Bezpečnost
Doprava
Místní doprava
Výlety
Jídlo a pití
Náboženství a tradice
Historie - Kultura
Jak se domluvit
Obyvatelstvo
Spropitné
Co nakoupit?
Orientační ceny
Obchody a tržiště
Peníze
Co vzít s sebou
Počasí a kdy jet
Rady na cestu
Elektřina, zásuvky
Internet
Telefon
Koupání a pláže
Wellness
Potápění
Sport a zábava
Historické lokality
Hory a vnitrozemí
Moře
Okolní země
Příroda
Turistické lokality
Řeky
- Největší odlišnost od situace v evropských státech je zapříčiněna
islámem. Zejména ženám se nedoporučuje nošení krátkých
kalhot, sukní a hlubokých výstřihů. Rovněž vodění žen za ruku a
polibky na veřejnosti mohou způsobit nepříjemnosti.
- V Egyptě existují místa, kam je přístup povolen pouze se zvláštní
dokumentací. Jde o příhraniční oblast s Libyí a oblast Sinaje mimo
silnice. Na Sinaji se stále nacházejí neodkrytá minová
pole označená mnohdy pouze ostnatým drátem.
- Není doporučeno fotografovat vojenské a policejní
objekty, nádraží, dopravní uzly, mosty a další objekty tohoto typu.
Turistům hrozí odebrání filmu, popřípadě paměťové karty.
- V oblastech středního Egypta stále hrozí nebezpečí
terorismu ze strany radikálních skupin.
- Jsou známy případy českých občanek, jež pod příslibem sňatku
s egyptským mužem převedly značnou finanční částku na
účet svého budoucího manžela, který o ně posléze ztratil zájem.
Doporučuje se tedy vysoká opatrnost ve finančních záležitostech. Rovněž
přehnaná důvěra není ten správný postoj.
K cestování vlastním vozem do Egypta je nutno mít
množství dokumentů – jsou vyžadovány:
- mezinárodní řidičský průkaz
- celní orgány dále žádají předložení tzv. karnetu
(celní deklarace o dovozu a vývozu vozidla)
- evropská zelená karta zde neplatí
- na hranicích je nutné uzavřít za poplatek havarijní pojištění
- K pronájmu motorových vozidel v Egyptě je nezbytné
vlastnit tyto dokumenty:
- technický průkaz vozidla
- mezinárodní řidičský průkaz
Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:
- jízda autem po Egyptě se z bezpečnostních důvodů
nedoporučuje
- součástí povinné výbavy musí být hasicí přístroj
- od 1. 8. 2008 platí v Egyptě nový silniční zákon zpřísňující
sankce za porušení dopravních předpisů, které se zatím zásadně
nedodržují
- jezdí se vpravo, řidič musí být stále ve střehu
- Doprava do Asuánu je nejrozumnější
letecká. Pokud cestujete z Evropy, určitě budete
přestupovat v Káhiře, a poté pokračovat místními Egypt Air.
Z místního mezinárodního letiště pak můžete letět dále např. do Abu
Simbel. Tento let trvá cca 45 min a stojí cca 650 L.E. Transfer
z letiště zajišťují soukromé společnosti. Cesta do hotelů
v Asuánu vyjde pro 1–4 os. 30 – 35 EUR, do Luxoru 120 EUR. Společnost
Asuán Private Airport Transfer nabízí
i on-line rezervace a cesta vás vyjde až o 30%
levněji. Více na: http://www.city-discovery.com/…_shuttle.php
- Pro někoho může být dobrodružstvím cestovat do Asuánu podél Nilu
vlakem. Na trase Káhira – Luxor –
Asuán jezdí noční luxusní vlaky, které mají označení
Delux sleeper – již podle označení je jasné,
že jsou vybaveny spacími vozy a jízdné zahrnuje večeři, snídani a za
příplatek i číšníka s nápoji do kupé. Jsou provozovány společností
Abela Egypt a jízdenky je možné zakoupit pouze v dolarech, eurech či
britských librách. Jízdné: dvoulůžkové kupé
41,5 euro (na osobu), jednolůžkové kupé 58 euro. Děti do 3 let zdarma,
děti 4 až 9 let snížené jízdné (cca 30 euro) . Především
v turistické sezóně je nutné jízdenky zamluvit dostatečně předem
nejlépe faxem, což je nejspolehlivější. Po vyřízení objednávky
obdržíte potvrzení a jízdenku později zaplatíte na nádraží v Káhiře.
Více informací včetně ceníku a jízdního řádu naleznete na www.sleepingtrains.com. Můžete také
zvolit noční jízdu tradičním vlakem, zakupte si však jízdenky a místenky
do 1.tř. Vlaky jsou bezpečné, ale se soukromím nepočítejte. V noci ve
vagónech bývá poměrně chladno. Cesta trvá okolo 12 hodin. Většina
západních turistů využívá první či druhé třídy – díky
příjemnému prostředí si tak navíc mohou užívat navíc ještě výhled do
krajiny, který je zvlášť na trase Káhira-Luxor nezapomenutelný.
- Plavba po Nilu je sice tou nejpomalejší dopravou, které
se v Egyptě můžete dočkat, ale také možná tím nejkrásnějším, co tam
můžete zažít. Turistické čluny dnes převážejí návštěvníky
z Luxoru do Káhiry či z Asuánu do Abydu a během cesty poskytují
nádhernou scenérii, jakou vídali faraónové a místní šlechta při
slavných plavbách podnikaných kvůli uctění bohů. Cesty trvají dva až
tři dny a za speciální poplatek vás některé lodě zavezou
i k úžasnému chrámu v Dendeře. Krátkodobé
projížďky po Nilu můžete absolvovat i ve
feluce, což je tradiční dřevěná plachetnice.
- Existuje i několik autobusových linek
s klimatizovanými vozy, které zajišťují spojení Horního Egypta
s Dolním, ale je nutné provést včas rezervaci. Tyto autobusy jsou na
místní poměry drahé. U těch levnějších je vybavenost nižší, a také
nemáte jistotu, že se nezměnil odjezd.
- V samotném Asuánu, který není přelidněn jako Káhira
nebo Alexandria, je velmi příjemným prostředkem přesunu obyčejná
chůze. Po městě turisty běžně vozí také
koňská bryčka. Kočí vás odveze dle vašeho přání, nebo
podle naučené trasy. Každého asi zarazí žalostný vzhled podvyživených
koní, ale cesta stojí zato. Pro místní drožkaře (a jejich koně) jsou
turisté hlavní obživou a navíc jedině takto můžete zakusit tu pravou
atmosféru egyptského Asuánu.
- Asuán je nejdůležitějším městem Horního Egypta.
Původní název Elefantina vyjadřoval hlavní obchodní
artikl, který se zde soustřeďoval, a to kly z ulovených afrických slonů.
Nejlepší na prohlídku města je ranní či večerní doba, kdy není takové
horko. Již zdálky vás uvítá mešita Tabia s typickými dvěma
vysokými minarety. Její architektura je kombinací několika kultur včetně
té moderní. Na západním břehu Nilu lze navštívit hrobky
faraonských hodnostářů, shlédnout Mauzoleum Agy
Chána nebo se vydat ke vzdálenějším rozsáhlým
zříceninám kláštera sv.Simeona. Na východním
břehu zaujme návštěvníky Nubijské muzeum nebo
starověké žulové lomy, jejichž kámen najdeme
téměř na každé egyptské stavbě. Na skále poblíž prvního nilského
kataraktu se tyčí hotel Old Cataract, ve kterém
bydlívala spisovatelka Agatha Christie, která sem umístila část děje
svého románu Smrt na Nilu.
- Asuánské přehrady – První z nich
(Stará asuánská hráz) je dlouhá dva kilometry a
byla postavena Brity už v letech 1898 až 1902. Jelikož byla později
ještě zvýšena, je dnes vysoká 51 metrů. O šedesát let později
(1960 až 1971) za pomoci SSSR vystavěna druhá přehrada nazývaná
„Vysoká hráz“ (Sad dal-Alí). Nepůsobí
příliš mohutně, ale je dlouhá 3,6 kilometrů a v patě široká
980 metrů. Po jejím naplnění vzniklo Násirovo
jezero dlouhé 500 km a více než třetinou své délky tak
zasahuje i do Súdánu. Voda z něj pohání elektrárnu zabudovanou
v hrázi. Kvůli možnému zaplavení byly některé památky
za pomoci Organizace UNESCO přemístěny. Přepravy se tak
dočkaly například chrám z ostrova Pilak zaplavovaný již dříve po
stavbě první přehrady (přesunut na ostrov Agílkia) či chrámy v Abú
Simbelu (přesunuty o 20 kilometrů dál).
- Chrám Pilak je dostupný z Asuánu pouze lodí.
Nečekejte však žádné rozměrné lodě, turisty přepravují malé upravené
rybářské loďky. Nejvýznamnější stavbou z celého komplexu je
chrám bohyně Eset (Isidy), jehož stavba je
datována od 3. století př. n. l. do roku 437 n.l.
- Téměř nedostupné vzhledem k bezpečnostním opatřením v oblasti jsou
chrámy a hrobky v Amadě a zámeček
Kasr Ibrím, ke kterým je možné se dostat pouze v rámci
organizované plavby po jezeře Násir.
- V Abú Simbelu se nachází dva rozsáhlé skalní
chrámy, které jsou mnohdy považovány za ty nejkrásnější z celého
Egypta. Díky optickým vlastnostem v průběhu dne postupně střídají barvy
od šedavě rudé přes růžovou a žlutobílou až po ohnivě rudou.
V chrámu faraóna Ramesse II. sedí u vchodu jeho
čtyři dvacetimetrové impozantní sochy. Počítejte s nepříjemným davem
turistů, kteří se snaží dostat dovnitř úzkým vchodem, který byl
původně určen pouze pro faraóna. Druhým chrámem je chrám jeho
manželky Nefertari.
- Ostrov Elefantina se nachází přímo uprostřed Nilu
naproti Asuánu. Dnes je příjemným výletním místem s desítkami
rekonstruovaných staveb a svatyní, které jsou dokladem kdysi prosperujícího
obchodního centra.
- Místní agentury nabízejí různé typy výletů, ceny
jsou většinou podle počtu zúčastněných osob. V ceně je zahrnut obvykle
oběd, vstup do památek a anglicky mluvící průvodce.
- Dvouhodinový výlet po Nilu v malé plachetnici, feluce
pro 2 – 3 osoby vyjde 35EUR/os. Můžete cestovat v sedě nebo v leže na
matraci.
- Celodenní výlet do Abú Simbel pro 2 – 3osoby za
90 EUR/os, pro 4–6 osob 75 EUR/os.
- Cesta do Darau na slavný velbloudí trh, který je
pořádán každé úterý. Pro 2 – 3 os 58 EUR/os.
- Více na http://memphistours.com
- Vícedenní plavby po Nilu – Většinou se nalodíte na
veliký ponton, kde stojí hotel se vším všudy. Z horní paluby uvidíte
během plavby obyčejný Egypt. Vesničky hliněných chatrčí, některé jsou
bez střech, protože tam moc často neprší, pradleny a koupající se děti
v řece, do níž by vám asi hygienik zakázal vstoupit i v gumových
holínkách, oslíky a buvoly zapřažené do vozů s cukrovou třtinou nebo
tím, co se zrovna sklízí, rybáře, lovící v kalných vodách něco
k večeři. Vás však na většinou vícedenním výletě budou hýčkat.
Např. plavba z Asuánu do Luxoru trvá většinou tři až 5 dní.
- Egyptská kuchyně má svůj původ v arabské, ovlivňovaly ji však
i kuchyně okolních národů. Je pro ni typické koření všeho druhu,
základ pokrmů tvoří hlavně zelenina. Připravuje se zde hodně bezmasých
pokrmů, protože maso je drahé. Přesto jsou místní jídla vydatná. Často
se zde také konzumují ryby a mořské plody. Jako příloha se podává mnoho
druhů chleba a rýže.
Speciality
- V egyptské kuchyni se podává několik chodů. Předkrm se nazývá
mázza a tvoří jej nejčastěji salát nebo polévka.
- Jako hlavní chod se servíruje maso nebo ryby. Národním jídlem je
foul – vařené boby se zeleninou. Další místní
specialitou jsou chlebové placky el baladi podávané
s kaší zvanou hummus z cizrny a sezamu. Oblíbenou
specialitou je také firaakh mashwi – grilované kuře nebo
kofta – grilované kuličky z mletého masa. Častým
pokrmem známým i u nás je kebab.
- Ochutnejte typický dezert umm ali – koláč
s oříšky a hrozinkami namáčený v mléce.
- Po jídle se podává turecká káva, která je v Egyptě
národním nápojem stejně jako čaj zvaný ahhwa a
šáj. Pro osvěžení se podává s lístkem máty. Velice
lahodný nápoj je kardele – čaj z ibišku. Pokud chcete
ochutnat místní pivo, zkuste značku Stella.
Dlouholetou tradici má egyptské víno, mezi známé značky
patří např. Giannaclis nebo Ptolemy.
Restaurace
- Běžná doba oběda je v Egyptě kolem 15. hodiny. Navečer si lidé
dopřejí čaj a lehkou svačinu a večeří až po 20. hodině. Stravovat se
můžete na ulicích a tržištích, kde seženete nejlevnější jídlo. Ceny
v restauracích se pohybují mezi 2 – 20 EGP.
Na co dát pozor
- Nedoporučujeme pít místní vodu, proto si kupujte tu balenou a vyhýbejte
se ledu v nápojích. Pečlivě omývejte ovoce a zeleninu. Dávejte pozor na
to, aby maso bylo vždy dostatečně tepelně upravené, a dbejte na správnou
hygienu.
- Náboženské složení Egypta
- islám – 90 % obyvatel
- zbylých 10 % obyvatel má vyznání koptské (křesťanské),
římskokatolické, řecké pravoslavné a anglické protestantské
- Egyptské svátky
- 7. leden – koptské Vánoce – slaví je i muslimové
- 1. – 3. leden – Velký Bairam (svátek poutníků)*
- 20. leden – muslimský Nový rok *
- 31. březen – narození Proroka Mohameda (Moulid El Nabi)*
- 9. duben – Sham Al-Nassim – Jarní den*
- 25. duben – Den osvobození Sinaje
- 18. červen – Den nezávislosti
- 23. červenec – Den revoluce
- 6. říjen – Den armády
- 12. – 15. říjen – Bairam
- 24. říjen – Den města Suez
- 19. – 22. prosinec – Velký Bairam*
- 23. prosinec – Den vítězství
- svátky tohoto označení jsou pohyblivé *
- Náboženská a posvátná místa
- Hamzova mešita v Suezu
- mešita s univerzitou Al-Azhar v Káhiře – požívá
velké náboženské autority
- mešita v Sidi Okba – 35 m vysoký minaret z 9. stol.
- katedrála svatého Marka v Káhiře
Historie Egypta
Egypt jako státní útvar má nejdelší historii na
světě. Důležitým datem na úsvitu jeho dějin je tradičně
uváděný rok 3150 před n. l., kdy došlo ke
spojení království Horního (na jihu) a
Dolního (na severu) Egypta, které údajně provedl
král Menes. Zmíněné dva státní útvary se utvořily kolem životadárné
tepny země, Nilu, zejména poté, co docházelo k vysychání
země a formování Sahary. Hlavním městem se stal Memfis,
v čele státu stanul faraon, uctívaný jako bůh, jenž svou
mocí zajišťuje tok Nilu. Starý Egypt měl rozvinutou administrativní
strukturu (z původních místních vládců se stali guvernéři, kteří pro
faraona zajišťovali výběr daní), polyteistické náboženství a mysl
obrácenou k posmrtné existenci. Jeho civilizace, projevující se
v lékařském umění, astronomii, sochařství i hieroglyfickém písmu,
jež prodělalo vývoj od obrázkové nápodoby věcí k abstraktní hláskové
reprezentaci, právem vzbuzuje hrdost Egypťanů a byla základem výjimečného
vědomí jejich pospolitosti.
Budeme-li se při popisu egyptských dějin držet tradiční periodizace,
můžeme období starého království (přibližně 2600 –
2200 př. n. l.) charakterizovat především jako období budování
pyramid (včetně té Cheopsovy, jediného
dochovaného ze starověkých sedmi divů světa), na kterých oproti
dřívějšímu přesvědčení nepracovali otroci, ale egyptské obyvatelstvo
v rámci jakési robotní povinnosti v době rozvodněného Nilu, který
znemožňoval zemědělské práce. Období království střídala přechodná
období vnitřních sporů zhoršovaných přírodními pohromami, provázená
i vykrádáním pyramid.
Po období středního království (asi 2000 – 1600 před n. l.), jež
přineslo egyptská tažení na jih a do východního Středomoří, a dalším
přechodném období přišlo nové království, kdy moc
Egypta sahala až na Blízký východ, kdy byl Egypt bohatý a mocný a vládli
mu nejslavnější faraoni 18. až 20. dynastie. Jmenujme
Hatšepsut, jejíž mumie byla identifikována teprve
nedávno – veleúspěšnou ženu vládkyni, jež vystupovala jako muž,
Amenhotepa III., budovatele chrámu
v Luxoru, i jeho následovníka Amenhotepa IV.
(Achnatona), který se neúspěšně pokoušel
prosadit monoteistický kult slunečního božstva, a jeho
ženu Nefertiti. Nejmocnější byl Egypt za dlouhé vlády
zřejmě největšího faraona Ramsese (Ramesse) II. Velkého
(1279 – 1212 př. n. l.), jenž roku 1274 vybojoval proti Chetitům
bitvu u Kadeše a je spojován s obdobím biblického Exodu.
Do historie se zapsal jako původce mnoha staveb (včetně pohřebních staveb
v Údolí králů).
Postupně však přicházel úpadek, finance říše byly ruinovány bitvami,
zhoršovaly se podmínky prostých obyvatel a především Egypt ohrožovala
jiná etnika – mořské národy, Asyřané a Peršané. Z perské okupace,
kdy Egypt klesl na pouhou satrapii, zemi vysvobodil Alexandr
Veliký roku 332 př. n. l. S jeho jménem je
spojeno v egyptských dějinách především založení
nového hlavního města Alexandrie. Ta se brzy stala
důležitým centrem mořeplavby, obchodu a především kultury díky
knihovně, jež přitahovala vědce zdaleka.
Po Alexandrově smrti Egypt připadl jeho generálu a druhovi
Ptolemaiovi (roku 305 před Kristem se stal
egyptským faraonem), zakladateli ptolemaiovské dynastie, jež
pak Egyptu vládla tři sta let. Helénská dynastie Ptolemaiovců přijala
egyptský způsob správy země i egyptské zvyky, uctívala egyptská
božstva, stavěla jim chrámy, přejala i egyptský oděv a způsob
pohřbívání. Příznačné pro tyto panovníky byly krvesmilné
sňatky mezi sourozenci, již pak panovali společně. Za
Ptolemaiovců také přibylo do Egypta mnoho řeckých přistěhovalců, kteří
se stali privilegovanou vrstvou obyvatelstva. Řečtina se stala hlavním
jazykem, knihovna v Alexandrii byla centrem řecké vzdělanosti. Vedle Řeků
se tehdy v Egyptě usazovali také Arabové a Židé.
Konec éry Ptolemaiovců je spojen s vládkyní Kleopatrou
VII., nejslavnější ženou starověku. Přes rodovou příslušnost se
naučila egyptsky, horlivě uctívala egyptské bohy. Dokázala okouzlit (podle
historika Plutarcha asi spíše vtipem, osobním kouzlem a lahodností hlasu
než podmanivou krásou) dva mocné muže tehdejšího světa –
Caesara a Marka Antonia. Život slavné
panovnice, který inspiroval a dodnes inspiruje vznik řady uměleckých děl,
se skončil krátce po smrti jejího milence Marka Antonia roku
30 před Kristem, poté co byli poraženi Octavianem
(budoucím císařem Augustem) v bitvě u Actia roku 31. Oba
se sprovodili ze světa vlastní rukou.
Následně se Egypt stává římskou provincií (zvanou
Aegyptus). Římané šli ve stopách Ptolemaiovců v respektování
egyptských tradic a provincii využívali především jako obilnici své
říše. V jejich době také na egyptské území proniká
křesťanství (Koptové), jež nakonec zatlačuje původní
kulty. Jeho šíření je tradičně spjato s osobou svatého
Marka, který začal hlásat novou víru v Alexandrii. Zaniká
tak vrstva kněží, na dlouhá staletí pak mizí schopnost číst hieroglyfy.
Éra římské – později byzantské – nadvlády končí pak
v 7. století.
Roku 641 n. l. Arabové definitivně
dobyli Alexandrii. Arabská éra významně poznamenala povahu Egypta, hlavním
jazykem se stává arabština, šíří se islám, roku 969 je
založena Káhira jako nové hlavní město. Na konci arabské
éry vládli Egyptu mameluci, privilegovaná vojenská
vrstva (původně osobní stráž chalífa či sultána) sestavená
z bývalých otroků turecko-čerkeského původu, kteří konvertovali
k islámu. V Egyptě panovali v letech 1250 až 1517.
Roku 1517 Turecko dobyli Otomani, ale země zůstává de
facto nadále v rukou mameluků. Roku 1798 přitáhl do
Egypta Napoleon Bonaparte. Egypťané byli náhle
konfrontováni s rozvinutým západním světem, Napoleon s sebou navíc
přivezl skupinu vědců a umělců, kteří kompletně
Egypt popsali.
Definitivně nadchází pád mameluků poté, co se moci chopil bystrý a
politicky schopný velitel albánského původu Muhammad Ali
roku 1805 jako guvernér Egypta. Roku
1811 mamelucké vůdce vylákal léčkou do pevnosti a zmasakroval je. Dnes je
Muhammad Ali spatřován jako zakladatel moderního Egypta –
budoval armádu, podporoval pěstování nových zemědělských plodin
(zejména bavlny), pozval do země zahraniční obchodníky,
zakládal továrny (především textilního a vojenského průmyslu) a
vzdělávací instituce, stavěl silnice, kanály, zavlažovací systémy…
Snažil se o územní expanzi, ale dobytých území (např. Sýrie) se musel
z větší části vzdát po nátlaku velmocí. Zato však získal dědičné
právo na guvernérský post vždy pro nejstaršího mužského potomka. Jím
založená dynastie pak Egyptu vládla až do roku
1952.
Významným bylo v historii Egypta 19. století vybudování
Suezského průplavu roku 1869 ve
francouzsko-egyptské spolupráci. Výše zahraničního dluhu později
přinutila tehdejšího vládce Egypta Ismaila k prodeji egyptského podílu na
projektu Britům, což – spolu s francouzsko-britským potlačením
povstání z roku 1882, jež bylo vyvoláno
nespokojeností obyvatel s vysokým zdaněním a evropskou přítomností
v Egyptě – vedlo k podřízení Egypta Británii. Roku
1914 – v souvislosti s vypuknutím první světové
války – byl Egypt oficiálně vyhlášen britským
protektorátem. Odpor vůči britské nadvládě a touha po
samostatnosti však vzrůstaly (k tomu se přidávaly konflikty jako ten
v Denšavai, kde britští vojáci vyprovokovali roztržku, při které byl
britský voják zabit, za což bylo několik Egypťanů popraveno) – roku
1922 tak Británie vyhlásila egyptskou nezávislost, ale svůj vliv v zemi
uplatňovala nadále.
Skutečnou nezávislost Egypt získal až
v 50. letech. Nejdříve nespokojení důstojníci (pro něž
byla poslední kapkou porážka Izraelem, když byl špatně připravený Egypt
vtažen do války při vzniku židovského státu) svrhli krále Faruka roku
1952 a roku 1953 vyhlásili republiku.
Vlády se ujal vůdce důstojníků Gamal Násir. Trvající
negativní postoj vůči Izraeli (Egypt zadržoval a zabavoval náklady, které
byly pro Izrael převáženy Suezským průplavem), odpor ke stále trvající
britské přítomnosti v regionu a zájmy Británie a Francie na udržení
vlivu v oblasti (z důvodů někdejších koloniálních vazeb, zásob ropy
i strategické pozice Egypta – jak ekonomicky, tak politicky – v době
studené války i dříve, kdy ve válečných konfliktech Britové
zabraňovali nepřátelům v průplavu kanálem) vedly k suezské
krizi.
Když Západ odmítl financovat stavbu Asuánské přehrady,
Násir v červenci
1956 znárodnil společnost spravující
Suezský kanál. Odezvou byla invaze
přirozených spojenců – Británie,
Francie a Izraele. Přes vojenský úspěch
spojenecké operace (Egypt byl naopak ozbrojován zeměmi sovětského bloku,
což započalo nebývalým zbrojním obchodem s tehdejším Československem
roku 1955) byl zejména na Británii vyvíjen obrovský nátlak (politický, ale
také ekonomický ze strany USA i OSN), takže cizí vojska byla nucena se
během několika měsíců stáhnout.
Násirovi to tehdy vyneslo obrovskou prestiž v arabském světě. Byl
silnou osobností, reformoval (především znárodňoval) egyptské
hospodářství a snažil se sjednotit arabské státy pod vedením Egypta. Jeho
obraz ve vlastní zemi i v zahraničí byl vážně narušen výsledkem jím
vyprovokované šestidenní války z roku
1967, kdy Izrael porazil egyptské,
jordánské i syrské vojsko a zabral území včetně
Sinaje.
Násira vystřídal Anwar Sadat. Ten dokázal překvapit
Izrael v yomkippurské válce roku 1973, a
zvýšit tak egyptské sebevědomí. Byl si vědom, že nelze s Izraelem
věčně válčit a nakonec dospěl k uzavření míru
s Izraelem, který se vzdal územních nároků na Sinajském
poloostrově, dohodami z Camp Davidu 1978/1979 (izraelským
partnerem byl premiér Menachem Begin, za USA dohodu
pomáhal uzavřít prezident Jimmy Carter). Od té
doby Egypt působí jako moderátor mezi Izraelci a
Araby, spolu s dalšími umírněnými muslimskými státy
usiluje o uzavření rozumné dohody vedoucí k míru na
Blízkém východě. Ve vnitřní politice se Sadat zapsal do historie snahou
o větší politickou svobodu a především povzbuzením soukromých investic
(i zahraničních) díky politice otevřených dveří (Infitah).
V této politice v zásadě pokračuje i současný prezident Husní
Mubarak (v úřadu od 1981).
Egyptská kultura
Egyptská kultura, vzkvétající spolu s egyptskou
říší, ovlivňovala mnohé jiné sousední civilizace ve Středomoří,
v Africe a na Blízkém východě. Prošla také mnoha změnami – od
doby faraonů přes ptolemaiovské období helénské kultury a
rané křesťanství až po období islámské
kultury, trvající (s mnoha předchozími i nově se prosazujícími
vlivy) dodnes. Jména představitelů egyptské kultury nám přitom
zůstávají ve velké míře skrytá nebo neznámá.
Na egyptském výtvarném umění je pozoruhodné
především to, že už v období faraonů bylo podřízeno
pevným pravidlům. Charakteristické pro ně je, že zachycuje
výjevy lineárně, v jedné rovině, osoby a zvířata v naprosté většině
z profilu, jak to můžeme pozorovat na úchvatné výzdobě vnitřních
prostor pyramid. Z architektů těchto nejslavnějších egyptských staveb
známe alespoň jméno Imhotepa z poloviny třetího
tisíciletí, který byl zároveň faraonovým kancléřem a veleknězem. Je
rovněž považován za zakladatele egyptské medicíny.
Vědci, o nichž se nám zachovala alespoň nějaká
povědomost, jsou především ti spojení s nejvýznamnější egyptskou
kulturní institucí své doby, alexandrijskou knihovnou,
založenou na počátku třetího století před n. l. Skýtala přístřeší
až 700 000 svazků a jako magnet přitahovala tehdejší učence, z nichž
připomeňme alespoň Diofanta, údajného původce
algebry, a Ptolemaia (shoda jména
s dynastií, jež Egyptu dovládla asi 120 let před jeho narozením, je
zřejmě čistě náhodná), jenž sebral dřívější znalosti v oborech
astronomie a zeměpisu,
napsal dílo o optice a pojednání
o hvězdopravectví, uznávané ještě ve
středověku. V knihovně se také shromažďovaly
dřívější literární památky (údajně včetně originálů
dramatických veledíl Aischyla, Sofokla a Euripida), byly zde
při zkoumání různých variant textů (např.
homérských eposů) stanoveny první zásady textové
kritiky.
Tehdejší hudební díla se nám pochopitelně nezachovala
(víme jen to, že se provozovala především na harfu i jistý druh flétny,
tehdy v Egyptě užívaný).
Ze starověké egyptské literární produkce známe hlavně
nejrůznější obřadní texty – hymny k různým
božstvům a texty k pohřebním obřadům.
Texty pyramid jsou nazývány mytologické texty a
popisy obřadů, jež se nám zachovaly vryté na stěny pyramid. Vyvrcholení
pohřebních textů představuje tzv. Kniha
mrtvých, jež byla v podobě svitku vkládána zemřelým do rakve
či pohřební komory. Měla být zemřelému jakýmsi průvodcem po onom
světě a nám podává pozoruhodný obraz tehdejších představ o posmrtném
bytí. Z jiných žánrů uveďme různé texty se sebranou moudrostí (jako
Naučení Ptahhotepovo, sbírku mravních přísloví).
Významnou literární památkou vzniklou v Egyptě je řecký překlad
židovské bible, známý jako Septuaginta, spojený
s knihovnou v Alexandrii. Až dlouho po svém vzniku nabyla také významu
tzv. Rosettská deska, obsahující klasický řecký překlad
egyptského textu, přičemž originální text v hieroglyfech je uveden též,
což v 19. století umožnilo rozluštění
hieroglyfů J. – F. Champollionem.
Z novějších uměleckých odvětví se zmiňme o filmu,
jehož je Egypt významným centrem – v Káhiře
se koná významný mezinárodní filmový festival,
většina arabských filmů je právě egyptské provenience. A nelze nezmínit
hvězdu světové kinematografie Omara Sharifa.
Historie Asuánu
Ve starověku se Asuán nazýval
Swen či Swan (řecky
Syene). Město bylo významné svou polohou na okraji
území Horního Egypta – na kraji světa, jak
připadalo Egypťanům. Pro staré obyvatele Egypta bylo místo také jakýmsi
pramenem nebo zdrojem, odkud tekly životadárné vody
Nilu. A také se zde nacházely významné
kamenolomy, kde se rovněž těžila žula,
která poskytovala stavební materiál na majestátní
egyptské chrámy. Až dodnes může návštěvník ve skále
vidět stopy práce starověkých lamačů. Ze skutečnosti, že osídlení
v oblasti současného Asuánu bylo hraniční, vyplývají další funkce
města – vojenská (obranná a při výbojích také úloha jakéhosi
výchozího stanoviště) a obchodní (zlato, stříbro, slonovina, kůže). Co
se týče etymologie názvu města, bývá vedle odkazů na stejnojmennou
egyptskou bohyni zrození dítěte zmiňován právě také obdobný (údajně
koptský) výraz pro obchod. O městě
se tehdy zmiňují i významní
starověcí autoři včetně Herodota,
Strabona, Plinia staršího
nebo Ptolemaia, se zmínkou o něm se setkáme
i v Bibli (Izaiáš, Ezechiel). Na počátku
20. století se o tuto lokalitu počali zajímat zámožní
evropští turisté a cestovní ruch si dodnes uchovává
značný podíl na ekonomických příjmech regionu. Počátkem 20. století
byla také dokončena první přehrada, jež je pojmenována po
městě Asuán. Elektřinu, branou z druhé přehrady, vybudované
v 70. letech, hojně využívá průmysl v Asuánu.
- Úředním jazykem v Egyptě je arabština, která se
však od arabštiny užívané na Arabském poloostrově liší několika
místními dialekty. Používá se arabská abeceda a píše se zprava
doleva.
- Mezi další cizí jazyky patří angličtina, se kterou se
dobře domluvíte. Uspějete také s francouzštinou, němčinou a
ruštinou.
- Egypt se rozkládá na území o rozloze 1 001 450
km2 a žije zde 74 718 797 obyvatel.
- S nejhustším osídlením se setkáme zejména podél břehů řeky
Nil. Důvodem je především to, že oblast Nilu je jedním
z mála míst, kde se nachází orná půda. Pouštní oblasti
Sahary jsou osídleny jen velmi řídce.
- Nejlidnatějším městem je hlavní město Káhira, dále
jsou to Alexandrie, Asuán a další velká
města Nilské delty.
- Národnostní složení: většinu obyvatel Egypta tvoří Arabové
(99 %).
- V Egyptě se spropitné žádá od všech a prakticky všude. Například
pro některé hlídače památek nebo veřejných WC je spropitné
jediným finančním příjmem. Těmto osobám se nechává
spropitné okolo 1 EGP.
- V taxi je běžné spropitné 1 – 5 EGP na osobu.
V hotelu se očekává 1 EGP za každé zavazadlo,
2 EGP pokojskému (v Egyptě uklízejí muži) za den.
- V restauracích je běžné nechávat 10 % z ceny
jídla, pokud si to obsluha sama nezapočítá. Doporučuje se
kontrolovat účty.
- Bakšiš se dává i místním průvodcům, obvykle se pohybuje okolo
10 % z ceny výletu.
- Z dovolené v Egyptě rozhodně nemůžete odjet bez nějakého suvenýru,
kterých se všude nabízí plno.
- Nejtypičtějšími suvenýry jsou výrobky z alabastru a
mramoru jako např. mísy, vázy a sošky egyptských bohů.
Alabastrovou dílnu můžete navštívit třeba v Luxoru, kde Vám ukáží
výrobu a tyto předměty si budete moct také koupit.
- Tradičními výrobky jsou také mosazné a měděné hrnce, tácy,
konvice a svícny s orientálními rytinami.
- Pro koupi typického papyru s originálními kresbami se
vyplatí navštívit specializovanou dílnu nebo prodejní galerii papyrů,
protože na tržištích najdete pouze levné náhražky z listů
banánovníků.
- Koupit si můžete také oblečení a látky z egyptské
bavlny, jež je proslulá svou jemností. Oblíbené jsou vyšívané
galábije (dlouhé košile), trička s místními motivy či různé šátky a
kostýmy na břišní tance. Kromě bavlněných textilií se prodávají také
výrobky z vlny, velbloudí srsti a hedvábí. Poněvadž je
v Egyptě levná pracovní síla, vyplatí se Vám koupit značkové
oblečení.
- Nesmíme opomenout tkané koberce a koberečky
s nádhernými geometrickými vzory.
- Krásným suvenýrem jistě budou i zlaté a stříbrné
šperky – prsteny, náhrdelníky a náramky – nebo núbijské
šperky, které se opět vyplatí koupit v osvědčené
řemeslnické dílně.
- Na každém tržišti najdete v dnešní době populární vodní
dýmky (šíše).
- Udělejte si výlet do některé parfumerie, kde Vás seznámí s historií
parfémů v Egyptě a představí celou výrobu. Budete mít
samozřejmě možnost si při této návštěvě parfémy také zakoupit.
Nejvýhodnější ceny jsou v Hurghadě a Káhiře. Také na tržištích si
lze parfémy zakoupit – obchodníci Vám namíchají třeba originální
vůni přímo pro Vás.
- Kuchařky určitě ocení dárek v podobě koření a
bylinek, které jsou kvalitnější a také levnější než
u nás.
- Pivo zakoupíte v obchodě asi za
6 EGP
- Nealkoholické nápoje stojí v obchodě
2 EGP (plechovka) až 5 EGP
(plastová láhev)
- Láhev vody (1,5 l) vyjde asi na
2 EGP
- Chléb/pečivo zakoupíte za cenu do
1 EGP
- Kilogram ovoce se prodává od 2 EGP
- Vstupné do muzeí se pohybuje v rozmezí od
10 do 40 EGP
- O ceně taxislužby se smlouvá,
kratší vzdálenost Vás může vyjít na několik liber
(zhruba od 5 EGP)
- Za plážové lehátko se platí zhruba
10 EGP
Kurz
egyptská libra/česká koruna pro přepočet najdete zde
- Pokud jste se vydali do Egypta za nákupy, vězte, že jste na správném
místě. Na předním místě nákupních možností stojí místní
oblíbené bazary. Další možností je navštívit hlavní město
Káhiru nebo jiná velká města a vydat se za nákupy do
moderních obchodních center západního stylu. Naleznete tam známé pobočky
mezinárodních obchodních řetězců, které prodávají značkové zboží.
Nákupní střediska jsou centry nejen obchodu, ale také společenského
života. O víkendu zde s oblibou tráví svůj volný čas celé rodiny a
nakupování zakončí příjemným odpočinkem v některé restauraci či
kavárně.
- Běžná otevírací doba obchodů v turistických
oblastech bývá v hlavní sezoně zhruba od 9 do pozdních nočních hodin.
V pátek je zavřeno, protože je to den pracovního klidu. V postním
měsíci ramadánu platí zvláštní otevírací doba.
- K Egyptu neodmyslitelně patří smlouvání, které je
i jakýmsi rituálem. Pokud byste to ani nezkusili, mohli by se obchodníci
dokonce urazit. Zboží je mnohonásobně nadhodnocené, takže zvolte cenu
alespoň o polovinu nižší. Po trpělivém vyjednávání pak můžete
přistoupit na cenu, se kterou budete spokojeni Vy i obchodník. V zásadě se
nesmlouvá v hotelech a restauracích nebo u některých druhů zboží
s pevně stanovenými cenami, jako jsou např. potraviny a léky.
- Orientální bazary a barevná tržiště, plná
překřikujících se prodavačů, najdete ve všech větších egyptských
městech, avšak to, které se nachází v Asuánu, patří
k nejpopulárnějším. Vyznačuje se nezaměnitelnou atmosférou a
proslavilo jej obzvláště kvalitní a čerstvé
koření, jehož exotická vůně je součástí vzpomínek
každého návštěvníka. Na barevných hromádkách aromatických
ingrediencí, pečlivě srovnaných do úhledných kuželů a pyramid, si
obchodníci právem zakládají. Na pultech asuánských krámů najdete
i vyhlášené oříšky a skvělý rubínově
červený slézový čaj, který si nechávají od
zdejších obchodníků posílat i zámožní Káhiřané. Velice žádané
jsou i datle a fíky. Znalci uvádějí, že místní
palmy rodí nejchutnější plody v Egyptě.
- V bazaru se nacházejí i čtvrti, do kterých cizinci zabloudí
jen omylem. Potkáte v nich třeba prodavače náboženských
předmětů, sedících znuděně na zemi a pokuřujících neodmyslitelné
vodní dýmky nebo zakrvavené řezníky, kteří prodávají maso
v příšerném vedru přímo na ulici, v záři poledního slunce. Jako
návnadu na zákazníky, které touží přilákat k nákupu, používají
useklé hlavy velbloudů, krav a kůzlat, naskládané na pultech v kalužích
krve. Jiný kraj-jiný mrav.
- Národní měnou je egyptská libra (v arabštině guinah,
tradičně fr. livre égyptienne – EGP), která se
dále dělí na piastry (qirsh – PT).
1 EGP = 100 PT. Bankovky mají hodnoty 25 a 50 pt (tamní označení pro
piastry), 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 200 L. E. (tamní označení pro libry),
mince mají hodnoty 5, 10, 20, 25 a 50 pt a 1 libru. Pozor na
záměnu bankovek, jsou od sebe hůře rozeznatelné.
- Banky mají otevřeno od neděle do čtvrtka od 8.30 do
14.00. Návštěvu doporučujeme raději v ranních hodinách. Největší
banky: Banque Misr, Barclays a Citibank.
- Směnárny mají otevřeno od 18.00 do
21.00. Nejvýhodnější kurzy bývají zpravidla v zahraničních
směnárnách (Forex). Většina bank a směnáren přijímá cestovní
šeky American Express, Barclays, Citibank a Travelex.
Eurošeky se nedoporučuje používat.
- Při výměně cestovních šeků budete muset nejspíše předložit pas.
Pro případ ztráty či krádeže si pokaždé uschovejte
stvrzenku a zapište si sériová čísla, která noste
odděleně od šeku.
- Nejrozšířenějšími kreditními kartami jsou Visa,
MasterCard a American Express.
- Doporučujeme vzít si s sebou raději USD než euro, neboť na spoustě
míst zaplatíte s eury ve stejném kurzu jako s USD. Egyptská měna
se nesmí ze země vyvážet.
- Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…en/kurzy.jsp
- Na dovolenou do Egypta si zabalte pohodlné letní oblečení a
vhodnou obuv, na chladnější období si přibalte něco teplejšího
na večer. Pokud cestujete za památkami a přírodou, je důležité mít
pohodlné sportovní oblečení a kvalitní obuv.
- V této muslimské zemi je nutné dodržovat zásady slušného odívání
a přizpůsobit chování místním zvykům. A to zejména v odlehlých
místech, kde na západní turisty nejsou lidé moc zvyklí. Ženám
doporučujeme nenosit tílka, hluboké výstřihy a minisukně,
jinak se můžou setkat s posměšky nebo nepříjemnými poznámkami.
Oblékejte sukně nebo kalhoty pod kolena a trička se zakrytými
rameny. Vhodnost zahalených kolenou a ramenou platí i pro muže.
Při vstupu do mešit se navíc musíte zout a u žen je vhodné, aby měly
vlasy zakryty šátkem.
- Pro koupání v moři si s sebou nezapomeňte plavky, sluneční
brýle s UV filtrem, krém na opalování s vysokým ochranným faktorem a
pokrývku hlavy, doporučují se také boty do vody.
Výskyt korálových útesů láká k potápění, proto si můžete přibalit
i potápěčskou výbavu.
- Je dobré mít šátek proti větru a písku v poušti a
repelent proti komárům. Budou se Vám také hodit různé
drobné dárky jako bakšiš pro domorodce, např. pohledy,
odznaky nebo tužky. Důležité je mít s sebou lékárničku
s léky proti horečce, chřipce, střevním potížím a s Vašimi
osobními léky.
- Klima Asuánu lze jednoduše popsat dvěma slovy:
teplé a suché. Srážky téměř neexistují, díky velmi
nízké vlhkosti se stávají horka snesitelnější. Na rozdíl od
přímořských oblastí Asuán zůstává horký a dehydrovaný po
celý rok.
- Zimy jsou mírné příjemné, nedochází tady
k extrémním změnám teplot jako na poušti. Zima je vrcholem
turistické sezóny. Ve městě se pohybují teploty mezi 23 –
30oC a se srážkami nepočítejte. Nejchladnějším měsícem je
leden, průměrné teploty však mají příjemných 16oC. Během
výletů budete potřebovat teplejší oblečení pouze při večerních
aktivitách, ale teplota většinou neklesne pod 17oC. Nejnižší
teplota byla zaznamenána v Asuánu v lednu 1955, a to 10,5oC.
- Léta v Asuánu jsou nesnesitelně horká s průměrnými
teplotami od 32 do 36oC. Tím, že nemáte možnost se ochladit
v moři, nejlépe horka přečkáte v klimatizovaných místnostech.
- Počasí v březnu a dubnu může být ohroženo silnými
větry „chamsín“ z vnitrozemí Západní
pouště, které mohou dosahovat rychlosti až 150 km za hodinu.
- Při cestování do Egypta je nutné mít na
paměti jeho z největší části muslimskou a dosti
konzervativní povahu. Islám a jeho
projevy je absolutně nutné respektovat, raději se
nepouštět do hovorů o náboženství, a už vůbec ne z „ateistické“
pozice. (Jiným předmětem rozhovoru, jemuž je nanejvýš radno se vyhnout, je
Izrael. Z historických osobností se nejvyšší úctě těší někdejší
prezident Násir, o něm tedy zase není vhodné se vyjadřovat kriticky.)
S náboženstvím také souvisí opatrnost, která je
vhodná při konzumaci alkoholu. Ta se rozhodně
nedoporučuje na veřejnosti ani v míře vedoucí k opilosti. Jak známo,
ovlivňuje islámská víra i odívání. U dam se
doporučuje, aby nosily oděv zahalující paže i nohy (výjimky jsou
zpravidla tolerovány při návštěvách pyramid v letním parnu, kde je
přípustné i kratší tričko), v mešitě by měli mít dolní končetiny
skryté pod oděvem i muži (ženy navíc paže, ramena i vlasy), samozřejmé
je zouvání před vstupem do nich.
- Střízlivější a méně provokující oblečení není důležité jen
kvůli náboženským ohledům – turistky se díky němu
také nestanou hned terčem obtěžování, jež se v lepším
případě projevuje jen pokřikováním a zvědavými pohledy (jiná dobrá
rada je ta, aby večer ženy raději vycházely jen v doprovodu, případně ve
skupince turistů). Egypťané mají vůbec
jiné pojetí osobního prostoru, udržují menší
odstup od těla. Běžný je i větší fyzický kontakt mezi muži,
dotýkání se. Slovní obtěžování, snaha navazovat kontakt „hrozí“
ostatně všem turistům, raději je ignorujte.
- Je také dobré znovu připomenout všeobecné očekávání
spropitného („bakšiše“), s kterým místní obyvatelé
počítají za sebemenší službu. Uvědomme si, že tyto drobné tvoří ne-li
jediný, tedy alespoň významný zdroj příjmů mnoha Egypťanů.
- 220 V
- Setkáte se se zástrčkami britskými (ty jsou uzemněné, s pojistkou)
nebo evropskými.
- Dostupnost internetu v Egyptě je na slušné
úrovni.
- Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích
požehnaně. Ceny jsou velice příznivé, hodina stojí
v přepočtu okolo 20 Kč. Rychlost připojení
je dobrá.
- Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však
většinou dražší než v kavárnách ve městě.
- Do Egypta poskytují roaming mobilní operátoři Telefónica
O2, T-Mobile a Vodafone. Dostatečné
pokrytí signálem je ve všech běžně turisticky využívaných
oblastech.
- Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu
+420, pokud voláte do Egypta, je nutné zadat
předvolbu +20.
- V každém větším městě či turistickém středisku si můžete
zavolat z telefonních automatů na karty.
Telefonní kartu zakoupíte na poště, na telekomunikačním úřadě nebo
v některém z obchodů či supermarketů. Karty bývají na 5, 10, 20 a
40 jednotek. Nejsnadnější je najít telefonní budku
společnosti „Menatel“. Jedna minuta
volání do Evropy vychází na cca 5 Kč.
Zavolat si můžete také z pošty, kde zaplatíte až po
skončení hovoru. Minimální poplatek činí cca 30 EGP/3
min. Kód vstupu do mezinárodní sítě je v Egyptě
00.
- Při telefonování z hotelů musíte počítat
s vyšší cenou, a to cca 2 – 4 libry za
minutu volání v rámci Egypta a cca
2 – 4 dolary při volání do zahraničí.
Cena je samozřejmě závislá na konkrétním hotelu a většinou i na počtu
hvězdiček. Čím více hvězdiček hotel má, tím více za volání
zaplatíte.
- Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica
O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze
zahraničí:
- Telefonica O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
- T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
- Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm
- I když vody Nilu lákají ke koupeli, tento zážitek si raději
odepřete. V řece žijí larvy, které způsobují chronické
záněty, cirhózu jater a nakonec i smrt. V řece se tak koupou jen místní,
kteří o tomto nebezpečí neví. A smrt, která přichází třeba až po
dvaceti letech, si do souvislosti s koupáním v řece nedávají.
- Jediným místem, kde se odvážlivci mohou vykoupat, poněvadž voda je
poměrně čistá, je oblast pod hrází Asuánské přehrady.
- Přesto nejjistější osvěžení zažijete
u hotelového bazénu.
- Wellness pobyty jsou v cestovním ruchu stále oblíbenější.
V současné době má vlastní spa středisko téměř každý větší hotel
v Egyptě. V těchto hotelových lázních je obvykle k dispozici několik
druhů masážních bazénů, parní lázeň, whirlpool a sauna. Poskytují tu
léčebné i relaxační masáže, reflexoterapii, thalassoterapii
(využívající koncentrovanou mořskou vodu), aromaterapii a mnoho dalších
metod, jež mnohdy čerpají z tradic období před několika tisíci lety.
Součástí těchto spa center bývají salony krásy, kadeřnictví a fitness
studia.
Wellness střediska najdete v hotelech:
- Renaissance Alexandria Hotel, 544 El Gueish Avenue,
Alexandria
- JW Marriott Hotel Cairo, Ring Road-Mirage City,
Heliopolis Cairo
- Hurghada Marriott Beach Resort, El Corniche Road,
Hurghada
- Caribbean World Soma Bay, Hurghada
- Hotel Sheraton Soma Bay, Hurghada
- Sharm El Sheikh Marriott Resort, Naama Bay, Sharm
El Sheikh
- Renaissandce Golden View Beach Resort Sharm El Sheikh, Om
El Seid Hill, Sharm El Sheikh
- Hyatt Regency Sharm El Sheikh Resort, The Gardens Bay,
Sharm El Sheikh
- Taba Heights Marriott Beach Resort, Taba and Nuweiba
Highway South Sinai, Taba
- Radisson SAS Resort, Golden Coast, Taba
Pokud jste ve výčtu hotelů nenašli právě ten, ve kterém jste
ubytováni, informujte se na recepci. Nabídka hotelových wellness středisek
v Egyptě je opravdu široká. Kromě hotelů najdete v zemi i další
místa, kam je možno cestovat za prokázanými léčebnými účinky. Jde
například o:
- Asuán – vhodný pro léčbu revmatických onemocnění,
využívají se tu tradiční núbijská přírodní terapie, koupání
v písku a masáže
- New Valley – oblast vřídelních pramenů
s přirozenou teplotou 35 – 45 oC, používají zde dále
koupele v písku nebo tradiční léčivé byliny
- Oyoun Mossa – toto místo se pyšní vodou
s nejvyšším obsahem síry na světě a horkým, suchým podnebím, jež je
ideální při rekonvalescenci, dále se zde překvapivě účinně léčí
většina druhů bolesti
- Oáza Síwa, Hamamat Cleopatra, Gabal Takrour, Helwan a
Hurghada – proslulé léčbou vhodným klimatickým
prostředím
- Kromě hotelových středisek můžete navštívit také denní lázně
La Rose Spa na adrese El-Mohandseen, Káhira. Jejich kompletní
nabídku služeb si prohlédněte na stránkách: http://www.larosespa.com/.
- Vítejte u Rudého moře, blízkého ráje potápění a
šnorchlování. Potápění je zde možné prakticky po celý rok. Celé Rudé
moře nabízí neuvěřitelné korálové útesy s nepřeberným množstvím
ryb a jiných mořských živočichů. Ke spatření zde jsou i hejna
delfínů.
- Mnozí potápěči této lokalitě doslova propadli. Jak pro její
dostupnost vzdálenostní, tak pro její dostupnost v ohledu finančním.
- Ceny jsou samozřejmě různé, ale orientačně se
pohybují v těchto relacích:
| pětidenní balíček – 10 ponorů z lodi |
195 € |
| 1 ponor ze břehu s licencí |
30 € |
| 2 ponory s licencí bez vybavení |
40 € |
| šnorchlování nad 12 let |
20 € |
| šnorchlování 5 – 12 let |
15 € |
- Možné je i absolvování potápěčského kurzu, jehož
cena se pohybuje kolem 300 eur za osobu v základní
kvalifikaci. Nutné jsou dvě fotografie na oprávnění.
- Vyjet na moře s instruktory lze prostřednictvím mnoha organizací, jež
se nalézají v každém přímořském hotelovém komplexu.
- Nakonec zmiňme několik nejznámějších lokalit v této oblasti.
U Hurgady to jsou Small Gifton Drift, El
Eruk – zde se vyskytuje rejnok leopardí, dále Malag Disha,
Abu Hasish a nakonec vrak El Mina – sběrač min
v hloubce 30 m.
- U Safagy je to Panorama Reef – zde
jsou k vidění žraloci a vrak Salem Expres.
- Další velice zajímavou lokalitou je národní park Ras
Muhammad (kde je mj. nejseverněji položený mangrovový les na
světě) a lokality Sharks Reef a Yolanda Reef, kde jsou
žraloci dlouhoploutví. Dále pak vrak Thistlegorm
s barakudami a napoleony. Je zde samozřejmě ještě mnoho dalších míst a
vraků k prohlédnutí a obdivování.
- Upozorňujeme na možnost potápění v Hurghadě
s českými instruktory
V oblasti Asuánu si můžete například vypůjčit kolo a
projet se podél břehu Nilu, plout na tradiční
loďce zvané felucca na některý z ostrovů
(do 50 egyptských liber) nebo se svézt na velbloudu –
jezdívá se třeba ke koptskému klášteru sv.
Simeona (asi 15minutová jízda) s pozůstatky hlavního kostela
již z 11. století a dochovaným zařízením kláštera (např. lisy na olej
a víno). V Asuánu byste také neměli minout návštěvu tradičního
trhu – suku, kde jsou k dostání především
núbijské rukodělné výrobky (talismany, košíky),
súdánské meče, africké masky apod.
Hlavní město Egypta
- Káhira – Naleznete zde Egyptské muzeum se zlatým
Tutanchamonovým pokladem, orientální bazar Khan al-Khalili, Citadelu
(středověkou pevnost) s několika mešitami. Staré město Káhiry (neboli
Koptské město) je křesťanská čtvrť s řadou kostelů a jiných
církevních památek. Gíza leží na předměstí Káhiry a je známá třemi
pyramidami – Cheopsovou, Rachefovou a Menkaureovou, dále si zde můžete
prohlédnout Sfingu a další pyramidy a hrobky.
Historické lokality
- Abú Simbel – chrám Ramesse II. s jeho kolosálními
sochami vytesanými do skály, kvůli stavbě Asuánské přehrady byly chrámy
v 60. letech přesunuty
- Sakkara – Džoserova pyramida
- Memfis – nejstarší egyptská metropole, socha Ramesse
II., alabastrová socha Amenhotepa II.
- Alexandrie – někdejší kulturní centrum, římské
divadlo, řecko-římské muzeum, palác Montaza a Pompeiův sloup
- Karnak – obelisky královny Hatšepsut, dochované
pylony, kolosální sochy Ramesse II. a množství chrámů
- Luxor – zvaný „město paláců“, Amonův chrám,
muzeum Luxoru s exponáty z období vlády Achnatona
- Údolí králů – skalní hroby 64 faraonů,
k nejzajímavějším patří hrob Tutanchamona, Ramesse II. a
Thutmose I.
- Údolí královen – hrobky královen, princezen a
princů, např. hrobka královny Nefertari, chrám královny Hatšepsut
- Většinu rozlohy Egypta tvoří pouštní pustiny. Nil rozděluje oblast na
Libyjskou poušť na západě a Arabskou na východě. Libyjská poušť
většinou tvoří pískové duny, někdy je též kamenitá. Na severu
Libyjské pouště se nachází pás proláklin. Největší z nich se nazývá
Kattára s nejnižším bodem 137 m pod hladinou moře.
- Na jihu země se rozkládá masiv Džabal Abenat
s nejvyšší horou vysokou 1934 m. Podél pobřeží Rudého
moře se táhne dlouhé pohoří, které přechází v Arabskou poušť. Na
Sinajském poloostrově leží nejvyšší hora Egypta s názvem Hora
sv. Kateřiny (Džebel Katherína), měří 2642 m.
Dalším vrcholem je Džebel Sinaj.
- Sever Egypta omývá Středozemní moře, na východě se
nachází Rudé moře. Sinajský poloostrov je od ostatní
části pevniny oddělen Suezským průplavem, který se dále na jih
rozšiřuje v Suezský záliv.
- Egypt sousedí s několika státy, na západě
s Libyí, na jihu se Súdánem, na východě
se Saudskou Arábií, na severovýchodě
s Jordánskem a Izraelem.
- Bezprostřední pozemní hranice má Egypt na severovýchodě Sinaje jen
s Izraelem (hraniční přechody Rafah na severu a Taba-Eilat na jihu
společné hranice). Existuje ale také přímý spoj pravidelným trajektem
z egyptské Nuweiby do jordánské Akaby.
- Nejbližší hranicí od Asuánu je hranice se
Sudánem, ke které byste se dostaly po více než 300 kilometrové
plavbě po Asuánské přehradě.
- Oblast podél Nilu, z každé strany tak pět až patnáct
kilometrů, je zeleným pruhem ve vyprahlé pustině. Nil tekl
odjakživa svým vlastním tempem. Jednou do roka, v letních měsících,
přišla velká voda a zaplavila rozlehlé oblasti podél řeky. Mohutné
záplavy sice napáchaly mnoho škod a zahubily každý rok spousty lidí, ale
když voda opadla, zanechala na polích nánosy úrodné
naplaveniny. V roce 1933, a poté v roce 1970 byla dokončena
dvě vodní díla na Nilu, vzniklo tak jezero dlouhé 480 km a
v nejširším místě 16 km široké. Stavba má své odpůrce i zastánce.
Jedni říkají, že sice nejsou zničující záplavy, ale poušť se díky
tomu přibližuje z obou stran k řece. Druzí stavbu hájí tím, že
přehrada umožnila zavlažování půdy a obdělávaná plocha se naopak
zvětšuje. Navíc, množství energie, které asuánské elektrárny
vyrábějí, umožnilo rozvoj řady zcela nových hospodářských
odvětví.
- V údolí Nilu se nejvíce daří palmám (i těm
datlovým – „stromům života“ produkujícím až 100 kg datlí
ročně), fíkovníkům a eukalyptům.
Egypťané využívají palem k nejrůznějším účelům, např. z nich
pletou rohože nebo staví ploty a ohrádky kolem domů. Jelikož je kvalitní
úrodná půda skutečně vzácná, je osázena prakticky všechna
zemědělskými plodinami (pšenicí, ječmenem, kukuřicí, luštěninami,
bavlnou, cukrovou třtinou). V pouštních oázách jsou
nejobvyklejší banánovníky, olivovníky a
vinná réva. Velmi populární je zde
pěstování ibišků, protože místní z květů
této rostliny připravují skvělý nápoj karkádé.
- Při návštěvě Egypta jednoznačně potkáte dva druhy
hospodářských zvířat: velbloudy a
osly. Ti se zde využívají nejen na práci, ale i na jídlo.
Z hovězího dobytka jsou zde chováni jen vodní buvoli, kteří slouží
pouze jako tažná zvířata.
- Přestože byste v poušti mnoho divokých zvířat
nečekali, můžete tam narazit např. na hyeny, šakaly, pouštní
lišky, gazely či pouštní myši.
Ptáků se v Egyptě vyskytuje na 300 druhů, z nichž velká část sem
přilétá přezimovat z Evropy. V bažinách kolem Nilu je
možné spatřit volavky, plameňáky a
čápy. V Egyptě můžete nalézt také supa
bělohlavého či orlovce říčního a dokonce i sovu či sokola.
V jižní části toku Nilu žijí krokodýli,
želvy, chameleóni a několik druhů hadů (je třeba dávat
pozor např. na zmiji či kobru
královskou).
- Město Asuán je díky blízkosti modrých vod Nilu
obklopeno bujnou vegetací a turisty je oblíbené nejen díky okolním
památkám, ale i nezapomenutelným spletitým uličkám. Ve
starověku se jmenoval Elefantina, což vyjadřovalo hlavní
artikl obchodu, jehož bylo centrem: zde se soustřeďovaly kly ulovených
afrických slonů a putovaly jako cenné zboží dál. Asuán bylo také
strategicky významné místo, proto v něm byly
vojenské jednotky, které chránily hranici a také poskytovaly ochranu
karavanám, mířícím dále na jih. Je jistě zajímavé, že právě v tomto
městě řecký matematik Eratosthenes poprvé
přesně vypočítal obvod Země.
- Pro mnoho turistů je Asuán nejkrásnějším městem celého
nilského údolí. V paměti vám zůstane pohádková scenérie
žlutých písečných dun, které se na západním břehu příkře svažují
k temně modrým vodám Nilu, s jehož barvou tak nádherně kontrastují
bílé plachty plachetnic zvaných felúky. Na některých místech připomíná
spíše větší vesnici. Protínají jej pouze tři silniční tahy a průmysl
zde téměř neexistuje. Často je nazýván branou černé
Afriky a návštěvníci oceňují zejména pohodovou a relaxační
atmosféru města, které přímo vybízí k procházkám po nábřeží,
vyjížďce na velbloudu či plavbě po Nilu. Na pronajaté plachetnici můžete
zamířit k některému z ostrůvků, které jsou rozsety na tmavomodré
hladině řeky. Na ostrůvcích v Nilu se nacházejí luxusní restaurace a
hotely, za zmínku však stojí ještě minimálně jeden. Nese jméno
britského honorárního konzula lorda Kitchnera, který zde
založil nádhernou botanickou zahradu. Pobyt v ní
je přímo ideálním balzámem na nervy, pocuchané přeplněnou, hlučnou a
hektickou Káhirou nebo nekonečnými davy turistů, obléhajících pyramidy
v Gíze. V Asuánu si zkrátka odpočinete.
- Západní břeh je, podobně jako v Luxoru, mnohem méně
obydlený. Abyste se na něj vůbec dostali, musíte využít veřejného
přívozu anebo si pronajmout plachetnici. Most byste totiž ve
čtvrtmilionovém Asuánu hledali marně. Nezapomeňte navštívit místní
populární trh s nezaměnitelnou atmosférou a exotickou vůní koření.
Možnosti výletů (více sekce Výlety):
- Asuánské přehrady – na břehu Násirova jezera tu můžete najít
některé památky, které musely ustoupit vodní nádrži, např.
chrám Philae, původně zasvěcený božstvu Isis,
jeden z posledních postavených v klasickém egyptském architektonickém
stylu, tento chrám ze 7. stol. př. n. l. byl později přeměněn na
křesťanský – do hieroglyfů byly vyryty kříže, tváře egyptských
bohů byly smazány
- Chrám Pilak
- Abú Simbel
- Ostrov Elefantina
- Krátkodobé i dlouhodobé výlety po Nilu
- Návštěva velbloudího trhu
- Bujnou vegetaci zajišťuje Asuánu řeka Nil, na které
byla dokončena dvě vodní díla, tzv. Asuánské
přehrady.
|