Alexandria

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučená očkování: doporučuje se očkování proti virové hepatitidě A (popř. B) a břišnímu tyfu. Od října do května také očkování proti meningokokové meningitidě a cestovatelům, kteří se budou pohybovat převážně na venkově, ještě očkování proti vzteklině. Lidem starším 30 let se doporučuje nechat se přeočkovat proti záškrtu.
• Malárie: riziko malárie je velmi nízké
• Ostatní rizika infekčních onemocnění: průjmová onemocnění, hepatitida typu E, brucelóza, fasciolóza (převážně v okolí Alexandrie), horečka dengue, krymsko-konžská horečka, leishmanióza (viscerální a kožní – převážně na severu), filarióza (lymfatická – sporadicky v deltě Nilu), horečka phlebotomus (převážně v severních oblastech), západonilská horečka (v povodí Nilu), horečka Rift-Valley, skvrnitý tyfus, bilharzióza (především údolí a delta Nilu, okolí Suezského průplavu), hepatitida typu C, venerické infekce…

Celní předpisy ^

• Do Egypta se nesmějí dovážet potraviny, alkohol, pornografické materiály a drogy. Vyvážet je zakázáno památky a zlato v nezpracované podobě.
• V Egyptě padají velmi přísné tresty za prodej a přechovávání drog, pohybují se v desítkách let odnětí svobody. Za nedovolené držení drog mohou egyptské soudy udělit až trest smrti.
• Velké množství léků a podpůrných prostředků podléhá přímé kontrole, zejména při vývozu z Egypta.
• Při příjezdu do Egypta lze nakoupit zboží v bezcelních obchodech, tzv. Duty Free Shops, na letišti a vybraných místech v Káhiře v určité částce za kalendářní rok – doporučuje se ověřit u egyptské celní služby. Takto lze nakupovat do 24 hodin po příletu.
• Povinnost směny peněz v Egyptě neexistuje. Doporučuje se měnit peníze pouze na místech k tomu určených (banky, směnárny), za směnu na černém trhu hrozí kromě nebezpečí z toho plynoucího také postihy ze strany státních orgánů.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Embassy of the Czech Republic
4, Dokki Street.
125 11 Giza (Cairo)
Egypt
tel.: 0020 2 3315 202, 3315 204 748 5531, 748 5469,
748 5533, 748 6550,
fax: 0020 2 7485892

Honorární konzulát České republiky v Alexandrii
Mr. Mamdouh Zahran
14th May Road -Semouha
Alexandria, Egypt
Tel.:0020 3 4266664
Fax:0020 3 4266660

Honorární konzulát České republiky v Súdánu (Chartúm)
Mr. Farouk Diab
Parlament St.
El Sheikh Moustafa El Amin New Building
Khartoum, Sudan
tel.: 00249 183 778044, 778045, 779491
fax: 00249 183 775674

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Egyptské arabské republiky
Pelléova 14, Praha 6 – Bubeneč
160 00

tel.: 224 311 506
fax: 224 311 157
e-mail: embassyegypt@centrum.cz

titulář J. E. pí Amal Mostafa K. MOURAD
funkce velvyslanec

úřední hodiny: 9.00 – 16.00

Vstupní víza ^

• Při vstupu do země je pro občany České republiky nutné mít platný cestovní pas s dobou platnosti minimálně 6 měsíců ode dne vstupu, pokud je vízum koupeno na místě, nebo s platností minimálně 6 měsíců ode dne podání žádosti o vízum, je-li vízum vyřizováno předem.
• Od roku 2002 je vízum možno získat přímo na letištích v Egyptě za poplatek cca 15 USD. Pokud vízum vyřizuje cestovní kancelář nebo jiný podobný subjekt, může být cena vyšší o manipulační poplatek.
• Přihlašovací povinnost byla pro občany České republiky zrušena v roce 1996.

Bezpečnost ^

• Největší odlišnost od situace v evropských státech je zapříčiněna islámem. Zejména ženám se nedoporučuje nošení krátkých kalhot, sukní a hlubokých výstřihů. Rovněž vodění žen za ruku a polibky na veřejnosti mohou způsobit nepříjemnosti.
• V Egyptě existují místa, kam je přístup povolen pouze se zvláštní dokumentací. Jde o příhraniční oblast s Libyí a oblast Sinaje mimo silnice. Na Sinaji se stále nacházejí neodkrytá minová pole označená mnohdy pouze ostnatým drátem.
• Není doporučeno fotografovat vojenské a policejní objekty, nádraží, dopravní uzly, mosty a další objekty tohoto typu. Turistům hrozí odebrání filmu, popřípadě paměťové karty.
• V oblastech středního Egypta stále hrozí nebezpečí terorismu ze strany radikálních skupin.
• Jsou známy případy českých občanek, jež pod příslibem sňatku s egyptským mužem převedly značnou finanční částku na účet svého budoucího manžela, který o ně posléze ztratil zájem. Doporučuje se tedy vysoká opatrnost ve finančních záležitostech. Rovněž přehnaná důvěra není ten správný postoj.

Doprava ^

K cestování vlastním vozem do Egypta je nutno mít množství dokumentů – jsou vyžadovány:

• mezinárodní řidičský průkaz
• celní orgány dále žádají předložení tzv. karnetu (celní deklarace o dovozu a vývozu vozidla)
• evropská zelená karta zde neplatí
• na hranicích je nutné uzavřít za poplatek havarijní pojištění
• K pronájmu motorových vozidel v Egyptě je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:
• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• jízda autem po Egyptě se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje
• součástí povinné výbavy musí být hasicí přístroj
• od 1. 8. 2008 platí v Egyptě nový silniční zákon zpřísňující sankce za porušení dopravních předpisů, které se zatím zásadně nedodržují
• jezdí se vpravo, řidič musí být stále ve střehu

Místní doprava ^

• Mezinárodní letiště El Nohza, které je díky expanzi města v současné době situováno téměř v centru, bude v roce 2009 utlumeno a nahrazeno modernějším letištěm Borg El Arab 40km jihozápadně od samotného města. Letecky se ze středoevropských letišť dostanete do Alexandrie během 4,5 až 5ti hodin. Z letiště se dostanete do centra buď taxi službou nebo pravidelným linkovým autobusem.
• Hlavní autobusové a vlakové nádraží se nachází přímo v centru Alexandrie. Z dálkových autobusů do města zajíždějí poměrně pohodlné klimatizované vozy společností West Delta Bus Company, Super Jet nebo Arab Land Transport Company. Nejvíce využívanou linkou je Alexandrie – Káhira, jízdenky byste si měli rezervovat raději dva dny dopředu.
• Vlaky jsou v Egyptě rozděleny do několika tříd podle vybavení a při pobřeží Středozemního moře jezdí z Káhiry do Alexandrie, a dále pokračují až do letoviska Marsa Mathrúh. Po hlavních trasách jezdí až šest vlaků denně.
• 1.třída – sedadla nutné rezervovat, vagony vybaveny klimatizací, uličky jsou volné a pro pasažéry je dostupné občerstvení.
• 2.třída – sedadla nutné rezervovat, vagony vybaveny klimatizací, pro pasažéry je dostupné občerstvení, ale v uličkách stojí lidé.
• 2. standardní třída – nekvalitní, ale vycpaná sedadla a možnost otevřít okna
• 3. třída – dřevěná sedadla, vagony nacpané k prasknutí a nemožnost otevřít okno
• Jízdné ve vlacích v porovnání s Evropou je vcelku levné: Káhira – Alexandrie 1. třída 4 euro 2. třída 2,5 euro 2. std. třída 1,5 euro. Děti do 3 let jezdí zdarma, od 4 do 9 let jezdí za poloviční cenu (starší už platí plnou čásku). Jízdenky možno nakoupit v egyptských librách. Na všechna vlaková spojení se dají využít slevy ISIC a ALIVE.
• Alexandrie má dva přístavy, Západní a Východní. Do Západního přístavu míří všechny dopravní a výletní lodě, zatímco Východní je určen pro lodě rybářské.
• Dopravovat se po Alexandrii můžete několika způsoby, autobusy, minibusy, tramvají nebo metrem. MHD zajišťovaná státními autobusy je však pro Evropana, neznalého místních poměrů a jazyka, téměř nepoužitelná. Vedle státních dopravních prostředků spojení zajišťují soukromé mikrobusy, které kopírují autobusové linky.
• Metro jezdí jezdí zhruba od 5:30 do půlnoci, jízdenka stojí okolo 1 eg.libry i do vzdálenějších stanic.
• Nejpohodlnějším způsobem je samozřejmě cestování taxíkem. Alexandrijské taxíky mají černooranžovou barvu. Při volání na taxi musíte být dostatečně agresivní, jen tak máte šanci. Je dobré v hotelu zjistit obvyklé ceny na známá místa ve městě a dohodnout s řidičem předem cenu. Není zvykem platit spropitné. Pokud budete během dne využívat taxi vícekrát, vyplatí se domluvit s jedním řidičem.
• Poměrně velkou svobodu vám poskytne řízení pronajatého vozu. Ve městech je velmi hustý provoz a pro nás nezvyklá je i mentalita místních řidičů. Cizincům se nedoporučuje řídit v Káhiře, provoz na dálnicích byste měli zvládnout. Bez průvodce se nevydávejte raději ani na výlet do pouště.
• Čerpací stanice Mobil, Esso nebo Shell najdete po celé zemi. Benzín je levný a prodává se po litrech jako u nás.

Výlety ^

• Prvně byste asi měly prozkoumat samotnou Alexandrii. Alexandr Veliký založil Alexandrii v roce 332 př. n. l. Po jeho smrti se stala hlavním městem Egypta. V současnosti je jedním z hlavních egyptských přístavů a druhým největším městem. Za návštěvu určitě stojí pevnost Qait Bay. Do ničivého zemětřesení v roce 1326 zde stál 110 m vysoký legendární maják, který byl jedním ze sedmi divů světa. Veškeré dění tehdejšího světa uchovávala Alexandrijská knihovna, během návštěvy si nenechte ujít palác Al Montazah, letní rezidenci králů 19. a 20.st., katakomby Kum Aš-Šukáfa, které jsou jedinečnou ukázkou římského pohřebiště z 1. a 2.století po Kristu. Skutečné historické poklady jsou uchovány v Řecko-římském muzeu a poklady, které potěší především ženy, uvidíte v proslaveném Muzeu královských klenotů. Nesmíte opomenout Kleopatřiny lázně, zbořený chrám Ramsesa II, Alexandrijské akvárium a další zajímavosti.
• Většina pamětihodností, kostelů nebo muzeí mívá otevřeno mezi 9:00 až 16:00. V pátek bývá okolo poledne zavřeno z důvodů důležitých modliteb.
• Asi 50 km jihozápadně od Alexandrie jsou ruiny starověkého města, klášterní komplex a křesťanské poutní místo Abu Mena, které bylo v roce 1979 také zapsáno na Seznam UNESCO.
• V okolí Alexandrie stojí za zmínku město Rosseta, které je známé nálezem náhrobního kamene, díky němuž známe tajemství hieroglyfického písma. Rossetskou desku našli Napoleonovi vojáci a dnes je uložena v Britském muzeu v Londýně.
• Wadi Al Hitan leží 211 km jižně od Alexandrie. Je paleontologickým nalezištěm, kde byly nalezeny ostatky vzácného druhu velryb. V roce 2005 bylo místo zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
• Memfis je starověké město na západním břehu Nilu cca 180 km jihovýchodně od Alexandrie. Bylo sídelním městem Staroegyptské říše a hlavním městem sjednocenného Egypta. Byl sídlem faraónů a nejvýznamnějším přístavem v zemi. Dnes jsou z něj pouze ruiny, které byly v roce 1979 zapsány na Seznam UNESCO
• Alexandrie bývá výchozím bodem většinou vícedenních výletů do oázy Siwa na lybijské hranici. Siwa je nejodlehlejší z celkem pěti tzv. Západních oáz. Snad nejlépe odpovídá romantické představě, v pustině písku vypadá jako fata morgana. Agentury ji mají v programu zatím vyjímečně. Dostupná je nejlépe terénními vozy. Siwa je pověstná svými datlemi a olivami a je městem oslů, kteří jsou kromě kol nejlepším způsobem dopravy. Obyvatelé Siwy byli vždy svérázní a nezávislí, a jsou takoví do jisté míry pořád. Dodnes si udržují své tradice a zvyklosti. Toto by i návštěvníci měly respektovat. Turisté nejčastěji navštěvují termální prameny, z nichž nejznámější je Sluneční pramen. Z nejbližšího města Marsá Matrúth je oáza Siwa vzdálena cca 300 km po silnici, která byla dokončena v roce 1984.
• Káhira je vzdálena cca 180 km východně od Alexandrie ( více viz Káhira)

Jídlo a pití ^

• Egyptská kuchyně má svůj původ v arabské, ovlivňovaly ji však i kuchyně okolních národů. Je pro ni typické koření všeho druhu, základ pokrmů tvoří hlavně zelenina. Připravuje se zde hodně bezmasých pokrmů, protože maso je drahé. Přesto jsou místní jídla vydatná. Často se zde také konzumují ryby a mořské plody. Jako příloha se podává mnoho druhů chleba a rýže.

Speciality

• V egyptské kuchyni se podává několik chodů. Předkrm se nazývá mázza a tvoří jej nejčastěji salát nebo polévka.
• Jako hlavní chod se servíruje maso nebo ryby. Národním jídlem je foul – vařené boby se zeleninou. Další místní specialitou jsou chlebové placky el baladi podávané s kaší zvanou hummus z cizrny a sezamu. Oblíbenou specialitou je také firaakh mashwi – grilované kuře nebo kofta – grilované kuličky z mletého masa. Častým pokrmem známým i u nás je kebab.
• Ochutnejte typický dezert umm ali – koláč s oříšky a hrozinkami namáčený v mléce.
• Po jídle se podává turecká káva, která je v Egyptě národním nápojem stejně jako čaj zvaný ahhwa a šáj. Pro osvěžení se podává s lístkem máty. Velice lahodný nápoj je kardele – čaj z ibišku. Pokud chcete ochutnat místní pivo, zkuste značku Stella. Dlouholetou tradici má egyptské víno, mezi známé značky patří např. Giannaclis nebo Ptolemy.

Restaurace

• Běžná doba oběda je v Egyptě kolem 15. hodiny. Navečer si lidé dopřejí čaj a lehkou svačinu a večeří až po 20. hodině. Stravovat se můžete na ulicích a tržištích, kde seženete nejlevnější jídlo. Ceny v restauracích se pohybují mezi 2 – 20 EGP.

Na co dát pozor

• Nedoporučujeme pít místní vodu, proto si kupujte tu balenou a vyhýbejte se ledu v nápojích. Pečlivě omývejte ovoce a zeleninu. Dávejte pozor na to, aby maso bylo vždy dostatečně tepelně upravené, a dbejte na správnou hygienu.

Náboženství a tradice ^

• Náboženské složení Egypta
• islám – 90 % obyvatel
• zbylých 10 % obyvatel má vyznání koptské (křesťanské), římskokatolické, řecké pravoslavné a anglické protestantské

• Egyptské svátky
  • 7. leden – koptské Vánoce – slaví je i muslimové
  • 1. – 3. leden – Velký Bairam (svátek poutníků)*
  • 20. leden – muslimský Nový rok *
  • 31. březen – narození Proroka Mohameda (Moulid El Nabi)*
  • 9. duben – Sham Al-Nassim – Jarní den*
  • 25. duben – Den osvobození Sinaje
  • 18. červen – Den nezávislosti
  • 23. červenec – Den revoluce
  • 6. říjen – Den armády
  • 12. – 15. říjen – Bairam
  • 24. říjen – Den města Suez
  • 19. – 22. prosinec – Velký Bairam*
  • 23. prosinec – Den vítězství
• svátky tohoto označení jsou pohyblivé *

• Náboženská a posvátná místa
  • Hamzova mešita v Suezu
  • mešita s univerzitou Al-Azhar v Káhiře – požívá velké náboženské autority
  • mešita v Sidi Okba – 35 m vysoký minaret z 9. stol.
  • katedrála svatého Marka v Káhiře
  • koptská pravoslavná katedrála svatého Marka v Alexandrii – stojí na místě kostela, který údajně založil sám patron sv. Marek v roce 60. Světcovy ostatky, jež zde spočívaly, ukradli (kromě hlavy) Benátčané v 9. století, katedrála je historickým sídlem patriarchy („papeže“) alexandrijského. V 50. letech 20. století byla původní stavba stržena a na jejím místě postaven chrám nový.
  • mešita Abou el-Abbas al-Mursi v Alexandrii – postavená Alžířany v 18. století

Historie - Kultura ^

Historie Egypta

Egypt jako státní útvar má nejdelší historii na světě. Důležitým datem na úsvitu jeho dějin je tradičně uváděný rok 3150 před n. l., kdy došlo ke spojení království Horního (na jihu) a Dolního (na severu) Egypta, které údajně provedl král Menes. Zmíněné dva státní útvary se utvořily kolem životadárné tepny země, Nilu, zejména poté, co docházelo k vysychání země a formování Sahary. Hlavním městem se stal Memfis, v čele státu stanul faraon, uctívaný jako bůh, jenž svou mocí zajišťuje tok Nilu. Starý Egypt měl rozvinutou administrativní strukturu (z původních místních vládců se stali guvernéři, kteří pro faraona zajišťovali výběr daní), polyteistické náboženství a mysl obrácenou k posmrtné existenci. Jeho civilizace, projevující se v lékařském umění, astronomii, sochařství i hieroglyfickém písmu, jež prodělalo vývoj od obrázkové nápodoby věcí k abstraktní hláskové reprezentaci, právem vzbuzuje hrdost Egypťanů a byla základem výjimečného vědomí jejich pospolitosti.

Budeme-li se při popisu egyptských dějin držet tradiční periodizace, můžeme období starého království (přibližně 2600 – 2200 př. n. l.) charakterizovat především jako období budování pyramid (včetně té Cheopsovy, jediného dochovaného ze starověkých sedmi divů světa), na kterých oproti dřívějšímu přesvědčení nepracovali otroci, ale egyptské obyvatelstvo v rámci jakési robotní povinnosti v době rozvodněného Nilu, který znemožňoval zemědělské práce. Období království střídala přechodná období vnitřních sporů zhoršovaných přírodními pohromami, provázená i vykrádáním pyramid.

Po období středního království (asi 2000 – 1600 před n. l.), jež přineslo egyptská tažení na jih a do východního Středomoří, a dalším přechodném období přišlo nové království, kdy moc Egypta sahala až na Blízký východ, kdy byl Egypt bohatý a mocný a vládli mu nejslavnější faraoni 18. až 20. dynastie. Jmenujme Hatšepsut, jejíž mumie byla identifikována teprve nedávno – veleúspěšnou ženu vládkyni, jež vystupovala jako muž, Amenhotepa III., budovatele chrámu v Luxoru, i jeho následovníka Amenhotepa IV. (Achnatona), který se neúspěšně pokoušel prosadit monoteistický kult slunečního božstva, a jeho ženu Nefertiti. Nejmocnější byl Egypt za dlouhé vlády zřejmě největšího faraona Ramsese (Ramesse) II. Velkého (1279 – 1212 př. n. l.), jenž roku 1274 vybojoval proti Chetitům bitvu u Kadeše a je spojován s obdobím biblického Exodu. Do historie se zapsal jako původce mnoha staveb (včetně pohřebních staveb v Údolí králů).

Postupně však přicházel úpadek, finance říše byly ruinovány bitvami, zhoršovaly se podmínky prostých obyvatel a především Egypt ohrožovala jiná etnika – mořské národy, Asyřané a Peršané. Z perské okupace, kdy Egypt klesl na pouhou satrapii, zemi vysvobodil Alexandr Veliký roku 332 př. n. l. S jeho jménem je spojeno v egyptských dějinách především založení nového hlavního města Alexandrie. Ta se brzy stala důležitým centrem mořeplavby, obchodu a především kultury díky knihovně, jež přitahovala vědce zdaleka.

Po Alexandrově smrti Egypt připadl jeho generálu a druhovi Ptolemaiovi (roku 305 před Kristem se stal egyptským faraonem), zakladateli ptolemaiovské dynastie, jež pak Egyptu vládla tři sta let. Helénská dynastie Ptolemaiovců přijala egyptský způsob správy země i egyptské zvyky, uctívala egyptská božstva, stavěla jim chrámy, přejala i egyptský oděv a způsob pohřbívání. Příznačné pro tyto panovníky byly krvesmilné sňatky mezi sourozenci, již pak panovali společně. Za Ptolemaiovců také přibylo do Egypta mnoho řeckých přistěhovalců, kteří se stali privilegovanou vrstvou obyvatelstva. Řečtina se stala hlavním jazykem, knihovna v Alexandrii byla centrem řecké vzdělanosti. Vedle Řeků se tehdy v Egyptě usazovali také Arabové a Židé.

Konec éry Ptolemaiovců je spojen s vládkyní Kleopatrou VII., nejslavnější ženou starověku. Přes rodovou příslušnost se naučila egyptsky, horlivě uctívala egyptské bohy. Dokázala okouzlit (podle historika Plutarcha asi spíše vtipem, osobním kouzlem a lahodností hlasu než podmanivou krásou) dva mocné muže tehdejšího světa – Caesara a Marka Antonia. Život slavné panovnice, který inspiroval a dodnes inspiruje vznik řady uměleckých děl, se skončil krátce po smrti jejího milence Marka Antonia roku 30 před Kristem, poté co byli poraženi Octavianem (budoucím císařem Augustem) v bitvě u Actia roku 31. Oba se sprovodili ze světa vlastní rukou.

Následně se Egypt stává římskou provincií (zvanou Aegyptus). Římané šli ve stopách Ptolemaiovců v respektování egyptských tradic a provincii využívali především jako obilnici své říše. V jejich době také na egyptské území proniká křesťanství (Koptové), jež nakonec zatlačuje původní kulty. Jeho šíření je tradičně spjato s osobou svatého Marka, který začal hlásat novou víru v Alexandrii. Zaniká tak vrstva kněží, na dlouhá staletí pak mizí schopnost číst hieroglyfy. Éra římské – později byzantské – nadvlády končí pak v 7. století.

Roku 641 n. l. Arabové definitivně dobyli Alexandrii. Arabská éra významně poznamenala povahu Egypta, hlavním jazykem se stává arabština, šíří se islám, roku 969 je založena Káhira jako nové hlavní město. Na konci arabské éry vládli Egyptu mameluci, privilegovaná vojenská vrstva (původně osobní stráž chalífa či sultána) sestavená z bývalých otroků turecko-čerkeského původu, kteří konvertovali k islámu. V Egyptě panovali v letech 1250 až 1517.

Roku 1517 Turecko dobyli Otomani, ale země zůstává de facto nadále v rukou mameluků. Roku 1798 přitáhl do Egypta Napoleon Bonaparte. Egypťané byli náhle konfrontováni s rozvinutým západním světem, Napoleon s sebou navíc přivezl skupinu vědců a umělců, kteří kompletně Egypt popsali.

Definitivně nadchází pád mameluků poté, co se moci chopil bystrý a politicky schopný velitel albánského původu Muhammad Ali roku 1805 jako guvernér Egypta. Roku 1811 mamelucké vůdce vylákal léčkou do pevnosti a zmasakroval je. Dnes je Muhammad Ali spatřován jako zakladatel moderního Egypta – budoval armádu, podporoval pěstování nových zemědělských plodin (zejména bavlny), pozval do země zahraniční obchodníky, zakládal továrny (především textilního a vojenského průmyslu) a vzdělávací instituce, stavěl silnice, kanály, zavlažovací systémy… Snažil se o územní expanzi, ale dobytých území (např. Sýrie) se musel z větší části vzdát po nátlaku velmocí. Zato však získal dědičné právo na guvernérský post vždy pro nejstaršího mužského potomka. Jím založená dynastie pak Egyptu vládla až do roku 1952.

Významným bylo v historii Egypta 19. století vybudování Suezského průplavu roku 1869 ve francouzsko-egyptské spolupráci. Výše zahraničního dluhu později přinutila tehdejšího vládce Egypta Ismaila k prodeji egyptského podílu na projektu Britům, což – spolu s francouzsko-britským potlačením povstání z roku 1882, jež bylo vyvoláno nespokojeností obyvatel s vysokým zdaněním a evropskou přítomností v Egyptě – vedlo k podřízení Egypta Británii. Roku 1914 – v souvislosti s vypuknutím první světové války – byl Egypt oficiálně vyhlášen britským protektorátem. Odpor vůči britské nadvládě a touha po samostatnosti však vzrůstaly (k tomu se přidávaly konflikty jako ten v Denšavai, kde britští vojáci vyprovokovali roztržku, při které byl britský voják zabit, za což bylo několik Egypťanů popraveno) – roku 1922 tak Británie vyhlásila egyptskou nezávislost, ale svůj vliv v zemi uplatňovala nadále.

Skutečnou nezávislost Egypt získal až v 50. letech. Nejdříve nespokojení důstojníci (pro něž byla poslední kapkou porážka Izraelem, když byl špatně připravený Egypt vtažen do války při vzniku židovského státu) svrhli krále Faruka roku 1952 a roku 1953 vyhlásili republiku. Vlády se ujal vůdce důstojníků Gamal Násir. Trvající negativní postoj vůči Izraeli (Egypt zadržoval a zabavoval náklady, které byly pro Izrael převáženy Suezským průplavem), odpor ke stále trvající britské přítomnosti v regionu a zájmy Británie a Francie na udržení vlivu v oblasti (z důvodů někdejších koloniálních vazeb, zásob ropy i strategické pozice Egypta – jak ekonomicky, tak politicky – v době studené války i dříve, kdy ve válečných konfliktech Britové zabraňovali nepřátelům v průplavu kanálem) vedly k suezské krizi.

Když Západ odmítl financovat stavbu Asuánské přehrady, Násir v červenci 1956 znárodnil společnost spravující Suezský kanál. Odezvou byla invaze přirozených spojenců – Británie, Francie a Izraele. Přes vojenský úspěch spojenecké operace (Egypt byl naopak ozbrojován zeměmi sovětského bloku, což započalo nebývalým zbrojním obchodem s tehdejším Československem roku 1955) byl zejména na Británii vyvíjen obrovský nátlak (politický, ale také ekonomický ze strany USA i OSN), takže cizí vojska byla nucena se během několika měsíců stáhnout.

Násirovi to tehdy vyneslo obrovskou prestiž v arabském světě. Byl silnou osobností, reformoval (především znárodňoval) egyptské hospodářství a snažil se sjednotit arabské státy pod vedením Egypta. Jeho obraz ve vlastní zemi i v zahraničí byl vážně narušen výsledkem jím vyprovokované šestidenní války z roku 1967, kdy Izrael porazil egyptské, jordánské i syrské vojsko a zabral území včetně Sinaje.

Násira vystřídal Anwar Sadat. Ten dokázal překvapit Izrael v yomkippurské válce roku 1973, a zvýšit tak egyptské sebevědomí. Byl si vědom, že nelze s Izraelem věčně válčit a nakonec dospěl k uzavření míru s Izraelem, který se vzdal územních nároků na Sinajském poloostrově, dohodami z Camp Davidu 1978/1979 (izraelským partnerem byl premiér Menachem Begin, za USA dohodu pomáhal uzavřít prezident Jimmy Carter). Od té doby Egypt působí jako moderátor mezi Izraelci a Araby, spolu s dalšími umírněnými muslimskými státy usiluje o uzavření rozumné dohody vedoucí k míru na Blízkém východě. Ve vnitřní politice se Sadat zapsal do historie snahou o větší politickou svobodu a především povzbuzením soukromých investic (i zahraničních) díky politice otevřených dveří (Infitah). V této politice v zásadě pokračuje i současný prezident Husní Mubarak (v úřadu od 1981).

Egyptská kultura

Egyptská kultura, vzkvétající spolu s egyptskou říší, ovlivňovala mnohé jiné sousední civilizace ve Středomoří, v Africe a na Blízkém východě. Prošla také mnoha změnami – od doby faraonů přes ptolemaiovské období helénské kultury a rané křesťanství až po období islámské kultury, trvající (s mnoha předchozími i nově se prosazujícími vlivy) dodnes. Jména představitelů egyptské kultury nám přitom zůstávají ve velké míře skrytá nebo neznámá.

Na egyptském výtvarném umění je pozoruhodné především to, že už v období faraonů bylo podřízeno pevným pravidlům. Charakteristické pro ně je, že zachycuje výjevy lineárně, v jedné rovině, osoby a zvířata v naprosté většině z profilu, jak to můžeme pozorovat na úchvatné výzdobě vnitřních prostor pyramid. Z architektů těchto nejslavnějších egyptských staveb známe alespoň jméno Imhotepa z poloviny třetího tisíciletí, který byl zároveň faraonovým kancléřem a veleknězem. Je rovněž považován za zakladatele egyptské medicíny.

Vědci, o nichž se nám zachovala alespoň nějaká povědomost, jsou především ti spojení s nejvýznamnější egyptskou kulturní institucí své doby, alexandrijskou knihovnou, založenou na počátku třetího století před n. l. Skýtala přístřeší až 700 000 svazků a jako magnet přitahovala tehdejší učence, z nichž připomeňme alespoň Diofanta, údajného původce algebry, a Ptolemaia (shoda jména s dynastií, jež Egyptu dovládla asi 120 let před jeho narozením, je zřejmě čistě náhodná), jenž sebral dřívější znalosti v oborech astronomie a zeměpisu, napsal dílo o optice a pojednání o hvězdopravec­tví, uznávané ještě ve středověku. V knihovně se také shromažďovaly dřívější literární památky (údajně včetně originálů dramatických veledíl Aischyla, Sofokla a Euripida), byly zde při zkoumání různých variant textů (např. homérských eposů) stanoveny první zásady textové kritiky.

Tehdejší hudební díla se nám pochopitelně nezachovala (víme jen to, že se provozovala především na harfu i jistý druh flétny, tehdy v Egyptě užívaný).

Ze starověké egyptské literární produkce známe hlavně nejrůznější obřadní texty – hymny k různým božstvům a texty k pohřebním obřadům. Texty pyramid jsou nazývány mytologické texty a popisy obřadů, jež se nám zachovaly vryté na stěny pyramid. Vyvrcholení pohřebních textů představuje tzv. Kniha mrtvých, jež byla v podobě svitku vkládána zemřelým do rakve či pohřební komory. Měla být zemřelému jakýmsi průvodcem po onom světě a nám podává pozoruhodný obraz tehdejších představ o posmrtném bytí. Z jiných žánrů uveďme různé texty se sebranou moudrostí (jako Naučení Ptahhotepovo, sbírku mravních přísloví). Významnou literární památkou vzniklou v Egyptě je řecký překlad židovské bible, známý jako Septuaginta, spojený s knihovnou v Alexandrii. Až dlouho po svém vzniku nabyla také významu tzv. Rosettská deska, obsahující klasický řecký překlad egyptského textu, přičemž originální text v hieroglyfech je uveden též, což v 19. století umožnilo rozluštění hieroglyfů J. – F. Champollionem.

Z novějších uměleckých odvětví se zmiňme o filmu, jehož je Egypt významným centrem – v Káhiře se koná významný mezinárodní filmový festival, většina arabských filmů je právě egyptské provenience. A nelze nezmínit hvězdu světové kinematografie Omara Sharifa.

Historie Alexandrie

Třebaže Alexandrie nemá na egyptské poměry předlouhou historii sahající několik tisíc let před počátek našeho letopočtu, stala se záhy po svém vzniku slavnou, procházely jí největší osobnosti, události a dějinná hnutí té doby. Později význam města upadl, ale zvláště ve 20. století opět natolik vzrostl, že dnes v některých oblastech konkuruje i Káhiře.

Výjimečně známe dobu i okolnosti vzniku města Alexandrie, a již ty jsou pamětihodné. Zcela přesně na rok sice vznik datovat nelze, ale je možné se přidržet nejčastěji uváděného roku 332 před naším letopočtem. Zakladatelem města nebyl nikdo jiný než ten, po němž nese jméno – Alexandr Veliký, slavný dobyvatel a vojevůdce, který pověřil výstavbou města architekta Dinokrata. Město mělo vzniknout na příhodném místě na pobřeží Středozemního moře s protilehlým ostrovem Faros, kde již předtím stávalo egyptské město Rhakotis. Mocný původce města se po několika měsících vydal dále na východ a do svého města se už nikdy nenavrátil. Podle Alexandrova plánu nahradila Alexandrie Memfis jako hlavní město Egypta, spojovala Řecko i okolní svět s údolím řeky Nilu a Rudým mořem. Ani Alexandrova smrt a rozpad jím vytvořené říše nezastavily rozmach města. To rostlo právě hlavně za prvních ptolemaiovských vládců, jichž byla Alexandrie sídelním městem (zhruba od roku 304 př. n. l. do roku 30 př. n. l.). Jejich dynastii založil Ptolemaios I., Alexandrův místokrál a generál, který také dovezl do města tělo velkého panovníka. Vše to provázela i hospodářská prosperita, která byla zčásti dílem otce města, který vyplenil fénické město Týros na libanonském pobřeží, po němž Alexandrie převzala obchod. Jiným jevem příznivým pro růst prosperity města byl vzestup obchodu mezi Římem a východem, který se ubíral právě tudy, po Nilu a kanálu, kterým byl Nil spojen s Rudým mořem. Udává se, že již v prvním století své existence se Alexandrie stala největším městem na světě, později toto místo přenechala Římu, který se svou velikostí několik století hned následovala.

Někdy na počátku 3. století byl ve městě založen Museion (odtud současné slovo muzeum), doslova chrám múz, jehož součástí byla i věhlasná knihovna, nejslavnější instituce svého druhu v antickém světě, kde bylo podle odhadů uchováváno až 700 000 svitků papyru. Museion byl také centrem vzdělanosti helénského světa, jsou s ním spojováni řečtí velikáni vědění jako Eukleides, Archimedes nebo zeměpisec Ptolemaios. Většina svitků v knihovně (kromě Museionu byla část fondu knihovny umístěna i v Serapeu, chrámu boha Serapise, kterého uctívali Řekové i Egypťané) byla v řečtině (byly zde mj. sebrány, opraveny a upraveny homérské texty), ale Alexandrie měla také největší židovskou komunitu v tehdejším světě, jež vydala taky plody své učenosti v podobě Septuaginty, známého překladu hebrejského Starého zákona do řečtiny. (Nedá se však říci, že by soužití rozdílných etnik bylo výlučně idylické, zejména později docházelo ke konfliktům…)

Ve stejné době jako Museion, v první polovině 3. století před n. l., byl vybudován také legendární maják v Alexandrii na ostrově Faru. Konstrukce měla čtvercovou základnu, střední osmihrannou část a nahoře byla korunována kruhovou částí, celek dosahoval výšky kolem 120 metrů. Tento jeden ze sedmi divů antického světa sloužil původně pouze jako dominanta přístavu, později, někdy v 1. století našeho letopočtu, se usoudilo, že by námořníkům plujícím do přístavu mělo něco signalizovat blížící se pevninu, neboť egyptské pobřeží je ploché, bez viditelných přírodních dominant. Do vrcholku budovy bylo tedy umístěno zrcadlo, odrážející ve dne sluneční světlo, a v noci zde byl zapalován oheň. Podle některých zkazek bylo světlo z majáku vidět až na 50 km daleko a mělo takovou sílu, že spálilo nepřátelské lodi, než vůbec vpluly do přístavu. Stavbu také zdobily sochy mořských božstev – řeckých Tritonů a později římského Neptuna. Ještě později byl údajně na vrchu majáku kostel a následně mešita. Po různých pohromách byl i obnovován. Zkázou pro maják byla zemětřesení v 10. století (pak sloužil už jen jako strážní věž) a poté – fatálně – na počátku 14. století, takže jej cestovatelé tohoto století po přírodní katastrofě již nebyli schopni rozeznat. Na konci 15. století byla v místě původního majáku postavena pevnost Qaitbay, do jejíhož zdiva byly také začleněny některé kameny z předcházející stavby, nápadné a rozeznatelné pro své gigantické rozměry. Zbytky lze spatřit i při potápění u alexandrijského přístavu.

Známou epizodou z historie Alexandrie je doba, kdy zde vládla ikonická vládkyně Kleopatra (VII.), jež si zde získávala přízeň Julia Caesara i Marka Antonia. Nakonec město dobyl Octavianus (později známý jako císař Augustus), a to 1. 8. roku 30 před Kristem. Na paměť tohoto vítězství se také srpen nazýval v latině augustus, z čehož vzniklo august a případné další varianty v mnoha evropských jazycích. Egypt se, jak známo, stal obilnicí Říma a Alexandrie důležitou branou k této obilnici. I tehdejší převratný myšlenkový a duchovní proud, křesťanství, je spojen s Alexandrií, jež se po centru „pohanského“ vědění stala i centrem křesťanské teologie. Ve městě prý kázal v půli prvního století evangelista Marek, který zde také zahynul kolem roku 62 mučednickou smrtí, když byl za své kázání na provaze uvláčen ulicemi k smrti. Alexandrijský patriarcha (někdy dokonce označovaný za papeže z Alexandrie) se později stal významnou postavou křesťanské církve (zejména její východní větve), zdejší myslitelé zasahovali také do řešení zásadních otázek křesťanského učení (např. v případě tzv. arianské hereze, jež tvrdila, že Ježíš je podřízen Bohu Otci, a že tedy nejsou v rámci svaté Trojice rovni). Římští císaři, kteří navštívili Alexandrii (jako např. Caesar a Augustus), putovali zpravidla ke hrobu Alexandra Velikého, do města zavítali Hadrián i Dioklecián. Někdy však taková návštěva skončila neblaze – jako ta Caracallova. Nenáviděný císař údajně odpověděl na satiry, jež mu byly adresovány, bez milosti – nechal povraždit všechny mladé muže schopné nosit zbraň. Další krutosti byly spojeny s náboženským pronásledováním – nejdříve křesťanů a později, ve 2. polovině 4. století, „pohanů“.

Velkou ranou bylo pro město jeho dobytí Araby roku 641. Ti záhy přesunuli správní centrum Egypta do Fustatu (dnes součástí Káhiry) a Alexandrie svým významem i počtem obyvatel upadala, takže v 18. století byla jen rybářským městečkem a přístavem (zpočátku arabské nadvlády ještě alespoň s čilým obchodem s látkami a vybraným zbožím) s populací kolem 4000 obyvatel, oproti 300 000 (někdy uváděno až 1 000 000) z antických dob.

Roku 1798 tudy prochází Napoleon na svém tažení do Egypta a ohlašuje tak změnu, která se nakonec, po nástupu Muhammada Aliho, ukázala být změnou k lepšímu. Alexandrie prošla modernizací, byla opět spojena s Nilem pomocí kanálu, když ten předchozí byl na dlouhou dobu ucpán, zdejší přístav byl rozšířen, byla budována železnice, později Suezský průplav, do města se dostala bavlna a Alexandrie se stala také centrem obchodu a bankovnictví. Nevyřešená otázka mezinárodních vztahů a vztahů mezi etniky se například projevila v roce 1882, kdy v důsledku nacionálních bouří zaměřených proti cizincům (součást tehdejšího egyptského národního povstání) byla Alexandrie bombardována Brity. V mezinárodním kontextu sehrála Alexandrie důležitou roli taky během obou světových válek, kdy byla významnou spojeneckou (britskou) námořní základnou. Město si dále budovalo svou pozici druhého nejvýznamnějšího egyptského města a letního hlavního města (kam zajížděla na léto egyptská královksá rodina do paláce Montazah, u nějž se rozkládají krásné zahrady). Tak obec Alexandrie přispěla ke zvelebení města založením řecko-římského muzea, stavbou veřejné knihovny, vylepšením systému ulic a kanalizace a kultivací půdy z moře, na které bylo později založeno výstavné nábřeží Corniche s výškovými budovami. Je nicméně třeba říci, že městskou radu ovládali především cizinci (Evropané) – Britové město opustili až roku 1946. I v novo­dobých dějinách figurovala Alexandrie jako místo významných symbolických aktů. Roku 1952 odtud například odplouval z egyptské země při revoluci sesazený král Faruk, na novou hlavu země, prezidenta Násira, alexandrijského rodáka, zde byl o dva roky později spáchán neúspěšný atentát. Kromě potravinářského a textilního průmyslu vedlo objevení zásob zemního plynu u pobřeží moře a v deltě Nilu v 70. letech k vybudování ropného průmyslu (rafinérie, plynovody, ropovody). Město usilovalo ve druhé polovině 20. století o zlepšení podmínek života svých obyvatel a časově se tato snaha shoduje s obnovením zájmu o historii Alexandrie. Dokladem obou uvedených tendencí je nová alexandrijská knihovna, zvaná Bibliotheca Alexandrina, otevřená v roce 2002 poblíž původního umístění své slavné dávné předchůdkyně, jež se stala nejslavnějším z nových symbolů Alexandrie. Nakonec se tedy o dnešním městu Alexandrie dá říci, že je významným obchodním a průmyslovým centrem a největším egyptským přístavem.

Pomineme-li historické osobnosti, jež mají spojitost s Alexandrií jako s někdejší významnou světovou metropolí, můžeme z významných postav s ní spojených jmenovat Aria (zhruba 250 – 336), tvůrce myšlenky arianismu (viz výše); Filippa Tommasa Marinettiho (1876 – 1944), rodáka z Alexandrie, zakladatele futurismu, autora Manifestu futurismu, který zahájil velké avantgardní hnutí v Evropě, vášnivého obdivovatele techniky, rychlosti i války; Rudolfa Hesse (1894 – 1987), který se zde rovněž narodil, později se stal významnou postavou nacistického režimu v Německu, což ukončil svou podivnou misí do Skotska, po níž byl zatčen a předlouho vězněn (zvláštní úctu mu projevují současní neonacisté), a nakonec ještě jednoho alexandrijského rodáka Omara Šarifa (nar. 1932), hereckou hvězdu mnoha západních filmů.

Jak se domluvit ^

• Úředním jazykem v Egyptě je arabština, která se však od arabštiny užívané na Arabském poloostrově liší několika místními dialekty. Používá se arabská abeceda a píše se zprava doleva.
• Mezi další cizí jazyky patří angličtina, se kterou se dobře domluvíte. Uspějete také s francouzštinou, němčinou a ruštinou.

Obyvatelstvo ^

• Egypt se rozkládá na území o rozloze 1 001 450 km² a žije zde 74 718 797 obyvatel.
• S nejhustším osídlením se setkáme zejména podél břehů řeky Nil. Důvodem je především to, že oblast Nilu je jedním z mála míst, kde se nachází orná půda. Pouštní oblasti Sahary jsou osídleny jen velmi řídce.
• Nejlidnatějším městem je hlavní město Káhira, dále jsou to Alexandrie, Asuán a další velká města Nilské delty.
• Národnostní složení: většinu obyvatel Egypta tvoří Arabové (99 %).

Spropitné ^

• V Egyptě se spropitné žádá od všech a prakticky všude. Například pro některé hlídače památek nebo veřejných WC je spropitné jediným finančním příjmem. Těmto osobám se nechává spropitné okolo 1 EGP.
• V taxi je běžné spropitné 1 – 5 EGP na osobu. V hotelu se očekává 1 EGP za každé zavazadlo, 2 EGP pokojskému (v Egyptě uklízejí muži) za den.
• V restauracích je běžné nechávat 10 % z ceny jídla, pokud si to obsluha sama nezapočítá. Doporučuje se kontrolovat účty.
• Bakšiš se dává i místním průvodcům, obvykle se pohybuje okolo 10 % z ceny výletu.

Co nakoupit? ^

• Z dovolené v Egyptě rozhodně nemůžete odjet bez nějakého suvenýru, kterých se všude nabízí plno.
• Nejtypičtějšími suvenýry jsou výrobky z alabastru a mramoru jako např. mísy, vázy a sošky egyptských bohů. Alabastrovou dílnu můžete navštívit třeba v Luxoru, kde Vám ukáží výrobu a tyto předměty si budete moct také koupit.
• Tradičními výrobky jsou také mosazné a měděné hrnce, tácy, konvice a svícny s orientálními rytinami.
• Pro koupi typického papyru s originálními kresbami se vyplatí navštívit specializovanou dílnu nebo prodejní galerii papyrů, protože na tržištích najdete pouze levné náhražky z listů banánovníků.
• Koupit si můžete také oblečení a látky z egyptské bavlny, jež je proslulá svou jemností. Oblíbené jsou vyšívané galábije (dlouhé košile), trička s místními motivy či různé šátky a kostýmy na břišní tance. Kromě bavlněných textilií se prodávají také výrobky z vlny, velbloudí srsti a hedvábí. Poněvadž je v Egyptě levná pracovní síla, vyplatí se Vám koupit značkové oblečení.
• Nesmíme opomenout tkané koberce a koberečky s nádhernými geometrickými vzo­ry.
• Krásným suvenýrem jistě budou i zlaté a stříbrné šperky – prsteny, náhrdelníky a náramky – nebo núbijské šperky, které se opět vyplatí koupit v osvědčené řemeslnické dílně.
• Na každém tržišti najdete v dnešní době populární vodní dýmky (šíše).
• Udělejte si výlet do některé parfumerie, kde Vás seznámí s historií parfémů v Egyptě a představí celou výrobu. Budete mít samozřejmě možnost si při této návštěvě parfémy také zakoupit. Nejvýhodnější ceny jsou v Hurghadě a Káhiře. Také na tržištích si lze parfémy zakoupit – obchodníci Vám namíchají třeba originální vůni přímo pro Vás.
• Kuchařky určitě ocení dárek v podobě koření a bylinek, které jsou kvalitnější a také levnější než u nás.

Orientační ceny ^

• Pivo zakoupíte v obchodě asi za 6 EGP
• Nealkoholické nápoje stojí v obchodě 2 EGP (plechovka) až 5 EGP (plastová láhev)
• Láhev vody (1,5 l) vyjde asi na 2 EGP
• Chléb/pečivo zakoupíte za cenu do 1 EGP
• Kilogram ovoce se prodává od 2 EGP
• Vstupné do muzeí se pohybuje v rozmezí od 10 do 40 EGP
• O ceně taxislužby se smlouvá, kratší vzdálenost Vás může vyjít na několik liber (zhruba od 5 EGP)
• Za plážové lehátko se platí zhruba 10 EGP

Kurz egyptská libra/česká koruna pro přepočet najdete zde

Obchody a tržiště ^

• Pokud jste se vydali do Egypta za nákupy, vězte, že jste na správném místě. Na předním místě nákupních možností stojí místní oblíbené bazary. Další možností je navštívit hlavní město Káhiru nebo jiná velká města a vydat se za nákupy do moderních obchodních center západního stylu. Naleznete tam známé pobočky mezinárodních obchodních řetězců, které prodávají značkové zboží. Nákupní střediska jsou centry nejen obchodu, ale také společenského života. O víkendu zde s oblibou tráví svůj volný čas celé rodiny a nakupování zakončí příjemným odpočinkem v některé restauraci či kavárně.
• Nejdůležitějším centrem obchodu však zůstávají tradiční egyptská tržiště, zvaná bazary či súky. Naleznete zde skutečně všechno. Od egyptských suvenýrů a řemeslnických výrobků přes oblečení, ovoce a ryby až po starožitnosti či vodní dýmky.
• K Egyptu neodmyslitelně patří smlouvání, které je i jakýmsi rituálem. Pokud byste to ani nezkusili, mohli by se obchodníci dokonce urazit. Zboží je mnohonásobně nadhodnocené, takže zvolte cenu alespoň o polovinu nižší. Po trpělivém vyjednávání pak můžete přistoupit na cenu, se kterou budete spokojeni Vy i obchodník. V zásadě se nesmlouvá v hotelech a restauracích nebo u některých druhů zboží s pevně stanovenými cenami, jako jsou např. potraviny a léky.
• Běžná otevírací doba obchodů v turistických oblastech bývá v hlavní sezoně zhruba od 9 do pozdních nočních hodin. V pátek je zavřeno, protože je to den pracovního klidu. V postním měsíci ramadánu platí zvláštní otevírací doba.

Peníze ^

• Národní měnou je egyptská libra (v arabštině guinah, tradičně fr. livre égyptienne – EGP), která se dále dělí na piastry (qirsh – PT). 1 EGP = 100 PT. Bankovky mají hodnoty 25 a 50 pt (tamní označení pro piastry), 1, 5, 10, 20, 50, 100 a 200 L. E. (tamní označení pro libry), mince mají hodnoty 5, 10, 20, 25 a 50 pt a 1 libru. Pozor na záměnu bankovek, jsou od sebe hůře rozeznatelné.
• Banky mají otevřeno od neděle do čtvrtka od 8.30 do 14.00. Návštěvu doporučujeme raději v ranních hodinách. Největší banky: Banque Misr, Barclays a Citibank.
• Směnárny mají otevřeno od 18.00 do 21.00. Nejvýhod­nější kurzy bývají zpravidla v zahraničních směnárnách (Forex). Většina bank a směnáren přijímá cestovní šeky American Express, Barclays, Citibank a Travelex. Eurošeky se nedoporučuje používat.
• Při výměně cestovních šeků budete muset nejspíše předložit pas. Pro případ ztráty či krádeže si pokaždé uschovejte stvrzenku a zapište si sériová čísla, která noste odděleně od šeku.
• Nejrozšířenějšími kreditními kartami jsou Visa, MasterCard a American Express.
• Doporučujeme vzít si s sebou raději USD než euro, neboť na spoustě míst zaplatíte s eury ve stejném kurzu jako s USD. Egyptská měna se nesmí ze země vyvážet.
• Aktuální kurzy najdete na http://www.cnb.cz/…en/kurzy.jsp

Co vzít s sebou ^

• Na dovolenou do Egypta si zabalte pohodlné letní oblečení a vhodnou obuv, na chladnější období si přibalte něco teplejšího na večer. Pokud cestujete za památkami a přírodou, je důležité mít pohodlné sportovní oblečení a kvalitní obuv.
• V této muslimské zemi je nutné dodržovat zásady slušného odívání a přizpůsobit chování místním zvykům. A to zejména v odlehlých místech, kde na západní turisty nejsou lidé moc zvyklí. Ženám doporučujeme nenosit tílka, hluboké výstřihy a minisukně, jinak se můžou setkat s posměšky nebo nepříjemnými poznámkami. Oblékejte sukně nebo kalhoty pod kolena a trička se zakrytými rameny. Vhodnost zahalených kolenou a ramenou platí i pro muže. Při vstupu do mešit se navíc musíte zout a u žen je vhodné, aby měly vlasy zakryty šátkem.
• Pro koupání v moři si s sebou nezapomeňte plavky, sluneční brýle s UV filtrem, krém na opalování s vysokým ochranným faktorem a pokrývku hlavy, doporučují se také boty do vody. Výskyt korálových útesů láká k potápění, proto si můžete přibalit i potápěčskou výbavu.
• Je dobré mít šátek proti větru a písku v poušti a repelent proti komárům. Budou se Vám také hodit různé drobné dárky jako bakšiš pro domorodce, např. pohledy, odznaky nebo tužky. Důležité je mít s sebou lékárničku s léky proti horečce, chřipce, střevním potížím a s Vašimi osobními léky.

Počasí a kdy jet ^

• Narozdíl od většiny oblastí ve Středomoří, které mají zřetelná čtyři roční období, je podnebí Alexandrie podobné jako ve většině Egypta. Má dvě hlavní fáze: od listopadu do dubna zimní sezónu s mírnými a příjemnými teplotami a relativně větším množstvím srážek, a poté od května do října horkou a suchou letní sezónu.
• Během zimních měsíců se v Alexandrii snižují průměrné teploty na 20 – 22^oC, noční teploty spadnou i pod 10^oC. Od prosince do března je období velmi populární u zahraničních turistů, teploty umožňují návštěvu památek a slunce vás bude doprovázet nepřetržitě.
• Léto není tak zničující jako v Káhiře nebo v jižněji položených destinacích. Průměrné teploty vystupují jen okolo 30^oC, občas i pod tuto hranici. Relativně vyšší vlhkost je kompenzována příjemným vánkem od moře.
• Alexandrie patří v Egyptě se svým ročním úhrnem srážek 200 mm k těm mokřejším. Ve srovnání s ostatními lokalitami ve Středomoří je však stále extrémě suchá.

Rady na cestu ^

• Při cestování do Egypta je nutné mít na paměti jeho z největší části muslimskou a dosti konzervativní povahu. Islám a jeho projevy je absolutně nutné respektovat, raději se nepouštět do hovorů o náboženství, a už vůbec ne z „ateistické“ pozice. (Jiným předmětem rozhovoru, jemuž je nanejvýš radno se vyhnout, je Izrael. Z historických osobností se nejvyšší úctě těší někdejší prezident Násir, o něm tedy zase není vhodné se vyjadřovat kriticky.) S náboženstvím také souvisí opatrnost, která je vhodná při konzumaci alkoholu. Ta se rozhodně nedoporučuje na veřejnosti ani v míře vedoucí k opilosti. Jak známo, ovlivňuje islámská víra i odívání. U dam se doporučuje, aby nosily oděv zahalující paže i nohy (výjimky jsou zpravidla tolerovány při návštěvách pyramid v letním parnu, kde je přípustné i kratší tričko), v mešitě by měli mít dolní končetiny skryté pod oděvem i muži (ženy navíc paže, ramena i vlasy), samozřejmé je zouvání před vstupem do nich.
• Střízlivější a méně provokující oblečení není důležité jen kvůli náboženským ohledům – turistky se díky němu také nestanou hned terčem obtěžování, jež se v lepším případě projevuje jen pokřikováním a zvědavými pohledy (jiná dobrá rada je ta, aby večer ženy raději vycházely jen v doprovodu, případně ve skupince turistů). Egypťané mají vůbec jiné pojetí osobního prostoru, udržují menší odstup od těla. Běžný je i větší fyzický kontakt mezi muži, dotýkání se. Slovní obtěžování, snaha navazovat kontakt „hrozí“ ostatně všem turistům, raději je ignorujte.
• Je také dobré znovu připomenout všeobecné očekávání spropitného („bakšiše“), s kterým místní obyvatelé počítají za sebemenší službu. Uvědomme si, že tyto drobné tvoří ne-li jediný, tedy alespoň významný zdroj příjmů mnoha Egypťanů.

Elektřina, zásuvky ^

• 220 V
• Setkáte se se zástrčkami britskými (ty jsou uzemněné, s pojistkou) nebo evropskými.

Internet ^

• Dostupnost internetu v Egyptě je na slušné úrovni.
• Internetových kaváren je hlavně ve velkých městech a letoviscích požehnaně. Ceny jsou velice příznivé, hodina stojí v přepočtu okolo 20 Kč. Rychlost připojení je dobrá.
• Některé hotely také poskytují internetové připojení, to je však většinou dražší než v kavárnách ve městě.

Telefon ^

• Do Egypta poskytují roaming mobilní operátoři Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone. Dostatečné pokrytí signálem je ve všech běžně turisticky využívaných oblastech.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420, pokud voláte do Egypta, je nutné zadat předvolbu +20.
• V každém větším městě či turistickém středisku si můžete zavolat z telefonních automatů na karty. Telefonní kartu zakoupíte na poště, na telekomunikačním úřadě nebo v některém z obchodů či supermarketů. Karty bývají na 5, 10, 20 a 40 jednotek. Nejsnadnější je najít telefonní budku společnosti „Menatel“. Jedna minuta volání do Evropy vychází na cca 5 Kč. Zavolat si můžete také z pošty, kde zaplatíte až po skončení hovoru. Minimální poplatek činí cca 30 EGP/3 min. Kód vstupu do mezinárodní sítě je v Egyptě 00.
• Při telefonování z hotelů musíte počítat s vyšší cenou, a to cca 2 – 4 libry za minutu volání v rámci Egypta a cca 2 – 4 dolary při volání do zahraničí. Cena je samozřejmě závislá na konkrétním hotelu a většinou i na počtu hvězdiček. Čím více hvězdiček hotel má, tím více za volání zaplatíte.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefonica O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm

Koupání a pláže ^

• Pro severní pobřeží Egypta, které omývají vody Středozemního moře, jsou typické dlouhé široké bílé písečné pláže a podnebí podobné tomu, které je v Tunisku či jižních evropských zemích. Moře je azurové barvy, ale podmořský svět zde není příliš bohatý. Oblíbené jsou pláže lemující útes přímo ve městě, tak i ty, které se táhnou podél pobřeží směrem na východ a na západ. Jejich celková rozloha přesahuje 140 km.
• V létě se městští obyvatelé z Káhiry hrnou do Alexandrie, aby si pláží co nejvíce užili. Pořádají pikniky, hrají hry apod. Při koupání se většina místních odmítá převlékat do plavek. Chcete-li se vyhnout davům na plážích blízko města, je lépe vypravit se na ty odlehlejší. Pozor na nezařízených plážích pořád hrozí nebezpečí min z druhé svět.války.
• Nejkrásnější pláže se nacházejí v zábavním parku Montazah asi 15 km východně od Alexandrie, vstupné činí 20 L.E. Dostanete se sem místními linkami nebo na zapůjčeném kole. Prostírají se na úpatí paláce Khedive Abbas, jehož úžasná architektura je hodna Walta Disneyho. Park o rozloze 150 ha, který palác obklopuje, je oblíbeným místem procházek obyvatel Alexandrie.
• Údajně k nejkrásnějším na světě patří pláže střediska Marsa Matrúh 250 km západním směrem.

Wellness ^

• Wellness pobyty jsou v cestovním ruchu stále oblíbenější. V současné době má vlastní spa středisko téměř každý větší hotel v Egyptě. V těchto hotelových lázních je obvykle k dispozici několik druhů masážních bazénů, parní lázeň, whirlpool a sauna. Poskytují tu léčebné i relaxační masáže, reflexoterapii, thalassoterapii (využívající koncentrovanou mořskou vodu), aromaterapii a mnoho dalších metod, jež mnohdy čerpají z tradic období před několika tisíci lety. Součástí těchto spa center bývají salony krásy, kadeřnictví a fitness studia.
• Takovým hotelem v Alexandrii je Hotel Four Seasons San Stefano. V nabídce služeb má Evropské lázně a wellness centrum. Doprovázet vás bude školený personál v oblasti výživy, fitness, redukčních programů, zvládání stresu, relaxačních technik apod. K celkové relaxaci a omlazení slouží 14 pokojů, pánské a dámské salónky s výřivkou, saunou a parní lázní. Zajímavostí je, že procedur se mohou zúčastnit pouze dospělí, a pak ve věku 16 až 17 let s dospělým doprovodem. Více na: http://www.fourseasons.com/…ria/spa.html

Potápění ^

• Vítejte u Rudého moře, blízkého ráje potápění a šnorchlování. Potápění je zde možné prakticky po celý rok. Celé Rudé moře nabízí neuvěřitelné korálové útesy s nepřeberným množstvím ryb a jiných mořských živočichů. Ke spatření zde jsou i hejna delfínů.
• Mnozí potápěči této lokalitě doslova propadli. Jak pro její dostupnost vzdálenostní, tak pro její dostupnost v ohledu finančním.
• Ceny jsou samozřejmě různé, ale orientačně se pohybují v těchto relacích:

pětidenní balíček – 10 ponorů z lodi	195 €
1 ponor ze břehu s licencí	30 €
2 ponory s licencí bez vybavení	40 €
šnorchlování nad 12 let	20 €
šnorchlování 5 – 12 let	15 €

• Možné je i absolvování potápěčského kurzu, jehož cena se pohybuje kolem 300 eur za osobu v základní kvalifikaci. Nutné jsou dvě fotografie na oprávnění.
• Vyjet na moře s instruktory lze prostřednictvím mnoha organizací, jež se nalézají v každém přímořském hotelovém komplexu.
• Nakonec zmiňme několik nejznámějších lokalit v této oblasti. U Hurgady to jsou Small Gifton Drift, El Eruk – zde se vyskytuje rejnok leopardí, dále Malag Disha, Abu Hasish a nakonec vrak El Mina – sběrač min v hloubce 30 m.
• U Safagy je to Panorama Reef – zde jsou k vidění žraloci a vrak Salem Expres.
• Další velice zajímavou lokalitou je národní park Ras Muhammad (kde je mj. nejseverněji položený mangrovový les na světě) a lokality Sharks Reef a Yolanda Reef, kde jsou žraloci dlouhoploutví. Dále pak vrak Thistlegorm s barakudami a napoleony. Je zde samozřejmě ještě mnoho dalších míst a vraků k prohlédnutí a obdivování.
• Upozorňujeme na možnost potápění v Hurghadě s českými instruktory

Sport a zábava ^

Zdaleka nejpopulárnějším sportem v Alexandrii je kopaná. Ve městě jsou celkem čtyři stadiony, uveďme víceúčelový stadion Alexandria. Ten byl otevřen již roku 1929, a je tak nejstarším stadionem jak v Egyptě, tak v celé Africe, jeho kapacita je přes 13 000 diváků a stadion také hostil některé akce Afrického poháru národů v roce 2006, který Alexandrie spolu s dalšími dvěma egyptskými městy pořádala (Egypt jej, mimochodem, vyhrál). Nejnovější stadion, Borg El Arab, má kapacitu až 80 000 diváků. Významné alexandrijské fotbalové týmy se jmenují El-Ittihad (1. liga), El-Olympi, Haras El Hodood (1. liga) a Smouha. Vstupenky na stadiony se liší podle sekcí, rozmezí cen bývá 25 – 500 egyptských liber. Kromě toho, že se v Alexandrii podíváte na fotbal, si můžete zahrát golf (Alexandria Sporting Club), tenis a squash (především soukromé kluby). Každý pátek se v Alexandrii také scházejí milovníci cyklistiky, aby se projeli po nábřeží Corniche (cyklistický karneval). Pokud jde o vodní sporty, zmínku si zaslouží především potápění (např. http://www.alexandra-dive.com/), a to ani ne tak pro ideální podmínky a viditelnost, ale spíše pro to, co je pod vodou k vidění – tedy starobylé zbytky alexandrijského přístavu nebo pozůstatky majáku u ostrova Faros. Nabídka vodních sportů zahrnuje ještě surfování, jízdu na vodních lyžích a nejrůznějších plavidlech anebo vodní polo.

Největšími poutavými atrakcemi jsou v Alexandrii asi ruiny památek, jinak lze určitě doporučit procházku po nábřeží El Corniche a večer návštěvu některého z barů či klubů (např. v některém z hotelů). Pokud budete mít štěstí, uvidíte tam i představení břišních tanečnic.

Historické lokality ^

Hlavní město Egypta

• Káhira – Naleznete zde Egyptské muzeum se zlatým Tutanchamonovým pokladem, orientální bazar Khan al-Khalili, Citadelu (středověkou pevnost) s několika mešitami. Staré město Káhiry (neboli Koptské město) je křesťanská čtvrť s řadou kostelů a jiných církevních památek. Gíza leží na předměstí Káhiry a je známá třemi pyramidami – Cheopsovou, Rachefovou a Menkaureovou, dále si zde můžete prohlédnout Sfingu a další pyramidy a hrobky.

Historické lokality

• Abú Simbel – chrám Ramesse II. s jeho kolosálními sochami vytesanými do skály, kvůli stavbě Asuánské přehrady byly chrámy v 60. letech přesunuty
• Sakkara – Džoserova pyramida
• Memfis – nejstarší egyptská metropole, socha Ramesse II., alabastrová socha Amenhotepa II.
• Alexandrie – někdejší kulturní centrum, římské divadlo, řecko-římské muzeum, palác Montaza a Pompeiův sloup
• Karnak – obelisky královny Hatšepsut, dochované pylony, kolosální sochy Ramesse II. a množství chrámů
• Luxor – zvaný „město paláců“, Amonův chrám, muzeum Luxoru s exponáty z období vlády Achnatona
• Údolí králů – skalní hroby 64 faraonů, k nejzajímavějším patří hrob Tutanchamona, Ramesse II. a Thutmose I.
• Údolí královen – hrobky královen, princezen a princů, např. hrobka královny Nefertari, chrám královny Hatšepsut

Hory a vnitrozemí ^

• Většinu rozlohy Egypta tvoří pouštní pustiny. Nil rozděluje oblast na Libyjskou poušť na západě a Arabskou na východě. Libyjská poušť většinou tvoří pískové duny, někdy je též kamenitá. Na severu Libyjské pouště se nachází pás proláklin. Největší z nich se nazývá Kattára s nejnižším bodem 137 m pod hladinou moře.
• Na jihu země se rozkládá masiv Džabal Abenat s nejvyšší horou vysokou 1934 m. Podél pobřeží Rudého moře se táhne dlouhé pohoří, které přechází v Arabskou poušť. Na Sinajském poloostrově leží nejvyšší hora Egypta s názvem Hora sv. Kateřiny (Džebel Katherína), měří 2642 m. Dalším vrcholem je Džebel Sinaj.

Moře ^

• Sever Egypta omývá Středozemní moře, na východě se nachází Rudé moře. Sinajský poloostrov je od ostatní části pevniny oddělen Suezským průplavem, který se dále na jih rozšiřuje v Suezský záliv.

Okolní země ^

• Egypt sousedí s několika státy, na západě s Libyí, na jihu se Súdánem, na východě se Saudskou Arábií, na severovýchodě s Jordánskem a Izraelem.
• Bezprostřední pozemní hranice má Egypt na severovýchodě Sinaje jen s Izraelem (hraniční přechody Rafah na severu a Taba-Eilat na jihu společné hranice). Existuje ale také přímý spoj pravidelným trajektem z egyptské Nuweiby do jordánské Akaby.
• Z Alexandrie je nejblíže k lybijským hranicím, kam se ale z bezpečnostních důvodů nedoporučuje cestovat.

Příroda ^

• Město Alexandria se rozkládá těsně nad hladinou moře na úzkém poloostrově u západního ramene delty Nilu.
• Za Káhirou se delta, rozdělená rameny a kanály Nilu, rozprostírá jako květ obrovské květiny. Planina delty je úrodná díky tunám aluviálních usazenin z řeky a je obdělávána tak, že vypadá jako obrovská zelinářská zahrada. Bavlna, rýže, ovoce, zelenina a květiny tvoří dohromady bohatství tohoto kraje. Na okraji pouště se na půdě ukradené písku rozvíjí další extenzivní kultivace.

Turistické lokality ^

• Alexandrie (arabsky Iskandaríja) je díky více než třem miliónům obyvatelům druhým největším městem Egypta. Téměř sto procent obyvatel tohoto města, kam se dříve sjížděli návštěvníci z celého arabského světa, dnes tvoří Egypťané. Ti o tomto městě tvrdí, že je perlou Středozemního moře. V Alexandrii fungují dva přístavy – Východní určený pro rybářské lodě a Západní, kam připlouvají všechny výletní a dopravní lodě. Centrum města s mnoha obchody tvoří náměstí Midan Saad Zaghoul a také turisty oblíbená promenáda Sharia 26th July. Alexandria je kulturně -zábavným letoviskem, kde se určitě nudit nebudete.
• Ras El Bar leží na poloostrově v Nilské deltě. V překladu název znamená „hlava země“ nebo „zlatý trojúhelník“. Místo naplavené zemědělské půdy je zde písečná pláž, která leží v ústí Nilu do moře. Většinou sem uniká za odpočinkem a ochlazením „káhirská střední třída“. Je zde několik hotelů a restaurací. Nejpopulárnějším místem zábavy, společenských klubů a kasin je El Gerba. Vzdálenost z Alexandrie je cca 180 km, z Káhiry 200 km.
• Mersa Matruh je letoviskem, kam se jezdí rekreovat mnoho Egypťanů. Mimo sezónu je zde volněji a vy si můžete užít pěkného koupání a klidu. Město samotné je nezajímavé, ale pláže jsou úchvatné, lemované vápencovými útvary.
• Dalším populární letoviskem pro domácí je Baltim, který je vzdálen asi 100km východně od Alexandrie. I přes velký počet návštěvníků, kteří sem v průběhu léta zavítají, je vybavenost letoviska velmi malá. Prakticky si vše musíte přinést s sebou. Je zde jen několik jednoduchých hotelů a malých restaurací.
• El Alamein je město a přístav asi 106 km západně od Alexandrie. Během druhé světové války byly v jeho blízkosti svedeny bitvy významné pro porážku Německa v Africe. Pietním místem jsou hřbitovy zúčastněných národů a Muzeum, kde má každý národ svoji místnost. V posledních letech se pláže kolem města stávají pro Egypťany vyhledávaným prázdninovým cílem a turistické komplexy rostou i na dohled pietních míst.

Možnosti výletů ( více sekce výlety):

• Alexandria
• Káhira
• Pyramidy v Gíze
• Rosseta
• Poutní místo Abu Mena
• Paleontologické naleziště Wadi Al Hitan
• Memfis
• Oáza Siwa
• Výlety do pouště

Řeky ^

• Alexandria leží v Nilské deltě, při ústí západního ramene řeky Nil do Středozemního moře.