Káhira

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: doporučuje se očkování proti virové hepatitidě A (popř. B) a břišnímu tyfu. Od října do května také očkování proti meningokokové meningitidě a cestovatelům, kteří se budou pohybovat převážně na venkově, ještě očkování proti vzteklině. Lidem starším 30 let se doporučuje nechat se přeočkovat proti záškrtu.
• Malárie: riziko malárie je velmi nízké
• Ostatní rizika infekčních onemocnění: průjmová onemocnění, hepatitida typu E, brucelóza, fasciolóza (převážně v okolí Alexandrie), horečka dengue, krymsko-konžská horečka, leishmanióza (viscerální a kožní – převážně na severu), filarióza (lymfatická – sporadicky v deltě Nilu), horečka phlebotomus (převážně v severních oblastech), západonilská horečka (v povodí Nilu), horečka Rift-Valley, skvrnitý tyfus, bilharzióza (především údolí a delta Nilu, okolí Suezského průplavu), hepatitida typu C, venerické infekce…

Celní předpisy ^

• Do Egypta se nesmějí dovážet potraviny, alkohol, pornografické materiály a drogy. Vyvážet je zakázáno památky a zlato v nezpracované podobě.
• V Egyptě padají velmi přísné tresty za prodej a přechovávání drog, pohybují se v desítkách let odnětí svobody. Za nedovolené držení drog mohou egyptské soudy udělit až trest smrti.
• Velké množství léků a podpůrných prostředků podléhá přímé kontrole, zejména při vývozu z Egypta.
• Při příjezdu do Egypta lze nakoupit zboží v bezcelních obchodech, tzv. Duty Free Shops, na letišti a vybraných místech v Káhiře v určité částce za kalendářní rok – doporučuje se ověřit u egyptské celní služby. Takto lze nakupovat do 24 hodin po příletu.
• Povinnost směny peněz v Egyptě neexistuje. Doporučuje se měnit peníze pouze na místech k tomu určených (banky, směnárny), za směnu na černém trhu hrozí kromě nebezpečí z toho plynoucího také postihy ze strany státních orgánů.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Embassy of the Czech Republic
4, Dokki Street.
125 11 Giza (Cairo)
Egypt
tel.: 0020 2 3315 202, 3315 204 748 5531, 748 5469,
748 5533, 748 6550,
fax: 0020 2 7485892

Honorární konzulát České republiky v Alexandrii
Mr. Mamdouh Zahran
14th May Road -Semouha
Alexandria, Egypt
Tel.:0020 3 4266664
Fax:0020 3 4266660

Honorární konzulát České republiky v Súdánu (Chartúm)
Mr. Farouk Diab
Parlament St.
El Sheikh Moustafa El Amin New Building
Khartoum, Sudan
tel.: 00249 183 778044, 778045, 779491
fax: 00249 183 775674

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Egyptské arabské republiky
Pelléova 14, Praha 6 – Bubeneč
160 00

tel.: 224 311 506
fax: 224 311 157
e-mail: embassyegypt@centrum.cz

titulář J. E. pí Amal Mostafa K. MOURAD
funkce velvyslanec

úřední hodiny: 9.00 – 16.00

Vstupní víza ^

• Při vstupu do země je pro občany České republiky nutné mít platný cestovní pas s dobou platnosti minimálně 6 měsíců ode dne vstupu, pokud je vízum koupeno na místě, nebo s platností minimálně 6 měsíců ode dne podání žádosti o vízum, je-li vízum vyřizováno předem.
• Od roku 2002 je vízum možno získat přímo na letištích v Egyptě za poplatek cca 15 USD. Pokud vízum vyřizuje cestovní kancelář nebo jiný podobný subjekt, může být cena vyšší o manipulační poplatek.
• Přihlašovací povinnost byla pro občany České republiky zrušena v roce 1996.

Bezpečnost ^

• Největší odlišnost od situace v evropských státech je zapříčiněna islámem. Zejména ženám se nedoporučuje nošení krátkých kalhot, sukní a hlubokých výstřihů. Rovněž vodění žen za ruku a polibky na veřejnosti mohou způsobit nepříjemnosti.
• V Egyptě existují místa, kam je přístup povolen pouze se zvláštní dokumentací. Jde o příhraniční oblast s Libyí a oblast Sinaje mimo silnice. Na Sinaji se stále nacházejí neodkrytá minová pole označená mnohdy pouze ostnatým drátem.
• Není doporučeno fotografovat vojenské a policejní objekty, nádraží, dopravní uzly, mosty a další objekty tohoto typu. Turistům hrozí odebrání filmu, popřípadě paměťové karty.
• V oblastech středního Egypta stále hrozí nebezpečí terorismu ze strany radikálních skupin.
• Jsou známy případy českých občanek, jež pod příslibem sňatku s egyptským mužem převedly značnou finanční částku na účet svého budoucího manžela, který o ně posléze ztratil zájem. Doporučuje se tedy vysoká opatrnost ve finančních záležitostech. Rovněž přehnaná důvěra není ten správný postoj.

Doprava ^

K cestování vlastním vozem do Egypta je nutno mít množství dokumentů – jsou vyžadovány:

• mezinárodní řidičský průkaz
• celní orgány dále žádají předložení tzv. karnetu (celní deklarace o dovozu a vývozu vozidla)
• evropská zelená karta zde neplatí
• na hranicích je nutné uzavřít za poplatek havarijní pojištění
• K pronájmu motorových vozidel v Egyptě je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• jízda autem po Egyptě se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje
• součástí povinné výbavy musí být hasicí přístroj
• od 1. 8. 2008 platí v Egyptě nový silniční zákon zpřísňující sankce za porušení dopravních předpisů, které se zatím zásadně nedodržují
• jezdí se vpravo, řidič musí být stále ve střehu

Místní doprava ^

• Mezinárodní letiště v Káhiře se nachází necelých dvacet kilometrů od centra města. Má dva hlavní terminály, které jsou od sebe vzdáleny 3 km. Z terminálu 1( Old Airport ) odlétají většinou letadla do arabských zemí, z „dvojky“( New Airport) do Evropy. Mezi nimi každých 30 min po celých 24 hodin jezdí kyvadlová autobusová doprava, kterou zajišťuje hlavní domácí letecký dopravce Egypt Air. V roce 2008 měl být otevřen i terminál 3. Většina národních leteckých společností provozuje přímé lety. Nízkonákladové společnosti létají většinou s přestupem, nejčastěji na německých, rakouských nebo maďarských letištích.
• Nedaleko letiště je zastávka odkud odjíždějí autobusy společnosti El Gouna Transport do Hurghady. Bývají však často plné. Můžete využít i možnost zajet z letiště do centra města a odtud z Centrálního autobusového nádraží u náměstí Midan Tahrir do Hurghady. Využít můžete i autobusy společnosti Super Jet. Ta spojuje i destinace na Sinajském poloostrově a do Alexandrie.
• Pro cestu z letiště do centra je nejlepší zvolit taxi, kterých je před příletovou halou velké množství. Cena do centra by neměla překročit 30 L.E. V noci je tato služba o 25% dražší.
• Městský autobus také stojí před příletovou halou pro evropské lety a jede až do centra na náměstí Ramsese. Cena je od 0,5 do 4 L.E.
• V Káhiře jezdí tramvajová doprava. Vozový park a tratě jsou ve velmi špatném stavu, tudíž i cestovní rychlost tomu musí být přizpůsobena, je velmi nízká. Jízdní řády v podstatě neexistují a mapy sítě jsou na zastávkách velmi zřídka. Přesto vzhledem ke své nízké ceně patří tramvaje k oblíbeným prostředkům městské dopravy.
• Význam tramvají poklesl v roce 1987, kdy byl zahájen provoz metra. Metro vás narozdíl od ostatních prostředků příjemně překvapí. Jízdné je cca 1 libra, což je úžasné. U každé soupravy metra je první vagón určen pro ženu a děti, ostatní jsou smíšené. V době dopravní špičky se obrňte velkou trpělivostí. Metro jezdí ve špičce v intervalu 5 min., jízdenku si zakoupíte při vstupu do stanice a musíte se jí prokázat i při výstupu. Stanice Mubarak se nachází u hlavního vlakového nádraží Ramses Station. Tady se křižují i obě trasy metra. Červená trasa je otevřena od roku 1987 a v některých úsecích vede nad zemí. Mezi nejjižnější stanicí Helwan a nejsevernější El Marg je dalších 31 stanic. Žlutá trasa je novější, vede převážně v podzemí. Nejjižnější stanicí je El Mouneeb a nejsevernější Shobra. Ve výstavbě je i trasa třetí, která by měla spojovat i káhirské letiště.
• Nejznámější stanice metra:
• Mubarak u vlakového nádraží Ramses
• Sadat pod náměstím Midan Tahrir blízko Egyptského muzea
• Mari Girgis je výchozím bodem pro návštěvu Koptské Káhiry
• Gezira leží blízko Káhirské Opery
• Taxi poznáte podle černobílé barvy a jsou téměř na všech místech. Ceny nejsou vysoké, pokud se Vám podaří usmlouvat základ. Jako turistům Vám řidič nadsadí. Ve vozech nejsou taxametry, proto raději sjednejte cenu předem. Řidiči také většinou nemají drobné nazpět, mějte je připraveny vy. Také se může stát, že na trase řidič nabere další cestující, v tom případě máte právo na slevu z ceny jízdného. Minimální cena je 5 L.E., což znamená cca 10 km jízdy. Při delších trasách se platí nástupní sazba cca 3 až 5 L.E., a poté asi 50 piastrů za km. Z centra do Gizy byste měli zaplatit okolo 30 – 40 liber.
• V Káhiře jezdí i tzv. sběrné taxi, což je malá dodávka, která jezdí po dané trase. Cena je jako u autobusu 1 libra, ale nejedná se o pohodlný způsob přepravy.
• Cestovat zapůjčeným automobilem v Káhiře moc nedoporučujeme. Káhira s ohledem na přelidněnost trpí každodenními dopravními zácpami a způsob jízdy místních řidičů je pro většinu Evropanů nepochopitelný. Nejhorší situace bývá v průběhu pondělí a ve čtvrtek odpoledne. Situace se nepatrně uklidní ve dnech volna, tj. v Egyptě pátek a neděle. Možností je pronajmout si automobil i s řidičem.
• V zácpách mohou uvíznout i autobusy MHD, které bývají i ve špatném technickém stavu, o klimatizaci si můžete nechat jen zdát. Nastupuje se do nich zadními dveřmi, kde se platí jízdné (cca 1 libra). Na stejných trasách jako autobusy jezdí i malé mikrobusy, které mají ulehčit dopravě. Cena jízdného je stejná jako u velkých autobusů. Čísla autobusů jsou v arabských číslicích, je proto dobré naučit se číst arabské číslovky.
• Pokud se po Káhiře budete pohybovat pěšky, dejte si velký pozor při přecházení ulic. Neexistují tady žádné přechody pro chodce, řidiči se moc neřídí silničními pravidly a ani nejsou moc ohleduplní.

Výlety ^

• Není možné udělat si dobrou představu o staroegyptské civilizaci, aniž byste navštívili Káhiru. Káhira se rozprostírá na březích a ostrovech Nilu, a proto je těžké prohlédnout si ji za jediný den. Byla a dodnes je kulturním a hospodářským centrem Egypta. Nachází se zde spousta muzeí, např. Muzeum islámského umění, Koptské muzeum, Železniční muzeum, ale to nejdůležitější je Egyptské muzeum. V provozu je od roku 1835 a vystavuje 120 tisíc exponátů z období, jež zahrnuje pět tisíc let, včetně např. obsahu Tutanchamonovy hrobky, šperků starověkého Egypta, zvířecích i lidských mumií a byzantského umění.
• Z dalších míst, která lze v Káhiře navštívit, se dá jmenovat středověká pevnost Citadela, původně vybudovaná na obranu proti křižákům. Prohlédnout si můžete také některou z mešit, jichž je ve městě více jak 1000. Jednou z největších na světě je mešita Ibn Tulun, západně od ní jsou Al Hakim a Al Azhar, kde je dnes Univerzita islámského náboženství. Nejznámější ve městě je mešita El-Rífáího vedle mešity sultána Hasana. V celé Káhiře naleznete obrovské množství pozoruhodných staveb raně římských, křesťanských i islámských. A když Vás omrzí historické pamětihodnosti, vydejte se na bazar Chan El Chalili. Obdivovat a nakupovat tu můžete starožitnosti, koberce, šperky a jiné, např. kovové nebo kožené výrobky.
• Krásný pohled na Káhiru, pokud nebude smog, se vám naskytne z horní terasy Káhirské věže nedaleko Egyptského muzea. Jedná se o 187 m vysokou stavbu, kde existuje několik druhů vstupného, v některých je zahrnuto občerstvení nebo oběd. I nejnižší částka je poměrně vysoká, 60 L.E.
• Samostatnou prohlídku věnujte pyramidám v Gíze (poblíž Memfisu) na západ od Káhiry. Původně zde bylo hlavní město egyptské říše, dnes je tu rozsáhlý pyramidový komplex, který je jediným stále existujícím ze starověkých divů světa. Největší a nejstarší pyramidou je Chuvevova (též Cheopsova) pyramida, vysoká 146 m, dokončená 2570 př. n. l. Téměř stejně velká je Rachefova pyramida, nejmenší je Menkaureova pyramida (62 m). Dominantou oblasti je také Velká sfinga, vyrobená z jednoho kusu vápence, dlouhá 60 m a široká 20 m. Nejlepší spojení k pyramidám je z Káhiry – využít můžete autobusy, minibusy nebo taxíky. Vstupné do komplexu samotného je 50 EGP, další poplatky jsou od 20 do 100 EGP jako vstupné do jednotlivých pyramid, 20 EGP je také vstupní poplatek do muzea na místě. Otevřeno je tu denně od 7 do 19.30.
• V Gíze můžete navštívit i Káhirskou ZOO, která byla v době svého vzniku jednou z nejlepších na světě. Nedostatečné finanční zdroje zapříčinily její rychlý úpadek. ZOO je oblíbeným místem Káhiřanů, a tak zde v pátek či ve dnech volna a prázdnin bývá plno lidí. Vstupné je velmi nízké: 25 piastrů pro místní a 75 piastrů pro zahraniční turisty. Do některých areálů se platí další vstupné ve výši 25 piastrů. Za malý bakšiš Vás personál dovolí nakrmit některé ze zvířat a pořídit si tak pěkné fotografie.
• Další zajímavostí v okolí je Suezský průplav. Jde o uměle vybudovanou spojnici mezi Středozemním a Rudým mořem, a zároveň o hranici mezi Afrikou a Asií. Kromě toho, že se jedná o důležitou dopravní tepnu, je to také technická zajímavost. Průplav je 163 km dlouhý, jeho stavba trvala 11 let a k jeho zdolání není zapotřebí žádných zdymadel, protože úroveň hladiny obou moří je shodná. Ročně ho použije na 25 tis. lodí.
• Oblíbeným zpestřením jsou výlety do pouště. Cestovat můžete na velbloudech, čtyřkolkách nebo v terénních automobilech. Tyto výlety pořádá většina místních cestovních kanceláří.
• Početní přepravci nabízejí výletní plavby po Nilu, které jsou většinou vícedenní, pokud chcete shlédnout královské hrobky v Luxoru nebo Karnaku, popř. ohodnotit rozporuplné vodní dílo Násirovy přehrady v Asuánu. V Káhiře se pořádají třeba jen večeře na Nilu apod.
• Výlety po pamětihodnostech v okolí Káhiry nabízí např. Viatour: Cena za 6 – 8 hodinový výlet s průvodcem je od 60 do 80 USD podle cen vstupů. Půldenní výlet od 35 USD. Výlet do 67 km vzdálené oázy Fayoum s dřevěnými vodárnami stojí cca 90 USD. Jednodenní výlet do Alexandrie stojí cca 100 USD. Více na www.viatour.com/Cairo/d782-ttd. Podobné výlety nabízí City Discovery, více na www.city-discovery.com/cairo/. On – line si můžete objednat i výlety u Cairo Tours, více na www.cairotours.net/

Jídlo a pití ^

• Egyptská kuchyně má svůj původ v arabské, ovlivňovaly ji však i kuchyně okolních národů. Je pro ni typické koření všeho druhu, základ pokrmů tvoří hlavně zelenina. Připravuje se zde hodně bezmasých pokrmů, protože maso je drahé. Přesto jsou místní jídla vydatná. Často se zde také konzumují ryby a mořské plody. Jako příloha se podává mnoho druhů chleba a rýže.

Speciality

• V egyptské kuchyni se podává několik chodů. Předkrm se nazývá mázza a tvoří jej nejčastěji salát nebo polévka.
• Jako hlavní chod se servíruje maso nebo ryby. Národním jídlem je foul – vařené boby se zeleninou. Další místní specialitou jsou chlebové placky el baladi podávané s kaší zvanou hummus z cizrny a sezamu. Oblíbenou specialitou je také firaakh mashwi – grilované kuře nebo kofta – grilované kuličky z mletého masa. Častým pokrmem známým i u nás je kebab.
• Ochutnejte typický dezert umm ali – koláč s oříšky a hrozinkami namáčený v mléce.
• Po jídle se podává turecká káva, která je v Egyptě národním nápojem stejně jako čaj zvaný ahhwa a šáj. Pro osvěžení se podává s lístkem máty. Velice lahodný nápoj je kardele – čaj z ibišku. Pokud chcete ochutnat místní pivo, zkuste značku Stella. Dlouholetou tradici má egyptské víno, mezi známé značky patří např. Giannaclis nebo Ptolemy.

Restaurace

• Běžná doba oběda je v Egyptě kolem 15. hodiny. Navečer si lidé dopřejí čaj a lehkou svačinu a večeří až po 20. hodině. Stravovat se můžete na ulicích a tržištích, kde seženete nejlevnější jídlo. Ceny v restauracích se pohybují mezi 2 – 20 EGP.

Na co dát pozor

• Nedoporučujeme pít místní vodu, proto si kupujte tu balenou a vyhýbejte se ledu v nápojích. Pečlivě omývejte ovoce a zeleninu. Dávejte pozor na to, aby maso bylo vždy dostatečně tepelně upravené, a dbejte na správnou hygienu.

Náboženství a tradice ^

• Náboženské složení Egypta
• islám – 90 % obyvatel
• zbylých 10 % obyvatel má vyznání koptské (křesťanské), římskokatolické, řecké pravoslavné a anglické protestantské

• Egyptské svátky
  • 7. leden – koptské Vánoce – slaví je i muslimové
  • 1. – 3. leden – Velký Bairam (svátek poutníků)*
  • 20. leden – muslimský Nový rok *
  • 31. březen – narození Proroka Mohameda (Moulid El Nabi)*
  • 9. duben – Sham Al-Nassim – Jarní den*
  • 25. duben – Den osvobození Sinaje
  • 18. červen – Den nezávislosti
  • 23. červenec – Den revoluce
  • 6. říjen – Den armády
  • 12. – 15. říjen – Bairam
  • 24. říjen – Den města Suez
  • 19. – 22. prosinec – Velký Bairam*
  • 23. prosinec – Den vítězství
• svátky tohoto označení jsou pohyblivé *

• Náboženská a posvátná místa
  • Hamzova mešita v Suezu
  • mešita s univerzitou Al-Azhar v Káhiře – požívá velké náboženské autority
  • mešita v Sidi Okba – 35 m vysoký minaret z 9. stol.
  • katedrála svatého Marka v Káhiře

Historie - Kultura ^

Historie Egypta

Egypt jako státní útvar má nejdelší historii na světě. Důležitým datem na úsvitu jeho dějin je tradičně uváděný rok 3150 před n. l., kdy došlo ke spojení království Horního (na jihu) a Dolního (na severu) Egypta, které údajně provedl král Menes. Zmíněné dva státní útvary se utvořily kolem životadárné tepny země, Nilu, zejména poté, co docházelo k vysychání země a formování Sahary. Hlavním městem se stal Memfis, v čele státu stanul faraon, uctívaný jako bůh, jenž svou mocí zajišťuje tok Nilu. Starý Egypt měl rozvinutou administrativní strukturu (z původních místních vládců se stali guvernéři, kteří pro faraona zajišťovali výběr daní), polyteistické náboženství a mysl obrácenou k posmrtné existenci. Jeho civilizace, projevující se v lékařském umění, astronomii, sochařství i hieroglyfickém písmu, jež prodělalo vývoj od obrázkové nápodoby věcí k abstraktní hláskové reprezentaci, právem vzbuzuje hrdost Egypťanů a byla základem výjimečného vědomí jejich pospolitosti.

Budeme-li se při popisu egyptských dějin držet tradiční periodizace, můžeme období starého království (přibližně 2600 – 2200 př. n. l.) charakterizovat především jako období budování pyramid (včetně té Cheopsovy, jediného dochovaného ze starověkých sedmi divů světa), na kterých oproti dřívějšímu přesvědčení nepracovali otroci, ale egyptské obyvatelstvo v rámci jakési robotní povinnosti v době rozvodněného Nilu, který znemožňoval zemědělské práce. Období království střídala přechodná období vnitřních sporů zhoršovaných přírodními pohromami, provázená i vykrádáním pyramid.

Po období středního království (asi 2000 – 1600 před n. l.), jež přineslo egyptská tažení na jih a do východního Středomoří, a dalším přechodném období přišlo nové království, kdy moc Egypta sahala až na Blízký východ, kdy byl Egypt bohatý a mocný a vládli mu nejslavnější faraoni 18. až 20. dynastie. Jmenujme Hatšepsut, jejíž mumie byla identifikována teprve nedávno – veleúspěšnou ženu vládkyni, jež vystupovala jako muž, Amenhotepa III., budovatele chrámu v Luxoru, i jeho následovníka Amenhotepa IV. (Achnatona), který se neúspěšně pokoušel prosadit monoteistický kult slunečního božstva, a jeho ženu Nefertiti. Nejmocnější byl Egypt za dlouhé vlády zřejmě největšího faraona Ramsese (Ramesse) II. Velkého (1279 – 1212 př. n. l.), jenž roku 1274 vybojoval proti Chetitům bitvu u Kadeše a je spojován s obdobím biblického Exodu. Do historie se zapsal jako původce mnoha staveb (včetně pohřebních staveb v Údolí králů).

Postupně však přicházel úpadek, finance říše byly ruinovány bitvami, zhoršovaly se podmínky prostých obyvatel a především Egypt ohrožovala jiná etnika – mořské národy, Asyřané a Peršané. Z perské okupace, kdy Egypt klesl na pouhou satrapii, zemi vysvobodil Alexandr Veliký roku 332 př. n. l. S jeho jménem je spojeno v egyptských dějinách především založení nového hlavního města Alexandrie. Ta se brzy stala důležitým centrem mořeplavby, obchodu a především kultury díky knihovně, jež přitahovala vědce zdaleka.

Po Alexandrově smrti Egypt připadl jeho generálu a druhovi Ptolemaiovi (roku 305 před Kristem se stal egyptským faraonem), zakladateli ptolemaiovské dynastie, jež pak Egyptu vládla tři sta let. Helénská dynastie Ptolemaiovců přijala egyptský způsob správy země i egyptské zvyky, uctívala egyptská božstva, stavěla jim chrámy, přejala i egyptský oděv a způsob pohřbívání. Příznačné pro tyto panovníky byly krvesmilné sňatky mezi sourozenci, již pak panovali společně. Za Ptolemaiovců také přibylo do Egypta mnoho řeckých přistěhovalců, kteří se stali privilegovanou vrstvou obyvatelstva. Řečtina se stala hlavním jazykem, knihovna v Alexandrii byla centrem řecké vzdělanosti. Vedle Řeků se tehdy v Egyptě usazovali také Arabové a Židé.

Konec éry Ptolemaiovců je spojen s vládkyní Kleopatrou VII., nejslavnější ženou starověku. Přes rodovou příslušnost se naučila egyptsky, horlivě uctívala egyptské bohy. Dokázala okouzlit (podle historika Plutarcha asi spíše vtipem, osobním kouzlem a lahodností hlasu než podmanivou krásou) dva mocné muže tehdejšího světa – Caesara a Marka Antonia. Život slavné panovnice, který inspiroval a dodnes inspiruje vznik řady uměleckých děl, se skončil krátce po smrti jejího milence Marka Antonia roku 30 před Kristem, poté co byli poraženi Octavianem (budoucím císařem Augustem) v bitvě u Actia roku 31. Oba se sprovodili ze světa vlastní rukou.

Následně se Egypt stává římskou provincií (zvanou Aegyptus). Římané šli ve stopách Ptolemaiovců v respektování egyptských tradic a provincii využívali především jako obilnici své říše. V jejich době také na egyptské území proniká křesťanství (Koptové), jež nakonec zatlačuje původní kulty. Jeho šíření je tradičně spjato s osobou svatého Marka, který začal hlásat novou víru v Alexandrii. Zaniká tak vrstva kněží, na dlouhá staletí pak mizí schopnost číst hieroglyfy. Éra římské – později byzantské – nadvlády končí pak v 7. století.

Roku 641 n. l. Arabové definitivně dobyli Alexandrii. Arabská éra významně poznamenala povahu Egypta, hlavním jazykem se stává arabština, šíří se islám, roku 969 je založena Káhira jako nové hlavní město. Na konci arabské éry vládli Egyptu mameluci, privilegovaná vojenská vrstva (původně osobní stráž chalífa či sultána) sestavená z bývalých otroků turecko-čerkeského původu, kteří konvertovali k islámu. V Egyptě panovali v letech 1250 až 1517.

Roku 1517 Turecko dobyli Otomani, ale země zůstává de facto nadále v rukou mameluků. Roku 1798 přitáhl do Egypta Napoleon Bonaparte. Egypťané byli náhle konfrontováni s rozvinutým západním světem, Napoleon s sebou navíc přivezl skupinu vědců a umělců, kteří kompletně Egypt popsali.

Definitivně nadchází pád mameluků poté, co se moci chopil bystrý a politicky schopný velitel albánského původu Muhammad Ali roku 1805 jako guvernér Egypta. Roku 1811 mamelucké vůdce vylákal léčkou do pevnosti a zmasakroval je. Dnes je Muhammad Ali spatřován jako zakladatel moderního Egypta – budoval armádu, podporoval pěstování nových zemědělských plodin (zejména bavlny), pozval do země zahraniční obchodníky, zakládal továrny (především textilního a vojenského průmyslu) a vzdělávací instituce, stavěl silnice, kanály, zavlažovací systémy… Snažil se o územní expanzi, ale dobytých území (např. Sýrie) se musel z větší části vzdát po nátlaku velmocí. Zato však získal dědičné právo na guvernérský post vždy pro nejstaršího mužského potomka. Jím založená dynastie pak Egyptu vládla až do roku 1952.

Významným bylo v historii Egypta 19. století vybudování Suezského průplavu roku 1869 ve francouzsko-egyptské spolupráci. Výše zahraničního dluhu později přinutila tehdejšího vládce Egypta Ismaila k prodeji egyptského podílu na projektu Britům, což – spolu s francouzsko-britským potlačením povstání z roku 1882, jež bylo vyvoláno nespokojeností obyvatel s vysokým zdaněním a evropskou přítomností v Egyptě – vedlo k podřízení Egypta Británii. Roku 1914 – v souvislosti s vypuknutím první světové války – byl Egypt oficiálně vyhlášen britským protektorátem. Odpor vůči britské nadvládě a touha po samostatnosti však vzrůstaly (k tomu se přidávaly konflikty jako ten v Denšavai, kde britští vojáci vyprovokovali roztržku, při které byl britský voják zabit, za což bylo několik Egypťanů popraveno) – roku 1922 tak Británie vyhlásila egyptskou nezávislost, ale svůj vliv v zemi uplatňovala nadále.

Skutečnou nezávislost Egypt získal až v 50. letech. Nejdříve nespokojení důstojníci (pro něž byla poslední kapkou porážka Izraelem, když byl špatně připravený Egypt vtažen do války při vzniku židovského státu) svrhli krále Faruka roku 1952 a roku 1953 vyhlásili republiku. Vlády se ujal vůdce důstojníků Gamal Násir. Trvající negativní postoj vůči Izraeli (Egypt zadržoval a zabavoval náklady, které byly pro Izrael převáženy Suezským průplavem), odpor ke stále trvající britské přítomnosti v regionu a zájmy Británie a Francie na udržení vlivu v oblasti (z důvodů někdejších koloniálních vazeb, zásob ropy i strategické pozice Egypta – jak ekonomicky, tak politicky – v době studené války i dříve, kdy ve válečných konfliktech Britové zabraňovali nepřátelům v průplavu kanálem) vedly k suezské krizi.

Když Západ odmítl financovat stavbu Asuánské přehrady, Násir v červenci 1956 znárodnil společnost spravující Suezský kanál. Odezvou byla invaze přirozených spojenců – Británie, Francie a Izraele. Přes vojenský úspěch spojenecké operace (Egypt byl naopak ozbrojován zeměmi sovětského bloku, což započalo nebývalým zbrojním obchodem s tehdejším Československem roku 1955) byl zejména na Británii vyvíjen obrovský nátlak (politický, ale také ekonomický ze strany USA i OSN), takže cizí vojska byla nucena se během několika měsíců stáhnout.

Násirovi to tehdy vyneslo obrovskou prestiž v arabském světě. Byl silnou osobností, reformoval (především znárodňoval) egyptské hospodářství a snažil se sjednotit arabské státy pod vedením Egypta. Jeho obraz ve vlastní zemi i v zahraničí byl vážně narušen výsledkem jím vyprovokované šestidenní války z roku 1967, kdy Izrael porazil egyptské, jordánské i syrské vojsko a zabral území včetně Sinaje.

Násira vystřídal Anwar Sadat. Ten dokázal překvapit Izrael v yomkippurské válce roku 1973, a zvýšit tak egyptské sebevědomí. Byl si vědom, že nelze s Izraelem věčně válčit a nakonec dospěl k uzavření míru s Izraelem, který se vzdal územních nároků na Sinajském poloostrově, dohodami z Camp Davidu 1978/1979 (izraelským partnerem byl premiér Menachem Begin, za USA dohodu pomáhal uzavřít prezident Jimmy Carter). Od té doby Egypt působí jako moderátor mezi Izraelci a Araby, spolu s dalšími umírněnými muslimskými státy usiluje o uzavření rozumné dohody vedoucí k míru na Blízkém východě. Ve vnitřní politice se Sadat zapsal do historie snahou o větší politickou svobodu a především povzbuzením soukromých investic (i zahraničních) díky politice otevřených dveří (Infitah). V této politice v zásadě pokračuje i současný prezident Husní Mubarak (v úřadu od 1981).

Egyptská kultura

Egyptská kultura, vzkvétající spolu s egyptskou říší, ovlivňovala mnohé jiné sousední civilizace ve Středomoří, v Africe a na Blízkém východě. Prošla také mnoha změnami – od doby faraonů přes ptolemaiovské období helénské kultury a rané křesťanství až po období islámské kultury, trvající (s mnoha předchozími i nově se prosazujícími vlivy) dodnes. Jména představitelů egyptské kultury nám přitom zůstávají ve velké míře skrytá nebo neznámá.

Na egyptském výtvarném umění je pozoruhodné především to, že už v období faraonů bylo podřízeno pevným pravidlům. Charakteristické pro ně je, že zachycuje výjevy lineárně, v jedné rovině, osoby a zvířata v naprosté většině z profilu, jak to můžeme pozorovat na úchvatné výzdobě vnitřních prostor pyramid. Z architektů těchto nejslavnějších egyptských staveb známe alespoň jméno Imhotepa z poloviny třetího tisíciletí, který byl zároveň faraonovým kancléřem a veleknězem. Je rovněž považován za zakladatele egyptské medicíny.

Vědci, o nichž se nám zachovala alespoň nějaká povědomost, jsou především ti spojení s nejvýznamnější egyptskou kulturní institucí své doby, alexandrijskou knihovnou, založenou na počátku třetího století před n. l. Skýtala přístřeší až 700 000 svazků a jako magnet přitahovala tehdejší učence, z nichž připomeňme alespoň Diofanta, údajného původce algebry, a Ptolemaia (shoda jména s dynastií, jež Egyptu dovládla asi 120 let před jeho narozením, je zřejmě čistě náhodná), jenž sebral dřívější znalosti v oborech astronomie a zeměpisu, napsal dílo o optice a pojednání o hvězdopravec­tví, uznávané ještě ve středověku. V knihovně se také shromažďovaly dřívější literární památky (údajně včetně originálů dramatických veledíl Aischyla, Sofokla a Euripida), byly zde při zkoumání různých variant textů (např. homérských eposů) stanoveny první zásady textové kritiky.

Tehdejší hudební díla se nám pochopitelně nezachovala (víme jen to, že se provozovala především na harfu i jistý druh flétny, tehdy v Egyptě užívaný).

Ze starověké egyptské literární produkce známe hlavně nejrůznější obřadní texty – hymny k různým božstvům a texty k pohřebním obřadům. Texty pyramid jsou nazývány mytologické texty a popisy obřadů, jež se nám zachovaly vryté na stěny pyramid. Vyvrcholení pohřebních textů představuje tzv. Kniha mrtvých, jež byla v podobě svitku vkládána zemřelým do rakve či pohřební komory. Měla být zemřelému jakýmsi průvodcem po onom světě a nám podává pozoruhodný obraz tehdejších představ o posmrtném bytí. Z jiných žánrů uveďme různé texty se sebranou moudrostí (jako Naučení Ptahhotepovo, sbírku mravních přísloví). Významnou literární památkou vzniklou v Egyptě je řecký překlad židovské bible, známý jako Septuaginta, spojený s knihovnou v Alexandrii. Až dlouho po svém vzniku nabyla také významu tzv. Rosettská deska, obsahující klasický řecký překlad egyptského textu, přičemž originální text v hieroglyfech je uveden též, což v 19. století umožnilo rozluštění hieroglyfů J. – F. Champollionem.

Z novějších uměleckých odvětví se zmiňme o filmu, jehož je Egypt významným centrem – v Káhiře se koná významný mezinárodní filmový festival, většina arabských filmů je právě egyptské provenience. A nelze nezmínit hvězdu světové kinematografie Omara Sharifa.

Historie města Káhiry

Navzdory pohodlné blízkosti významných historických míst, jako jsou bývalé centrum starého Egypta Memfis a Giza se svými pyramidami a velkou sfingou, dané logicky polohou oblasti v deltě řeky Nilu, sahá historie Káhiry jen do středověku. Nejranější počátky města měly podobu několika osídlení, jež zde byla založena v prvních staletích našeho letopočtu. K jeho úplnému počátku a původu se váže legenda o zdejším pobytu svaté rodiny, která sem prchla z Palestiny před vražednou hrozbou krále Herodesa. Také tato tradice byla důležitá při formování zdejší koptské křesťanské obce, jež se odštěpila od západní i východní větve náboženství. Koptové se později soustřeďovali kolem zdejší pevnosti zvané Babylon, kterou tu založili Římané ve 4. století. Z této doby pocházejí kromě zbytků pevnosti, jež je nejstarší stavbou v Káhiře, ještě staré kostelní stavby, např. Visutý kostel (El Muallaqa). Další, dodnes převládající náboženství přišlo v polovině 7. století s muslimskými bojovníky porážejícími Římany, jež vedl Amr ibn al-As. Jejich nová osada se jmenovala Fustat a brzy se stala s první mešitou centrem islámu v Egyptě. Významná regionální centra své moci zde zakládaly i další islámské státní útvary (abbasidská osada al-Askar či tulunidský al-Qatta'i).

Přímé počátky Káhiry lze vystopovat do 10. století, do období, kdy moc nad Egyptem získala dynastie Fatimidů. Ty do Egypta dovedl vojevůdce Gawhar, který dal postavit jak nové hlavní město kalifátu, tak mešitu al-Azhar, jež se postupem doby stala významným centrem arabské vzdělanosti a druhou nejstarší univerzitní institucí na světě. Ve zmíněném století také město získalo jméno, jež dosud nese. Původně znělo al-Qahira (vítězný), v narážce na kalifa. Záhy poté nastala zlatá doba pro město. Na jejím úsvitu stojí Saladin (vládl 1174 – 1193), vzor chrabrého a ušlechtilého reka, jenž zažehnal křižáckou hrozbu, v Káhiře dal postavit citadelu (pevnost) a z města učinil vedle Damašku jedno z center nesmírné říše. Ani když Saladinem založenou dynastii Ajjúbovců přemohli mameluci, pozoruhodná vojenská vrstva arabského světa, která pak vládla od poloviny 13. století do roku 1516, vůbec to neznamenalo úpadek Káhiry. Káhira, ležící na tehdejší obchodní cestě s kořením, se napájela bohatstvím z různých dávek, jež museli obchodníci odvádět, stala se tehdy s populací kolem 500 000 jedním z největších měst na světě, ožívala stavebním ruchem, jehož výsledky lze vidět ještě i dnes, a univerzita při mešitě al-Azhar nabývala své proslulosti v učeném arabském světě. Blahobytný čas se začal kalit kolem poloviny 14. století, kdy na město poprvé udeřila černá smrt. Morová nákaza postupně zkosila téměř polovinu obyvatelstva města. Co pak bylo významným předělem v historii západní civilizace, objevná cesta Vaska da Gamy kolem afrického kontinentu do Indie, otvírající jiné cesty pro koření na evropské trhy, bylo pro Káhiru jako obchodní křižovatku poslední ranou. Politicky se úpadek města projevoval od roku 1517, kdy Egypt spolkla Otomanská říše, jež z něj učinila pouhopouhou provincii. Obchodovalo se tu ale dál s exotickými plodinami a tovarem a rostly pozoruhodné stavby jako např. výškové budovy.

Období, jež může při zpětném pohledu působit ospale, přetrhl pak v roce 1798 Napoleon, byť francouzská okupace trvala jen několik let. Ale hned poté, od začátku 19. století se město spolu s celou zemí začalo vztyčovat, což inicioval zejména proslulý Muhammad Ali. Káhira vzkvétala i díky novému železničnímu spojení, rostly v ní pyšné a rozmařilé paláce a vily. Snad ještě více se však do tváře města vryly změny, které jsou dílem pozdějšího Ismajla Paši (vládl 1863 – 1879). Ten se zhlédl ve velkolepé obnově, jakou prožívaly evropské metropole typu Paříže (sám získal ve Francii vzdělání), budoval velká kruhová náměstí a nechal pokládat široké třídy, do města přivedl také plyn a veřejné osvětlení. Nadto byl tehdy, roku 1869, vybudován Suezský průplav a roku 1871 měla v káhirské opeře světovou premiéru Verdiho Aida. Káhira i země byly v kurzu a pozornost na ně upíral celý svět. Obrovské dluhy Ismajla Paši však také přivlekly do země kontrolu evropských mocností (nejdéle té britské). Ve 20. století nicméně egyptská metropole dále vzrůstala (v jeho první třetině přesáhl počet obyvatel města milion) a rozpínala se po mostech a dálnicích, jimž regulací ustupoval i majestátní Nil v oblasti, kde se dříve rozléval, až po úpatí pyramid. Vyrůstala tak předměstí jako Medinat Mohandiseen („město inženýrů“) a Medinat Sahafayeen („město novinářů“) na západním břehu Nilu. Výsledkem je, že město trápí problémy s dopravou a životním prostředím, ale vedle toho je se 7 miliony obyvatel samotného města a 10 miliony v přilehlých oblastech jednou z velkých světových aglomerací, regionálním sídlem mnoha nadnárodních společností a institucí (Arabská liga) s největším filmovým průmyslem v arabském regionu a jediným metrem v Africe a přirozeně také jedním z nejslavnějších cílů turistů, kteří se sem přijíždějí poklonit památce velkolepé civilizace.

Jak se domluvit ^

• Úředním jazykem v Egyptě je arabština, která se však od arabštiny užívané na Arabském poloostrově liší několika místními dialekty. Používá se arabská abeceda a píše se zprava doleva.
• Mezi další cizí jazyky patří angličtina, se kterou se dobře domluvíte. Uspějete také s francouzštinou, němčinou a ruštinou.

Obyvatelstvo ^

• Egypt se rozkládá na území o rozloze 1 001 450 km² a žije zde 74 718 797 obyvatel.
• S nejhustším osídlením se setkáme zejména podél břehů řeky Nil. Důvodem je především to, že oblast Nilu je jedním z mála míst, kde se nachází orná půda. Pouštní oblasti Sahary jsou osídleny jen velmi řídce.
• Nejlidnatějším městem je hlavní město Káhira, dále jsou to Alexandrie, Asuán a další velká města Nilské delty.
• Národnostní složení: většinu obyvatel Egypta tvoří Arabové (99 %).

Spropitné ^

• V Egyptě se spropitné žádá od všech a prakticky všude. Například pro některé hlídače památek nebo veřejných WC je spropitné jediným finančním příjmem. Těmto osobám se nechává spropitné okolo 1 EGP.
• V taxi je běžné spropitné 1 – 5 EGP na osobu. V hotelu se očekává 1 EGP za každé zavazadlo, 2 EGP pokojskému (v Egyptě uklízejí muži) za den.
• V restauracích je běžné nechávat 10 % z ceny jídla, pokud si to obsluha sama nezapočítá. Doporučuje se kontrolovat účty.
• Bakšiš se dává i místním průvodcům, obvykle se pohybuje okolo 10 % z ceny výletu.

Co nakoupit? ^

• Z dovolené v Egyptě rozhodně nemůžete odjet bez nějakého suvenýru, kterých se všude nabízí plno.
• Nejtypičtějšími suvenýry jsou výrobky z alabastru a mramoru jako např. mísy, vázy a sošky egyptských bohů. Alabastrovou dílnu můžete navštívit třeba v Luxoru, kde Vám ukáží výrobu a tyto předměty si budete moct také koupit.
• Tradičními výrobky jsou také mosazné a měděné hrnce, tácy, konvice a svícny s orientálními rytinami.
• Pro koupi typického papyru s originálními kresbami se vyplatí navštívit specializovanou dílnu nebo prodejní galerii papyrů, protože na tržištích najdete pouze levné náhražky z listů banánovníků.
• Koupit si můžete také oblečení a látky z egyptské bavlny, jež je proslulá svou jemností. Oblíbené jsou vyšívané galábije (dlouhé košile), trička s místními motivy či různé šátky a kostýmy na břišní tance. Kromě bavlněných textilií se prodávají také výrobky z vlny, velbloudí srsti a hedvábí. Poněvadž je v Egyptě levná pracovní síla, vyplatí se Vám koupit značkové oblečení.
• Nesmíme opomenout tkané koberce a koberečky s nádhernými geometrickými vzo­ry.
• Krásným suvenýrem jistě budou i zlaté a stříbrné šperky – prsteny, náhrdelníky a náramky – nebo núbijské šperky, které se opět vyplatí koupit v osvědčené řemeslnické dílně.
• Na každém tržišti najdete v dnešní době populární vodní dýmky (šíše).
• Udělejte si výlet do některé parfumerie, kde Vás seznámí s historií parfémů v Egyptě a představí celou výrobu. Budete mít samozřejmě možnost si při této návštěvě parfémy také zakoupit. Nejvýhodnější ceny jsou v Hurghadě a Káhiře. Také na tržištích si lze parfémy zakoupit – obchodníci Vám namíchají třeba originální vůni přímo pro Vás.
• Kuchařky určitě ocení dárek v podobě koření a bylinek, které jsou kvalitnější a také levnější než u nás.

Orientační ceny ^

• Pivo zakoupíte v obchodě asi za 6 EGP
• Nealkoholické nápoje stojí v obchodě 2 EGP (plechovka) až 5 EGP (plastová láhev)
• Láhev vody (1,5 l) vyjde asi na 2 EGP
• Chléb/pečivo zakoupíte za cenu do 1 EGP
• Kilogram ovoce se prodává od 2 EGP
• Vstupné do muzeí se pohybuje v rozmezí od 10 do 40 EGP
• O ceně taxislužby se smlouvá, kratší vzdálenost Vás může vyjít na několik liber (zhruba od 5 EGP)
• Za plážové lehátko se platí zhruba 10 EGP

Kurz egyptská libra/česká koruna pro přepočet najdete zde

Obchody a tržiště ^

• Pokud jste se vydali do Egypta za nákupy, vězte, že jste na správném místě. Na předním místě nákupních možností stojí místní oblíbené bazary. Další možností je navštívit hlavní město Káhiru nebo jiná velká města a vydat se za nákupy do moderních obchodních center západního stylu. Naleznete tam známé pobočky mezinárodních obchodních řetězců, které prodávají značkové zboží. Nákupní střediska jsou centry nejen obchodu, ale také společenského života. O víkendu zde s oblibou tráví svůj volný čas celé rodiny a nakupování zakončí příjemným odpočinkem v některé restauraci či kavárně.
• Nejdůležitějším centrem obchodu však zůstávají tradiční egyptská tržiště, zvaná bazary či súky. Naleznete zde skutečně všechno. Od egyptských suvenýrů a řemeslnických výrobků přes oblečení, ovoce a ryby až po starožitnosti či vodní dýmky. Káhirskému tržišti Chán al-Chalili se dnešní hypermarkety a nákupní centra ani jen nepřibližují. Je velké asi jako Litoměřice a žije tam okolo miliónu lidí. Bylo zřízeno v roce 1382 jako stanice pro karavany ze vzdálených končin. Chán není nic jiného než několik desítek malých uliček plných nejrůznějších obchůdků a krámků. Je tady největší koncentrace zlatnických obchodů v zemi, které jsou soustředěny v několika uličkách, v nichž nejsou žádné jiné obchody. Zlato se zde prodává na gramy. Obchody bývají otevřeny od 10hod. do pozdních večerních hodin (s výjimkou pátku a neděle, v pátek je den volna, po poledni hlavní modlitba, v neděli většinou zavírají své obchůdky křesťané). Za všechno, co byste si chtěli z Egypta dovézt, zaplatíte na Chán al-Chalili méně, než v Hurgádě nebo Sharm al-Sheikhu. V Káhiře můžete navštívit ještě Souq al-Goomaa nebo Bulaq Market.
• K Egyptu neodmyslitelně patří smlouvání, které je i jakýmsi rituálem. Pokud byste to ani nezkusili, mohli by se obchodníci dokonce urazit. Zboží je mnohonásobně nadhodnocené, takže zvolte cenu alespoň o polovinu nižší. Po trpělivém vyjednávání pak můžete přistoupit na cenu, se kterou budete spokojeni Vy i obchodník. V zásadě se nesmlouvá v hotelech a restauracích nebo u některých druhů zboží s pevně stanovenými cenami, jako jsou např. potraviny a léky.
• Běžná otevírací doba obchodů je v hlavní sezoně zhruba od 9 do 22 hodin, některé obchody dodržují odpolední pauzu od 13 do 17 hodin. V pátek je zavřeno, protože je to den pracovního klidu. V postním měsíci ramadánu platí zvláštní otevírací doba.

Peníze ^

• Národní měnou je egyptská libra (v arabštině guinah, tradičně fr. livre égyptienne – EGP), která se dále dělí na piastry (qirsh – PT). 1 EGP = 100 PT. Bankovky mají hodnoty 25 a 50 pt (tamní označení pro piastry), 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 200 L. E. (tamní označení pro libry), mince mají hodnoty 5, 10, 20, 25 a 50 pt a 1 libru. Pozor na záměnu bankovek, jsou od sebe hůře rozeznatelné.
• Banky mají otevřeno od neděle do čtvrtka od 8.30 do 14.00. Návštěvu doporučujeme raději v ranních hodinách. Největší banky: Banque Misr, Barclays a Citibank.
• Směnárny mají otevřeno od 18.00 do 21.00. Nejvýhod­nější kurzy bývají zpravidla v zahraničních směnárnách (Forex). Většina bank a směnáren přijímá cestovní šeky American Express, Barclays, Citibank a Travelex. Eurošeky se nedoporučuje používat.
• Při výměně cestovních šeků budete muset nejspíše předložit pas. Pro případ ztráty či krádeže si pokaždé uschovejte stvrzenku a zapište si sériová čísla, která noste odděleně od šeku.
• Nejrozšířenějšími kreditními kartami jsou Visa, MasterCard a American Express.
• Doporučujeme vzít si s sebou raději USD než euro, neboť na spoustě míst zaplatíte s eury ve stejném kurzu jako s USD. Egyptská měna se nesmí ze země vyvážet.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…en/kurzy.jsp

Co vzít s sebou ^

• Na dovolenou do Egypta si zabalte pohodlné letní oblečení a vhodnou obuv, na chladnější období si přibalte něco teplejšího na večer. Pokud cestujete za památkami a přírodou, je důležité mít pohodlné sportovní oblečení a kvalitní obuv.
• V této muslimské zemi je nutné dodržovat zásady slušného odívání a přizpůsobit chování místním zvykům. A to zejména v odlehlých místech, kde na západní turisty nejsou lidé moc zvyklí. Ženám doporučujeme nenosit tílka, hluboké výstřihy a minisukně, jinak se můžou setkat s posměšky nebo nepříjemnými poznámkami. Oblékejte sukně nebo kalhoty pod kolena a trička se zakrytými rameny. Vhodnost zahalených kolenou a ramenou platí i pro muže. Při vstupu do mešit se navíc musíte zout a u žen je vhodné, aby měly vlasy zakryty šátkem.
• Pro koupání v moři si s sebou nezapomeňte plavky, sluneční brýle s UV filtrem, krém na opalování s vysokým ochranným faktorem a pokrývku hlavy, doporučují se také boty do vody. Výskyt korálových útesů láká k potápění, proto si můžete přibalit i potápěčskou výbavu.
• Je dobré mít šátek proti větru a písku v poušti a repelent proti komárům. Budou se Vám také hodit různé drobné dárky jako bakšiš pro domorodce, např. pohledy, odznaky nebo tužky. Důležité je mít s sebou lékárničku s léky proti horečce, chřipce, střevním potížím a s Vašimi osobními léky.

Počasí a kdy jet ^

• Pokud se o Egyptě říká, že má jen dvě sezóny a obě jsou jen dvěmi variantami léta, tak to není případ Káhiry.
• Káhira je nepochybně celoročně horkou oblastí, ale má čtyři roční období, která se od sebe liší a každé z těchto období má své výhody i nevýhody pro cestovní ruch.
• Nejhezčí počasí v Káhiře je patrně od září do března. Průměrné teploty se pohybují od 15 do 25^oC, což je ideální pro turistické aktivity. Od září do listopadu je i velmi málo srážek a průměrné teploty dosahují v září i přes 27^oC a v listopadu příjemných 20^oC. Krásnými jsou i únor a březen, teploty jsou nižší, ale slunce vás bude doprovázet po celý den.
• Koncem března a v dubnu oblast bývá zasažena silnými větry „chamsín“, které mohou přecházet až v písečné bouře. Občas se stane, že se nedoporučuje vycházet jeden i dva dny.
• Období od května do srpna je velmi horké, denní maxima jsou běžně 35 – 38^oC, nicméně nízká vlhkost vzduchu umožňuje horko snesitelným. Problémem jsou vysoké teploty v kombinaci se silným znečištěním Káhiry, letní odpoledne jsou nesnesitelná. Velmi hustý smog, prakticky hustá šedá deka, zněmožňuje pohledy na Káhiru z výše položených míst. V tomto období je velmi sucho, takže neočekávejte žádné osvěžení v úmorném dni.

Rady na cestu ^

• Při cestování do Egypta je nutné mít na paměti jeho z největší části muslimskou a dosti konzervativní povahu. Islám a jeho projevy je absolutně nutné respektovat, raději se nepouštět do hovorů o náboženství, a už vůbec ne z „ateistické“ pozice. (Jiným předmětem rozhovoru, jemuž je nanejvýš radno se vyhnout, je Izrael. Z historických osobností se nejvyšší úctě těší někdejší prezident Násir, o něm tedy zase není vhodné se vyjadřovat kriticky.) S náboženstvím také souvisí opatrnost, která je vhodná při konzumaci alkoholu. Ta se rozhodně nedoporučuje na veřejnosti ani v míře vedoucí k opilosti. Jak známo, ovlivňuje islámská víra i odívání. U dam se doporučuje, aby nosily oděv zahalující paže i nohy (výjimky jsou zpravidla tolerovány při návštěvách pyramid v letním parnu, kde je přípustné i kratší tričko), v mešitě by měli mít dolní končetiny skryté pod oděvem i muži (ženy navíc paže, ramena i vlasy), samozřejmé je zouvání před vstupem do nich.
• Střízlivější a méně provokující oblečení není důležité jen kvůli náboženským ohledům – turistky se díky němu také nestanou hned terčem obtěžování, jež se v lepším případě projevuje jen pokřikováním a zvědavými pohledy (jiná dobrá rada je ta, aby večer ženy raději vycházely jen v doprovodu, případně ve skupince turistů). Egypťané mají vůbec jiné pojetí osobního prostoru, udržují menší odstup od těla. Běžný je i větší fyzický kontakt mezi muži, dotýkání se. Slovní obtěžování, snaha navazovat kontakt „hrozí“ ostatně všem turistům, raději je ignorujte.
• Je také dobré znovu připomenout všeobecné očekávání spropitného („bakšiše“), s kterým místní obyvatelé počítají za sebemenší službu. Uvědomme si, že tyto drobné tvoří ne-li jediný, tedy alespoň významný zdroj příjmů mnoha Egypťanů.

Elektřina, zásuvky ^

• 220 V
• Setkáte se se zástrčkami britskými (ty jsou uzemněné, s pojistkou) nebo evropskými.

Internet ^

• Dostupnost internetu v Egyptě je na slušné úrovni.
• Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích požehnaně. Ceny jsou velice příznivé, hodina stojí v přepočtu okolo 20 Kč. Rychlost připojení je dobrá.
• Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však většinou dražší než v kavárnách ve městě.

Telefon ^

• Do Egypta poskytují roaming mobilní operátoři Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone. Dostatečné pokrytí signálem je ve všech běžně turisticky využívaných oblastech.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420, pokud voláte do Egypta, je nutné zadat předvolbu +20.
• V každém větším městě či turistickém středisku si můžete zavolat z telefonních automatů na karty. Telefonní kartu zakoupíte na poště, na telekomunikačním úřadě nebo v některém z obchodů či supermarketů. Karty bývají na 5, 10, 20 a 40 jednotek. Nejsnadnější je najít telefonní budku společnosti „Menatel“. Jedna minuta volání do Evropy vychází na cca 5 Kč. Zavolat si můžete také z pošty, kde zaplatíte až po skončení hovoru. Minimální poplatek činí cca 30 EGP/3 min. Kód vstupu do mezinárodní sítě je v Egyptě 00.
• Při telefonování z hotelů musíte počítat s vyšší cenou, a to cca 2 – 4 libry za minutu volání v rámci Egypta a cca 2 – 4 dolary při volání do zahraničí. Cena je samozřejmě závislá na konkrétním hotelu a většinou i na počtu hvězdiček. Čím více hvězdiček hotel má, tím více za volání zaplatíte.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefonica O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Koupání a pláže ^

• V Káhiře si užijete koupání pouze v hotelových bazénech, některé luxusnější, jako je např. JW Marriott Cairo, mají i svoje malé aquaparky.
• Pokud chcete okusit koupání v moři, tak asi nejlepší volbou je 130 km vzdálené letovisko Ain Shokhna, což je necelé dvě hodiny cesty na jih od Káhiry. Středisko se může chlubit dlouhou písečnou pláží bez korálů s pozvolným vstupem do moře, v pozadí s překrásnou scenérií Červených hor. I zde platí, že pláže jsou odděleny podle hotelových rezortů, takže s dlouhou večerní promenádou po pláži nebo s ranním jogingem v písku moc nepočítejte.

Wellness ^

• Wellness pobyty jsou v cestovním ruchu stále oblíbenější. V současné době má vlastní spa středisko téměř každý větší hotel v Egyptě. V těchto hotelových lázních je obvykle k dispozici několik druhů masážních bazénů, parní lázeň, whirlpool a sauna. Poskytují tu léčebné i relaxační masáže, reflexoterapii, thalassoterapii (využívající koncentrovanou mořskou vodu), aromaterapii a mnoho dalších metod, jež mnohdy čerpají z tradic období před několika tisíci lety. Součástí těchto spa center bývají salony krásy, kadeřnictví a fitness studia.
• Jedinečné obchodní a zábavní centrum City Stars v Káhiře nabízí lázeňské a wellness centrum Lifestyle Aqua. Rozkládá se na 3000 m2 a nabízí celou škálu zařízení a různých revitalizačních ošetření, které vám dobijí energii.Více na http://www.citystars.com.eg/…rcon/spa.asp
• Středisko Maia Wellness a Spa nabízí masáže, marocké a turecké lázně, tělové zábaly, programy na revitalizaci a omlazení, péči o pleť, manikúru, pedikúru, profesionální péči o vlasy apod.
• Můžete navštívit také denní lázně La Rose Spa na adrese El-Mohandseen, Káhira. Jejich kompletní nabídku služeb si prohlédněte na stránkách: http://www.larosespa.com/.
• Wellness střediska najdete i v ho­telech:
• Lázeňské centrum „Mandara Spa“ hotelu JW Marriott Cairo patří k největším a nejluxusnějším v oblasti Středního Východu. V nabídce má masáže, lázeňské procedury, kosmetiku, manikúru, pedikúru, páru, fitness centrum (posilovací a běhací stroje, aerobic, bazén, sauna, jacuzzi, pára). 
• Hotelový resort Four Seasons ve svých lázních Nile Plaza nabízí celou škálu procedur využívajících rostliných extraktů, kdy můžete být hýčkáni ve stylu faraónů.
• V devadesátých letech došlo k objevení teplých pramenů v osadě Ain Soukhna ( v překladu znamená „Ain Soukhna“ právě horký pramen), což bylo impulsem pro vytvoření nového letoviska. Nachází se zde jedno z největších lázeňských center v Egyptě Thalasso Center s nabídkou nejrůznějších terapií, masáží a kosmetických zákroků, využít můžete saunu, páru, fitness. Vnitřní i venkovní bazén se slanou mořskou vodou mají teplotu vody 34^oC .

Potápění ^

• Vítejte u Rudého moře, blízkého ráje potápění a šnorchlování. Potápění je zde možné prakticky po celý rok. Celé Rudé moře nabízí neuvěřitelné korálové útesy s nepřeberným množstvím ryb a jiných mořských živočichů. Ke spatření zde jsou i hejna delfínů.
• Mnozí potápěči této lokalitě doslova propadli. Jak pro její dostupnost vzdálenostní, tak pro její dostupnost v ohledu finančním.
• Ceny jsou samozřejmě různé, ale orientačně se pohybují v těchto relacích:

pětidenní balíček – 10 ponorů z lodi	195 €
1 ponor ze břehu s licencí	30 €
2 ponory s licencí bez vybavení	40 €
šnorchlování nad 12 let	20 €
šnorchlování 5 – 12 let	15 €

• Možné je i absolvování potápěčského kurzu, jehož cena se pohybuje kolem 300 eur za osobu v základní kvalifikaci. Nutné jsou dvě fotografie na oprávnění.
• Vyjet na moře s instruktory lze prostřednictvím mnoha organizací, jež se nalézají v každém přímořském hotelovém komplexu.
• Nakonec zmiňme několik nejznámějších lokalit v této oblasti. U Hurgady to jsou Small Gifton Drift, El Eruk – zde se vyskytuje rejnok leopardí, dále Malag Disha, Abu Hasish a nakonec vrak El Mina – sběrač min v hloubce 30 m.
• U Safagy je to Panorama Reef – zde jsou k vidění žraloci a vrak Salem Expres.
• Další velice zajímavou lokalitou je národní park Ras Muhammad (kde je mj. nejseverněji položený mangrovový les na světě) a lokality Sharks Reef a Yolanda Reef, kde jsou žraloci dlouhoploutví. Dále pak vrak Thistlegorm s barakudami a napoleony. Je zde samozřejmě ještě mnoho dalších míst a vraků k prohlédnutí a obdivování.

Sport a zábava ^

Nejoblíbenějším diváckým sportem je v Káhiře a v celém Egyptě kopaná. Zdejší fotbaloví fanoušci se dělí zejména na horlivé příznivce dvou nejslavnějších místních klubů – El Zamalek a Al Ahly, jež jsou zároveň jedněmi z nejslavnějších sportovních klubů afrického kontinentu i arabského světa. Domovským stadionem obou mužstev je Káhirský mezinárodní stadion (někdy též Násirův stadion, podle egyptského prezidenta, který sportoviště až pro 74 tisíc diváků v roce 1960 otevřel). Stadion slouží také při mezinárodních sportovních událostech, zejména těch celoafrických. Pořádání Letních olympijských her v roce 2008 se Káhiře získat nepodařilo. Egypťané taky hojně sledují koňské dostihy (od října do května na hipodromu v Heliopolisu a v Gezira Sporting Club). S koňmi je spojena už také jedna aktivní možnost trávení volného času – vyjížďka k pyramidám s průvodcem (např. na http://www.fbstables.com/index.html). Takové jízdy lze uspořádat např. při východu slunce, západu slunce nebo úplňku, v noci to je možné spojit s tábořením a opékáním. Tato atrakce se dá pořídit za zhruba 15 – 20 egyptských lir. Za obdobnou aktivitu spojenou s poznáváním lze označit též projížďku po Nilu na pronajaté tradiční loďce – tzv. felucce. Cena se dá dohodnout za 50 lir na hodinu a taková noční vyjížďka pod hvězdnatým nebem jistě stojí za to. V egyptské metropoli si můžete také zahrát golf, např. na 18jamkovém hřišti v hotelu Mena House Oberoi, v klubu Gezira Club či Dreamland.

Z větších zábavních káhirských lákadel uveďme zvukovou a světelnou show provozovanou u blízkých pyramid a tematické parky – Dream Park nebo Magic Galaxy s nejrůznějšími vozítky, loďkami, kolotoči, jízdami (např. Jurským parkem) a hrami. Navštívit se v oblasti dají ještě zoologická zahrada v Gize nebo botanické zahrady v Káhiře. Na večer je nejlepší se přesunout do některého z barů či nočních podniků. Přechod k tomu může tvořit popíjení kávy či mátového čaje a pokuřování ze šiši.

Historické lokality ^

Hlavní město Egypta

• Káhira – Naleznete zde Egyptské muzeum se zlatým Tutanchamonovým pokladem, orientální bazar Khan al-Khalili, Citadelu (středověkou pevnost) s několika mešitami. Staré město Káhiry (neboli Koptské město) je křesťanská čtvrť s řadou kostelů a jiných církevních památek. Gíza leží na předměstí Káhiry a je známá třemi pyramidami – Cheopsovou, Rachefovou a Menkaureovou, dále si zde můžete prohlédnout Sfingu a další pyramidy a hrobky.

Historické lokality

• Abú Simbel – chrám Ramesse II. s jeho kolosálními sochami vytesanými do skály, kvůli stavbě Asuánské přehrady byly chrámy v 60. letech přesunuty
• Sakkara – Džoserova pyramida
• Memfis – nejstarší egyptská metropole, socha Ramesse II., alabastrová socha Amenhotepa II.
• Alexandrie – někdejší kulturní centrum, římské divadlo, řecko-římské muzeum, palác Montaza a Pompeiův sloup
• Karnak – obelisky královny Hatšepsut, dochované pylony, kolosální sochy Ramesse II. a množství chrámů
• Luxor – zvaný „město paláců“, Amonův chrám, muzeum Luxoru s exponáty z období vlády Achnatona
• Údolí králů – skalní hroby 64 faraonů, k nejzajímavějším patří hrob Tutanchamona, Ramesse II. a Thutmose I.
• Údolí královen – hrobky královen, princezen a princů, např. hrobka královny Nefertari, chrám královny Hatšepsut

Hory a vnitrozemí ^

• Většinu rozlohy Egypta tvoří pouštní pustiny. Nil rozděluje oblast na Libyjskou poušť na západě a Arabskou na východě. Libyjská poušť většinou tvoří pískové duny, někdy je též kamenitá. Na severu Libyjské pouště se nachází pás proláklin. Největší z nich se nazývá Kattára s nejnižším bodem 137 m pod hladinou moře.
• Na jihu země se rozkládá masiv Džabal Abenat s nejvyšší horou vysokou 1934 m. Podél pobřeží Rudého moře se táhne dlouhé pohoří, které přechází v Arabskou poušť. Na Sinajském poloostrově leží nejvyšší hora Egypta s názvem Hora sv. Kateřiny (Džebel Katherína), měří 2642 m. Dalším vrcholem je Džebel Sinaj.

Moře ^

• Sever Egypta omývá Středozemní moře, na východě se nachází Rudé moře. Sinajský poloostrov je od ostatní části pevniny oddělen Suezským průplavem, který se dále na jih rozšiřuje v Suezský záliv.

Okolní země ^

• Egypt sousedí s několika státy, na západě s Libyí, na jihu se Súdánem, na východě se Saudskou Arábií, na severovýchodě s Jordánskem a Izraelem.
• Bezprostřední pozemní hranice má Egypt na severovýchodě Sinaje jen s Izraelem (hraniční přechody Rafah na severu a Taba-Eilat na jihu společné hranice). Existuje ale také přímý spoj pravidelným trajektem z egyptské Nuweiby do jordánské Akaby.

Příroda ^

• Káhira patří do úrodné oblasti podél Nilu. Na jihu je řeka lemována horami a zemědělská plocha je úzká. Avšak směrem na sever se údolí rozšiřuje a dosahuje tak šířky 30 km. V údolí Nilu se nejvíce daří palmám (i těm datlovým – „stromům života“ produkujícím až 100 kg datlů ročně), fíkovníkům a eukalyptům. Egypťané využívají palem k nejrůznějším účelům, např. z nich pletou rohože nebo staví ploty a ohrádky kolem domů. Jelikož je kvalitní úrodná půda skutečně vzácná, je osázena prakticky všechna zemědělskými plodinami (pšenicí, ječmenem, kukuřicí, luštěninami, bavlnou, cukrovou třtinou.
• Hlavní město leží zhruba v místě, kde se Nil dělí do několika ramen a údolí se mění ve 200 km širokou a plodnou deltu, která sahá až ke Středozemnímu moři. Delta Nilu se řadí mezi nejobdělávanější krajinu na světě a zaopatřuje potravu téměř pro celý zbytek Egypta. Půda, která se rozkládá na sever od Káhiry, se paradoxně nazývá Dolní Egypt, zatímco půda na jih od Káhiry se nazývá Horní Egypt.
• Na východě od Nilu se rozkládá Východní (Arabská) poušť, holá plošina ohraničená na jejím východním okraji vysokým horským pásmem, které se táhne v délce 800 km a ční do výšky více než 2000 m. Na západě Egypta se nachází Západní (Libyjská) poušť, která zaujímá dvě třetiny rozlohy egyptského státu. Rozprostírá se na celé horní části Afriky, kde má známější jméno jako Saharská poušť. Tato nehostinná krajina však, i přes své extrémní podmínky, nezůstává bez života. Vítr se do ní časem zakusuje a vytváří tak prohlubně, které usnadňují podzemní vodě dostat se na povrch, čímž vznikají obdělávatelné zelené oázy. V pouštních oázách jsou nejobvyklejší banánovníky, olivovníky a vinná réva. Velmi populární je zde pěstování ibišků, protože místní z květů této rostliny připravují skvělý nápoj karkádé.
• Při návštěvě Egypta jednoznačně potkáte dva druhy zvířat: velbloudy a osly. Ti se zde využívají nejen na práci, ale i na jídlo. Z hovězího dobytka jsou zde chováni jen vodní buvoli, kteří slouží pouze jako tažná zvířata.
• V poušti můžete narazit např. na hyeny, šakaly, pouštní lišky gazely či pouštní myši. Ptáků se v Egyptě vyskytuje na 300 druhů, z nichž velká část sem přilétá přezimovat z Evropy. V bažinách kolem Nilu je možné spatřit volavky, plameňáky a čápy. V Egyptě můžete nalézt také supa bělohlavého či orlovce říčního a dokonce i sovu či sokola.V jižní části toku Nilu žijí krokodýli, želvy, chameleóni a několik druhů hadů (je třeba dávat pozor např. na zmiji či kobru královskou).

Turistické lokality ^

• Káhira je hlavní město Egypta a nejlidnatější město afrického kontinentu. Káhira samotná čítá přes 8 miliónů obyvatel, dvojměstí Káhira-Gíza s dalšími přilehlými městy vytváří aglomeraci Velká Káhira s téměř 16 mil. obyvatel. Protože je Káhira místem pracovních možností, dojíždí do ní denně další zhruba 2 miliony lidí z okolních vesnic. Rozkládá se v severozápadní části Egypta v bezprostřední blízkosti nilské delty. Při Nilu se tyčí moderní mrakodrapy a luxusní hotely, nejstarší části města leží dále od řeky. Ke Káhiře patří i nilské ostrovy Gezíra a Róda.
• Káhira je mezi místními obyvateli často označována jako Masr (standardní arabština) nebo Misr (egyptský hovorový dialekt), což je označení, které se používá také pro samotný Egypt. Z toho vyplývá, jak je pro Egypťany jejich hlavní město důležité. Jméno Káhira, arabsky al-Qáhira, znamená v překladu Vítězná.
• Centrem Káhiry je náměstí Midan Tahrir a pro Egypťany je to, co pro nás Václavák. Je dopravním uzlem Káhiry, místem, kde davy turistů obdivují Egyptské muzeum, stojí zde budova Arabské ligy nebo starý kampus Americké univerzity v Káhiře. V místě stojí i budova Opery, která po požáru byla vystavěna za finanční podpory zahraničí zcela nově. Pokud se vydáte náměstím směrem na jih dojdete až k luxusní čtvrti Garden City. V zahradách plné zeleně směrem k ostrovu Rhoda sídlí nejen luxusní hotely, ale také řada budov egyptských ministerstev a Parlamentu. A nejen to, ale i zahraniční ambasády, z nichž nejkrásnější je budova ambasády Velké Británie.
• Jako Stará Káhira se označuje místo, kde se kdysi nacházelo opevněné město Babylon. Ze starého Babylonu se téměř nic nedochovalo, vše je pohřbeno pod obrovskými nánosy nilského bahna. Římská pevnost se nachází naproti stanice metra Mari Girgis. Odtud se dostanete také k Visutému kostelu a Koptskému muzeu.
• Islámská Káhira je charakteristická velkým množstvím mešit, madras, bazarů, úzkých středověkých uliček, ve kterých se nachází arabské kavárničky, v nichž posedávají Káhiřané při šálku čaje či kávy a kouřící vodní dýmku. Celou částí se pětkrát denně šíří svolávání jednotlivých mešit k modlitbě. Původní dvouminutové svolávání k modlitbám se v této části přeměnilo téměř ve čtvrthodinové soupeření více než 4 000 mešit. Za podívání stojí nejznámější bazar Khan el Khalili, náměstí Midan Husein, mešita al-Azhar a Ibn Tulúna nebo Muzeum islámského umění.
• Dnes je součástí Káhiry i Gíza, která dříve sloužila jako pohřebiště panovníků a vysokých hodnostářů tehdejšího hlavního města Memfis. V Gíze se nachází Káhirská zoologická zahrada, která byla v době svého vzniku jednou z nejlepších ZOO světa. Nedostatečné finanční zdroje zapříčinily její rychlý úpadek.
• Letovisko Ain Shoukhna je vyhledáváno pro svou vzdálenost pouhých 130 km od Káhiry a 40 km od Suezského průplavu. Je moderním přímořským letoviskem s výborně vybavenými hotely, restauracemi, kavárnami, hřišti a dalšími sportovišti, s parky pro vodní sporty i s obchodními centry. Ain Soukhna není pouze pro milovníky slunce a odpočinku na pláži. Je to také oblast, kde jste přímo obklopeni historií. Můžete zde nalézt jedny z nejstarších klášterů na světě na západ od Zafaranu na cestě do Kuraymat. Moře není moc vhodné pro šnorchlování. V místě jsou jedny z největších thalasso lázní.

Možnosti výletů ( více sekce výlety ):

• Káhira
• Alexandria
• Suezský průplav
• výlety do pouště
• plavby po Nilu
• letovisko Ain Soukhna

Řeky ^

• Městem protéká řeka Nil, která jej dělí na dvě části. Na východním břehu Nilu se nachází Islámská a Koptská Káhira, na západním břehu Gíza.
• Nil v Káhiře vytváří dvě ramena, která severně od města vytváří Nilskou deltu.