• Rizika a očkování
• Celní předpisy
• Kontakt na zastoupení ČR v zemi
• Kontakt v ČR na zastoupení země
• Vstupní víza

Rizika a očkování ^

• Žádné zvláštní očkování není vyžadováno.
• Doporučuje se mít očkování proti tetanu, v případě cesty do odlehlých oblastí též proti oběma typům žloutenky a břišnímu tyfu. Riziko malárie existuje především ve venkovských oblastech severocentrální provincie Chefchaouen. Městské a turistické oblasti jsou bez rizika malárie stejně jako Tangier, Rabat, Casablanca, Marrakech a Fes.
• Před cestou doporučujeme návštěvu zubaře.
• Léky, které pravidelně užíváte si vezměte v originálním balení, pro případnou kontrolu na hranicích.

Celní předpisy ^

• Do Maroka je dovoleno dovážet věci osobní potřeby (oblečení, filmy, potraviny, alkohol) v množství přiměřeném délce pobytu. Jsou však stanoveny tyto hranice: cigarety 200ks, cigára 100ks, doutníky 25Ks, tabák 250g, víno 1 lahev, alkohol 1l
• Taktéž u léků musí druh a množství odpovídat osobní potřebě.
• Bez příslušného povolení není dovolen dovoz jakýchkoliv zbraní.
• Při dovozu domácích zvířat je nutné mít platný mezinárodní očkovací průkaz s platným očkováním proti vzteklině a se záznamem o veterinární prohlídce, jejíchž datum nesmí být starší než 3 dny.
• Vývozní kontroly jsou zaměřeny zvláště na držení a přepravu drog. Platí naprostý zákaz vývozu veškeré fauny a flóry. Vývoz zkamenělin je také omezen, celní předpisy dovolují maximálně 10 Ks.
• Směna valut není v Maroku povinná. Dovoz valut do výše odpovídající 5.000,– marockých dirhamů (MAD) není třeba deklarovat. Zpětná výměna dirhamů na valuty je možná pouze ve směnárně na letišti po předložení dokladu o směně, ten však nesmí být starší než 30 dní.
• Celní orgány mají právo prověřit u přijíždějících turistů finanční zajištění pro pobyt v Maroku a pro vycestování ze země. Minimální částka bývá zpravidla 20,– USD na osobu a den, konkrétně však tato suma závisí na konkrétních okolnostech cestovatele. Jako důkaz finančního zajištění platí hotovost, šeky, kreditní karty, popř. i hotelový voucher.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

• Velvyslanectví České republiky v Maroku sídlí na adrese 4,5 km Route des Zaers, Zankat Ait Melloul, villa Merzaa, Rabat, B.P. 410
• Působnost úřadu je diplomatická a konzulární pro Marocké království, a také pro Senegal a Mauretánskou islámskou republiku.
• Telefon: 00212/537755420–21
• E-mail: rabat@embassy.mzv.cz
• Web: www.mzv.cz/rabat, www.mfa.cz/rabat
• Provozní hodiny Po – Pá 7:45 – 16:15, pro veřejnost Po a Čt 9:00 – 11:30
• Honorární konzulát České republiky v Maroku sídlí na adrese 13, rue Houssin Al Khaddar, Fes
• Telefon 00212/5356 500 87
• Fax 00212/5356 500 97
• E-mail: Fes@honorary.mzv.cz
• Provozní hodiny úřadu: Po – Pá 9:00 – 12:30 a 14:30 – 17:00
• Honorární konzulát České republiky v Maroku sídlí kromě Fes také v Casablance na adrese 10, rue Oued Zem, 20 000 Casablanca
• Telefon 00212/522275925
• Fax 00212/522260195
• E-mail: Casablanca@honorary.mzv.cz
• Provozní hodiny úřadu Po – Pá 8:45 – 12:30

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

• Velvyslanectví Marockého království sídlí v České republice na adrese Mickiewiczova 254/6, 160 00 Praha 6 – Dejvice
• Telefon: 233 325 656, 224 325 957, 224 324 963, 224 310 473
• Fax: 233 322 634
• E-mail: sifamapragu@iol.cz
• Provozní doba úřadu: Po – Pá 9:00 – 15:00

Vstupní víza ^

• Pro vstup na území Maroka je potřeba mít platný cestovní pas s platností minimálně o 6 měsíců delší než je pobyt v Maroku.
• Od 1.1.2005 neplatí pro občany České republiky s Marokem vízová povinnost na dobu pobytu nepřesahující 90 dnů. Je ale potřeba mít u sebe finanční částku přiměřenou délce pobytu. Pro vykonávání výdělečné činnosti je potřeba obstarat si od marockého ministerstva práce pracovní povolení.
• Platí přihlašovací povinnost, tu ale plní hotely a další ubytovací zařízení.

• Bezpečnost
• Doprava
• Místní doprava
• Výlety
• Jídlo a pití
• Náboženství a tradice
• Historie - Kultura
• Jak se domluvit
• Obyvatelstvo
• Spropitné
• Co nakoupit?
• Orientační ceny
• Obchody a tržiště
• Peníze
• Co vzít s sebou
• Počasí a kdy jet
• Rady na cestu
• Elektřina, zásuvky
• Internet
• Telefon
• Koupání a pláže
• Wellness
• Potápění
• Sport a zábava
• Historické lokality
• Hory a vnitrozemí
• Moře
• Okolní země
• Příroda
• Turistické lokality
• Řeky

Bezpečnost ^

• Bezpečnostní situace v hlavních turistických oblastech je dobrá, přesto je dobré získat před cestou aktuální informace nebo konzultovat méně obvyklou trasu na Velvyslanectví ČR v Rabatu.
• U organizovaných zájezdů by měl průvodce ovládat francouzštinu nebo marockou arabštinu.
• Je třeba si dávat pozor na vzrůstající kriminalitu, zvláště na kapesní krádeže, strhávání kabelek nebo batohů z jedoucího motocyklu a vykrádání aut. Vyšší pozornost se doporučuje ve městech Tetouan, Tanger a na hraničním přechodu ze španělské Ceuty, a také na tržištích ostatních měst.
• Nedoporučuje se navštěvovat okrajové čtvrti velkých měst, kde může hrozit zvýšené riziko sociálního napětí a případných sebevražedných bombových výbuchů.
• V některých městech, jako je Fás nebo Marrákeš, se nabízejí samozvaní průvodci turistů, kteří za své “služby” požadují nepřiměřeně vysoké finanční odměny. Je lépe je odmítnout hned. Řádní turističtí průvodci mají příslušné průkazy a kvalifikaci.
• Zvýšenou pozornost se doporučuje zachovávat při cestování po Rifu.
• Individuální cestování po Maroku autostopem se nedoporučuje.
• Pro turisty je nepřístupná Západní Sahara, kde na konci května 2005 došlo na jižním pobřeží ve městě Laayoune k násilným demonstracím podporujícím separatistická hnutí a k následnému zatčení řady aktivistů. Za severní hranici jižní oblasti je pro tento účel třeba považovat město Tantan (cca 350 km směrem na jihozápad od Agadiru). Turistům, kteří mají v úmyslu jih Maroka navštívit, se doporučuje informovat se na českém velvyslanectví v Rabatu na aktuální situaci.
• Držení a přeprava jakéhokoliv množství drog je v Maroku trestná. Tresty jsou vysoké a jejich výše je úměrná množství pašované drogy.

Doprava ^

• Pokud chcete v Maroku řídit půjčené auto, stačí vám řidičský průkaz. Pokud jste šťastnými vlastníky mezinárodního řidičského průkazu, tím lépe. Maroko uznává všechny řidičské průkazy, pokud nezůstanete déle než tři měsíce.
• Řidičák nepotřebujete pro moped, který je v zemi velmi oblíbeným dopravním prostředkem.
• Minimální věk pro vypůjčení auta je 25 let.
• V Maroku platí tzv. zelená karta. V případě nehody je třeba událost oznámit na Bureau Central Marocain des Sociétés d´Assurances contre les Accidents Automobiles, l54 blvd. d´Anfa, Casablanca, tel. 022/391857–59, fax 022/393934.
• V obci je maximální povolená rychlost 40 km/h, mimo obec 100 km/h, na dálnici 120 km/h
• Při řízení není povoleno žádné promile alkoholu v krvi, jste v islámské zemi

Místní doprava ^

• Nejpohodlnější cestou do Maroka, i když ne nejlevnější, je letecky. Z většiny německých i rakouských letišť létají spoje do Agadiru s maximálně jedním přestupem. Lety z Prahy jsou složitější a z necelých čtyř hodin letu se může i s přestupy stát osmihodinová záležitost. Letiště Agadir Al Massira leží okolo 13 mil od centra Agadiru. Na letišti najdete půjčovny vozů mezinárodních řetězců Easycar a Europcar. Na předměstí Agadiru Inezgane se dostanete autobusovou linkou č.22, která má zastávku kousek od letištního terminálu. Cena jízdenky je 4 dirhamy a poslední autobus odjíždí v 20:30. V Inezgane můžete chytit další autobus linky 20,24 nebo 28, která vás odveze za 3 dirhamy do centra Agadiru. Zhruba za stejnou cenu můžete získat místo ve společném taxi. Přímo před příletovou halou je stanoviště taxi. Ceny do centra města jsou pevně stanoveny na 150 dirhamů během dne a 200 dirhamů po 19 hodině. Jízda trvá cca 20 min. Více informací najdete na www.agadir-airport.com
• Hlavní mezinárodní letiště v Maroku najdete ve městě Nouasseur, ležícím asi dvacet pět kilometrů od Casablanky. Odtud funguje také vnitrostátní letecká doprava, například z Casablancy pravidelně létají letadla do Marrákeše, Agadiru či Tangieru. Vnitrostátních marockých linek Royal Air Maroc (RAM) může být dobré využít jen na opravdu velké vzdálenosti, třeba pokud chcete jet na úplný jih do Dakhly či Laayoune.  Zpravidla bývají lety vedeny z Casablancy nebo přes ni. Příklad ceny do Laayoune je v sezóně 1510 dh (2002), ale časová úspora je skutečně veliká. Budete-li chtít cestovat po zemi letadlem a máte-li zájem o konkrétnější informace, adresa je www.royalairmaroc.com.
• Romantické duše mohou zvolit cestu vlakem do např. španělské Sevilly, která trvá i tři dny, a pak už stačí jen přejet trajektem do některého ze severních marockých přístavů, jako je např. Tangier, Melilla nebo španělské území Ceuta. Nejlepší variantou se jeví linka Norimberk-Lyon-Barcelona-Algeciras-Tanger-Rabat, kde cesta vyjde cca na 145 USD.
• Z Milána, Madridu nebo z Paříže se do Rabatu dostanete i autokarem za cca 160 USD.
• Do Maroka můžete dojet i automobilem. Do země se dostanete trajekty, které vyplouvají z Francie, Itálie a Španělska. Vzdálenost ze španělského Algecirasu do Ceuty, která leží na území Maroka, trajekt překoná za přibližně 1 hodinu podle vybrané lodní společnosti. Cena zpáteční jízdenky za dvě dospělé osoby je 200 Euro, s autem cca 235 Euro podle typu vozu. Cena za vůz, 2 dospělé a dvě děti vyjde na cca 300 Euro. Více informací o možnostech trajektu najdete na www.directferries.co.uk
• Na dálnicích jsou běžné poplatky, které činí na trase Rabat – Casablanca 18,– MAD, Rabat – Kénitra 10 MAD, Kénitra – Larache 30 MAD. Cena bezinu OC 95 vyjde na něco málo přes 7 MAD ( 0,7 Euro), motorové nafty 4,30 MAD ( 0,43 Euro). V plánu je výstavba mostu přes Gibraltarskou úžinu do Tangenu.
• Jízda meziměstským autobusem je velký zážitek už od začátku. Nějaké pravidelné jízdní řády neexistují. Autobus z nádraží odjede tehdy, když je plný, takže je možné, že nasednete a budete třeba další hodinu čekat, než se naplní. Po cestě navíc sbírá další cestující, kteří různé přistupují a vystupují. Dobíhání autobusu za jízdy je zde běžné. Samotná jízda po prašných, neupravených cestách, ale i asfaltových silnicích, je skutečně adrenalinovým zážitkem. Cena jízdenky odpovídá zhruba našim cenám a na delší vzdálenosti jsou levnější. ONCF je železniční společnost provozující i několik expresních linek, s dobrým komfortem a o něco vyššími cenami. Daleko běžnější jsou ale autobusy CTM, což je státní síť jezdící většinou na větší vzdálenosti, v relativně slušném pohodlí a za rozumné ceny, jen mírně vyšší než privátní linky. Obecně nemá smysl kupovat lístky přes cestovní kanceláře, protože to vyjde dráž a není potíž si je koupit přímo na autobusovém nádraží, nebo přímo v autobuse, podle situace.
• Železniční spojení je mezi největšími městy, hlavní trasy vedou mezi městy Casablanca, Fés, Rabat, Oujda, Tangier a mezi městy Casablanca, Asilah, Rabat, Marrákeš. Je výhodné jich využít na přesuny mezi většími městy, delšími vzdálenostmi, třeba jako noční spoje z Tangeru do Marrákeše, kde se tak ocitnete rychle, celkem pohodlně a levně. Jízdní řády bývají přímo na nádraží, která nebývají daleko od centra, pokud nejsou přímo v něm. Existují dvě cenové třídy, značené stejně jako u nás a cenově ve srovnání s ČR mírně levnější
• Jakmile vystoupíte z autobusu, vyjdete z autobusového nádraží nebo letiště, okamžitě se k vám vrhnou průvodci, taxikáři a různí další „naháněči“. Nedbejte jejich naléhání a sami se nejprve porozhlédněte kolem, zjistěte jaké máte možnosti. Samozvaní průvodci a naháněči („hustleři“) obvykle vyžadují neúměrně vysoké poplatky za jakékoliv služby, třeba i jen zavedení k hotelu. Proto je nejlépe hned v úvodu rázně odmítnout, třebaže vám to bude připadat místy i neslušné.
• V Maroku fungují dva druhy taxíků. Grand taxi (velké) pro delší cesty ve skupinkách a Petit-malé městské taxíky, podobné evropským. Grand taxi bývají téměř vždy velké staré mercedesy různých barev lišících se podle oblasti, někdy ani nemívají žádné označení kromě zbytku nějakého znaku na dveřích a bývají ne vždy v dobrém stavu. Cestování s nimi je rychlejší než autobusem, o něco dražší a sedíte v něm spolu s dalšími 5–7 lidmi, kteří jedou stejným směrem a průběžně vystupují a nastupují. Petit taxíky jsou označeny, barvu mají různou od města k městu, ale vždy jednotnou. Často to bývají např. malé Fiaty. Jsou dražší než grand taxi, ale ani zdaleka tak drahé jako u nás. Je dobré si u obou předem dohodnout cenu, protože samozřejmě tak jako i všude v Maroku se stanete cílem snahy vydělat co nejvíce. Orientační cena taxislužeb je zhruba $0,3 za 1 km, tedy maximálně 8 Kč, ale většinou méně. Pokud se budete chtít vydat do pouště, tak za cestu terénním vozem s řidičem zaplatíte okolo 500 dirhamů ( 50 Euro), ale cena se dá usmlouvat. Dobrodružnější, ale méně pohodlná, je cesta místními autokary pro 6 osob, kde jich běžně cestuje 16 a ti otrlí se vozí i na střeše.
• Silniční síť je poměrně dobrá, takže si můžete v klidu zapůjčit i vůz. Při cestování vlastním vozem je třeba dodržovat maximální opatrnost, neboť nehodovost je v Maroku velmi vysoká díky špatnému technickému stavu vozidel a naprosté nedisciplinovanosti řidičů. Je zde možné se setkat s negramotnými řidiči, kteří neznají pravidla silničního provozu a jednají intuitivně. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat chodcům a cyklistům. Přibližně od osmi hodin ráno začínají ulice ožívat provozem, a to znamená neustále troubení přibližně do sedmi až osmi hodin večer. Místní řidiči troubí neustále – aby upozornili, varovali, nebo prostě jen tak pro radost.
• Největší výběr autopůjčoven je na letišti v Casablance, kde mají zastoupení snad všechny autopůjčovny jako např. Herz, Budget, Avis, Alamo, Rent-a-Car. Místní, menší společnosti vám mohou auto půjčit sice o něco levněji, na druhou stranu se tím ale vystavujete riziku poněkud méně seriózního jednání z jejich strany v případě nějakých problémů s vozem. Na letišti v Agadiru zapůjčení malého vozu na 7 dní vyjde přibližně na 220 Eur, Toyota Land Cruiser na 920 Eur. Vyplatí se porovnávat jednotlivé nabídky firem.

Výlety ^

• Jedním z nejvyhledáva­nějších míst spojených s přírodou v Agadiru a jeho okolí je bezpochyby národní park Souss Massa. Ideální volbu pro návštěvu tohoto národního parku tak představuje celodenní výlet některým z vozů, které si lze na místě vypůjčit. Národní park můžete prozkoumat i ze hřbetu velblouda. Budete cestovat přes zdánlivě nekonečné duny, můžete vidět plameňáky nebo ohroženého ibise. Velbloudí safari stojí okolo 30 Euro/os
• V podobě celodenního výletu se v Agadiru doporučuje také návštěva nedalekého městečka Taroudant, které v minulosti představovalo tradiční zastávku na cestě karavan přicházejících ze Sahary, což byla úloha, během níž postupně získalo svůj unikátní charakter. Růžově natřené domky ve výšce 1000 m n.m., před masivní horou z růžové žuly, jsou oblíbeným cílem výletů z Agadiru. Nedaleko je rozlehlá palmárie a mandlovníkové sady, produkující proslulé tafraoutské mandle. „Malý Marakéš“, jak se mu také přezdívá si můžete prohlédnout i na oslu.
• Na závěr bychom ještě doporučili každému, kdo se právě chystá zavítat do Agadiru, aby z plánu své cesty po jeho okolí v žádném případě nezapomněl vyhradit čas pro prohlídku rybářského města Essaouirra, jehož úzké uličky a vůbec historický ráz z něj udělaly oblíbené místo filmařů, kteří zde s oblibou točí nejrůznější romantické scény.
• Pokud byste z Agadiru chtěli navštívit Marakéš, tak počítejte s dvoudenním výletem. Cesta trvá okolo čtyř hodin. Stihnete památky i večeři v marocké restauraci. Dvoudenní výlet s průvodcem vyjde na cca 170 Euro/os.
• Pro rodiny s dětmi je ideální procházka po Valley of the Birds, kde na krátkém úseku necelého kilometru můžete pozorovat desítky ptačích druhů, stejně jako lamy, ovce nebo klokany. Je zde také dětské hřiště a další zábavné atrakce pro děti.
• Prohlídka Agadiru a jeho památek v okolí minibusem vyjde na cca 22 Euro/os
• Tipy a ceny výletů najdete např. na stránkách http://www.isango.com/…-tours_r6917#…

Jídlo a pití ^

• Je pravda, že místní kuchyně je poněkud odlišná od té evropské, ale zejména ve velkých městech a přímořských oblastech se jedná o chutě docela povědomé, zejména díky španělskému a francouzskému vlivu. V restauracích a hotelích se servírují naprosto bezpečná a většinou kvalitní a chutná jídla. Nejčastějším pokrmem je „tajine“, klasický marocký pokrm servírovaný v ještě horké hliněné nádobě (která také nese označení „tajine“). Jde o velice pomalu dušené kousky masa, obvykle jehněčího případně kuřecího, které spolu s vydatnou porcí zeleniny dotváří olivy pokapané citronem a mandlemi jako pomyslnou třešinkou na dortu. Ve světě je asi známější kuskus, jde o drobné těstovinové kuličky z hrubé semolinové mouky, které svými rozměry i způsobem, kterým se zapojují do vlastního vaření mohou zřejmě nejblíže připomínat rýži.
• Při tradiční marocké hostině očekávejte na prvním místě drobnější porce studeného a zároveň velice pikantního marockého salátu, skládajícího se nejčastěji z mrkve, paprik, lilku a pochopitelně rajčat, přičemž každá z těchto ingrediencí je připravena zvlášť a za použití odlišného postupu. Poté mohou následovat vařený jehněčí mozek spolu s pečlivě posekanými játry, případně velice tenké kapsy plněné mletým masem, sýrem nebo rýží. Pokud jde o pečivo, určitě se nevyhýbejte tzv. pastille, často plněné mletým kuřecím masem (ale klidně i holoubaty), mandlemi a vařeným vejcem.
• Pokud kupujete jídlo v obchodech, narazíte na obdobnou nabídku jako v Evropě. Bagety, tavené sýry, jogurty, balené vody, mléko, džusy, prostě všechno, co běžně známe. Pokud nemáte peněz nazbyt, je dobré kupovat například chutné a levné rybí konzervy. Není právě bezpečné kupovat maso, s jehož skladováním si Marokánci příliš hlavu nelámou. Například v medínách měst jako Marrákeš či Fés je běžně vidět maso visící na stáncích, olezlé mouchami.
• Pokud kupujete ovoce a zeleninu, vždy je lepší je omýt. Není právě bezpečné pít vodu z kašen, studní či hotelových kohoutků, pijte raději pouze kupovanou balenou vodu. Ačkoliv Marokáncům „přírodní“ voda neublíží, Evropané na ni nejsou zvyklí a může vám přivodit nepříjemné střevní potíže. Stejně jako některá jídla kupovaná přímo na ulici, která jsou sice levná a chutná, ale ne vždy ve vás vydrží dostatečně dlouho.
• Marockým tradičním nápojem je mátový čaj. Je ale jiný, než jak jej známe z Evropy – je velmi silný a velmi sladký.
• Alkohol seženete pouze v restauracích a barech nebo v hotelech.

Náboženství a tradice ^

• Státním náboženstvím je sunnitský islám, křesťanství je zastoupeno pouze 1% a svůj vliv ztrácí s ubýváním Evropanů, kteří trvale žijí v Maroku. Podobné je to s židovským náboženstvím, které zaniká s odchodem židovské komunity do Izraele, ale v zemi je neustále tolerováno.
• Nejdůležitějším svátkem v islámských zemích je postní měsíc Ramadán. Návštěva Maroka je v tomto období pro turisty značně zkomplikovaná, jelikož řada obchodů, barů, restaurací, bankovních institucí, je od úsvitu do soumraku zavřena. Při prohlídce města, ale i v hotelích můžeme během dne pozorovat rituál modlení, který se provádí téměř na jakémkoliv místě. Turisté musí v této době respektovat přísná opatření, na ulici by neměli kouřit, chodit poodhaleni, jíst ani pít. Tato opatření se však netýkají hostů, kteří se v této době nacházejí v areálu hotelu.
• Náboženské svátky jsou časově pohyblivé a jejich datum se stanovuje podle islámského lunárního kalendáře, který je oproti našemu ( gregoriánskému ) o 10 – 11 dní kratší. Nejvýznamnějšími náboženskými svátky jsou:
• Moharemm: začátek islámského roku (1 den)
• 10. Moharemm: svátek Achoura, děti dostávají dárky (1 den)
• Aid el-Maoulid: narozeniny proroka Muhammada (2 dny)
• Aid el-Fitr (= Aid es-Seghir, „Malý svátek”): svátek ukončení půstu, první den po skončení postního měsíce ramadánu (2 dny)
• Aid el-Adha (= Aid el-Kebir, „Velký svátek”): svátek oběti, jeho vyvrcholením je rituální poražení skopce na památku Abrahámovy oběti (2 dny)
• Pokud se zajímáte o náboženství a zapletete se do debat o něm, počítejte s tím, že budete považování za zbloudilce od islámu. Nemyslí to zle, ale z pohledu muslima to tak je, a protože takovéto debaty zpravidla nemají reálnější východisko, je lepší se jim vyhnout. Samozřejmě dvojnásob toto platí o tématu Izraele, jehož jméno je lepší vůbec nevyslovit. Je dobré vyzdvihnout spíše jejich tradiční hodnoty, na které jsou velmi hrdí a uznání se jim dostává málokdy. Rádi vás potom poučí o spoustě dalších věcí, které byste jinak neměli možnost poznat.
• Není vhodné jakkoliv nerespektovat důležité tradice, jako například porušení zákazu vstupu do mešit.
• Mezi nejkrásnější mešity patří Karaouiyne uprostřed medíny ve Fesu. Nejvýznamnější památkou Casablancy je obrovská mešita Hassana II., která byla v roce 1993 dokončena na pobřeží Atlantického oceánu.

Historie - Kultura ^

Historie Maroka

V pravěku zřejmě nebylo území dnešního Maroka (země je v různých jazycích a kulturách nazývána různě, její arabský název obsahuje např. odkaz na Maghreb, jindy je jmenována podle něterého z dřívějších hlavních měst – např. Maroko pochází z názvu Marrákeš, turecký název Fas od města Fes) tak vyprahlé jako dnes, naopak zde byly objeveny pozůstatky, které svědčí o jistých formách zemědělství, pěstování plodin a chovu dobytka. Tehdy, někdy na konci 2. tisíciletí před n. l., také vstupuje do marocké historie etnikum, jež je dnes považováno za jeho původní obyvatele, Berbeři (z latinského „barbar“).

V prvním tisíciletí před naším letopočtem potom přicházejí první z dobyvatelů této lákavé části světa u ústí Středozemního moře, Féničané, a v polovině uvedeného tisíciletí pak jejich nástupci z Kartága zahrnuli toto území do své říše (přetrvávajícími památkami na obě etnika jsou města jako Lixus, Tingis-Tangier a Chellah), obě etnika sem lákal především obchodní zájem. S dobytím Kartága pak také Maroko přechází v 1. století našeho letopočtu pod Římskou říši jako provincie Mauretania Tingitana (památkou na tuto dobu je město Volubilis s římskými ruinami). Pokořitelé a nástupníci Říma Vandalové a Byzantinci, kteří pak území ovládli, zde nezanechali výraznější stopu. V době těchto nájezdů se Berberům nicméně dařilo udržovat pevně ve svých rukou nepřístupné hornaté oblasti v marockém vnitrozemí.

Určující vliv na podobu Maroka, jeho obyvatel, kultury, jazyka i náboženství měli pak Arabové, kteří sem přicházejí na konci 7. století. Přinášejí s sebou hlavně islám, své náboženství, a svůj arabský jazyk. Nicméně Berbeři si nové náboženství upravili a dokázali je lehce sladit se svými původními zvyky a kulty. Nenechali si líbit ani podřadné postavení v rámci rozsáhlé arabské říše, jejíž vládu snášeli jen zhruba století, a dokázali se z ní vymanit.

To bylo období místních dynastií – Idrisidů (arabského původu), Almorávidů, Almohadů, Marínovců (po nichž zbyly významné stopy ve městech Fes a Marrákeš) a Saadů. Almorávidé si jako původně spojenci Maurů podmanili vedle většiny území Maghrebu (arabsky „západu“) i velkou část Španělska, tehdy v arabských rukou. Tyto válečné úspěchy utvrzovaly spojenectví arabských – později berberských – vládců a do jisté míry autonomních berberských kmenů, rovněž vyznávajících islám, spojenectví v Maroku klíčové. Nicméně marocké úspěchy netrvaly věčně, na konci 15. století se španělským katolickým veličenstvům, Isabele Kastilské a Ferdinandovi Aragonskému, podařilo vyhnat muslimy z Pyrenejského poloostrova a odejít ze Španělska museli i židé. Spousta jich tedy odešla právě do Maroka, kde pak po staletí tvořili významnou komunitu (v roce 1948, před odchodem židovského obyvatelstva z Maroka do nově vytvořeného Izraela, tato čítala 265 000 lidí).

A karta se pak ještě dokonce obrátila: významné evropské státy, jako Španělsko, Portugalsko a Francie, se začaly zajímat o Maroko (dnešní španělskou enklávu město Ceuta například původně okupovali Portugalci). Tehdejším obyvatelům Maroka se sice úctyhodně dařilo odrážet tyto útoky, ale zájem evropských mocností pak už nezanikl a pokračoval až do 20. století. Pozitivním dopadem toho pro samotné Maroko bylo to, že se země v ohrožení ještě více stmelila. Lze uvést slavné vítězství v bitvě u Ksar el Kebiru (1578), kde sultán Abd Al-Malik porazil portugalského krále Sebastiana, oba panovníci v bitvě padli. Po Abd Al-Malikovi nastoupil jeho bratr Ahmad al-Mansur, který kolem svého mocného dvora soustřeďoval i umělce a vědce. Jeho věhlas sahal až daleko za hranice jeho země, stal se dokonce významným činitelem v tehdejší takříkajíc mezinárodní politice.

Současná marocká vládnoucí dynastie, Alawité, odvozující svůj původ od Proroka Mohameda, přišla k moci roku 1665. Z jejích slavných vládců lze uvést alespoň Mulaje Ismaila. To je barvitá postava, současník a spojenec Ludvíka XIV. (mohl se dokonce stát jeho zetěm), k němuž také bývá někdy přirovnáván. Po vzoru slavného francouzského panovníka nechal Mulaj Ismail postavit palác, brány a zahrady spolu s mešitami a hradbami ve svém novém hlavním městě, kterým bylo Meknes. Válečnická sláva Mulaje Ismaila se zase zakládá na tom, že z marockého území vyhnal Turky, Španěly a Angličany. Používal k tomu černé hlídky, armádu černých afrických otroků. Jinou z jeho výjimečných schopností byla jeho plodnost – uvádí se se značnou mírou důvěry, že za svůj život přivedl na svět téměř 900 dětí. Bylo vypočítáno, že by při takovém počtu musel v průměru souložit s více jak jednou ženou denně po dobu 60 let.

Alawité se postupně pokoušeli zemi sjednotit a centralizovat, jejich velkou zásluhou je také to, že se jim až do druhé poloviny 19. století účinně dařilo odolávat moci evropských velmocí. Svou činnost tehdy na marockém území vyvíjeli také berberští piráti. Pokud jde o spojenectví tehdejších marockých vládců, je možné uvést jako zvláštnost, že Maroko bylo prvním státem, který uznal nezávislost nově utvořených Spojených států amerických v roce 1787. Od té doby je také jedním z nejstarších spojenců USA.

Zájem evropských mocností se obnovil v 19. století, kdy v novém uspořádání této části světa nabylo marocké území nové strategické a obchodní důležitosti (jako země s velkým nerostným bohatstvím, o němž se vědělo). O Maroko se utkávaly Francie a Španělsko a tyto dvě země si území na počátku 20. století také rozdělily. (Na území Maroka si však činilo zálusk také Německo, a celý spor tak byl jednou z předeher k první světové válce.) Tehdy v roce 1912 vznikly v Maroku dohodou z Fesu francouzský a španělský protektorát (španělský mnohem menší, částečně tvořený izolovanými enklávami), přičemž přístavní město Tangier se roku 1923 stalo nezávislým mezinárodním územím.

Francouzský protektorát (panování vládnoucí dynastie pokračovalo, ale bylo už jen formální) byl přínosný zejména tím, že se za něj země rychle modernizovala (vytvoření hospodářské a dopravní infrastruktury), tehdy bylo také marocké hlavní město přesunuto do Rabatu. To ale neznamená, že by Maročané protektorát přijali s klidem, stále propukala povstání. Touha po nezávislosti, podporovaná i vládnoucí rodinou, vzrůstala za druhé světové války, v níž mimochodem sloužilo mnoho marockých vojáků – to je období vzniku strany za nezávislost Istiqlal (toto slovo znamená přímo nezávislost). Pobouření vyvolalo exilování oblíbeného vládce Mohammeda V. v roce 1953, takže mu Francouzi raději umožnili v roce 1955 návrat.

Od té doby začala vyjednávání o nezávislosti a dne 2. března 1956 Maroko nakonec získalo nezávislost, ukončen byl také španělský protektorát a s Marokem byl spojen i Tangier. Ze sultána se později stal král vládnoucí formou konstituční monarchie.

V roce 1961 se novým králem stal Hassan II. V době jeho pevné vlády se Maroko snažilo o připojení dříve španělské Západní Sahary. Tato záležitost je však dodnes nevyřešená, i když byly již boje mezi marockou armádou a domorodou gerilou ukončeny příměřím, které zprostředkovala OSN. Spory jsou také stále o španělské enklávy Ceutu a Melillu, jež Španělé drželi už v 15. století a odkud třeba Franco zahájil své tažení při občanské válce. Pohnutá byla kvůli vnitřnímu i vnějšímu napětí zejména 70. léta. V 90. letech docházelo k politickým reformám, země se výrazně orientovala na spolupráci se Západem – USA a Evropskou unií. Vedle toho ale Maroko také pěstuje vztahy se svými sousedy, jak to prokázalo např. vytvoření Unie arabského Maghrebu jako zóny volného obchodu.

Po smrti Hassana II. v roce 1999 převzal vládu jeho syn jako Mohammed VI., jenž slibuje v reformách a modernizaci ještě dále pokračovat. Jeho cílem je vedle toho i podporovat v Maroku turistický ruch. V nedávné historii muselo rovněž Maroko zažít teroristické útoky. Odehrály se 16. května roku 2003 v Casablance a zůstalo po nich 33 mrtvých a přes sto zraněných. Ve městě se pak odehrála ještě série méně tragických sebevražedných útoků v první polovině roku 2007. (Maročané byli ještě předtím zapleteni také do bombových útoků ve vlacích v Madridu v roce 2004.) Přesto je pohled do budoucna spíše optimistický – Maroko je významným spojencem NATO, podepsalo obchodní dohody s USA a EU, pozornost je tu věnována i lidským právům včetně některých práv žen, která jsou běžná spíše na Západě.

Historie Agadiru

Agadir – to jméno prý znamená „hradba“ – nemá jako město příliš dlouhou historii, o to jsou však jeho dějiny, kde najdeme opakující se události i přetrvávající rysy, pohnutější. Původně to byla jen berberská rybářská vesnička a dodnes je agadirský přístav jedním z největších producentů ryb v Maroku. Pokud jde o produkci sardinek, tak dokonce největším na světě. Vyhlášený je i svými pokrmy z mořských plodů.

Jako první ocenili strategičnost místa cizí kolonizátoři – Portugalci, kteří si tu na počátku 16. století zřídili obchodní osadu Santa Cruz. Město díky obchodu vzkvétalo. Netrvalo to však dlouho a získali je do svých rukou Saadové. Tehdy také byla postavena jako v řadě jiných arabských měst pevnost na kopci nad městem, kasbah. Ale nicméně ani poté nebyl Agadir pod tak důslednou mocí a kontrolou panovníka, a to díky své odlehlé a do jisté míry izolované poloze. První velká rána přišla v roce 1731 s velkým zemětřesením. Neměla být bohužel poslední…

Na stránky dějepisu se Agadir dostal v roce 1911 při jedné z epizod rozdělování tohoto regionu na sféry vlivu evropských mocností (a také předzvěstí první světové války), známé jako agadirská (někdy druhá marocká) krize. Toho roku vplul za napjaté vnitropolitické situace v Maroku do agadirského přístavu německý dělový člun Panther (někdy událost symbolicky označována za „skok Panthera“) a vyvolalo to prudkou reakci Velké Británie a zejména Francie, jež Maroko považovala za svou sféru vlivu. Událost se nicméně podařilo vyřešit, Německo uznalo nároky Francie v této části světa výměnou za francouzské ústupky v Kongu. Také v důsledku této události pak Francie ustavila nad Marokem svůj protektorát.

K mnohem hrůznější události však došlo v roce 1960. Krátce před půlnocí 29. února přišlo ničivé zemětřesení, po něm přílivová vlna a požár. Téměř celé město padlo zemětřesení za oběť, lidských obětí pohřbených pod sutinami bylo podle odhadů kolem 15 tisíc. Traduje se výrok Mohammeda V., který při pohledu na zkázu prohlásil: „Pokud o zničení Agadiru rozhodl osud, jeho obnovení závisí na naší víře a vůli.“ Rekonstrukce města začala hned následujícího roku jižně od původního místa. V důsledku nové výstavby (s využitím seizmických poznatků) se Agadir svým moderním rázem zřetelně odlišuje od typického marockého města, jak je to vidět na jeho vysokých budovách, moderních hotelech a širokých ulicích evropského typu i na jeho dynamičtějším tepu.

Z významných osobností Maroka v Agadiru žil frankofonní spisovatel Mohammed Chajir-Eddine, který se zde usadil na nějaký čas právě po zemětřesení v roce 1960, jež jej velmi poznamenalo. Ostatně sám napsal román nazvaný Agadir, v němž se zemětřesení stává přímo symbolem veškerých otřesů, a to nejen těch zemských a vnějších.

Jak se domluvit ^

• Úředním jazykem je arabština a vedle ní je v úředním styku běžně používána francouzština. Nově je do škol zaváděna berberština, téměř čtvrtina obyvatel totiž hovoří pouze některým z berberských dialektů.
• Francouzština je nejfrekventova­nějším obchodním jazykem. Jen velmi málo marockých obchodníků je schopno komunikovat v angličtině nebo jiném evropském jazyce. Je třeba mít na paměti, že se marocká arabština nepřekrývá s klasickou arabštinou a Maročané z řad inteligence často mluví směsí francouzštiny a arabštiny. Prostý Maročan často není schopen přesně porozumět textu v klasické arabštině.
• Na severu země se částečně domluvíte i španělsky.

Obyvatelstvo ^

• V roce 2009 mělo Maroko téměř 35 mil. obyvatel
• Obyvatelstvo tvoří Berbeři a Arabové, z nichž se 99,5 % hlásí k Maročanům, minimum tvoří Mauretánci,Se­negalci a Evropané

Spropitné ^

• Spropitné je zavedeným zvykem, protože v zemi neexistuje žádný systém sociální podpory, a také jedním z pilířů islámu je povinnost věřícího rozdělit se s chudšími.
• V restauraci je zvykem vyjádřit spokojenost 5 – 10 % spropitným z částky celkové konzumace
• Poplatek 10 dirhamů za převoz zavazadel je skoro normální, v hotelu i 50 Dh, ale můžou se ještě objevit další pomocníci, kteří budou chtít další obnos za pomoc s naložením, za dohození autobusu, za usazení do autobusu atd. Ty bez problémů ignorujte.
• Maročané budou ochotni s vámi spolupracovat, poradit, nechají se vyfotit, ale počítejte, že budou vyžadovat bakšiš, drobné mince 5 – 10 Dh, někdy dětem postačí jen reklamní předměty apod.
• Při společných zájezdech je bakšiš pro průvodce řešen společně prostřednictvím delegáta.

Co nakoupit? ^

• K typickým suvenýrům patří marocké koberce, koberečky a předložky (kelimy), u nichž se podle vzoru pozná původ, berberské pokrývky (foutah) s výraznými pruhy, kožené výrobky všeho druhu (též tradiční pantofle babouche), mosazné konvice a talíře.
• Krásným dárkem jsou hrnčířské výrobky včetně mís na tradiční kuskus a tajine, kovové svícny a mřížky nebo kovovým okrajem s barevnými sklíčky zdobené lampy a zrcadla.
• Originální jsou také dřevořezby z cedru, thúje, ořešáku, dubu, akátu, citroníku či ebenu, zejména kousky dekoračního nábytku, podnosy, misky či šachy.
• Přímo na trzích můžete sledovat kovotepce vyrábějící neodolatelné závěsné lampy.
• Oblíbené jsou též minerály (polodrahokamy, zejména křišťály a ametysty) a zkameněliny nebo masivní berberské šperky (náhrdelníky a náramky).
• Z potravin si dovezte např. olivový a arganový olej, z koření zejména šafrán, citrónovou zavařeninu nebo med.

Orientační ceny ^

• Ceny se mohou lišit sezónně i místně, proto je berte pouze jako orientační
• V obchodě
• bageta 1,5 Dh
• Máslo 5 Dh
• Mléko 3,50 Dh
• Minerální voda 1,5l 5 Dh
• zmrzlina 3–6 Dh
• rajčata 1kg 6 Dh
• banány 1kg 10 Dh
• coca cola 0,5l 6 Dh
• Místní víno (láhev) 70 Dh ( importované je dražší)
• pohlednice 1–2 Dh
• známka na pohled/dopis do Evropy 6,5/14,10 Dh
• krabička cigaret
• V restauraci
• oběd 25/70/150 Dh od nejlevnější po luxusní
• káva 5 Dh
• pivo 13 – 15 Dh

Obchody a tržiště ^

• Pracovní týden je stejně jako u nás od pondělí do pátku, sobota a neděle jsou dny volna. Většina obchodů je však v sobotu otevřena. V pátek, který je dnem velké modlitby (ve 13:00 hodin), mohou být některé obchody odpoledne uzavřeny. Obvyklá pracovní doba je od 9:00 do 12:30 hod. a od 14:30 do 18:30 hod. Státní správa přešla v roce 2005 na souvislou pracovní dobu od 8:30 hod. do 15:30 hod. Práce bývá upravována v měsíci Ramadánu, kdy je krácena na dobu od 9:30 do 14:00 hodin. Rovněž banky mají v době Ramadánu pracovní dobu o 1 až 2 hodiny kratší.
• V medínách je otevřeno, zcela jak se kterému prodávajícímu zlíbí a zavřeno bývá v pátek.
• Místní kultura nákupů na trzích, jimž místní neřeknou jinak než súky, je významnou součástí každodenního běhu života. Proslulá tržiště, kterých je zde nepočítaně, nabízí nepřeberný sortiment zboží a typických marockých suvenýrů všeho druhu. Ceny jsou v medínách pevné, ale značně nadsazené, a protože Maročané jsou pověstní svou oblibou smlouvat, vždy je možné cenu usmlouvat až na třetinu ceny původně nabízené. Nikdy však nezačínejte smlouvat o ceně zboží, o němž předem víte, že si ho nechcete koupit, a nikdy nevyslovujte nahlas cenu, kterou pak nechcete zaplatit. To je překročení nepsaných pravidel.
• Hustleři (v překladu „podloudníci“, jsou místní specialisté na tahání peněz z turistů) patří dnes neodmyslitelně ke koloritu marockých měst. Pro obyčejného českého turistu, který chce za málo peněz hodně muziky, jsou pohromou. Pro fyzicky i finančně připravené návštěvníky Maroka možná požehnáním, protože si domů může odvézt zajímavý suvenýr.

Peníze ^

• Měnou je marocký dirham (MAD) a dále se dělí na 100 centimů, bankovky jsou v hodnotách 200, 100, 50, 20, 10, mince – 50, 20, 10, 5 centimů.
• Banky mají otevřeno ve všední dny od 8 do 11.30 a od 14 do 16 až 17 hodin. V létě jsou otevírací doby kratší a v období ramadánu obvykle jen do 14 hodin.
• Platební karty a cestovní šeky jsou akceptovány ve velkých hotelech a restauracích.
• Bankomaty jsou dnes zcela běžné v celém Maroku. Přijímají všechny možné karty.
• Kurz vyhlašuje vláda a je stejný ve všech směnárnách a bankách. Aktuální kurz: http://www.cnb.cz/…en/kurzy.jsp
• Měna se nesmí vyvážet, proto ji buď musíte utratit, anebo ještě na místě získat eura. Abyste mohli směnit ve směnárně, musíte mít s sebou pas, bez něj vám peníze nevymění.

Co vzít s sebou ^

• Do Maroka můžete jet nalehko, pokud se ovšem nechcete vydat do horského masivu Atlasu. Oblečení na pobyt by mělo být příjemné, nejlépe z přírodních materiálů, pohodlné a prodyšné. Ženy by neměli zapomenout delší sukni popř. dlouhé kalhoty vzhledem k místním náboženským zvyklostem. Maročané si potrpí na formální oblečení. Mimo turistická letoviska šortky pohoršují, i muži by měli mít alespoň zakrytá kolena. Zejména ženy by se měly oblékat velmi decentně, šaty by rozhodně neměly být jenom „na ramínka” a na výstřih raději zapomeňte úplně.
• Obuv volte podle plánovaných aktivit, nezbytná je pokrývka hlavy a sluneční brýle, plavky a od věci nejsou ani náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte.
• Přes den využijete láhev na pití a opalovací krém s vysokým UV faktorem, večer repelent proti komárům, popřípadě zklidňující prostředky na spálenou pokožku.
• Do příručního zavazadla nezapomeňte přibalit léky, které pravidelně užíváte, a také léky na případná průjmová onemocnění.

Počasí a kdy jet ^

• Klima v Agadiru je svým charakterem středomořské s dlouhými horkými léty a mírnými deštivými zimami. Většina návštěvníků považuje za pozitivum, že léto je mírnější a zima teplejší a méně deštivá než v evropských středomořských destinacích.
• Obecně nejvíce srážek v Maroku spadne v pobřežních oblastech v období mezi listopadem a březnem. Horská oblast Atlasu se vyznačuje typickým vysokohorským podnebím se značnými teplotními rozdíly. Na severozápadních svazích hor bývá množství srážek až 1000mm a ve vyšších polohách mohou být sněhové. Na jihu a jihovýchodě je suché pouštní kontinentální klima s horkými léty ( maxima i přes 40^oC) a studené zimy.
• Léto, od května do listopadu, je horké a suché s průměrnou výší maximálních teplot okolo 26^oC, které vrcholí od července do září. Srážky jsou minimální,lehce se zvedají se v říjnu ve formě krátkých přeháněk. Atlantik je mnohem chladnější než Středozemní moře, proto počítejte s teplotou moře i vrcholném létě jen okolo 21^oC. Ale díky mírnému poklesu během zimy se můžete koupat prakticky po celý rok. Teploty vzduchu se mohou občas blížit 40^oC a občas mohou být doprovázeny větrem vanoucím od Sahary, ten může přecházet i v písečnou bouři.
• Zima, od prosince do dubna, je teplá s chladnými nocemi a občasným deštěm. Průměrná maxima denních teplot většinou neklesnou pod 20^oC, ale noční teploty jsou okolo 10^oC. Nejchladnějším měsícem je leden, kdy noční teploty mohou vyjímečně klesnout k bodu mrazu. Sluníčka si během dne užijete dostatečně, přes poledne si určitě užijete opalování, ale hotelové bazény nejsou většinou vyhřívány, takže po studených nocích nemusí mít ideální teplotu.
• Pro poznávání Maroka je všeobecně nejvhodnější jaro , kdy teploty nedosahují takových hodnot na teploměru jako v létě a země se nejvíce „zelená“. Druhou nejvhodnější částí roku je potom období, kdy ustupují největší letní horka, tedy čas zhruba od září do konce října.
• Pokud se chystáte cestovat po místech ležících ve vyšších horských polohách, měli byste být připraveni na mnohdy poměrně výrazné výkyvy teplot. Ve vysoko položených místech pohoří Atlas tak lze narazit na místa, kde se sněhová přikrývka drží od listopadu klidně až do července, a noci zde tak bývají chladné nejenom v zimních měsících.

Rady na cestu ^

• Maroko je islámská země, v níž je třeba ctít místní zvyky. V určitých objektech je nutné přizpůsobit oblečení i chování.
• Při hovoru dbejte zvýšenou měrou na zásady lidského taktu, zejména u citlivých otázek k nimž patří víra, manželka a rodina
• Pokud je fotografování v muzeích, památkách či mešitách zakázáno, jsou na to návštěvníci upozorněni mezinárodně srozumitelnými piktogramy. Je zakázáno fotografovat vojenské objekty, prostory a stavby strategického významu. Místní obyvatele fotografujte s citem a zcela jistě až po dovolení, ne každému musí být váš zájem příjemný. Rozhodně se připravte, že za pořízení snímku bude od vás tvrdě vyžadován „bakšiš”.
• Odlišné jsou toalety. Použité toaletní papíry se zásadně odkládají do připravené nádoby. Muslimové toaletní papír nepoužívají, k očistě slouží tekoucí voda v malé spršce, která je součástí hygienického zařízení.
• Časový rozdíl je – 1 hodina, v době letního času – 2 hodiny

Elektřina, zásuvky ^

• Napětí je 220 V a není potřeba adaptér.

Internet ^

• Na internet se lze běžně dostat v každém větším městě, rozšíření se blíží evropským zemím. Poplatky se pohybují kolem 10–20 dH za hodinu. Spojení samozřejmě není nejrychlejší, ale na běžnou komunikaci pomocí e-mailu nebo ICQ stačí. Přístup k internetu je možný také v hotelech, u luxusnější bývá wi-fi připojení zdarma.
• internetová doména je .ma

Telefon ^

• Telekomunikační infrastruktura je v Maroku velmi rozvinutá, zejména co se týká mobilních telefonů. Signál je prakticky všude, včetně hor a pouští. Je hodně zajímavé psát nebo telefonovat si s příbuznými v Evropě z pusté Sahary nebo krásných hor Vysokého Atlasu. V Maroku byste měli bez problémů používat svůj mobilní telefon – společnosti Eurotel, Vodafone a T- Mobile. V každém případě si u svého mobilního operátora ověřte, že máte roaming aktivován a informujte se na ceny podle Vámi používaného tarifu.
• Telefonica O2 http://www.o2.cz/…hranici.html
• T-Mobile http://www.t-mobile.cz/…-v-zahranici
• Vodafon http://www.vodafone.cz/…fy/index.htm
• Telefonní automaty (téléboutique) naleznete téměř všude. Vyplatí se zakoupit telefonní kartu (na poštách a v novinových stáncích), protože hovor s kartou z telefonního automatu do Česka stojí 12 MAD / 1 min. Volání z hotelového pokoje je nepoměrně dražší. Další volbou je již doma pořídit mezinárodní telefonní kartu X.
• Praktická telefonní čísla:
• policie ( přepadení, kriminální činnost: 190
• královské četnictvo (dopravní nehody): 177, 1
• hasiči: 150
• rychlá lékařská pomoc: 150
• Mezinárodní předvolba pro Maroko je +212

Koupání a pláže ^

• Agadir leží u 10 km dlouhé písečné pláže, široké až 100m. V některých místech najdete soukromé pláže, na kterých po zaplacení poplatku asi 30 DH máte k dispozici lehátko a slunečník. Zpravidla zde bývají také restaurace, sprchy a toalety. Tyto pláže jsou hlídané.
• Na veřejných plážích je plážový set většinou o něco levnější, ale budete muset čelit Maročanům, kteří vám budou neodbytně nabízet ke koupi své výrobky.
• Moře je v těchto místech poměrně mělké – abyste si zaplavali, musíte jít až několik desítek metrů od břehu. Velice hezké a zdravé jsou procházky po dlouhé pláži, která mnohdy vypadá jako hlavní promenáda. Vydáte-li se autem do okolí, můžete navštívit některou z romantických divokých pláží, které se nacházejí asi 20–30 km od Agadiru.
• Na plážích lze provozovat celou řadu vodních sportů (potápění, surfování, vodní lyžování, plachtění, paragliding). Půjčit si můžete vodní šlapadlo i vodní skútr, plážové tříkolky nebo čtyřkolku.
• Pravděpodobně nejkrásnější pláží v regionu Agadiru je Agadir Bay, lemuje ji rušná promenáda Avenue Tawada s řadou restaurací a obchodů. Můžete vyzkoušet surfování, vodní lyžování a na pláži jízdu na velbloudu.
• Atlantský oceán je rájem pro surfing a windsurfing a najdete zde nespočet surfařských klubů.
• Pláže u Savíry ( Essaouira) jsou ohromné a ploché, takže příliv a odliv je docela znát. U města se na nich hraje fotbal, o kus dál je ideální místo pro windsurfisty a wakeboardisty. V blízkém okolí městečka se nachází i několik osamělých pláží, které jsou ale kamenité. K dalším oblíbeným střediskovým plážím, nacházejících se v přímořské provincie Essaouira, patří Moulay Bouzerktoun, Sidi Kaouki, Tafelney a Bhibeh. Pláže jsou písečné, vstup do moře je pozvolna klesající, mořské dno je také písečné. Tyto pláže jsou ideálním místem zejména pro rodiny s malými dětmi a seniory.

Wellness ^

• Pokud cestujete do Maroka, vyzkoušejte orientální lázně v některém lázeňském středisku.
• Navštivte např. Hotel Atlas Medina & Spa v Marrakeši. Dopřát si zde můžete saunu, tureckou lázeň, relaxační masáž a spoustu dalších procedur, díky kterým se budete cítit příjemně uvolněni.
• Ve městě Marrakeš je Hotel Sofitel Marrakech, kde najdete fitness i wellness centrum, což je výborná kombinace. Nejprve protáhnete tělo při cvičení, a poté ho účinně zregenerujete a zrelaxujete ve vířivce, v tradičních tureckých lázních nebo při masáži.
• Další možností je Hotel Riu Tikida Beach v Agadiru. Také tady mají a poskytují saunu, parní lázeň, relaxační i reflexní masáže. Navíc je tu thalassoterape­utické centrum, které využívá léčivé a pěstící účinky koncentrované mořské vody.
• V Agadiru je také Hotel Sofitel Agadir. Tady na vás čeká plně vybavené fitness centrum, vyhřívaný bazén, relaxace v sauně, tradiční marocká koupel, nebo mnoho druhů masáží.
• Lázně v Maroku najdete také na těchto místech: Alanya Thalasso Wellness, Skhirat; Cinq Mondes Spa Palmeraie, Marrakech; Hivernage Hotel & Spa, Marrakech; Sultana Spa, Marrakech.
• Výpis výše uvedených lázeňských středisek není úplný. Wellness turistika je poměrně novým, ale rychle se rozvíjejícím trendem v oblasti cestovního ruchu. Proto se na nejbližší, nebo pro vás nejvhodnější spa centrum informujte přímo v místě vašeho pobytu.

Potápění ^

• Atlantské pobřeží je bohaté na mořské savce. Poskytuje domov pro delfíny, velryby, kosatky po celý rok. Potápěči mohou pozorovat okouny,mořské úhoře, murény,cejny, barakudy. Z fauny jsou nejcenější houbičky a červení koráli v legendární oblasti Gorgonia.
• Nejlepším místem pro potápění je pobřeží Středozemního moře poblíž Gibraltarské úžiny , kde působí několik potápěčských center.
• Terre Azur je plně vybavené centrum, které nabízí po celý rok školení pro rekreační potápění, lodní výlety za delfíny, průzkumné ponory aj. Sídlí v přístavu Marina Smir v Tetouan a ponory se uskutečňují poblíž Cabo Negro.
• Orientační ceny kurzů:
• potápění při pobřeží od 30 euro, na lodi od 50 Euro
• průzkumné ponory – 25 Euro, vybavení 8 Euro, dohled instruktora 7 Euro, slevy jsou při objednání víceponorů.
• Cena základního PADI Scuba Diver začíná na 250 Euro
• Jediným potápěčským centrem, které působilo v oblasti Agadiru bylo Taffs Diving, ale ukončilo provoz a přesunulo se do lokalit na severu Maroka.

Sport a zábava ^

Sport

• Na plážích lze provozovat celou řadu vodních sportů (potápění, surfování, vodní lyžování, plachtění, paragliding). Půjčit si můžete vodní šlapadlo i vodní skútr, plážové tříkolky nebo čtyřkolku.
• V některých letoviscích se můžete kochat přírodou ze hřbetu koně. Taková vyjížďka vás vyjde na 40 – 80 Dh/1 hod.
• Hotely vyšší kategorie mívají v nabídce tenis ( 20 – 50 Dh/hod.), volejbal, stolní tenis, minigolf, vodní pólo, fitness a vířivky.
• Stále oblíbenější se stává golf a za pomoci Jeho Královského Veličenstva přibývají další moderní golfová hřiště. 12 km od centra Agadiru směrem k Ait Melloul můžete využít služeb Agadir Royal Golf Clubu s 18ti jamkovým hřištěm, tři 9ti jamková hřiště má Golf Club Med les Dunes, hřiště uprostřed eukalyptového lesa v přírodních dunách nabízí Golf del´Océan (http://www.atlanticpalaceresort.com/…ocean_5.html?… ). Zdarma kyvadlovou dopravou z Agadiru se dostanete k Soleil Golf Course ( www.golfdusoleil.com ). Green fee se pohybuje okolo 600 Dh. Hodinová lekce s trenérem 500 Dh/os.
• Adrenalin můžete vyplavit i při sjíždění řek na raftech nebo při lyžování v horách Vysokého Atlasu.

Zábava

• Státní svátky bývají v Maroku provázeny přehlídkami a průvody. Lidové svátky a slavnosti se bouřlivě oslavují. V květnu to je například Slavnost růží, spojená s volbou královny růží, lidovými tanci a průvodem.
• Noční život v Agadiru je skvělý, pouze musíte vědět, kam zajít. všechny noční kluby jsou součástí hotelových komplexů. Mezi největší a nejoblíbenější patří Dreams, Flamingo a Papa Gayo. Jinak je zde spousta menších barů a klubů, ale ve většině zaplatíte vstupné okolo 100 Dh. Nápoje jsou velmi drahé, zhruba 6 Euro za vodu, perlivé nápoje nebo ovocné šťávy, alkohol se může vyšplhat na 8 Euro za koktejl. Hudební produkce je směsicí RNB, hip hop, techno, house, latina, prostě od všeho trochu. Kluby začínají žít až okolo půlnoci. Hojně navštěvované bývají kluby s programem břišních tanců, vstup je okolo 14 Eur. V hotelu Agadir Beach Club můžete navštívit kabaret Le Tour de Paris.

Historické lokality ^

• Většina památek, historických budov a artefaktů byla zničena pustošivým zemětřesením v roce 1960
• Ve městě najdete pět muzeí. Nejznámější je Bert Flint Museum, které je pojmenováno po známém holandském historikovi umění, který žil 40 let v Maroku. Jsou zde sbírky starožitností, kostýmů, tkanin, šperků a výrobků berberských řemesel. Le Musée des Arts Berberes má malou sbírku berberských předmětů z 19. století, včetně koberců, zatímco Musée Municipal de Agadir zobrazuje řemesla z celého jižního Maroka. Chcete-li získat bližší pohled na historii, můžete přejít na Musee de Talborjt, což je vlastně oblast ruin 236 m nad mořem. Tady uvidíte i slavný Kasbah, portugalskou pevnost z 16.století s úžasným výhledem na město, která byla z velké časti zničena při již zmiňovaném zemětřesení. V podstatě jen levá stěna a vchodová klenba jsou vše, co přežilo starý Agadir. Skanzen Le Sicilien Coco Polizzi, velký pozemek s bíle natřenými budovami a úzkými kamennými uličkami lemovanými malými obchůdky s místními řemeslníky, je spíše trhem, než muzeem

Hory a vnitrozemí ^

• Největší část Maroka zaujímá pohoří Atlas, které se táhne od jihozápadu až k severu. Pohoří je rozčleněno do několika částí. Na jihu leží Antiatlas, uprostřed se nachází Vysoký Atlas s nejvyšším vrcholem celé severní Afriky Jbel Toubkal (4 167 m), na severozápadu se rozprostírá Střední Atlas a na severu podél pobřeží Středozemního moře pohoří Rif.
• Na jihu a jihovýchodě přechází pohoří v náhorní plošinu šotů a v Saharu. U Atlantského oceánu je povrch nížinatý.

Moře ^

• Marocké pobřeží na západě bičuje obrovskými vlnami Atlantický oceán, Středozemní moře u severního pobřeží je poněkud klidnější. Místo, kde se obě moře setkávají je Cap Spartel.

Okolní země ^

• Maroko, arabsky: المغرب (al-Maghrib, doslova „Západ“), je stát na nejzazším severozápadě Afriky. Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara (uznáme-li ji za součást Maroka, pak Maroko sousedí na jihu s Mauritánií) a na severu dvě malé španělské enklávy Ceuta a Melilla.
• Trajektem přes Gibraltarský průliv se můžete dostat do některých turistických center Španělska.
• Vzhledem k tomu, že hranice Maroka s Alžírskem jsou již od počátku 90. let uzavřeny, je jedinou možností, jak se z Maroka dostat například do Tunisu letecká doprava.

Příroda ^

• Maroko je zemí velkých kontrastů. Střídají se tu suché a vyprahlé pouštní oblasti se zelenými oázami. Mezi kamenitými horskými štíty jsou zelená vádí řek. O kus dál jsou na každém kousku úrodné země políčka plná pšenice.
• Maroko, to jsou především hory Vysokého, Středního a Nízkého Atlasu a pohoří Rif, který se tyčí až do výše 2 200 m, a samozřejmě také Saharská poušť. Pouze nížinaté pobřeží lze považovat za úrodné, nicméně zelené pláně lze najít i podél některých řek.
• Při troše štěstí uvidíte při pobřeží skotačící delfíny, rybáři se celkem pravidelně vracejí do přístavu s tuňáky, platýsy, úhoři i žraloky. Hojně zastoupeni jsou na pobřeží kormoráni a ibisové, ve vnitrozemí čápi a dropi velcí.
• Vyprahlá Sahara je domovem pouštní lišky, šakala, tam kde jsou na poušti skalní masívy, žijí i hyeny, ještěrky dlouhoocasé, zmije a sem tak i nějaký ten štír. Napříč Atlasem putují savci jako například horské gazely, leopardi, liška obecná nebo rysi. Jestli jste milovníci ptáků, máte reálnou šanci tu spatřit několik druhů orlů a supů.
• Nejvíce rostliných druhů napočítáte v dubnu. Cedrové háje, orchideje, irisi, tymián, thuje, nádherně vonící borovice nebo jalovce. Pomeranče, fíky a kokosové palmy jsou samozřejmostí – jsme přeci v Africe. Téměř 20 % území Maroka pokrývají lesy, zejména pak v horských oblastech, ale stavy lesů se snižují zejména z demografických důvodů a těžby dřeva na otop. Svůj vliv hraje i znečištění a ve vzácných cedrových lesích působení opic, které žerou semínka z cedrových šišek. V lesích převažují listnaté stromy, z nichž nejvýznamnější je korkový dub. V oblasti jižního Maroka se pěstuje argana spinoza, z jejíž stromů se získává olej bohatý na vitamín E využívaný v marocké kuchyni i při výrobě dermatologických mastí a léků. Plody chutnají i kozám, a to natolik, že za nimi sebevražedně šplhají až do korun. Strom, v jehož větvích balancují kozy, poskytuje skutečně nevšední pohled.
• Jedním z nejvyhledáva­nějších míst spojených s přírodou v Agadiru a jeho okolí tak je bezpochyby národní park Souss Massa. Ten je domovem mnoha zajímavých druhů divokých zvířat, z nichž se velké pozornosti těší zejména zdejší ptačí rezervace.

Turistické lokality ^

• Maroko představuje jednu z nejsnazších cest jak poznat (a propadnout) kouzlu Orientu. Dříve francouzská kolonie v sobě mísí africkou, arabskou i evropskou kulturu, přitom si však, zejména díky islámskému náboženství, zachovává tajemnou osobitost.
• Agadir je v současnosti možná vůbec nejdůležitějším centrem prázdninové turistiky v Maroku. Důvod je prostý – jeho poloha. Město leží v těsné blízkosti pohoří Atlas stejně jako Saharské pouště, v jeho okolí můžete navštívit mnohé národní parky. Zároveň se Agadir může pochlubit přístupem k moři, a proto i mnoha plážemi. Zejména jeho severní okraj skrývá dostatek pěkných a zároveň snadno přístupných pláží, jako je například Taghazout, kam vás dokonce zaveze zvláštní autobus přímo z centra Agadiru. Město se může pochlubit příjemným klimatem se 300 dny slunečního svitu v roce. Skládá se jak z přímořské části s hotely všech kategorií, tak i z části městské, kde je možno najít dostatek obchodů i typických malých krámků s místními produkty. V únoru 1960 postihlo Agadir zemětřesení, které v dějinách Maroka nemělo obdoby. V podstatě celé město bylo následně během dvou dní přestěhováno o tři kilometry jižněji, kde byly okamžitě zahájeny práce na stavbě nového Agadiru. Proto ve městě najdete více vysokých budov, moderních hotelů a kaváren evropštějšího ražení, než je v Maroku zvykem. Agadir je základnou pro surfaře po celou zimu. V blízkosti města se nachází také golfové hřiště. Letiště Al-Massira se nachází 25 km jihovýchodně od města. Cesta z letiště do hotelů trvá cca 45 minut.
• Essaouirra se považuje za nejromantičtější letovisko v Maroku. Je ideální především pro individuální turistiku, moderní hotelové komplexy zde prakticky neexistují. Turisté jsou ubytováni v hotelech staré medíny nebo v luxusních riádech a maisonech. U pláže za hradbami se pomalu stavějí i moderní hotely evropského typu. Velkého rozkvětu se město dočkalo až v 18. století, kdy místní sultán najal francouzského architekta, aby vyprojektoval nové město, které by odpovídalo tehdejším nejvyšším nárokům. Když sultán nové město viděl, pojmenoval ho Savíra (francouzský přepis je Essaouira), což znamená „dobře navrženo“. Essaouira je poklidné umělecké místo, proto je zde hodně galerií a obchodů s uměleckými předměty. Proslavený je zde trh s rybami, na kterém si můžete ryby či jiné mořské plody vybrat a za menší úplatu vám je místní kuchař připraví. Podobně fungují i rybářské restaurace kousek od přístavu u pláže. Pobřeží lemuje jemně písčitá pláž, která se táhne v délce 9 km směrem k mysu Sym. K nevýhodám místních pláží patří vysoká koncentrace turistů, tudíž především v letních měsících jsou pláže dosti přeplněné. Letiště Al Massira je vzdáleno 35 km.

Možnosti výletů ( více sekce výlety):

• Národní park Souss Massa.
• Taroudant – „Malý Marakéš“, jak se mu také přezdívá
• Rybářské město Essaouirra
• Valley of the Birds
• Prohlídka Agadiru a jeho památek v okolí
• Ostrov Mogador

Řeky ^

• Nejdelší řekou Maroka je Mulúja 515 km. Jižně od Agadiru se do Atlantiku vlévá řeka Oued Soud.