Řím-Fiumicino

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: v případě pobytu v místech s neznámou hygienickou úrovní se doporučuje očkování proti virové hepatitidě A, popř. B.
• Další rizika infekčních onemocnění: echinokokóza (převážně na jihu a ostrovech), leishmanióza kožní (jih Itálie a ostrovy), horečka phlebotomus (léto/podzim), horečka boutonneuse (duben – říjen, Sardinie a Sicílie), lymeská borelióza (duben – říjen), hepatitida typu C

Celní předpisy ^

• Na území Itálie lze dovézt 800 ks cigaret (400 ks cigaret o váze 3g/ks), 200 ks doutníků nebo 1 kg tabáku.
• Osoby starší 17 let mohou dovážet alkoholické nápoje – 20 litrů s obsahem alkoholu do 22 %, 10 litrů s obsahem alkoholu nad 22 % nebo 2 litry lehkých vín.
• Dovoz v objemovém množství 90 litrů vín (z toho nanejvýš 60 litrů šumivého vína)/ 110 litrů piva je považován za obchodní dovoz.
• Není dovolen dovoz benzinu v kanystru, dovoz valut je bez omezení. Vyvážená hotovost však nesmí přesahovat částku 10 330 €. Pokud tuto částku přesahuje, je potřeba vyplnit prohlášení o dovozu/vývo­zu peněz.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Velvyslanectví České republiky v Itálii
Ambasciata della Repubblica Ceca
Via dei Gracchi 322, Roma
00192

tel.: 0039/06/3609571–3
fax: 0039/06/3244466, KO-36095740
e-mail: rome@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/rome

Vedoucí úřadu: RNDr. Vladimír ZAVÁZAL, CSc.
Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Italskou republiku a Maltskou republiku

Provozní hodiny úřadu: pondělí až pátek 7.45 – 16.15
Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: pondělí až pátek 9.00 – 12.00

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Italské republiky
Nerudova 20, Praha 1 – Malá Strana
118 00

tel.: 233 080 111
fax: 257 531 522
e-mail: ambasciata.praga@esteri.it
web: www.ambpraga.esteri.it

titulář: J. E. p. Fabio PIGLIAPOCO

provozní hodiny úřadu: 8.30 – 13.30, 14.30 – 18.00 /Po – Pá/

Vstupní víza ^

• Občanům České republiky stačí pro vstup do Itálie pouze platný cestovní pas nebo občanský průkaz (ne s odděleným rohem), přičemž platnost cestovních dokladů musí trvat minimálně po dobu pobytu v Itálii.
• Občanský průkaz platí jako cestovní doklad pouze pro jeho držitele – dítě cestující spolu s rodičem, který má pouze občanský průkaz, musí mít vlastní platný cestovní pas, i když je zapsané v občanském průkazu rodiče.
• Dítě cestující s rodičem, v jehož platném cestovním pasu je zapsáno, nepotřebuje pro vstup vlastní cestovní doklad. Dítě zapsané v pasu před 1. 9. 2006 však takto může cestovat do věku 15 let, dítě zapsané v pasu po 1. 3. 2008 může takto cestovat do věku 10 let.

Bezpečnost ^

• Bezpečnostní situace je přibližně stejná jako v jiných evropských zemích. Časté jsou kapesní krádeže a krádeže v automobilech.
• Doporučuje se nenakupovat u pouličních a plážových prodejců, ve většině případů je jejich zboží padělané. V Itálii platí zákon na potírání tohoto druhu obchodu, při kterém může být vysokou částkou pokutován i zákazník.
• K veškerému zakoupenému zboží je zákazník povinen vzít si doklad o zaplacení. Může být kontrolován finanční policií a při nepředložení stvrzenky hrozí opět vysoká pokuta.
• Při cestování osobním autem ve městě se doporučuje zevnitř zamknout, předejde se tak možnému přepadení na křižovatce.
• V Itálii platí rovněž velmi přísný zákon na nošení nožů, mačet apod.

Doprava ^

K řízení motorových vozidel v Itálii je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• platný řidičský průkaz vydaný v ČR
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

• Povolená rychlost je v Itálii v obci 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 130 km/h.
• Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti v dopravních předpisech a zajímavosti:

• Dopravní předpisy jsou velmi podobné těm v ČR.
• Na dálnicích se vybírá mýtné na mýtných branách.
• Italští řidiči často a rádi přejíždějí z pruhu do pruhu, často troubí, nedbají plné čáry a mnohdy ani rychlostních omezení. Na druhou stranu jsou pozorní, a proto je zde relativně malé množství nehod.

Místní doprava ^

• Z mezinárodního letiště Fiumicino, vzdáleného cca 15 km od Říma, se do centra města dostanete vlakem, autobusem nebo taxi. Také si můžete pronajmout auto.
• Nejvíce využívanou možností, jak se dostat z letiště do centra, je vlak Leonardo Da Vinci Express. Lístek stojí 11 € a je nutné si jej na nástupišti před odjezdem označit. Cesta zabere asi 30 minut.
• Další možnost představuje autobus. Jsou zde různé typy, buď lze využít příměstské autobusy společnosti Cotral, kde Vás jednosměrný lístek vyjde přibližně na 5 €, nebo tzv. shuttle bus (lístek stojí 10 €). Všechny autobusy Vás zavezou na konečné stanice metra.
• Taxi z letiště do centra má pevně danou sazbu 40 € (včetně zavazadla).
• Přímo ve městě lze použít metro, autobus, tramvaj nebo taxi.
• Metro má pouze 2 linky, což je dáno hlavně archeologickými vykopávkami, které až donedávna brzdily výstavbu třetí linky.
• Autobusová síť je sice hustá, avšak kvůli věčným zácpám se prakticky nedají dodržet jízdní řády a autobusy často stojí v kolonách. Noční autobusy mají označení N. Tramvajových linek je ve městě 6.
• Taxi je ve městě možné chytit doslova na každém rohu, stanoviště poznáte hlavně podle čekajících turistů. Pokud nemůžete narazit na žádný vůz, lze si je objednat na čísle 3570. Tento druh dopravy je samozřejmě dražší, cena odpovídá standardu evropských velkoměst.
• Lístky na všechny druhy dopravy jsou shodné. K dostání jsou v trafice nebo v metru. Zakoupený lístek je potřeba označit v automatu při vstupu do vozidla nebo na začátku přepravního prostoru metra. Jednorázový lístek na 75 minut stojí 1 €, denní 4 €, 3denní 11 €, týdenní 16 €.
• Existuje zde také možnost pronájmu automobilu. Auto si můžete pronajmout již na letišti nebo kdekoli ve městě. Cena se odvíjí od věku řidiče, doby a délky pronájmu a typu auta. Obecně se dá mluvit o cenách od 30 € na den. Mezi společnosti nabízející tyto služby patří například Hertz nebo Avis. Rozcestník nejrůznějších společností a jejich cen je k nahlédnutí například na Cheap Rome Car Rental. Porovnejte, zda není výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Okolo Říma vede dálniční obchvat, z nějž vycházejí dálnice do velkých měst. Silnice jsou v Itálii všeobecně kvalitní. Dálnice jsou zpoplatněny, poplatek se vybírá na mýtných branách.

Výlety ^

• Budete-li si chtít prohlédnout všechna nejznámější římská místa a pamětihodnosti, musíte si na to vyhradit dostatek času. K vidění je toho mnoho, a tak se omezíme pouze na ty úplně nejznámější památky. Mezi ty bezesporu patří Koloseum, rozlehlý antický amfiteátr postavený kolem roku 80. Dále Fontana di Trevi, úžasné dílo proslavené Felliniho filmem Sladký život. Opominout dále nelze Španělské schody, nejstarší část Říma Forum Romanum (Foro Romano) a samozřejmě ani Vatikán. Pokud si budete chtít odpočinout, zamiřte do parku Villa Borghese. Je tu spousta fontánek, laviček a jezírek a také skvělý výhled na celé město.
• V okolí města můžete navštívit komplex historických budov v Tivoli (viz Google maps). Pochází ze 2. stol. n. l., je znám pod názvem Villa Adriana (Hadriánova vila) a na dochovaných stavbách jsou patrné prvky řecké, římské i egyptské architektury. Ve městě Tivoli je ještě jedna důležitá památka. Jmenuje se Villa d'Este a pochází z doby renesance. Palác i zahrada jsou na seznamu památek UNESCO.
• Asi 50 km severozápadně od Říma leží městečko Cerveteri (viz Google maps) a dalších 50 km týmž směrem Tarquinia (viz Google maps). Obě jsou známa dochovanými velkými hřbitovy z období etruské kultury z 9. – 1. stol. př. n. l. Tyto nekropole zahrnují tisíce hrobek uspořádaných jako město s ulicemi a náměstími (a také cennými nástěnnými malbami).

Jídlo a pití ^

• Italská kuchyně patří mezi nejznámější a nejoblíbenější světové kuchyně. Jídla jsou velice zdravá, pestrá a chutná. Nepostradatelnými surovinami jsou olivový olej, bylinky (oregano, bazalka, šalvěj, rozmarýn, tymián, petrželka) a zelenina, zejména rajčata, ale také baklažány, artyčoky, chřest, lilek, olivy a papriky. Italská kuchyně se liší podle geografického rozdělení. Na severu je více moderní, kdežto jih Itálie si uchoval více tradičních pokrmů.

Speciality

• Mezi světově vyhlášené italské speciality patří samozřejmě pizza. K pizze a těstovinám se používají typické rajčatové omáčky ochucené kořením. Polévky se servírují spíše na severu, i tam ale jen zřídka. Typická je hustá zeleninová polévka s těstovinami minestrone. Denním pokrmem v jižní Itálii jsou těstoviny (pasta). Vyrábějí se v mnoha podobách, upravují se na mnoho způsobů a často se podávají jako předkrm. V severní Itálii se zase připravuje rýže, typickým pokrmem je rizoto. Důležitou součástí těstovin, pizzy i jiných pokrmů jsou sýry. Nejznámější jsou parmezán, ovčí sýr mozzarella a gorgonzola. V Itálii je proslulá parmská šunka. Velice oblíbená je zelenina – buď čerstvá, nebo dušená – jako příloha k masu.
• Jako hlavní chod se podává maso nebo ryby. Nejoblíbenějšími druhy masa jsou telecí a drůbeží. Ryby se často připravují na grilu, dále se smaží nebo pečou. Součástí mnoha jídel jsou také plody moře (ústřice, mušle, raci, krabi, humři, sépie).
• Po jídle si můžete dopřát výtečný dezert tiramisu, oblíbenou zmrzlinu nebo čerstvé ovoce.
• Před jídlem se podává aperitiv, nejčastěji Campari nebo Martini. K jídlu se většinou podává víno. Mezi místní značky patří sicilská Marsala, toskánské bílé víno a u nás známé lambrusco. Co se týká likérů, typické je citronové limoncello nebo bombardino (podobné vaječnému likéru). Známá je také pálenka z vína grappa nebo likér z lékořice liquirizia. Po jídle se servíruje italská káva espresso, caffè latte s mlékem, caffè coretto s alkoholem nebo cappuccino.

Restaurace

• Italská snídaně je velice lehká, zato oběd si Italové během polední siesty rádi vychutnávají. Večeří nejdříve v půl osmé večer. Pokud chcete zajít na levné jídlo, navštivte spaghetterii, kde si vyberete nejen z těstovin. Občerstvit se můžete také ve snack baru nebo paninotece (nabídka obložených chlebů). Za pizzu zaplatíte kolem 5 €. Zkuste využít turistické menu, které je cenově výhodné.

Náboženství a tradice ^

• Náboženské složení v Itálii: 97 % obyvatel deklaruje katolické vyznání, 1,5 % se hlásí k valdenské evangelické církvi, ostatní jsou muslimové a nedefinovaní

• Italské svátky
  • 1. leden – Nový rok
  • 6. leden – Tři králové
  • 25. duben – Den osvobození
  • 1. květen – Svátek práce
  • 2. červen – založení Italské republiky
  • 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie
  • 1. listopad – svátek Všech svatých
  • 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie
  • 25. a 26. prosinec – vánoční svátky

• Náboženská a posvátná místa v Římě
  • Nejvýznamnější baziliky ve Vatikánu
    • Santa Maria Maggiore – jedna z papežských bazilik
    • sv. Petra – 16./17. stol. Bazilika je považovaná za jeden z největších křesťanských chrámů. Jde o jedno z nejsvětějších míst Říma a podle tradice místo, kde je pohřben svatý Petr. Proto se zde později nechala pohřbít také řada papežů. Z umělců, kteří se podíleli na výstavbě a výzdobě baziliky, je nejslavnější Michelangelo.
    • sv. Jana v Lateránu – oficiální církevní sídlo římského biskupa (papeže) s počátkem ve 4. století
    • sv. Pavla za hradbami (založení ve 4. století)
  • ostatní baziliky
    • sv. Vavřince za hradbami – jeden ze sedmi římských poutních chrámů, hrob světce Vavřince
    • Santa Maria di Loreto (16. století)
    • Il Gesù – mateřský chrám Tovaryšstva Ježíšova, model řady jezuitských kostelů po celém světě, počátek barokní architektury

Historie - Kultura ^

Historie Itálie

Název země pochází ze slova „vitaliu“ (jinde se uvádí „vitulus“) znamenajícího „vůl“ nebo „tele“, což poukazuje na hojnost hovězího dobytka v oblasti. Nejdříve se tak nazývala oblast na jihu a ve středu Apeninského poloostrova, později za Římanů se (už jako Italia) jméno rozšířilo na celé území.

Nejvýznamnějšími ranými osadníky v prvním tisíciletí před naším letopočtem byli Etruskové ve střední Itálii (oblast zahrnovala i Řím), kteří zde rozvinuli společenský řád, v němž mělo město důležitou pozici, a na jihu poloostrova a na Sicílii Řekové (oblast zvaná Magna Graecia). Ti zde založili významná města (mj. Neapol a Syrakusy) a přinesli na území helénskou kulturu.

Roku 509 před n. l. byl poražen poslední král Říma (založeného podle pověsti roku 753 př. n. l.) etruského původu Tarquinius Superbus a byla zřízena římská republika. V té vykonávali moc dva konzulové a zastupitelské sbory patricijů (bohatých aristokratů, jejichž orgán se nazýval senát) a plebejů (obecného lidu). Městský stát si nejdříve dokázal podmanit území dnešní Itálie (do počátku třetího století před Kristem), později i severní Afriku, Středomoří (včetně Pyrenejského poloostrova a Balkánu) a území dnešní Francie. Pro italské území, jež bylo srdcem říše, to znamenalo především latinizaci – římské občanství bylo rozšířeno na obyvatele celé Itálie. To už však na Řím a jeho politickou organizaci počaly doléhat tíha správy tak obrovského území a vnitřní nepokoje (např. Spartakovo povstání a občanské války).

Nejdříve se tak moci chápali vojenští vůdci (z těchto diktátorů byl nejslavnějším Julius Caesar) a kolem roku 30 př. n. l. se pak Octavianus stává prvním římským císařem (jako Augustus), poté co porazil Antonia a Kleopatru roku 31 před n. l. Z nových územních výdobytků lze uvést jako nejvýznamnější rozšíření říše do Anglie, z výdobytků vnitřních pak období Pax Romana, pokojné doby prosperity v prvních dvou stoletích naší éry, v historii Itálie pak už nikdy neopakované (skončilo se roku 180 smrtí Marka Aurelia, posledního velkého císaře). Je to také čas budování spleti silnic a šíření křesťanství (oficiálním náboženstvím říše se stalo roku 380 n. l. za císaře Theodosia I.). To, spolu s právem, systémem správy, filozofií a uměním (řeckého základu prosívaného římskými vlivy), tvoří římský (italský) příspěvek základům západní civilizace. Později římským impériem zmítaly vnitřní nesváry, hospodářské problémy a následně nájezdy barbarů. Ve 4. století se druhým centrem říše stávala Konstantinopole, až byla na konci století říše rozdělena na západní a východní. Ta západní přetrvala však už jen krátce (zpravidla se uvádí pro její zánik rok 476).

Odoakr, první následující římský král germánského původu, zpočátku zachoval územní celistvost Itálie a římský způsob života, později byl však přemožen byzantským císařem, který se pokusil nad územím uplatňovat svou moc, ale byl poražen Lombarďany. K jejich vyhnání si papež zase pozval Franky. Za odměnu byl pak roku 800 Karel Veliký korunován na římského císaře. Ani papežství, které v té době oficiálně získalo stát, ani pokusům o vytvoření říše navazující na římské impérium (čehož další etapa začala roku 962 korunováním Oty I. císařem Svaté říše římské) se však nepodařilo udržet trvalou nadvládu nad územím (jako se to dařilo císaři např. v Německu).

A tak zatímco se u moci nad celistvým územím na jihu Itálie a na Sicílii střídali Saracéni, Normani (11. stol.) a později Francouzi a Španělé (Anjouovci, Arragonci), zakládající státní útvary jako království neapolské a království obojí Sicílie, na severu jsou na vzestupu městské státy, z nichž nejvýznamnějšími byly Benátky, Janov, Milán, Florencie a Pisa. (Již tady lze vystopovat počátky obrovských rozdílů vedoucích až k rozkolu mezi bohatým, urbanizovaným a průmyslovým severem a chudším jihem, kde byl v době severních městských států nastolován feudální řád.) Uvedená města, bohatnoucí z obchodu s Východem, průmyslu (vlna), bankovnictví a později i křižáckých výprav se sice pro svou řevnivost nedokázala spojit ve větší státní celek (nanejvýš do společných lig), ale stala se východiskem nejpozoruhodnějšího italského kulturního hnutí, renesance.

Za kolébku renesance je považována Florencie, kde původně bankéřský rod Medicejských podporoval umění a vědu (jinde to byl např. rod Farnese v Parmě, Viscontiové a Sforzové v Miláně) a kde žili a tvořili Dante (je příznačné, že v době politické nejednoty je to právě Dante, slovesný umělec, básník, kdo je spojován s počátky italštiny, jež se vyvinula z jeho rodné toskánštiny) a Boccacio. Z jiných nejslavnějších postav italské renesance jmenujme ideál renesančního člověka Leonarda da Vinciho, Michelangela, Machiavelliho, Galilea Galileje, kteří objevovali svým myšlením a uměním obrazně nové světy, zatímco Marco Polo či Kryštof Kolumbus je objevovali doslova.

Plody italské renesance pomáhaly šířit do celé Evropy (zejména Francie) paradoxně italské války v 16. století, v jejichž důsledku získalo moc nad značnou částí Itálie Španělsko a později (po válce o dědictví španělské, 1701 – 1713) Rakousko. Přínosem tohoto období byla skutečnost, že obě nadvlády zastřešovaly moc na daném území a ve svém důsledku mírnily vnitřní spory (od dob sporů mezi papežem a císařem se znesvářené strany tradičně nazývaly guelfové, původně přívrženci papeže, později pokrokovější síly, a ghibellini, podporující císaře a konzervativní postoje).

Významná změna přišla na přelomu 18. a 19. století. Napoleonské války, jež do Itálie přinesly myšlenky Francouzské revoluce i francouzskou nadvládu (ať už přímou či nepřímou), byly mocným podnětem pro následný vývoj směřující ke sjednocení Itálie. Ten byl určován vlasteneckým hnutím zdola (nejdříve karbonáři – doslova „uhlíři“, tajným obávaným spolkem, jehož jednou z vedoucích figur byl Giuseppe Mazzini, jiní prominentní členové byli zase léta vězněni na brněnském Špilberku) a později proslulým risorgimentem („vzkříšením“), na němž se pak podíleli i představitelé sardinského království.

Během vlny revolucí roku 1848 byly ještě italské snahy poraženy Rakouskem (maršálem Radeckým), ale jejich naplnění přišlo vzápětí. Roku 1859 se podařilo sardinskému království ve spojení s francouzským císařem Napoleonem III. přemoci Rakušany v bitvách u Magenty a u Solferina (zisk Lombardie), krátce nato dobyli Italové Sicílii a Neapol a roku 1861 se Viktor Emanuel II. stal italským králem. Jinou vůdčí postavou sjednocování Itálie byl jeho ministerský předseda, hrabě Camillo Cavour, a italský národní hrdina a revolucionář Giuseppe Garibaldi (dobytí jihoitalských území), který se kromě osvobozování Itálie podílel i na povstáních v Jižní Americe. Zbývající dvě území pevninské Itálie se podařilo získat záhy – roku 1866 (spojenectvím s Pruskem ve válce proti Rakousku) Benátsko a roku 1870 (když se francouzská vojska stáhla z Říma v souvislosti s konfliktem prusko-francouzským) se podařilo dobýt Řím, který se následujícího roku stal hlavním městem.

Nový stát se nicméně potýkal s řadou vnitřních problémů (zejména ekonomických – na severu byla Itálie, i díky rakouské vládě, modernizovaná a zprůmyslněná, lidnatý jih naopak postihla vlna emigrací na sever země i do Ameriky), jež se snažil řešit na mezinárodním poli – vstupem do Trojspolku s Německem a Rakouskem roku 1882 a koloniálními výboji (oblast Afrického rohu, Libye). Za první světové války zachovávala nejdříve Itálie (přes své spojenectví) neutralitu, později, roku 1915, se (pod slibem územních zisků) přidala na stranu Spojenců (bitva u Vittorio Veneto, rozhodující pro porážku Rakouska-Uherska, 1918). Rozsah získaných území však nesplnil italská očekávání, navíc válka měla za následek velké lidské ztráty (přes milion mrtvých) a materiální škody.

V poválečné atmosféře neklidu a anarchie, navíc s hrozbou bolševické revoluce, se vcelku lehce podařilo uchopit moc Benito Mussolinimu a jeho fašistickému hnutí. Stačila hrozba v podobě pochodu na Řím v říjnu 1922, aby jej král Viktor Emanuel III. jmenoval předsedou vlády. Brzy nastolil diktaturu, potlačoval občanská práva, ostatní strany postavil mimo zákon, cenzuroval tisk. Pozitiva lze spatřovat snad jedině v organizování veřejných prací, problematickém nastolení „pořádku“ a povzbuzení ekonomiky (stavba dálniční sítě, částečně vznik korporací). Velkým diplomatickým úspěchem Mussoliniho bylo uzavření Lateránské smlouvy se Svatým stolcem (1929), jíž se papež stal hlavou Vatikánu. Od 30. let si pak Mussolini začal plnit své dobyvatelské sny o velké říši, jejímž centrem by byla Itálie. Roku 1936 dobyl – po neúčinném a chabém odporu Společnosti národů a hrdinném boji obyvatel – Habeš (Etiopii), později anektoval Albánii. Ke sblížení Mussoliniho s Hitlerem sice nedošlo okamžitě (dohoda byla uzavřena roku 1936), ale v době druhé světové války již byly osudy obou zemí – pro Itálii osudově – spjaty. Ještě před ní Mussolini významně vojensky podpořil Francovu diktaturu ve Španělsku, do světového konfliktu Itálie vstoupila po boku Německa až roku 1940. Další expanze italské říše se však nedařila – Mussolini se setkával s vojenskými neúspěchy v Řecku i v severní Africe a byl nucen žádat o pomoc Hitlera. Později Itálie naopak na svého německého spojence lidsky i materiálně doplácela. Prohlubovalo se utrpení lidí (nedostatek potravin), přišly spojenecké nálety – a tak došlo 25. července 1943 ke svržení Mussoliniho a v září téhož roku k italské kapitulaci. Mussolinimu se ještě podařilo uprchnout na sever, popraven byl 28. dubna 1945 partyzány.

V důsledku války přišla Itálie o většinu dobytých území, roku 1946 se stala republikou. Dominantní politickou silou se stala křesťanská demokracie (již vedl Alcide De Gasperi). Zejména díky pomoci Spojených států se země rychle po válce vzpamatovala a zažila ekonomický růst, stala se zakládajícím členem NATO a aktivně se od počátku účastnila vývoje, který vyústil ve zformování současné Evropské unie. Ve vnitřní politice se poválečný vývoj vyznačoval velkou nestabilitou (v průměru vychází téměř jedna vláda na rok), jež v 70. a 80. letech nabyla děsivých podob. Od 60. let rostla nespokojenost zaměstnanců a docházelo k politickému násilí extrémních skupin (vrcholem bylo asi zavraždění bývalého premiéra Alda Mora r. 1978 levicovými teroristy z Rudých brigád, když nebyly splněny jejich požadavky). Na počátku 90. let pak propukl rozsáhlý korupční skandál, který zasahoval všechny hlavní strany (i bývalého socialistického premiéra Bettina Craxiho). Obrovské pobouření, které to u Italů vyvolalo, mělo za následek změnu podoby italské politiky, kde vzrůstá význam stran, jako je Liga severu (reagující na pociťované rozdíly mezi bohatým severem a méně rozvinutým jihem země), a významnou politickou figurou se stal mediální magnát Silvio Berlusconi, jehož politické i obchodní aktivity vyvolávají kontroverze. Tak či onak patří dnes Itálie k nejrozvinutějším zemím světa (je členem skupiny G8) a k zemím s nejvyšší kvalitou života.

Kultura na území Itálie

V oblasti Itálie vzkvétala kultura od římské doby. Tato kultura nezapře řecký vliv. Dodnes můžeme obdivovat výtvory její architektury (Koloseum, Pantheon), sochařství (např. Trajánův sloup) i malířství (jak nám zůstalo zakonzervováno např. v Pompejích). Ze slovesných umělců této doby uveďme alespoň básníky Vergilia (tvůrce římského národního eposu Aeneis) a Ovidia (Proměny) či dramatika Plauta, autora dodnes hraných kusů Pseudolus či Komedie o hrnci.

Nicméně asi nejvíce inspirujícím proudem byla pro italskou kulturu renesance, za které byla v Itálii vytvořena nesmrtelná a svrchovaná díla – v literatuře na počátku renesance stojí Dante se svou Božskou komedií, jedním z největších děl světové literaury, po jehož bok můžeme zařadit Petrarku (i samotný sonet, jímž se Petrarca básnicky vyjadřoval nejčastěji, je ostatně italským vynálezem) a Boccaccia s Dekameronem. Z pozdějších italských literátů je třeba zmínit epického básníka Torquata Tassa, dramatiky Carla Goldoniho (který ve svých hrách zužitkoval dodnes prováděnou italskou divadelní formu zvanou commedia dell'arte, skýtající prostor pro lidovou improvizovanou zábavu s tradičními typy postav a hrubou dějovou linkou) a Carla Gozziho (pohádková dramata jako Turandot) či básníka 19. století Giacoma Leopardiho. V závěru 19. století vznikala také Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, jedno z nejznámějších děl světové literatury pro děti. V moderní literatuře se vyznamenali italský dramatik Luigi Pirandello, zakladatel futurismu Filippo Tommaso Marinetti, neorealista Alberto Moravia a současní spisovatelé Dario Fo a Umberto Eco.

Díky velikánům malířství a výtvarného umění, jakými byli Michelangelo, Raffaello, Tizian, Botticelli, Leonardo da Vinci, Benvenuto Cellini, Tintoretto a později třeba Caravaggio, se Itálie stala na několik století poutním místem pro mladé adepty malířství i pro jeho obdivovatele.

Již pro zvukové kvality italštiny (otevřené slabiky s množstvím samohlásek, málo případů shluků souhlásek ve slově) je ideální oblastí pro umělecký projev Itala hudba, zejména opera, která se v zemi zrodila, dlouho byla (italská opera) převažujícím útvarem tohoto hudebně dramatického žánru a je zde dodnes široce populární. Z italských hudebních skladatelů můžeme jmenovat Palestrinu, Monteverdiho (jednoho z prvních tvůrců opery), Vivaldiho, skladatele-virtuóza Paganiniho (jeho nástroj, housle, tak jak je známe dnes, byly – podobně jako klavír – vyvinuty právě v Itálii), Rossiniho a pak dva z nejvýznamnějších operních autorů – Giuseppa Verdiho (jenž byl i kulturní postavou risorgimenta; když mu davy provolávaly slávu „Viva Verdi!“, neoslavovaly jen velkého Itala, ale volaly prý zároveň skrytě „ať žije italský král Viktor Emanuel“ – Vittorio Emanuele Re D'Italia, což tehdy ještě nebylo skutečností) a Giaccoma Pucciniho, oba tvůrce strhujících děl a řady dnes již zlidovělých melodií. Ze zástupu slavných italských interpretů opery (a nejen opery) uveďme za všechny jen jméno Luciana Pavarottiho. Ze současných hvězd populární hudby si získal posluchače i v zahraničí Eros Ramazzotti.

I film, nové umění dvacátého století, našel v Itálii světové umělce v poválečném období v režisérech, jako byli Federico Fellini, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli, Michelangelo Antonioni, Pier Paolo Pasolini, a hvězdách Sophii Lorenové, Gině Lollobrigidě, Claudii Cardinalové, Marcellu Mastroiannim… V poslední době zaujal i v cizině např. film Roberta Benigniho La vita è bella (Život je krásný, 1997).

Historie a kultura Říma

Ve zprávách o počátcích Říma se splétají dohromady pověst a historická realita tak, že je dnes již nelze spolehlivě oddělit. Vyprávění o dvojčatech Romulovi a Removi, synech boha Marta a vestálky, jež dal jejich prastrýc zabít, ale kteří byli zachráněni, když je sluha pověřený jejich zabitím pustil v košíku po řece Tibeře a u břehu je našla vlčice, která je kojila do doby, než se jich ujal pastýř, si získalo vůbec největší oblibu a je nejrozšířenější. Pokračuje tak, že oba bratři se přeli o založení nového města, což skončilo zabitím Rema a založením Říma druhým z bratrů, Romulem, tradičně uváděném dne 21. dubna 753 před n. l. K tomu mělo dojít na Palatinském vrcholku (dalších šest vrcholků, na nichž se Řím rozkládá, jsou Aventin, Kapitol, Caelius, Viminal, Quirinal a Esquilin). Ani podle současných poznatků historiků není potřeba mýtus spojený se založením Říma zavrhovat – oblast byla osídlena od počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem a skutečně někdy v polovině 8. století na Palatinském vrcholku vyrůstá významnější osada (především asi kvůli blízkosti řeky a obchodní stezce, která místo protíná). S Romulem je spojen ještě mytologický únos Sabinek, při němž měl únosem žen sousedního etnika při slavnostech za tím účelem přímo pořádaných zajistit rovnováhu obou pohlaví v městě s převážně mužským obyvatelstvem a také populační obnovu Říma. Krvavému konfliktu, jejž to hrozilo vyvolat, zabránily prý až samy Sabinky, jež se vrhly mezi své otce a nové manžele, kteří stáli proti sobě, a tak je smířily. Romulem údajně také započala řada sedmi králů Říma, přičemž osoby alespoň některých z nich již mají svou oporu v historii.

Po svržení posledního krále roku 510 před n. l. se Řím stal vzkvétajícím centrem nejdříve republiky a po roce 27 př. n. l. impéria, a tak de facto metropolí tehdejšího západního světa („caput mundi“) s milionovou populací. Z událostí, jež narušily tuto zlatou dobu města, lze uvést galskou okupaci na počátku 4. stol. před n. l., při níž se prý zvláště vyznamenaly kapitolské husy, jež svým kejháním vzburcovaly tamější obránce – jediný Kapitol tak z celého Říma zůstal nedobyt, a veliký požár, který město postihl roku 64, za císaře Nerona. Byť z něj bývá viněn, nebyl zřejmě žhářem, ale pohromy využil jednak k pronásledování křesťanů (extrémní formy této perzekuce byly jejich upalování, kdy navečer někdy dokonce sloužily jako lidské pochodně, či navlečení příslušníků tehdejší sekty do zvířecí kůže a jejich rozsápání psy), jednak k nové, velkorysé výstavbě ve městě. Dědictvím starého Říma, který byl závislý především na příjmech zvenčí – válečných kořistech a poplatcích – je kromě půdorysu města i řada dochovaných staveb – baziliky, lázně, budova Kolosea, Pantheon, Andělský hrad (původně mauzolem císaře Hadriána), Forum Romanum (někdejší společenské a obchodní centrum) či Via Appia, spojnice Říma s jihem Itálie. V nejbohatších domech byla i tekoucí voda či systém ústředního vytápění. (Přepychu antického Říma se evropská města pak vyrovnala až v 18. století!)

Úpadek důležitosti města přichází ve 4. století, kdy je centrum říše přesunuto do Konstantinopole, a západořímští císaři pak vládnou z jiných italských měst, Milána a Ravenny. Od úplného pozbytí důležitosti město s počtem obyvatel ve středověku klesajícím až na 20 000, kde se na zarostlých památnících jeho bývalé slávy pásl dobytek a antické budovy byly postupně rozebírány na stavební materiál, zachránil až vzestup nového náboženství, jehož hlavním místem se stal právě Řím. Křesťané se ve Věčném městě již nemuseli se svými obřady skrývat v katakombách jako kdysi, ale naopak sem proudili do významného poutního místa a přinášeli s sebou prosperitu. Římští biskupové, z nichž se později vyvinuli papeži, postupně získávali větší moc než ostatní vládci či správci území (z prvních významných papežů jmenujme alespoň Řehoře I.).

Po krátkém období, kdy se papež přestěhoval do Avignonu ve 14. století (a v Římě se zatím Cola di Rienzo pokoušel v šíleném úsilí spojit Itálii a navázat na slávu starého Říma), nastává nejslavnější éra papežství v Římě, který ve druhé polovině 15. století přebírá od Florencie štafetu centra renesance. Papežové se snažili předčit aristokratické mecenáše jiných měst (sami ostatně pocházeli vesměs z předních římských rodů a mnohdy bez skrupulí shromažďovali bohatství a kupčili s vírou), podporovali umělce (Michelangela, Raffaella, Botticelliho), budovali nové stavby – dostavba baziliky svatého Petra, Sixtinská kaple a první most přes Tiberu od antických dob, Ponte Sisto (poslední dvě jmenovaná díla jsou spojena se jménem papeže Sixta IV.), z necírkevních uveďme např. Palazzo Farnese. V té době vznikají také v Římě jedny z prvních akademií výtvarných umění, hudby (Akademie sv. Cecílie), chápe se důležitost zachování antických památek, jsou zakládány umělecké sbírky.

I v baroku pokračuje rozkvět (díla architektů Borrominiho a Berniniho), jehož nejznámějšími plody jsou patrně Španělské schody či Fontana Di Trevi a dále četné paláce, vily, parky…

V 19. století se (po dobytí města Francouzi roku 1796 a následném krátkém připojení k Francii) k Římu upíraly zraky vlastenců bojujících za nezávislou a sjednocenou Itálii. Papežská vláda nad městem skončila definitivně roku 1870 (konec papežského státu), o rok později se Řím stává hlavním městem sjednocené Itálie (vztahy s papežem, který se v prvních letech cítil jako „vatikánský zajatec“, pak urovnala až Lateránská smlouva, 1929).

Od té doby zažilo město boom – populace se z několika set tisíc obyvatel v době sjednocení země zvýšila až na téměř tři miliony, město významně těží ze své přitažlivosti pro turisty (jichž přijíždí ročně několik milionů a jež si město předchází zdokonalováním infrastruktury a služeb), spočívající v dráždivém spojení památek antické velkoleposti s moderní tváří města (jež bylo zejména v 50. a 60. letech díky filmu městem vysloveně módním), i z toho, že je centrem katolického náboženství, a i v důsledku toho opět jednou ze světových metropolí.

Z proměn města ve 20. století byla asi nejkurióznější ta, jež je spojená s obdobím fašistické diktatury, za níž byly (často za cenu bourání starých čtvrtí) budovány nové pompézní třídy, např. Via dei Fori Imperiali, a kdy bylo také založeno filmové městečko Cinecittà, projektované, aby konkurovalo Hollywoodu. Ze slavných režisérů jsou s ním spojena jména Luchina Viscontiho, Federica Felliniho či tvůrce spaghetti westernů Sergia Leoneho.

Později novou výstavbu nebo obnovu starých staveb motivovaly např. Letní olympijské hry roku 1960 nebo Jubileum roku 2000.

Jak se domluvit ^

• V Itálii je úředním jazykem italština. Kromě ní se používá mnoho místních dialektů či jazyků, např. piemontština, lombardština, furlánština a benátština.
• V některých částech země se můžete také domluvit jinými jazyky. Na severovýchodě německy, na severozápadě francouzsky, v okolí Terstu pak slovinsky. V turistických letoviscích se samozřejmě domluvíte anglicky.

Obyvatelstvo ^

• Itálie patří s celkovým počtem obyvatel 57 998 353 k nejlidnatějším státům Evropy, zároveň je nejlidnatější zemí z celé jižní Evropy.
• K největším městům Itálie patří Řím s 2 546 000 obyvateli, dále Milán, který má 1 256 000 obyvatel, Neapol (1 004 000 obyvatel), Turín (903 000 obyvatel), Palermo (687 000 obyvatel) a Janov (610 000 obyvatel).
• Národnostní složení: Italové (94 %), Sardové (3 %), Rétorománi (1,5 %).

Spropitné ^

• V italských restauracích se obvykle nechává spropitné ve výši 10 – 15 % z ceny, pokud již není započítáno v účtu („couvert“).
• Spropitné se nepředpokládá v rodinných restauračních zařízeních.
• Řidiči taxi by měli být oceněni spropitným podle kvality služeb, obvykle však ve výši 8 – 10 % nebo 1 €.
• Spropitné pro hotelový personál by mělo být v rozmezí 0,50 – 1 € v závislosti na kvalitě hotelového zařízení.
• Spropitné nižší než 0,50 € může urazit, rovněž drobné mince (20 centů a méně) nebudou přijaty s povděkem.

Co nakoupit? ^

• Pokud chcete z Itálie přivézt nějaký typický dárek pro své blízké, můžete si vybrat z řady místních suvenýrů.
• V Itálii je plno značkových obchodů s módními oděvy, obuví a doplňky. Cenově velmi výhodné, a přesto kvalitní a značkové zboží seženete buď ve výprodejích, nebo na trzích menších měst.
• K typickým suvenýrům patří stříbrné šperky, drahé kameny a perly, které nakupujte ale raději ve zlatnických obchodech, neboť na trzích mohou prodavači nabízet padělky.
• Jako pěkné dárky se také kupují kožená galanterie, kosmetika, hračky, keramika, mramorovaný papír, krajky, lněné výrobky, lombardské hedvábí či ručně vyráběné sklo.
• Vděčným dárkem ze slunné Itálie je proslulé kvalitní víno, např. červené lambrusco. Také místní likéry jsou výborné. Zkuste pálenku z vína grappa, citronový likér limoncello či likér z lékořice liquirizia. Když je řeč o likérech, můžete zakoupit jako vkusný dárek i krásnou estetickou skleničku na „digestivo“.
• Hospodyňky jistě ocení kvalitní olivový olej, který seženete v pěkných dárkových lahvích. Vhodným dárkem bude také koření, jehož nabídka je v každé oblasti Itálie jiná. A co takhle přivézt si kvalitní a výtečný sýr? Třeba mozzarellu či tvrdý Grana Padano…

Orientační ceny ^

• Plechovku piva koupíte za cenu kolem 1 €, v restauraci nebo baru si pivo dáte za 2 – 4 €
• Láhev nealkoholického nápoje stojí 0,50 – 1 €, v restauraci si nealko dáte za 2 €
• Cena lahve vody je kolem 0,50 €
• Káva (cappuccino) Vás v restauraci vyjde na 1 – 1,50 €
• Litr běžného vína pořídíte za 2 – 4 €
• Kilogram chleba stojí 2 – 3 eura
• Na zmrzlině si pochutnáte za zhruba 2 €, ovoce Vás osvěží za 1 – 2 €/ kg
• Za pravou italskou pizzu dáte v restauraci 2 až 5 €
• Cena vyhlášených italských pochoutek: šunka až 35 – 40 €/ kg, sýr mozzarella 5 €/ kg, jiné uzeniny (vč. mortadelly) 10 €/ kg
• Výše vstupného do muzeí a na památky je nejčastěji 6,50 €, výjimečně se u některých památek (zejména rozlehlejších, např. Pompejí) může vyšplhat až nad 10 €
• Cena jízdy taxíkem (pokud není pevně stanovena mezi určitými lokalitami) se pohybuje kolem 1 €/ km
• Plážové lehátko a slunečník si pronajmete za zhruba 5 eur na den

Obchody a tržiště ^

• Na své dovolené v Itálii se budete chtít jistě také věnovat nákupům. Každá oblast, velkoměsto, turistické středisko, ale i horská vesnička nabízí mnoho nákupních příležitostí. Ve velkých městech naleznete plno luxusních butiků, obchodních center a supermarketů, v menších městech budou na každém rohu drobné obchůdky s čerstvým ovocem či pečivem. Každé město dále pořádá tradiční trhy nebo v něm můžete potkat pouliční prodavače, u kterých lze smlouvat bez omezení. Nejlevněji nakoupíte v obchodní síti Carrefour. V menších obchůdcích se naopak setkáte s dražšími výrobky. Výhodou však jsou vstřícnější obchodníci a široká nabídka místních specialit či domácích produktů.
• Italové rádi kupují moderní značkové oblečení. Pokud se také chcete přidat k jejich oblíbené vášni, budete mít plno příležitostí jak ve velkém městě, tak i v malém zapadlém městečku. Můžeme Vám doporučit výprodeje tohoto oblečení, ve kterých i sami Italové rádi nakupují.
• Oblíbenou možností nákupů jsou tradiční trhy, na které narazíte v každém městě. Nabízí se zde vedle ovoce a zeleniny také nejrůznější koření, ale i starožitnosti, suvenýry, módní oblečení a boty.
• Běžná otevírací doba obchodů je většinou od 9 do 13 a odpoledne od 16 do 19 hodin. Čím více na jih Itálie, tím víc se dodržuje polední siesta, zato supermarkety a obchodní domy mají všude otevřeno po celý den. Potraviny mívají otevřeno i v sobotu a neděli dopoledne. Otevírací doba se však liší podle sezóny a oblastí, záleží také na tom, zda není církevní svátek.

Peníze ^

• V lednu 2002 přešla Itálie na eura. Eurobankovky jsou vydávány v hodnotách 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Mince se razí v hodnotách 1 a 2 eura a 1, 2, 5, 10, 20 a 50centů.
• Peníze můžete proměnit v bankách a směnárnách nebo i cestou ve směnárenském automatu (na letišti, nádraží, ve velkém supermarketu). Ve většině hotelů, restaurací a obchodů lze platit kreditními kartami a eurošeky. Mnohé podniky stále dávají přednost platbě v hotovosti, proto je dobré se ujistit, zda podnik přijímá karty. Teprve potom si objednejte nebo rezervujte pokoj. Na venkově, především na jihu Itálie, je nutné mít hotovost vždy při sobě, bankomaty se tu objevují velmi zřídka a menší hotely a restaurace karty nepřijímají.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp

Co vzít s sebou ^

• Asi je zcela zbytečné psát složitý seznam věcí, co si vzít s sebou na dovolenou do Itálie. Záleží na tom, kam a kdy cestujete. Důležité upozornění se týká společenského oděvu v luxusních restauracích, kde pánové nosí dlouhé kalhoty a dámy letní šaty nebo dlouhou sukni a halenku. Itálie je katolická země, tudíž byste se měli na návštěvu kostelů oblékat střídmě. Nejvíce je to vyžadováno ve Vatikánu v chrámu sv. Petra.
• Vedle plavek, opalovacího krému a slunečních brýlí se Vám může hodit repelent proti hmyzu, základní lékárnička a pro jistotu i adaptér do zásuvek.

Počasí a kdy jet ^

• Řím a nejbližší přímořská letoviska mají příjemné středomořské klima s mírnou zimou a dlouhým, horkým létem. V Římě samotném však nevanou lehké vánky od moře, jež by mírnily vysoké letní teploty. Pokud půjdete po památkách, naplánujte tento výlet na brzké dopoledne či večer. Nebo zvolte raději jiné roční období než léto.
• V létě šplhají průměrné teploty přes 30 ^oC, v červenci a srpnu spadne také nejméně srážek. Slunce Vás bude na dovolené provázet 11 hodin denně, vlhkost vzduchu je snesitelná – okolo 60 %. Teplota moře je v okolních přímořských oblastech 23 – 24 ^oC. Hlavní sezona tam začíná v květnu a trvá do října. V samotném Římě je trochu volněji v červenci a srpnu z důvodu sužujících veder, která zde obvykle v tuto dobu panují.
• Jaro a podzim jsou období ideální pro návštěvu památek. Teploty se pohybují těsně pod 20 ^oC a pořád je dostatek slunce. S koupáním se výlety za památkami dají spojit ještě v říjnu, kdy je teplota moře 20 ^oC.
• Zima je deštivá, prší především od října do prosince, pak se srážky mírní. Slunce stále svítí po dobu 4 hodin. Teploty vzduchu okolo 13 ^oC jsou na prohlídku města vyhovující.

Rady na cestu ^

• Italové jsou – v souladu s představami, které o nich panují – temperamentní, hluční, veselí a živě gestikulují. Také velmi rádi telefonují a sdělují si své dojmy a zážitky. Mají rovněž rádi dobré jídlo a pití, dovedou si života užívat. Velmi milují kopanou, berou ji tady smrtelně vážně. Jsou i velmi konzervativní. Projevuje se to jak vztahem k náboženství (naprostá většina Italů se hlásí ke katolickému), tak důležitostí rodiny, v jejímž rámci (a to mnohdy i velice širokém) se Italové scházejí a sdílejí se o své radosti i starosti. Konzervativnost se projevuje i v oblékání, na něž si (zvláště na to elegantní a luxusní) obyvatelé Itálie potrpí. Plyne z toho poučení, že i cizinec by se měl v Itálii pohybovat co možná nejlépe – ale bez větších výstřelků – oblečen. V chrámech se vyžaduje projev respektu k víře ve formě oděvu zahalujícího kolena i ramena. V Itálii je úředně zakázáno koupat se bez plavek, ačkoliv v turistických letoviscích se běžně toleruje, pokud ženy nemají horní část plavek.
• Ne všechny stereotypy o Italech však platí a může nás udivit, že třeba obyvatelé severní Itálie se často vyjadřují odtažitě a pohrdavě o jižanech. Itala taky nepotěšíte, budete-li jeho vlast automaticky spojovat s mafií. Vysloveně nebezpečné jsou pak narážky na období fašismu v Itálii, jehož symboly jsou zde přímo zákonem zakázány pod hrozbou pokuty, ale také až několikaletého vězení. Stejně tak o náboženství je vhodné se vyjadřovat citlivě, což logicky vyplývá ze zdejšího vztahu k němu. Lépe je též zeptat se, než někoho z místních obyvatel, neřkuli příslušníků ozbrojených složek, vyfotíte.
• Pokud jde o peníze a cennosti, v Itálii nikdy opatrnosti nezbývá. A nejde jen o nechvalně známé kapsářství, jež hrozí v místech s vyšší koncentrací lidí. Doporučuje se také obezřetnost vůči zboží nabízenému prodavači na ulicích a na pláži (vzhledem k italským zákonným opatřením proti padělání), je radno uschovávat i účtenky z nejrůznějších provozoven služeb, jež jsou zase kontrolovány finančními agenty bojujícími s daňovými úniky. Vždy je též dobře se dopředu informovat, kolik konkrétní služba či zboží stojí, případně na uváděné ceně trvat a nebát se ozvat, není-li dodržována.

Elektřina, zásuvky ^

• 230 V

Internet ^

• Dostupnost internetu v Itálii odpovídá úrovni vyspělých států Evropské unie.
• Ve městech jsou internetové kavárny časté, za hodinu zaplatíte přibližně 2,50 €, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• V Itálii fungují internetové kiosky TIN, které lze najít například na letišti, v hotelech a na dalších veřejných místech. Cena je 1 € za 10 minut, platit lze i kreditní kartou.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici Wi-Fi. V menších městech je možné se připojit například i v cukrárně nebo knihovně.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Telefon ^

• Mobilní operátoři Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone poskytují v Itálii roaming s partnery, kteří mají v zemi dobré pokrytí.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +00420. Pokud voláte do Itálie, je nutné zadat předvolbu +0039.
• V Itálii si můžete zavolat z veřejných telefonních automatů, které jsou na mince nebo telefonní karty. V některých telefonních automatech lze použít i kartu VISA.
• Telefonní kartu (carta telefonica) zakoupíte za 2,56 a 5,16 € na poštách, v prodejnách s tabákem (tabaccheria), na benzinových stanicích, v prodejnách se suvenýry či v prodejnách S. I. P. (italská telefonní společnost).
• Telefonní centrály S. I. P. najdete ve všech turistických oblastech. Telefonní hovor se zde platí v hotovosti až po skončení.
• Hovory jsou levnější od 22.00 do 8.00 hodin, a to až o 50 %.
• Při telefonování z hotelu je třeba počítat s tím, že kromě hovorného zaplatíte ještě hotelovou přirážku.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefonica O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Koupání a pláže ^

• Pokud v italském hlavním městě Římě zatoužíte po koupání v moři, vydejte se do Lido di Ostia. Je to nejbližší přímořské letovisko. U Italů je velice oblíbené, v létě kvůli koupání a v zimě pro setkávání s přáteli. Je tu několik hotelů, restaurací, námořní klub a také mnoho sportovišť (mj. vybavení pro plážový volejbal, fotbal, tenis). Do Lida se z Říma snadno dostanete autem nebo vlakem z nádraží Piramide. Cesta trvá necelých 40 min., cena jízdného se pohybuje kolem 2 €. Pláže jsou písčité a mají pozvolný vstup do vody. Vstup na ně je většinou zpoplatněn, ale najdou se zde i pláže veřejné (tedy zdarma).
• Město Řím leží v regionu Lazio. Jeho pobřeží omývá Tyrhénské moře, které je velmi vhodné pro rekreaci. Jedinečné písečné pláže naleznete hlavně v okolí měst Terracina, Sperlonga, Lido di Fondi, Gaeta a Sabaudia (viz Google maps). Povrch pláží je pokryt jemným bílým až zlatým pískem, pláže mají pozvolný vstup do moře.
• Díky bohaté vulkanické činnosti v minulosti je v regionu Lazio několik horkých vřídelních pramenů. Jsou soustředěny hlavně v okolí měst Tivoli, Viterbo a Fiuggi (viz Google maps).
• V oblasti Lazia je možno navštívit dva akvaparky. Jsou ve městech Civitavecchia a v Římě. Akvapark v Římě se jmenuje Aquapiper, najdete ho na Via Maremmana Inferiore, asi 30 km od centra Říma směrem na Tivoli (viz Google maps). Jde o jeden z největších a nejlépe vybavených akvaparků v Itálii. Zabavit se můžete raftingem na umělých řekách, plaváním v bazénech s vlnami i bez vln. Děti mohou využívat dětské bazénky. Na místě jsou také restaurace, herna a diskotéka. Otevřeno je denně, vstupné je 10 € ve všední dny, 13 € v sobotu a neděli. Děti do 3 let mají vstup zdarma.
• Akvapark ve městě Civitavecchia se jmenuje Aquafelix. Rozkládá se na ploše 80 000 m² a aspiruje na zapsání na seznam 10 nejkrásnějších akvaparků Itálie. Najdete ho na adrese Via Terme di Traiano, Località Casale Altavilla, 2 km od města Civitavecchia (viz Google maps). Více informací o parku naleznete na: www.aquafelix.it.

Wellness ^

• Wellness střediska najdete v Římě a okolí většinou při větších hotelech nebo v denních lázních. Nabízejí obvykle bazén, saunu a parní lázeň. Vybrat si můžete z několika druhů masáží, věnují se tu také ošetření obličeje i celého těla pomocí pleťových masek, zábalů nebo koupelí. Součástí těchto lázeňských středisek je většinou též salón krásy s kadeřnictvím, pedikúrou a manikúrou a fitness centrum.

V Římě a okolí naleznete wellness střediska na těchto místech:

• Rome Marriott Park Hotel, Via Tommaso Colonnello Masala, Roma (www.romemarriottpark.com)
• Boscolo Hotel Exedra Roma, Piazza della Repubblica 47, Roma (www.exedra.boscolohotels.com)
• Boscolo Hotel Aleph Roma, Via di San Basilio 15, Roma (www.aleph.boscolohotels.com)
• Boscolo Palace Hotel Roma, Via V. Veneto 70, Roma (www.boscolohotels.com)
• Roma Wellness B&B Beauty-spa, Largo Strindberg 43, Roma (http://www.leterrazzedistrindberg.com/indexBS.html)
• Kami Spa, Via Degli Avignonesi 12, Roma, (www.kamispa.com)
• Crowne Plaza Rome St. Peters Hotel & SPA, Via Aurelia Antica, Roma, (www.crowneplazaromehotel.com)
• Locanda delle Corse, Via Appia Nuova 1260 , Roma (www.locandadellecorse.com)
• Acquamadre Hammam, Via di S. Ambrogio 17, Roma, (www.acquamadre.it)
• Centro Benessere BB Island, Via Tancredi Cartella 56/58,Roma (www.bbisland.it)
• Centro Estetico Body Slim, Via Eurialo 79, Roma (www.body-slim.it)
• Spa a wellness center je samozřejmě daleko více. Na nejbližší se informujte přímo v místě svého pobytu.

Potápění ^

• Jak jistě všichni dobře vědí, Řím se nalézá ve vnitrozemí. Leží však pouhých 20 kilometrů od Tyrhénského moře, jež skýtá mnoho krás, o kterých nemají mnozí lidé ani tušení. Tyrhénské moře, součást Středozemního moře, přiléhá k Apeninskému poloostrovu a ostrovům Korsika, Sardinie a Sicílie.
• Krásným a zatím nepříliš známým místem pro potápění je ostrov Ponza. Ten leží 45 kilometrů od pobřeží na jih od Říma. Z České republiky budete muset ujet asi 1450 kilometrů a poté se dopravit na ostrov trajektem.
• Cena jednoho ponoru se zde pohybuje kolem 35 eur, noční ponor je za 40 eur. Je možné zakoupit i balíky ponorů, cena se mění s jejich počtem.

Sport a zábava ^

• Řím je spíše místem nabízejícím sportovní podívanou, než že byl znám jako lokalita, kam se jezdí rekreačně sportovat. Z profesionálních sportů provozovaných v italské metropoli je samozřejmě třeba jmenovat na prvním místě v městě i celé zemi nejoblíbenější fotbal a dvě soupeřící mužstva A. S. Řím a Lazio. Domovským stadionem obou je Stadio Olimpico na Foro Italico, postaveném za Mussoliniho. Cena vstupenky na stadion na zápas klubů ze série A italského fotbalu se pohybuje v rozpětí 15 až 99 €. Stadion hostil i Letní olympijské hry roku 1960 (Řím se uchází i o letní olympiádu 2020) a také třeba Světový pohár FIFA 1990. Ve sportovním komplexu Foro Italico se také odehrávají významná tenisová utkání. V letech 1989 a 2000 bylo město Řím rovněž cílem cyklistického závodu Giro d'Italia. Dále se ve městě profesionálně hraje napříkald basketbal, rugby nebo volejbal. V březnu se v Římě pravidelně koná maraton. Rekreačně si v Římě můžete třeba zahrát golf (poplatky za hřiště s 18 jamkami od 50 nebo 60 eur), navštívit Římské sportovní centrum ve Villa Borghese s bazény, tělocvičnami a fitness centrem (vstupní poplatek 26 € na den) nebo si zaplavat v Piscina delle Rose (cena 15 € za den). Chcete-li si zahrát tenis, dáte zhruba 8 € za hodinu hry.
• Pokud jde o zábavu, zachoval si Řím něco z oné atmosféry života plného užívání, jíž proslul po druhé světové válce. Sami to poznáte, když se budete procházet večerním městem proudícím lidmi podél barů a klubů. Oblíbenou zábavou je navštívit několik podniků za večer – k tomu skýtají nejlepší podmínky čtvrti Testaccio, Trastevere nebo San Lorenzo poblíž univerzity, kde narazíte hlavně na mladé lidi. Kulturní zábavu nabízí římský letní festival Estate Romana s programem zasahujícím do oblastí kinematografie, literatury, divadla, tance, hudby (klasické, jazzu i rocku) a zábavy pro děti. Působivou atrakcí jsou také např. operní produkce v Caracallových lázních. Notte Bianca je noc, během níž jsou otevřena zadarmo muzea i galerie. S dětmi se dá v Římě navštívit dětské muzeum, kde se dovědí (za 7 eur), jak fungují jednotlivé věci, muzeum voskových figurin, zoologická zahrada Bioparco (plné vstupné 10 eur) nebo vodní park Zoomarine s plným vstupným 25 €, děti do 10 let platí 18. Zábavnou formou v „pěti dimenzích“ (s pohyblivými sedadly) je o historii Říma poučí stroj času. Jednotlivá představení (včetně Domu hrůzy) stojí kolem 20 €.

Historické lokality ^

Hlavní město Itálie

• Řím – jedna z nejkrásnějších metropolí Evropy. Za návštěvu (či za vidění) rozhodně stojí Vatikán s bazilikou sv. Petra, Sixtinskou kaplí a Vatikánskými muzei, dále Forum Romanum se zbytky antických památek, Koloseum jako dominanta města, antický chrám Pantheon, barokní Fontana di Trevi (nejslavnější na světě), Španělské schody (nejdelší a nejširší schodiště v Evropě) nebo Trajánův sloup.

Historické lokality

• Pompeje a Herculaneum – dochované zbytky antických měst, která zničil výbuch Vesuvu roku 79 n. l.
• Florencie – dominantou města je katedrála Santa Maria del Fiore, vedle ní stojí zvonice Campanile di Giotto. Mezi další významné památky patří např. Battistero di San Giovanni (Křtitelnice sv. Jana), Palazzo Vecchio, Palazzo Medici Riccardi, nejstarší most Florencie Ponte Vecchio, lemovaný z obou stran obchůdky, a Galleria degli Uffizi se sbírkami renesančních obrazů (mj. díla Botticelliho, Leonarda da Vinci, Albrechta Dürera, Michelangela, Raffaella, Tiziana, Caravaggia či Rembrandta). Naleznete zde také slavnou Michelangelovu sochu Davida a mnoho dalších překrásných památek ze slavného období zdejší renesance.
• Pisa – na náměstí Piazza dei Miracoli (náměstí Zázraků) naleznete řadu významných staveb: šikmou věž Torre pendente, románské Baptisterium (Battistero), katedrálu ve tvaru latinského kříže a monumentální hřbitov Camposanto.
• Benátky – město leží na 118 ostrůvcích, a je tak ušetřeno (a s ním i jeho návštěvníci) provozu a hluku automobilů, což ještě přispívá k jeho fantaskní atmosféře, jež Vás snadno přenese do minulosti. Napříč celým městem vede Canal Grande. Při návštěvě určitě nevynechejte Dóžecí palác, náměstí sv. Marka, nejznámější most Ponte di Rialto či Ponte dei Sospiri (most vzdechů), palác Ca' d'Oro (kde dnes sídlí muzeum) nebo zvonici Kampanila (Campanile). Slavné je také zdejší operní divadlo Gran Teatro La Fenice. Ve městě, jež největšího rozkvětu dosáhlo v 15. a 16. století, žili či tvořili mj. Marco Polo, Tizian, Tintoretto, Monteverdi, Vivaldi, Goldoni, Gozzi a Casanova.
• Milán – ve městě můžete obdivovat milánský Dóm, slavné operní divadlo La Scala, renesanční zámek Castello Sforzesco nebo nákupní galerii Viktora Emanuela II. (Galleria Vittorio Emanuele II).
• Neapol – centrum tvoří dvě náměstí, Piazza del Municipio s pevností Castel Nuovo a Piazza del Plebiscito (největší neapolské náměstí, nacházejí se zde Královský palác a kostel sv. Františka z Pauly, který připomíná římský Pantheon a má po obou stranách kolonádu), ve městě se nachází také slavné operní divadlo Teatro San Carlo.
• Janov – dominantou města je přístavní maják Lanterna. Na náměstí Piazza De Ferrari můžete navštívit Dóžecí palác a vidět působivou fontánu.
• Turín – zajímavou památkou města je 167 m vysoká věž muzea kinematografie Mole Antonelliana (původně plánováno jako synagoga). Nachází se zde také jedno z nejvýznamnějších egyptských muzeí na světě, Museo Egizio, a další muzea a galerie, např. Galleria Sabauda, Museo Nazionale del Risorgimento a Museo Civico d´Arte Antica či muzeum starého umění v Palazzo Madama. V katedrále sv. Jana Křtitele je chováno slavné turínské plátno.
• Verona – ve městě, které proslavil Shakespeare svou hrou Romeo a Julie, můžete obdivovat řadu historických památek. Vstupní branou projdete do centra města na náměstí Piazza Bra, kde můžete obdivovat římské divadlo – slavnou veronskou Arénu, kde se v létě konají operní představení. Za návštěvu také stojí náměstí Piazza delle Erbe s kašnou fontana di Madonna Verona. Nejznámější církevní stavbou města je bazilika San Zeno Maggiore, jejíž krypta je spojována s dějištěm závěru slavného tragického příběhu dvou milenců. Rozhodně nezapomeňte na Juliin dům – Casa di Giulietta – s proslulým balkonem a pevnost Castelvecchio, kde je dnes umístěno muzeum.

Hory a vnitrozemí ^

• Sever Itálie pokrývá mohutný oblouk velehorského pásma Alp s nejvyšším vrcholem Mont Blanc (4807 m n. m.) na hranicích s Francií. Pádská nížina odděluje Alpy od Apenin, jež prostupují v délce 1500 km celým poloostrovem až do Kalábrie.

Moře ^

Východní břehy Itálie omývá Jaderské moře, jižní část Jónské moře, západní pobřeží Tyrhénské a Ligurské moře.

Okolní země ^

• 250 km západně od Říma přes Tyrhénské moře leží francouzský ostrov Korsika, 600 km jižně na africké pevnině Tunisko. 400 km východně se za Jaderským mořem rozkládá Chorvatsko, zhruba 600 km na sever od Říma sousedí Itálie se Slovinskem, Rakouskem, Švýcarskem a Francií. 200 km severně se nachází San Marino, na území Říma leží další enkláva městského státu – Vatikán.

Příroda ^

• Itálie je jihoevropský stát. Její podstatná část se rozkládá na Apeninském poloostrově, zbytek zaujímá ostrovy Sicílie a Sardinie a menší přilehlé ostrovy. Sever pokrývá mohutný oblouk velehorského pásma Alp s nejvyšším vrcholem Mont Blanc (4807 m n. m.) na hranicích s Francií. Úrodná Pádská nížina odděluje Alpy od Apenin, jež prostupují v délce 1500 km celým poloostrovem až do Kalábrie. Regiony Lazio a Kampánii omývá Tyrhénské moře. Vnitrozemí je převážně hornaté, s nepravidelnými masivy. K regionu Kampánie patří i nádherné ostrovy Capri, Ischia a Procida.
• Mezi poloostrovem Sorrento a Amalfským pobřežím se zvedají mírné, zelení porostlé vrcholky Monti Lattari, Mléčné hory. Amalfské pobřeží leží v geologicky velice aktivní zóně. Jednou z nejdokonaleji prozkoumaných sopek na světě a zároveň nejaktivnější sopkou evropské pevniny je stratovulkán Vesuv s výškou 1281 m n. m. V okolí Neapolského zálivu, kde je zeslabená zemská kůra, se hluboko v nitru země stále ještě projevuje citelná sopečná činnost. Solfatara je kráter další stále částečně činné sopky poblíž Neapole. Na dně Solfatary ještě pořád bublá bahno a na povrch uniká i pouhým okem pozorovatelná sirná pára. Chcete-li odhalit skryté půvaby oblasti Amalfi, vydejte se stezkou Sentiero degli Dei (Stezka bohů), která Vás provede velkolepou skalní krajinou vysoko nad mořem. Součástí Kampánie je také národní park Cilento a Vallo di Diano, který je zajímavý členitým pobřežím se skalnatými útesy, zátokami a písečnými plážemi. Palinuro je ráj pro potápěče, kteří mohou prozkoumávat desítky jeskyní, jež jsou dosažitelné pouze na loďkách. Z těch nejznámějších je to Modrá jeskyně (Grotta Azzurra), která fascinuje svou azurovou barvou. Dále na jih – a více do vnitrozemí – se mezi Salernem a Barreou rozkládá strohý, drsný horský svět národního parku Abruzzo. Jeho zřízení bylo poslední záchranou pro medvědy hnědé, kamzíky horské a vlky apeninské. Součástí je i v Evropě vzácný, podivuhodný tmavý les borovic černých. Mimořádným lákadlem pro návštěvníky je jezero Lago della Montagna Spaccata na okraji parku.
• Ostrov Capri nevznikl sopečnou činností, ale odtržením od Sorrentského poloostrova. Jeho největším lákadlem je tzv. Azurová jeskyně (taktéž Grotta Azzurra). Sopečného původu je naopak ostrov Ischia, největší ostrov v Neapolském zálivu. Od moře vypadá jako kužel, jehož špičku tvoří nejvyšší hora ostrova Monte Epomeo s výškou 789 m n. m. Pro bujnou vegetaci se ostrovu přezdívá Zelený ostrov. Hlavním bohatstvím jsou léčivé minerální prameny a bahno. Největší a nejsilnější termální pramen vyvěrající na ostrově je Sorgente della Cava Scura.
• Flóra má středozemní, věčně zelený charakter. Nepřehlédnutelné jsou vysoké borovice, vonné oleandry, stinné olivovníky, mezi nimi cypřiše, cedry, myrta, máta nebo tymián. Pobřeží je provoněné citroníky.
• Zdejší fauna trpí neomezeným lovem zvířat, který je rozšířen po celé Itálii. Větší savci se zde již téměř nevyskytují. Při strmém pobřeží občas plachtí dravci, káně nebo sokol. Sálající kameny jsou útočišti ještěrek a hadů, ať už neškodných užovek, či jedovatých zmijí.

Turistické lokality ^

• Řím, hlavní město Itálie, se rozkládá v oblasti Lazia podél obou břehů řeky Tibery v hornaté Campagna Romana, necelých 30 kilometrů od Tyrhénského moře. Pokud chcete město dokonale poznat, den Vám určitě nebude stačit. Jak řekl J. W. Goethe, „Řím je svět“. Jako by pomyslně rozděloval italskou zemi na zcela odlišný průmyslový sever a tradiční, katolický jih.
• Řím je právem nazýván Věčným městem. Je jednou z kolébek literatury, vzdělanosti, divadla, práva, výtvarného umění, mytologie i náboženství. Pokud Vás dějepis ve škole zrovna neoslovil, tak tady Vás pohltí – budete si tu připadat jako ve virtuální učebnici. Sami budete památky náruživě hledat v spletitých uličkách, prodchnutých vůněmi tradičních italských pokrmů či kávy. Řím, to jsou také stále ucpané ulice, temperamentní řidiči, kličkující skútry a mnohdy i ignorace dopravních předpisů. Je městem historické nádhery, ale i městem odpadků, spolu s Milánem i městem s nejvyššími životními náklady. Mimořádná politická, náboženská i kulturní důležitost, kterou si Řím dokázal udržet po úctyhodně dlouhou dobu, činí z Říma město známé doslova po celém světě. Celkem bez problémů se v Římě dá sehnat ubytování v hotelu, ale počítejte s tím, že nebude laciné. Hledání kempu bude náročnější (leží většinou mimo město). Pokud chcete okusit i noční život, máte několik možností. Trochu z ruky je studentská čtvrť San Lorenzo, známá živou hudbou a levnějšími bary. Zajímavostí je ohromný stan Villaggio Globale (globální vesnice), kde se pořádají koncerty. V létě se koncerty pořádají pod širým nebem na Circo Massimo pod Palatinem. Spíše než divadlo oceňují místní film. Najdete tu nepřeberné množství filmových klubů. Turistické informační kanceláře najdete přímo na letišti Fiumicino a na nádraží Termini.
• V srdci Říma se rozkládá nejmenší stát světa a sídlo hlavy katolické církve Vatikán. Má asi 400 stálých obyvatel a svou vlastní státní vlajku. Papežovu tělesnou stráž tvoří velice pečlivě vybíraní příslušníci švýcarské gardy. Dominantou Vatikánu je náměstí svatého Petra ve tvaru otevřené lidské náruče, v jehož středu se tyčí do výšky 41 m granitový obelisk. Na náměstí se nachází také vatikánská pošta, kde je možné zakoupit nejen pohlednice, ale také vatikánské poštovní známky s vatikánským razítkem. Nad vším ční Michelangelova kopule baziliky svatého Petra – ta je největším chrámem Páně na světě. Možná Vás překvapí to, že bazilika nepůsobí jako většina ostatních ponuře. Je světlá a až euforicky rozmařilá. Ve Vatikánu se nerodí děti a žijí v něm převážně muži. Jako všude v církevních památkách nejsou povoleny minisukně, kraťasy a trička bez rukávů. Pozor na výběr památek, u všech se tvoří nekonečné fronty, dobře jej tedy zvažte.
• Fellini řekl: “Řím je město temné jako žena, temné jako katolická víra. Temné tím, že vám dává pravidla, která vás baví okamžitě neposlouchat. A to je motor: hřích, odpuštění, rozhřešení, hřích…“

Zajímavosti:

• Forum Romanum
• Koloseum
• Kapitolské náměstí – považované za jedno z nejkrásnějších míst Říma, jeho podobu významně ovlivnil Michelangelo, na náměstí se nachází slavná jezdecká socha Marka Aurelia a budovy Kapitolských muzeí
• Circus Maximus – nejstarší a jeden z největších antických římských cirků a hippodromů, původně se zde konaly soukromé zábavy etruských královen Říma, později zde byly závody vozů, dnes je z místa park, konají se zde také koncerty pod širým nebem
• Fontana di Trevi – největší barokní fontána, původně výstavné ústí římského akvaduktu; hlavní sochařská výzdoba znázorňuje boha Oceána, jak krotí vody; velmi známá je pověst slibující návrat do Říma tomu, kdo do fontány za sebe vhodí minci (ty jsou pak věnovány římským chudým)
• Trajánův sloup – sloup z počátku 2. století n. l. oslavující císaře Trajána a jeho vítězství v dáckých válkách (basreliéf), později se sloup stal vzorem mnoha jiných vítězných sloupů
• Pantheon – jedna z nejlépe zachovalých římských památek, P. původně vystavěn Markem Agrippou jako chrám všech římských bohů (odtud jeho název), později katolický kostel a také pohřebiště významných osob (malíř Raffaello, skladatel Corelli, král Viktor Emanuel II.) – odtud označení panteon pro slavnostní prostory určené k pohřbívání či uctívání slavných osobností

(Více v sekcích Historie a kultura a Výlety)

• Lido di Ostia, část Říma, je přímořské středisko s dlouhou pláží, která leží nejblíže Římu. Díky svým pěkným plážím a dobré dopravní dostupnosti se stalo oblíbeným letoviskem obyvatel Říma. Pláže jsou písčité a svažují se velmi pozvolna. Většina z nich je placená, ale najdou se i veřejné pláže, které jsou zdarma. Výhodou je pohodlné spojení s Římem po železnici.
• V překrásné krajině národního parku Circeo se nachází malebné letovisko Sabaudia. Jeho dvě části jsou oddělené jezerem Paola, na němž se konají veslařské regaty. Hotely a rezidence jsou soustředěny do části oddělující jezero od moře. Pláž je kryta vysokými dunami posetými bohatou zelení, několik let po sobě se pyšní certifikátem Bandiera Blu (modrá vlajka) kvality a čistoty moře. Vzdálenost od letiště Fiumicino je cca 110 km.
• Jedny z nejhezčích pláží v oblasti Lazia se nacházejí v zálivu Terracina. Táhnou se přes živá letoviska Terracina a Sperlonga, jež Vás osloví typickým jihoitalským koloritem. Všechny pláže jsou malé, úzké, písčité a přecházejí ve skalnaté výběžky, a to po celé délce od Gaety až po nádherné městečko San Felice Circeo pod horou Monte Circeo. Do oblasti kolem Sperlongy se v horkých letních měsících uchylovali staří Římané. Stavěli si vily na pobřeží, v nedalekých útesech si upravovali přírodní jeskyně, aby v nich mohli hodovat a odpočívat. Terracina je přístavním městem, kde na svazích Monti Asuoni leží populární přímořské letovisko s mozaikou středověkých staveb a římských rozvalin v historickém centru. Vzdálenost z letiště Fiumicino dělá cca 110 km.

Možnosti výletů (více sekce Výlety):

• Řím
• Neapol
• ostrovy Ponza a Palmarola – známé svými jeskyněmi a skalnatými útvary

Řeky ^

• Řím leží na řece Tibeře (italsky Tevere). Ta je se svou délkou 405 km po řece Pád druhou nejdelší v Itálii. Nedaleko hlavního města ústí do Tyrhénského moře.
• V Římě dnes Tiberu přetíná 25 funkčních mostů. Nejstarším z nich je Ponte Fabricio (62 před n. l.). Jižně od ostrova Isola Tiberina se nacházejí zbytky prvního kamenného mostu z 2. stol. př. n. l. (původně Pons Aemilius, po zborcení v 16. století zvaný Ponte Rotto – zborcený most). Mezi nejslavnější patří Andělský most (Ponte Sant'Angelo, postavený mezi lety 134 až 139 císařem Hadriánem) zdobený sochami deseti andělů symbolizujícími Kristovo utrpení.
• K nejvýznamnějším přítokům Tibery patří Aniene (délka 98 km), s vodopádem v areálu tivolské Villa Gregoriana, a Turano (délka toku 70 km).
• Řeka Marta vytéká z jezera Bolsena a asi 75 km severozápadně od Říma ústí do Tyrhénského moře. Zde se nachází přírodní rezervace Solivary Tarquinie.