Istanbul

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučené očkování: proti virové hepatitidě A, popř. B, břišnímu tyfu a záškrtu
• Malárie: riziko zde existuje, rizikové oblasti jsou v městských a venkovských oblastech jihovýchodní Anatolie.

Celní předpisy ^

• Dovoz cizí měny do Turecka není omezen, vývoz místní měny je však limitován maximálním množstvím v hodnotě odpovídající 5000 USD. Při vyšší částce je potřeba prokázat způsob jejího nabytí. Dovoz a vývoz šperků je omezen hodnotou 15 000 USD, při hodnotě vyšší je taktéž nutné prokázat jejich nabytí.
• Cennější předměty (např. notebooky) mohou být při vstupu do země poznačeny do pasu – z důvodu kontroly pohybu zboží.
• Pro zbraně a ostré náboje je potřeba speciální povolení.
• Při vývozu nového koberce je nutné předložit doklad o koupi. K vývozu starších cenných předmětů je potřeba povolení Generálního ředitelsví pro správu muzeí. Vývoz starožitných předmětů starších 100 let je zakázán. Při koupi cenných uměleckých předmětů se doporučuje dávat pozor na podvodníky.
• Obecně lze říci, že bez cla je možné dovážet zboží v celkové hodnotě do 300 €, u dětí do 15 let 145 €. Tuto hodnotu však mohou v závislosti na charakteru zboží úředníci omezit.
• Bez cla lze dovézt: cigarety – 200 ks, doutníky do 30 g – 50 ks, doutníky – 10 ks, cigaretový tabák – 200 g, cigaretové papírky – 200 ks, dýmkový a žvýkací tabák – 200 g, šňupací tabák – 50 g, káva/instantní káva – 1 kg, čaj – 500 g, cukrovinky/čo­koláda – 1 kg, alkoholické nápoje – 1 láhev o objemu 100 cl nebo 2 lahve s objemem 75 cl, parfém/toaletní voda/voda po holení – 5 balení do 120 ml, zdravotní potřeby/léky/lé­čiva – pouze pro osobní potřebu
• Dovoz a vývoz drog a jiných omamných látek, jejich výroba, obchodování s nimi a šíření toxikomanie jsou trestné. Stejně tak jejich spotřeba, nabídka, zprostředkování prodeje atd. Hrozí vysoké pokuty a odnětí svobody až na 20 let.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Velvyslanectví České republiky v Turecku
Embassy of the Czech Republic
Kaptanpasa Sokak No. 15, G.O.P., Ankara
06700

tel.: ústředna-0090312/4056139, recepce (přímé)-4056141, 4056142, 4056143, KO-4056958
fax: 0090312/4463084, KO-4477395
e-mail: ankara@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/ankara

Vedoucí úřadu: PhDr. Eva FILIPI
Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Tureckou republiku

Provozní hodiny úřadu: pondělí – čtvrtek: 8.30 – 17.00
pátek: 8.30 – 14.00
úřední hodiny pro veřejnost: pátek: 9.00 – 12.00

Generální konzulát České republiky v Turecku
Consulat Generale of the Czech Republic
Abdi Ipekci Cad. 71, Macka – Istanbul
80212
P.O.Box 35,

tel.: ústředna-0090212/2329046, 2309597, 2341366, sekretariát 2329713, hospodář-2319304, OEÚ 2966524
fax: 0090212/2319493
e-mail: istanbul@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/istanbul

Vedoucí úřadu: Ing. František ŠTĚPÁNEK
Funkce: generální konzul
Působnost úřadu: konzulární pro obvody Istanbul, Ardahan, Artvin, Balikesir, Bartin, Bayburt, Bilecik, Bolu, Bursa, Canakkale, Corum, Edirne, Erzurum, Giresun, Gümüshane, Kars, Kastamonu, Kirklareli, Kocaeli, Ordu, Rize, Samsun, Sakarya, Sinop, Tekirdag, Trabzon, Zonguldak

Provozní hodiny úřadu: pondělí – pátek: 8.00 – 16.30
úřední hodiny pro veřejnost: pondělí – pátek: 8.00 – 14.00
úřední hodiny – víza: pondělí – pátek: 9.00 – 11.00, 13.00 – 14.00

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Turecké republiky
Na Ořechovce 69, Praha 616
162 00

tel.: 224 311 402, 224 311 403
fax: 224 311 279
e-mail: TR1@telecom.cz

titulář J. E. p. Koray TARGAY
funkce velvyslanec

Provozní hodiny úřadu 9.00 – 12.30, 14.00 – 17.30

Vstupní víza ^

• Podmínkou pro vstup občanů České republiky do Turecka je mít platný cestovní doklad s platností přesahující minimálně o 3 měsíce dobu plánovaného pobytu nebo uděleného víza.
• Od 1. 1. 2005 přestala pro občany České republiky platit vízová povinnost pro turistické pobyty v Turecku, ty však nesmějí přesáhnout 90 dní.
• Pozor: pro občany Slovenské republiky platí vízová povinnost. Vízum mohou získat na hraničním přechodě, na letišti nebo v přístavu při vstupu do země. Samozřejmě i na Velvyslanectví Turecké republiky v Bratislavě. Cena je 15 EUR, ale doporučuje se mít odpovídající sumu raději připravenu v USD. Platnost víza je 30 dní a nelza prodloužit. Pokuta za překročení je podle doby od 100 USD.

Bezpečnost ^

• V Turecku stále existuje hrozba teroristického útoku, je tedy dobré dbát zvýšené opatrnosti na frekventovaných místech, v MHD apod. Zásadně se doporučuje vyhýbat se cestování v noci, při projíždění kontrolních stanovišť armády nebo četnictva se chovat klidně a ukázněně a respektovat pokyny místních orgánů. Dále se nedoporučuje vyhovět žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest. Tato varování platí zejména pro oblast východního a jihovýchodního Turecka.
• V ostatních částech Turecka nejsou problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s faktem, že osamělá žena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné ženy) po ulici, mohou nastat nepříjemné potíže.
• Bezpečnostní situace je jinak srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou v Turecku méně častá než v západních zemích. Naopak drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) je v hlavních turistických oblastech častá poměrně dost, vyskytují se i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech.

Doprava ^

K řízení motorových vozidel v Turecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

Povolená rychlost v obci je v Turecku 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 120 km/h. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• dopravní předpisy jsou podobné těm v ČR, v praxi se však příliš nedodržují. Turecko patří mezi země s nejvyšší nehodovostí a úmrtností na silnici. Je tedy doporučováno dbát zvýšené opatrnosti na silnicích
• řidič svou přítomnost často dává najevo troubením
• použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak
• pokud řidič signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také tímto způsobem může dávat najevo, že jej lze předjet

Místní doprava ^

• V Istanbulu fungují dvě mezinárodní letiště.
• Atatürkovo letiště se nachází v západní (evropské) části, letiště Sabiha se nachází ve východní (asijské) části města Istanbul. Možnosti, jak se dostat do centra, jsou: taxi, autobus nebo pronajaté auto. Z Atatürkova letiště jezdí navíc do centra metro (jízdenka do centra vychází v přepočtu na 14 Kč).
• Pokud využijete autobus, máte dvě možnosti. Speciální „airport shuttle“, autobusy společnosti Havas. Ty jsou dražší a jsou postupně nahrazovány klasickými městskými autobusy. Jízda Vás bude stát 8 – 14 TRY (150 – 200 Kč).
• Levnější volbou jsou autobusy městské, které provozuje společnost IETT. Cesta z letiště vychází na částku okolo 40 Kč.
• Letiště Sabiha se nachází ve východní (asijské) části města Istanbul. Možnosti, jak se dostat do centra, jsou: taxi, autobus nebo pronajaté auto.
• Pokud využijete autobus, máte dvě možnosti. Speciální „airport shuttle“ autobusy společnosti Havas jsou dražší a postupně nahrazovány klasickými městskými autobusy. Jízda Vás bude stát 8 – 14 TRY (150 – 200 Kč).
• Levnější volbou jsou autobusy městské, které provozuje společnost IETT. Cesta z letiště vychází v přepočtu na částku okolo 50 Kč.
• Z 10 km vzdálené železniční stanice Pendik je možné se dále dostat i vlakem. V tomto případě jde ale o cestu směrem z Istanbulu.
• U taxi většinou platí cena 1 €/km. Taxikáři mívají základní znalost angličtiny.
• Přímo na letištích existuje také možnost vypůjčení auta. Cena pronájmu je od 30 € na den. Společnosti nabízející tyto služby jsou mimo jiné Car Hire Istanbul nebo Argus Rentals. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Ve městě funguje pravidelná autobusová doprava, dále lze využít minibusy dolmus, taxi a tzv. mořské autobusy (spojující evropskou a asijskou část). V Istanbulu je k dispozici také metro, tramvaje a příměstské vlaky.
• Městské autobusy zajišťují dopravu prakticky po celém městě. Systém zahrnuje skoro 500 linek, jednotlivé jízdné stojí cca 18 Kč.
• Speciálním dopravním prostředkem je minibus dolmus. Má 16 míst a jezdí po celém městě. Stačí říct řidiči, kam má jet, a stejně tak, když chcete vystoupit. Tyto minibusy jezdí dost často „narvané k prasknutí“, což také jejich název v překladu znamená. Jejich obrovskou výhodou je cena. Zpravidla nikdy nezaplatíte více než 20 Kč v přepočtu za jednu jízdu po městě.
• Dopravu mezi asijskou a evropskou částí města zajišťuje společnost IDO. Existuje zde cca 30 nástupních míst, mezi kterými pravidelně pendluje stejné množství mořských autobusů. Tato plavidla překonají vzdálenost během 10 minut a stojí v přepočtu okolo 30 Kč.
• Velice dobře propracovanou síť má zdejší metro. Jezdí každé 4 minuty a dostanete se s ním prakticky po celém městě. Základní jízdné stojí asi 18 Kč. Historická trať Tunnel je jednou z nejstarších drah tohoto druhu na světě, postavena byla již v roce 1875. Tato linka překonává převýšení 60 m na dráze něco přes půl kilometru a nahrazuje tak obtížný výstup.
• Rozvinutou síť metra doplňuje také tramvajová síť čítající dvě linky.
• Na všechny druhy dopravy ve městě lze využít speciální čip akbil. Ten nabízí výhodné jízdné pro delší časové úseky. Více informací je na stránkách společnosti IETT.

Výlety ^

• Mezi nejznámější istanbulské stavby patří určitě chrám Boží moudrosti čili Hagia Sofia (viz Google maps). Nejdříve byl byzantským chrámem, poté osmanskou mešitou a dnes muzeem. Je známý tím, že zde najdeme prvky muslimské i křesťanské kultury vedle sebe. Od roku 1985 je vyhlášen jako kulturní a historická památka na seznamu organizace UNESCO. Pro návštěvníky má otevřeno od úterý do neděle od 9 do 17 hodin.
• Další významná stavba Istanbulu je Modrá mešita (viz Google maps). Leží na dohled od chrámu Boží moudrosti, pouze přes cestu. Na rozdíl od výše uvedeného chrámu je však Modrá mešita opravdovou mešitou se vším, co k tomu patří. Takže pamatujte na zahalené hlavy, ramena a kolena u žen, samozřejmostí je také vstup bez bot. Prohlídka však stojí za to a mešita je právem jedním z nejznámějších symbolů Istanbulu. Vstoupit je možno zdarma denně, kromě času modliteb (tj. 5× denně po dobu 30 minut).
• K „povinnostem“ při pobytu v Istanbulu patří také návštěva bývalého sultánského sídla, paláce Tokapi Sarayi (viz Google maps). Areál paláce je velice rozlehlý a poskytuje dobrý obraz o sultánově životě. Součástí komplexu je i prohlídka sultánova harému, což jsou dnes hlavně překrásné komnaty s bazénem. (Prohlídka se kupuje zvlášť a nejlépe ráno, kapacita je totiž omezena.) Dále je k vidění obrovské množství klenotů a šperků a samostatná část je věnována posvátným islámským exponátům. Palác je otevřen každý den kromě úterý od 9 do 17 hodin, harém pouze do 16.30.
• Pokud chcete nasát pravou atmosféru Orientu, nesmíte zapomenout navštívit Velký bazar (viz Google maps). Není moc pozoruhodný z hlediska historického, ale za prohlídku určitě stojí. Najdete zde tisíce obchůdků spojených do velkého bludiště, ve kterém se budete těžko orientovat, ale koupit tu můžete opravdu cokoli, hlavně zlato, koberce, glazovanou keramiku, výrobky z mědi, kůže, vlny a mnoho a mnoho dalšího. Velký bazar, neboli Kapali Carsi, najdete nedaleko istanbulské univerzity. Nejjednodušeji se tam dostanete tramvají, vystoupíte na zastávce Carsikapi.
• V Istanbulu naleznete jedinečné Mosaic Museum (viz Google maps), kde jsou znovu poskládané veškeré historické mozaiky, jež byly objeveny při různých stavbách a výkopech. K vidění jsou tak zde mozaiky s náboženskými motivy, mozaiky zobrazující lovecké scény nebo mytologické výjevy. Otevřeno je od úterý do neděle od 9 do 16.30 hod.
• Zajímavým zážitkem může být také projížďka po Bosporské úžině nebo procházka po mostě přes úžinu, jež tvoří hranici mezi Evropou a Asií.

Jídlo a pití ^

• Turecká kuchyně je velice rozmanitá, chutná a zdravá. Základem jídel je zelenina, která je díky vhodným klimatickým podmínkám čerstvá po celý rok. Turci nejedí vepřové maso, upravují hlavně kuřecí, jehněčí a skopové, které se dusí nebo vaří. K přípravě smažených jídel se používá kvalitní olivový olej.

Speciality

• Typickým tureckým jídlem je kebab v různých variacích, známý i u nás. Dalšími oblíbenými jídly jsou kefte (mleté masové placičky), patlican dolmasi (plněný lilek), pide – turecký chleba, podávaný s různými druhy masa a zeleniny, a také polévky ćorbasi.
• Ze sladkých moučníků Vám Turci nabídnou baklavu (moučník z listového těsta s medem a ořechy), halvu v sezamovém těstě nebo lokum – známý turecký med.
• Nejčastějším nápojem je černý čaj, typickým nápojem je samozřejmě turecká káva. Velmi oblíbené jsou též jogurtový nápoj ayran a různé šťávy z čerstvého ovoce. Pokud máte rádi pivo, určitě ochutnejte místní značku Efes. Typickým alkoholickým nápojem je pálenka raki (rakije).

Restaurace

• V restauracích se obvykle podává oběd od 12. do 15. hodiny a večeře mezi 19. a 22. hodinou. Levně a dobře se můžete najíst v tzv. lokantě (jídelně), kde Vám většinou nabídnou místní speciality. Ve stánku na ulici pořídíte kebab v přepočtu přibližně za 20 Kč, v lepší restauraci ho dostanete asi za 80 Kč.

Náboženství a tradice ^

• Hlavní náboženství: 98 % obyvatelstva jsou muslimové, z nich cca 80 % sunité a 20 % šíité

• Státní svátky v Turecku
  1. leden – Nový Rok
  2. duben – Den nezávislosti a Den dětí
  3. květen – Den mládeže a sportu, také výročí narození Atatürka
  4. květen – svátek připomínající dobytí Istanbulu Mehmedem Dobyvatelem roku 1453 (probíhá pouze v Istanbulu)
  5. červen – Den námořních sil
  6. srpen – Den armádních sil
  7. srpen – oslava tureckého vítězství nad řeckými ozbrojenými silami u Dumlupinaru roku 1922
  8. září – konec války za nezávislost (probíhá pouze v Izmiru)
  9. říjen – připomínka vyhlášení republiky Atatürkem
  10. listopad – výročí Atatürkovy smrti roku 1938

• Měsíc ramadán je nejvýznamnější náboženskou událostí muslimů. Ti se celý měsíc postí od východu do západu slunce. Tento půst patří mezi pět pilířů islámu.

• návštěva mešity
  • vstupujeme vždy bez bot
  • muži s dlouhými kalhoty
  • ženy mají mít zahalená kolena, ramena a vlasy

• modlitby (salát) probíhají 5× denně – za úsvitu (salátu-l-fadžr), v poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), při západu slunce (salátu-l-maghrib) a v noci (salátu-l-‚iša‘). Ti, kdo se modlí, stojí směrem ke Ka'abě v Mekce

• Pět povinností muslima
  • víra v jedinečnost Boží a božské poslání Mohameda
  • modlitba (pětkrát denně s hlavou otočenou k Mekce)
  • půst (v měsíci ramadánu od úsvitu do soumraku)
  • udílení almužny chudým (2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev – zakát)
  • pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)

Historie - Kultura ^

Historie Turecka

Strategická poloha Turecka (zejména Anatolie) na rozhraní evropského a asijského kontinentu lákala odedávna k osídlení – tato oblast byla jednou z vůbec nejdříve obydlených na světě. Z různých říší a civilizací, jež se zde vystřídaly, jmenujme jen akkadskou říši, dále říši Chetitů, anatolského lidu mluvícího indoevropským jazykem, jehož klínové písmo rozluštil v době první světové války z tabulek český jazykovědec a orientalista Bedřich Hrozný. Ve 12. století př. n. l. počali západní část Anatolie (či Malé Asie, užijeme-li názvu odvozeného od Římanů) osidlovat Řekové. Do této doby bývá také kladena trojská válka. Město Trója i konflikt, vyvolaný Paridovým únosem krásné Heleny, ženy spartského krále Menelaa, známé z Homérovy Iliady, byly dlouho pokládány za pouhý mýtus. Až v 70. letech 19. století německý obchodník a archeolog Heinrich Schliemann, jenž si prý již v dospívání předsevzal objevit místa popisovaná v antických eposech, objevil pozůstatky města. Zda má trojská válka svůj historický základ, či je jen konstruktem odkazujícím k mnoha jiným konfliktům, zůstává předmětem sporů. Na území dnešního Turecka se tak nachází i legendární hora Ida, místo, odkud bohové pozorovali postup trojské války i kde se konal slavný Paridův soud nad krásou tří bohyň – Héry (Junony), Pallas Athény (Minervy) a Afrodité (Venuše). Až láska nejkrásnější ženy světa, krásné Heleny, již nabídla bohyně Afrodité, přiměla Parida k tomu, aby jí udělil zlaté jablko jako cenu pro nejkrásnější ze tří bohyň. V dnešním Turecku, ve Smyrně, se také měl narodit bájný slepý pěvec Homér, autor Iliady a Odyssey, a to někdy v 8. stol. př. n. l. Zda vůbec žil, či zda vůbec sepsal obě základní památky světového písemnictví jeden básník podle starších ústních podání, nebo se jedná o práci mnoha tvůrců, zůstane asi navždy tajemstvím. Následovalo období říše Frygů, o nichž se zmiňuje i Homér a jejichž jméno dnes žije díky frygickému modu v hudbě a frygické čapce, kterou s odkazem na mýty nosili revolucionáři ve Francii. Z mýtů spojených s Frygy si dodnes připomínáme ještě pojem gordický uzel, uvázaný legendárním frygickým králem Gordiasem na oji vozu taženého voly, na kterém měl vjet podle proroctví do města budoucí král. Frygům prý také vládl král Mídas, jenž dokázal cokoliv, čeho se dotkl, proměnit ve zlato. Jednou však dal ve sporu, kdo je lepší hudebník, přednost Panovi před bohem slunce Apollonem, a za to se mu dostalo kruté odplaty – oslích uší. Další říší byla říše lydické, již si později podmanili Peršané. Ve 4. století př. n. l. osvobodil Anatolii od Peršanů Alexandr Veliký.

Kolem počátku našeho letopočtu se datuje římská nadvláda v oblasti, období pokoje a prosperity se správním centrem v Efesu, městě proslaveném Artemidiným chrámem, jedním z divů starověkého světa, který roku 356 zapálil Herostrates údajně proto, aby si tak získal slávu. Za éry Římanů se v Anatolii také píše důležitá kapitola z dějin křesťanství – stala se jedním z prvních míst, kam se začalo šířit. Podle některých tradic se sem, přesněji do Efesu, uchýlili po Ježíšově smrti apoštol Jan s Pannou Marií, kteří zde oba údajně dožili. Jan zde měl také napsat své evangelium, byť není jasné, zda je Jan Evangelista totožný s apoštolem Janem. Efes je rovněž jedno z měst, jimž sv. Jan adresoval své Zjevení, přičemž i všech dalších šest (mj. Smyrna a Pergamum) leží v dnešním Turecku, což dokládá význam zdejších křesťanských komunit. Jistější již je, že území bylo cílem prvním misijních cest sv. Pavla, autora novozákonních epištol, např. Listu Efeským. Rozlehlost Římské říše si vyžádala její dělení, zprvu administrativní, roku 395 již oficiální.

Významným krokem v tomto vývoji bylo založení Konstantinopole (Konstantinova města, dnešního Istanbulu) Konstantinem I. roku 330 jako nového hlavního města říše, postaveného jako „nový Řím“ na místě starého řeckého města Byzantium. Východní říše římská přežila pád západní části (roku 476) a stala se důležitou baštou východního křesťanství, hrází před nebezpečím ze strany Otomanů. Asi nejvýznamnějším panovníkem říše byl císař Justinián (483 – 565). Dobyl zpět významné části bývalé říše z rukou germánských národů (nejdůležitější byl zisk Itálie), sebral římské právo v Corpus Juris Civilis. Dal v Konstantinopoli, tehdy významné zastávce hedvábné stezky, spojníku Číny a oblastí jižní a východní Asie s Evropou a břehy severní Afriky, kromě obchodního významu tehdy přibírající i funkci kulturní výměny, zbudovat chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia). S byzantskou říší jsou také spojeny křižácké výpravy z 11. – 13. století, obrácené původně proti „pohanům“, později však využité i proti cařihradským vládcům. Ponechaná Západem napospas osudu, zmítaná vnitřními problémy, padla Konstantinopole 29. 5. 1453 do rukou Otomanů, kteří v té době ovládli i Balkán.

Vzniklá Osmanská říše byla v dobách své největší teritoriální expanze v 16. století, kdy získala rozsáhlá území sahající od Blízkého východu přes východní Středomoří a Balkán až na území dnešního Maďarska, svým rozsahem důstojným nástupcem byzantské říše (zatímco jejím kulturním nástupcem bylo ruské carství). Patrně největším vládcem říše byl Sulejman Veliký (1520 – 1566). V 16. a 17. století Osmané Evropanům pravidelně naháněli strach, když stanuli několikrát až před Vídní. Na druhou stranu se sultanát stával také důležitým hráčem na politické mapě Evropy – spojoval se s Angličany, Francouzi či Holanďany proti Habsburkům. Postupem doby však přestávalo osmanské vojsko, jinak proslulé svou organizovaností a elitním vojskem sestaveným z křesťanských zajatců, janičáři, stačit rychle se vyvíjejícím západním armádám, které budovaly systém obranných pevností a prodělávaly modernizaci, již v Osmanské říši mnohdy znemožňovaly konzervativní muslimské kruhy. Navíc byli Turkové často ve dvojím ohni – na západě bojovali proti Habsburkům, na východě je ohrožovali Peršané. Důležitým psychologickým momentem pro Evropu byla bitva u Lepanta (1571), kdy bylo „neporazitelné“ osmanské loďstvo poraženo. Vojenské pokořování vyvrcholilo na konci 17. století, kdy při dalším neúspěšném pokusu o obléhání Vídně bylo turecké vojsko poraženu na hlavu. Upadat zároveň začíná i hospodářství říše – její geografická situace přinášející výhodu v podobě kontrolování důležitých obchodních cest z Evropy do Asie pozbývá významu kvůli zámořským objevům, jež umožnily obchodní styk s východní Asií jinou cestou. Dějiny 18. a 19. století jsou pak především dějinami územních ztrát (severní Afrika, Řecko, Balkán). K tomu se přidávají vlády slabých sultánů (kterým často dominovali velkovezírové, někdy dokonce i ženy z harému) a v 19. století i mezi poddanými sultána probouzející se národní uvědomění. Vcelku přiléhavý je termín „nemocný muž na Bosporu“, vztahovaný na situaci Osmanské říše v 19. století. Stát, k jehož světlým stránkám patřila náboženská i etnická různorodost a snášenlivost (na konci 15. století přijal kupříkladu s otevřenou náručí židy a muslimy, kteří byli vyhnáni španělskou inkvizicí) a který dovoloval praktikovat všechna náboženství Knihy (islám, křesťanství i judaismus), jejichž věřící měli dokonce nárok být posuzováni podle svých zákonů, se snažil situaci řešit v průběhu 19. století reformami (Tanzimat) vedoucími až ke konstituční monarchii. Definitivně byl osud půltisícileté říše zpečetěn jejím angažmá v první světové válce po boku Německa, z níž Turecko vyšlo značně územně oslabeno a ekonomicky zdecimováno. K nejtemnějším stránkám turecké historie patří arménská genocida z této doby. Započala roku 1915 vězněním arménských představitelů a deportacemi, k nimž se později přidaly masakry a pochody smrti, kterým padlo za oběť víc jak milion Arménů. Důvodem protiarménských opatření byla údajná kolaborace s Ruskem. Turecko dodnes odmítá uznat, že by šlo o státem řízenou genocidu. V reakci na poválečnou okupaci Turecka spojenci vypukla turecká válka za nezávislost.

Na jejím konci bylo vypuzení cizích armád a uznání Turecké republiky jako nástupnického státu Osmanské říše (1923). Ústřední postavou těchto dějů byl Mustafa Kemal (1881 – 1938) zvaný Atatürk (Otec Turků). Bleskovým sledem reforem, jaké neměly v islámském světě obdoby, udělal z Turecka moderní stát. K nejdůležitějším z nich patřilo zrušení sultanátu, ustavení republiky s novým hlavním městem Ankarou, bratrstvo dervišů bylo rozpuštěno, ženy se měly přestat zahalovat, muži přestat nosit fezy. Byl zaveden západní kalendář, přijata nová abeceda odvozená z latinky. Stát se stal sekularizovaným, z ústavy zmizela zmínka o islámu jako oficiálním náboženství. Ženy získaly volební právo i právo být voleny. Stát zasahoval do ekonomiky země. Ačkoliv Atatürkovým reformám byla vyčítána zbrklost, s níž rušil staleté tradice, i mnohdy nevybíravý způsob jejich prosazování, většina Turků je přijala a dodnes žije Atatürkovým odkazem. Každý pokus porušit sekulární charakter státu naráží na odpor zejména armády, jež se cítí být strážcem Atatürkova odkazu. Od jeho doby se Turecko trvale sbližuje se západním světem – po druhé světové válce se stalo členem OSN, roku 1952 Severoatlan­tické aliance, pokračují složité rozhovory o vstupu do Evropské unie. Problematickou kapitolou mezinárodních vztahů je turecký zásah na Kypru a následné vyhlášení Severokyperské turecké republiky.

Kultura Turecka

Turecká kultura představuje pozoruhodnou směs několika vlivů, především vlastního tureckého, islámského a evropského. Po období přirozeného ovlivňování kulturami národů, s nimiž Turecko přicházelo do styku, následovalo období programového úsilí o napodobení západních vzorů. Se vznikem turecké republiky pak byl naopak podporován návrat k tradiční kultuře země a etablování specifické národní kultury. Dnes se tureckou kulturou prolíná zejména snaha usmířit oba proudy – ten tradiční i ten poohlížející se po evropských vzorech. V minulosti turecká kultura tu evropskou ozvláštňovala – literárně byly předávány příběhy veselého anatolského lidového mudrce a filosofa Nasredina, specifickou chuť i barvu propůjčovaly evropské hudbě od období klasicismu „turecké“ nástroje (zejména z žesťové a bicí skupiny) i vlivy turecké hudby (především obdivované vojenské janičářské kapely), které se odráží např. v Mozartově Tureckém pochodu či opeře Únos ze serailu. Turecká architektura se ve svých nejslavnějších projevech (mešity a paláce, zejména v Istanbulu) inspirovala zejména byzantskou kulturou, uveďme alespoň nejslavnějšího architekta klasického období, jímž byl Minar Sinan (např. Sulejmanova mešita v Istanbulu). Ze současných osobností turecké kultury jmenujme prozaika, nositele Nobelovy ceny z roku 2006, Orhana Pamuka, olivněného moderními západními směry, a mezinárodně oceňované osobnosti kinematografie původem z Turecka Nuri Bilge Ceylana, Fatiha Akina a Ferzana Özpeteka.

Historie Istanbulu

První známou osadou na evropském břehu Bosporské úžiny bylo Byzantium, založené v 7. století př. n. l. řeckými kolonizátory z Megary a pojmenované podle jejich krále Byzase. Mimořádná poloha města na rozhraní pevninské Evropy a Asie a Středozemního a Černého moře spolu s potřebou vytvořit další správní středisko Římské říše někde na východ od jejího původního centra měly za následek to, že se město – tehdy jako Nový Řím – stalo novým hlavním městem Římské říše roku 330 za císaře Konstantina (zhruba po sto letech se pro město ujme pojmenování Konstantinovo město, Konstantinopolis).

Po smrti císaře Theodosia I. roku 395 se říše rozdělila a Konstantinopole se stala hlavním městem Východní říše římské (byzantské říše). Po kolapsu západořímské říše roku 476 se stala byzantská říše největší mocností tehdejšího světa. Vykládat další osudy města až do 20. let 20. století znamená vyprávět dějiny celého Turecka, respektive dvou světových říší, jež na jeho území existovaly. Za Byzance se stala Konstantinopole také centrem východního křesťanství, cítila se nástupnicí antického Řecka, jehož vzdělanost uchovávala. Z mnoha staveb tehdejší doby uveďme monumentální chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia) z první poloviny 6. století. K temným momentům historie Konstantinopole patří 13. století, kdy byla v rámci 4. křižácké výpravy, původně vypravené k osvobození Jeruzaléma, Konstantinopole vypleněna a rozkradeno bylo vše, co mělo nějakou cenu. Bronzové sochy byly rozlity, svatyně zpustošeny, relikvie odvezeny. Jedni křesťané pobíjeli druhé, znásilňovali jeptišky, vraždili kněze. Těšili se znesvěcováním chrámu Hagia Sofia, na trůn patriarchy prý posadili prostitutku, která zpívala obhroublé písně, zatímco se západní křesťané opíjeli mešním vínem. Tato událost (na níž nesly podíl i zájmy Benátčanů – z Benátek vyjížděly lodě na výpravy) velmi poškodila vztahy obou větví církve, způsobila trauma i mnoha účastníkům výpravy a připravovala pád byzantské říše. Ten přišel 29. 5. 1453, kdy po téměř 60denním obléhání byl Cařihrad (použijeme-li jméno, které metropoli Byzance dávali její slovanští sousedi) dobyt, mimo jiné pomocí kanonu ve vlastnictví Osmanů, jímž probourali hradby.
Město se v té době stává sídlem Osmanské říše. Nejdříve je zalidňováno pestrou směsicí etnik a vyznání, muslimy, židy i křesťany. Pobořené stavby jsou budovány na svých troskách, ale nová říše zanechává ve tváři města i svůj specifický otisk budováním sultánova paláce Topkapi, Velkého bazaru (město bylo již dlouho významným tržištěm a obchodním centrem) a mešit (např. Modré mešity). Nejslavnějším architektem této doby byl Sinan. Po konci první světové války byl Istanbul téměř 5 let okupován spojenci.
Roku 1923, se vznikem Turecké republiky, bylo hlavní město přesunuto do Ankary. Město, které bylo více jak půldruhého tisíciletí jedním z center světa, se najednou ocitlo na druhé koleji. Ve druhé polovině 20. století dostal Istanbul (uzákoněný název města z roku 1930) nový impulz ke svému rozvoji. Ve městě vznikají továrny, jež přitahují obyvatele z celé Anatolie, kteří se sem stěhují, v 70. letech je budován první, 1560 m dlouhý most přes Bospor. Tento rapidní růst populace (tempem 700 000 přistěhovalců za rok) má i své odvrácené stránky – novým komunikacím a domům, často budovaným narychlo, což se může ukázat při katastrofách typu zemětřesení osudovým, musely ustoupit historické budovy, živelně se rozrůstající město pohlcuje stále širší oblasti. V dnešním Istanbulu, který neztrácí nic ze svého dynamismu, můžeme vedle přepychových obchodních center najít rychle vznikající slumy…

Osobnosti spjaté s Istanbulem

Kromě celé řady významných osobností dějin, jež jsou svým životem spjaty s Istanbulem jakožto metropolí světové říše, uveďme, že istanbulskými rodáky, jejichž věhlas překročil hranice dnešního Turecka, jsou např. slavný americký divadelní a filmový režisér řeckého původu Elia Kazan (režíroval mj. světové divadelní premiéry her Smrt obchodního cestujícího A. Millera, Tramvaj do stanice touha a Kočka na rozpálené plechové střeše T. Williamse, z nichž první také zfilmoval, natočil film Na východ od ráje podle J. Steinbecka), operní pěvec Nicola Rossi-Lemeni, současný turecký předseda vlády Recep Erdoğan či fotbalista Fenerbahçe Emre Belezoğlu.

Jak se domluvit ^

• V Turecku i v turecké části Kypru je úředním jazykem turečtina.
• V jihovýchodním Turecku se používá neoficiální jazyk kurdština. Znalost dalších světových jazyků, především angličtiny a němčiny, je mezi obyvateli značně omezená.
• Angličtina je nejvíce rozšířená v turistických centrech a mezi vzdělanější vrstvou obyvatelstva. V turistických destinacích se však dá také domluvit německy.

Obyvatelstvo ^

• V Turecku žije 70 413 958 obyvatel. Z toho téměř 57 % žije na venkově. K nejhustěji osídleným oblastem patří západní pobřeží.
• Istanbul je největším městem Turecka, má 6,6 mil. obyvatel.
• Národnostní složení: většinu z celkového počtu obyvatel zde tvoří Turci (86 %). Dále jsou tu Kurdové (11 %) a Arméni, kteří se usadili v Istanbulu a v okolí jezera Van. K méně početným skupinám patří Arabové, Tataři, Asyřané a další.

Spropitné ^

• V tureckých restauracích se očekává 10 % spropitného z ceny jídla, někdy je však již započítáno předem. Je dobré kontrolovat účtenky.
• V hotelu se nechává spropitné poslíčkovi, který nosí zavazadla. Záleží samozřejmě na kvalitě hotelu.
• Turecké hotely jsou vybaveny systémem kasiček na spropitné. Ty visí na baru, na recepci atd. Od hosta se očekává, že sem každý den alespoň několik drobných hodí.
• V autobusech se spropitné nedává vůbec, někdy se minimálně zaokrouhluje v taxíku.

Co nakoupit? ^

• V Turecku se nabízí množství obchůdků s typickými suvenýry, které si můžete dovézt ze své dovolené. Nabízíme Vám několik vhodných tipů.
• Mezi nejoblíbenější dovážené suvenýry patří ručně nebo strojově tkané koberce. Existuje tu nekonečný výběr velikostí, vzorů a barev. Nákup koberce je pro Turky skutečný rituál doprovázený popíjením kávy nebo čaje, nelze ho proto nijak uspěchat.
• Co se v Turecku podstatně vyplatí, je nákup vodní dýmky. Pořídíte ji zhruba o třetinu levněji než u nás a výběr dýmek i tabáků různých chutí a vůní je opravdu rozmanitý.
• Dalším milým dárkem, který se zde vyplatí koupit, je zlato a šperky. Dávejte si však pozor na to, co kupujete. Přestože Vám obchodník vystaví záruční list, může se jednat o padělek.
• Na památku si můžete koupit typický suvenýr modré oko. Jedná se o drobný dekorativní předmět, korálek či přívěšek ve tvaru oka. Turci tvrdí, že je to oko proroka či Alláha a obdarovanému člověku má přinést štěstí. Možná se štěstí usměje i na Vás a od nějakého Turka modré oko dostanete.
• K této orientální zemi neodmyslitelně patří koření. Všude kolem Vás se setkáte s rozmanitými vůněmi různých druhů koření, ale i čajů a kávy. Koření seženete ve vkusné dárkové kazetě, kterou můžete zakoupit v místních bazarech.
• Oblíbeným suvenýrem jsou také keramické výrobky, které se vyrábějí v dílnách ve středním Turecku. Největším centrem tohoto řemesla se stalo městečko Avanos. Za příznivé ceny se dají pořídit různě zdobené vázy, hrnečky, dózy či repliky antických výrobků. Typické jsou také tepané nádoby z měděného plechu.

Orientační ceny ^

• Za pivo v obchodě dáte 0,80 €,v baru až 1,60 €
• Za láhev vína dáte několik eur
• Nealkoholické nápoje stojí 0,80 €
• Cena plastové láhve vody je asi 0,30 eura
• Za chléb zaplatíte v průměru 0,50 YTL/0,30 €, za máslo 3,60 YTL/2 €, kilogram sýra stojí kolem 10 YTL/5 €, 1 kg masa 20 YTL/10 €, litr mléka 1,60 YTL/0,90 €, kilogram ovoce stojí kolem 2 YTL/1 €
• 1 km jízdy taxíkem Vás přijde na 1,30 YTL

Obchody a tržiště ^

• Nákupních možností v Istanbulu je opravdu mnoho. Obrovské množství obchůdků, tržišť i nákupních center zde láká ke skvělým nákupům. V turisticky zajímavých lokalitách často potkáte pouliční prodavače nabízející své zboží. Celé rodiny s oblibou tráví víkendy v obchodních centrech, kde je i dostatek možností odpočinku a zábavy.
• Nejvýznamnější centrum všech nákupů tvoří turecké trhy, tzv. bazary. K oblíbeným patří Velký bazar (Kapali carsi). Nachází se zde více než čtyři tisíce obchodů, také směnárny, banky, mešity, restaurace a řemeslnické dílny. Zakoupit zde můžete téměř cokoliv, ovšem kvalita a původ zboží nejsou nijak zaručené. V Egyptském bazaru (Misir Carsisi) se nachází vedle tradičního zboží také největší potravinový trh ve městě.
• Pro nakupování na tureckých tržnicích je doslova nutností smlouvat. To se ale nesluší v kamenných obchodech a restauracích. Pokud byste na tržišti nesmlouvali, obchodníci by se mohli urazit. Při smlouvání je důležitá zejména trpělivost. Prodavači si Vás okamžitě otipují a podle oblečení a šperků zvýší cenu. Nejprve Vám sdělí nadhodnocenou cenu za zboží, navrhujte alespoň o polovinu méně. Po čase buď cenu sníží na úroveň, která odpovídá Vašim představám, nebo zboží prostě nekupujte a nenechte se přesvědčit.
• Běžná otevírací doba obchodů je od pondělí do soboty od 9 do 13 hodin a odpoledne od 14 do 19 hodin.

Peníze ^

• Od roku 2005 je zavedena nová turecká lira (Yeni Türk Lirasi), zkratka YTL/TRY. Dělí se dále na 100 nových kurušů (Yeni Kuruş), zkratka YKr. Nominální hodnoty bankovek jsou 100, 50, 20, 10, 5 a 1 YTL. Mincí zase 1 YTL a 50, 25, 10, 5, a 1 nový Kuruş.
• aktuální kurz: http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp
• Směnárny mají obvykle otevřeno od pondělí do soboty. Najdeme je ve většině měst. Je to asi nejspolehlivější způsob výměny peněz za přijatelný kurz. Peníze vyměňují i hotely a některé obchody, ale v nevýhodném kurzu.
• Banky mají obvykle otevřeno 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00 (pondělí až pátek), v sobotu a v neděli je zavřeno. Cestovní šeky přijímají pouze banky.
• Bankomaty (Bankamatika) jsou po celém Turecku, dokonce i v odlehlých městečkách. Nejuniverzálnější bankomaty poznáte podle loga Cirrus či Plus. Obvykle je možné vybrat peníze až do výše denního limitu. Některé bankomaty vydávají nejen YTL, ale i eura či dolary. Občas u nich však vázne komunikace s centrální bankou, a proto vyžadovanou hotovost nevydají.
• Výměnu peněz doporučujeme až v Turecku za volně směnitelou měnu, ale je dobré si nechat nějakou finanční rezervu. V Turecku jsou vítanější eura než americké dolary. Ve většině obchodů lze ale platit jak eury, tak americkými dolary.

Co vzít s sebou ^

• K moři si určitě nezapomeňte vzít opalovací krém, plavky, sluneční brýle a pokrývku hlavy, důležitá je vhodná obuv.
• Do kufru si můžete zabalit lehké, prodyšné kalhoty, košili, halenku, delší sukni a šaty a něco teplejšího na večer. Vzhledem k islámskému náboženství není vhodné chodit v příliš krátkých tričkách, sukních a kalhotách. Při vstupu do mešity je nutné se zout a mít zahalená alespoň ramena a kolena, ženy musejí mít také zakryté vlasy.
• Pokud nechcete kupovat balenou vodu a pít přímo vodu z kohoutku, vezměte si raději tablety na úpravu vody. Z důvodu většího výskytu komárů zejména v přímořských oblastech si přibalte repelent. Před cestou se vybavte lékárničkou se základními léky, může se Vám hodit.

Počasí a kdy jet ^

• Turistická sezona v Istanbulu trvá díky příznivému podnebí od května do října.
• Květen a říjen jsou si velmi podobné příjemnými teplotami okolo 23 ^oC, délkou slunečního svitu (6 – 8 hodin denně) a poměrně vyšší vlhkostí v rozmezí 68 – 69 %, jež je způsobena větším srážkovým úhrnem v tomto období. Na podzim jsou časté i ranní mlhy. Přesto tato období doporučujeme všem, kteří se chtějí vyhnout nepříjemným horkům, návalu turistů a vysokým cenám.
• Teploty vrcholí v červenci a září (přes 30 ^oC), v tuto dobu se nemusíte obávat ani srážek a slunce Vás bude doprovázet 10 až 12 hodin denně. Vlhkost vzduchu klesá pod 60 %. Nejvyšší teplota byla zaznamenána v roce 1971, kdy dosáhla neskutečných 47,5 ^oC.
• Pokud navštívíte Istanbul v zimě, připravte se na velmi nízké teploty, které mohou klesnout k nule (-15 ^oC v roce 1991), a poměrně vysokou vlhkost vzduchu, zapříčiněnou vydatnějšími srážkami. Město bývá pokryto i sněhovou pokrývkou, ale jen kolem 10 dnů v roce.
• Rozdíly můžete zaznamenat i v jednotlivých částech města a jeho okolí, protože ty jsou ovlivňovány různými klimatickými činiteli. U Bosporského průlivu je spíše středomořské klima s mírnějšími zimami, u Černého moře je větší výskyt srážek, na západě je patrný vliv pevniny Balkánu a může Vás překvapit poměrně chladná zima i se sněhem. Východní část ovlivňuje kontinentální klima s horkým létem a studenou zimou. Tato lokalita je tak rozmanitá, že ve stejný den v jedné čtvrti sněží a v druhé si můžete užívat slunce.

Rady na cestu ^

• Turci jsou obecně velmi přátelští a přívětiví lidé, přesto je několik témat, u nichž je třeba být obzvlášť opatrný. Týká se to zejména odkazu Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele Turecké republiky jako moderního státu (jeho znevažování je dokonce i trestné). Lépe je také zcela vynechat témata jako arménská genocida (a to včetně slova genocida) nebo kurdská problematika.
• Třebaže je Turecko sekulární zemí, je – zcela pochopitelně – naprosto nemístné a riskantní projevovat neúctu k islámu.
• S předchozím bodem souvisí několik obecně známých zásad, jak se chovat v mešitě či v pravoslavném chrámu: ženy mají mít pokrývku hlavy, delší sukni. I u mužů je vhodné, aby si vzali dlouhé kalhoty. Před vstupem do mešity je nutné se zout (to i předtím, než vejdete do tureckého domu). K tomu jsou v mešitách určené speciální desky nebo někde i úložné skříňky, boty můžete také držet v ruce nebo je mít v igelitovém sáčku. V mešitě jakožto svatyni se také nelze občerstvovat nebo odpočívat vleže (případně dokonce spát). V čas modlitby by také měli turisté projevovat přednost věřícím – umožnit jim modlení v přední části chrámů, nerušit je, při hlavní pobožnosti v pátek v poledne nechat mešitu jen muslimům.
• Je dobré si také dávat pozor na některá gesta a projevy. Například vztyčený palec na znamení toho, že „vše je OK“, je považován za hrubé gesto. Urážlivé je i mlaskání jazykem při hovoru.

Elektřina, zásuvky ^

• 220 V
• jsou zde dva typy zásuvek a zástrček, z nichž ten menší odpovídá evropskému standardu

Internet ^

• Dostupnost internetu v Turecku je na velice slušné úrovni.
• Internetové kavárny jsou hlavně ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 do 4 € za hodinu, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi. I na ulici větších měst dost často najdete zabezpečené i nezabezpečené přístupové body.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Telefon ^

• Turecko má roaming pro mobilní operátory Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Turecka, je nutné zadat předvolbu +90.
• Zavolat si můžete z hotelového pokoje či recepce, tato varianta je však velmi drahá. Volat lze také z pošty. Dále jsou v Turecku k dispozici modré telefonní budky, z kterých si zavoláte za žeton (jsou na něm dvě rýhy a písmena PTT) nebo na telefonní kartu. Žeton i telefonní kartu je možno zakoupit na poště nebo v novinovém stánku. Další variantou je zakoupení předplacené mezinárodní telefonní karty – vytočíte přístupové číslo, poté vložíte PIN uvedený na kartě a zvolíte požadované číslo.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefónica O2
• T-Mobile
• Vodafone

Koupání a pláže ^

• Koupání v moři přímo v Istanbulu nedoporučujeme pro jeho znečištění. Osvěžit se můžete v některém z místních bazénů. Nejvíce se vyskytují při větších hotelech a bývají přístupné i pro návštěvníky zvenčí. Zde je přehled několika bazénů v Istanbulu:

Ciragan Palace Kempinski otevřeno od 7 do 23 hod., k dispozici též restaurace

Hyatt Regency Istanbul venkovní bazén v zahradě, 26 m dlouhý, 12 m široký, otevřeno od 9 do 19 hod., k dispozici také masáže

Swissotel Bosphorus populární bazén v zahradě, na místě též restaurace, otevřeno od 8 do 19 hod.

Hilton Istanbul velmi oblíbený bazén, krytý i venkovní, otevřeno od 8 do 20 hod.

Polat Renaissance Istanbul největší venkovní bazén v Istanbulu

Kompletní seznam bazénů v Istanbulu najdete na: http://www.tripadvisor.com/…stanbul.html.

• Pokud upřednostňujete koupání v moři, musíte vyjet asi tak 30 km za město, kde se nacházejí pěkné pláže. Za koupáním se jezdí i na Princezniny ostrovy jižně od města. (viz Google maps)

Wellness ^

• Na březích jezera Sapanca, asi 120 km od Istanbulu, je Richmond Nua SPA Wellness Hotel, který už svým názvem napovídá hodně o svém zaměření. Je jedním z nejlépe vybavených a nejvyhlášenějších wellness hotelů v této oblasti. Specializuje se na zákazníky, kteří hledají hlavně klid a odpočinek pro nabrání nových sil, a proto do hotelu nemají přístup děti do 14 let. Podrobnější informace o lázeňsko-hotelovém komplexu naleznete na stránkách http://www.richmondnua.com/.
• Jedno krásné wellness středisko přísluší k istanbulskému hotelu Four Seasons na ulici Ciragan Cad. 28. Vybrat si zde můžete z různých masáží, koupelí, zábalů, využít můžete také klasické turecké lázně, služby salonu krásy a v nabídce jsou také speciální programy pro muže. Kompletní informace o nabízených lázeňských službách jsou na http://www.fourseasons.com/bosphorus/.
• Mezi klasické wellness procedury v Turecku patří lázeň hammam. Pokud na ni v nabídkách narazíte, měli byste vědět, že jde o několikahodinovou léčebnou kúru pro Vaše unavené tělo, která je v Turecku velice oblíbená. Je to účinná kombinace relaxačních procedur, začínající saunou o teplotě kolem 60 ^oC, která zahřeje organismus. Odtud se přechází do páry a po důkladném prohřátí těla a otevření pórů pokožky přejdete na pokyn správce lázní do typické mramorové koupelny, kde se položíte na neustále polévanou mramorovou desku, jste důkladně omyti a je Vám zde provedena jemná masáž. Teprve poté lze jít do odpočívárny, kde si můžete dopřát např. pleťovou masku. Nakonec se Vám dostane důkladné masáže celého těla olivovým olejem, který Vaše rozehřáté tělo absorbuje tak, že nebudete mít ani mastnou pokožku. Celá návštěva může trvat kolem 3 hodin.
• Pokud budete chtít v Istanbulu navštívit klasické turecké lázně, jděte např. do Cagaloglu Hammam na ulici Jazim Gurkan Caddesi 34. Další možností je o něco dražší Cemberlitas Hammam na ulici Vezirhan Cad. 8.

Potápění ^

• Bohužel je třeba konstatovat, že Turecko není zrovna tím pravým místem pro potápěče. Šnorchl si nepochybně přibalit do svých kufrů můžete. Je pak jen otázkou štěstí, jestli se na pláži právě u Vašeho hotelu budou vyskytovat nějaké zvědavé rybičky. Když už tam jsou, tak jsou na lidi velice zvyklé.
• Dno je zde všude převážně písčité a jen místy jsou k vidění nějaké řasy a pár živočichů, kteří ovšem nestojí za zaplacení ponoru u některé z mnoha místních potápěčských škol. Nenechte se nachytat, opravdu je lepší jet za potápěním někam jinam a v Turecku si užít výletů a odpočinku.
• Vlastní vybavení si s sebou skutečně nevozte. Snad jen v případě, že byste věděli o nějakém zajímavém místě, které potom, prosíme, nezapomeňte poznamenat v hodnocení. Rádi si rozšíříme obzory!

Sport a zábava ^

• Už z dob Říma a byzantské říše jsou v Istanbulu (Konstantinopoli) připomínány závody vozů jako tehdy oblíbeného sportu. Dnes jsou nejpopulárnějšími druhy sportu v Istanbulu fotbal, basketbal a volejbal. Svůj domov ve městě mají také některé slavné kluby – Galatasaray, Fenerbahçe a Beşiktaş, proslavené díky kopané (posledně jmenovaný sportovní klub i díky svému basketbalovému týmu). V Istanbulu je i mnoho moderních sportovních stadionů, uveďme např. víceúčelový Atatürkův olympijský stadion s kapacitou téměř 80 000 diváckých míst. Z diváckých sportů, jež si získaly oblibu obyvatel Istanbulu, lze zmínit ještě motorové závody, včetně formule 1. Přímo je možné se ve městě a jeho okolí věnovat sportům v interiéru (aerobik, posilování) i venkovním sportům (golf, tenis, jízda na koni, cyklistika). Jsou tu i sporty, které byste si s Istanbulem patrně sami nespojovali – paintball či bojová umění.
• Určitě budete chtít při návštěvě Istanbulu okusit typické turecké způsoby trávení volného času. Nabízí se Vám velké množství tureckých lázní (hammam), např. Cağaloğlu Hamam z roku 1741, či mnoho příležitostí vychutnat si vodní dýmku (nargilé), u níž se dříve scházeli muži k dlouhým a hlubokým besedám. Jedinečný zážitek je i návštěva bazaru (Velkého bazaru z 15. stol. či bazaru koření, kde se prodává také sušené ovoce a oříšky) s nesčíslným počtem malých krámků v různých odděleních a zbytkem zvláštní atmosféry sahající až do středověku a exotických pohádek. Budete-li pak chtít už někde posedět, doporučujeme zajít do místních hospůdek (meyhanes), kde je k dostání rakije, pivo či víno. Jiný druh hospůdek, birhanes, se vyznačuje trochu nižší úrovní a výhradně mužským charakterem. Řada těchto podniků je umístěna ve čtvrti Beyoglu v tzv. květinové pasáži (Cicek pasaji). Specifickou místní podívanou, jež je v Istanbulu k vidění, je jednak typicky orientální vystoupení břišních tanečnic, jednak představení tančících dervišů. Jejich víření má svůj spirituální obsah – cílem je zbavit se zátěže vlastní osoby a cesta k dokonalosti. Kromě těchto tradičních druhů turecké podívané a tureckých hudebních produkcí můžete v moderním, rozvíjejícím se Istanbulu natrefit samozřejmě i na podniky s jasně západní orientací, rockové kluby a diskotéky (např. ve čtvrti Ortaköy).

Historické lokality ^

Hlavní město Turecka

• Ankara – sídlo vlády, zastupitelství, politické i vojenské moci
  • historická pevnost, etnografické muzeum, Atatürkovo mauzoleum

Historické lokality

• Istanbul – sultánský palác Topkapi, Velký bazar, kde koupíte téměř cokoliv, a egyptský bazar s kořením, hipodrom s obeliskem, cisterna Yerebatan se zásobou pitné vody, archeologické muzeum se sbírkou antického umění, Konstantinův sloup – nejstarší stavba ve městě, reprezentační empirový palác Dolmabahce, významným exponátem je socha Alexandra Velikého
  • mešity – Hagia Sofia (původně křesťanský chrám, poté mešita, dnes slouží jako muzeum), Modrá mešita (nejkrásnější stavba Istanbulu), Yeni Camii (Nová mešita), Fatih Camii (Dobyvatelova mešita)
• Efes – patří mezi nejzachovalejší antická města
  • Artemidin chrám – jeden ze sedmi divů světa, velký amfiteátr, Arkadiada (široká třída lemovaná sloupy), Celsova knihovna, tržiště agora a Hadriánův chrám
• Izmir (Smyrna) – řecká pevnost, mešity, muzeum a univerzita
• Aspendos – amfiteátr a zřícenina antického města
• Perge – antické město
• Side – antické město, najdeme zde třeba amfiteátr a sloupoví starověkých cest
• Troja – pozůstatky legendárního města známého z homérských eposů poblíž pobřeží Egejského moře
• ruiny Pergama (dnes Bergama), jižně od Troje, k vidění mj. Afroditin chrám, akropole, divadlo, gymnasium

Hory a vnitrozemí ^

• Reliéf Turecka je převážně hornatý. Největší centrální část zaujímá náhorní plošina zvaná Anatolie. Dosahuje výšky v průměru 900 – 1300 m a je často postihována zemětřeseními.
• Podél severního pobřeží se rozkládají Pontské hory s nejvyšším vrcholem Kockar (3937 m).
• Na západě se střídají nižší pohoří s hlubokými údolími řek a náplavovými nížinami.
• Jižní pobřeží tvoří tři hřebeny pohoří Taurus, jehož vrcholy přesahují 3000 m. Několik lokalit skalnatého pobřeží je hojně využíváno pro rafting.
• Ve východní, nejhornatější oblasti se nachází Araratská vysočina s nejvyšším vrcholem země, horou Ararat (5156 m n. m.). Výstup na horu je poměrně obtížný a je podmíněn udělením povolení ministerstvem cestovního ruchu v Ankaře.
• V západní, evropské části se rozkládá pohoří Východní Thrákie.
• Mezi řekami Eufrat a Tigris se rozprostírá Mezopotámská nížina.

Moře ^

• Severní břehy Turecka omývá Černé moře, západní břehy Egejské moře a na jihu se nachází Středozemní moře.

Okolní země ^

• 200 km západně od Istanbulu probíhá turecká hranice s Řeckem, 150 km severozápadně s Bulharskem.
• Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: Soluň, Thassos, Lesbos (Řecko), Burgas, Varna (Bulharsko).

Příroda ^

• Návštěva marmarské oblasti není běžnou dovolenou u moře, nacházíme se na severu Turecka na uzavřeném moři a turisté sem jezdí spíše za památkami nebo přírodou. Právě Istanbul se může stát výchozím místem Vašich výletů za přírodními krásami. Přes most přes mořskou úžinu Bospor se dostanete i do evropské části Turecka – Thrákie. Její povrch je podobný přímořským oblastem Balkánu a oproti zbytku země je poměrně nížinatý.
• Jediný pohled na mapu asijské části Turecka ihned ukáže, že jde o zemi převážně hornatou. Ze všech stran je anatolský poloostrov ohraničován horami. Pokud chcete poznat přírodu Turecka seriózně, neměli byste vynechat národní park Gorem v Kappadokii, i když je od přímořských letovisek poměrně daleko. Leží v centrální části Anatolské plošiny, ale výlet stojí za to. Díky podivuhodné lávové krajině je světovou geologickou raritou. Vulkanická masa tu zvětrává do působivých kuželů, hřibů, bran a věžiček. Každé údolí skrývá nová překvapení, jako např. „Vílí komíny“ v údolí Drevent nebo ojedinělé hřibovité útvary v údolí Catalkaya.
• Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít bohatou nabídku termálních a léčivých pramenů. Výběr je velký: rozhodnout se lze mezi sirnatými prameny, termálními bahenními lázněmi a tradičními termálními prameny. Většina z nich je v egejské a marmarské oblasti na západě země. Určitě se vypravte do bělostného tureckého zázraku jménem Pamukkale. Teplá minerální voda si tu razí cestu bílým útesem a vytváří jezírka, stalaktity, terasy a jiné útvary, pro než se obtížně hledají názvy. Pamukkale leží v oblasti tektonického zlomu a na povrch tu vyvěrá asi 35 °C teplá voda, obsahující rozpuštěný vápenec. Právě ten se na asi 200m svahu usazuje a vytváří bělavé přírodní krajky-travertin. Bohužel mnoho hotelů nad terasami využívá termální vodu a plní jí své bazény, čímž odebírají hlavní zdroj travertinových útvarů. Nedostatek vápníku se pak projevuje hnědnutím sněhobílých polí.
• Asi 20 km od moře nedaleko Istanbulu leží první hlavní město osmanského Turecka Bursa. Je důležitým ovocnářským centrem, známé jsou např. místní broskve. Blízké hory (2400 m vysoké) lákají k zimním radovánkám.
• V severozápadní části poloostrova se těží sepiolit neboli „mořská pěna“, do měkké horniny se dají lehce vyřezat překrásné reliéfy. Nejznámějším výrobkem jsou bělavé dýmky. Sepiolit totiž dokáže dým příjemně ochladit, aniž by měnil jeho ostatní vlastnosti.
• Turecko je známé svým hroznovým vínem a výrobou hrozinek, která spolkne okolo 95 % produkce hroznů. Pouze malý díl jde na výrobu alkoholu. Z toho pak okolo 25 % na destilaci čisté pálenky, známé pod názvem „raki“ (rakije), která platí za turisticky nejoblíbenější nápoj a oblíbený alkoholický nápoj tureckého obyvatelstva. V bezprostřední blízkosti pobřeží se táhnou rozsáhlé pomerančové, citrusové a grapefruitové háje i bavlníkové plantáže. Pěstují se také olivy, mandarinky, papriky, vlašské ořechy, sezam, lískové ořechy, slunečnice a zelenina. V podhorských oblastech se rozkládají jablečné sady. Z divoce rostoucích rostlin stojí za zmínku a za pohled především divoké oleandry, fíkovníky, borovice, jedlé kaštany nebo platany.
• Z hospodářských zvířat bezkonkurenčně vedou kozy, následují ovce, osli, koně a skot, můžete se setkat i s velbloudem. Dodnes je zde chován bourec morušový k výrobě hedvábí. Z divoce žijící fauny jsou tu jeleni, mufloni, plameňáci, rysové i medvědi. Mezi zvláštnosti patří vanská kočka – s čistě bílou srstí a odlišně zbarvenýma očima. Jedno má modré, jedno zelené.

 

Turistické lokality ^

• S pádem Osmanské říše, vznikem republiky roku 1923 a ztrátou důležitého postavení, kdy hlavní město bylo přesunuto do Ankary, obestřela Istanbul melancholie. Nebyl by to ovšem Istanbul, aby se z tohoto ponížení nedokázal vzpamatovat. I když politici míří na svá jednání do Ankary, pro turisty je synonymem Turecka stále Istanbul. Je otevřenou učebnicí historie, po které se tu doslova kráčí. Po období, kdy měl spíše regionální význam, se dnes opět stává křižovatkou kultur, náboženství i filozofií. Turecko je muslimský stát usilující o členství v Evropské unii a Istanbul je městem, které je rozkročeno mezi Západem a Východem.
• Istanbul je město s nezaměnitelným duchem. Ruku si zde podává evropská kultura s asijskou, a to jak ve tvářích lidí, tak v architektuře. Kde jinde se Vám stane, že uvidíte jeden z nejkrásnějších křesťanských chrámů a naproti němu jednu z nejimpozantněj­ších mešit? Jako magnet přitahuje mnohé koupěchtivé návštěvníky Velý bazar. Instanbul je zkrátka jedinečný a majestátní, s mešitou Hagia Sofia, Modrou mešitou, mešitou sultána Sulejmana, akvaduktem a honosnými paláci na břehu průplavu Bospor spojujícího Černé s Marmarským mořem. Kdo navštíví pulzující hlavní město kultury roku 2010, měl by bezpodmínečně udělat zastávku v historických městských částech Eminönü a Fatih.
• Městská část Eminönü nabízí jediný trajekt pro automobily přes Bospor, proto sem denně přijíždějí tisíce lidí, aby se nechali převézt. Tady se život města přelévá z pevniny na moře a z moře na pevninu už hezkých pár století. Ve dne je Eminönü obýváno obchodníky, dodavateli a turisty, zatímco v noci je v této městské části ticho. Můžete se zde oddat nákupní horečce v „Zastřešeném bazaru“ a „Egyptském bazaru“, které otevírají své brány denně vyjma neděle.
• Pravým Istanbulem je Fatih. Jedná se o nejstarší čtvrť města, jež je s Eminönü propojena Atatürk Bulvari. Tato ulice byla zformována Valensovým akvaduktem (postaveným ve 4. století a pojmenovaným po římském císaři Valensovi), pomocí nějž bylo dříve zajišťováno zásobování celého města vodou. Fatih je také místem s první známou osmanskou mešitou v Istanbulu. Tato městská část má mimo jiné i pověst divadelní čtvrti, kde je velice ceněna činohra.
• Jednou z nejdůležitějších turistických atrakcí v Istanbulu a jedním z nejbohatších muzeí světa je rezidence sultána – Palác Topkapi. Tento palác byl sídlem sultánů, využívaným ke státním přijetím a společenským večerům. Je zde vystaven vzácný porcelán, cenné starobylé zbraně, klenoty a vybrané šperky, miniatury a kaligrafie z majetku bývalých sultánů. Stejně pozoruhodný je harém. Bývalé místo pobytu žen, černých eunuchů a mladších princů je doslova labyrintem průchodů, vnitřních nádvoří a malých zahrad. Ze čtvrtého nádvoří je úžasný výhled na Bospor, který se hemží loděmi a lodičkami.

Řeky ^

• Zhruba 100 km východně od Istanbulu se do Černého moře vlévá jedna z nejdelších tureckých řek – Sakarya. Pramení v Anatolské vysočině na plošině Bayat nedaleko města Afyonkarahisar a dosahuje délky 824 km. Asi 5 km od města Adapazari se nacházejí zbytky románského mostu císaře Justiniána.