Řecko

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: proti virové hepatitidě A

Celní předpisy ^

• Na území států EU platí volný pohyb zboží. Výjimkou je zboží podléhající spotřební dani. Tohoto zboží je možné převážet jen limitované množství pro osobní potřebu:

  cigarety – 800 ks, krátké doutníky – 400 ks, doutníky – 200 ks, tabák – 1 kg, lihoviny – 10 l, alkoholické nápoje se středním obsahem alkoholu – 20 l, víno – 90 l (60 l šumivého vína), pivo – 110 l

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Honorární konzulát České republiky v Thessaloniki/So­luni (konzulární obvod severní Řecko, čili provincie Makedonie a Thrákie)
8, Plutarchou
546 33 Thessaloniki
Honorární konzul: pan Nikolaos Bumbaris (od r. 1994)
Tel.: 0030 2310 267041
Fax: 0030 2310 266415

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Řecké republiky
Na Ořechovce 19, Praha 6 – Střešovice
162 00

tel.: 222 250 943, 222 250 955
fax: 222 253 686
e-mail: gremb.pra@mfa.gr

titulář J. E. p. Constantinos KOKOSSIS
funkce velvyslanec

Provozní hodiny úřadu 8.30 – 15.30

Vstupní víza ^

• Pro vstup na území Řecka stačí občanům České republiky mít platný cestovní doklad nebo občanský průkaz (pokud nemá odstřižený roh).
• Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho držitele – proto se nedoporučuje, aby občan ČR mladší 15 let cestoval s rodičem, který má pouze občanský průkaz (i když je v něm dítě zapsané), bez vlastního cestovního dokladu.

Bezpečnost ^

• V Řecku se nedoporučuje individuální táboření mimo kempy. Pro pevninskou část navíc platí doporučení nepohybovat se poblíž vojensky citlivých oblastí podél hranic s Albánií. Jako jinde je i zde potřeba věnovat pozornost cennostem a vlastnímu vozidlu. Nezřídka dochází ke krádežím cestovních pasů. V poslední době v Řecku stoupla kriminalita.
• Zvýšenou pozornost je třeba věnovat také věcem ponechaným na pláži během plavání.
• Některé stezky u archeologických památek nemusejí být v nejlepším stavu a může zde dojít k úrazům.
• Specifikum je návštěva mnišského státu Athos (Agios Oros). Vstup sem je povolen pouze mužům nad 18 let, ženy sem nesmějí vůbec. O povolení ke vstupu je potřeba požádat předem.

Doprava ^

K řízení motorových vozidel v Řecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• platný národní řidičský průkaz, mezinárodní průkaz již od 1. 5. 2004 není vyžadován
• technický průkaz vozidla
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost v obci je v Řecku 50 km/h, mimo obec 110 km/h, na dálnici 120 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• odlišnosti mezi dopravními předpisy platnými v Řecku a v ČR jsou minimální
• důležitou roli zde však hraje mentalita řeckých řidičů, kteří neváhají předjíždět na plné nebo dvojité čáře
• pokud budete dodržovat předepsané rychlosti, pojedete oproti ostatním pomalu, protože Řekové jezdí zásadně rychleji, než jim značky dovolují
• pokuty jsou zde poměrně vysoké

Místní doprava ^

• Z mezinárodního letiště v Soluni (Thessaloniki) se do centra města můžete dostat autobusem, taxi nebo pronajatým automobilem. Letiště se nachází 20 km na jih od města.
• Na letiště jezdí linka 78. Tou se dostanete buď na vlakové nádraží, nebo do centra. Jezdí každou hodinu od 6.00 do 23.00. Cesta trvá přibližně 45 minut, jízdenka stojí 0,50 €.
• Taxi z letiště Vás vyjde na cca 10 €, cesta je rychlejší než autobusem (asi 30 minut).
• Existuje zde samozřejmě také možnost pronájmu auta. Za denní pronájem dáte 30 – 50 € v závislosti na typu auta, společnosti, délce pronájmu a věku řidiče. Rozcestník hlavních autopůjčoven v Soluni je například na stránkách Travel Library. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• V Soluni je velká dálniční křižovatka, silnice jsou zde kvalitní.
• Přímo ve městě lze využít kromě taxi a pronajatého vozidla hlavně autobus. Tuto přepravu zajišťuje společnost OASTH. Jízdenky stojí 0,50 €, pokud si je koupíte předem, nebo 0,60 € u řidiče. Studenti mají 50% slevu. Linek je ve městě málo, autobusy jezdí dost často plné. Do budoucna tak zde plánují metro.

Výlety ^

• V samotném městě Soluni (Thessaloniki) (viz Google maps) jsou nejznámějšími památkami Bílá věž a rotunda sv. Jiří (a dále byzantské kostely a paláce). Stavba rotundy byla původně součástí opevnění, v průběhu dějin se však měnila na mauzoleum, rotundu, křesťanský kostel, mešitu a pak zpátky na kostel. Dnes zde najdete byzantské muzeum a ochoz věže slouží jako vyhlídka. Od roku 1988 je zapsána na seznamu památek UNESCO. Najdete ji na nábřežní promenádě.
• Ze Soluně si můžete udělat výlet do bájného pohoří Olympos (viz Google maps). Najdete ho přibližně 110 km jihozápadně od města. Pohoří je chráněné jako přírodní park a turisticky velmi oblíbené. Hlavním prohlídkovým bodem bývá Dionýsův klášter, který byl v minulosti značně poničen. Dnes prochází postupnou rekonstrukcí. Zpřístupněna je centrální kaple a venkovní prostory areálu. Nejlepší cesta sem je autem do obce Prionia a odtud pěšky.
• Ještě dál od Soluně (asi 220 km jihozápadně, viz Google maps) leží velice zajímavé místo Meteora. Jedná se o skalní město s kláštery ze 14. století. Dnes je zpřístupněno 6 klášterů z původních 24. Některé z nich jsou na skalách vysokých 350 – 400 m, a proto se jedná o poměrně náročné výstupy.
• Pokud se vydáte z města Thessaloniki na druhou stranu, na východ, dostanete se na poloostrov Chalkidiki (viz Google maps). Říká se mu také „Poseidonův trojzubec“ a váže se k němu pověst, ve které rozzlobený Poseidon hodil právě tímto trojzubcem po obrech Gigantech, kteří zde žili. Poloostrov se skládá ze tří částí. Ať už si vyberete část Kassandra (viz Google maps), nebo Sithonia (viz Google maps), vždy naleznete krásné pláže, historické památky i dobré turistické zázemí. Problém byste mohli mít, pouze pokud byste zatoužili po vyjížďce po třetí části – Athosu (viz Google maps). Jde totiž o samostatnou mnišskou republiku, kam mají přísný zákaz vstupu ženy. Muži se sem dostanou jen na zvláštní povolení, jehož vyřízení trvá několik týdnů. Lepší volbou proto je vydat se na plavbu kolem poloostrova a prohédnout si alespoň některé z mnišských klášterů z lodi.
• Ještě dále na východě můžete navštívit sousední ostrov Thassos (viz Google maps). Zde si přijdou na své všichni milovníci koupání, pláže tady patří k nejhezčím v celém Řecku. Kromě odpočinku na pláži můžete navštívit nejstarší vesnici na ostrově Theologos s blízkými vodopády, nejvyšší horu ostrova Ipsarion nebo známý klášter, který je jakousi přístupnější „pobočkou“ klášterní republiky Athos (viz výše).

Jídlo a pití ^

• Řecká kuchyně se chlubí množstvím předkrmů a chodů. Tradičním předkrmem jsou tzatziki (jogurtová pomazánka s okurkou) nebo pečené kapie, taramosalata (paštika z tresčích jater), choriatiki (řecký salát) a dolmades (vinné listy plněné rýží a masem).
• Mezi nejznámější řecké speciality patří gyros (grilované vepřové maso na rožni, podává se buď na talíři s hranolkami a tzatziki, nebo v arabském chlebu pitu). Podobné jídlo je suvlaki (grilované jehly se skopovým nebo jehněčím masem). Dalším typickým jídlem je musaka (zapečený lilek s mletým masem).
• Z dezertů určitě ochutnejte baklavu (moučník z listového těsta s medem a ořechy) nebo vynikající řecký jogurt s medem.
• Tradičním řeckým alkoholickým nápojem je kvalitní koňak Metaxa nebo ouzo (anýzová kořalka, která po zředění vodou dostane mléčnou barvu). Výborná jsou i řecká vína. V letních měsících je velice osvěžující ledová káva frappé.

Restaurace

• Chcete-li se seznámit s místní kuchyní, určitě zajděte do řecké taverny. Doba oběda je kolem 14. hod., večeře se servíruje kolem 21. hod. Nejdůležitějším jídlem dne je večeře, je to společenská událost, kterou si Řekové patřičně vychutnávají. V restauracích se můžete najíst za 5 – 12 €.

Náboženství a tradice ^

• Náboženské složení – věřící řecké pravoslavné církve (97,5 %), muslimové (1,7 %), ostatní (0,8 %)

• Svátky
  • státní
    • 25. březen Den nezávislosti
    • 28. říjen (tzv. Den „OCHI", tedy Den „NE") – připomíná řecké odmítnutí italského ultimáta na „právo vstupu a přechodu“ fašistických vojsk v roce 1940, kterým byla zahájena řecko–italská válka
  • další svátky a dny volna
    • Nový rok (1. leden)
    • Svátek práce (1. květen)
    • 17. listopad (výročí povstání proti vojenské diktatuře na athénské polytechnice)
    • Vánoce (25. – 26. prosinec)
  • náboženské svátky
    • 6. leden – svátek Theofania spojený s „žehnáním vod“
    • Velký pátek a Velikonoční pondělí
    • 15. srpen – svátek Panny Marie
• Kostely a náboženská místa
  • největší kostel v zemi – Agios Dimitrios
  • kostel Agia Sofia (pol. 8. stol.)
  • kostel Agios Nikolaos Orfanos (14. stol.) – velká sbírka fresek
  • rotunda přestavěná na kostel a poté na mešitu – Agios Georgios
  • chrám Agios Panteleimonas, hlavní svatyně kláštera Perivleptu
  • bazilika Agia Paraskevi – jeden ze dvou nejstarších kostelů

Historie - Kultura ^

Historie Řecka

Na území Řecka se rozvinuly první evropské civilizace. První známá byla mínojská na ostrově Kréta, jež trvala takřka po celé třetí tisíciletí až do poloviny druhého, kdy ji vystřídala civilizace mykénská, která již užívala řečtinu. Mykénská civilizace je kladena do období 1600 – 1100 př. n. l. Následovalo temné období řeckých dějin, předchozí kultura upadala, vázl obchod. Toto období končí někdy v 8. století před n. l., do nějž klademe homérské eposy a kdy začaly vznikat první městské státy (polis – odtud politika). Ty byly de facto samostatné, soupeřily mezi sebou a dokázaly se spojit, jen když hrozilo velké vnější nebezpečí (např. Peršané). Nejznámějšími městskými státy byly Athény a Sparta. Jak centrum vzdělanosti Athény, tak převážně vojenská Sparta částečně dávaly rozhodovací moc do rukou občanů, a pokládaly tak základy demokracie a západní civilizace. V této době také Řekové kolonizovali oblasti ve Středozemním moři (mj. jih Itálie, Sicílii, pobřeží Černého moře, oblasti v Malé Asii). Bylo to i období rozkvětu kultury, literatury (zejména dramatu), architektury, je budována Akropole, v Athénách žijí dramatici Aischylos, Euripides, Aristofanes a Sofokles, působí filozofové Sokrates, Platón a Aristoteles. V řecko-perských válkách v první polovině 5. stol. př. n. l. se podařilo Řekům odvrátit perské nebezpečí, a fakticky tak byly také navždy rozděleny Evropa a Asie jako dva kontinenty s jiným směřováním vývoje. Vzrůstající význam Athén i jejich snaha určovat vývoj ve stále větších oblastech Řecka vyvolaly nakonec peloponéskou válku, jež skončila porážkou Athén roku 404 před Kristem. Končil tak zlatý věk a počínal úpadek městských států ve 4. století před n. l. Dominanci získává v této době Makedonie a její dva vládci, Filip II. a Alexandr Veliký (356 – 323), kteří si postupně podmaňují jak Řecko, tak značnou část tehdy známého světa (severní Afriku, Malou Asii, Blízký východ až po Indii). Alexandr tak za pouhých 13 let své vlády vytvořil obrovskou říši, k jejímuž udržení umně využíval místních forem vlády i náboženství. Ačkoliv se říše neudržela, její helénské dědictví svou stopu v jednotlivých krajinách zanechalo. Řecko pak postupně sláblo, až bylo v důsledku spojení s nepřáteli Římanů, Kartaginci, dobyto ve 2. století př. n. l.

Římská vláda však byla relativně mírná, představovala období klidu, nepřervala řeckou kulturu ani ji neuvrhla v zapomenutí. Naopak – rozvíjela její podněty, římští vládci jí byli ovlivněni, Řekové se dostali např. i do římského Senátu. Řecká kultura pak poznamenala v jeho počátcích i nové křesťanské náboženství, jež se mělo stát univerzálním, a hlavně novou říši, která vznikla nejdříve ve 4. století n. l. jako jedna větev Římské říše – východořímská, a později, po pádu Západořímské říše roku 476, se byzantská říše stala tou nejmocnější v Evropě. Roku 1453 nakonec stát, který už dlouho ztrácel stabilitu v důsledku prosazování zájmů některých italských přístavů (zejména Benátek) i výbojů Otomanů, padl se svým hlavním městem Konstantinopolí.

Konstantinopole se stala Istanbulem a Řecko na téměř tři sta let součástí Osmanské říše. Postavení Řeků v nové říši je obtížné stručně zhodnotit. Pravoslavná církev měla výsadní postavení, udržovala řecký jazyk a kulturu, pro Řeky plnila identifikační funkci – její patriarcha se zároveň stal vůdcem národa, na druhou stranu se církev stala do jisté míry nástrojem moci Osmanů. V období jejich nadvlády proběhlo také několik vln vystěhování Řeků z jejich území do oblastí kolem Černého moře, ale i do Rakouska, Ruska, Francie atd. – došlo tak k tzv. řecké diaspoře. Řekové v zahraničí zprostředkovávali těm doma nové myšlenky, jež se šířily Evropou, podporovali svou dřívější vlast. Od konce 18. stol. se pak datují snahy o osvobození Řecka ze jha Osmanské říše. Ty vyvrcholily v letech 1821 – 1829 v řecké válce za nezávislost, jedné z prvních osvobozeneckých válek, která sloužila jako inspirace pozdějšímu úsilí jiných národů o samostanost a jež si ve své době získala sympatie řady svobodomyslně smýšlejících osobností (např. lorda Byrona). I pro novější řeckou historii jsou příznačné některé okolnosti této události – zdánlivá jednota společného úsilí Řeků, ve skutečnosti roztříštěnost a sledování různých zájmů (od cíle pouze uchvátit moc z rukou sultána až po řešení tíživé sociální a ekonomické situace), a významná role západních velmocí Británie a Francie. Právě jim vděčí Řecko, jehož zápas po počátečních úspěších směřoval k porážce, za svou tehdy nabytou samostatnost – jim a jejich úzkostlivé touze po rovnováze sil a míru v období po napoleonských válkách.

Úvodní republikánské období nemělo dlouhého trvání, prezident Kapodistrias byl zastřelen a roku 1832 se z Řecka stává monarchie, jíž vládne bavorský král Otto. Jeho pozice nebyla jednoduchá, země a její hospodářství byly zdecimovány válkou. Jeho snaha o autoritativní vládu vyvolala odpor a nakonec byl nucen přijmout ústavu, jež učinila z Řecka konstituční monarchii. V 19. století se také zrodila tzv. Megali Idea (velká myšlenka) – připojit k Řecku i zbylá území obývaná řeckým obyvatelstvem, která posud patřila do Osmanské říše. Tato myšlenka pomalu docházela svého naplnění – Řecko postupně získává území Thessalie, Epirus, Makedonii, Krétu a po první světové válce (díky podpoře Dohody, již Řecko uskutečňovalo pod vedením předsedy vlády Eleftheriose Venizelose navzdory odporu krále, což byl počátek národního schizmatu) dokonce i území ve Východní Thrákii a na východě Malé Asie v okolí Smyrny. Řeky však porazil s tureckými nacionalisty Mustafa Kemal Atatürk, dvě posledně jmenovaná území bylo Řecko nuceno vrátit a došlo k nebývalé výměně obyvatel – téměř 1,5 milionu Řeků opustilo Malou Asii a usadilo se v Řecku (kde takový nebývalý příliv uprchlíků znamenal vážné problémy), opačným směrem přes Bospor putovalo 400 000 muslimů. Megali Idea tak ztratila na aktuálnosti.

Pro následující období jsou charakteristické nestabilita, převraty, spory o monarchii, v nichž proti sobě stáli monarchisté a liberálové, později – v osudovém konfliktu – přívrženci pravice a levice. Příznačná je v moderních dějinách Řecka také přítomnost velké osobnosti. Takový byl premiér Venizelos (1864 – 1936), jenž na počátku 20. století prováděl reformy k zlepšení tehdejší napjaté sociální situace (např. zavedením práv pracujících), a Řecko postavil v 1. světové válce po bok vítězů. Zároveň však ztrácel podporu svého lidu a unavil jej účastí ve válce. Do řecké politiky vstoupil pak ještě na přelomu 20. a 30. let, aby zklidnil tehdejší krizovou situaci. Opakující se krizi měl poté řešit Ioannis Metaxas (1871 – 1941), přívrženec monarchie, jenž zavedl po roce 1936 pořádek za cenu tvrdých represí, cenzury, zákazu politických stran a věznění oponentů. Zároveň však také nastartoval ekonomiku a za jeho doby nezaměstnanost klesala. Zhlížel se v diktátorech Hitlerovi a Mussolinim, ale když pochopil, že jeho zájmy a Mussoliniho sen o „novém Římu“ se kříží, rozhodl se pro válku proti Itálii, čímž pozvedl vlnu vlastenectví. Italy se podařilo z Řecka vyhnat, ale Metaxas roku 1941 umírá a Němci téhož roku vpadnou do Athén. Řecko je vydáno napospas německému drancování, řecké přístavy jsou zase blokovány Británií, na přelomu let 1941 a 1942 přichází hladomor, během kterého zemře 100 000 lidí. Situaci domácího odboje (ve kterém hrají důležitou roli komunisté) komplikuje jeho nejednota i obtížné vztahy s králem a vládou v exilu. W. Churchill – jako stoupenec řecké monarchie – váhá s podporou odboje, v roce 1944 se dohodne se Stalinem (bez vědomí kteréhokoliv řeckého představitele), že Řecko zůstane v britské sféře vlivu výměnou za Rumunsko. V říjnu 1944 Němci z Řecka odcházejí a premiér Georgios Papandreu se vrací i s exilovou vládou.

To už se ale schyluje k občanské válce mezi pravicovými monarchisty a komunisty, kteří odmítnou odzbrojení a svolávají generální stávku. Následuje pouliční bitva v ulicích Athén a bílý teror, během kterého jsou zabíjeni civilisté a ničeny celé vesnice. Komunisté nejdřív volí formu gerilové války. USA podporují pravicové síly (Trumanova doktrina zadržování komunismu byla podnícena řeckými událostmi). Poté, co komunisté nejdříve přešli ke konvenční válce a později přišli o podporu Titovy Jugoslávie, byli roku 1949 poraženi. Skončilo tak nejsmutnější období řeckých dějin s hrůznou bilancí: ve druhé světové válce padlo 500 000 Řeků, kolem 100 000 během války občanské, několik desítek tisíc Řeků si muselo hledat nový domov v některé ze socialistických zemí, šrámy na duši řeckého národa zůstávaly.

Válkami zničené hospodářství se dokázalo díky vydatné pomoci ze strany Spojených států opět postavit na nohy, Řecko se stává jedním velkým staveništěm, vstupuje do Severoatlantické aliance. Další konflikt se objeví v souvislosti s Kyprem – Řekové doufají, že by Kypr v rámci britské dekolonizace mohl být připojen k Řecku. Na Kypru je však i významná turecká menšina a pro jeho strategickou polohu má na něm Británie stále zájem. Roku 1960 je uzavřena dohoda – Kypr se stane nezávislým, bude spravován společně Řeky a Turky s tím, že Řekové budou mít prezidenta a 70% zastoupení v parlamentu, Turci viceprezidenta a v parlamentu zastoupení, které jim umožní veto. V Řecku ale takové uspořádání nadšení nevzbudilo. Junta plukovníků, u vlády v Řecku od roku 1967, uspořádala na Kypru puč, který posloužil jako záminka k turecké invazi na Kypr. Na počátku 70. let dochází kromě toho ke studentskému hnutí odporu v důsledku represí na univerzitách, ekonomická situace se zhoršuje, nespokojenost panuje i v řadách armády. To vede k pádu režimu plukovníků roku 1974. Z exilu se vrací staronový premiér Konstantinos Karamanlis, monarchie je definitivně zrušena a nastolena je parlamentní demokracie, nejdříve s důležitou úlohou prezidenta. Dlouholetým premiérem se stává později Andreas Papandreu, vztahy s NATO, značně ochladlé během kyperských událostí, jsou opět urovnány, Řecko vstupuje do EU, za svou měnu přijímá euro.

Kultura Řecka

Řecká kultura má neobyčejně dlouhé trvání a tvoří nejvýznamnější část základu celoevropské kultury. Jejích impulzů využívali římští umělci, její dědictví udržovala byzantská říše, odkud pak přeskočila jiskra, která se rozhořela v italském renesančním hnutí. Po něm se k antickému odkazu výslovně hlásil klasicismus, ale řeckou mytologií a řeckou kulturou a jejich archetypálními příběhy se nechávali a nechávají inspirovat další a další evropští tvůrci a s šířením evropské kultury i umělci jiných světadílů. Objevy řeckých vědců jsou zase pevným základem mnoha vědních oborů.

Z výtvarných projevů starého Řecka se toho mnoho nedochovalo, jak s šířením křesťanství a odmítáním pohanských kultů tyto ztrácely svůj „praktický“ význam, čímž se o ně přestalo dbát. Něco se o nich dovídáme z popisu jejich nadšených vnímatelů, něco z římských napodobenin a něco můžeme alespoň ve fragmentech vidět dodnes (např. dílo sochaře Feidiase, tvůrce několika sochařských zpodobení bohyně Athény). Umění byzantské doby se svým zdobným stylem mozaiek a ikon ovlivnilo i slavného řeckého renesančního umělce El Greka, patrně nejslavnějšího řeckého malíře novověku.

V literatuře vytvořili Řekové vzory literárních druhů, jak je pak převzala Evropa – epice v Iliadě a Odysseji, připisovaných Homérovi, nebo později v Ezopových bajkách, lyrice např. dílem básnířky Sapfo, dramatu pak v Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédiích a Aristofanových komediích. Z moderních řeckých literátů je třeba uvést řecké básníky, nositele Nobelovy ceny, Giorgose Seferise a Odyssease Elytise. Svými prózami (především románem o Alexisu Zorbasovi, jehož příběh pronikl i do širšího kulturního povědomí) světově proslul Nikos Kazantzakis.

Na počátku dějepisectví stojí Řek Herodotos, zatímco Sokrates, Platon a Aristoteles platí za otce filozofie vyjádřené i literárně. Obdoba Hippokratovy přísahy je v lékařství dodnes v platnosti. Na Hippokrata pak navázal další slavný řecký lékař jménem Galenos. V matematice, geometrii a fyzice jsou dodnes ctěna jména jako Thales, Pythagoras, Euklides či Archimedes.

Významný je i řecký příspěvek v hudbě. Tou se teoreticky zabýval už Pythagoras uvažující o hudební stupnici a věřící, že vesmírná tělesa se řídí obdobnými zákonitostmi jako hudba – koncept tzv. „hudby sfér“ (sám Pythagoras byl spolu se svými žáky zdatný hudebník). Pozdější byzantské liturgické zpěvy ovlivňovaly evropskou hudbu i přímo. S řeckou lidovou hudbou jsou odedávna spjaty strunné nástroje, reprezentativním je zejména buzuki. Ve 20. století vydalo Řecko hned několik velkých osobností hudby – slavného dirigenta Dimitri Mitropulose, jednu z nejslavnějších postav opery Marii Callasovou (původním jménem Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropulu) nebo skladatele Iannise Xenakise, Mikise Theodorakise (asi nejvíce proslaveného autorstvím hudby k filmu Řek Zorba) a mladšího Vangelise.

Z osobností řecké kinematografie uveďme alespoň režiséra filmů Řek Zorba nebo Stella Michaela Cacoyannise, představitelku hlavní ženské hrdinky prvního ze jmenovaných titulů Irenu Papas nebo režiséra Costu Gavrase.

Historie Soluně

Město Soluň (Thessaloniki) bylo založeno kolem roku 315 před n. l. makedonským králem Kassandrem, jenž je pojmenoval podle své ženy – Thessaloniké. Ta jméno dostala od svého otce, makedonského krále Filipa II., na paměť vítězství nad Thessaly (řecké slovo niké znamené vítězství), Thessaloniké byla nevlastní sestrou Alexandra Velikého. Díky výhodné geografické pozici město rychle rostlo a stalo se metropolí Makedonie. S pádem makedonského království kolem roku 150 př. n. l. přešla Soluň pod Římskou říši.

Za Římanů se stala hlavním městem provincie a důležitým obchodním centrem, neboť jí procházela důležitá obchodní cesta propojující Evropu s Asií a byl zde zbudován velký přístav, fungující až do 18. stol. Důležitou kulturní událostí římské epochy je působení apoštola Pavla v 1. století n. l. Dvě z Pavlových epištol jsou také Soluňským adresovány, což dokládá, že město bylo důležitým raným střediskem nového náboženství. Roku 306 byl údajně v Soluni umučen sv. Dimitrij Soluňský, jenž se stal patronem města.

V době byzantské říše Soluň předčila v důležitosti jen Konstantinopole. Roku 620 město postihlo katastrofální zemětřesení a následně pokus o dobytí Slovany. Tento pokus se nezdařil, ale Slované se v okolí města usadili. Tato skutečnost se ukázala zvlášť důležitou o dvě století později, když na počátku 60. let 9. století byzantský císař Michal III. Opilec vyslal dva bratry misionáře, aby šířili křesťanství na severu mezi Slovany. Bratři Konstantin a Metoděj, znalí slovanských nářečí z okolí Soluně, pak vytvořili za tím účelem staroslověnský jazyk. V dalších staletích se střídala období klidu s obdobími invazí, kdy město dobyli Saracéni, Normané a další. Byzantská éra, jejímž dědictvím jsou zejména kostely s freskami a mozaikami, pro Soluň definitivně skončila roku 1430 tureckou okupací.

Za vlády Turků ve městě koexistovaly komunity pravoslavného obyvatelstva, muslimů a židů. Obec posledně jmenovaných se rozrůstala zejména po roce 1492, kdy byli židé vyhnáni z Pyrenejského poloostrova a v Soluni byli vítáni s otevřenou náručí. Turci jejich imigrací zamýšleli snížit důležitost řeckého pravoslavného obyvatelstva. O Soluň Turci přišli v první balkánské válce roku 1912.

V následující druhé se někdejší protiturečtí spojenci – Bulhaři a Řekové – postavili proti sobě. Bukurešťskou dohodou z roku 1913 nakonec město získávají Řekové. Roku 1916 došlo v Soluni k vojenskému puči v důsledku sporů mezi předsedou vlády Venizelosem a tehdejším králem Konstantinem I. a následnému ustavení venizelistické Prozatimní vlády národní obrany. Následujícího roku postihl centrum města pustošivý požár, který řádil na území o rozloze 1 km². 70 000 lidí se ocitlo bez střechy nad hlavou. Venizelos nařídil, aby město bylo nově zbudováno v duchu moderních evropských velkoměst. Požár postihl zejména značnou část židovského obyvatelstva, což zapříčinilo masivní židovskou emigraci. Soluň, jež byla v minulosti kvůli početné židovské populaci nazývána „matkou Israele“, pak přišla o zbytky svého židovského obyvatelstva za druhé světové války, kdy byla většina soluňských židů vyhlazena. Demograficky tuto ztrátu kompenzoval příliv uprchlíků ve 20. letech v rámci výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, což Soluni vyneslo další přízviska – „matka chudých“ (Ftokhomána) a hlavní město uprchlíků (I Protévousa ton Prosfýgon) – i anatolský nádech. Z ran se město – jako už tolikrát ve své historii – dokázalo vzpamatovat, po druhé světové válce i po dalším zemětřesení z roku 1978. Dnes se opět prudce rozvíjí a roku 1997 se stalo Evropským městem kultury.

Osobnosti spjaté se Soluní

Ze slavných osobností rozených v Soluni je třeba na prvním místě uvést dvě velké kulturně-náboženské postavy 9. století sv. Konstantina Filosofa (jméno Cyril zřejmě přijal v Římě v klášteře až těsně před smrtí) a jeho bratra biskupa Metoděje. Jejich zásluhou je nejen evangelizace slovanských národů (jsou zváni apoštoly Slovanů), ale také vytvoření nového písma, hlaholice, úpravou řecké abecedy jako prvního alfabetického systému k zachycení slovanského jazyka. (Z pozdější cyrilice se pak vyvinula ruská azbuka i písmo užívané Bulhary.) Překladem biblických textů do jazyka vytvořeného na základě jihoslovanských dialektů z okolí Soluně také vytvořili staroslověnštinu, první spisovný jazyk Slovanů, který později částečně ovlivňoval i vývoj nových jazyků (např. ruštiny).

Z novodobých velikánů je třeba uvést Mustafu Kemala, později pojmenovaného Atatürk (otec Turků), jenž se v Soluni narodil roku 1881. Vedle zásluh vojenského velitele, jimiž se zasloužil o samotný vznik Turecké republiky, se stal především tvůrcem moderního tureckého sekulárního státu hledícího k evropské novodobé civilizaci. Přes všechny kontroverze spojené s jeho reformním úsilím i pozdější vývoj Turecka zůstává kemalismus oficiální doktrinou dnešního Turecka.

Jak se domluvit ^

• Úředním jazykem Řecka a řecké části Kypru je řečtina. Píše se alfabetou (řeckou abecedou).
• Mezi nejčastěji používané cizí jazyky patří angličtina a francouzština.
• V turistických destinacích se tedy dobře domluvíte anglicky a někdy uspějete i s němčinou.

Obyvatelstvo ^

• V Řecku žije 10 688 058 obyvatel, hustota zalidnění je přibližně 80 obyvatel na km².
• Hlavní město Řecka, Athény, obývá 2,5 milionu obyvatel.
• Město Thessaloniki (Soluň) je druhým největším městem země a také významným přístavem. Žije zde 350 000 obyvatel.
• Národnostní složení: Řekové (98 %), Makedonci (2 %), Turci, Albánci aj.

Spropitné ^

• V řeckých restauracích je běžné spropitné okolo 10 % z ceny jídla. V hospodách a restauracích se nedává více než 1 €.
• Hotelovým pokojským se většinou dává 10 % v den odjezdu, v taxíku je jízdné zaokrouhleno již řidičem.

Co nakoupit? ^

• Pokud chcete svým přátelům pořídit nějaký milý dárek z dovolené v Řecku, budete mít možná problém s výběrem z opravdu velmi široké nabídky. V každé vesničce se setkáte s nějakou řemeslnou dílnou vyrábějící ruční výrobky.
• Zkuste se poohlédnout po ručně tkaných kobercích, přehozech, krajkách či výšivkách, které se vyrábějí ve vnitrozemí z ovčí vlny. Oblíbenými produkty jsou kožené a kožešinové výrobky, počínaje luxusními kožichy, přes saka, vesty až po galanterii.
• V hrnčířských dílnách se kromě tradičních keramických výrobků prodávají také repliky antických váz, sošek či malovaných amfor a džbánů.
• Můžete si také přivézt zlaté a stříbrné šperky za dobrou cenu a v dobré kvalitě či typické korálky kombolóia, vyrobené z různých přírodních materiálů. Dříve se používaly jako růženec.
• Předměty, které jistě udělají radost, jsou vyřezávané výrobky z olivového dřeva či malované ikony.
• Z potravinářských výrobků doporučujeme panenský olivový olej (extra virgin), patřící mezi nejlepší na světě, tymiánový či mateřídouškový med, džemy, sýry, cukroví, různé druhy koření či pálenku rakije. Kupte si domácí, neboť ta bude mít zaručeně výtečnou kvalitu.

Orientační ceny ^

• Pivo dostanete za 1 – 2 €, v restauraci za 3 – 5 eur
• Nealkoholické nápoje stojí od 0,50 do 1 eura
• 1,5 l vody je za cenu 0,50 – 1 €
• Na řecké kávě si pochutnáte za 4 €
• Cena chleba se pohybuje v rozpětí 0,50 – 1 €
• Kilogram ovoce přijde na 1 – 1,50 €
• Krabička cigaret stojí kolem 3 eur
• Vybírá-li se vstupné do muzeí a na další kulturní atrakce, pohybuje se plné v rozmezí 4 – 12 €
• Jízda taxi Vás vyjde asi na 0,50 € za 1 km
• Cena za pronájem plážového lehátka se v Řecku dost liší, počítejte ale minimálně s několika eury

Aktuální kurz euro/koruna

Obchody a tržiště ^

• Řecko nabízí celou řadu nákupních příležitostí. Všechna města, vesnice a turistická letoviska mají svoje supermarkety a minimarkety, obchůdky či stánky, ve větších městech najdete obchodní centra. Chcete-li se vydat na nákupy módního zboží, pestrá nabídka obchodů s mnoha mezinárodními značkami je hlavně v Athénách, ale také v Larisse nebo Soluni (Thessaloniki). Potraviny nejlépe pořídíte v supermarketech s širokým výběrem zboží. Nejznámějšími řetězci supermarketů jsou v Řecku Carrefour, Dia, Plus, Alpha-Beta či Lidl.
• Většina měst pořádá tradiční trhy s širokou nabídkou čerstvého ovoce a zeleniny, ale též plodů moře, olivového oleje, koření, řeckého vína či typických řemeslnických výrobků a suvenýrů. Trhy jsou často provázené slavnostmi a představováním tradičních zvyků a řemesel. Nebojte se na trzích smlouvat a vyjednat si lepší ceny. Sice to tady není tak silný zvyk jako třeba v Turecku, ale smlouvání je rozhodně běžné.
• Obvyklá otevírací doba obchodů ve městech bývá od 8 do 14 hodin, dvakrát týdně také odpoledne od 17 do 21 hodin. V neděli mají obchody zavřeno. V turistických letoviscích jsou však často výjimky. Během léta bývá otevřeno po celý den a také o víkendu.

Peníze ^

• Měnou v Řecku je od roku 2002 euro. Tato měna se smí v rámci Evropské unie dovážet a vyvážet bez omezení.
• Banky jsou zpravidla otevřeny od pondělí do pátku od 9 do 14 hodin.
• Směnárny bývají otevřeny do 22 hodin. Provize při hotovostní výměně je 2 %. Ve většině hotelů je také možné vyměnit si peníze, kurzy jsou v nich ale méně výhodné.
• Hotely, restaurace a obchody přijímají běžné mezinárodní platební karty, jako jsou EuroCard/Master­Card, VISA a American Express, nevyžadují embosované karty. Akceptovány jsou i cestovní šeky.
• Bankomaty bývají celkem dobře dostupné, ale pozor, některé mají základní menu pouze v řečtině.
• Aktuální kurz eura

Co vzít s sebou ^

• Na dovolenou do Řecka si s sebou vezměte pohodlné letní oblečení. Na večeře se vyžaduje společenský oděv – pro pány jsou vhodné dlouhé kalhoty a košile, dámy si mohou obléct letní šaty. Z hlediska náboženství nejsou v Řecku žádné speciální požadavky na oblečení jako v některých jiných zemích, pouze při prohlídce kostelů je nutné mít zahalená ramena a kolena. Na chladnější večery si přibalte i teplejší oblečení.
• Pro pobyty u moře si nezapomeňte plavky, opalovací krém, sluneční brýle a pokrývku hlavy. Doporučujeme vzít si boty do vody, protože se zejména u skalnatých pobřeží nacházejí mořští ježci.
• Důležitý je také repelent nebo jiné prostředky proti hmyzu. Voda v Řecku většinou není pitná, proto se Vám mohou hodit tablety do vody. V neposlední řadě si připravte také lékárničku se základní výbavou.

Počasí a kdy jet ^

• Kavala, stejně jako Soluň (Thessaloniki), leží v přechodné klimatické zóně, kdy v některých obdobích má podnebí charakter kontinentální, ale po většinu roku zde panuje záviděníhodné středomořské klima.
• Hlavní sezona v kontitentální části Řecka je v květnu, červnu a pokračuje v září a říjnu. Doporučujeme ale využít jarní měsíce, které jsou z mnoha důvodů příjemnější. Jak teplotami ovzduší, které jsou ideální pro výlety a návštěvy památek, tak skutečností, že i davy turistů jsou řidší.
• Léto se počítá od května, teploty jsou i v červnu mezi 25 – 29 °C, srážky jsou velice řídké. Vlhkost vzduchu klesá z 60 na 50 %, slunce svítí 7 – 10 hodin a moře se postupně ohřívá nad 20 ^oC. Vrcholem je červenec a srpen, kdy teploty mohou vystoupat přes 30 ^oC, ale téměř nikdy k úmorným 40 ^oC. Slunce neopustí oblohu po 12 hodin denně a teplota moře je ideálních 25 ^oC.
• Jaro a podzim jsou mírnější, vyskytuje se více srážek, v teplejších dnech počítejte s bouřkami.
• Zima je srážkově nejsilnější, sníh přímo ve městě není typický, ale ve vnitrozemí není výjimkou. Zimní teploty jsou nižší než ve většině středomořských měst, klesají na 5 – 7 ^oC.
• V souvislosti s horkými a suchými léty je nutné také upozornit na možnost vzniku občasných požárů. Platí zákaz rozdělávání ohňů mimo kempy.
• Musíme také připomenout, že město leží v oblasti možných zemětřesení – poslední se silou 6,5 stupně Richterovy škály zasáhlo tuto oblast v roce 1978.

Rady na cestu ^

• Řecká povaha je vzácná, pokud se Vám podaří k ní proniknout. Je vhodné, aby se první chopil iniciativy cizinec, Řekové to udělají jen málokdy. Pokud však sami projevíte snahu se sblížit, určitě to bude přijato vstřícně a přátelsky. Typickým rysem Řeků je to, že si dovedou vychutnávat volný čas a nespěchají. Jak si dokážete představit, má to pro toho druhého i méně příjemné stránky, takže je lépe to shovívavě přijmout a hledat na tom to sympatické.
• Obdobně jako v jiných zemích, je i v Řecku nutné, aby měly dámské návštěvnice církevních staveb zakrytá ramena, návštěvníci obojího pohlaví pak kolena.
• A v Řecku, stejně jako v jiných zemích, existuje také několik „provazů v domě oběšencově“, na něž je lepší nezavádět řeč, a pokud ano, pak jen s největší opatrností. S úsměvem to lze říct o politice a kopané (asi jako u nás), doslovně to pak platí o složitých vztazích s Turky, utvářených osmanskou okupací Řecka i občanskou válkou na Kypru, nebo o sporech o název Makedonie se sousední zemí. Řekové jsou přirozeně plným právem hrdí na svou slavnou minulost (a nejen na ni), na kulturu a demokracii antického Řecka i pozdější velikost byzantské říše. I to je dobré mít na paměti. Zcela jiné pocity a vzpomínky jsou ovšem spojené s temnými obdobími historie země ve 20. století – občanskou válkou a vojenskou diktaturou.

Elektřina, zásuvky ^

• 220 V

Internet ^

• Dostupnost internetu v pevninském Řecku i na ostrovech odpovídá vyspělým evropským zemím.
• Internetové kavárny jsou ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 € za 15 minut, hodina je zpoplatněna částkou okolo 3 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu, ať už na recepci nebo přes Wi-Fi.

Telefon ^

• Mobilní operátoři Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone poskytují do Řecka roaming s partnery, kteří mají v zemi dostatečné pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Mezinárodní předvolba pro Řecko je +30.
• V Řecku si můžete zavolat z většiny kiosků (periptero), které mají přístroje fungující na telefonní karty. Telefonní kartu si zde můžete zároveň i zakoupit.
• Nejvýhodněji Vás vyjde telefonování ze stanic řecké telekomunikační centrály (OTE). Ty najdete ve všech turistických místech.
• Nejdráž si zase zatelefonujete z hotelového pokoje.
• Informace o telefonních číslech získáte na tel. 131. Mezinárodní ústředna má číslo 161. Chcete-li raději zvolit přímé volání z Řecka prostřednictvím česky mluvícího operátora na účet volaného, vytočte tel. 00 800 4221 (služba Czech direct).
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefónica O2
• T-Mobile
• Vodafone

Koupání a pláže ^

• Město Soluň je vstupní branou na poloostrov Chalkidiki, který se pyšní nejdelšími a nejčistšími plážemi v celém Řecku. Pláže na tomto poloostrově jsou dlouhé dohromady 500 km a 41 z nich má ocenění modrou vlajku EU za čistotu moře a kvalitu pláže. Všechny pláže jsou veřejné. Většina z nich má buď písčitý, nebo oblázkový povrch. Jejich délka je různá. Najdete zde jak velice dlouhé pláže s pozvolným vstupem do vody, tak i malé soukromé zátoky.
• Mezi nejhezčí pláže patří ty, které leží směrem k jižnímu cípu poloostrova Sithonia. Navštivte např. pláže v okolí letoviska Toroni nebo Aretes.
• Atraktivní a hojně navštěvovaná jsou letoviska na poloostrově Kassandra. Na jihozápadě tohoto poloostrova můžete navštívit letovisko Fourka. Najdete tam městskou písčitou pláž s barevnými oblázky v malebné zátoce. Také v letovisku Pefkochori najdete na pobřeží menší skrytá místa, ale i dlouhou, rozlehlou městskou pláž. Velmi známá je také pláž v letovisku Polichrono, a to díky čistotě široké pláže a moře, krásné plážové promenádě a bohatému plážovému servisu.
• Pokud zatoužíte po změně, můžete vyzkoušet koupání a zábavu, jaké poskytuje akvapark Waterland ve městě Tagarades (viz Google maps). Kromě všemožných vodních atrakcí (skluzavky, tobogany, umělá řeka, plavecký bazén, dětský bazén atd.) zde najdete kompletní servis (restaurace, kavárny, tenisové kurty, plážový volejbal, šatny, umývárny, lehátka, parkoviště…) potřebný k aktivní relaxaci a zábavě.

Wellness ^

• Pokud hledáte na své dovolené klidnou oázu s wellness programem, zkuste navštívit Aqua Club Spa hotelu Nikopolis Thessaloniki ve městě Thermi. Užijete si tu luxusní prostředí a moderní lázeňské terapie jak léčebného, tak relaxačního charakteru. V tomto středisku si přijde na své i nejnáročnější klient. Nabídka jednotlivých procedur i tematických balíčků služeb je opravdu široká.
• Další lázeňské středisko na Chalkidiki je na západním pobřeží poloostrova Sithonia, najdete je v hotelu Meliton Deluxe Thalasso & Spa. Zdejší spa centrum je jedno z největších v jihovýchodní Evropě a při své činnosti čerpá z tradičních léčebných a pěstících metod starověkého Řecka. Jeho součástí je vyhřívaný sladkovodní bazén, římské lázně, sauna a další zařízení umožňující i mnoho jiných procedur. Hotelový komplex naleznete poblíž letoviska Neos Marmaras.

Potápění ^

• Soluň může být skvělým výchozím bodem pro milovníky potápění. Odtud se vyjíždí do potápěčských lokalit především na Chalkidiki. Potápění zde není povoleno všude – proto se, prosím, držte potápěčských map vydaných pro tuto oblast v posledních letech.
• Je zde výborný terén jak pro nováčky, tak i pro pokročilé potápěče. Pro začátečníky je vhodné zvolit kamenité pláže, pro zkušené jsou zde podmořské skalní stěny a zlomy. K návštěvě některé z lokalit budete pravděpodobně potřebovat člun, na který nepotřebujete povolení a který si lze půjčit na mnoha místech.
• Můžete se ovšem potápět i ze břehu. Severně od Kalamitsi (vyznačeno na mapě) jsou pláže s menším počtem lidí, které jsou ideální. Hloubka je zde kolem 10 – 30 metrů, podmořský život se soustřeďuje kolem skal.
• Se zapůjčeným člunem se Vám moc hezká podívaná naskytne v oblasti kolem okolních ostrůvků a skalisek. Pozor na velké vlny na širém moři, i když je v zátoce moře klidné.
• 200 metrů jižně od Kalamitsi je obrovská stěna začínající asi v 15 metrech a propadající se do hloubky 70 metrů. Je v ní velké množství puklin, malých jeskyněk a prohlubní, jež jsou domovem velkého množství živočichů.
• K vidění jsou zde murény, hvězdice, různí měkkýši, sasanky, mořské houby, velké množství barevných rybek, langusty, humři, platýzi, chobotnice, ropušnice, dokonce i delfíni a mnoho dalších.
• Potápění bez povolení je možné v oblasti od Sarti po Porto Koufo (vyznačeno na mapě).

Sport a zábava ^

• V oblasti sportu je jméno města Soluně spojeno především se sportovními kluby, jichž je domovem. Sídlo zde mají např. fotbalový klub Iraklis Soluň, jehož domovským stadionem je Kaftanzoglův stadion (Kaftanzoglio), který během Olympijských her 2004 hostil fotbalové zápasy. Dalšími významnými fotbalovými kluby jsou PAOK a Aris na stadionech v Toumbě, respektive na stadionu Kleanthise Vikelidise. Na obou hřištích se běhěm výše zmíněné olympiády trénovalo. Ze Soluně se také rozšířil basketbal do zbytku Řecka. Rekreačním sportovcům je zde k dispozici infrastruktura sportovišť obvyklá v moderních západních městech (plavecké bazény, fitness centra, možnost praktikování jógy, tenisové kurty) – např. ve zdejším centru sdružení YMCA. Za zmínku stojí z novějších sportů paintball, který si můžete zahrát na lesnatém poli o rozloze 29 hektarů v Retziki.
• Obyvatele a návštěvníky města i okolních oblastí Řecka hledající zábavu přitahuje akvapark Waterland. Za vstupní poplatek 14,50 € pro dospělé/11 € pro děti do 14 let se můžete „vyřádit“ na řadě skluzavek, při jízdě bláznivou řekou, po rychlých toboganech i po skluzavce s několika proudy. Jsou tu tematicky zaměřený ostrov pirátů, kde budete hledat poklad, i atrakce „Tarzan“, která vyzkouší Vaše fyzické dovednosti. Kromě toho jsou tu i hřiště a malá zvířecí farma. Za zvířaty můžete pak vyrazit i do zoologické zahrady, jež láká k procházkám s výhledem na město. Trochu jinou zábavu zase najdete v zábavním Magic Park (vstupné je 15 eur). V Soluni máte mnoho příležitostí ochutnat tradiční jídla upravovaná především z darů moře v restauracích, oblíbený místní nápoj ouzo ochutnáte ve speciálních podnicích (ouzeriích). Buzuki kluby, kde se budete moci zaposlouchat do typické řecké hudby, najdete v blízkosti letiště, poblíž přístavu zase hledejte podniky žijící nočním životem. Příjemné posezení i krámky s výraznými barevnými fasádami najdete ve čtvrti Ladadika.

Historické lokality ^

Hlavní město Řecka

• Athény – dominantou města je Akropole (na seznamu památek UNESCO), opevněné návrší, kde se nachází chrám Parthenon, Erechtheion, vstupní brány Propylaia a muzeum. Centrem Athén je Agora (z řečtiny „tržiště“) s nejzachovalejším antickým chrámem Hefaisteion. Ve městě dále najdeme Hadriánův oblouk, Dionýsovo divadlo (nejstarší na světě) nebo chrám Olympieion.

Historické lokality

• Epidaurus – patří k nejkrásnějším archeologickým nalezištím. Nachází se zde zrekonstruované divadlo, chrám boha Asklepia nebo muzeum
• Mykény – patří k nejdůležitějším nalezištím. V pozůstatcích královského paláce byla objevena pohřební maska Agamemnona
• Olympia – vznik olympijských her, zbytky chrámu boha Dia, chrám bohyně Héry, archeologické mu­zeum
• Korint – navštívit můžete Akrokorint, Apollonův chrám nebo katedrálu sv. Pavla Apoštola
• Meteora – jedná se o klášterní komplex na vrcholcích skal, kláštery jsou památkou UNESCO
• Delfy – archeologická památka UNESCO, město zasvěcené Apollonovi
• Soluň – nachází se zde Bílá věž se sbírkou byzantských ikon a mnoho křesťanských kostelů
• Mystras – starověké byzantské město zapsané na seznamu UNESCO

Hory a vnitrozemí ^

• Okolo 80 % rozlohy Řecka pokrývají hory – Řecko je tak jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Charakteristické je časté střídání vysokých horských masivů, hřebenů a kotlin. Horská pásma se souhrnně nazývají Helenidy.
• Nejrozsáhlejším pohořím je centrální hřeben Pindos na západě území s nejvyšším vrcholem ve výšce 2636 m. Toto pásmo pokračuje dál na jih až na poloostrov Peloponés. Střední a západní část tvoří vysoké kaňony a krasové útvary, nejnavštěvovanější z nich jsou rokliny Meteora a Vikos. Na východě se tyčí do výšky 2917 m nejvyšší, bájná hora Olymp. Na území Řecka se nacházejí ještě další pohoří, např. Rodopy, Belasica a Pirin ve východní Makedonii a Thrákii. Z území Makedonie vybíhá do Egejského moře poloostrov Chalkidiki s posvátnou horou Athos na východě.
• Rozsáhlejší nížiny jsou jen tři: Makedonská na severu, Thrácká na východě a Thessalská uprostřed.

Moře ^

• Řecko obklopují tři moře. Na východě omývá břehy Řecka Egejské moře,zde leží i Tessaloniki, jih Středozemní moře, západní část náleží k Jónskému moři.

Okolní země ^

• Necelých 300 km východně od Soluně leží Turecko, méně než 100 km severně Bulharsko s Makedonií a 200 km západně Albánie.
• Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: Istanbul a Kusadasi v Turecku, Burgas, Varna nebo Plovdiv v Bulharsku.

Příroda ^

• Soluň (Thessaloniki) je centrem regionu Makedonie a vstupní branou do všech letovisek poloostrova Chalkidiki. Jeho trojzubec je tvořen nejzápadnějším poloostrovem Kassandrou, středním Sithonií, s divokou až exotickou přírodou, a nejvýchodnějším Athosem, který je z velké části nepřístupný. Svou faunou a flórou se Chalkidiki nijak nevymyká ostatním přímořským řeckým oblastem. I tady se setkáte s předlouhými olivovými háji, rostou tady také eukalypty, cypřiše, platany a různé druhy ovocných stromů. Ve vnitrozemí jsou kopce pokryty piniovými a borovicovými lesy, louky pak různorodými květy a bylinkami, jako jsou např. šalvěj a tymián.
• Jihozápadně od Soluně se rozkládá bájná hora Olymp, která je dnes především velkou a nádhernou přírodní oblastí s natolik hojným zastoupením vzácných druhů rostlinstva a živočišstva, že ji UNESCO vyhlásilo za přírodní rezervaci světové biosféry. Můžeme podle nadmořské výšky sledovat čtyři pásma vegetace, od běžných buků, jedlí a smrků až po unikátní mechy či nižší rostlinné druhy, které se vyskytují pouze na Olympu. Na Olympské riviéře je také vzácný vodní park Alikondirus, kde můžeme obdivovat na 170 druhů vodních ptáků.

Turistické lokality ^

• Stovky kilometrů dlouhé písčité pobřeží na východě Řecka, kde jsou nezapomenutelnou kulisou bájná hora Olymp i středověký hrad Platamonas, nese název Olympská riviéra. Zabírá pobřežní pás Egejského moře v délce asi 70 km. Pro svou výhodnou polohu přímo u paty Olympu je oblast vhodná nejen pro příznivce letní mořské dovolené, ale i pro milovníky horské turistiky. Největší atrakci oblasti tvoří dlouhé písčité pláže a snadná dosažitelnost významných historických, kulturních a přírodních památek, mezi něž patří např. druhé největší řecké město Thessaloniki (Soluň), Dion, Vergina, údolí Tempi, městečko Kalambaka či kláštery Meteora. Příjemné mikroklima se stálými teplotami vzduchu je doporučováno pro astmatiky, alergiky a nemocné lupénkou. Návštěvníky sem přitahuje hlavně řada krásných a čistých pláží, oceněných modrou vlajkou EU, s pozvolným vstupem do moře a možností provozovat řadu plážových či vodních sportů, jako je windsurfing, paragliding, jízda na vodních lyžích nebo na skútru. Pro delší výlety si půjčte auto nebo v Řecku oblíbenou motorku. Stále více turistů sem přijíždí nejen prožít příjemnou dovolenou na přímořských plážích, ale i podnikat atraktivní pěší túry do pohoří Olympu nebo si zajezdit na horských kolech.
• Malebné rybářské středisko Makrigialos nabízí koupání v Egejském moři i posezení v typických rybářských tavernách. Je vyhlášené chovem škeblí. Ve vzdálenosti 1 km od městečka se nachází archeologická oblast, kde průběžně probíhá výzkum. Pět kilometrů jižně od Makrigialos se nachází solný důl, jehož součástí jsou vodní plochy, navštěvované pro své vysoce léčebné účinky nejen lidmi z celého Řecka, ale i zahraničními turisty. Od Soluně je místo vzdáleno cca 45 km.
• U Termajského zálivu v Egejském moři leží antická vesnička Dion, pojmenovaná po nejvyšším řeckém bohu Diovi. Najdeme zde staré makedonské hrobky, 14 ulic se základy domů, baziliku, řecké a římské divadlo a mnoho dalších pozoruhodností. Vše je uchováno v obrovském archeologickém parku, který nepochybně stojí za návštěvu. Na kraji vesničky se rozkládá hlavní oblázková pláž s průzračně čistým mořem. Můžete podniknout řadu výletů do blízkého okolí, jako např. k soutěsce Enipea, vesničce Litochoro nebo k Livitře, místu s narušenou gravitací.
• Snad nejvyhledávanějším místem Olympské riviéry je moderní přímořské letovisko Leptokarie, ležící na úpatí mytické hory Olymp. Celá oblast je zásobována průzračnou vodou stékající z ledovců nedalekého Olympu. Tato voda je hodnocena jako nejlepší pitná voda v Řecku. Pláže jsou dlouhé a písečné, s možností nejrůznějších vodních i plážových sportů. Děti nadchne lunapark v centru města s množstvím atrakcí nebo okružní jízda místním vláčkem. Pro svou dostupnost z ČR autem nebo autobusem se letovisko Leptokarie stalo oblíbenou destinací našich turistů. Nedivte se, když se v mnohých restauracích setkáte s jídelním lístkem v češtině. Vzdálenost od Soluně dělá asi 80 km.
• Letovisko Neos Panteleimon láká kromě klasické vybavenosti hlavně milovníky stanování a kempování na celou řadu dobře vybavených kempů. Vzdálenost od Soluně asi 90 km.
• Provinční ospalá atmosféra na Vás dýchne v Mesagale. Pokud jste však spíše milovníky rušného nočního života a bujarého veselí, nebudete z tohoto místa nadšeni. Mesagala je určena spíše lidem hledajícím klid, relaxaci a odpočinek od hlučných středisek. Dostatek klidu a soukromí Vám poskytne téměř každá z nekonečných písečných pláží, jež se táhnou podél celého pobřeží riviéry. Upravené pláže se střídají s opuštěnými a neudržovanými úseky pobřeží, moře je velmi čisté všude.
• Na nejjižnějším výběžku Olympské riviéry se rozkládá vyhledávané letovisko Nei Pori. Jsou zde ideální podmínky zejména pro rekreaci rodin s dětmi. Místy až 60 m široká pláž je pozvolná a ani v nejrušnější sezoně nebývá přeplněna. V Nei Pori bylo postaveno sportovní centrum, kde je návštěvníkům k dispozici bazén, tenisové kurty, hřiště na fotbal a košíkovou či dráha pro jízdu na populárních kolečkových bruslích. Pro děti byl v centru letoviska vybudován lunapark se spoustou atrakcí a zábavy. Většina nočních barů a diskoték je nicméně situována mimo letovisko, na jeho okraji.
• Asi nejrušnějším prázdninovým centrem je oblíbené turistické letovisko Paralia, kde můžete lenošit na městských plážích, ale stranou najdete i volnější pláže, kde budete zcela sami. Centrem prochází osvětlená třída se stezkou pro cyklisty i pro chodce. Obchody i restaurace jsou většinou otevřeny dlouho do noci. Pokud chcete okusit něco tradičně řeckého, navštivte zábavu s hudbou buzuki. Středisko je vzdáleno od Soluně přibližně 100 km.

Možnosti výletů (více sekce Výlety):

• Soluň (Thessaloniki)
• Dion
• Vergina
• údolí Tempi
• kláštery Meteora
• Olymp
• Athény
• přístav Pireus

Řeky ^

• Do Soluňského zálivu ústí řada řek (např. Loudias, Gallikos či Venetikos), které však většinou nedosahují délky více než 100 km.
• Výjimku tvoří 388 km dlouhý Axios patřící k nejdelším a nejvýznamnějším řekám na Balkánu. Do Řecka přitéká ze severní Makedonie (odkud je známější pod tamním názvem Vardar) a do Egejského moře ústí asi 20 km západně od Soluně.