pův. Caesaraugusta) nebo Valencia
(Valentia). Kulturní dědictví z této doby (latinský základ jazyka
i vzdělanosti, náboženství) Španělsko nikdy nezradilo, byť byla tato
prvotní stopa vystavena v následujících dobách agresivním vlivům.
Španělsko oplátkou Římanům dodávalo potraviny jako víno či olivový
olej, ale také císaře (na území dnešního Španělska poprvé uviděli
svět tak význační císaři jako Traianus,
Hadrián či Theodosius I.). Podle některých
dohadů byl rodákem ze Španělska i stoický filozof Seneca, jehož rodina
pocházela z Cordoby. Ve Španělsku se narodil též římský básník
Martialis, známý skladatel epigramů, drobného žánru, jehož vliv můžeme
vystopovat až do našeho národního obrození a ke Karlu Havlíčkovi.
Římská správa byla vystřídána nájezdy germánských
národů, z nichž se do historie země vepsali zejména
Vizigóti, kteří si zvolili za hlavní město svého
království Toledo. Povlovný úpadek visigótské vlády byl rázně
přerušen muslimskou výpravou z roku 711,
již vedl Tárik ibn Zijád. Během několika málo let si Arabové získali
nadvládu nad většinou Pyrenejského poloostrova a jejich postupu hlouběji do
evropského kontinentu učinil přítrž až francký vůdce Karel Martel
vítězstvím v bitvě u Poitiers roku 732. V době arabské nadvlády byly
položeny základy budoucí síly španělského námořnictva. Pozoruhodným
jevem, který období ohraničované roky 711 a 1492 provázel, byla takzvaná
convivencia – pokojné soužití katolíků, muslimů a židů
i jejich vzájemná inspirace, jejímž výsledkem byla jedinečná kulturní
směs. Architektonické pozůstatky toho můžeme dodnes obdivovat ve
španělských městech. Střediskem této interakce náboženských a
kulturních proudů tří etnik bylo město Toledo.
Postupem času se začala projevovat nejednota v rámci arabské nadvlády a
toho využívali křesťanští vládci ve Španělsku, již zahájili od severu
proces znovudobývání (reconquista) Španělska, jehož
patrně nejslavnější postavou je národní hrdina El Cid,
jenž se vyznamenal dobytím Valencie. Proces znovudobývání Španělska byl
dovršen roku 1492, kdy konečně padla Granada, poslední
zbylé muslimské území. Její dobytí je spojeno se slavným párem
manželů-vládců Isabely Kastilské a Ferdinanda
Aragonského. Jejich osobním spojením (vzali se roku 1469 ve
Valladolidu) splynula v jeden svazek i obě
království, a tak byl položen základ dnešnímu Španělsku. Svým
slavným činem spočívajícím v podpoře výpravy Kryštofa
Kolumba také založili budoucí nesmírné bohatství
a dominantní postavení Španělska v následujích
staletích. Zároveň však také (jako katolická veličenstva – reyes
católicos) tvrdě ukončili období tolerance mezi příslušníky
různých vyznání a etnik. Postiženi byli zejména židé, které již na
konci 14. století postihla vlna masakrů. Nyní dostali ultimátum –
konvertovat ke katolické víře, nebo zemi opustit (opatřeními bylo
postiženo několik desítek tisíc židů). Stejný osud potkal muslimy,
cikánské obyvatelstvo bylo pronásledováno…
V 16. a 17. století nadešel Španělsku zlatý
věk. Bylo v té době největší říší, jedinou
světovou velmocí. Z Ameriky mu proudilo nepředstavitelné
bohatství zlata a stříbra, slavní dobyvatelé – mezi
nimi Fernando Cortés a Francisco Pizarro –
pokořili říše Aztéků, Inků a Mayů, a tím ještě
mocněji vzrostla území podléhající Španělsku o oblasti Střední a
Jižní Ameriky. Od roku 1580 do roku
1640 existovala Iberská unie, spojení Španělska a
Portugalska. Hrozící nebezpečí vyplývající z muslimské dominance
v Středomoří se podařilo zažehnat vítězstvím v bitvě
u Lepanta roku 1571. Pod vojevůdcem Donem Juanem
d'Austria v ní, jak je obecně známo, udatně bojoval a ztratil
levou ruku Miguel de Cervantes, autor nesmrtelného díla
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Nebyl jedinou velkou
postavou této doby, kdy s mocí a vlivem Španělska vzkvétala i jeho
kultura. Připomeňme osobnosti Cervantesova literárního kolegy, dramatika
Lope de Vegy, malíře velkých postav a událostí Diega Velázqueze či El
Greca, ve Španělsku usazeného malíře fantaskních obrazů řeckého původu
(jak k tomu odkazuje jeho vžité přízvisko). Neblahým dědictvím
opatření zaměřených proti židům a muslimům bylo řádění
inkvizice. Fakt, že se židé přiklonili ke katolictví, nestačil.
Mnohým se totiž podařilo dosáhnout významného postavení, což vzbuzovalo
závist. Podařilo se vzbudit nedůvěru k těmto conversos.
Inkvizice, jež měla stát na stráži náboženské čistoty Španělska,
postihovala dále kacíře, protestanty, čarodějnice či homosexuály,
zakazovala údajně kacířské knihy. Vyvrcholením jejích procesů bylo
autodafé, v překladu akt víry, který kacíř vykonal
pokáním. Vlastní autodafé byl čistě náboženský rituál, dnes je tak
někdy označováno i upalování, z něhož se stalo postupem času
promyšlené představení. Zlaté období Španělska bylo spojeno
s panováním Habsburků. Z nich nejvýznamnější
panovník, nad jehož říší slunce nezapadalo, byl Karel
V., císař římský. Nesmírnou říši rozdělil – svému synu
Filipovi II., zbudovateli Escorialu, odkázal Španělsko,
Nizozemí a zámořské državy, bratru Ferdinandovi císařskou korunu. Po
smrti velkého císaře se objevily první náznaky soumraku slavné
říše – nepokoje v Nizozemí, důsledky válečných konfliktů ve
střední Evropě. K tomu zemi postihlo v 17. století několik morových
ran. Španělská větev Habsburků, jež už léta slábla, nakonec
vymřela.
Následovala válka o dědictví španělské (1701 –
1714), ze které vyšli vítězně Bourboni. Španělsko se nyní orientovalo na
Francii, a to včetně absolutistické formy vlády. Lavírování ve vztahu
k revoluční Francii skončilo Napoleonovým vpádem do Španělska a
dosazením jeho bratra na uvolněný trůn. Bourbonský král sice posléze
opět dosedl na španělský trůn, ale Španělsku to pokoj nepřineslo. Celé
devatenácté století se svými nepokoji, zmatky, revoltami, politickými
zvraty a bratrovražedným konfliktem mezi konzervativními příznivci
autoritativní vlády a jejich umírněnými odpůrci jako by bylo sérií
předznamenání tragické historie Španělska ve 20. století. Do něj již
někdejší koloniální velmoc vstupovala bez svých amerických území,
která v 19. století ztratila. V první světové válce sice zachovávalo
Španělsko neutralitu, dokonce i ekonomicky těžilo ze své situace
dodavatele válčícím stranám, po válce však přišly jiné rány –
epidemie španělské chřipky, zhoršení ekonomické situace, ztráta Maroka,
kde Španělsku zbyla jen města Ceuta a Melilla, a roku 1930 státní
bankrot.
Léta trvající roztržka mezi dvěma křídly španělské politiky vyústila
nakonec v krvavý konflikt, děsivou předehru druhé
světové války, válku občanskou. Začala
17. července 1936 tažením generála Francisca
Franka z Maroka na pevninské Španělsko. Proti sobě v ní stáli
republikáni (komunisti s anarchisty podporovaní Sovětským svazem a
většinou světového veřejného mínění) a na druhé straně nacionalisté
(fašisti a konzervativci s podporou Portugalska, Itálie a především
nacistického Německa). Franco, jenž měl na své straně dobře vycvičenou
armádu i účinnou pomoc ze strany Německa, spěl rychle k vítězství.
Republikánům, jimiž zmítaly vnitřní rozpory a jimž se dostalo „jen“
vojensky slabší podpory mezinárodních brigád, se však podařilo vytvrat
v odporu ve městech Madrid, Barcelona a Valencie a v oblasti Baskicka.
Postupně však padlo nejdříve Baskicko roku 1937, roku 1939 pak Barcelona a
nakonec i Madrid. Válka, která stála několik stovek tisíc životů a
jejímž symbolem se stalo bombardování města Guernica, známé
i z Picassova obrazu, jako nanejvýš hanebného a barbarského skutku,
skončila vítězstvím nacionalistů. Na dalších téměř 40 let byla
nastolena diktatura generála Franka. Začalo zatýkání republikánů, jichž
byly desetitisíce popraveny, mnoho jich zvolilo emigraci. Španělsko se
dostalo do mezinárodní izolace, ale okolnosti se proměňovaly. Do druhé
světové války se zdecimované Španělsko nezapojilo, postupně nastalo
politické a ekonomické uvolňování. Španělsko začalo dohánět ostatní
státy vyspělé Evropy, generál Franco sám určil svým nástupcem
pokračovatele bourbonské dynastie, dnešního krále Juana Carlose
I.
Generálovou smrtí roku 1975 byla otevřena poklidná cesta
k demokracii. Španělsko vstoupilo do Severoatlantické aliance, stalo se
členem EHS (dnešní Evropské unie) roku 1986. Symbolicky byl tento vývoj
zpečetěn volbou Barcelony jako místa konání Letních olympijských her roku
1992. Od té doby mír v zemi narušily jen akivity baskické separatistické
organizace ETA a teroristický útok ve vlacích z 11. března 2004.
Kultura Španělska
Významná období v dějinách španělské kultury zahájilo období
maurské kultury s řadou architektonických památek maurského
stylu v Cordobě, Toledu, Grenadě (uveďme slavný
palácový komplex Alhambru), jako příklad románské
architektury lze uvést katedrálu svatého Jakuba Většího v Compostele
(Santiago de Compostela), gotickou reprezentuje
katedrála v Avile. Výrazně se ve španělské kultuře
projevila renesance s nejvýznamnějšími stavbami Escorialem
a univerzitou v Salamance. Významnými literárními tvůrci tohoto období
jsou mystikové sv. Jan od Kříže (San Juan de la Cruz) a sv. Terezie z Avily
(Santa Teresa de Jesús). V barokním stylu je vystavěn královský
palác v Madridu, dalšími vrcholnými představiteli španělského
baroka jsou malíř Diego Velázquez,
spisovatel Miguel de Cervantes Saavedra či dramatici
Lope de Vega a Pedro Calderón de la Barca.
Významným umělcem, který žil na přelomu 18. a 19. stol. a svým dílem
ukazoval již k modernímu umění, byl Francisco Goya.
Maloval jak portréty královské rodiny, tak temné obrazy plné hrůzy.
Další významnou a přínosnou epochou ve španělském umění byl
modernismus 20. století. Španělsko se v té době může
pochlubit několika umělci světového věhlasu –
v malířství to byli Pablo Picasso a
Salvador Dalí, v architektuře
Antonio Gaudí. Ačkoli španělská lidová
hudba svými živými rytmy, specifickým
tajemným a žhavým kouzlem, tradičními tanci, z nichž
nejznámější je divoké flamenco, i typickými
nástroji kytarou a kastaněty uchvacovala a
inspirovala mnoho posluchačů i hudebních tvůrců jiných národů,
ponecháme-li stranou specifický žánr španělské zpěvohry
zarzuelu, našla španělská hudba svůj specifický hlas až
díky skladatelům z přelomu 19. a 20. stol. Za všechny jmenujme
Isaaca Albénize, Enriqua Granadose a
Manuela de Fallu. Z nových umění se do světové
kinematografie zapsali především avantgardista Luis
Buñuel a filmový vypravěč Pedro Almodóvar.
Z historie a kultury města Jerez de la Frontera
Jak o tom svědčí název města Jerez de la Frontera, leželo
město v oblasti na hranici mezi křesťanskou a maurskou částí
tehdejšího Pyrenejského poloostrova. Zpět tuto původně
fénickou osadu (jménem Xera) dobyl z arabských rukou
Alfonso X. roku 1264, ale maurskou epochu historie
města stále připomíná pevnost alcazar
s mešitou a arabskými lázněmi. Sláva města
i jeho bohatství v období středověku a renesance jsou založeny na
světoznámém alkoholizovaném vínu sherry, které odtud
pochází (název vína je z arabského jména města Jerez, jež se
vyslovovalo „šeriš“). Mnoho
příznivců má sherry hlavně
v Anglii, kam je poprvé přivezl na konci
16. století sir Francis Drake z přístavu Cadiz,
který předtím vyplenil. Jedním z nejslavnějších
milovníků sherry byl i William
Shakespeare, který tuto svou libůstku vtělil do postavy
poživačného rytíře Johna Falstaffa. O bohatství
tohoto vinařského města svědčí jeho katedrála,
klášter, kostely
i šlechtické paláce se zahradami. Vedle
tradičního zaměření na vinařství se hospodářství města orientovalo
rovněž na průmysl a zemědělství, dnes jsou rozvíjeny zejména služby
spojené s turistickým ruchem, který je ostatně
s vinařstvím svázán a částečně z něj vyrůstá.
Vedle sherry, které již samotné lze považovat za kulturní složku Jerez
de la Frontera, a skvostných památek jsou největšími kulturními atrakcemi
města tanec flamenco, pocházející ze zdejšího
andaluského kraje, a podívaná spojená s místními oceňovanými plemeny
koní. Podívanou na koně i popíjení sherry zahrnuje –
vedle dalších zábav – např. známý koňský trh
v květnu s tradicí od středověku. Kromě toho je ve městě
i škola jezdeckého umění a andaluské
centrum flamenka.
V Jerez de la Frontera se narodil třeba Miguel de
Rivera, generál a diktátor, jenž vedl Španělsko v období
1923 – 1930, nebo fotbalový útočník Daniel
Güiza.
- Nejvýznamnějším a zároveň úředním jazykem Španělska je
španělština, označovaná zde jako kastilština. K dalším
úředním jazykům náleží regionální jazyky
katalánština (užívaná na východě a severovýchodě
Španělska, v Andoře a na Baleárech), 2,5 % hovoří
baskicky a 7,5 % galicijsky.
- Vedle těchto jazyků se ve Španělsku vyskytují také
asturština (není sice regionálním úředním jazykem, ale
v Asturii je chráněna místními zákony), aragonština,
extremadurština, leónština a různé přechodné dialekty, jež
však úředními jazyky nejsou.
- Veškeré informace, včetně prospektu většinou i s plánkem města a
informacemi o nejdůležitějších památkách a zajímavých akcích
v místě a nejbližším okolí dostanete v turistických informačních
kancelářích. Bývají k dispozici zdarma, a to v hlavních světových
jazycích.
- V celém Španělsku včetně Kanárských ostrovů, Mallorky a dalších
oblíbených míst se bez problémů domluvíte anglicky,
francouzsky nebo německy. V oblastech, které nejsou
turisty tak zasažené, už budete mít pozici horší.
- Obyvatelstvo ve Španělsku tvoří především Španělé (74 %), dále
jsou to Katalánci (17 %), Galicijci (6 %) a Baskové (2 %).
- Ve Španělsku si většinou restaurace spropitné samy započítávají.
I tak se však ze slušnosti připlácí 5 – 10 %
z ceny navíc.
- Pokojským v hotelech se dává okolo 3 € a
poslíčkům za nošení kufrů 1 – 2 €. Záleží však
na kvalitě hotelu.
- Při návštěvě Španělska jistě přemýšlíte, co je pro tuto zemi
typické a čím Vaše blízké potěšit. Máme tu pro Vás
několik tipů.
- K tradičním produktům patří kožené výrobky, např.
bundy, vesty, kabelky, peněženky a boty, jejichž nákup se cenově rozhodně
vyplatí. Rovněž kosmetika a parfémy Vás vyjdou
hodně levně.
- Z dražších, ale typických dárků si potom můžete koupit
zlaté a stříbrné šperky nebo třeba
křišťál. Vaši dovolenou Vám budou připomínat různé
keramické výrobky lišící se region od regionu svým tvarem
a zdobením.
- Dalšími upomínkovými předměty jsou místní vyšívané
krajky, koberce a doutníky.
- Dětem udělají radost vynikající španělské sladkosti
podobné marcipánu a tureckému medu, dospělí jistě ocení kvalitní
víno Rioja, láhev sangrie či
brandy (Cardelnal, Mendosa). Kuchařky uvítají zdravý
olivový olej, čerstvé olivy nebo koření.
- Můžete se také setkat s drobnými suvenýry s podpisem architekta
Antonia Gaudího a malíře Salvadora Dalího,
na které jsou Španělé právem hrdí.
- Co se týká cen, velice se podobají cenám v České
republice. Samozřejmě se liší v různých oblastech, ale obecně se dá
říci, že jsou ceny srovnatelné.
- Do roku 2002 se ve Španělsku platilo pesetami, poté se země stala
členem EU a platnou měnou euro (€). Při cestě do této
země je vhodné si s sebou vzít eura nebo platební kartu.
- Většina hotelů, restaurací, velké obchody a autopůjčovny přijímají
platby běžnými mezinárodními kreditními kartami,
především Visa a MasterCard. Někdy je při platbě vyžadován pas.
- Banky (Bancos) jsou otevřeny od 8.30 do 14 hod., od
pondělí do pátku (popř. soboty) a přijímají všechny běžné druhy
cestovních šeků. Největší banky: BBVA, Banco Inversión
(www.bancoinversion.es) a Banco
Sabadell (www.bancsabadell.com).
- Po celém Španělsku jsou dostupné bankomaty a také
směnárny (cambio), u nichž bývá kurz měny méně příznivý
než v bance, ale bývají otevřené déle. Doporučujeme vyměnit valuty už
doma, protože se tak vyhnete placení poměrně vysokých poplatků.
- aktuální kurz: http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp
- Pro pobyt u moře si nezapomeňte přibalit do kufru plavky a
opalovací krém s dostatečně vysokým faktorem, sluneční
brýle, pokrývku hlavy a sandály. Mohou se Vám hodit také
boty do vody a další vybavení pro potápění a
zábavu u moře.
- Zabalte si lehké pohodlné oblečení, k večeři do
restaurací je však vhodné nosit společenský oděv. Od
pánů se vyžaduje košile a dlouhé kalhoty, dámy si mohou obléknout letní
šaty. Pokud chcete navštívit kostel, je potřeba mít slušné
oblečení – delší kalhoty či sukni a košili nebo tričko
s rukávy. V případě horšího počasí buďte vybaveni teplejším
oblečením a deštníkem.
- Pro jistotu si s sebou vezměte repelent nebo jiný
prostředek proti hmyzu, protože v některých obdobích se zde mohou hojně
vyskytovat komáři.
- Španělé jsou velcí vlastenci, kteří
jsou hrdí i na svou historii (zejména imperiální) a svůj kraj.
Není proto vhodné se jejich
cítění v těchto věcech dotýkat (např.
problematizováním období španělské kolonizace). Rozporuplné, většinou
bolestné reakce (někdy však až trestní postih) může způsobit
připomínání fašistické diktatury ve Španělsku. Také není dobré
zdůrazňovat stereotypy (o býčích zápasech a lidových tancích, např.
flamenco) – na některé vznětlivé Španěly to už může působit jako
rudý hadr na býka.
- Obyvatelé Španělska jsou velmi srdeční a
vřelí, častý bývá fyzický kontakt –
nemělo by Vás tedy překvapit, pokud si blízcí lidé (příbuzní, známí)
dávají polibky na obě tváře – a to někdy i muži – nebo Vám
Španělé při přátelském hovoru poklepávají na rameno, dotýkají
se zad…
- Španělská zdvořilost se projevuje třeba tak, že
Španěl u stolu nezačne jíst dříve než ostatní. Nevstane pak zase, dokud
někdo jiný ještě jí. Nabídnete-li něco Španělovi, zdvořile odmítne,
svou nabídku tedy opakujte. I přes vlastní „pohodovost“ bude Španěl
považovat za nezdvořilé, pokud se na schůzku nedostavíte včas.
- Španělé poměrně málo jedí nebo pijí na ulicích, pohybovat se na
veřejnosti v opilém stavu jim pak přijde vyloženě neslušné.
- Je známo, že většina španělských obyvatel se hlásí ke
katolickému náboženství (v zemi jsou i věřící jiných
vyznání, včetně muslimů). Ačkoliv Španělé nebývají náboženští
fanatici (projevují toleranci vůči jiným náboženstvím, homosexualitě, na
plážích dámy mohou bez problémů odložit horní díl plavek), je vhodné
jejich náboženství a hlavní svátky ctít.
- Dostupnost internetu v pevninském Španělsku, na Kanárských a
Baleárských ostrovech nijak nezaostává za průměrnou dostupností
v státech Evropské unie.
- Ve městech jsou četné internetové kavárny, za hodinu zaplatíte
přibližně 1,50 €, rychlost připojení bývá celkem
vysoká. Mnoho kaváren nabízí také 15 minut zdarma.
- Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny
k dispozici free Wi-Fi.
- Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu
pobytu.
- Španělsko má roaming pro mobilní operátory Telefónica
O2, T-Mobile a Vodafone. Pokrytí
signálem je na většině míst.
- Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu
+420. Pokud voláte do Španělska, je nutné zadat předvolbu
+34.
- Zavolat si můžete také z hotelového pokoje či recepce, je to však ta
nejdražší varianta. Dále můžete volat z telefonního
úřadu (locutorio) nebo z telefonních
automatů, které jsou na mince a telefonní karty, některé i na
kreditní karty. Telefonní kartu (tarjeta telefónica) je
možné zakoupit v místních stáncích (tabacos) nebo na
poště. Tyto karty nejsou universální, ale liší se podle provozovatele –
tzn. konkrétní karta funguje jen v příslušném telefonním automatu.
Instrukce jsou psány v angličtině.
- Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica
O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze
zahraničí.
- Telefónica
O2
- T-Mobile
- Vodafone
- Španělsko je nejen krásná země naplněná atmosférou
jižanského temperamentu, ale také oblast skýtající skvělé
příležitosti jak pro potápění v moři a okolí ostrovů, tak i pro
jeskynní potápění. Uveďme proto výběrem některá místa, která za
zmínku rozhodně stojí. Nutno podotknout, že v okolí každého z ostrovů
patřících ke Španělsku je překrásný podmořský svět, který vyzařuje
svou osobitou atmosférou. Vraťme se ale k pevnině.
- Rezervace Illes Medes – překrásné místo protkané
četnými tunely. Potápění v těchto tunelech je naprosto bezpečné. Velkou
místní atrakcí je bronzový delfín, kterému je lepší se – pro velký
počet obdivovatelů – vyhnout.
- Illa Pedrosa – ostrov ležící hned u pobřeží, je
opět protkán systémem jeskyní a má velice příjemnou atmosféru.
- Carral Bernat – ostrůvek, u kterého se setkáte
s neobvykle velkým množstvím neobvykle „nenažraných“ ryb. Potkáte zde
kanici, mořany, gorgónie, ropušnice a mnoho dalších
drobnějších rybek.
- Vrak lodi Reggio Messina – loď byla záměrně potopena
v roce 1992. Její potopení se ale moc nepovedlo, protože se rozlámala na
mnoho kusů. To ovšem naopak umožnilo dostat se na místa, jež by jinak
nebyla přístupná. Zajímavější je záď lodi, která zůstala víc
pohromadě. Loď je označena na přídi i na zádi bójemi. Měří asi
150 metrů a je v hloubce 35 metrů.
- Cova de la Vaca – místo zajímavé především svými obyvateli
(myslíme tím samozřejmě ryby). Bydlí tu dva obří kanici. Ti se ale občas
nechtějí nechat vyrušit ze svého odpočinku, a tak za sebe posílají
menší zástupce. I ti jsou ale krásní. Dalšími obyvateli tohoto místa
jsou třeba gorgónie a jiné malé druhy ryb. Potápí se k nim tunelem,
najdete zde i malé jeskyně. Jsou tu i malé průlezy, do nichž se jen tak
někdo nedostane.
- Útes El Medallot – působí na člověka jako taková
malá langustí farma. Všude, kam se kolem sebe podíváte, vykukují na Vás
mezi kameny tito zajímaví tvorové. Potkáte zde i kanice a mnoho malých
ryb. Když máte štěstí, uvidíte i chobotnici. Na toto místo nejezdí
tolik turistů, a tak se zde ryby chovají přirozeněji a nežadoní neustále
o kus žvance.
- Tyto lokality jsou nedaleko Barcelony. Je to tady opravdu
moc hezké a stojí to za návštěvu slibující rozšíření potápěčských
obzorů.
- Na území států EU platí volný pohyb zboží.
Výjimkou je zboží podléhající spotřební dani – toho
je možné převážet limitované množství pro osobní potřebu:
cigarety – 800 ks, krátké doutníky –
400 ks, doutníky – 200 ks, tabák –
1 kg, lihoviny – 10 l, alkoholické
nápoje se středním obsahem alkoholu – 20 l, víno –
90 l (60 l šumivého vína), pivo –
110 l
Embajada de la República Checa
Avenida Pío XII, 22 – 24
28 016 Madrid
Tel.: 91 353 18 80
Fax: 91 353 18 85
Konzulární oddělení
Tel.: 91 353 18 97, 91 353 18 96
Fax: 91 353 18 98
E-mail: madrid@embassy.mzv.cz
Internet: www.mzv.cz/madrid
Stálá služba v mimopracovní době: tel. 699 982 307
Pracovní doba velvyslanectví je od 8 hodin do 16.30 (pondělí až
pátek), úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost jsou: 10.00
– 12.00 (pondělí až pátek). Po pracovní době, v průběhu víkendu a
o svátcích je v provozu záznamník s instrukcemi pro naléhavé
případy.
Honorární konzuláty
Česká republika má ve Španělsku šest honorárních konzulátů, ve
kterých je česky mluvící personál.
Velvyslanectví Španělska
Badeniho 401/4, Praha 7
170 00
tel.: 233 097 211, 224 311 222
fax: 233 341 770, 233 340 813 /Consular Section/
e-mail: embespcz@mail.mae.es
web: www.mae.es/…raga/es/home,
www.embajada-esp-praga.cz
/Cultural Section/
titulář J. E. p. Arturo LACLAUSTRA BELTRÁN
funkce velvyslanec
Provozní hodiny úřadu 8.30 – 16.00 /Po – Pá/ Vízové oddělení:
9.00 – 12.00 /Po, St, Pá/
- Občanům České republiky stačí pro vstup do Španělska pouze
platný cestovní pas nebo občanský průkaz (ne
s odděleným rohem), přičemž platnost cestovních dokladů musí trvat
minimálně po dobu pobytu ve Španělsku.
- Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho
držitele – dítě cestující společně s rodičem, který má pouze
občanský průkaz, musí mít vlastní platný cestovní pas,
i když je zapsané v občanském průkazu rodiče.
- Dítě cestující s rodičem, v jehož platném cestovním pasu je
zapsáno, nepotřebuje pro vstup vlastní cestovní doklad. Dítě zapsané
v pasu před 1. 9. 2006 takto může cestovat do věku 15 let, dítě
zapsané v pasu po 1. 3. 2008 může takto cestovat do věku 10 let.
- Při pobytu nad 90 dnů je nutné přihlásit se na cizinecké
policii.
Hlavní město Španělska
- Madrid – je královským sídlem, nachází se zde
královský palác Palacio Real, spousta muzeí, galerií a divadel
Historické lokality
- Barcelona – gotická čtvrť, radnice zvaná Casa de la
Ciutat, muzea, romantická zákoutí a náměstíčka
- Malaga – rodiště Pabla Picassa, Picassovo muzeum,
pevnost Alcazaba s amfiteátrem a hrad Gibralfaro
- Granada – Alhambra (středověký komplex paláců a
pevností maurských panovníků)
- Sevilla – Reales Alcázares (Královský hrad), Giralda
(arabský minaret mešity), Torre del Oro (Zlatá věž), Barrio Santa Cruz
(židovská čtvrť), Archivo de Indias (Indický archív), náměstí Plaza de
España, univerzita
- Córdoba – mešita-katedrála, Puente Romano (Římský
most), Alcázar de los Reyes Cristianos (pevnosti křesťanských králů)
- Povrch Španělska je převážně hornatý. Pohoří Sierra
Nevada se rozkládá na jihu země v Andalusii a je druhým
nejvyšším pohořím v západní Evropě. Nejvyšší hora
kontinentálního Španělka Mulhacén dosahuje výšky 3478 m n. m.
Na hoře Valeta se nachází lyžařský areál, nejvýše položený ve
Španělsku a zároveň nejjižnější v Evropě.
- Dalším významným pohořím jsou Pyreneje, které
oddělují poloostrov od zbytku Evropy a tvoří hranici mezi Francií a
Španělskem. Nachází se zde také stát Andorra. Nejvyšším vrcholem je
Pico de Aneto (3404 m n. m.), který je pokryt ledovcem.
Horské pásmo je 435 km dlouhé a najdeme zde tři národní parky. Hory jsou
tvořeny množstvím masivů, mezi nimiž se rozkládají úzká údolí.
- V severní části se rozkládá horský systém Kantaberské
pohoří, které je tvořeno mnoha drobnými pohořími. Dominantou je
atraktivní pohoří Picos de Europa s nejvyšším bodem Torre de
Cerredo (2648 m n. m.). Díky různorodému terénu je Kantaberské
pohoří vhodné především pro vysokohorskou turistiku a horolezectví.
- Iberské pohoří se táhne od severozápadu
k jihovýchodu Španělska. Nejvyšším vrcholem je hora Moncayo
(2313 m n. m.). Toto pohoří vytváří rozvodí řek mezi
Atlantským oceánem a Středozemním mořem.
- V centrální části poloostrova severně od Madridu se nachází
Kastilské pohoří. Nejvyšší hora Pico Almanzor
dosahuje výšky 2592 m n. m.
- Zbytek vnitrozemí pokrývá rozlehlá a suchá náhorní plošina
Meseta.
- Nížin je ve Španělsku velmi málo. Na jihu podél řeky Guadalquivir se
rozprostírá nejúrodnější Andaluská nížina. Řeku Ebro
obklopuje Eberská nížina. Podél středomořského
pobřeží se táhne úzká a úrodná nížina (huerta).
- Východní pobřeží Španělska omývá Středozemní
moře, západní břehy až po Gibraltar obklopuje Atlantský
oceán a na severu se nachází Biskajský
záliv.
|