Brindisi

Cena vždy zahrnuje:

• letenky tam a zpět včetně letištních poplatků, bezpečnostních a palivových příplatků

Cena nezahrnuje:

• cestovní pojištění, pojištění proti storno, víza resp. turistické karty, náklady na povinné očkováním (pokud je vyžadováno), dopravu z místa bydliště do místa odletu

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: v případě pobytu v místech s neznámou hygienickou úrovní se doporučuje očkování proti virové hepatitidě A, popř. B.
• Další rizika infekčních onemocnění: echinokokóza (převážně na jihu a ostrovech), leishmanióza kožní (jih Itálie a ostrovy), horečka phlebotomus (léto/podzim), horečka boutonneuse (duben – říjen, Sardinie a Sicílie), lymeská borelióza (duben – říjen), hepatitida typu C

Celní předpisy ^

• Na území Itálie lze dovézt 800 ks cigaret (400 ks cigaret o váze 3g/ks), 200 ks doutníků nebo 1 kg tabáku.
• Osoby starší 17 let mohou dovážet alkoholické nápoje – 20 litrů s obsahem alkoholu do 22 %, 10 litrů s obsahem alkoholu nad 22 % nebo 2 litry lehkých vín.
• Dovoz v objemovém množství 90 litrů vín (z toho nanejvýš 60 litrů šumivého vína)/ 110 litrů piva je považován za obchodní dovoz.
• Není dovolen dovoz benzinu v kanystru, dovoz valut je bez omezení. Vyvážená hotovost však nesmí přesahovat částku 10 330 €. Pokud tuto částku přesahuje, je potřeba vyplnit prohlášení o dovozu/vývo­zu peněz.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Velvyslanectví České republiky v Itálii
Ambasciata della Repubblica Ceca
Via dei Gracchi 322, Roma
00192

tel.: 0039/06/3609571–3
fax: 0039/06/3244466, KO-36095740
e-mail: rome@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/rome

Vedoucí úřadu: RNDr. Vladimír ZAVÁZAL, CSc.
Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Italskou republiku a Maltskou republiku

Provozní hodiny úřadu: pondělí až pátek 7.45 – 16.15
Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: pondělí až pátek 9.00 – 12.00

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Italské republiky
Nerudova 20, Praha 1 – Malá Strana
118 00

tel.: 233 080 111
fax: 257 531 522
e-mail: ambasciata.praga@esteri.it
web: www.ambpraga.esteri.it

titulář: J. E. p. Fabio PIGLIAPOCO

provozní hodiny úřadu: 8.30 – 13.30, 14.30 – 18.00 /Po – Pá/

Vstupní víza ^

• Občanům České republiky stačí pro vstup do Itálie pouze platný cestovní pas nebo občanský průkaz (ne s odděleným rohem), přičemž platnost cestovních dokladů musí trvat minimálně po dobu pobytu v Itálii.
• Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho držitele – dítě cestující spolu s rodičem, který má pouze občanský průkaz, musí mít vlastní platný cestovní pas, i když je zapsané v občanském průkazu rodiče.
• Dítě cestující s rodičem, v jehož platném cestovním pasu je zapsáno, nepotřebuje pro vstup vlastní cestovní doklad. Dítě zapsané v pasu před 1. 9. 2006 však takto může cestovat do věku 15 let, dítě zapsané v pasu po 1. 3. 2008 může takto cestovat do věku 10 let.

Bezpečnost ^

• Bezpečnostní situace je přibližně stejná jako v jiných evropských zemích. Časté jsou kapesní krádeže a krádeže v automobilech.
• Doporučuje se nenakupovat u pouličních a plážových prodejců, ve většině případů je jejich zboží padělané. V Itálii platí zákon na potírání tohoto druhu obchodu, při kterém může být vysokou částkou pokutován i zákazník.
• K veškerému zakoupenému zboží je zákazník povinen vzít si doklad o zaplacení. Může být kontrolován finanční policií a při nepředložení stvrzenky hrozí opět vysoká pokuta.
• Při cestování osobním autem ve městě se doporučuje zevnitř zamknout, předejde se tak možnému přepadení na křižovatce.
• V Itálii platí rovněž velmi přísný zákon na nošení nožů, mačet apod.

Doprava ^

K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný řidičský průkaz vydaný v ČR
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
• Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
• Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.

Místní doprava ^

• Letecky se do Apulie dostanete nejsnadněji s některou z leteckých společností, které létají do Milána nebo Říma, a pak vnitrostátní linkou do Bari, pokud chcete navštívit Gargáno nebo Střední Apulii, nebo do Brindisi pro oblast též Střední Apulie nebo poloostrova Salento. Na malé letiště v Brindisi létají vnitrostátní linky z Říma, Neapole, Milána, Bologni a Pisy. Přímé lety sem míří především v sezóně z Londýna, z Bruselu, Vídně a Curychu.
• Z letiště jezdí až osmkrát za den pravidelné autobusové linky Sita ( www.sitabus.it/wps/portal ) do Lecce (cena je 5 EUR, doba jízdy 50 min) a linky společnosti STP do centra Brindisi ( devět spojů denně, cena je 3,40 EUR a jízdenku koupíte i ve voze)
• Transfery do rezidencí trvají většinou 40 až 60 min, doprava bývá zajišťována CK nebo hotelem a zaplatíte např. do Gallipoli nebo Torre Rinalda 40 EUR, S.M. Di Leuca 60 EUR na osobu.
• Cesta autobusem z Říma vyjde na 35,50 EUR a trvá 8,5 hodiny, z Pisy 61,50 EURO a trvá 14 hodin.
• Brindisi leží na hlavní železniční trati vlaků Trenitalia ( více na www.trenitalia.it )Spoje jezdí pravidelně do Bari ( 11 EUR, 1h 45 min), do Lecce ( 6,5 – 8 EUR podle třídy, doba cesty je 30 min.) Do Říma byste vlakem cestovali 6 hodin a cena je 47 – 67 EUR podle třídy vozu. Celostátní železnice má na starosti společnost Ferrovie dello Stato ( www.ferroviedellostato.it/).
• Na  letišti Brindisi působí několik společností pro pronájem automobilů. Je dobré porovnat podmínky a ceny. Autoservizi Maggiore – www.maggiore.it, Avis Autonoleggio, Her­tz – www.hertz.it, Auto Europa Sicily by Car, Italy by Car Thrifty – www.italybycar.it, Europcar Italia Spa aj. Orientační ceny v sezóně , auto střední velikosti 75 EUR/den, skútr 125 ccm 60 EUR/den, skútr 50 ccm 35 EUR/den, kolo 15 EUR/den. Při dlouhodobějším pronájmu ceny klesají. Čtyřkolky lze zapůjčit ve Vieste u společnosti Explora Gargano S.aS. – www.exploragargano.it/.
• Dálnice z Brindisi do Gallipoli je bezplatná.

Výlety ^

• Oblast Apulie měla trochu odlišné dějiny od zbytku Itálie. Ve středověku zde byl silný řecký vliv. Salentský poloostrov patřil několik století k byzantské říši. Dokonce jej jeden rok ovládli i Turci, kteří si zde hodlali udělat předpolí pro útok na Řím. Na architektuře zdejších měst jsou východní vlivy patrné dodnes.
• Barokní město Lecce má přídomek Florencie baroka. Fantasticky detailně vyzdobené fasády z pískovce a kypré tvary soch se ve večerním světle rozzáří teplými zlatými tóny. K vidění je také zajímavý amfiteátr a Piazza Oronzo, což je náměstí, na němž končila proslulá obchodní cesta Via Appia z Říma. Perlou místního baroka je však bezesporu bazilika Santa Croce. Triumfální oblouk, mohutná pevnost, řada šlechtických paláců a upravených parků dokreslují obraz bohaté metropole žijící čilým kulturním a společenským životem univerzitního města. Cena 13 EUR
• Další zastávkou v Salentu by mohl být starobylý a z architektonického hlediska velmi povedený přístav Gallipoli. Toto město se už z dálky skví svou polohou na skalním podloží. Velmi monumentálně působí také hradby, jimiž je obehnáno. Pokud budeme brát v potaz etymologický význam slova Gallipoli, tak zjistíme, že pochází ze dvou řeckých slov Kalé a polis. Volně je překládáme jako krásné město. Zajímavá je i návštěva rybího trhu. Cena u CK cca 8 EUR.
• Za zhlédnutí stojí i malebné městečko Otranto na nejvýchodnějším bodu Salenty. Nudit vás nebudou romantické uličky a aragonská pevnost, krásný je také malý kostelíček San Pietro, jehož původ bychom hledali až v 9. století. Cena 13 EUR
• Městečko Alberobello ve Střední Apulii má asi 1400, tzv. Trulli, což jsou kruhové bílé stavby s tmavou kuželovitou krytinou, typické pro celou Apulii. Původně šlo o přístřešky pastevců stavěné z plochých kamenů kladených na sebe. Někde však začaly sloužit jako standardní rodinný dům, kde zhruba třetina je obydlená dodnes, zbytek slouží jako turistická atrakce, kde jsou restaurace, hotely nebo obchody. Podobné stavby najdete v městečku Locorotondo a celé okolní oblasti. Stavby jsou zapsány na Seznamu UNESCO.
• Hned v blízkosti navštivte Zoo Safari ve Fasanu. Je doplněna delfináriem a zhlédnout můžete i vystoupení lachtanů a opičí lunapark. Více na www.zoosafari.it/ Vstupné je 18 EUR/os.
• Mys S.M. Leuca je nejjižnější bod Apeninského poloostrova, kde se slévá Jónské a Jadranské moře. Z vyhlídky od majáku je překrásný pohled na přístav a historické městečko S.M. di Leuca, jenž bylo odjakživa oblíbeným letoviskem italské aristokracie, která si zde v minulosti vystavěla honosné vily v arabském stylu s rozlehlými zahradami. Jako rarita se na pobřeží dochovaly 2 převlékárny pro šlechtičny. Výlet můžete doplnit projížďkou lodí podél pobřeží a koupáním v jeskyni s modrým jezírkem. Cena výletu cca 25 EUR/os.
• Místní cestovní kanceláře pořádají i tématické zájezdy, jako je degustace vína a panenského olivového oleje v městečku Parabita. Po procházce historickým centrem – hrad, šlechtické paláce, katedrála, muzeum vína, budete moci ochutnat přírodní jihoitalské víno, pravý panenský olivový olej lisovaný za studena a další místní gastronomické speciality. Atmosféru dokreslí folklórní hudba. Cena cca 8 EUR/os.
• Ceny jsou orientační podle vzdálenosti místa pobytu.

Jídlo a pití ^

• Italská kuchyně patří mezi nejznámější a nejoblíbenější světové kuchyně. Jídla jsou velice zdravá, pestrá a chutná. Nepostradatelnými surovinami jsou olivový olej, bylinky (oregano, bazalka, šalvěj, rozmarýn, tymián, petrželka) a zelenina, zejména rajčata, ale také baklažány, artyčoky, chřest, lilek, olivy a papriky. Italská kuchyně se liší podle geografického rozdělení. Na severu je více moderní, kdežto jih Itálie si uchoval více tradičních pokrmů.

Speciality

• Mezi světově vyhlášené italské speciality patří samozřejmě pizza. K pizze a těstovinám se používají typické rajčatové omáčky ochucené kořením. Polévky se servírují spíše na severu, i tam ale jen zřídka. Typická je hustá zeleninová polévka s těstovinami minestrone. Denním pokrmem v jižní Itálii jsou těstoviny (pasta). Vyrábějí se v mnoha podobách, upravují se na mnoho způsobů a často se podávají jako předkrm. V severní Itálii se zase připravuje rýže, typickým pokrmem je rizoto. Důležitou součástí těstovin, pizzy i jiných pokrmů jsou sýry. Nejznámější jsou parmezán, ovčí sýr mozzarella a gorgonzola. V Itálii je proslulá parmská šunka. Velice oblíbená je zelenina – buď čerstvá, nebo dušená – jako příloha k masu.
• Jako hlavní chod se podává maso nebo ryby. Nejoblíbenějšími druhy masa jsou telecí a drůbeží. Ryby se často připravují na grilu, dále se smaží nebo pečou. Součástí mnoha jídel jsou také plody moře (ústřice, mušle, raci, krabi, humři, sépie).
• Po jídle si můžete dopřát výtečný dezert tiramisu, oblíbenou zmrzlinu nebo čerstvé ovoce.
• Před jídlem se podává aperitiv, nejčastěji Campari nebo Martini. K jídlu se většinou podává víno. Mezi místní značky patří sicilská Marsala, toskánské bílé víno a u nás známé lambrusco. Co se týká likérů, typické je citronové limoncello nebo bombardino (podobné vaječnému likéru). Známá je také pálenka z vína grappa nebo likér z lékořice liquirizia. Po jídle se servíruje italská káva espresso, caffè latte s mlékem, caffè coretto s alkoholem nebo cappuccino.

Restaurace

• Italská snídaně je velice lehká, zato oběd si Italové během polední siesty rádi vychutnávají. Večeří nejdříve v půl osmé večer. Pokud chcete zajít na levné jídlo, navštivte spaghetterii, kde si vyberete nejen z těstovin. Občerstvit se můžete také ve snack baru nebo paninotece (nabídka obložených chlebů). Za pizzu zaplatíte kolem 5 €. Zkuste využít turistické menu, které je cenově výhodné.

Náboženství a tradice ^

• Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní

• Svátky
  • 1. leden – Nový rok
  • 6. leden – Tři králové
  • 25. duben – Den osvobození
  • 1. květen – Svátek práce
  • červen – Tělo Páně, v Brindisi biskup vyjede na bílém ozdobeném koni a projíždí s Tělem Krista ulicemi, tato tradice má svůj původ už v polovině 13. století
  • 2. červen – založení Italské republiky
  • 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
  • první sobota v září – procesí na moři: již od roku 1776 jsou ostatky a sochy ochránců města sv. Teodora z Amasey a sv. Vavřince z Brindisi vezeny v loďkách od aragonského hradu kolem vnitřního přístavu, procesí pak pokračuje na souši do katedrály
  • 1. listopad – svátek Všech svatých
  • 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
  • 25. a 26. prosinec – vánoční svátky
• Významné kostely v Brindisi
  • katedrála v Brindisi, původně stavba v románském stylu z přelomu 11. a 12. století, později, po zemětřesení v polovině 18. století, rekonstruovaná do dnešní podoby (z té původní zbyly jen části dlažby), vedle stojí renesanční zvonice, v katedrále se nachází křtitelnice ze 16. století a v kapli relikvie sv. Teodora z Amasey, patrona města, a sv. Lorenza (Vavřince) z Brindisi, který mj. působil jako císařský kaplan ve službách Rudolfa II. během válečného tažení do Uher proti Turkům; v katedrále byl v roce 1193 korunován sicilský král Roger III., v roce 1225 se tady oženil císař Fridrich II. a navštívil ji i papež Benedikt XVI.
  • kostel Santa Maria del Casale ze 14. století, v goticko-románském slohu, fasádu zdobí geometrické vzorce, uvnitř zajímavá fresková výzdoba (působivý je zejména výjev Posledního soudu)
  • kostel San Giovanni al Sepolcro – stavba kruhového půdorysu z 11. století, stará křtitelnice, portál zdoben sloupy se lvy a fantastickými postavami, uvnitř fresky ze 13. až 14. století
  • kostel sv. Terezy – barokní kostel
  • kostel nejsvětějšího Srdce Páně – stavba v novoromantickém stylu ze 30. let 20. století umožněná mecenáškou a určená k všestranné výchově obyvatel Brindisi, v průčelí socha nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Historie - Kultura ^

Historie Itálie

Název země pochází ze slova „vitaliu“ (jinde se uvádí „vitulus“) znamenajícího „vůl“ nebo „tele“, což poukazuje na hojnost hovězího dobytka v oblasti. Nejdříve se tak nazývala oblast na jihu a ve středu Apeninského poloostrova, později za Římanů se (už jako Italia) jméno rozšířilo na celé území.

Nejvýznamnějšími ranými osadníky v prvním tisíciletí před naším letopočtem byli Etruskové ve střední Itálii (oblast zahrnovala i Řím), kteří zde rozvinuli společenský řád, v němž mělo město důležitou pozici, a na jihu poloostrova a na Sicílii Řekové (oblast zvaná Magna Graecia). Ti zde založili významná města (mj. Neapol a Syrakusy) a přinesli na území helénskou kulturu.

Roku 509 před n. l. byl poražen poslední král Říma (založeného podle pověsti roku 753 př. n. l.) etruského původu Tarquinius Superbus a byla zřízena římská republika. V té vykonávali moc dva konzulové a zastupitelské sbory patricijů (bohatých aristokratů, jejichž orgán se nazýval senát) a plebejů (obecného lidu). Městský stát si nejdříve dokázal podmanit území dnešní Itálie (do počátku třetího století před Kristem), později i severní Afriku, Středomoří (včetně Pyrenejského poloostrova a Balkánu) a území dnešní Francie. Pro italské území, jež bylo srdcem říše, to znamenalo především latinizaci – římské občanství bylo rozšířeno na obyvatele celé Itálie. To už však na Řím a jeho politickou organizaci počaly doléhat tíha správy tak obrovského území a vnitřní nepokoje (např. Spartakovo povstání a občanské války).

Nejdříve se tak moci chápali vojenští vůdci (z těchto diktátorů byl nejslavnějším Julius Caesar) a kolem roku 30 př. n. l. se pak Octavianus stává prvním římským císařem (jako Augustus), poté co porazil Antonia a Kleopatru roku 31 před n. l. Z nových územních výdobytků lze uvést jako nejvýznamnější rozšíření říše do Anglie, z výdobytků vnitřních pak období Pax Romana, pokojné doby prosperity v prvních dvou stoletích naší éry, v historii Itálie pak už nikdy neopakované (skončilo se roku 180 smrtí Marka Aurelia, posledního velkého císaře). Je to také čas budování spleti silnic a šíření křesťanství (oficiálním náboženstvím říše se stalo roku 380 n. l. za císaře Theodosia I.). To, spolu s právem, systémem správy, filozofií a uměním (řeckého základu prosívaného římskými vlivy), tvoří římský (italský) příspěvek základům západní civilizace. Později římským impériem zmítaly vnitřní nesváry, hospodářské problémy a následně nájezdy barbarů. Ve 4. století se druhým centrem říše stávala Konstantinopole, až byla na konci století říše rozdělena na západní a východní. Ta západní přetrvala však už jen krátce (zpravidla se uvádí pro její zánik rok 476).

Odoakr, první následující římský král germánského původu, zpočátku zachoval územní celistvost Itálie a římský způsob života, později byl však přemožen byzantským císařem, který se pokusil nad územím uplatňovat svou moc, ale byl poražen Lombarďany. K jejich vyhnání si papež zase pozval Franky. Za odměnu byl pak roku 800 Karel Veliký korunován na římského císaře. Ani papežství, které v té době oficiálně získalo stát, ani pokusům o vytvoření říše navazující na římské impérium (čehož další etapa začala roku 962 korunováním Oty I. císařem Svaté říše římské) se však nepodařilo udržet trvalou nadvládu nad územím (jako se to dařilo císaři např. v Německu).

A tak zatímco se u moci nad celistvým územím na jihu Itálie a na Sicílii střídali Saracéni, Normani (11. stol.) a později Francouzi a Španělé (Anjouovci, Arragonci), zakládající státní útvary jako království neapolské a království obojí Sicílie, na severu jsou na vzestupu městské státy, z nichž nejvýznamnějšími byly Benátky, Janov, Milán, Florencie a Pisa. (Již tady lze vystopovat počátky obrovských rozdílů vedoucích až k rozkolu mezi bohatým, urbanizovaným a průmyslovým severem a chudším jihem, kde byl v době severních městských států nastolován feudální řád.) Uvedená města, bohatnoucí z obchodu s Východem, průmyslu (vlna), bankovnictví a později i křižáckých výprav se sice pro svou řevnivost nedokázala spojit ve větší státní celek (nanejvýš do společných lig), ale stala se východiskem nejpozoruhodnějšího italského kulturního hnutí, renesance.

Za kolébku renesance je považována Florencie, kde původně bankéřský rod Medicejských podporoval umění a vědu (jinde to byl např. rod Farnese v Parmě, Viscontiové a Sforzové v Miláně) a kde žili a tvořili Dante (je příznačné, že v době politické nejednoty je to právě Dante, slovesný umělec, básník, kdo je spojován s počátky italštiny, jež se vyvinula z jeho rodné toskánštiny) a Boccacio. Z jiných nejslavnějších postav italské renesance jmenujme ideál renesančního člověka Leonarda da Vinciho, Michelangela, Machiavelliho, Galilea Galileje, kteří objevovali svým myšlením a uměním obrazně nové světy, zatímco Marco Polo či Kryštof Kolumbus je objevovali doslova.

Plody italské renesance pomáhaly šířit do celé Evropy (zejména Francie) paradoxně italské války v 16. století, v jejichž důsledku získalo moc nad značnou částí Itálie Španělsko a později (po válce o dědictví španělské, 1701 – 1713) Rakousko. Přínosem tohoto období byla skutečnost, že obě nadvlády zastřešovaly moc na daném území a ve svém důsledku mírnily vnitřní spory (od dob sporů mezi papežem a císařem se znesvářené strany tradičně nazývaly guelfové, původně přívrženci papeže, později pokrokovější síly, a ghibellini, podporující císaře a konzervativní postoje).

Významná změna přišla na přelomu 18. a 19. století. Napoleonské války, jež do Itálie přinesly myšlenky Francouzské revoluce i francouzskou nadvládu (ať už přímou či nepřímou), byly mocným podnětem pro následný vývoj směřující ke sjednocení Itálie. Ten byl určován vlasteneckým hnutím zdola (nejdříve karbonáři – doslova „uhlíři“, tajným obávaným spolkem, jehož jednou z vedoucích figur byl Giuseppe Mazzini, jiní prominentní členové byli zase léta vězněni na brněnském Špilberku) a později proslulým risorgimentem („vzkříšením“), na němž se pak podíleli i představitelé sardinského království.

Během vlny revolucí roku 1848 byly ještě italské snahy poraženy Rakouskem (maršálem Radeckým), ale jejich naplnění přišlo vzápětí. Roku 1859 se podařilo sardinskému království ve spojení s francouzským císařem Napoleonem III. přemoci Rakušany v bitvách u Magenty a u Solferina (zisk Lombardie), krátce nato dobyli Italové Sicílii a Neapol a roku 1861 se Viktor Emanuel II. stal italským králem. Jinou vůdčí postavou sjednocování Itálie byl jeho ministerský předseda, hrabě Camillo Cavour, a italský národní hrdina a revolucionář Giuseppe Garibaldi (dobytí jihoitalských území), který se kromě osvobozování Itálie podílel i na povstáních v Jižní Americe. Zbývající dvě území pevninské Itálie se podařilo získat záhy – roku 1866 (spojenectvím s Pruskem ve válce proti Rakousku) Benátsko a roku 1870 (když se francouzská vojska stáhla z Říma v souvislosti s konfliktem prusko-francouzským) se podařilo dobýt Řím, který se následujícího roku stal hlavním městem.

Nový stát se nicméně potýkal s řadou vnitřních problémů (zejména ekonomických – na severu byla Itálie, i díky rakouské vládě, modernizovaná a zprůmyslněná, lidnatý jih naopak postihla vlna emigrací na sever země i do Ameriky), jež se snažil řešit na mezinárodním poli – vstupem do Trojspolku s Německem a Rakouskem roku 1882 a koloniálními výboji (oblast Afrického rohu, Libye). Za první světové války zachovávala nejdříve Itálie (přes své spojenectví) neutralitu, později, roku 1915, se (pod slibem územních zisků) přidala na stranu Spojenců (bitva u Vittorio Veneto, rozhodující pro porážku Rakouska-Uherska, 1918). Rozsah získaných území však nesplnil italská očekávání, navíc válka měla za následek velké lidské ztráty (přes milion mrtvých) a materiální škody.

V poválečné atmosféře neklidu a anarchie, navíc s hrozbou bolševické revoluce, se vcelku lehce podařilo uchopit moc Benito Mussolinimu a jeho fašistickému hnutí. Stačila hrozba v podobě pochodu na Řím v říjnu 1922, aby jej král Viktor Emanuel III. jmenoval předsedou vlády. Brzy nastolil diktaturu, potlačoval občanská práva, ostatní strany postavil mimo zákon, cenzuroval tisk. Pozitiva lze spatřovat snad jedině v organizování veřejných prací, problematickém nastolení „pořádku“ a povzbuzení ekonomiky (stavba dálniční sítě, částečně vznik korporací). Velkým diplomatickým úspěchem Mussoliniho bylo uzavření Lateránské smlouvy se Svatým stolcem (1929), jíž se papež stal hlavou Vatikánu. Od 30. let si pak Mussolini začal plnit své dobyvatelské sny o velké říši, jejímž centrem by byla Itálie. Roku 1936 dobyl – po neúčinném a chabém odporu Společnosti národů a hrdinném boji obyvatel – Habeš (Etiopii), později anektoval Albánii. Ke sblížení Mussoliniho s Hitlerem sice nedošlo okamžitě (dohoda byla uzavřena roku 1936), ale v době druhé světové války již byly osudy obou zemí – pro Itálii osudově – spjaty. Ještě před ní Mussolini významně vojensky podpořil Francovu diktaturu ve Španělsku, do světového konfliktu Itálie vstoupila po boku Německa až roku 1940. Další expanze italské říše se však nedařila – Mussolini se setkával s vojenskými neúspěchy v Řecku i v severní Africe a byl nucen žádat o pomoc Hitlera. Později Itálie naopak na svého německého spojence lidsky i materiálně doplácela. Prohlubovalo se utrpení lidí (nedostatek potravin), přišly spojenecké nálety – a tak došlo 25. července 1943 ke svržení Mussoliniho a v září téhož roku k italské kapitulaci. Mussolinimu se ještě podařilo uprchnout na sever, popraven byl 28. dubna 1945 partyzány.

V důsledku války přišla Itálie o většinu dobytých území, roku 1946 se stala republikou. Dominantní politickou silou se stala křesťanská demokracie (již vedl Alcide De Gasperi). Zejména díky pomoci Spojených států se země rychle po válce vzpamatovala a zažila ekonomický růst, stala se zakládajícím členem NATO a aktivně se od počátku účastnila vývoje, který vyústil ve zformování současné Evropské unie. Ve vnitřní politice se poválečný vývoj vyznačoval velkou nestabilitou (v průměru vychází téměř jedna vláda na rok), jež v 70. a 80. letech nabyla děsivých podob. Od 60. let rostla nespokojenost zaměstnanců a docházelo k politickému násilí extrémních skupin (vrcholem bylo asi zavraždění bývalého premiéra Alda Mora r. 1978 levicovými teroristy z Rudých brigád, když nebyly splněny jejich požadavky). Na počátku 90. let pak propukl rozsáhlý korupční skandál, který zasahoval všechny hlavní strany (i bývalého socialistického premiéra Bettina Craxiho). Obrovské pobouření, které to u Italů vyvolalo, mělo za následek změnu podoby italské politiky, kde vzrůstá význam stran, jako je Liga severu (reagující na pociťované rozdíly mezi bohatým severem a méně rozvinutým jihem země), a významnou politickou figurou se stal mediální magnát Silvio Berlusconi, jehož politické i obchodní aktivity vyvolávají kontroverze. Tak či onak patří dnes Itálie k nejrozvinutějším zemím světa (je členem skupiny G8) a k zemím s nejvyšší kvalitou života.

Kultura na území Itálie

V oblasti Itálie vzkvétala kultura od římské doby. Tato kultura nezapře řecký vliv. Dodnes můžeme obdivovat výtvory její architektury (Koloseum, Pantheon), sochařství (např. Trajánův sloup) i malířství (jak nám zůstalo zakonzervováno např. v Pompejích). Ze slovesných umělců této doby uveďme alespoň básníky Vergilia (tvůrce římského národního eposu Aeneis) a Ovidia (Proměny) či dramatika Plauta, autora dodnes hraných kusů Pseudolus či Komedie o hrnci.

Nicméně asi nejvíce inspirujícím proudem byla pro italskou kulturu renesance, za které byla v Itálii vytvořena nesmrtelná a svrchovaná díla – v literatuře na počátku renesance stojí Dante se svou Božskou komedií, jedním z největších děl světové literaury, po jehož bok můžeme zařadit Petrarku (i samotný sonet, jímž se Petrarca básnicky vyjadřoval nejčastěji, je ostatně italským vynálezem) a Boccaccia s Dekameronem. Z pozdějších italských literátů je třeba zmínit epického básníka Torquata Tassa, dramatiky Carla Goldoniho (který ve svých hrách zužitkoval dodnes prováděnou italskou divadelní formu zvanou commedia dell'arte, skýtající prostor pro lidovou improvizovanou zábavu s tradičními typy postav a hrubou dějovou linkou) a Carla Gozziho (pohádková dramata jako Turandot) či básníka 19. století Giacoma Leopardiho. V závěru 19. století vznikala také Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, jedno z nejznámějších děl světové literatury pro děti. V moderní literatuře se vyznamenali italský dramatik Luigi Pirandello, zakladatel futurismu Filippo Tommaso Marinetti, neorealista Alberto Moravia a současní spisovatelé Dario Fo a Umberto Eco.

Díky velikánům malířství a výtvarného umění, jakými byli Michelangelo, Raffaello, Tizian, Botticelli, Leonardo da Vinci, Benvenuto Cellini, Tintoretto a později třeba Caravaggio, se Itálie stala na několik století poutním místem pro mladé adepty malířství i pro jeho obdivovatele.

Již pro zvukové kvality italštiny (otevřené slabiky s množstvím samohlásek, málo případů shluků souhlásek ve slově) je ideální oblastí pro umělecký projev Itala hudba, zejména opera, která se v zemi zrodila, dlouho byla (italská opera) převažujícím útvarem tohoto hudebně dramatického žánru a je zde dodnes široce populární. Z italských hudebních skladatelů můžeme jmenovat Palestrinu, Monteverdiho (jednoho z prvních tvůrců opery), Vivaldiho, skladatele-virtuóza Paganiniho (jeho nástroj, housle, tak jak je známe dnes, byly – podobně jako klavír – vyvinuty právě v Itálii), Rossiniho a pak dva z nejvýznamnějších operních autorů – Giuseppa Verdiho (jenž byl i kulturní postavou risorgimenta; když mu davy provolávaly slávu „Viva Verdi!“, neoslavovaly jen velkého Itala, ale volaly prý zároveň skrytě „ať žije italský král Viktor Emanuel“ – Vittorio Emanuele Re D'Italia, což tehdy ještě nebylo skutečností) a Giaccoma Pucciniho, oba tvůrce strhujících děl a řady dnes již zlidovělých melodií. Ze zástupu slavných italských interpretů opery (a nejen opery) uveďme za všechny jen jméno Luciana Pavarottiho. Ze současných hvězd populární hudby si získal posluchače i v zahraničí Eros Ramazzotti.

I film, nové umění dvacátého století, našel v Itálii světové umělce v poválečném období v režisérech, jako byli Federico Fellini, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli, Michelangelo Antonioni, Pier Paolo Pasolini, a hvězdách Sophii Lorenové, Gině Lollobrigidě, Claudii Cardinalové, Marcellu Mastroiannim… V poslední době zaujal i v cizině např. film Roberta Benigniho La vita è bella (Život je krásný, 1997).

Historie Brindisi

Bájné podání přisuzuje založení města Brindisi řeckému hrdinovi Diomedovi, jenž se zvlášť vyznamenal v trojské válce chrabrostí a moudrostí.

Skutečný původ Brindisi je nejspíš spjat s etnikem Messapiů, kteří sem do Apulie přišli z Řecka (podle jiných pramenů jsou ilyrského původu). Jim také vděčí město za své jméno. To je prý odvozeno od slova brunda, znamenajícího „jelení hlava“, jak se původním obyvatelům jevil tvar zdejšího přirozeného přístavu, rozvětvením připomínajícího parohy. Bývají také uváděny řecké původní podoby názvu Brention nebo Brentesion.

Brundisium byl název, pod nímž město znali jeho první významní páni, Římané. Město dobyli někdy v polovině třetího století před naším letopočtem (bývá udáván rok 267 před n. l. nebo 245 př. n. l.).

Nejvýznamnějším římským podnikem, který se dotkl Brindisi, bylo prodloužení slavné komunikace Via Appia až sem do přístavu. Na svou dobu velice kvalitní Appiova cesta, pojmenovaná podle svého iniciátora, římského cenzora Appia, měla pro Římany především strategický význam – umožňovala rychlé zásobení a přesuny vojsk. Císař Traján později nechal vybudovat ještě poboční, kratší trasu, známou jako Via Traiana. Má se za to, že antický sloup s bohatě zdobenou hlavicí v Brindisi označoval konec Via Appia (z druhého lze dnes vidět jen sokl, sloup samotný byl z Brindisi darován do města Lecce jako podstavec pro sochu tamního patrona, svatého Orontia, kterému je připisována zásluha za skončení morové epidemie v Brindisi). Podle jiných však sloupy sloužily jen pro námořníky jako signalizace brindiského přístavu.

Přístav byl tehdy hlavním místem, odkud se vyplouvalo do Řecka (přes Korfu a Dyrrachium, tedy dnešní albánský Drač) a na Východ. Významné přístavní město si co do velikosti v ničem nezadalo s tím současným – počet jeho obyvatel překračoval i 100 000, což je více než aktuální populace. O Brundisiu se tehdy hovoří i v souvislosti s velkými muži – narodil se zde tragický dramatický básník Pacuvius, město navštěvoval Cicero, svár sem zahnal i Caesara a Pompeia, kteří bojovali proti sobě. V roce 19 před Kristem (udává se i přesné datum 21. září) v přístavu zemřel Vergilius, jeden z největších básníků, který se vracel z Řecka a cestou onemocněl.

Úpadek římské moci přivedl do Brindisi – jako do celé oblasti – Góty, Ostrogóty, Byzantince, Lombarďany i Saracény. Významnějším mezníkem je až rok 1070, kdy přišli Normani a Brindisi se dostalo pod vliv království neapolského. V této době se obnovil význam přístavu v Brindisi jako místa, odkud se vyplouvalo po dvě staletí na křížové výpravy.

A do třetice novou vzpruhou, tentokrát čistě ekonomickou, pro námořní dopravu v přístavu bylo otevření Suezského průplavu (1869) a jím usnadněná cesta do Indie. To už bylo Brindisi součástí italského království.

Úplně jiné poslání čekalo na Brindisi ve 20. století – za světových válek bylo významnou námořní základnou (dostalo se mu za to i vyznamenání válečným křížem, zdobícím také městský znak, v němž je jinak vypodobněna ještě jelení hlava i koncové sloupy Appiovy cesty), za té druhé se mu dokonce dostalo nadto ještě nečekané cti. Po uzavření příměří mezi Itálií a Spojenci se představitelé italského státu v čele s králem Viktorem Emanuelem III. a předsedou vlády Badogliem obávali toho, že budou v Římě zadrženi německými okupačními silami. Odpluli proto do Brindisi, jež se tak stalo dočasně hlavním městem Itálie v době od 10. září 1943 do 11. února 1944.

Dnešní Brindisi je opět živým přístavem, odkud vyplouvají trajekty a rybářské lodi, a také významným industriálním centrem s výrobou plastů, petrochemickým a potravinářským průmyslem.

Jak se domluvit ^

• V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
• V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.

Obyvatelstvo ^

• Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
• K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
• Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).

Spropitné ^

• V italských restauracích se obvykle nechává spropitné ve výši 10 – 15 % z ceny, pokud již není započítáno v účtu („couvert“).
• Spropitné se nepředpokládá v rodinných restauračních zařízeních.
• Řidiči taxi by měli být oceněni spropitným podle kvality služeb, obvykle však ve výši 8 – 10 % nebo 1 €.
• Spropitné pro hotelový personál by mělo být v rozmezí 0,50 – 1 € v závislosti na kvalitě hotelového zařízení.
• Spropitné nižší než 0,50 € může urazit, rovněž drobné mince (20 centů a méně) nebudou přijaty s povděkem.

Co nakoupit? ^

• Pokud chcete z Itálie přivézt nějaký typický dárek pro své blízké, můžete si vybrat z řady místních suvenýrů.
• V Itálii je plno značkových obchodů s módními oděvy, obuví a doplňky. Cenově velmi výhodné, a přesto kvalitní a značkové zboží seženete buď ve výprodejích, nebo na trzích menších měst.
• K typickým suvenýrům patří stříbrné šperky, drahé kameny a perly, které nakupujte ale raději ve zlatnických obchodech, neboť na trzích mohou prodavači nabízet padělky.
• Jako pěkné dárky se také kupují kožená galanterie, kosmetika, hračky, keramika, mramorovaný papír, krajky, lněné výrobky, lombardské hedvábí či ručně vyráběné sklo.
• Vděčným dárkem ze slunné Itálie je proslulé kvalitní víno, např. červené lambrusco. Také místní likéry jsou výborné. Zkuste pálenku z vína grappa, citronový likér limoncello či likér z lékořice liquirizia. Když je řeč o likérech, můžete zakoupit jako vkusný dárek i krásnou estetickou skleničku na „digestivo“.
• Hospodyňky jistě ocení kvalitní olivový olej, který seženete v pěkných dárkových lahvích. Vhodným dárkem bude také koření, jehož nabídka je v každé oblasti Itálie jiná. A co takhle přivézt si kvalitní a výtečný sýr? Třeba mozzarellu či tvrdý Grana Padano…

Orientační ceny ^

• Plechovku piva koupíte za cenu kolem 1 €, v restauraci nebo baru si pivo dáte za 2 – 4 €
• Láhev nealkoholického nápoje stojí 0,50 – 1 €, v restauraci si nealko dáte za 2 €
• Cena lahve vody je kolem 0,50 €
• Káva (cappuccino) Vás v restauraci vyjde na 1 – 1,50 €
• Litr běžného vína pořídíte za 2 – 4 €
• Kilogram chleba stojí 2 – 3 eura
• Na zmrzlině si pochutnáte za zhruba 2 €, ovoce Vás osvěží za 1 – 2 €/ kg
• Za pravou italskou pizzu dáte v restauraci 2 až 5 €
• Cena vyhlášených italských pochoutek: šunka až 35 – 40 €/ kg, sýr mozzarella 5 €/ kg, jiné uzeniny (vč. mortadelly) 10 €/ kg
• Výše vstupného do muzeí a na památky je nejčastěji 6,50 €, výjimečně se u některých památek (zejména rozlehlejších, např. Pompejí) může vyšplhat až nad 10 €
• Cena jízdy taxíkem (pokud není pevně stanovena mezi určitými lokalitami) se pohybuje kolem 1 €/ km
• Plážové lehátko a slunečník si pronajmete za zhruba 5 eur na den

Obchody a tržiště ^

• Na své dovolené v Itálii se budete chtít jistě také věnovat nákupům. Každá oblast, velkoměsto, turistické středisko, ale i horská vesnička nabízí mnoho nákupních příležitostí. Ve velkých městech naleznete plno luxusních butiků, obchodních center a supermarketů, v menších městech budou na každém rohu drobné obchůdky s čerstvým ovocem či pečivem. Každé město dále pořádá tradiční trhy nebo v něm můžete potkat pouliční prodavače, u kterých lze smlouvat bez omezení. Nejlevněji nakoupíte v obchodní síti Carrefour. V menších obchůdcích se naopak setkáte s dražšími výrobky. Výhodou však jsou vstřícnější obchodníci a široká nabídka místních specialit či domácích produktů.
• Italové rádi kupují moderní značkové oblečení. Pokud se také chcete přidat k jejich oblíbené vášni, budete mít plno příležitostí jak ve velkém městě, tak i v malém zapadlém městečku. Můžeme Vám doporučit výprodeje tohoto oblečení, ve kterých i sami Italové rádi nakupují.
• Oblíbenou možností nákupů jsou tradiční trhy, na které narazíte v každém městě. Nabízí se zde vedle ovoce a zeleniny také nejrůznější koření, ale i starožitnosti, suvenýry, módní oblečení a boty.
• Běžná otevírací doba obchodů je většinou od 9 do 13 a odpoledne od 16 do 19 hodin. Čím více na jih Itálie, tím víc se dodržuje polední siesta, zato supermarkety a obchodní domy mají všude otevřeno po celý den. Potraviny mívají otevřeno i v sobotu a neděli dopoledne. Otevírací doba se však liší podle sezóny a oblastí, záleží také na tom, zda není církevní svátek.

Peníze ^

• V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
• Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

Co vzít s sebou ^

• Asi je zcela zbytečné psát složitý seznam věcí, co si vzít s sebou na dovolenou do Itálie. Záleží na tom, kam a kdy cestujete. Důležité upozornění se týká společenského oděvu v luxusních restauracích, kde pánové nosí dlouhé kalhoty a dámy letní šaty nebo dlouhou sukni a halenku. Itálie je katolická země, tudíž byste se měli na návštěvu kostelů oblékat střídmě. Nejvíce je to vyžadováno ve Vatikánu v chrámu sv. Petra.
• Vedle plavek, opalovacího krému a slunečních brýlí se Vám může hodit repelent proti hmyzu, základní lékárnička a pro jistotu i adaptér do zásuvek.

Počasí a kdy jet ^

• Podnebí Apulie je typicky středomořské, slunečno a sucho v letních měsících, teplé jaro a podzim a velmi mírná zima.
• Pokud se chcete vyhnout horkým letním teplotám, přeplněným plážím i památkám, navrhujeme jaro jako nejlepší čas pro návštěvu Apulie. Díky zdejšímu subtropickému klimatu teploty již v květnu a červnu dosahují třiceti stupňů a letní sezóna trvá až do konce října. Na jaře celý poloostrov rozkvete v pohádkovou zahradu a teplý vzduch se nasytí množstvím exotických vůní. Průměrná teplotní maxima jsou v květnu okolo 22^oC a v červnu již 27^oC. Slunce je jistotou podobně jako v létě 10 hodin denně. Srážky jsou minimální, od června téměř nezaprší. I teplota moře ty otužilejší zláká 17 – 21^oC.
• Léto je velmi podobné severoafrickým lokalitám. Červenec a srpen jsou nejteplejší a nejsušší měsíce. Teplotní maxima vyšplhají k 30^oC a minima neklesnou pod 22^oC. Obloha bývá vymetená po celý den, délka slunečního svitu je 11 hodin a moře je příjemným osvěžením se svými 23^oC. Srážky jsou velmi vzácné.
• Podzimní měsíce mají velmi podobný charakter jako ty jarní, jen příroda je unavenější z letních veder. Zato vás stále potěší teplota moře nad 20^oC.
• Zima je v Apulii mírná s relativně větším množstvím srážek. Průměrná teplotní maxima se pohybují v rozpětí 12 – 15^oC a minima pod 10^oC. Mrazy jsou vyjímečnou záležitostí. Srážkový úhrn je nejvyšší z celého roku, ale prší jen asi 8 až 9 dní v měsíci.
• V severní Apulii je hlavní sezóna od června do září, květen a říjen jsou měsíce vedlejší sezóny. V jižní části jsou teploty o něco vyšší a hlavní sezóna zde běží od května do října. I duben a listopad jsou velmi vhodné měsíce pro strávení pohodové poznávací dovolené beze spěchu a za výhodnější ceny.

Rady na cestu ^

• Italové jsou – v souladu s představami, které o nich panují – temperamentní, hluční, veselí a živě gestikulují. Také velmi rádi telefonují a sdělují si své dojmy a zážitky. Mají rovněž rádi dobré jídlo a pití, dovedou si života užívat. Velmi milují kopanou, berou ji tady smrtelně vážně. Jsou i velmi konzervativní. Projevuje se to jak vztahem k náboženství (naprostá většina Italů se hlásí ke katolickému), tak důležitostí rodiny, v jejímž rámci (a to mnohdy i velice širokém) se Italové scházejí a sdílejí se o své radosti i starosti. Konzervativnost se projevuje i v oblékání, na něž si (zvláště na to elegantní a luxusní) obyvatelé Itálie potrpí. Plyne z toho poučení, že i cizinec by se měl v Itálii pohybovat co možná nejlépe – ale bez větších výstřelků – oblečen. V chrámech se vyžaduje projev respektu k víře ve formě oděvu zahalujícího kolena i ramena. V Itálii je úředně zakázáno koupat se bez plavek, ačkoliv v turistických letoviscích se běžně toleruje, pokud ženy nemají horní část plavek.
• Ne všechny stereotypy o Italech však platí a může nás udivit, že třeba obyvatelé severní Itálie se často vyjadřují odtažitě a pohrdavě o jižanech. Itala taky nepotěšíte, budete-li jeho vlast automaticky spojovat s mafií. Vysloveně nebezpečné jsou pak narážky na období fašismu v Itálii, jehož symboly jsou zde přímo zákonem zakázány pod hrozbou pokuty, ale také až několikaletého vězení. Stejně tak o náboženství je vhodné se vyjadřovat citlivě, což logicky vyplývá ze zdejšího vztahu k němu. Lépe je též zeptat se, než někoho z místních obyvatel, neřkuli příslušníků ozbrojených složek, vyfotíte.
• Pokud jde o peníze a cennosti, v Itálii nikdy opatrnosti nezbývá. A nejde jen o nechvalně známé kapsářství, jež hrozí v místech s vyšší koncentrací lidí. Doporučuje se také obezřetnost vůči zboží nabízenému prodavači na ulicích a na pláži (vzhledem k italským zákonným opatřením proti padělání), je radno uschovávat i účtenky z nejrůznějších provozoven služeb, jež jsou zase kontrolovány finančními agenty bojujícími s daňovými úniky. Vždy je též dobře se dopředu informovat, kolik konkrétní služba či zboží stojí, případně na uváděné ceně trvat a nebát se ozvat, není-li dodržována.

Elektřina, zásuvky ^

• 230 V

Internet ^

• Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
• Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Telefon ^

• Mobilní operátoři Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
• V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
• Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
• Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
• Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
• Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefonica O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Koupání a pláže ^

• Apulie je charakteristická svou hustou subtropickou vegetací a proslulá svým rozmanitým téměř 800 km dlouhým  pobřežím. Bílé vápencové útesy, ve kterých voda a vítr vytvořily nesčetné množství tajemných krápníkových jeskyní (Grotta Zinzulusa, Grotta Romanelli, Grotte di castellana) jsou přerušovány malebnými zátokami a plážemi vyhledávanými pro své jemné zlatavé a bílé písky. Každého zde na první pohled zaujme čarokrásné, křišťálově průzračné moře, které je pro své nepopsatelně nádherné barvy považováno za jedno z nejkrásnějších v Evropě. Ne náhodou se většina zdejších letovisek, těší mezinárodnímu ohodnocení „Bandiera Blu“ (modrá vlajka), které znamená nejčistší moře Itálie.
• Apulie je často nazývána „Region dvou moří“, neboť poloostrov Salento je na východě  omýván Jadranským mořem a na západě Jónským mořem, o čemž se  můžete přesvědčit při své návštěvě mysu Santa Maria di Leuca. Jónské moře je jedno z nejslanějších na světě a solí a jódem prosycené ovzduší je prospěšné na léčbu kožních a dýchacích onemocnění (astma, lupenka, ekzém apod.), oblíbená jsou proto i střediska uzpůsobená pro ozdravné pobyty rodičů s dětmi.
• Východní pobřeží je tvořeno vysokými skalními útesy s krápníkovými jeskyněmi a je proto rájem potápěčů. Tato oblast navíc není příliš propagována a tak je ideální pro potápěče i výletníky preferující více klidu. Západní pobřeží je naproti tomu tvořeno hlavně dlouhými bílými plážemi s jemným pískem, takže než drsné potápěče láká k rodinnému stavění hradů.
• Plážový servis, tzn, slunečník a dvě lehátka, jsou k dispozici většinou za cca za 6 – 8 EUR/den.
• Aquapark v Gallipoli je vodním světem s tobogány, skluzavkami, vodní autodráhou, kamikadze, restaurací, bary, diskotékou a spoustou dalších vodních atrakcí pro děti i dospělé. Otevřen je pouze v sezóně a cena vstupenky je 10 EUR/dospělí, 5 EUR/děti.

 

Wellness ^

• Klasickým lázeňským střediskem je Santa Cesarea Terme, kde největším bohatstvím jsou tři termální prameny s obsahem jódu a síry, jejichž voda proudí z různých jeskyň. Léčí se zde převážně revma a dýchací cesty.
• Dalším lázeňským centrem je Torre Canne di Fassano, kde termální vody obsahují hořčík a sírany a brom a doporučují se k léčbě krevního oběhu, dýchacích a gynekologických problémů. Hlavní poskytovanou léčbou jsou koupele, bahenní koupele, inhalace a hydromasáže.
• Santa Margherita di Savoia jsou lázně, které se zaměřují na bahenní terapii a thalassoterapii. Procedury jsou zaměřeny na léčbu gynekologických problémů, dýchacích potíží, rehabilitaci při motorických problémech, léčí se zde záněty krku, nosu, ekzémy, dermatitidy apod. Používá se termální bahno, které pochází ze solných nádrží s jemným zápachem sirovodíku. Má vysokou přirozenou radioaktivitu a je bohaté na jód, bróm a především chlór. Má typickou červenou barvu díky přítomnosti prvoka Dunaliella Salina.
• Farmhouse Fontanelle je starý statek v rybářské vesničce Torre San Giovanni, který byl plně rekonstruován jako kouzelné místo pro zdravotní dovolenou. Ve wellness centru můžete využít hydroterapeutické centrum, služby masérů i kosmetiček. Můžete si nechat vytvořit i speciální program na celý týden.
• Pokud bude hotel označen jako Wellnes a Spa většiniou nabízí fitness, saunu, bazén, solárium, masáže, turecké lázně – hammam, thalassoterapii, popř. venkovní bazén. K takovým hotelům v Apulii patří např.:
• Hotel Pineta Wellnes & Spa v Ruvo Di Puglia ( Bari ).
• Masseria San Domenico v Savelletri di Fasano
• San Giorgio Resort & Spa v Cutrofiano ( Lecce )
• Risorgimento Resort v Lecce
• Grand Hotel Kalidria Thalasso & Spa
• Masseria Macchia & Relais San Pio v C/da Macchia
• Borgobianco Resort & Spa v Polignano Mare ( Bari )

Potápění ^

• Východní pobřeží poloostrova Salento je tvořeno vysokými skalními útesy s krápníkovými jeskyněmi, a je proto rájem potápěčů. Tato oblast navíc není příliš propagována, a tak je ideální pro potápěče i výletníky preferující více klidu. Potápěčské lokality se vyskytují převážně mezi Torre Sant´Andrea ( severně od Otranta ) a Porto Badisco ( jižně od Otranta ). Více informací o potápěčských lokalitách najdete na stránkách http://www.salentodiving.it/ , http://www.divingservice.it/index.php nebo na http://www.scubadiving.it/.
• Mezi největší potápěčská centra patří např. Diving Paradise ( http://www.divingparadise.it/…attivita.htm ), Aquademia Dive Center ( http://www.aquademiaweb.it/e-whoweare.htm )nebo Diving „ LA BOA“.

Sport a zábava ^

Sport

• Puglia je krajem sportů mezi mořem a zemí. Při vaší dovolené máte jedinečnou příležitost ponořit se mořských vln a vyzkoušet jachting, zdolávat vlny při surfu, kitesurfu nebo windsurfingu. Oblast je ideální pro pěší turistiku i cykloturistiku , díky které můžete poznat kulturu, zvyky, tradice a rozmanitost krajiny a přírodních zdrojů v podobě moře, jezer, hor a jeskyní. Krajinou se můžete kochat i ze hřbetu koně ( hodina jízdy vyjde na cca 18 EUR).
• Mezi oblíbené sporty v oblasti patří závěsné létání, paragliding, horolezectví a speleologie.
• V přímořských letoviscích je pravidlem široká nabídka rozličných vodních sportů jako jízda na vodních lyžích, motorovém člunu, parasailing, wakeboarding, potápění, jacthařský sport, windsurfing, ale i rybaření.
• Na pláži můžete provozovat ranní joging, plážový volejbal, plavání je samozřejmostí.
• Hotelové resorty nabízejí možnost tenisu nebo zapůjčení kol.
• Vzhledem ke středomořskému podnebí si celý rok mohou užívat milovníci golfu. Obrovské háje staletých olivovníků, porosty borovic a keřů typických pro Středomoří jsou kulisou pro moderní stavby golfových hřišť. K dispozici je několik kurzů jako např. Acaya Golf Club v Lecce, cena Green Fee je 55 – 60 EUR podle období, více na www.acayagolfclub.it, Coccaro Golf Club ve Fasanu má 9 ti jamkové hřiště, cena green fee je 25 EUR, více na www.masseriatorremaizza.com, Riva dei Tessali Golf Club, Castellaneta nabízí 18 ti jamkové hřiště, cena green fee je 65 EUR, více najdete na www.rivadeitessali.it. A 18 jamek má také hřiště v San Domenigo Golf Club v Savelletri di Fassano s cenou za hru 95 – 120 EUR. Více na www.sandomenicogolf.com.

Zábava

• V celé Itálii jsou významné místní události a festivaly, které probíhají po celý rok. Mnohé z nich jsou spojeny s důležitými daty v katolickém kalendáři, ale pořádají se i hudební nebo kulinářské slavnosti. Více se dočtete na stránkách http://www.hostetler.net/italy/italy.cfm, kde vyberete Puglia a zadáte datum vašeho pobytu.
• Zoosafari ve Fasanu je doplněno delfináriem a atrakcemi, jako je např obří kolo, tobogány aj. Vstupné je 18 EUR/os. Více informací získáte na www.zoosafari.it.
• Pro rodinnou zábavu je ideální i Aquapark v Gallipoli, kde se kromě vodních atrakcí pobavíte v baru či na diskotéce.
• Pokud hledáte pobavení ve večerních hodinách, máte možnost navštívit noční bary, které jsou ideální pro pozdní drink za doprovodu živé hudby. V anglickém stylu je vyveden populární klub Big Ben v Brindisi nebo v podobném duchu stylizovaný Pub Aragonese. V Gallipoli je centrem noční zábavy a veškerých oslav hlavní náměstí Via del Duomo.

Historické lokality ^

Hlavní město Itálie

• Řím – jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy. Za návštěvu (či za vidění) rozhodně stojí Vatikán s bazilikou sv. Petra, Sixtinskou kaplí a Vatikánskými muzei, dále Forum Romanum se zbytky antických památek, Koloseum jako dominanta města, antický chrám Pantheon, barokní Fontana di Trevi (nejslavnější na světě), Španělské schody (nejdelší a nejširší schodiště v Evropě) nebo Trajánův sloup.

Historické lokality

• Pompeje a Herculaneum – dochované zbytky antických měst, která zničil výbuch Vesuvu roku 79 n. l.
• Florencie – dominantou města je katedrála Santa Maria del Fiore, vedle ní stojí zvonice Campanile di Giotto. Mezi další významné památky patří např. Battistero di San Giovanni (Křtitelnice sv. Jana), Palazzo Vecchio, Palazzo Medici Riccardi, nejstarší most Florencie Ponte Vecchio, lemovaný z obou stran obchůdky, a Galleria degli Uffizi se sbírkami renesančních obrazů (mj. díla Botticelliho, Leonarda da Vinci, Albrechta Dürera, Michelangela, Raffaella, Tiziana, Caravaggia či Rembrandta). Naleznete zde také slavnou Michelangelovu sochu Davida a mnoho dalších překrásných památek ze slavného období zdejší renesance.
• Pisa – na náměstí Piazza dei Miracoli (náměstí Zázraků) naleznete řadu významných staveb: šikmou věž Torre pendente, románské Baptisterium (Battistero), katedrálu ve tvaru latinského kříže a monumentální hřbitov Camposanto.
• Benátky – město leží na 118 ostrůvcích, a je tak ušetřeno (a s ním i jeho návštěvníci) provozu a hluku automobilů, což ještě přispívá k jeho fantaskní atmosféře, jež Vás snadno přenese do minulosti. Napříč celým městem vede Canal Grande. Při návštěvě určitě nevynechejte Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, nejznámější most Ponte di Rialto či Ponte dei Sospiri (most vzdechů), palác Ca' d'Oro (kde dnes sídlí muzeum) nebo zvonici Kampanila (Campanile). Slavné je také zdejší operní divadlo Gran Teatro La Fenice. Ve městě, jež největšího rozkvětu dosáhlo v 15. a 16. století, žili či tvořili mj. Marco Polo, Tizian, Tintoretto, Monteverdi, Vivaldi, Goldoni, Gozzi a Casanova.
• Milán – ve městě můžete obdivovat milánský Dóm, slavné operní divadlo La Scala, renesanční zámek Castello Sforzesco nebo nákupní galerii Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II).
• Neapol – centrum tvoří dvě náměstí, Piazza del Municipio s pevností Castel Nuovo a Piazza del Plebiscito (největší neapolské náměstí, nacházejí se zde Královský palác a kostel sv. Františka z Pauly, který připomíná římský Pantheon a má po obou stranách kolonádu), ve městě se nachází také slavné operní divadlo Teatro San Carlo.
• Janov – dominantou města je přístavní maják Lanterna. Na náměstí Piazza De Ferrari můžete navštívit Dóžecí palác a vidět působivou fontánu.
• Turín – zajímavou památkou města je 167 m vysoká věž muzea kinematografie Mole Antonelliana (původně plánováno jako synagoga). Nachází se zde také jedno z nejvýznamnějších egyptských muzeí na světě, Museo Egizio, a další muzea a galerie, např. Galleria Sabauda, Museo Nazionale del Risorgimento a Museo Civico d´Arte Antica či muzeum starého umění v Palazzo Madama. V katedrále sv. Jana Křtitele je chováno slavné turínské plátno.
• Verona – ve městě, které proslavil Shakespeare svou hrou Romeo a Julie, můžete obdivovat řadu historických památek. Vstupní branou projdete do centra města na náměstí Piazza Bra, kde můžete obdivovat římské divadlo – slavnou veronskou Arénu, kde se v létě konají operní představení. Za návštěvu také stojí náměstí Piazza delle Erbe s kašnou fontana di Madonna Verona. Nejznámější církevní stavbou města je bazilika San Zeno Maggiore, jejíž krypta je spojována s dějištěm závěru slavného tragického příběhu dvou milenců. Rozhodně nezapomeňte na Juliin dům – Casa di Giulietta – s proslulým balkonem a pevnost Castelvecchio, kde je dnes umístěno muzeum.

Hory a vnitrozemí ^

• Oblast Apulie tvoří především rovina, která na východě přechází do vápencového Garganského pohoří. Nejvyšším vrcholem hornatého poloostrova Gargano je Monte Calvo (1055 m).

Moře ^

Východní břehy Itálie omývá Jaderské moře, jižní část Jónské moře, západní pobřeží Tyrhénské a Ligurské moře.

Okolní země ^

• V jižní části nemá Itálie žádné pevninské hranice, ale přístavy Bari a Brindisi jsou významné terminály lodní dopravy.
• Z Brindisi můžete cestovat na řeckou pevninu do Igoumenitsa nebo do Patras na Peloponéském poloostrově, na řecké ostrovy Korfu a Kefalonie nebo do albánských středisek Durres a Shengjin.

Příroda ^

• Apulie( Puglia) je region v jihovýchodní Itálii, který je ohraničen Jaderským mořem na východě, Jónským mořem na jihovýchodě a Otrantským průlivem a zálivem Taranta na jihu. Jeho jižní část tvoří poloostrov Salento, na severu vybíhá do jaderskéhop moře poloostrov Gargano. Povrch oblasti je tvořen širokými pláněmi a nevysokými kopci, pouze v severní části části Gargano a Monti Dauni dosahují strmé vrcholy výšek okolo 1100 m.
• Apulie je velmi suchá oblast, ale několik řek zavlažuje plošinu na úpatí ostrohu Gargana, která je zemědělsky velmi produktivní. Řeky se zanořují v mnoha případech do vápencového podzemí a znovu se vynořují v blízkosti pobřeží. Svoji činností vytvářejí mnoho jeskyní a výmolů, zvláště efektní jsou jeskyně Castellana Grotte.
• Poloostrov Salento je jihovýchodní část oblasti Apulie. Je to vlastně vápencová skála, která odděluje Jaderské a Jónské moře. Je zde velmi úrodná půda, kde se daří nejlepším olivovníkům a vinné révě.

Turistické lokality ^

• Hledáte „tu pravou Itálii“? Tedy uvolněnou zemi, kde čas plyne pomalu jako ve starých Feliniho filmech? Zkuste třeba Apulii na podpatku italské boty. Apulie je sluncem zalitá krajina, mořské scenérie a stříbřité olivové háje, kopce a pobřežní města, ale i továrny a elektrárny a louky poseté jarními květinami. Je to místo starších mužů posedávajících na lavičkách, starších žen klevetících na židlích před svými domy, místo jízdních kol, letních karnevalů, místo přistěhovalců i pašeráků cigaret.
• Brindisi leží přímo u moře asi 115 km jižně od Bari. Bylo založeno již ve starověku jako řecká kolonie Brentesion, poté se jí zmocnili Římané. Město vyrostlo v důležitý přístav, odkud se lodi plavily do Řecka a východního Středomoří. Ačkoli bylo Brindisi vážně poznamenáno druhou světovou válkou, stále je zde k vidění mnoho zajímavých historických památek. Provincie Brindisi je důležitou vinařskou oblastí, především vín růžových a červených.
• Ostuni je jedním z nejkrásnějších měst v jižní Itálii známé oslnivým účinkem jeho nabílených domů. Město leží na několika úrovních, propojených schodišti s obloukovými branami. Město působí velice sugestivně a večer je kouzelně osvětlené. Letoviska se nacházejí na téměř 20 km dlouhém pobřeží s malými zátokami, útesy a dunami, které je vzdálené od centra Ostuni cca 8 km. Mezi nejznámější patří Marina di Ostuni, Lido Morelli nebo Torre Pozzella. Vzdálenost z letiště v Brindisi je cca 40 km severně.
• Nejnavštěvovanější je poloostrov Salento v nejjižnější části Apulie, který láká návštěvníky především na krásné čisté pláže s většinou písečným podkladem. Ten se jakoby prolíná se skalisky, která se vypínají až do mořské hladiny. Pobřeží Jadranského moře je v těchto končinách velmi útulné, což umocňuje také krásně čistá voda, díky níž se pobřežní letoviska mohou pyšnit modrou vlajkou, jež kvalitu vody dokládá. Salento je dodnes zemědělským krajem a jednou z mála oblastí, dosud nezničených civilizací, průmyslem a masovým turistickým ruchem. Pobřeží nehyzdí drahé hotely a luxusní rekreační komplexy. Zdejší kraj si uchoval svou autentičnost a všude je dodnes cítit tradice, folklór a pravá středomořská atmosféra.
• Torre Rinalda je malé přístavní městečko, které se rozkládá podél bílých písečných pláží Jadranského moře. Zdejší krásná a dlouhá písečná pláž patří k jedněm z nejkrásnějších pláží v celé Itálii. Blízké okolí nabízí vše potřebné pro turisty – restaurace, pizzerie, bary, obchůdky a spoustu dalšího v blízké Lecce. Hlavní město provincie Lecce je dosažitelné městskou hromadnou dopravou. Vzdálenost z letiště v Brindisi je cca 45 km.
• Městečko San Foca nabízí kromě překrásných pláží i možnosti výletů do známých apulijských míst. Oblíbená je mezi návštěvníky i místní kuchyně, v centru Foca nechybí ani každodenní rybí trh a trh se zeleninou a ovocem. V úterý se konají pravidelné trhy, které se spojují s mořským centrem a lze tady dostat téměř vše. Vzdálenost z letiště v Brindisi je cca 68 km.
• Oblíbené moderní letovisko Torre dell´Orso je situované na východní straně Salentinského poloostrova, na pobřeží Jadranského moře, pouhé 4 km od přírodní rezervace Laghi Alimini. Bílými skalisky sevřená a piniovým hájem lemovaná zátoka Torre dell'Orso je známá nejen pro své křišťálově průzračné moře a jemný písek, ale zejména pro své fascinující panorama. Letovisko má všechny předpoklady pro strávení příjemné dovolené, najdete zde obchody všeho druhu, restaurace, pizzerie, kavárničky, bary, noční podniky i dobře vybavené sportovní centrum s tenisovými kurty, fotbalovými i volejbalovými hřišti, minigolfem, kuželkami i dráhou pro kolečkové brusle. V blízkosti se nacházejí i působivá archeologická místa Rocca Vechia a Acaia. Vzdálenost z letiště je cca 70 km, vlakové nádraží v Lecce je vzdáleno cca 20 km.
• Otranto je malebné starobylé městečko, situované v pěkné písečné zátoce na nejvýchodnějším cípu Salentinského poloostrova, které bylo odjakživa oblíbeným letoviskem italské smetánky. Historické centrum je tvořeno subtropickou zahradou a spoustou roztomilých romantických uliček, plných dlouho do noci otevřených obchůdků, restaurací, kavárniček a barů, lákajících k večerním procházkám,. Vzdálenost z letiště v Brindisi je cca 88 km.
• Santa Cesarea Terme je lázeňské středisko na jihu Salentského poloostrova, jehož architektura byla výrazně ovlivněna arabskou a řeckou kulturou. Bohatstvím Santa Cesarea Terme jsou tři termální prameny, jejichž voda proudí z různých jeskyň. Léčí se zde převážně revma a dýchací cesty. Zdejší veřejné koupaliště s diskotékou a bazénem je vytesáno přímo do skály, vybrat si tak můžete z plavání ve slané či sladké vodě. Milovníci adrenalinu si mohou zaskákat z několikametrových útesů přímo do azurových hlubin Jaderského moře. Vzdálenost z letiště v Brindisi je cca 92 km.
• Rozkošné rybářské a lázeňské staré městečko Castro s kostelem obehnaným kruhovou hradbou vysoko nad mořem je jedním z nejpůsobivějších míst v celé Apulii. Je proslulé kouzelnou krajinou a nádherným mořem, a také příjemným podnebím. Castro má typické vesnické středověké jádro a přístav, v jehož blízkosti jsou malé jeskyně. Najdete tu skalnaté štíty hor a nejrůznější mořskou floru a faunu, což je skutečným rájem pro všechny potápěče. V obci je supermarket, potraviny, pekařství, pošta, restaurace i bar. Letní rekreační středisko je umístěné cca 3 km západně od centra obce. Vzdálenost z letiště je cca 93 km.
• Santa Maria di Leuca je historické městečko s překrásným přístavem ležící v malém zálivu na jižním mysu Salentinského poloostrova v místě, kde se slévá Jónské a Jadranské moře. Bylo oblíbeným letoviskem italské aristokracie, která si zde v minulosti stavěla honosná sídla v arabském stylu s rozlehlými zahradami. Přímo v městečku se rozkládá menší písečná pláž, jinak je pobřeží tvořeno divokými skalními útesy s krápníkovými jeskyněmi. Tento malebný zapadlý kraj je na našem trhu cestovního ruchu stále zatím velkou neznámou, i když celý mys je lemován příjemnými letovisky, jakými jsou například Marina di Léuca, Gagliano del Capo či Torre San Gregorio. Vzdálenost z letiště v Brindisi je cca 110 km, z vlakového nádraží v Lecce cca 60 km.
• Torre Pali je klidným střediskem, které si svou turistickou oblibu získalo především díky svým kouzelným plážím zalitým sluncem a obklopeným krásnou přímořskou scenérií. Tato původně rybářská vesnička si zachovává svou svébytnost a malebnost. Lokalita Torre Palli, je ideální pro ty, kteří chtějí poznat pravou tradici Salenta, daleko od hluku a zmatku velkých středisek. Zážitkem jsou plavby na člunu podél velmi členitého pobřeží s mnoha jeskyněmi. Pár desítek kilometrů odtud navštivte krásné krápníkové jeskyně Grotta Romanelli a Grotta Zinzulusa, jež byly zřejmě již v prehistorických dobách obydlené.
• Lido Marini je novější typické italské středisko, kde jsou k dispozici všechny služby pro strávení příjemné dovolené,jako jsou obchody, restaurace, pizzerie, kavárny a bary. Pobřeží je tvořeno nízkou plochou skálou s dlouhými písečnými zátokami. Oblíbené prázdninové středisko village Costa del Salento Lido Marini se skládá z různých řadových domečků, postavených v typickém středomořském stylu, obklopených krásnou subtropickou vegetací. Veřejná písečná pláž je vzdálena asi 400 m a soukromá pláž asi 800 m. Klientům jsou k dispozici bazény pro dospělé a pro děti se slunečníky a lehátky, restaurace, pizzerie, 2 bary, tenisový kurt, hřiště na minifotbal, stolní tenis a je zde možnost zapůjčení kol a aut. Vzdálenost z letiště je cca 110 km.
• Torre San Giovanni – Marina di Ugento se stalo v posledních letech moderním turistickým centrem, které se nachází v místech, kde nižší skalnaté pobřeží vulkanického původu pozvolna přechází v písčité pláže a svým návštěvníkům nabízí vše potřebné ke strávení příjemné dovolené. Večery můžete trávit procházkou po nábřežní kolonádě nebo pozorováním lodí v přístavu. Svým návštěvníkům letovisko nabízí vše potřebné ke strávení příjemné dovolené.
• Marina di Mancaversa je menší moderní italské letovisko se skalnatým pobřežím, které je protkáno menšími písečnými plážemi. Jónské moře je v tomto místě velmi čisté a najdete tu i mnoho míst vhodných k potápění. Letovisko je tvořeno většinou jednopatrovými vilkami postavenými podél pobřeží. Je tady dostatek restaurací i obchodů, pokud by někdo měl na možnosti nakupování nebo noční život větší nároky, nedaleké Gallipoli jej bohatě uspokojí.
• Gallipoli je přístavní město řeckého původu, které je často nazývané Perlou Jónského moře. Leží na skalnatém ostrově v Tarentském zálivu a je spojeno mostem s moderním předměstím na pevnině. Lákadlem je především příjemné subtropické klima, kdy léto trvá téměř 6 měsíců. Milovníci nakupování a nočního života si přijdou na své v centru města, které nabízí spoustu dlouho do noci otevřených barů, klubů, kin, obchodů a nočních podniků. Typicky úzké zakřivené uličky a bílé strohé fasády naznačují silný orientální vliv. Historická část města je vyhledávaným cílem vycházek. Od časného rána probíhá v přístavu rybí trh a rybí burza, kde se ve velkém draží bohaté úlovky z okolí tohoto proslulého rybářského města. Děti potěší místní aquapark se širokou nabídkou vodních atrakcí. Letiště Brindisi cca 80 km, železniční stanice Lecce cca 35 km, vlakové nádraží Gallipoli je vzdáleno cca 3 km, zastávka je v místě.
• Dovolená v Porto Cesareo je ideální především pro rodiny s dětmi, neboť nabízí příjemnou písečnou pláž, místy až 50 m širokou. Tato pláž v Porto Cesareo je omývána křišťálovou vodou Jónského moře, které je pro svou příjemnou teplotu a krásně čistou vodu velmi oblíbené. Porto Cesareo se rozkládá ve dvou zátokách chráněných ostrůvky před vlnobitím. Je významným rybářským městečkem a mnoho místních restaurací nabízí vynikající rybí speciality.

Možnosti výletů ( více ekce výlety ):

• Město Brindisi
• Barokní město Lecce
• Přístav Gallipoli
• Městečko Otranto
• Města Alberobello a Locorotondo
• Zoo Safari ve Fasanu
• Mys S.M.Leuca
• Městečko Ostuni

Řeky ^

• Přestože skoro nikde neuvidíte řeku, krajina je úrodná, neboť je napájená podzemními řekami. Tyto řeky navíc v několika místech vyvěrají přímo pod skálou v moři, kde v minulosti sloužily jako vzácný zdroj pitné vody námořníkům. Dnes už slouží jen jako ochlazení pro ty, kteří zrovna v tom místě skočí do vody.