Kuşadasi (Egejská riviéra)

Rizika a očkování ^

• Povinné očkování: není
• Doporučené očkování: proti virové hepatitidě A, popř. B, břišnímu tyfu a záškrtu
• Malárie: riziko zde existuje, rizikové oblasti jsou v městských a venkovských oblastech jihovýchodní Anatolie.

Celní předpisy ^

• Dovoz cizí měny do Turecka není omezen, vývoz místní měny je však limitován maximálním množstvím v hodnotě odpovídající 5000 USD. Při vyšší částce je potřeba prokázat způsob jejího nabytí. Dovoz a vývoz šperků je omezen hodnotou 15 000 USD, při hodnotě vyšší je taktéž nutné prokázat jejich nabytí.
• Cennější předměty (např. notebooky) mohou být při vstupu do země poznačeny do pasu – z důvodu kontroly pohybu zboží.
• Pro zbraně a ostré náboje je potřeba speciální povolení.
• Při vývozu nového koberce je nutné předložit doklad o koupi. K vývozu starších cenných předmětů je potřeba povolení Generálního ředitelsví pro správu muzeí. Vývoz starožitných předmětů starších 100 let je zakázán. Při koupi cenných uměleckých předmětů se doporučuje dávat pozor na podvodníky.
• Obecně lze říci, že bez cla je možné dovážet zboží v celkové hodnotě do 300 €, u dětí do 15 let 145 €. Tuto hodnotu však mohou v závislosti na charakteru zboží úředníci omezit.
• Bez cla lze dovézt: cigarety – 200 ks, doutníky do 30 g – 50 ks, doutníky – 10 ks, cigaretový tabák – 200 g, cigaretové papírky – 200 ks, dýmkový a žvýkací tabák – 200 g, šňupací tabák – 50 g, káva/instantní káva – 1 kg, čaj – 500 g, cukrovinky/čo­koláda – 1 kg, alkoholické nápoje – 1 láhev o objemu 100 cl nebo 2 lahve s objemem 75 cl, parfém/toaletní voda/voda po holení – 5 balení do 120 ml, zdravotní potřeby/léky/lé­čiva – pouze pro osobní potřebu
• Dovoz a vývoz drog a jiných omamných látek, jejich výroba, obchodování s nimi a šíření toxikomanie jsou trestné. Stejně tak jejich spotřeba, nabídka, zprostředkování prodeje atd. Hrozí vysoké pokuty a odnětí svobody až na 20 let.

Kontakt na zastoupení ČR v zemi ^

Velvyslanectví České republiky v Turecku
Embassy of the Czech Republic
Kaptanpasa Sokak No. 15, G.O.P., Ankara
06700

tel.: ústředna-0090312/4056139, recepce (přímé)-4056141, 4056142, 4056143, KO-4056958
fax: 0090312/4463084, KO-4477395
e-mail: ankara@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/ankara

Vedoucí úřadu: PhDr. Eva FILIPI
Působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Tureckou republiku

Provozní hodiny úřadu: pondělí – čtvrtek: 8.30 – 17.00
pátek: 8.30 – 14.00
úřední hodiny pro veřejnost: pátek: 9.00 – 12.00

Generální konzulát České republiky v Turecku
Consulat Generale of the Czech Republic
Abdi Ipekci Cad. 71, Macka – Istanbul
80212
P.O.Box 35,

tel.: ústředna-0090212/2329046, 2309597, 2341366, sekretariát 2329713, hospodář-2319304, OEÚ 2966524
fax: 0090212/2319493
e-mail: istanbul@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/istanbul

Vedoucí úřadu: Ing. František ŠTĚPÁNEK
Funkce: generální konzul
Působnost úřadu: konzulární pro obvody Istanbul, Ardahan, Artvin, Balikesir, Bartin, Bayburt, Bilecik, Bolu, Bursa, Canakkale, Corum, Edirne, Erzurum, Giresun, Gümüshane, Kars, Kastamonu, Kirklareli, Kocaeli, Ordu, Rize, Samsun, Sakarya, Sinop, Tekirdag, Trabzon, Zonguldak

Provozní hodiny úřadu: pondělí – pátek: 8.00 – 16.30
úřední hodiny pro veřejnost: pondělí – pátek: 8.00 – 14.00
úřední hodiny – víza: pondělí – pátek: 9.00 – 11.00, 13.00 – 14.00

Kontakt v ČR na zastoupení země ^

Velvyslanectví Turecké republiky
Na Ořechovce 69, Praha 616
162 00

tel.: 224 311 402, 224 311 403
fax: 224 311 279
e-mail: TR1@telecom.cz

titulář J. E. p. Koray TARGAY
funkce velvyslanec

Provozní hodiny úřadu 9.00 – 12.30, 14.00 – 17.30

Vstupní víza ^

• Podmínkou pro vstup občanů České republiky do Turecka je mít platný cestovní doklad s platností přesahující minimálně o 3 měsíce dobu plánovaného pobytu nebo uděleného víza.
• Od 1. 1. 2005 přestala pro občany České republiky platit vízová povinnost pro turistické pobyty v Turecku, ty však nesmějí přesáhnout 90 dní.
• Pozor: pro občany Slovenské republiky platí vízová povinnost. Vízum mohou získat na hraničním přechodě, na letišti nebo v přístavu při vstupu do země. Samozřejmě i na Velvyslanectví Turecké republiky v Bratislavě. Cena je 15 EUR, ale doporučuje se mít odpovídající sumu raději připravenu v USD. Platnost víza je 30 dní a nelza prodloužit. Pokuta za překročení je podle doby od 100 USD.

Bezpečnost ^

• V Turecku stále existuje hrozba teroristického útoku, je tedy dobré dbát zvýšené opatrnosti na frekventovaných místech, v MHD apod. Zásadně se doporučuje vyhýbat se cestování v noci, při projíždění kontrolních stanovišť armády nebo četnictva se chovat klidně a ukázněně a respektovat pokyny místních orgánů. Dále se nedoporučuje vyhovět žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest. Tato varování platí zejména pro oblast východního a jihovýchodního Turecka.
• V ostatních částech Turecka nejsou problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s faktem, že osamělá žena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné ženy) po ulici, mohou nastat nepříjemné potíže.
• Bezpečnostní situace je jinak srovnatelná s Evropou. Přepadení jsou v Turecku méně častá než v západních zemích. Naopak drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) je v hlavních turistických oblastech častá poměrně dost, vyskytují se i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech.

Doprava ^

K řízení motorových vozidel v Turecku je nezbytné vlastnit tyto dokumenty:

• technický průkaz vozidla
• mezinárodní řidičský průkaz
• doklad o zaplacení povinného ručení pro zahraničí (zelená karta)

Povolená rychlost v obci je v Turecku 50 km/h, mimo obec 90 km/h a na dálnici 120 km/h. Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile.

Odlišnosti a zajímavosti v dopravních předpisech:

• dopravní předpisy jsou podobné těm v ČR, v praxi se však příliš nedodržují. Turecko patří mezi země s nejvyšší nehodovostí a úmrtností na silnici. Je tedy doporučováno dbát zvýšené opatrnosti na silnicích
• řidič svou přítomnost často dává najevo troubením
• použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak
• pokud řidič signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také tímto způsobem může dávat najevo, že jej lze předjet

Místní doprava ^

• Z mezinárodního letiště Izmir se do centra města dostanete autobusem, taxi nebo pronajatým vozidlem. Stejnými prostředky se poté dostanete i do letovisek Bodrum, Marmaris nebo Kusadasi.
• Autobus z letiště do centra Vás v přepočtu vyjde na cca 150 Kč. Dopravu zajišťuje společnost Havas. Pro dopravu do dalších letovisek lze využít mnoho přepravních společností (např. Pamukkale), ceny se od sebe příliš neliší, následující ceny jsou spíše orientační. Z centra Izmiru do Bodrumu stojí lístek 12 €, do Marmarisu 13 € a do Kusadasi 5 €.
• Taxi je dražší možností dopravy jak do centra Izmiru, tak poté do dalších přímořských letovisek. Z letiště do Izmiru za něj dáte 10 – 15 €. Společnost ADB na svých webových stránkách uvádí jednotlivé ceny z letiště Izmir do Bodrumu (170 €), Marmarisu (215 €) a Kusadasi (50 €).
• Za pronájem auta dáte cca 40 – 100 €, v závislosti na společnosti, typu auta, délce pronájmu a věku řidiče. Přímo na letišti v Izmiru i v letoviscích Bodrum, Marmaris a Kusadasi funguje například Atlas Choice. Ve většině případů je výhodnější objednat pronájem auta po internetu z domova. K dispozici jsou např. stránky www.hertz-europe.com, www.avis.cz, www.sixt.de nebo www.holidayautos.cz.
• Existuje mnoho způsobů, jak se dopravovat v okolí letovisek Bodrum, Marmaris a Kusadasi. Základním dopravním prostředkem je minibus dolmus. Má 16 míst a jezdí po celém městě. Stačí říct řidiči, kam má jet, a stejně tak, když chcete vystoupit. Tyto minibusy jezdí dost často „narvané k prasknutí“, což také jejich název v překladu znamená. Jejich obrovskou výhodou je cena. Zpravidla nikdy nezaplatíte více než 1 € v přepočtu za jednu jízdu.
• Kromě dolmusu zde fungují také klasické autobusy, které jsou o něco dražší. Ceny za jednotlivé jízdy jsou uvedeny výše.
• Jednou z možností dopravy po okolí je také vypůjčení kola. Pronájem Vás vyjde v průměru na 15 € za den.

Výlety ^

• Kusadasi se přezdívá turecké Las Vegas, což prozrazuje hodně o intenzitě jeho nočního života.
• Když Vás bujarý noční život omrzí, můžete navštívit některou z historických památek, jimiž se celá oblast Egejské riviéry jen hemží. V rámci celodenního výletu je možno zajet do Efesu (viz Google maps). Pokud holdujete historii, určitě si zde přijdete na své. Efes býval v době své největší slávy důležitým střediskem celé oblasti, míval až 200 tis. obyvatel. A stával zde mimo jiné také jeden ze sedmi divů světa, chrám bohyně Artemis, jež byla i patronkou města. Dnes zde uvidíte Celsovu knihovnu, Hadriánův chrám, baziliku sv. Jana, amfiteátr a další dochované zbytky budov.
• Pokud byste chtěli vycestovat ještě dále od moře, můžete vyrazit do Pamukkale (viz Google maps). Taková cesta se určitě vyplatí. Naleznete tu přírodní úkaz „bavlněný zámek“, který vznikl díky vysoce mineralizované vodě, jež zde vytvořila bílá terasovitá vápencová jezírka. Ještě nedávno se v nich dalo i koupat, ale dnes je kvůli ochraně této přírodní památky ke koupání určena jen vymezená část. Vzhledem k tomu, že voda je nejen mineralizovaná (a tudíž léčivá), ale i termální, je koupel v ní po dlouhé cestě sem opravdu příjemnou záležitostí.
• Cestu do Pamukkale můžete spojit s návštěvou historických vykopávek města Hierapolis (viz Google maps). V minulosti bývalo antickým lázeňským městem. Dnes jsou z něj pouze ruiny, ale i ty jsou určitě zajímavé. Najdete tu obrovský amfiteátr a neuvěřitelně zachovalou dlážděnou cestu. V těsné blízkosti (asi kilometr odsud) si můžete prohlédnout také velikou nekropoli se spoustou náhrobků.

Jídlo a pití ^

• Turecká kuchyně je velice rozmanitá, chutná a zdravá. Základem jídel je zelenina, která je díky vhodným klimatickým podmínkám čerstvá po celý rok. Turci nejedí vepřové maso, upravují hlavně kuřecí, jehněčí a skopové, které se dusí nebo vaří. K přípravě smažených jídel se používá kvalitní olivový olej.

Speciality

• Typickým tureckým jídlem je kebab v různých variacích, známý i u nás. Dalšími oblíbenými jídly jsou kefte (mleté masové placičky), patlican dolmasi (plněný lilek), pide – turecký chleba, podávaný s různými druhy masa a zeleniny, a také polévky ćorbasi.
• Ze sladkých moučníků Vám Turci nabídnou baklavu (moučník z listového těsta s medem a ořechy), halvu v sezamovém těstě nebo lokum – známý turecký med.
• Nejčastějším nápojem je černý čaj, typickým nápojem je samozřejmě turecká káva. Velmi oblíbené jsou též jogurtový nápoj ayran a různé šťávy z čerstvého ovoce. Pokud máte rádi pivo, určitě ochutnejte místní značku Efes. Typickým alkoholickým nápojem je pálenka raki (rakije).

Restaurace

• V restauracích se obvykle podává oběd od 12. do 15. hodiny a večeře mezi 19. a 22. hodinou. Levně a dobře se můžete najíst v tzv. lokantě (jídelně), kde Vám většinou nabídnou místní speciality. Ve stánku na ulici pořídíte kebab v přepočtu přibližně za 20 Kč, v lepší restauraci ho dostanete asi za 80 Kč.

Náboženství a tradice ^

• Hlavní náboženství: 98 % obyvatelstva jsou muslimové, z nich cca 80 % sunité a 20 % šíité

• Státní svátky v Turecku
  1. leden – Nový Rok
  2. duben – Den nezávislosti a Den dětí
  3. květen – Den mládeže a sportu, také výročí narození Atatürka
  4. květen – svátek připomínající dobytí Istanbulu Mehmedem Dobyvatelem roku 1453 (probíhá pouze v Istanbulu)
  5. červen – Den námořních sil
  6. srpen – Den armádních sil
  7. srpen – oslava tureckého vítězství nad řeckými ozbrojenými silami u Dumlupinaru roku 1922
  8. září – konec války za nezávislost (probíhá pouze v Izmiru)
  9. říjen – připomínka vyhlášení republiky Atatürkem
  10. listopad – výročí Atatürkovy smrti roku 1938

• Měsíc ramadán je nejvýznamnější náboženskou událostí muslimů. Ti se celý měsíc postí od východu do západu slunce. Tento půst patří mezi pět pilířů islámu.

• návštěva mešity
  • vstupujeme vždy bez bot
  • muži s dlouhými kalhoty
  • ženy mají mít zahalená kolena, ramena a vlasy

• modlitby (salát) probíhají 5× denně – za úsvitu (salátu-l-fadžr), v poledne (salátu-z-zuhr), odpoledne (salátu-l'asr), při západu slunce (salátu-l-maghrib) a v noci (salátu-l-‚iša‘). Ti, kdo se modlí, stojí směrem ke Ka'abě v Mekce

• Pět povinností muslima
  • víra v jedinečnost Boží a božské poslání Mohameda
  • modlitba (pětkrát denně s hlavou otočenou k Mekce)
  • půst (v měsíci ramadánu od úsvitu do soumraku)
  • udílení almužny chudým (2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev – zakát)
  • pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)

Historie - Kultura ^

Historie Turecka

Strategická poloha Turecka (zejména Anatolie) na rozhraní evropského a asijského kontinentu lákala odedávna k osídlení – tato oblast byla jednou z vůbec nejdříve obydlených na světě. Z různých říší a civilizací, jež se zde vystřídaly, jmenujme jen akkadskou říši, dále říši Chetitů, anatolského lidu mluvícího indoevropským jazykem, jehož klínové písmo rozluštil v době první světové války z tabulek český jazykovědec a orientalista Bedřich Hrozný. Ve 12. století př. n. l. počali západní část Anatolie (či Malé Asie, užijeme-li názvu odvozeného od Římanů) osidlovat Řekové. Do této doby bývá také kladena trojská válka. Město Trója i konflikt, vyvolaný Paridovým únosem krásné Heleny, ženy spartského krále Menelaa, známé z Homérovy Iliady, byly dlouho pokládány za pouhý mýtus. Až v 70. letech 19. století německý obchodník a archeolog Heinrich Schliemann, jenž si prý již v dospívání předsevzal objevit místa popisovaná v antických eposech, objevil pozůstatky města. Zda má trojská válka svůj historický základ, či je jen konstruktem odkazujícím k mnoha jiným konfliktům, zůstává předmětem sporů. Na území dnešního Turecka se tak nachází i legendární hora Ida, místo, odkud bohové pozorovali postup trojské války i kde se konal slavný Paridův soud nad krásou tří bohyň – Héry (Junony), Pallas Athény (Minervy) a Afrodité (Venuše). Až láska nejkrásnější ženy světa, krásné Heleny, již nabídla bohyně Afrodité, přiměla Parida k tomu, aby jí udělil zlaté jablko jako cenu pro nejkrásnější ze tří bohyň. V dnešním Turecku, ve Smyrně, se také měl narodit bájný slepý pěvec Homér, autor Iliady a Odyssey, a to někdy v 8. stol. př. n. l. Zda vůbec žil, či zda vůbec sepsal obě základní památky světového písemnictví jeden básník podle starších ústních podání, nebo se jedná o práci mnoha tvůrců, zůstane asi navždy tajemstvím. Následovalo období říše Frygů, o nichž se zmiňuje i Homér a jejichž jméno dnes žije díky frygickému modu v hudbě a frygické čapce, kterou s odkazem na mýty nosili revolucionáři ve Francii. Z mýtů spojených s Frygy si dodnes připomínáme ještě pojem gordický uzel, uvázaný legendárním frygickým králem Gordiasem na oji vozu taženého voly, na kterém měl vjet podle proroctví do města budoucí král. Frygům prý také vládl král Mídas, jenž dokázal cokoliv, čeho se dotkl, proměnit ve zlato. Jednou však dal ve sporu, kdo je lepší hudebník, přednost Panovi před bohem slunce Apollonem, a za to se mu dostalo kruté odplaty – oslích uší. Další říší byla říše lydické, již si později podmanili Peršané. Ve 4. století př. n. l. osvobodil Anatolii od Peršanů Alexandr Veliký.

Kolem počátku našeho letopočtu se datuje římská nadvláda v oblasti, období pokoje a prosperity se správním centrem v Efesu, městě proslaveném Artemidiným chrámem, jedním z divů starověkého světa, který roku 356 zapálil Herostrates údajně proto, aby si tak získal slávu. Za éry Římanů se v Anatolii také píše důležitá kapitola z dějin křesťanství – stala se jedním z prvních míst, kam se začalo šířit. Podle některých tradic se sem, přesněji do Efesu, uchýlili po Ježíšově smrti apoštol Jan s Pannou Marií, kteří zde oba údajně dožili. Jan zde měl také napsat své evangelium, byť není jasné, zda je Jan Evangelista totožný s apoštolem Janem. Efes je rovněž jedno z měst, jimž sv. Jan adresoval své Zjevení, přičemž i všech dalších šest (mj. Smyrna a Pergamum) leží v dnešním Turecku, což dokládá význam zdejších křesťanských komunit. Jistější již je, že území bylo cílem prvním misijních cest sv. Pavla, autora novozákonních epištol, např. Listu Efeským. Rozlehlost Římské říše si vyžádala její dělení, zprvu administrativní, roku 395 již oficiální.

Významným krokem v tomto vývoji bylo založení Konstantinopole (Konstantinova města, dnešního Istanbulu) Konstantinem I. roku 330 jako nového hlavního města říše, postaveného jako „nový Řím“ na místě starého řeckého města Byzantium. Východní říše římská přežila pád západní části (roku 476) a stala se důležitou baštou východního křesťanství, hrází před nebezpečím ze strany Otomanů. Asi nejvýznamnějším panovníkem říše byl císař Justinián (483 – 565). Dobyl zpět významné části bývalé říše z rukou germánských národů (nejdůležitější byl zisk Itálie), sebral římské právo v Corpus Juris Civilis. Dal v Konstantinopoli, tehdy významné zastávce hedvábné stezky, spojníku Číny a oblastí jižní a východní Asie s Evropou a břehy severní Afriky, kromě obchodního významu tehdy přibírající i funkci kulturní výměny, zbudovat chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia). S byzantskou říší jsou také spojeny křižácké výpravy z 11. – 13. století, obrácené původně proti „pohanům“, později však využité i proti cařihradským vládcům. Ponechaná Západem napospas osudu, zmítaná vnitřními problémy, padla Konstantinopole 29. 5. 1453 do rukou Otomanů, kteří v té době ovládli i Balkán.

Vzniklá Osmanská říše byla v dobách své největší teritoriální expanze v 16. století, kdy získala rozsáhlá území sahající od Blízkého východu přes východní Středomoří a Balkán až na území dnešního Maďarska, svým rozsahem důstojným nástupcem byzantské říše (zatímco jejím kulturním nástupcem bylo ruské carství). Patrně největším vládcem říše byl Sulejman Veliký (1520 – 1566). V 16. a 17. století Osmané Evropanům pravidelně naháněli strach, když stanuli několikrát až před Vídní. Na druhou stranu se sultanát stával také důležitým hráčem na politické mapě Evropy – spojoval se s Angličany, Francouzi či Holanďany proti Habsburkům. Postupem doby však přestávalo osmanské vojsko, jinak proslulé svou organizovaností a elitním vojskem sestaveným z křesťanských zajatců, janičáři, stačit rychle se vyvíjejícím západním armádám, které budovaly systém obranných pevností a prodělávaly modernizaci, již v Osmanské říši mnohdy znemožňovaly konzervativní muslimské kruhy. Navíc byli Turkové často ve dvojím ohni – na západě bojovali proti Habsburkům, na východě je ohrožovali Peršané. Důležitým psychologickým momentem pro Evropu byla bitva u Lepanta (1571), kdy bylo „neporazitelné“ osmanské loďstvo poraženo. Vojenské pokořování vyvrcholilo na konci 17. století, kdy při dalším neúspěšném pokusu o obléhání Vídně bylo turecké vojsko poraženu na hlavu. Upadat zároveň začíná i hospodářství říše – její geografická situace přinášející výhodu v podobě kontrolování důležitých obchodních cest z Evropy do Asie pozbývá významu kvůli zámořským objevům, jež umožnily obchodní styk s východní Asií jinou cestou. Dějiny 18. a 19. století jsou pak především dějinami územních ztrát (severní Afrika, Řecko, Balkán). K tomu se přidávají vlády slabých sultánů (kterým často dominovali velkovezírové, někdy dokonce i ženy z harému) a v 19. století i mezi poddanými sultána probouzející se národní uvědomění. Vcelku přiléhavý je termín „nemocný muž na Bosporu“, vztahovaný na situaci Osmanské říše v 19. století. Stát, k jehož světlým stránkám patřila náboženská i etnická různorodost a snášenlivost (na konci 15. století přijal kupříkladu s otevřenou náručí židy a muslimy, kteří byli vyhnáni španělskou inkvizicí) a který dovoloval praktikovat všechna náboženství Knihy (islám, křesťanství i judaismus), jejichž věřící měli dokonce nárok být posuzováni podle svých zákonů, se snažil situaci řešit v průběhu 19. století reformami (Tanzimat) vedoucími až ke konstituční monarchii. Definitivně byl osud půltisícileté říše zpečetěn jejím angažmá v první světové válce po boku Německa, z níž Turecko vyšlo značně územně oslabeno a ekonomicky zdecimováno. K nejtemnějším stránkám turecké historie patří arménská genocida z této doby. Započala roku 1915 vězněním arménských představitelů a deportacemi, k nimž se později přidaly masakry a pochody smrti, kterým padlo za oběť víc jak milion Arménů. Důvodem protiarménských opatření byla údajná kolaborace s Ruskem. Turecko dodnes odmítá uznat, že by šlo o státem řízenou genocidu. V reakci na poválečnou okupaci Turecka spojenci vypukla turecká válka za nezávislost.

Na jejím konci bylo vypuzení cizích armád a uznání Turecké republiky jako nástupnického státu Osmanské říše (1923). Ústřední postavou těchto dějů byl Mustafa Kemal (1881 – 1938) zvaný Atatürk (Otec Turků). Bleskovým sledem reforem, jaké neměly v islámském světě obdoby, udělal z Turecka moderní stát. K nejdůležitějším z nich patřilo zrušení sultanátu, ustavení republiky s novým hlavním městem Ankarou, bratrstvo dervišů bylo rozpuštěno, ženy se měly přestat zahalovat, muži přestat nosit fezy. Byl zaveden západní kalendář, přijata nová abeceda odvozená z latinky. Stát se stal sekularizovaným, z ústavy zmizela zmínka o islámu jako oficiálním náboženství. Ženy získaly volební právo i právo být voleny. Stát zasahoval do ekonomiky země. Ačkoliv Atatürkovým reformám byla vyčítána zbrklost, s níž rušil staleté tradice, i mnohdy nevybíravý způsob jejich prosazování, většina Turků je přijala a dodnes žije Atatürkovým odkazem. Každý pokus porušit sekulární charakter státu naráží na odpor zejména armády, jež se cítí být strážcem Atatürkova odkazu. Od jeho doby se Turecko trvale sbližuje se západním světem – po druhé světové válce se stalo členem OSN, roku 1952 Severoatlan­tické aliance, pokračují složité rozhovory o vstupu do Evropské unie. Problematickou kapitolou mezinárodních vztahů je turecký zásah na Kypru a následné vyhlášení Severokyperské turecké republiky.

Kultura Turecka

Turecká kultura představuje pozoruhodnou směs několika vlivů, především vlastního tureckého, islámského a evropského. Po období přirozeného ovlivňování kulturami národů, s nimiž Turecko přicházelo do styku, následovalo období programového úsilí o napodobení západních vzorů. Se vznikem turecké republiky pak byl naopak podporován návrat k tradiční kultuře země a etablování specifické národní kultury. Dnes se tureckou kulturou prolíná zejména snaha usmířit oba proudy – ten tradiční i ten poohlížející se po evropských vzorech. V minulosti turecká kultura tu evropskou ozvláštňovala – literárně byly předávány příběhy veselého anatolského lidového mudrce a filosofa Nasredina, specifickou chuť i barvu propůjčovaly evropské hudbě od období klasicismu „turecké“ nástroje (zejména z žesťové a bicí skupiny) i vlivy turecké hudby (především obdivované vojenské janičářské kapely), které se odráží např. v Mozartově Tureckém pochodu či opeře Únos ze serailu. Turecká architektura se ve svých nejslavnějších projevech (mešity a paláce, zejména v Istanbulu) inspirovala zejména byzantskou kulturou, uveďme alespoň nejslavnějšího architekta klasického období, jímž byl Minar Sinan (např. Sulejmanova mešita v Istanbulu). Ze současných osobností turecké kultury jmenujme prozaika, nositele Nobelovy ceny z roku 2006, Orhana Pamuka, olivněného moderními západními směry, a mezinárodně oceňované osobnosti kinematografie původem z Turecka Nuri Bilge Ceylana, Fatiha Akina a Ferzana Özpeteka.

Z historie Kusadasi

Osídlení oblasti Kusadasi původními obyvateli se datuje od 3. tisíciletí př. n. l. Následoval podobný vývoj jako v celé oblasti, vystřídaly se zde civilizace řecké, perská a římská. Zdejší přístav, dlouhou dobu zastiňovaný blízkým Efesem, zažívá ve středověku za Byzance a později v době, kdy dění v něm ovlivňovali obchodníci z Janova a Benátek, rozkvět. Na tehdejším Ptačím ostrově (Kusadasi, pojmenování podle stěhovavých ptáků, kteří tudy táhli nebo snad podle tvaru, který malý poloostrov vytváří) byl vystavěn hrad, z nějž bylo možné střežit moře a – případně – včas varovat před útokem či piráty. Italové přístav tehdy nazvali Scala Nuova, město bylo plné obchodníků, rostly v něm sklady, svá zastoupení zde měly jiné důležité přístavy. Ptačí ostrov (dnes spojený s pevninou hrází) pro odlišení od města (nazývaného nyní podle ostrova, kde byla pevnost) přijal jméno Holubí ostrov (Güvercinada). Roku 1413 se město dostalo na dlouhou dobu do rukou Turků. Ti zde zbudovali mešity, citadelu i karavanseraj. Dále město sledovalo historii celého Turecka, v posledních desetiletích zažilo strmý nárůst turistického ruchu. Z poklidného a příznivého vývoje město v poslední době vytrhl jen bombový útok kurdských nacionalistů na minibus z roku 2005, při němž zahynulo pět lidí.

Jak se domluvit ^

• V Turecku i v turecké části Kypru je úředním jazykem turečtina.
• V jihovýchodním Turecku se používá neoficiální jazyk kurdština. Znalost dalších světových jazyků, především angličtiny a němčiny, je mezi obyvateli značně omezená.
• Angličtina je nejvíce rozšířená v turistických centrech a mezi vzdělanější vrstvou obyvatelstva. V turistických destinacích se však dá také domluvit německy.

Obyvatelstvo ^

• V Turecku žije 70 413 958 obyvatel. Z toho téměř 57 % obyvatel žije na venkově. K nejhustěji osídleným oblastem patří západní pobřeží.
• Národnostní složení: většinu z celkového počtu obyvatel tvoří Turci (86 %), dále jsou to Kurdové (11 %) a Arméni, kteří se usadili v Istanbulu a v okolí jezera Van. K méně početným skupinám patří Arabové, Tataři, Asyřané atd.

Spropitné ^

• V tureckých restauracích se očekává 10 % spropitného z ceny jídla, někdy je však již započítáno předem. Je dobré kontrolovat účtenky.
• V hotelu se nechává spropitné poslíčkovi, který nosí zavazadla. Záleží samozřejmě na kvalitě hotelu.
• Turecké hotely jsou vybaveny systémem kasiček na spropitné. Ty visí na baru, na recepci atd. Od hosta se očekává, že sem každý den alespoň několik drobných hodí.
• V autobusech se spropitné nedává vůbec, někdy se minimálně zaokrouhluje v taxíku.

Co nakoupit? ^

• V Turecku se nabízí množství obchůdků s typickými suvenýry, které si můžete dovézt ze své dovolené. Nabízíme Vám několik vhodných tipů.
• Mezi nejoblíbenější dovážené suvenýry patří ručně nebo strojově tkané koberce. Existuje tu nekonečný výběr velikostí, vzorů a barev. Nákup koberce je pro Turky skutečný rituál doprovázený popíjením kávy nebo čaje, nelze ho proto nijak uspěchat.
• Co se v Turecku podstatně vyplatí, je nákup vodní dýmky. Pořídíte ji zhruba o třetinu levněji než u nás a výběr dýmek i tabáků různých chutí a vůní je opravdu rozmanitý.
• Dalším milým dárkem, který se zde vyplatí koupit, je zlato a šperky. Dávejte si však pozor na to, co kupujete. Přestože Vám obchodník vystaví záruční list, může se jednat o padělek.
• Na památku si můžete koupit typický suvenýr modré oko. Jedná se o drobný dekorativní předmět, korálek či přívěšek ve tvaru oka. Turci tvrdí, že je to oko proroka či Alláha a obdarovanému člověku má přinést štěstí. Možná se štěstí usměje i na Vás a od nějakého Turka modré oko dostanete.
• K této orientální zemi neodmyslitelně patří koření. Všude kolem Vás se setkáte s rozmanitými vůněmi různých druhů koření, ale i čajů a kávy. Koření seženete ve vkusné dárkové kazetě, kterou můžete zakoupit v místních bazarech.
• Oblíbeným suvenýrem jsou také keramické výrobky, které se vyrábějí v dílnách ve středním Turecku. Největším centrem tohoto řemesla se stalo městečko Avanos. Za příznivé ceny se dají pořídit různě zdobené vázy, hrnečky, dózy či repliky antických výrobků. Typické jsou také tepané nádoby z měděného plechu.

Orientační ceny ^

• Za pivo v obchodě dáte 0,80 €,v baru až 1,60 €
• Za láhev vína dáte několik eur
• Nealkoholické nápoje stojí 0,80 €
• Cena plastové láhve vody je asi 0,30 eura
• Za chléb zaplatíte v průměru 0,50 YTL/0,30 €, za máslo 3,60 YTL/2 €, kilogram sýra stojí kolem 10 YTL/5 €, 1 kg masa 20 YTL/10 €, litr mléka 1,60 YTL/0,90 €, kilogram ovoce stojí kolem 2 YTL/1 €
• 1 km jízdy taxíkem Vás přijde na 1,30 YTL
• Vstupné do muzeí se pohybuje do 12 YTL
• Pronájem lehátka a slunečníku na den Vás může vyjít na 3 €

Aktuální směnný kurz

Obchody a tržiště ^

• Nákupních možností je v Turecku opravdu mnoho. Obrovské množství obchůdků, tržišť i nákupních center láká ke skvělým nákupům. V turisticky zajímavých lokalitách často potkáte pouliční prodavače nabízející své zboží. Celé rodiny s oblibou tráví víkendy v obchodních centrech, kde je i dostatek možností odpočinku a zábavy.
• Nejvýznamnější centrum všech nákupů tvoří turecké trhy, tzv. bazary, ve kterých často najdete nejen obchůdky s rozličným zbožím, ale také mešity, směnárny, banky, restaurace a řemeslnické dílny.
• Pro nakupování na tureckých tržnicích je doslova nutností smlouvat. To se však nesluší v kamenných obchodech a restauracích. Pokud byste na tržišti nesmlouvali, obchodníci by se mohli urazit. Při smlouvání je důležitá zejména trpělivost. Prodavači si Vás okamžitě otipují a podle oblečení a šperků Vám zvýší cenu. Nejprve Vám sdělí nadhodnocenou cenu zboží, navrhujte alespoň o půlku méně. Po čase buď cenu sníží na úroveň, která odpovídá Vašim představám, nebo zboží prostě nekupujte a nenechte se přesvědčit.
• Běžná otevírací doba obchodů je od pondělí do soboty od 9 do 13 hodin a odpoledne od 14 do 19 hodin.

Peníze ^

• Od roku 2005 je zavedena nová turecká lira (Yeni Türk Lirasi), zkratka YTL/TRY. Dělí se dále na 100 nových kurušů (Yeni Kuruş), zkratka YKr. Nominální hodnoty bankovek jsou 100, 50, 20, 10, 5 a 1 YTL. Mincí zase 1 YTL a 50, 25, 10, 5, a 1 nový Kuruş.
• aktuální kurz: http://www.cnb.cz/…nni_kurz.jsp
• Směnárny mají obvykle otevřeno od pondělí do soboty. Najdeme je ve většině měst. Je to asi nejspolehlivější způsob výměny peněz za přijatelný kurz. Peníze vyměňují i hotely a některé obchody, ale v nevýhodném kurzu.
• Banky mají obvykle otevřeno 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00 (pondělí až pátek), v sobotu a v neděli je zavřeno. Cestovní šeky přijímají pouze banky.
• Bankomaty (Bankamatika) jsou po celém Turecku, dokonce i v odlehlých městečkách. Nejuniverzálnější bankomaty poznáte podle loga Cirrus či Plus. Obvykle je možné vybrat peníze až do výše denního limitu. Některé bankomaty vydávají nejen YTL, ale i eura či dolary. Občas u nich však vázne komunikace s centrální bankou, a proto vyžadovanou hotovost nevydají.
• Výměnu peněz doporučujeme až v Turecku za volně směnitelou měnu, ale je dobré si nechat nějakou finanční rezervu. V Turecku jsou vítanější eura než americké dolary. Ve většině obchodů lze ale platit jak eury, tak americkými dolary.

Co vzít s sebou ^

• K moři si určitě nezapomeňte vzít opalovací krém, plavky, sluneční brýle a pokrývku hlavy, důležitá je vhodná obuv.
• Do kufru si můžete zabalit lehké, prodyšné kalhoty, košili, halenku, delší sukni a šaty a něco teplejšího na večer. Vzhledem k islámskému náboženství není vhodné chodit v příliš krátkých tričkách, sukních a kalhotách. Při vstupu do mešity je nutné se zout a mít zahalená alespoň ramena a kolena, ženy musejí mít také zakryté vlasy.
• Pokud nechcete kupovat balenou vodu a pít přímo vodu z kohoutku, vezměte si raději tablety na úpravu vody. Z důvodu většího výskytu komárů zejména v přímořských oblastech si přibalte repelent. Před cestou se vybavte lékárničkou se základními léky, může se Vám hodit.

Počasí a kdy jet ^

• Dovolená v Turecku je možná během hlavní sezony od jara do podzimu. V létě tu po většinu dní svítí sluníčko, ale klima se v jednotlivých oblastech liší. U Středozemního moře je vyšší vlhkost vzduchu i teplota vody a vítr skoro nefouká. Naopak u Egejského moře fouká častěji svěží vítr, ale díky menší vlhkosti je zde příjemněji.
• Letní měsíce jsou ideální pro cestování na východ země. Je zde příznivé klima a nesetkáte se s velkými davy turistů. Pokud máte v úmyslu zavítat na jižní a západní pobřeží, doporučujeme cestovat na jaře nebo na podzim, kdy zůstává teplota moře stále velice lákavá a vyhnete se přeplněným letoviskům. Mimosezona je v Turecku od prosince do února. Tato doba není k návštěvě země příliš vhodná, převládají zde chladné až mrazivé dny a v únoru prší téměř na celém území.
• Kusadasi je nejseverněji položené známé středisko v Turecku. Jeho poloha u Egejského moře zaručuje hned několik podnebných faktorů. Není zde takové vlhko a vzduch je ochlazován příjemným vánkem od moře. Hlavní turistická sezona je od května do října.
• Léto v Kusadasi může být nesnesitelně horké, teploty se pravidelně šplhají vysoko nad 30 ^oC, zřídka mohou vystoupit až ke 40 ^oC. Nejteplejšími měsíci jsou červenec a srpen, sluneční paprsky Vás během nich neopustí až 13 hodin denně, vlhkost je malá – pod 50 %, srážky Vás tehdy určitě nezaskočí.
• Mnozí se úmorným letním měsícům vyhýbají a raději vyhledávají příznivé klima jarních a podzimních dnů. Už koncem dubna dosahují teploty nad 20 ^oC a zůstávají příznivé až do konce října, slunce Vás provází 7 až 9 hodin denně. Teplota moře postupem roku klesá, ale během dne se můžete stále koupat až ve 20 ^oC teplé vodě.
• Nejstudenějším měsícem je leden, kdy teplota klesá na 13 ^oC. Jsou ale dny, kdy se pohybuje i jen těsně nad bodem mrazu. Úhrn srážek je vysoký a mohou přijít i přívalové deště.

Rady na cestu ^

• Turci jsou obecně velmi přátelští a přívětiví lidé, přesto je několik témat, u nichž je třeba být obzvlášť opatrný. Týká se to zejména odkazu Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele Turecké republiky jako moderního státu (jeho znevažování je dokonce i trestné). Lépe je také zcela vynechat témata jako arménská genocida (a to včetně slova genocida) nebo kurdská problematika.
• Třebaže je Turecko sekulární zemí, je – zcela pochopitelně – naprosto nemístné a riskantní projevovat neúctu k islámu.
• S předchozím bodem souvisí několik obecně známých zásad, jak se chovat v mešitě či v pravoslavném chrámu: ženy mají mít pokrývku hlavy, delší sukni. I u mužů je vhodné, aby si vzali dlouhé kalhoty. Před vstupem do mešity je nutné se zout (to i předtím, než vejdete do tureckého domu). K tomu jsou v mešitách určené speciální desky nebo někde i úložné skříňky, boty můžete také držet v ruce nebo je mít v igelitovém sáčku. V mešitě jakožto svatyni se také nelze občerstvovat nebo odpočívat vleže (případně dokonce spát). V čas modlitby by také měli turisté projevovat přednost věřícím – umožnit jim modlení v přední části chrámů, nerušit je, při hlavní pobožnosti v pátek v poledne nechat mešitu jen muslimům.
• Je dobré si také dávat pozor na některá gesta a projevy. Například vztyčený palec na znamení toho, že „vše je OK“, je považován za hrubé gesto. Urážlivé je i mlaskání jazykem při hovoru.

Elektřina, zásuvky ^

• 220 V
• jsou zde dva typy zásuvek a zástrček, z nichž ten menší odpovídá evropskému standardu

Internet ^

• Dostupnost internetu v Turecku je na velice slušné úrovni.
• Internetové kavárny jsou hlavně ve velkých městech a letoviscích poměrně četné. Ceny se pohybují od 1 do 4 € za hodinu, rychlost připojení bývá celkem vysoká.
• Ve větších městech a letoviscích mají některé restaurace a kavárny k dispozici free Wi-Fi. I na ulici větších měst dost často najdete zabezpečené i nezabezpečené přístupové body.
• Spousta hotelů nabízí možnost internetového připojení zdarma po dobu pobytu.

Telefon ^

• Turecko má roaming pro mobilní operátory Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone.
• Pokud voláte do České republiky, použijte předvolbu +420. Pokud voláte do Turecka, je nutné zadat předvolbu +90.
• Zavolat si můžete z hotelového pokoje či recepce, tato varianta je však velmi drahá. Volat lze také z pošty. Dále jsou v Turecku k dispozici modré telefonní budky, z kterých si zavoláte za žeton (jsou na něm dvě rýhy a písmena PTT) nebo na telefonní kartu. Žeton i telefonní kartu je možno zakoupit na poště nebo v novinovém stánku. Další variantou je zakoupení předplacené mezinárodní telefonní karty – vytočíte přístupové číslo, poté vložíte PIN uvedený na kartě a zvolíte požadované číslo.
• Zde jsou k dispozici odkazy na stránky mobilních operátorů Telefónica O2, T-Mobile a Vodafone, kde naleznete bližší informace pro volání ze zahraničí:
• Telefónica O2
• T-Mobile
• Vodafone

Koupání a pláže ^

• Moře na Egejské riviéře nenabízí předlouhé pláže, ale voda zde není špinavá a pláž příliš kamenitá. Břeh je pouze mírně svažitý, vlny jsou neveliké, a proto se toto místo hodí i pro koupání s malými dětmi. Vzduch tu je po většinu času ochlazován mořským vánkem, to omezuje přílišnou vlhkost. Občas můžete na pláži najít ostřejší kamínky, nezapomeňte tedy přibalit boty do vody. Důležité je také sledovat vlajkovou signalizaci na plážích (zelená – bezpečné koupání, žlutá – koupání na vlastní riziko, červená – zákaz vstupu do vody).
• V okolí letoviska Bodrum bývá za nejlepší považována pláž v zálivu Bitez.
• Pokud rádi vystřídáte koupání v přírodě se zábavou v akvaparku, můžete zvolit Adaland Aquapark v městečku Aydin (viz Google maps). Je plný rozmanitých vodních atrakcí a restaurací. Vstupné pro dospělé je 20 €, pro děti (4 – 9 let) 13 €. Pro svou výhodnou polohu je akvapark dobře dostupný z turistických středisek Bodrum, Kusadasi, Marmaris i Antalya. Další informace získáte na http://www.adaland.com/.

Wellness ^

• Turecko velmi přitahuje návštěvníky, kteří si o dovolené rádi dopřejí wellness procedury. Je velice bohaté na léčivé termální prameny (údajně je zde více než 1000 pramenů o teplotě 20 – 110 ^oC). A právě v jejich blízkosti je kolem 200 lázeňských středisek. Jde zejména o oblast Marmarského a Egejského moře.
• Jedněmi z nejstarších a nejznámějších tureckých termálních lázní jsou Pamukkale se svými vápencovými terasami (viz sekce výlety). Zdejší léčivé prameny využívá mnoho lázeňských hotelů v okolí. Údajně prospívají při onemocněních srdce, poruchách centrálního nervového systému a zhoršené pohyblivosti. V Pamukkale se můžete ubytovat například v lázeňském hotelu Colossae Hotel – Thermal Resort nebo v Richmond Hotel Thermal.
• Další termální lázně naleznete v blízkosti města Sivas. Ty jsou ovšem více vzdálené od přímořských letovisek Turecké i Egejské riviéry. Místní sirnatá mineralizovaná pramenitá voda je doporučována lékaři při léčbě dermatologických chorob, hlavně lupénky. Na lázeňské procedury se v místě specializuje například středisko Sivas Thermal Fish Springs.
• V blízkosti města Dalyan na severozápadním pobřeží Turecka můžete navštívit Sultánské bahenní a termální lázně. Zdejší bahno má napomáhat k dosažení „věčného mládí“. Podle zdejšího podání pokud si vydatně natřete bahnem celé tělo, poté ho důkladně opláchnete a následně se krátce vykoupete v sirné lázni, omládne Vaše pokožka o deset let.
• Mezi klasické wellness procedury v Turecku patří lázeň hammam. Pokud na ni v nabídkách narazíte, měli byste vědět, že jde o několikahodinovou léčebnou kúru pro Vaše unavené tělo, jež je v Turecku velice oblíbená. Je to účinná kombinace relaxačních procedur, začínající saunou o teplotě kolem 60 ^oC, která zahřeje organismus. Odtud se přechází do páry a po důkladném prohřátí těla a otevření pórů pokožky přejdete na pokyn správce lázní do typické mramorové koupelny, kde se položíte na neustále polévanou mramorovou desku a jste důkladně omyti a jemně Vás promasírují. Teprve poté lze jít do odpočívárny, kde si můžete dopřát např. pleťovou masku. Nakonec se Vám dostane důkladné masáže celého těla olivovým olejem, který Vaše rozehřáté tělo absorbuje tak, že nebudete mít ani mastnou pokožku. Celá návštěva může trvat kolem 3 hodin a pokud o ni máte zájem, informujte se v místě své dovolené.
• Kromě termálních lázní najdete v Turecku také řadu thalassoterape­utických center využívajících léčebné účinky koncentrované teplé mořské vody a mořských řas. Účinně tato kúra působí proti stresu, podporuje relaxaci, pomáhá při boji proti stárnutí organismu a celulitidě. Thalassoterapie je doporučována také při nemocech oběhového ústrojí, potížích s dýchacími cestami, kožními problémy a chronických zánětech. Zavedené thalassoterape­utické centrum je např. součástí hotelu Gloria Golf Resort Hotel ve městě Belek, Sheraton Hotel Voyager a Turkiz Hotel v Antalyi. Thalassoterapie je ve wellness turistice významným trendem. Spa center zabývajících se touto metodou je mnohom více, než uvádíme, proto se o nejbližších střediscích informujte v místě svého ubytování.

Potápění ^

• Bohužel je třeba konstatovat, že Turecko není zrovna tím pravým místem pro potápěče. Šnorchl si nepochybně přibalit do svých kufrů můžete. Je pak jen otázkou štěstí, jestli se na pláži právě u Vašeho hotelu budou vyskytovat nějaké zvědavé rybičky. Když už tam jsou, tak jsou na lidi velice zvyklé.
• Dno je zde všude převážně písčité a jen místy jsou k vidění nějaké řasy a pár živočichů, kteří ovšem nestojí za zaplacení ponoru u některé z mnoha místních potápěčských škol. Nenechte se nachytat, opravdu je lepší jet za potápěním někam jinam a v Turecku si užít výletů a odpočinku.
• Vlastní vybavení si s sebou skutečně nevozte. Snad jen v případě, že byste věděli o nějakém zajímavém místě, které potom, prosíme, nezapomeňte poznamenat v hodnocení. Rádi si rozšíříme obzory!

Sport a zábava ^

• Do Turecka se jezdí především za sluncem a mořem. Pokud si ale budete chtít zpříjemnit dovolenou sportem, je pro Vás připraveno množství vodních atrakcí, jako jsou windsurfing, parasailing (let na padáku za člunem) nebo potápění. Oblíbeným sportem je také golf, tenis nebo squash.
• Za zábavou nemusíte daleko. Hotely nabízejí animační programy pro své klienty, které nicméně nejsou samozřejmě povinné. Můžete se ale za doprovodu tanečních skupin naučit třeba břišní tanec nebo si jen užívat hudby a vychutnat si přitom skleničku dobrého pití.

Historické lokality ^

Hlavní město Turecka

• Ankara – sídlo vlády, zastupitelství, politické i vojenské moci
  • historická pevnost, etnografické muzeum, Atatürkovo mauzoleum

Historické lokality

• Istanbul – sultánský palác Topkapi, Velký bazar, kde koupíte téměř cokoliv, a egyptský bazar s kořením, hipodrom s obeliskem, cisterna Yerebatan se zásobou pitné vody, archeologické muzeum se sbírkou antického umění, Konstantinův sloup – nejstarší stavba ve městě, reprezentační empirový palác Dolmabahce, významným exponátem je socha Alexandra Velikého
  • mešity – Hagia Sofia (původně křesťanský chrám, poté mešita, dnes slouží jako muzeum), Modrá mešita (nejkrásnější stavba Istanbulu), Yeni Camii (Nová mešita), Fatih Camii (Dobyvatelova mešita)
• Efes – patří mezi nejzachovalejší antická města
  • Artemidin chrám – jeden ze sedmi divů světa, velký amfiteátr, Arkadiada (široká třída lemovaná sloupy), Celsova knihovna, tržiště agora a Hadriánův chrám
• Izmir (Smyrna) – řecká pevnost, mešity, muzeum a univerzita
• Aspendos – amfiteátr a zřícenina antického města
• Perge – antické město
• Side – antické město, najdeme zde třeba amfiteátr a sloupoví starověkých cest
• Troja – pozůstatky legendárního města známého z homérských eposů poblíž pobřeží Egejského moře
• ruiny Pergama (dnes Bergama), jižně od Troje, k vidění mj. Afroditin chrám, akropole, divadlo, gymnasium

Hory a vnitrozemí ^

• Reliéf Turecka je převážně hornatý. Největší centrální část zaujímá náhorní plošina zvaná Anatolie. Dosahuje výšky v průměru 900 – 1300 m a je často postihována zemětřeseními.
• Podél severního pobřeží se rozkládají Pontské hory s nejvyšším vrcholem Kockar (3937 m).
• Na západě se střídají nižší pohoří s hlubokými údolími řek a náplavovými nížinami.
• Jižní pobřeží tvoří tři hřebeny pohoří Taurus, jehož vrcholy přesahují 3000 m. Několik lokalit skalnatého pobřeží je hojně využíváno pro rafting.
• Ve východní, nejhornatější oblasti se nachází Araratská vysočina s nejvyšším vrcholem země, horou Ararat (5156 m n. m.). Výstup na horu je poměrně obtížný a je podmíněn udělením povolení ministerstvem cestovního ruchu v Ankaře.
• V západní, evropské části se rozkládá pohoří Východní Thrákie.
• Mezi řekami Eufrat a Tigris se rozprostírá Mezopotámská nížina.

Moře ^

• Severní břehy Turecka omývá Černé moře, západní břehy Egejské moře a na jihu se nachází Středozemní moře.

Okolní země ^

• Téměř na dohled od Kusadasi začíná ve Středozemním moři oblast řeckých ostrovů a ostrůvků, z nichž jsou nejznámější Samos, Kos, Rhodos a Kréta. Atény se nacházejí 300 km západně vzdušnou čarou, ostrov Kypr leží ve Středozemním moři 500 km jihovýchodním směrem.
• Nejbližší turistické lokality sousedních zemí: Samos, Kos, Rhodos, Kréta, Atény (Řecko), severní Kypr, Larnaca, Paphos (Kypr).

Příroda ^

• Jediný pohled na mapu Turecka ihned ukáže, že jde o zemi převážně hornatou. Ze všech stran je Anatolský poloostrov ohraničován horami. Pokud chcete seriózně poznat přírodu Turecka, neměli byste vynechat národní park Gorem v Kappadokii, i když je od přímořských letovisek poměrně daleko. Leží v centrální části Anatolské plošiny, ale výlet stojí za to. Díky podivuhodné lávové krajině je světovou geologickou raritou. Vulkanická masa tu zvětrává do působivých kuželů, hřibů, bran a věžiček. Každé údolí skrývá nová překvapení, jako např. „Vílí komíny“ v údolí Drevent nebo ojedinělé hřibovité útvary v údolí Catalkaya.
• Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít bohatou nabídku termálních a léčivých pramenů. Výběr je velký: rozhodnout se lze mezi sirnatými prameny, termálními bahenními lázněmi a tradičními termálními prameny. Většina z nich je v egejské a marmarské oblasti na západě země. Určitě se vypravte do bělostného tureckého zázraku jménem Pamukkale. Teplá minerální voda si tu razí cestu bílým útesem a vytváří jezírka, stalaktity, terasy a jiné útvary, pro něž se jen obtížně hledají názvy. Pamukkale leží v oblasti tektonického zlomu a na povrch tu vyvěrá asi 35 °C teplá voda, obsahující rozpuštěný vápenec. Právě ten se na asi 200m svahu usazuje a vytváří bělavé přírodní krajky-travertin. Bohužel mnoho hotelů nad terasami využívá termální vodu a plní jí své bazény, čímž odebírají hlavní zdroj travertinových útvarů. Nedostatek vápníku se pak projevuje hnědnutím sněhobílých polí. Léčivou moc zdejších termálních pramenů znali již staří Římané. Na celý den je i výlet na horu Olympos. Na jejím úpatí bylo již v helénském období založeno město, jehož minulost je opředena mnohými mytickými příběhy. Dnes je celá hora Olympos, včetně území starověkého města, ustanovena národním parkem. Součástí parku je i ohňová stráň Chiméra, z níž občas vyšlehne plamen, tzv. Hefaistův oheň. Oblast je vhodná také ke sportovnímu vyžití, jako je například trekking, horská cyklistika, jízda na kánoích či horolezectví. Pokud jste dobrodružnější povahy, jeďte se podívat i do národního parku Köprülü. Ten nabízí krásnou subtropickou přírodu ve stejnojmenném kaňonu a možnost divokého raftingu na řece.
• Přímo v egejské oblasti ční vysoko nad Izmirským zálivem kdysi aktivní sopka Spil (Sipylus), území je národním parkem díky ojedinělým skalním útvarům. V oblasti je velmi bohatá flóra a snad nejkrásnější ze všeho jsou divoké tulipány, které vždy na jaře doslova obalí zdejší svahy. Díky blízkosti pobřeží a příznivým větrům je oblast rájem parašutistů. V Modré laguně pláže Ölüdeniz se nachází národní park, který zde byl založen především k ochraně ojedinělého biosystému. Oblast Fethiye není jen turistickou destinací, těží se tu i minerály, především chrom, který se potom z místního přístavu vyváží. 
• Region Egejského moře a i přímo jeho pobřeží jsou dnes nejdůležitější oblastí pěstování vinné révy. V těchto oblastech, které vykazují více vlhkosti než suché vnitrozemí, se vyrábí necelé dvě třetiny tureckých vín. Turecko je známé svým hroznovým vínem a výrobou hrozinek, která spolkne okolo 95 % produkce hroznů. Pouze malý díl jde na výrobu alkoholu. Z toho okolo 25 % na destilaci čisté pálenky, známé pod názvem „raki“ (rakije), která platí za turisticky nejoblíbenější nápoj a oblíbený alkoholický nápoj tureckého obyvatelstva. V bezprostřední blízkosti pobřeží se táhnou rozsáhlé pomerančové, citrusové a grapefruitové háje i bavlníkové plantáže. Pěstují se také olivy, mandarinky, papriky, vlašské ořechy, sezam, lískové ořechy, slunečnice a zelenina. V podhorských oblastech se rozkládají jablečné sady. Z divoce rostoucích rostlin stojí za zmínku a za pohled především divoké oleandry, fíkovníky, borovice, jedlé kaštany nebo platany.
• Z hospodářských zvířat bezkonkurenčně vedou kozy, následují ovce, osli, koně a skot, můžete se setkat i s velbloudem. Dodnes je zde chován bourec morušový k výrobě hedvábí. Z divoce žijící fauny jsou tu jeleni, mufloni, plameňáci, rysové i medvědi. Mezi zvláštnosti patří vanská kočka – s čistě bílou srstí a odlišně zbarvenýma očima. Jedno oko má modré, jedno zelené.

Turistické lokality ^

Egejská riviéra

• Pro příjemné klimatické podmínky je tato oblast oblíbenou prázdninovou destinací nejen zahraničních turistů, ale také místních obyvatel. Rozprostírají se zde nádherné pláže se spoustou zeleně, malebné zátoky s tyrkysově průzračným mořem a v pozadí horský masiv. Tato oblast je známým centrem vodních sportů. Oblíbené jsou též různé výlety do vnitrozemí za antickou kulturou či po okolních ostrovech, tureckých i řeckých. Cesta lodí na ostrov Kos trvá půl hodiny, na Rhodos dvě hodiny.
• Letovisko Kusadasi je považováno za malé turecké Las Vegas. Jakmile se začne stmívat, málokdo by uvěřil, že se nachází v muslimské zemi. Město ozáří neony a začne to tu ožívat. Najdete tady spoustu zábavních podniků. Jižně od města leží jedny z nejpopulárnějších pláží egejského pobřeží, nejsou příliš dlouhé, břeh se svažuje velice mírně a všechny Vám nabídnou celou řadu vodních sportů, včetně jízdy na vodních lyžích nebo windsurfingu. Vyzkoušejte např. Ladies Beach nebo Tusan Beach. Celkově není středisko nijak cenově náročné, např. pětihvězdičkových hotelů je zde minimum. Ve vzdálenosti pouhých 20 km jihozápadně od Kusadasi leží řecký ostrov Samos a plavba tam trvá zhruba hodinu a čtvrt.
• Rušné letovisko Cesme se nachází asi 30 km jižně od Izmiru. Okolí je tvořeno překrásnou přírodou s mnoha písčitými plážemi. Je vhodnější pro relaxační dovolenou spojenou s procházkami po pobřeží, z vodních sportů se nabízí např. možnost jachtingu. Pokud nepoužijete při cestě do Izmiru dálnici, ale zvolíte trasu při pobřeží, můžete se vykoupat na plážích v Illica nebo strávit odpoledne v hlavním centru surfařů jménem Alacan, kde se vítr využívá nejen k radovánkám, ale i k výrobě energie. V Cesme na hradě sv. Petra sídlí muzeum s námořními exponáty.
• Foca je přímořské středisko asi 30 km severně od Izmiru, v létě odtud můžete jet trajektem na řecký ostrov Lesbos. Staré město, neboli Esko Foca, je situováno mezi dvěma malými zálivy a přístavem, který byl užíván námořníky již od roku 600 před Kristem. I přes poměrně bohatou historii má město málo památek. Nové město Yenifoca leží 30 km severněji při pobřeží, má velice pěkné kempy a pláže, ale přítomnost armády v této oblasti některé návštěvníky odrazuje. Plno bývá jen v době letních víkendů a prázdnin, jinak spíše skýtá klidné útočiště před pravým turistickým ruchem. Nachází se zde překrásný přírodní přístav s osmansko-řeckými kamennými domy, které dodávají městu Yenifoca patřičný šarm. Oblast proslavil i program na ochranu tuleně středomořského (středomořského ploutvonožce), toho ovšem uvidíte jen vzácně. Vzdálenost od letiště v Izmiru je cca 65 km.
• Nejseverněji položeným letoviskem na Egejské riviéře je poměrně známá rekreační oblast Ayvalik. Řadu vodních i plážových sportů si lze vyzkoušet na dvou dlouhých písčitých plážích, na pobřežní promenádě si k tomu můžete zakoupit výlety kolem okolních ostrovů. Na ostrov Alibey se dostanete i po mostě, který jej spojuje s pevninou. Středisko je oblíbené především u domácích návštěvníků, ale i u těch zahraničních jeho obliba stoupá. Pás zdejších pláží plynule přechází v další rozvíjející se centrum Sarimsakli, kde je rozvoj nových ubytovacích kapacit poněkud hektický. Pokud hledáte kemp, možnosti jsou v Camliku nebo na zmiňovaném ostrově Alibey.
• Izmir (neboli Smyrna) je ze všech turistických středisek Turecka nejvíce přizpůsoben západní kultuře. Dodnes si udržel svoji vedoucí pozici v oblasti obchodu. Coby třetí největší turecké město a oblastní sídlo NATO představuje Izmir spojení mnoha kultur. Při poznávání města můžete kromě autobusů a nového metra využít i jízdu drožkou. Historické jádro najdete ve čtvrti Konak. A nezapomeňte na zrekonstruované doky Iskele!

Možnosti výletů (více sekce Výlety):

• Izmir
• Efes – antické město
• Hierapolis – antické lázně
• Artemidin chrám
• národní park Dilek
• Pamukkale
• město Afrodisiak
• Pergamon

Řeky ^

• Významnou řekou, vlévající se asi 30 km jižně od Kusadasi do Egejského moře u starověkého města Miletus, je Büyük Menderes. Dosahuje délky 250 km, pramení na jihu Frýgie u městečka Dinar a ve starověku dala vzniknout pojmu meandr.